Trocha fantasie

Trochu okultní téma, ale musí zde být...
Zorge
Příspěvky: 165
Registrován: 29.09.2013 15:30
Pohlaví: muž
Bydliště: Malé Svatoňovice

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Zorge »

Krásné srpnové ráno. Z lesů se páří, na louce se válí mlha a z mraků vykukuje sluníčko. Den jako stvořený na ryby. Ještě chvíli se převaluji, ale pak už vstanu, vylezu na balkon, oklepu se ranním chladem, zapálím si cigáro a vezmu telefon. Chvíli se rozčiluji s dotykovým displejem, omylem se připojím na internet, sežere mi to 14kč, ale nakonec se přeci jen dovolám. „Zdar, tak platí to dneska?“ Na druhém konci se ozve rozespalý hlas „Jo, platí, ale přijeď pro mne, nemůžu řídit, večer to bylo náročné.“ Zašklebím se do telefonu „Jasný jasný, za 20 minut u tebe, zatím smrt.“ Típnu cigáro, rychle proběhnu koupelnu, chvíli bezradně koukám do prázdné ledničky, nakonec to vzdám, vezmu pruty, bágl a chvíli hledám klíčky od auta. Nakonec šťastně vyrážím a téměř na čas zastavuji u Pavla před barákem.
Ten zrovna jde od dveří, lehce pobledlý, v jedné ruce prut a v druhé táhne po zemi batoh. Se srdceryvným vzdechnutím zapadne do auta a místo pozdravu zabručí „Jeď pomalu, nebo ti to tady pobliju.“ Já mu odpovím něco o prdeli a vyrážíme. Není to daleko, cesta rychle utíká a brzy dojedeme k nádrži. Zaparkuji pod stromy, nechci mít auto vyhřáté od sluníčka, které zrovna začínalo pálit. Pavlovi se cestou udělalo lépe, vylezl z auta a zaběhl do křoví, cestou rozepínajíc pásek u kalhot. Uprostřed kroku ztuhne a zavolá „Ty vole, pojď sem.“ Přestanu dolovat pruty zamotané do potahů sedaček a jdu za ním. Když stojím vedle něj, a vidím na hladinu nádrže, uvidím hladinu plnou mrtvých ryb. „Zas nějakej dobrák nalil nějakou srajdu do náhonu.“ Komentuji pohled zhnuseně.
Jdeme blíž až k vodě, mrtvé ryby jsou všude i na břehu. Chvíli se po břehu procházíme, ale všude je to stejné. Pavel se už chystá zavolat policii, když v tom se zvedne prudký vítr, na srpen hodně studený a obloha se začne zatahovat. „Asi přijde bouřka.“ Komentuju počasí a chci si vyfotit nádrž na telefon, bohužel se omylem opět připojím na internet a zase jsem o 14kč lehčí. Než stihnu začít nadávat na malé čudlíky a blbé chytré telefony tak mě za krkem něco zastudí. Zvednu hlavu a vidím jak se vzduchem snášejí sněhové vločky.
„Tak jsem blbej, nebo fakt chumelí?“ Chce vědět Pavel, který přestal koukat do telefonu a nevěřícně zírá na oblohu. Chvíli oba stojíme neschopní slova a z pár vloček je najednou slušná chumelenice a po teplém srpnovém sluníčku ani památky, na obloze jsou pouze tmavé mraky. „Rychle domu.“ Řeknu a oba se rozeběhneme k autu. Od auta proti nám běží srnka, vidí nás, ale neuhne, málem do nás vrazí, spadne do vody, tam se vzpamatuje, vyškrábe se na břeh a zmizí v houští. Doběhneme k autu, nasedneme a co nejrychleji vyrážíme k domovu. Pavel se snaží dovolat se své ženě, ale síť je přetížená. Sníh teď padá tak hustě že je sotva vidět pár metrů před auto. Auta která potkáváme jedou krokem nebo stojí a lidé se snaží telefonovat, potkáváme pár nehod, ale nezastavujeme, snažíme se dojet domů.
Pavla vysazuji před barákem, u branky se otočí a povídá „Zapni doma vysílačku a dej vědět když zjistíš co se to sakra děje.“ Kývnu na souhlas a vyrazím pryč. Sněhu hodně přibylo, začíná to klouzat a už není skoro vůbec vidět, ale na konec parkuji před barákem, rychle otvírám garáž, schovávám auto a s úlevou zabouchávám dveře. Jenže úleva netrvá dlouho, začínám panikařit. Nejprve se snažím dovolat Lucce, ovšem telefon má nade mnou opět převahu, tak po malé chvilce letí pryč. Pouštím televizi a na všech programech je mimořádné zpravodajství o náhlém kolapsu počasí.
Koukám na zprávy, lítám po baráku a ani si neuvědomím že na sobě mam najednou dlouhé kalhoty a mikinu. Dost se ochladilo, vnitřní teploměr ukazuje 17°C a venkovní -4°C. Nic nechápu, ale jdu do sklepa, kde se snažím rozdýchat na sezonu nepřipravený kotel. Po chvilce konečně dřínky chytnou a já se z nenařezaného dřeva snažím vybírat menší kusy, když se z venku z ulice začne ozývat křik. Vyběhnu zase nahoru a jdu ke dveřím, když se v půlce kroku zastavím, otočím se, pomalu dojdu do obýváku, nadzvednu komodu a vytáhnu plastovou krabici, kterou tam mám schovanou. Otevřu zaprášené viko a vytáhnu Colt 1911, který patříval pradědovi. Sáhnu znovu do krabice a vytáhnu balík s náboji. Rychle jí otevřu, napáskuji zásobník, vrátím ho do zbraně a nabiji. Jde to trošku ztuha, dlouho nebyla venku. Schovám jí za kalhoty, dojdu k venkovním dveřím, otevřu je a obraz co se mi naskytne je jako z apokalypsy. Venku přes metr sněhu, lidé brodíce se ulicí, často v letním oblečení, zapadaná nepohyblivá auta, včetně jedné houkající sanitky, mrtvý ptáci popadaní okolo , ale to by nebylo to nejhorší.
Tím byla teplota, nevěřil jsem vlastním očím, ale teploměr ukazoval 26°C pod nulou. Lidé umrzaly v závějích sněhu. Chtěl jsem pomoc, ale po prvním kroku jsem se probořil skoro po pás do prašanu a byl jsem rád že jsem se vyhrabal zase na nohy, zalezl do baráku a zavřel za sebou dveře. Chvíli jsem seděl zády ke dveřím, párá my šla od pusy a já nevěděl co dělat. Roztřesenýma rukama jsem si zapálil rozmačkanou cigaretu. Kdyby to viděla Lucka, tak by byla schopná mě na ten mráz vyhodit. Lucka, to mě probralo, rychle seberu telefon a s klidem angličana jezdím prstem po displeji až konečně vytáčím to správné jméno. „Volané číslo je dočasně nedostupné, zkuste to prosím později.“ Sdělí mi příjemný hlas ve sluchátku. Lucka, když si vzpomenu na její krásný úsměv, nádhernou postavu, dlouhé štíhlé nohy na podpatcích a pak na její černé spodní prádlo s růžovou krajkou, a když si ho pomalu sundávala….
Z myšlenek mě vytrhne hlas z kuchyně. „Michale, Michale, tady Pavel, slyšíš mne? Přepínám.“ Ani jsem si neuvědomil že jsem vysílačku zapnul. Dojdu do kuchyně a lehce omrzlými prsty vezmu mikrofon a odpovím. „Jo jsem tady, nevím co se děje, Lucce se nemůžu dovolat, nevím co mám dělat…“ Uvolním tlačítko na mikrofonu a s lhostejným výrazem koukám ven z okna na bílou tmu. Ve vysílačce to zaprská. „Já se Simoně taky nemůžu dovolat, ani jejím rodičům kde máme děti, půjdu je…“ V tom vysílačka ztichne, stejně jako televize, vrčení ledničky a vypne se světlo na chodbě. Samozřejmě baterky nemám.
Nasraně praštím do kuchyňské linky a sesunu se na podlahu. Do zad mě dloubne Colt. Vezmu ho do ruky, potěžkávám a prohlížím si jako bych ho viděl prvně. Venku už je jen ticho, lidé se buď schovali, nebo umrzli. Nebo to je tím že je sníh až po okna a tlumí zvuky z venku? Už to je jedno, odjistím pistoli, vložím si ji do úst, ještě zaregistruji že chutná odporně a je ledová a stisknu spoušť. V pistoli to cvakne, ale nevystřelí. Chvíli na ní zmateně koukám až zjistím že se v komoře zpříčil náboj. V tu chvíli se něco změnilo.
Nejprve jdu do ložnice, kde se teple obléknu, vezmu čelovku, pak rychle ke kotli do kterého naházím papíry, smetí, dřevo, prostě všechno co najdu, přileji trochu ředidla a zapálím. Ozvala se dutá rána, plameny mi ožehli ruku, ale kotel chytl. Na nic nečekám a v kotli brzo končí stolička, starý stůl, plastové láhve prostě všechno co je zrovna poblíž. Pak následuje maraton po baráku se šroubovákem a odvzdušňování topení, dolití expansky sodovkou (voda zamrzla) a další ládování kotle. Povede se mi nastartovat motorovou pilu a nařezat pár kousků nametrovaného dřeva a nakrmit jim teď už řádně rozpálený kotel. Radiátory sálají a v baráku jsou 3°C nad nulou.
Teď už klidněji připravuji další dřevo, a na kotli v hrnci vařím pár brambor ze sklepa. Ale na konec nejím a zhroutím se vedle kotle se slzami v očích a skoro hned usnu. Vzbudím se rozlámaný a prochladli. Když se vzpamatuju tak rychle vyskočím a přiložím do kotle, naštěstí nevyhasnul. Bloumám po baráku a pomalu si uvědomuji co se minulí den stalo. Jak je to možné, co to způsobilo, co je s Luckou, a s dalšími příbuznými a kamarády? Co Pavel? Jestli šel včera ven, určitě umrznul. Najednou si uvědomím že mi není zima. Kouknu na vnitřní teploměr a ten ukazuje plus 11°C a venkovní jenom -5°C. Vyběhnu do patra a vykouknu z okna ven. Obloha je jasně modrá bez jediného mráčku, slunce svítí a nebýt skoro dvou metrů sněhu pod oknem, byl by to skutečně krásný srpnový den.
„Michale, vzbuď se, kopeš mě a házíš sebou jako hadr ve větru.“ Otevřu oči, cítím jak ze mne leje pot a jak se mnou Lucka třese. „Dobrý, už jsem vzhůru, byl to jen hnusnej sen.“ Odpovím a zhluboka vydechnu. Lucka se přitulí blíž, a její pevná prsa se dotknou mé kůže. „Hnusnej sen jo? A nechtěl bys teď myslet na něco jiného?“ Zavrněla mi do ucha. Objal jsem jí za její zadeček a přitáhl si jí k sobě tak že jsem na noze ucítil její vlhký klín. „A co máš na mysli?“ Dělám blbého. Její hladce oholená nožka jezdila po mé noze. „No já nevím, něco zkusím.“ Odpoví na oko nevině, překulí se na mě, její vlhký rozkrok cítím na břiše a pevná prsa v obličeji. Potom mě políbí, jede jazykem na prsa kde se na chvíli zastaví a pak pokračuje stále níž a níž. Moje poslední myšlenka je že na ryby dneska radši nejdu.
Uživatelský avatar
Leon Chamel
Rozpadlík
Příspěvky: 409
Registrován: 12.03.2012 16:25
Bydliště: Haná

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Leon Chamel »

Teda chlape, to je parádní kvalitativní posun dopředu po obsahové i formální stránce! Líbí :yes
Uživatelský avatar
Hdm
Příspěvky: 1001
Registrován: 01.08.2012 15:12
Bydliště: Orlické hory

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Hdm »

Chlape fakt se mi to po tobě pěkně čte :yes

Jen pro mě pár nelogických momentů:
1) že se žene prudká změna počasí meteorologové vědí minimálně na jeden den dopředu (vím jakou mají meteorologové pověst, ale zase úplně k ničemu taky nejsou)
2) Rozdělit se s Pavlem byla IMO chyba
3) Pokusit se sám zastřelit, po pár hodinách v krizové situaci, je ptákovina. To by byla asi Lucka ráda, kdyby se ochlazení po nějakých 2-3 dnech obrátilo zase k normálu a našla tě s dírou v hlavě. Pro mě projev sobectví a vlastní slabosti, s takovou postavou nedokážu soucítit. Nechci, aby byl hlavní hrdina Rambo, ale aby rozumně uvažoval.
4) Stejně tak Pavel ničemu a nikomu nepomůže tím, že někam půjde a hrdinně tam někde zapadne a umrzne
5) celkově se postavy chovají prvoplánově a bez nějakého většího rozmyslu
6) Proč byly ty ryby mrtvý? Když se prudce ochladí tak chvíli trvá než i voda vystydne.

ALE celé je to sen a tam se dějí takové ptákoviny pořád, takže vlastně výborné čtení :yes
Zorge
Příspěvky: 165
Registrován: 29.09.2013 15:30
Pohlaví: muž
Bydliště: Malé Svatoňovice

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Zorge »

Díky za pochvalu. Jinak jsem si vzpomněl na film Den poté. Tam byla scéna že se nějakým způsobem strhával ledový vzduch z horních vrstev atmosféry k zemi a nikdo to nepředpověděl a byla šílená zima. Co se týče jednaní postav, řekl bych že by se takhle chovala značná část lidí. Průser= rychle domů. A těžko říct jak by se chovali lidé, kdyby se jim život během pár hodin otočil o 180°.
Radek07
Příspěvky: 1182
Registrován: 30.07.2011 11:30

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Radek07 »

výborně jen tak dál :yes

imho - nemáš telefon na tu Lucku? :D :P
Uživatelský avatar
Fabulous
Administrátor
Příspěvky: 8781
Registrován: 17.09.2011 21:33
Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
Bydliště: Praha a okolí
Kontaktovat uživatele:

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Fabulous »

Víc píchání! A pak s tím šup do gay vlákna!
Uživatelský avatar
Hdm
Příspěvky: 1001
Registrován: 01.08.2012 15:12
Bydliště: Orlické hory

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Hdm »

Nenech se vyhecovat Fabulousem ani MRAKem, Oni jsou trochu jiný ;-) (viz gay vlákno)

OT to Radek07 :
tebou použité IMHO nedává smysl, když už anglická zkratka tak tady spíše BTW
Zorge
Příspěvky: 165
Registrován: 29.09.2013 15:30
Pohlaví: muž
Bydliště: Malé Svatoňovice

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Zorge »

Čoveče, víš že to číslo i mám? :lol: A budu se snažit psát dál.
Radek07
Příspěvky: 1182
Registrován: 30.07.2011 11:30

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od Radek07 »

By The Way

jo sorry :oops: :)
Uživatelský avatar
OlaffLudwig
Příspěvky: 87
Registrován: 30.08.2013 22:32
Pohlaví: muž
Bydliště: zatim Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Trocha fantasie

Příspěvek od OlaffLudwig »

Fakt super, jen tak dál :-)

Btw: Kdyby to nebyl sen, tak by to mohl být prolog ke Kulhánkovu Stronciu :-)
Odpovědět