S: daleko horší je to, že vůbec nevím jestli obilí prodám. Udělal jsem si smlouvu v sile ve Městě. Papíry se mnou podepsali, ale rovnou mi řekli že obilí budou vykupovat jen dokud se silo zcela nezaplní. A místa už jim tam moc nezbývá. Tak jsem si udělal smlovu v sile kousek od nás. Ale tam mi rovnou řekli, že za obilí neplatí penězi. Ale že si mám v ceně obilí které ode mne vykoupí vybrat zboží. Hnojiva, nářadí, stroje, košťata, kýble.
Třeba ta košťata a kýble mi nabízeli už vloni. A když jsem jim řekl že košťata a kýble doma mám a další nepotřebuji, jelikož dělat metaře ve Městě nehodlám se na mne docela divně dívali.
Potřebuji peníze. Na zaplacení daní, nafty, pojistek, živobytí a mnoha dalších věcí. Každý od něhož chci něco koupit po mne chce peníze. Ne košťata. Vždyť povinné pojištění pro nás čtyři je skoro dvacet tisíc měsíčně. To si snad myslí že na finančák ponesu košťata?
A mně napadlo: ještě aby s koštětem šel na brigádu uklízet na finančák. Aby mohl že zdaněných peněz zaplatit daně. To už by byl vážně vrchol ... .
Nevěděl jsem jak dál pokračovat v rozhovoru. On, dříve takový optimista a takové řeči. Kam jsme to dopracovali. Co se to tady proboha děje.
Ale to nejhorší mělo teprve přijít.
S: víš o tom, že V vloni před Vánoci s hospodařením skončil? Prodal pole a šel dělat do družstva.
Já:
S: jo, sekl s tím. Už to nemohl utáhnout. A neměl na nové vybavení které po něm chtěli.
Já: počkej, to vůbec nechápu. Vždyť V byl jediný rolník tady v okolí který dokázal přežít i komunismus jako soukromník. Nevzdal se a na svých deseti hektarech i v době totality hospodařil jako jednotlivě hospodařící rolník. Tomu nemohu uvěřit. Že on by to vzdal. Takový držák. Makal a po nikom nic nechtěl.
S: On nechtěl. Ale oni chtěli. Zakázali mu na polovině polí orat. Tím pádem by musel pořídit bezorebnou technologii. A ta stojí několik milionů korun plus nový traktor, jelikož jeho "major" není s novými stroji kompatibilní.
Já: a dotace? Vždyť těch má vláda plnou hubu.
S: chceš mne nasrat? Ti ve Městě změkl mozek?!
Já: promiň. Nejde mi to do hlavy. Proto se ptám. A jestli to bylo nevhodné se omlouvám.
S: nic se neděje. Ale s dotacemi na nové zařízení je to tak, že si ho musíš koupit za své a až časem ti něco dají. A on na to neměl. Proto musel skončit. Jinak by ho zničili pokutami.
Já: to je strašné. Přežil komunismus, divoké devadesátky, naději nového tisíciletí a nakonec ho porazil Zelený úder.
S: hele, ani já nevím jak dlouho to vydržím. Vůbec nemám výhled do budoucna. Nevím co bude dál. Jestli my čtyři vydržíme, nebo jestli to položíme. Byť máme před 50 hektarů na nás tlačí stále víc. Někteří ze zemědělců v okolí jsou na antidepresivech. My, jelikož jsme bez dluhů a na svém se zatím držíme, ale třeba takový Myslík, který si nabral půjčky a za nájem za hektar nasliboval šest tisíc korun je z toho s nervama v háji. "Zobe". Jako mnozí... . A až to "položí" plody jejich práce shrábne někdo jiný.
Já: si snad děláš srandu...
S: nedělám. Oni nám dávají najevo že nechtějí abychom dělali co děláme. Že prý vše dovezou...
Já: až jim do parníku třískne torpédo, ehm podvodní dron se budou divit. Až budou mít hlad.
S: oni už ne. My budeme mít hlad.
Ještě chvíli jsme se bavili, načež soused odjel na pole. S postřikovačem za traktorem. Já se vrátil ke včelám. Avšak toho dne už mne to ve včelách nebavilo. "Holky" to asi vycítily, neboť jsem při odchodu ze včelnice dostal za ucho žihadlo.
Koukej tak, aby jsi viděl.
reklama
reklama
