Agresivita, šikana a buzerace ve skupině.

[Annele]

Proc se obet nebrani?
"Dobrovolne" snaseni sikany byva nekdy pouzivano jako argument toho, ze situace neni zase tak vazna. Branit se ale byva tezke. Obet byva vzdy vybrana tak, aby byla slabsi nebo v pozici, kdy se branit nemuze. Agresor dopredu ocekava, ze se nebude branit.
1) Objektivni duvody:
Zak ve skole: do skoly chodit musi. Mohl by byt teoreticky jit do jine, to by ale napred musel presvedcit rodice. Prise by o kamarady, celkem pravdepodobne by nova skola byla dal, mozna by musel dojizdet do jine vesnice/mesta, musel by si zvykat na nove spoluzaky, ucitele, zpusob vyuky. Nevi, zda by to nebylo stejne - byl by prece "ten novy". Navic by se problem sikany pravdepodobne stal verejnym a sikanovany zak se jako vetsina obeti stydi.
Zamestnanec: zmenit praci muze byt jeste tezsi nez zmenit skolu, protoze je on (v horsim pripade i jeho rodina) na svem prijmu zivotne zavisly. Pokud nenajde brzy jinou praci, muze skoncit na ulici. Pravda, v realu nejspis v nejakem nepouzivanem pokojiku u pribuznych, ale i tak je to spatne. Zejmena pokud by takhle mela zit cela rodina.
Tyrana manzelka: domaci nasili velmi casto zacina po narozeni deti. Zena na materske nemuze muze opustit, protoze je na nem financne zavisla a soud by ji pravdepodobne deti nenechal. Kam by sla? Jak by je uzivila? Pro vetsinu zen je silena predstava, ze by prisle o deti a mela je vychovavat jina zena. Oproti vetsine populace jsou tyrane zeny casteji nezamestnane (dusledek muzovych pozadavku nebo castych nemocenskych), maji horsi karieru (mate-li doma stres, nemuzete se soustredit na dovzdelavani se), maji horsi zdravotni stav vcetne psychickeho. Zena, ktera po letech psychickeho tyrani zacne trpet depresemi a leci se na psychiatrii pravdepodobne deti nedostane. Zena postizena rovnez. Vim i o pripadu, kdy muz zenu zbil tak, ze ji zmrzacil, a deti do pece dostal on. Vim o pripadu, kdy dal soud dite do pece alkoholikovi, ktery svou zenu tyral (tyrani neprokazane), protoze jedinym prijmem matky byla materska. Vim o pripadech, kdy se deti rozhodly zustat s nasilnikem, protoze roky slychaly, jaka je matka krava (treba kdyz chtela, aby si cistily zuby), zatimco tata jim nikdy nic neprikazoval a nezakazoval. Nekdy muz - prokazany nasilnik tak dlouho presvedcuje socialku (nekdy i se svymi pribuznymi) o tom, ze je jeho zena naprosto neschopna se o deti starat, az socialka deti odebere. Vim o pripadu, kdy jsou deti 11 mesicu v nejakem ustavu a matce zijici v pronajatem vyhovujicim byte budou pry dany az kdyz bude rozvedena a bude schopna se sama slusne domluvit nemecky (tady v Rakousku). Matka deti vida jednou tydne na nekolik hodin a deti se sice zlepsily v nemcine, ale maji problemy domluvit se s vlastni matkou a jazyk otce zcela zapomnely. Migrantky, ktere neovladaji jazyk, v zemi, kde ziji, nikdy nepracovaly, maji povoleni k pobytu zavisle na nasilnikovi a nemaji dostatecne zazemi (coz v takovych pripadech byva temer vzdy), temer nemaji sanci odejit. Odchazeji casto teprve tehdy, kdyz jim jde o zivot nebo kdyz jsou v nebezpeci deti. Vim o pripadech, kdy zena odesla az ve chvili, kdy byla jeji dcera bezmala znasilnena, vim o zene, ktera odesla az po utoku nozem.
Nasili v rodine: spousta duvodu stejna jako v pripade tyranych manzelek
Vojna: v pripade povinne vojenske sluzby stejna situace jako zakova, v pripade profesionala jako zamestnancova
2) Subjektivni duvody:
Jako obet byva vzdy vybrana osoba s mensim sebevedomim, nejista, neschopna se prosazovat a efektivne branit. Nasili zacina velmi pomalu, uplatnuje se efekt varene zaby. Obet se temer vzdy za svoji situaci stydi, zabyva se tim, co dela spatne, obvinuje sama sebe. Tim, ze se vcituje do mysleni nasilnika (jen tak by snad mohla zabranit dalsimu utoku nebo aspon necelit nepripravena), postupne prebira jeho videni sveta. Casty je brain washing, obet se vidi jako spatna, neschopna, je nasilnikem pred ostatnimi ocernovana, jsou niceny jeji socialni vztahy. Nekdy se vyviji stockholmsky syndrom. Po nejake dobe zacina pusobit "divne": jeji verbalni a nonverbalni komunikace nejak "nesedi", okoli ma pocit, ze s ni neni neco v poradku. Pokud obet uz nekdy v roli obeti byla, projevuje se vse mnohem vice. I v pripade, ze se obet z dele trvajiciho nasili (a sem patri i sikana) osvobodi nebo je osvobozena, ma psychicke nasledky: posttraumaticke reakce (bojacnost, lekavost, psychosomaticke potize, deprese...) a existuje mnohem vyssi pravdepodobnost, ze se opet stane obeti nez nekdo, kdo v roli obeti jeste nebyl. Obet ma snizene sebevedomi, je nejista, neschopna se prosazova a efektivne branit. A podivejte se na prvni radek tohoto odstavce: prave takove lidi si jako sve nove obeti vybiraji lide s potrebou nekomu ublizovat. Bludny kruh se uzavira.
Casto se stava, ze jsou lide, kteri se v roli obeti ocitaji casto. Zajimave je, ze to tak funguje i pro cele narody.
Jsou take lide, kteri byli obeti a stanou se nasilniky.
Jsou obeti, ktere se jednoho dne nasilnikovi vzeprou a dokazou byt velmi brutalni, nasilnika i zabiji nebo dokonce umuci. Hodne tyranych zen bylo v situaci, kdy zvazovalo zabiti tyrajiciho druha nebo sebevrazdu: uz jim bylo vse jedno, chtely jen, aby nasili ustalo.

[Artifex]

"Zena, ktera po letech psychickeho tyrani zacne trpet depresemi"
A to zase prr, deprese je porucha chemie v mozku, ať už vyvolaná chemicky externě, chemicky interně (genetika) nebo úrazem, "deprese" vzniklá stresovou událostí tedy dříve deprese reaktivní už se za depresi nepovažuje, jedná se o poruchu přizpůsobení. Takže pozor na to, "depka" není deprese, depresi lze léčit prášky (serotoninoví antagonisti a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), "depku" leda oblbováky, mazlením s medvídkem a hlazením ve vláskách.

[biskup]

Artifex:

hádáš se o slovíčka a ještě dle mě nesmyslně.

Cituji:

Každý z nás si v různé míře nese sklon k depresivní reaktivitě či určitým depresivním příznakům například v tíživých životních situacích. To je možné chápat jako součást normální emoční výbavy člověka.Deprese je ale psychická porucha, u níž se v posledních letech pozoruje vzestupný trend výskytu.

Pro mě selským rozumem, každý má v mozku přednastavenu možnost mít deprese, někdo více někdo méně. A šikana je spoueštěč. Takže ANO šikanou můžeš vyvolat deprese. Někdo může mít spouštěč úrazem jiný vnějšími vlivem. Stačí prošíst hodně článků na www.osel.cz aby jsi věděl, že biochemické procesy lze ovliňovat nejenom látkou kterou tělo přijme, ale i psychykou člověka. Takže ty vylučuješ jako zdroj deprese něco co může změnit biochemii mozku? T

[Annele]

Artifexi, na tom, co je deprese, se lekari dodnes nemuzou shodnout. Stejne jako ostatni psychiatricka onemocneni nemuzou byt jednoznacne diagnostikovana, protoze se neda zjistit chemicky stav mozku. Tudiz se vychazi pouze se symptomu, kvuli cemuz nemuze byt urcena presna diagnoza. Deprese, porucha prizpusobeni, posttraumaticka stresova reakce/porucha se casto projevuji uplne stejne, klinicke znaky deprese se take vyskytuji u mnoha jinych onemocneni.
Nasili kazdopadne casto vyvolava projevy, ktere lze diagnostikovat jako klinickou depresi. Nemam na mysli "depku", cili dysthymii a jine mene zavazne poruchy nalady, nybrz depresi, behem niz je clovek trvale nestastny, nezvlada normalne fungovat (v tezkych pripadech pacient i hladovi, protoze nema silu se najist), v nekterych pripadech uvazuje o sebevrazde.
Zajimave pohledy na vec nabizi antipsychiatrie.

[Izarah]

Zdravím,
tak zažil jsem šikanu na škole. Jen s tím, že třídní učitel držel ochrannou ruku nad agresory, takže veškeré moje snahy o nápravu vyústily v to, že mne ze školy vyhodili. Důvod proč agresoři měli ochranu školy bylo, že jejich rodičové byli - Starostové, podnikatelé, advokátka, ředitel blízkého podniku.

S rukou na srdci s klidným svědomím mohu říct, že následek mám takový, že když někdo chce být vůči mne agresivní, či šikanovat, tak podobné jedince většinou vyřazuji předběžně.

V PA bych to řešil rychlou kompletní likvidací jedince/ů.

[urbanwarrior]

Šikana je prapodivná věc. Na základce jsme měli ve třídě jednu takovou oběť - zavalitý, nazrzlý klučík ze sociálně slabší rodiny. Stávaly se mu spíš takové různé dětské zlomyslnosti, ale z jeho pohledu to nejspíš nebylo nic moc. Po spoustě let jsem ho náhodou potkal, narostl z něj chlap jako hora, ruce jako prkna od hajzlu. Moc pěkně jsme si nad pivem poklábosili a já byl šťastný, že jsem mezi ty šikanisty nepatřil. Jeho šikana nezlomila, směje se nad ní. Dneska má slušně prosperující firmu, kdežto ti šikanisti se potácí někde mezi poštou a sociálkou.

Na vojně jsem byl na útvaru, kde byla šikana od mazáků jako hrom. Mazáckou vojnu jsem přijal a bez problémů zvládal, do té doby, než na mně mazák nastoupil jen tak z plezíru, že si zaboxuje. To ale zle pochybil, protože i když jsem byl střízlík, výdrž a páru jsem ze sportu měl. Po krátké bitce, do které se postupně náhodně zapojilo i několik dalších mazáků, jsem uhrál čestnou remízu, několik ran jsem dostal, a o něco víc rozdal, protože byli nalití z vycházky a já střízlivý z rajónů. Nastal velký poprask, co jsem si to dovolil, ale nakonec se všechno zklidnilo, já potvrdil, že pokračuju v mazácké vojně, ale pro legraci se bít nenechám. Ani teď, ani příště. Myslel jsem, že to skončilo, ale jaké bylo moje překvapení, když se mi vojáci z vlastního ročníku po čase pokusili dát deku, že trhám partu. Došlo ke rvačce, jakou jsem viděl zatím jenom ve filmu. Stál jsem proti asi osmi klukům, které mazáci opili a vyhecovali, a musím říct, že tehdy poprvé jsem pochopil, co je boj o život, tak jsem se bál. Pral jsem se jako v Bronxu na ulici, bil jsem je tím, na co jsem dosáhl a pamatuju se na posledního stojícího soupeře, kterýho jsem uzemnil dílenskou ocelovou trojnožkou. Dodneška nechápu, že jsem ho tím přinejmenším nezmrzačil, jaká to byla šleha.
Ráno velitel nechápal, co se na rotě stalo, když viděl tu spoustu zkrvavených ksichtů, skoro všichni nováčci byli dobití, jako by spadli pod vlak, dal to kontrášům, ale nikdo nic neprozradil. Já se nějaký čas bál odvety, ale nakonec sami mazáci z toho byli tak vystrašení, že to zametli. Po čase mě povýšili jako všechny, ale stejně jsem byl téměř jediný, kdo další zobáky nešikanoval. Největší kriplové se stali zpravidla z těch, co na záchodcích jako mladí plakali a chtěli utéct.

A závěrem jedna šikana civilní. Potkal jsem služebně firmu, kde zaměstnance šikanuje a psychicky terorizuje její majitel. Zaměstnává všechny lidi na dobu určitou, zpravidla na pět měsíců, a celý ten čas zaměstnance deptá sprostotou, urážkami a nesmyslnými úkoly. Snad si i vybírá podle toho, v jaké svrabu z uchazečů o práci kdo je. Je to možná neuvěřitelné, ale ti lidé si to nechávají líbit, dokonce když jim končí smlouva, toho hajzla ještě prosí, aby jim smlouvu prodloužil. Nevěřil bych, jaká atmosféra tam mezi lidmi panuje, ale tomu saďourovi to funguje. Sice čekám, že se jednou ve zprávách dozvím, že ho někdo v afektu sejmul, ale zatím je zdráv a vesel.

Jen tak pro zajímavost si zkuste vygúglit odkazy na téma "šikana na pracovišti". Vyhodí vám to spoustu článků, rad a zjištění, příběhy ze života. Všechny, včetně třeba oficiálních stránek Inspekce práce, spojuje jedno - všichni poradí -Před šikanou ustupte, změňte práci, rychle odejděte. Stát ani žádná instituce vám nepomůžou, maximálně se vystavíte stíhání za nějaký trestný čin nebo za nedodržení pracovní smlouvy a pod.

[Pampalíny]

Pro mne byla vojna největší zklamání. Z lidí jak moc klesnou a skoro bez důvodu - a to i vzdělaní. Dodnes 80% svých "kamarádů" z ročníku hluboce pohrdám.

Šikana nebyla nějaká extra, mazárnu jsem ofiko přijal ať mám chvilku klid,m ale dělůal jsem si svoje - makal jsem na povýšení abych jim nepodléhal a jak to šlo, tak jsem je poslal do prdele. Byl jsem první nepláclý na útvaru. Po mne jich už bylo víc, preotože jsem jim pomáhal a měli příklad a zastání.
Fakt ale je, že to fyzicky nikdy nevyhrotili, což bylo štěstí.

Nicméně jsem od té doby ztratil víru v člověka jako nějakou rozumnou bytost a to samé čekám při první velké krizi. Pokud nebudou nad lidmi stát pevné morální autority tak se společnost vrátí do pravěku.

[Jimi]

Tady, ve vedlejším městě šikana vyústila ve vraždu. 14-ti letý kluk sebral doma sportovní krátkou malorajdu a svého 15-ti letého šikanovatele několika ranami poslal k čertu. Nutno podotknout, že tím nejspíš společnosti ušetřil starosti i finance.
Horší je, že s tím teď musí žít - myslím svědomí (bez ohledu na trest a opatření které následovaly, pohledy sousedů).
Nevím, ale dle mého je to lepší varianta, než kdyby spáchal sebevraždu.
Kolegyně syn je šikanou poznamenaný - uzavřený, plachý neschopný hledat si partnerku. )

Možností jak to může skončit je více, ale každý "zocelovatel" by měl počítat s tím, že někomu rupnou nervy a skončí tam kde patří - pod drnem.