"Mediální" proroctví

Trochu okultní téma, ale musí zde být...
cipis
Příspěvky: 4834
Registrován: 26.10.2012 13:27
Pohlaví: muž
Bydliště: blízko Brna

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od cipis »

Ne, neprší. Ze zimy a sněhu nebylo nic, teď se to asi příroda snaží dohnat.
Roční průměr je na houby, když je jeden měsíc nula a druhý 200. V průměru ano, napršelo 100, ale v reálu ti to uschne a co neuschne, tak pak zhnije. Kubíková nádrž první měsíc prázdná a druhý měsíc sice plná, ale to samé množství odteklo ... Takže oproti minulosti holt musím sehnat další, aby to na ten roční průměr vyšlo.

Přesně jak píše PeFi a bacil, nahoře ok, vespod nedostatek.
PeFi
Příspěvky: 2713
Registrován: 15.03.2014 13:01
Pohlaví: i černoch by záviděl

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od PeFi »

Vloni zasazené granátové jablko mi skoro zaschlo, moruši v kontejneru uhnily kořeny, aloe vera, které bývalo od jara do podzimu běžně bez jakékolvi péče venku, se málem utopilo, ale v průměru je to vlastně úplně v pohodě.
:head :head :head

Pokud je všechno tak v pohodě, tak jakto, že se slimáci doplazili ze Španělska až v posledních letech. Kde byli před 60 lety ? Zastavila je snad železná opona?
Hohepa
VIP
Příspěvky: 3465
Registrován: 22.07.2013 22:16
Bydliště: Praha

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Hohepa »

No když vezmu vzdálenost 2000 km, tak za šedesát let to dělá při dvanácti hodinovém denním pochodu
průměrnou rychlost 7,6 cm za hodinu .
Slušné tempo na slimáka :rofl
Radeq
Příspěvky: 428
Registrován: 08.04.2020 16:08
Pohlaví: muž

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Radeq »

cipísku - příroda se o nic nesnaží. Prostě statistika. Jenou prší , jednou neprší. Jako vždycky. Někdy je i sucho. Ale to, co bylo pře měsícem opravdu sucho nebylo. Stávalo se, že v létě dva i tři měsíce ani nekáplo, že se v Praze přes Vltavu chodilo suchou nohou. To bylo opravdové sucho, ne tohle, kvůli čemu ty placené plačky kvílí.

A pokud přírodní zalévání někomu nevyhovuje, musí zalévat sám. Jinak to nepůjde. Auta ne elektriku to nespraví ..
Radeq
Příspěvky: 428
Registrován: 08.04.2020 16:08
Pohlaví: muž

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Radeq »

PeFi - slimáci byli ve Španělsku. Přivezli jsme si je se zeleninou. Z dovozu ..
PeFi
Příspěvky: 2713
Registrován: 15.03.2014 13:01
Pohlaví: i černoch by záviděl

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od PeFi »

Ovšem vlhké mrazy, které bývaly dříve, by je měly aspoň trochu decimovat, ale nynější suché pseudozimy je nedecimují.

Co se týče strážek, je potřeba se dívat nejen na celoroční prlůměry, ale na měsíční průměry a na rozptyl, pak uvidíš, že se letošní rok vymyká. Letošní měsíční srážky v procentech dlouhodobého průměru pro prvních 5 měsíců pro celou ČR:
45% 205% 90% 38% 101

To znamená že 3 z 5 měsíců byly srážkově extrémní, obvykle bývá extrémní (dejme tomu mimo interval 50% až 150%) jeden nebo dva měsíce v roce.
Radeq
Příspěvky: 428
Registrován: 08.04.2020 16:08
Pohlaví: muž

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Radeq »

PeFi - ale to není zas až tak mimořádné. Třeba "desítkové" roky:
2010: 140,68,82,102,180,89,149,191,162,31,133,135
2000: 129,118,290,43,81,62,153,63,79,114,96,67,101
1990: 38,155,58,145,58,90,43,62,129,93,143,79
Uživatelský avatar
Maric
Příspěvky: 1121
Registrován: 16.10.2018 23:26
Pohlaví: muž

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Maric »

Ladislav Jakl se rozhodl předpovědět budoucnost USA na zbývající část roku. Argumentuje velmi dobře, a jeho předpověď nemá moc slabých míst.

Černý scénář pro Ameriku. Má snad někdo růžový?
https://jakl.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753877
Uživatelský avatar
Respirateur
Příspěvky: 142
Registrován: 31.01.2020 10:11

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Respirateur »

„Člověk, na nějž nadávají blbci, je hoden důvěry.“
Jean Paul Sartre
Uživatelský avatar
Maric
Příspěvky: 1121
Registrován: 16.10.2018 23:26
Pohlaví: muž

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Maric »

Z iDnesu Premium:
https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/sta ... ?zdroj=top

Z Evropy se stane jen skanzen pro turisty z Asie, říká vědec Stanislav Komárek


Náš život v uplynulých měsících nabral nevídané obrátky. Máme před sebou turbulentní fázi dějin? Biolog, antropolog, univerzitní pedagog a filozof Stanislav Komárek se vyjadřuje k aktuálním společenským tématům, jako jsou válka, umělá inteligence, energetická politika či eutanazie. Z čeho má obavy a které problémy naopak považuje za marginální?

Nedávno jsem četla přirovnání, že život během pandemie připomínal pobyt na kosmické lodi ve stavu beztíže. Jako by čas plynul mnohem pomaleji. Uběhl ale rok – a je to přesně naopak. Rychlost našich životů nabrala neskutečné obrátky a spíše připomíná raketoplán při startu.
Je to tak. Společnost se nedá natrvalo zabrzdit. Zejména ne taková, která si zvykala už asi 250 let stále více chvátat. Středověk byl poměrně statický, ale stejně se pořád vedly drobné války. My to už nevidíme, protože nám to opticky zaniká v obrazu staletí. Ale dnes může nastat prakticky cokoli. Pokud včera byla celoplanetární karanténa s kolektivní psychózou, jakou lidstvo nikdy nezažilo ani za nejhorších morů, zítra může být něco úplně jiného, čeho se ani nenadějeme. Moje generace to už jednou zažila s pádem komunismu. To sice byla událost radostná, ale taky nečekaná.
Odcházel jsem do emigrace v Rakousku s tím, že tam zestárnu, umřu a budu zakopán na vídeňském Centrálním hřbitově. A nestrávil jsem tam nakonec ani osm let. Kdyby nějaká Sibyla tehdy řekla, že za osm let zanikne bez války Sovětský svaz, komunistická strana Sovětského svazu bude prohlášena za zločineckou organizaci a bude rozpuštěna a že v Česku opět zavládnou kapitalismus a pluralitní demokracie, všichni bychom se tomu smáli, až bychom se za břicha popadali. A kdyby Sibyla ještě přidala, že za patnáct let nás bude jistý bývalý kosmonaut reprezentovat v europarlamentu, už bychom ji asi drsně okřikli: „Sibylo, to už je humor hraničící s dobrým vkusem. Mlč!“ Přitom by měla ve všem pravdu. Abych to shrnul: My vůbec nevíme, co budoucnost skrývá. A kdo se domnívá, že je schopen to s určitostí říct, se buď mýlí, anebo je to šarlatán. A taky platí, že každá věc je vždycky tak závažná, jak se zdramatizuje. Mnohem větším problémům, které půjdou až na kost, teprve můžeme čelit.

Například?
Nedávno jsem poslouchal velmi zasvěcenou přednášku o umělé inteligenci. Ten pán je v tom oboru vynikající specialista. Vždycky když jsem ho o tom slyšel mluvit, byl nadšený. Nicméně nedávná přednáška už byla poznamenaná spíš zděšením. Společnost kontrolovaná umělou inteligencí zde bude tak do deseti let. A lépe se vyjednává s Čingischánem než s počítačem. Už během pandemie lidem chodily běžně esemesky od Velkého bratra s příkazy a zákazy. Toto by se ještě dalo velmi dobře vylepšit. Koneckonců i dnes, když se mluví poblíž chytrého mobilu o nějakém produktu, přijde vám na něj vzápětí reklama. Zatím na zahradní sedací soupravy nebo polobotky, ale totéž by se naprosto hodilo k odposlouchávání „politicky nespolehlivých“, což je věc, jíž se opravdu bojím. A obávám se, že není v ničích silách tomu zabránit. Pokud to jako první zavede Čína, my to zavedeme taky. S odůvodněním, že je nutno tomu čelit. To se zkrátka může hodit každé politické moci. Je to už její podstata, že ráda ovládá jiné. Podobně je marno vyčítat bankéřům hamižnost a řezníkům jistou krutost.

Můžeme obstát v soutěži s umělou inteligencí?
Naprosto ne, to je něco, co má mnohem a mnohem větší kapacitu a potenciál. Podobně jako nemůžeme přetlačit buldozer nebo předhonit formuli 1.

Jakou roli tedy dnes hraje čas v našich životech?
Patří k dobrému tónu předstírat, že ho máme málo. I kdyby tomu tak nebylo. Také je dobře nabírat si tolik úkolů, až padáme na ústa. Pak nemáme čas přemýšlet nad smyslem toho všeho, co děláme, jen abychom měli všechny tabulky včas odevzdané. V minulém režimu se vyprávěl vtip: „Jak se máš? – Dobře! – No ty ale musíš bejt svině!“ Dnes by se dal aktualizovat: „Kolik máš času? – Dost. – No ty ale musíš bejt lempl!“

Zároveň s tím, jak se prodlužuje průměrné dožití, se společnost prudce mění. Alespoň technologicky. Spousta lidí se ještě v relativně zachovalém věku dostává do společnosti, na niž nejsou zvyklí ani připravení. Je to, jako kdybych zamlada pomáhal opisovat mistru Janu Husovi Viklefovy traktáty... A na stará kolena už vydával barevný ilustrovaný časopis. To nikdy v dějinách nebylo! Maximálně když britská fregata před dvěma sty lety přistála u nějakého tichomořského ostrůvku a najednou na pozdní neolit, který tam do té doby vládl, naroubovala pokroucené 19. století. S tím vlastně souvisí ještě jeden zvláštní fenomén. Názorové rozdíly a rozpory mezi starými a mladými.

Ty byly ve společnosti vždycky, ne?
Ano, ale obávám se, že generace těch, co jsou dnes v kočárcích, bude od té naší asi tak daleko jako klasický Číňan od klasického Evropana. Je pravda, že naše společnost se vyvíjí zejména v jednom směru, což je rozvoj informačních technologií. V trochu menším měřítku taky rozvoj těch medicínských. Kdybychom porovnali medicínu roku 1810 s medicínou dnešní, rozdíl bude neskonale větší, než kdybychom porovnali právní systém roku 1810 s tím dnešním. Právní systém vždycky trochu pokulhává za stavem věcí, ale obávám se, že nikdy ten rozdíl nebyl tak obrovský.

Díky rozvoji medicíny se prodlužuje život. Nese to však i úskalí, o nichž mluví někteří odborníci. Například to, že předlouhý život bývá spojen spíš s utrpením…
Ano, takových případů je mnoho. Já bych rozhodně byl pro zavedení eutanazie ve smyslu asistované sebevraždy. To slovo bylo neobyčejně zkompromitováno za německé třetí říše, kdy se tak říkalo vraždě prováděné medicínským personálem. To proboha ne! Eutanazie závisí na svobodné vůli každého jedince. Každopádně ve společnosti mající obrovský potenciál k tomu, jak život prodlužovat za hranici utrpení, by měla existovat i tato varianta. Prostě jiná, důstojnější možnost, jak z vlastního života odejít, než se na eldéence pozdě v noci tajně oběsit na ventilu ústředního topení. Řada evropských zemí eutanazii uzákoněnou má. Už dlouho Nizozemsko a Švýcarsko, nověji Rakousko, jedná se o tom v Německu. Ona to je opravdu nutná protiváha nových medicínských technologií. Koneckonců smrt je něco, co každého z nás potká. A dnešní doba nás na to nechává zcela nepřipravené.

Myslíte, že dnes se už o smrti mluví více než před lety, kdy byla víceméně společenským tabu?
Já bych řekl, že se o ní mluví méně než kdy v minulosti. Ve středověku, který měl dost chatrnou medicínskou péči, byla naopak velmi propracovaná technologie péče o umírající, přesněji řečeno náboženská péče. I za morových epidemií kněží chodili běžně zpovídat a zaopatřovat. Byly příručky typu „Umění umírati“. Až do 19. století bylo běžné, že sousedé a přátelé k umírajícímu přicházeli a kolektivně se s ním modlili. Dnes umíráme sami v nemocnicích, často po mnoha letech úplné bezmocnosti. To je věc, jíž se upřímně děsím.

Vystavěl hradbu mezi životem a smrtí minulý režim?
Ne, na Západě to není v zásadě jiné, přitom tam komunismus nebyl. To je věc celého našeho západního světa. V muslimském světě je to ještě víceméně po starodávnu.

Měli jsme teď čas Vánoc…
Je zajímavé, že my máme Vánoce za nejdůležitější křesťanské svátky roku. Přitom ve skutečnosti to jsou Velikonoce. To, co bylo na Ježíšovi z Nazareta zajímavé, nebylo zrození, ale zmrtvýchvstání. Z církevního hlediska jsou tedy Velikonoce důležitější. Vánoce však nabyly na významu tím, že víceméně splynuly se svátkem zimního slunovratu. To je něco, co bylo v našem prostoru v Evropě už dávno. Církev netvrdí, že se malý Ježíš narodil zrovna 24. prosince. To je zcela libovolně zvolené datum. Dokonce na výšinách kolem Betléma v zimě leží sníh. To by tam pastýři asi nepásli ovce. Ale aby církev nalákala dostatek zájemců, umístila to poblíž zimního slunovratu. Ten je 21. prosince, což jsou jen tři dny rozdíl. My dnes s vytápěním a umělým svícením zimu nevidíme zase tak tragicky. Když se ale kdysi dny stále zkracovaly, byla stále větší zima… Nevědělo se, zda se slunce zase někdy vrátí. Šamani bubnovali a volali ho nazpátek. Po velkém dramatu se to pak opět povedlo a dny se začaly malinko prodlužovat. Zimní slunovrat byl obrovský svátek. A církev si to uvědomovala. Vždyť řada kostelů je také na místě bývalých předkřesťanských kultovišť.

I Velikonoce měly paralelu v předkřesťanských oslavách jara.
Ano, třeba to barvení vajec – symbolu plodnosti a nového života. Naši slovanští předci vejce od slepic běžně nejedli. Jedla se vejce volně žijících ptáků: čejek a racků. Sbírala se na jaře, kdy se jich prapředkové přejedli. Pak už vejce neviděli, jak byl rok dlouhý. Slepice se chovaly ze začátku spíš jenom jako ptáci magičtí, kohouti plašili démony a přivolávali nový den.

Odstartovala porevoluční 90. léta větší komercializaci Vánoc?
Ta tady byla už předtím. Lidé se obecně přejídali, nakupovali dárky. Samozřejmě v daleko menší míře. Já ale ještě pamatuji Vánoce prakticky bez dárků – jen s oříšky a červenými jablíčky – z raných 60. let v jižních Čechách. Ale to už je dnes jako z jiné planety. Kolem roku 1968 už se to značně přiblížilo dnešnímu módu. Ba ani komunisti nedělali úplně důsledně černé puntíky tomu, kdo šel na půlnoční. To se tak nějak trochu tolerovalo. Během komunistické éry však bylo nutné v některých obdobích říkat „zimní svátky“, podobně jako Velikonoce byly „jarní svátky“. Oboje se psalo důsledně s malým písmenem.

V jednom dánském obchodním řetězci jsem narazila na dřevěný betlém. Byla v něm jen zvířata – ovce, kráva a oslík. Ježíšek s Marií a Josefem chyběli. Vypovídá to něco o dnešním světě?
A je to bez těchto postav vůbec ještě betlém? Není to zimní stáj pro domácí zvířectvo? Je to přemrštěná vstřícnost vůči jiným kulturním okruhům, aby také mohly slavit Vánoce? Ale proč by to měly dělat? Nevím… Trochu mi to připomíná „vykastrovanou“ formu Karafiátových Broučků z minulého režimu, kdy broučci usedli k večeři, sepjali nožičky a… Nic.

V 90. letech hollywoodské bijáky přetékaly opulentními večírky, úspěšnými muži z Wall Streetu, kteří se proháněli mezi mrakodrapy v naleštěných fárech, po boku měli výstřední krásky, topili se v luxusu, v šampaňském, ve whisky nebo v obojím. Jak se za třicet let změnil americký sen?
Já nejsem se Spojenými státy v každodenním kontaktu, ale v rámci tamních kulturních válek se obávám, že dneska americký sen vypadá zcela jinak. On americký sen není nadarmo sen. Jen v řídkých případech šlo opravdu o skutečnost, hlavně šlo o obrovské lákadlo. Scény z Beverly Hills se v běžném životě nevyskytují. Možná není pošetilý nutně ten, kdo se na hollywoodské filmy dívá, ale ten, kdo očekává, že si to pak doma zařídí stejně.

Ideál a skutečnost se vždycky lišily, ne?
Ano. I ve středověké Evropě kazatelé neustále bouřili, jak má skutečnost daleko k tomu tehdejšímu snu. Aby rytíři byli stateční a bránili poddaný lid, poddaní pilně pracovali a řemeslníci nebyli po hospodách, ale chodili do chrámu Páně. Anebo si vezměte, jak odlišný byl sovětský sen od sovětské skutečnosti. Když vzpomeneme na všechny ty obrazy šťastných kolchoznic s klasy v náručí stojících před pšeničným polem… A tenkrát, jak jsme byli unaveni snem sovětským, který se nakonec změnil ve zlý sen, jsme toužili po snu americkém. Je však dobře zdůraznit, že se vždycky jednalo jen o sen.

Zmínil jste kulturní války. Jak změnily Ameriku?
Už jsem tam pět let nebyl, ale moji známí referují, že už si musejí dávat na veřejnosti pozor na hubu, chtějí-li si udržet své místo. Na univerzitách to platí zejména. Také prý už jde bojová linie napříč mnoha rodinami či mezi někdejšími přáteli. Oboje je skličující.

Americký filozof a politolog Francis Fukuyama tvrdí, že pokud lidé žijí ve společnosti, která je mírová a prosperující, nemají nic, o co by usilovali, chybějí jim ideály, k nimž by mířili, jsou znudění, což vede k boji pro boj samotný. Neurovědci dodávají, že náš mozek se vyvinul k řešení problémů, a když je nemá, začne si je sám vyrábět. I psychiatr Cyril Höschl říkal: „Už dlouho nebyla válka, zaplať pánbůh samozřejmě, už dlouho nebyl hladomor, už dlouho nebylo v Evropě velké zemětřesení, takže po těchto katastrofách a po třicetiletých válkách a obdobích moru se ten prostor uvolnil... A přišlo na řadu Me Too a podobné problémy. Je-li hladomor či válka, pak vás sedmdesát pohlaví prostě nezajímá…“ Ještě před rokem, než přišla válka na Ukrajině, jsme v této situaci byli, ne?
Ano, za oceánem je mír už od konce občanské války, to znamená skoro sto šedesát let. V Evropě byl od konce té poslední až do letoška, to je už skoro osmdesát. Na určitou míru boje jsme vnitřně nastaveni, etologie (biologická věda, jež se zabývá chováním živočichů; pozn. red.) tomu říká „jednání ve volnoběhu“. Když hmyzožravé ptáky v kleci dobře krmíme, stejně chytají imaginární mouchy a jakoby je polykají. Jde o to, aby se stávající válka nerozrostla do té míry, že bychom si i my museli „zaválčit“ opravdově – reálnému nebezpečí smrti už jsme odvykli.

Jak se za více než třiatřicet let od revoluce proměnily naše ideály a nálady?
Teď je hlavním bodem nálady, aby nebylo podstatně hůře, než bývalo. Připomíná mi to starý vtip… „Dotaz na rádio Jerevan: „Kdy bude v Arménii nejlépe?“ Odpověď: „Už bylo, milý soudruhu, už bylo.“ Ono se dá čekat, že dojde k propadu životní úrovně. Upřímně řečeno, máme se materiálně tak dobře, že by to úplná tragédie nebyla. Když si vzpomenu na vlastní dětství v 60. letech, bylo nesrovnatelně skromnější. Vyrůstal jsem ve starém venkovském domku. Kdybyste tam dnes zavřela kozu, zažalují vás pro týrání zvířat. Tenkrát se to mělo za zcela přiměřený byt pro mladou rodinu. Pro vodu se chodilo k pumpě přes silnici, koupání bylo jednou týdně v plechové vaničce. Tak se žilo a nikdo se nedomníval, že je to něco tragického. Ani se nad tím nikdo nepohoršoval. Dneska ve společnosti dominují obavy, co bude. Staří se bojí, že nezvládnou nové technologie. Mladí se bojí, že budou muset staré živit. Ona je to vzhledem k tomu, že už téměř třetinu života strávíme v penzi, obrovská zátěž. Jistě, produktivita práce vzrostla, ale z některých zemí – například z Itálie – mladí už často s tímto argumentem utíkají. Takže dneska jsou ta přání spíš o tom, jak zakonzervovat lepší minulé. Myslím, že se jen málokdo těší na to nové.

Jak jsme se změnili my?
Jsme dnes velmi těžko schopní nést nějakou ztrátu, nějaký úbytek. A taky neúspěch. Je hezké, má-li 60 až 70 % populace vysokou školu, ale řekněme si otevřeně, že se s laťkou muselo jít trochu níž. Nebo aspoň některé školy určitě. Jen pro srovnání: Z mojí generace studovalo vysokou školu asi jen tři až pět procent. A další věc: Spousta lidí má dnes až do dospělosti v povaze velmi výrazné dětské rysy. To vzniká mimo jiné tím, když se v životě nezažije nic stresujícího. Ona vás každá taková zkušenost nějak posílí. Proto jsem třeba velmi rád, že jsem v 80. letech odešel do emigrace. Máloco mi tak prospělo. A tady je potřeba zdůraznit, že toto vše ve společnosti nedělá nějaké zlovolné spiklenecké centrum – to se spiklo samo.

V čem spočívá nebezpečí?
Přerostlé děti jsou z mnoha hledisek pro stát našeho typu velmi cenné. Jsou schopné se učit nové věci, třeba v rámci informačních technologií. Stále touží po nových cetkách, které brzy odhazují, tudíž ideální občané spotřební společnosti. A podobně jako na malé děti i na ně stačí trochu houknout – a okamžitě poslechnou. Dnes jim naplácáte a zítra se zase přijdou lísat. Toto je věc, která se z hlediska fungování státu velice hodí, ale může se jednou šeredně vymstít.

Řada odborníků se shoduje, že je dnešní společnost přecitlivělá.
Ano a laťka se neustále snižuje. Jistě, některá období v dějinách byla taky takto přecitlivělá. Například 30. léta minulého století. Údajně také období v 17. století v Anglii před vypuknutím tamní revoluce při sporu krále s parlamentem. Říkalo se: „Zlomte stéblo obilí – a celá Anglie je v plamenech.“ Tohle je věc zcela nápadná i v současné době. S rozvojem sociálních sítí došlo k něčemu, co by se dalo nazvat hysterizací společnosti. Dennodenně vidíme všechny nepravosti z celé planety doma na svém počítači. Ale on ten svět zase není úplně v takovém nepořádku, jak se z internetu zdá. Média se zkrátka ráda popásají na krvi a na všech neštěstích. Ne že by to bylo lidem v minulosti cizí. Upalování čarodějnic či kacířů se také těšilo velké divácké pozornosti – na to se chodilo jako na společenskou zábavu. Tohle tu bylo vždycky. Opět to tedy není nějaké zlovolné spiknutí. Jde pouze o přitažení maxima pozornosti a získání co největšího počtu kliků. A je fakt, že zprávou, že v Divoké Šárce rozkvetly sasanky, velký humbuk neuděláte.

Z čeho pramení v lidech dojem, že je společnost obětí spiknutí?
Řada věcí skutečně na první pohled vypadá, jako by byla nějak zlovolně naaranžovaná dopředu. Podíváme-li se na ně ale zblízka a pořádně, vidíme něco svým způsobem daleko horšího – že je to výsledek banálních společenských tlaků.

Pustoší internet demokracii?
Internet by nepochybně umožňoval demokracii přímou. Náš společenský systém je ale přizpůsobený tak roku 1880, kdy jakžtakž gramotní voliči byli schopni se sejít jednou za čtyři roky u uren a zvolit své zástupce. Ti se pak čtyřikrát do roka sjeli do hlavního města vlaky a paroloděmi, aby tam hlasovali o zákonech, rozpočtu a podobně. Údajně tak činili jménem všeho lidu. Čistě teoreticky všechen lid už by dnes mohl hlasovat o všech předlohách zákonů a taky soudit prostřednictvím internetu. Ale věru nevím, jak by to dopadlo a jestli by to bylo věcem ku prospěchu. Ona by ta přímá demokracie asi nefungovala. Případně by minimálně vyprodukovala společnost zcela jinou, než je ta naše. Hlas lidu by si okamžitě odhlasoval třeba snížení daní na nulu, velmi brzy by zavedl trest smrti. I ostatní tresty by asi byly zcela drakonické.

Nežijeme dnes ve dvou paralelních světech: internetovém a reálném? Lidé jsou ve virtuálním světě jaksi odosobnění, nemají zábrany a dovolí si k sobě mnohem více než v tom reálném. A taky se prezentují v úplně jiném světle, než ve skutečném.
I minulost znala něco podobného. Třeba benátský karneval v maskách je příklad odosobnění ve starém světě, kdy ještě nebylo internetu. Pár dní tam lidé řádili a pak se zase všichni tvářili důstojně. S tím rozdílem, že karneval v Benátkách trval opravdu jen několik dní, kdežto my jsme na sítích dvanáct měsíců v roce. A ano, někoho napadnout na internetu je mnohem snazší. Řada lidí si tam velmi dobře odreagovává své frustrace. Když někdy čtete diskuse a komentáře, opravdu vám to chvílemi hlava nebere. Možná je to užitečné jako duševní kanalizace nebo svérázná terapie, ale nevyřeší se tam nic. Taky je zajímavé, že pokud se tam něco napíše, koncentrují se kolem toho spíš nesouhlasné hlasy než souhlasné. Člověk by si myslel, že to je převládající nálada na síti, jenže pokud máte jinde jiný článek s opačnými nápady, je na něj ona míra nesouhlasu stejná.

Kudy se ubírá západní civilizace? Jaká bude naše budoucnost za pět, deset či dvacet let?
Těžká otázka, jsem kantor, nikoli prorok. Jedna věc je po mém soudu evidentní – že přicházíme do další turbulentní fáze dějin.

Jak to myslíte?
Všechny společnosti vždycky mívaly období klidného vývoje a pak období turbulentní. Ta naše třeba obě světové války ve 20. století nebo rok 1989. Vzhledem k tomu, že naposledy se kyvadlo vývoje pohybovalo od nesvobody ke svobodě, je dost velká obava, že by se mohlo teď sunout opačným směrem. Většinou se budoucí vývoj líčí buď jako nejrůžovější perspektiva obrovské prosperity a rozvoje, anebo jako nejčernější ohavnost. Realita pak bývá někde mezi tím. Když začala pandemie, bylo mi jasné, že poklidné období dějin, jež jsme si tady třicet let užívali, je u konce. Že je načase si takříkajíc držet kloboučky. Ovšem kam nás tato horská dráha zaveze, netuším.

Říkal jste, že jsme na počátku epochy přerodu. Začíná nová éra?
Pravděpodobně ano. V roce 1914 také začínala nová éra. Bylo to tehdy mnohem krvavější, ale i tenkrát si vojáci říkali: „Do švestek jsme doma!“ Ano, ale byly to švestky roku 1918 a druhá světová válka potom byla zamrzlá část té první. Mezitím byly i klidnější periody. Konjunktura pozdějších 20. let zejména ve Spojených státech, ale i u nás. Ovšem napadá mě ještě jedna důležitá věc, která už je patrná. Končí éra toho, čemu by se dalo říkat „ekonokracie“ nebo „ekonomismus“. Posledních třicet let se vycházelo z toho, že má-li někdo peníze, může, ba musí se účastnit hospodářského života. A že správné je to, co přináší zisk. Teď zase začíná převládat náhled, který zde byl po drtivou většinu dějin: Že je potřeba dělat to, co se má za správné, ať už to stojí, co to stojí. Například pobělohorské vyhnání protestantů bylo z ekonomického hlediska naprostou katastrofou. Taky odsun sudetských Němců v roce 1945. Ale v obou případech se mělo za to, že je to z ideových důvodů nutné a užitečné a že na dukát či na korunu se nesmí koukat.

Zdá se vám, že se něco podobného vrací?
Ano. Toto období už je tady. V „ekonomismu“ jsme sice prožili většinu života, ale ono to bylo jen krátké období v historii. I sovětský komunismus by dal poslední kopějku za svoji expanzi a zvýšení vlivu. Německá třetí říše taky, a byť byla zpočátku ekonomicky schopná a prosperující, vůbec to nebylo v centru její pozornosti. Podobně středověká společnost. Sice v ní byli kupčíci, kteří hleděli na zisk, ale primárně šlo o to pořádat křížové výpravy a konat jiné hrdinské činy.

Tíhnou mladí spíš k levici a starší spíš k pravici?
Za starého Rakouska se říkalo „mladí rebelanti, staří hófráti“, Churchillovi se zase připisuje výrok: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je ještě ve čtyřiceti, nemá rozum.“

Většina změn v dějinách se odehrála prostřednictvím revoluce. Geolog a popularizátor vědy Václav Cílek se obává, že výhledově většina vlád selže a mladí se do deseti let budou muset chopit revolučních proměn. Přijde podle vás nějaká levicová revoluce?
Nevím. Mohla by přijít levicová i pravicová. Ostatně na jaře 1989 taky nikdo nevěděl, co bude na podzim. Obecně vzato k revolucím dochází, pokud se příliš zanedbají reformy, to jest evoluce. Vezměte si Velkou francouzskou revoluci oproti vývoji starého Rakouska, kde Josef II. přece jenom něco udělal, takže k něčemu podobnému nedošlo. Tatík Karl Marx říkal, že revoluce vznikají tehdy, pokud výrobní síly významně předbíhají výrobní vztahy. Dneska bych řekl, že technologie výrazně předbíhají strukturu a funkci společnosti. Už jsem o tom mluvil, naše instituce jsou z jiné doby než naše technologie. Těžko si představit středověk vybavený mobily. Jsem přesvědčen, že kdyby Martin Luther (náboženský reformátor v 16. století, zakladatel hlavního proudu protestanství; pozn. red.) měl letectvo, okamžitě na papežský Řím vylétne bombardovací eskadra a srovná ho se zemí. A také ovšem naopak.

Stejně jako nástup uhlí a ropy přetvořil svět, čisté „zelené“ energie by prý měly učinit totéž. „Energetická transformace nejen sníží emise, ale přepíše i mocenskou mapu světa,“ uvádí ve své knize Svět změny: civilizace na prahu nové éry analytik a bývalý portugalský ministr pro evropské záležitosti Bruno Maçães. Jak to vidíte vy?
Ano. K přerozdělení moci na světě už dochází. Již s koronavirovou krizí nastaly značné majetkové a mocenské přesuny ve společnosti. To bude jistě dále pokračovat. Na energie nejsem odborník, ale pokud bude mít Evropa velmi přísné normy a zbytek světa ne, co se asi stane? Vždyť planeta je jedna. A její atmosféra je společná. Pokud si jako Evropa dáme v energetické politice velmi mnoho omezení a jiní je nebudou sdílet, náš význam poklesne až na jakýsi skanzen pro asijské turisty. Ale bohužel vidím, že skanzen pro asijské turisty se blíží. Už dlouho. Ano, některé věci, jež se dnes dějí, jsou opravdu děsivé. Třeba v Peru jsem viděl vypalování amazonských pralesů. Jednotnou politiku v tomto by ovšem mohl zavést jenom jeden světový stát. A obávám se, že to by bylo něco mnohem horšího než všechno, co jsme dosud zažili. Státy pořád mezi sebou nějak soutěží o své poddané a o svou pověst. A teď si představte, že by byl jen jeden. Pravděpodobně by měl v sobě obrovskou míru sebestřednosti, přehlíživosti, pýchy a nakonec i brutality.

Máme vůbec šanci nějak ovlivnit chod světa?

Bohužel jen velmi malou. Dnešní „malý“ člověk je drcen chodem společnosti, tak jako ostatně vždycky v dějinách. Rozdíl je jen ten, že kdysi se společnost točila víceméně v kruhu, zatímco dneska se řítí jako rychlík do tmy.
Uživatelský avatar
Alstratt
Příspěvky: 1151
Registrován: 01.08.2015 16:34
Bydliště: US

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Alstratt »

Kam to dat, tak snad sem. Pokud si vzpomenete na nejake zdroje a popisovani o vztazich US - indie, aukus, quad atd jiz na forum mnou zmineno. Tak zde neco pro nektere ktery si to umi zaradit do mozne skladacky jaka je moznost ze jak se to asi dal bude vyvijet do nejake miry.

Pamatujete, na prispevky a s odkazy, na budovani lepsi vztahu s indii a spolupraci mezi US a dalsima s indii? A jiste vite co se dost vyrabi i na taiwanu.

Ruzne dalsi info a to i z lepsich zdroju jinde se daji dohledat klicove slova ktera jsou zmineny v clanku:

https://www.investindia.gov.in/sector/e ... conductors

https://www.hindustantimes.com/india-ne ... 64948.html

https://www.defense.gov/News/News-Stori ... ific-trip/

https://in.usembassy.gov/joint-statemen ... ed-states/

https://in.usembassy.gov/the-united-sta ... -in-india/

https://in.usembassy.gov/u-s-mission-to ... worldwide/

https://in.usembassy.gov/u-s-developmen ... -in-india/


INDUS-X:

https://en.wikipedia.org/wiki/India%E2% ... _Ecosystem

https://www.defense.gov/News/Releases/R ... m-indus-x/

https://www.defense.gov/News/Releases/R ... f-meeting/

https://pib.gov.in/PressReleaseIframePa ... ID=1934311


US-Taiwan / Cina. Mate na linkedin i kdo presneji to napsal, a daji se dohledat i jine zdroje na google.:

https://www.linkedin.com/pulse/unpackin ... dawi-ljage

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... nty-239386

https://www.taipeitimes.com/News/editor ... 2003808736


US-Filipiny:

https://www.defense.gov/News/News-Stori ... ilippines/

https://www.defense.gov/News/Releases/R ... dca-sites/

Do toho spousty novych spolupraci s ruznyma zemema, jako i s filipinama, investice do filipin na ruzne projekty-pomoc, atd. Bezne k nalezeni na offi zdrojich.
The more you sweat in training, the less you bleed in combat.
gadžo
Příspěvky: 152
Registrován: 05.02.2021 15:48
Pohlaví: malé, zrzavé

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od gadžo »

Společnost Vista Outdoor, která vlastní společnosti vyrábějící střelné zbraně, uvedla, že brzy dojde ke globálnímu nedostatku střelného prachu, což povede ke zvýšení cen zbraní.
Informace se objevila v dopise viceprezidenta pro prodej Bretta Nelsona. Společnost pravost dokumentu potvrdila. Podle listu ji dodavatelé informovali o „bezprecedentní poptávce“ a „očekávaném celosvětovém nedostatku střelného prachu“. V důsledku toho se plánuje zvýšení cen brokovnic a pušek o 1-7 %, ručních zbraní o 1-5 % a střeliva o 1-7 %.
https://casopisargument.cz/?p=54344
Lumberjack
Příspěvky: 101
Registrován: 28.01.2016 20:25

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od Lumberjack »

Prostě si chtějí přisadit na ceně a nějak se to zdůvodnit musí :D
Něco jako kdyby Škodovka ohlásila, bude nedostatek benzínu, musíme zvednout cenu u Oktávií a Citigo.
kiv01
Příspěvky: 29
Registrován: 09.02.2015 10:41
Pohlaví: muž

Re: "Mediální" proroctví

Příspěvek od kiv01 »

@ gadžo
Pravděpodobnější je však přesný opak - pokud se zvedá cena provozního materiálu (střeliva, pohonných hmot atd.) samotný produkt (zbraň, auto ad.) se bude stávat hůře prodejným a tudíž nastane tlak na snížení jeho ceny ...
Ona ekonomie je svým způsobem pavěda ale jisté zákonitosti v ní stále spolehlivě fungují :)
Odpovědět