Dovolím si načrtnout pár myšlenek ohledně vztahu ke zbraním a brannosti jako takové:
Ženy (nezadané či cizí): Překvapivě není třeba příliš přesvědčovat, stačí nabídka „pojď si někdy zastřílet“. U normální ženy obecné se zpravidla reakce nese v duchu „tyjo, to jsem nikdy nezkoušela, no tak jo“... Ženy sluníčkové zásadně nepřesvědčuju, je to ztráta času.
Žena (partnerka, vlastní): Moje osobní zkušenost je tato (zjednodušeně, časově zhuštěno):
Fáze 1: Já to doma nechci.
Já: Může se to hodit, je to koníček, není na tom nic špatnýho.
Fáze 2: Já to doma nechci.
Já: Udělám si zbroják.
Fáze 3: Já to doma nechci.
Já: Zítra mám zkoušky.
Fáze 4: A kde to máte? A z čeho tě tam budou zkoušet? Ale já to doma nechci!
Já: Tak jsem to udělal.
Fáze 5: No vidíš, šikovnej, ne že nás teďka zastřelíš!
Já: Tak jsem si koupil takovou plastovou hračku...
Fáze 6: Ty už sis to koupil???... No tak ukaž jak to vypadá.
Já: Zítra přijdu později, jdu s Markétou střílet.
Fáze 7: Hmm... no tak se nezastřelte.
Já: Zítra přijdu později, jdu střílet s Romanou.
Fáze 8: Hmm... no tak se nezastřelte. Já bych to třeba taky někdy zkusila...
Já: No jasně, super, tak kdy se ti to hodí?
Muži, kamarádi, kolegové, partneři kamarádek a obecná veřejnost – tady nemám specifický přístup, prostě se netajím tím, co dělám, a když to někomu přijde zajímavé, rád si o tom popovídám, nasměruju...
Co plyne z uvedených zkušeností:
1) Člověk pochází z opice. Každý marketér ví, že chce-li něco prodat, musí přesvědčit cílovou skupinu, že to ono je prostě super sexy zábava, je to trendy a kdo to dneska nemá/nedělá tak není in. Česká veřejnost má v tomhle silný potenciál díky historickým junácko – sokolským kořenům. Stačí to trošku rozvinout a nasměrovat žádaným směrem.
2) Žena je decission maker. Buď rozhoduje v rámci rodiny, nebo (před tím) rozhoduje zda si za partnera zvolí outdoorového borce, který umí střílet, nebo sluníčkového pseudointelektuála. (Berte prosím jako extrémní archetypy.)
3) Strašení koncem světa, NWO a globální světovládou vám maximálně vynese nálepku pošahaného konspirátora. (Aniž bych teď řešil reálnost uvedených teorií.)
Potřebujeme, aby se lidi naučili střílet, rozdělávat oheň a měli u sebe aspoň obvaz a nůž. To se dá zařídit v rámci lepšího turistického či skautského oddílu. Rozhodně není účelné rovnou na ně vybalit všechny možné scénáře, které se tady po rozpadu válí. Toho se každý lekne.
Takže rada pro úspěšné přesvědčování bližních zní: Dělat si svoje, moc jim to necpat, umět si z toho občas udělat srandu a spíš se držet okřídleného rčení, že příklady táhnou. Ano, to o čem tu mluvím je ta samá salámová metoda, kterou používá protivník. Použijme ji proti němu.