Malý Petr vytáhl z kapsy svůj nový mobil vzhledem vzdáleně připomínající dávný Alcatel one touch. Ostatní se na něj dívali.
To máš z práce? Ptala se Hana.
Malý Petr: ne, ten jsem si dnes koupil. Zatím bude síť fungovat ve zkušebním režimu a až se odladí a "vychytají mouchy" bude uvolněna pro veřejný provoz.
Takže s tím půjde volat stejně jako před rozpadem?
Malý Petr: půjde s tím volat, psát SMSky a přijímat direktní či všeobecné SMSky na rozdíl od bývalých mobilů má tento nový, typ MMT1 výměnné baterie. Malý Petr odklopil zadní kryt mobilu, kde bylo vidět plochou baterii. Po jejím vyjmutí se ukázalo, že je z vnitřní strany vytvarovaná a na její místo lze vložit tři články velikosti AAA (tužkové baterie). Mladí se na to dívali se zájmem.
Hana: k čemu to je dobré, měnit baterie v mobilu?
Malý Petr: když budeš delší dobu někde pryč bez možnosti dobít baterii nabíječkou můžeš dovnitř vložit tři tužkové baterie. Ze kterých můžeš mobil provozovat dál. A nebo při živelní katastrofě, když nejde proud...
Elektronik: aby ti sedělo napětí baterií...
Malý Petr: původní baterie je typ Lion. Má napětí od 2,8 do 4,2V. A jak vidíš nabíjecí konektor je udělán na její zadní části pod záslepkou na jejím krytu a přijímá napětí 5V. Tudíž když ze zadního krytu vyjmeš původní baterii a použiješ tužkové baterie už nejde mobil jako takový nabíjet. A můžeš použít jak klasické jednorázové články, kdy jejich trojice dává napětí cca 4,5V, tak i nabíjecí typu NiCd, či NiMH. Které mají ve třech napětí cca 3,6V. To je všechno v rozsahu 2,8 až 5V. Proto bude tento MMT1 (mlýnský mobilní telefon typ 1) fungovat se všemi uvedenými kombinacemi baterií.
Hana: mluvil jsi i o živelní katastrofě. Když nepůjde proud. Jenže to nepůjdou ani přenosové stanice, nebo jak se tomu říká.
Elektronik: těmto stanicím se říká BTS.
Malý Petr: i nad tím se uvažovalo. Když vypadne proud bude BTS pracovat na baterie. První baterie má být na 6-8 hodin nepřetržitého provozu včetně volání. Pak se BTS přepne na druhou baterii, kdy už nebude možné telefonovat. Bude možné jenom posílat SMS zprávy. V intervalech.
Olda: jak v intervalech?
Malý Petr: celá BTS se uspí a aktivuje se po nastavené době. Určenou dobu bude v provozu, načež se opět uspí. A tak pořád dokola.
Elektronik: to je stejné jako u vysílaček. Kdy přijímač vysílačky třeba 0,1s naslouchá a pak je třeba 0,4s uspaný. S tím, že když zachytí že se na kanálu něco děje začne normálně fungovat. Nápad je to dobrý, dokáže značně prodloužit výdrž baterie. Předpokládám že to bude udělané podobně.
Hana: a jak to bude fungovat?
Malý Petr: napíšeš SMSku, dáš odeslat a mobil vedle zprávy udělá značku hodin. Ve chvíli kdy se BTS probudí dojde k odeslání zprávy a symbol hodin zmizí. Pokud bude SMS psát někdo mně ji obdržím až se "moje" BTS aktivuje. Předpokládají že toto řešení má umožnit nouzovou komunikaci v postižené oblasti po dobu minimálně tří až pěti dnů.
Hana: takže při pohromě půjde jen posílat SMS zprávy?
Malý Petr: pokud se vybije první baterie a nebude li zajištěné napájení BTS jiným způsobem tak ano.
Olda: říkal jsi něco o direktních SMS zprávách. Co to je?
Malý Petr: zpráva zaslaná jen mezi dvěma osobami. Pak přijímá ještě varovné zprávy, které bude moci vysílat velitelství záchranných či bezpečnostních složek v určené oblasti. Kdy tak půjde lidi varovat například před povodní, vichřicí a tak dále. Prostě chtějí aby síť byla schopná provozu i v nouzových situacích.
A co je toto? Ptala se Hana.
Malý Petr: dlouhá anténa. Odšrouboval kryt na vrchní části telefonu a našrouboval anténu. Kterou roztáhl do délky skoro půl metru. Ta se dodává pro zlepšení příjmu i vysílání v terénu. A nebo na prodloužení dosahu.
A má to ještě jednu vychytávku, kterou mobily před rozpadem neměly. A to nouzové všeobecné volání. Pokud jsi v nouzi můžeš po zmáčknutí klíčovacího tlačítka na boku za současného zmáčknutí zapínacího tlačítka na protějším boku telefonu za jejich držení mluvit do mobilu a uslyší tě všichni v okruhu několika kilometrů po dobu maximálně dvaceti sekund. Pak se to přeruší a pokud budeš chtít tímto způsobem volat dál musíš tlačítka zmáčknout znovu. Pokud se ti bude chtít někdo ozvat zpět použije stejný postup. Akorát musíte počítat s tím že vás uslyší všichni lidé s tímto mobilem v dosahu.
Covidové ZOMBIE se valí!
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
.
Naposledy upravil(a) Rafael dne 24.09.2024 15:09, celkem upraveno 1 x.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Ten dávný Alcatel one touch jsem viděl u palírníka.
Říkal, že to byl jeho první telefon, měl ho moc rád a dodnes si ho jako vzpomínku a relikvii uchovává.
A pobavil zážitkem z toho jak si ho kupoval.
Prodavač se prý tehdy velmi divil, proč chce zrovna takový nemoderní, velký telefon který skoro nic neumí. A nabízel mu mnohem modernější a sotisfikovanější přístroje se slovy, že ten telefon je spíš pro děti a seniory. A že ty další nabízené nejsou zas o moc dražší, ale nabízejí daleko více funkcí a ať si to ještě rozmyslí.
Poté mu palírník řekl, že chce jen ten. Že se mu líbí modrá barva, ale hlavně, že se ten telefon jmenuje Max. Stejně jako jeho pes...
Poté se prodavač neslušně obrátil na kolegyni se slovy:
"Už jsem tady zažil leccos, ale magora který si kupuje mobil podle jména svého psa ještě ne. A navíc takovou šunku!"
Z Kroniky Mlýna
Říkal, že to byl jeho první telefon, měl ho moc rád a dodnes si ho jako vzpomínku a relikvii uchovává.
A pobavil zážitkem z toho jak si ho kupoval.
Prodavač se prý tehdy velmi divil, proč chce zrovna takový nemoderní, velký telefon který skoro nic neumí. A nabízel mu mnohem modernější a sotisfikovanější přístroje se slovy, že ten telefon je spíš pro děti a seniory. A že ty další nabízené nejsou zas o moc dražší, ale nabízejí daleko více funkcí a ať si to ještě rozmyslí.
Poté mu palírník řekl, že chce jen ten. Že se mu líbí modrá barva, ale hlavně, že se ten telefon jmenuje Max. Stejně jako jeho pes...
Poté se prodavač neslušně obrátil na kolegyni se slovy:
"Už jsem tady zažil leccos, ale magora který si kupuje mobil podle jména svého psa ještě ne. A navíc takovou šunku!"
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Počkej, ten mobil má klíčovací tlačítko? Vždyť to mají vysílačky. Poznamenal Olda.
Malý Petr: vždyť to taky ve své podstatě vysílačka je. Mobilní telefon je v podstatě radiotelefon. Malá vysílačka schopná obousměrného hlasového spojení obohacená o možnost posílání textových zpráv a případně internetového spojení v době kdy to bylo možné. A odtud už byl jen krůček k tomu zkombinovat mobil s vysílačkou. Schopnou pracovat na VHF a UHF kanálech.
Olda: vždyť to musí být dost složité, to takto zkombinovat.
Malý Petr: vypadá to složitě. Ale ve skutečnosti to prý dělá procesor, který ze zachycených signálů jen předběžně upravených vybere to důležité a to zpracuje. Je to prý podobný koncept jaký použil výrobce u legendární vysílačky Baofeng UV-5R. Kdy při konstrukci vysílačky místo delikátních obvodů s přesným nastavením použili procesor který vše zpracoval. Všimli si totiž že procesor je schopen pracovat rychleji než je frekvence požívaných rádiových vln. Tak toho využili a stvořili funkční koncept vysílačky s dobrými vlastnostmi (na svoji dobu), celkem bohatou výbavou a nízkou spotřebou energie z baterie spojenou s nízkou cenou. A naši si řekli, že když mohli Číňané celá desetiletí od nás kopírovat a pak vylepšovat to pro jednou my uděláme obráceně a jejich funkční koncept vylepšíme o další funkce. A tak naši technici vysílačku obohatili o možnost fungování v mobilní síti včetně datového připojení. Kdy je tento náš MMT1 schopen na rádiových frekvencích vysílat výkonem až 5W, k čemuž má i odpovídající přijímač.
Malý Petr vzápětí přepnul přepínač MMT1 do polohy "vysílačka", naladil mlýnský všeobecný kanál a provedl zkoušku spojení s obsluhou radiostanice na Mlýně. Poté přepnul na "mobil", zavolal kolegovi do práce a pozdravil ho.
Hana: tak to je dobré . Dvě věci v jedné. Ale jak funguje ta nouzová všeobecná komunikace o které jsi mluvil?
Malý Petr: máš dvě možnosti. První, pokud jsi v dosahu signálu se spojíš přímo s dispečinkem záchranných a bezpečnostních složek (112). Pokud signál nemáš tvůj mobil vyšle speciální kód pomocí kterého začne komunikovat s mobily ve svém dosahu. Jejich majitelé podle toho jak si je nastaví uslyší buď co říkáš, nebo jim mobily začnou vibrovat, pípat a červeně se rozsvítí, což trvá po dobu kdy jsou tlačítka stlačená. Poté, co tlačítka pustíš s tebou mohou komunikovat, nebo svůj mobil použít jako retranslační stanici jsou li v dosahu signálu. Jakmile se nouzová komunikace naváže přestává platit dvaceti sekundové omezení doby stlačení tlačítek, které je myšleno jako ochrana proti jejich náhodnému stlačení například v batohu.
Hana: a jak poznám že došlo k navázání nouzového spojení? Když budu zrovna mimo signál a nedovolám se tak pro pomoc přímo.
Malý Petr: první možnost je že se ti dotyčný ozve. A druhá, pokud použije retranslaci se ti ozve přímo dispečink.
Malý Petr: vždyť to taky ve své podstatě vysílačka je. Mobilní telefon je v podstatě radiotelefon. Malá vysílačka schopná obousměrného hlasového spojení obohacená o možnost posílání textových zpráv a případně internetového spojení v době kdy to bylo možné. A odtud už byl jen krůček k tomu zkombinovat mobil s vysílačkou. Schopnou pracovat na VHF a UHF kanálech.
Olda: vždyť to musí být dost složité, to takto zkombinovat.
Malý Petr: vypadá to složitě. Ale ve skutečnosti to prý dělá procesor, který ze zachycených signálů jen předběžně upravených vybere to důležité a to zpracuje. Je to prý podobný koncept jaký použil výrobce u legendární vysílačky Baofeng UV-5R. Kdy při konstrukci vysílačky místo delikátních obvodů s přesným nastavením použili procesor který vše zpracoval. Všimli si totiž že procesor je schopen pracovat rychleji než je frekvence požívaných rádiových vln. Tak toho využili a stvořili funkční koncept vysílačky s dobrými vlastnostmi (na svoji dobu), celkem bohatou výbavou a nízkou spotřebou energie z baterie spojenou s nízkou cenou. A naši si řekli, že když mohli Číňané celá desetiletí od nás kopírovat a pak vylepšovat to pro jednou my uděláme obráceně a jejich funkční koncept vylepšíme o další funkce. A tak naši technici vysílačku obohatili o možnost fungování v mobilní síti včetně datového připojení. Kdy je tento náš MMT1 schopen na rádiových frekvencích vysílat výkonem až 5W, k čemuž má i odpovídající přijímač.
Malý Petr vzápětí přepnul přepínač MMT1 do polohy "vysílačka", naladil mlýnský všeobecný kanál a provedl zkoušku spojení s obsluhou radiostanice na Mlýně. Poté přepnul na "mobil", zavolal kolegovi do práce a pozdravil ho.
Hana: tak to je dobré . Dvě věci v jedné. Ale jak funguje ta nouzová všeobecná komunikace o které jsi mluvil?
Malý Petr: máš dvě možnosti. První, pokud jsi v dosahu signálu se spojíš přímo s dispečinkem záchranných a bezpečnostních složek (112). Pokud signál nemáš tvůj mobil vyšle speciální kód pomocí kterého začne komunikovat s mobily ve svém dosahu. Jejich majitelé podle toho jak si je nastaví uslyší buď co říkáš, nebo jim mobily začnou vibrovat, pípat a červeně se rozsvítí, což trvá po dobu kdy jsou tlačítka stlačená. Poté, co tlačítka pustíš s tebou mohou komunikovat, nebo svůj mobil použít jako retranslační stanici jsou li v dosahu signálu. Jakmile se nouzová komunikace naváže přestává platit dvaceti sekundové omezení doby stlačení tlačítek, které je myšleno jako ochrana proti jejich náhodnému stlačení například v batohu.
Hana: a jak poznám že došlo k navázání nouzového spojení? Když budu zrovna mimo signál a nedovolám se tak pro pomoc přímo.
Malý Petr: první možnost je že se ti dotyčný ozve. A druhá, pokud použije retranslaci se ti ozve přímo dispečink.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Pan Balzagette na závěr jedné přednášky řekl: korouhvičky mají jeden problém. A to ten, že kabáty mohou převlékat tak dlouho, dokud mají k dispozici čisté kabáty. Jakmile narazí na kabát který už dříve nosili mají problém. A to ten, že je ti, od kterých dříve odešli mohou považovat za zrádce a buď je odmítnout přijmout, a nebo se jich budou snažit při první příležitosti zbavit, či na ně něco navléknout. Osudem těchto věčných "převlékaců kabátů" tak bývá nakonec samota. Nikdo jim nevěří a tak jejich posledním pokusem o udržení se v politických vodách bývá založení vlastní strany. Tito lidé, obrazně řečeno poté, co vystřídali dresy všech možných týmů musí nakonec obléknout svůj vlastní dres. Mnoho jich na tomto kroku ztroskotá a skončí na "pohřebišti padlých korouhviček.
Avšak někteří tito jedinci mají něco čemu my říkáme "krysí čich". Je to ten instinkt, který dotyčnému říká kam má vlést, do jaké funkce se vetřít aby poté, co pro sebe získá maximum a strana se začne potápět ji jako ta správná krysa opustil jako první. A šel "o loď dále". S tím, že si tito jedinci leckdy dobře pamatují kde je "lodní poklad", který jsou schopni při svém úniku vzít s sebou, případně se pro něj k vraku vrátit až se bouře uklidní.
Tito jedinci jsou velmi protřelí, dovedou velmi dobře komunikovat a jsou rétoricky zdatní. To jim v případě že založí vlastní stranu dává šanci na zisk značného množství hlasů díky čemuž se udrží v politických vodách. Obvzláště strefí li se do doby kdy stará vláda zklamala a opozice je nejednotná, či dokonce rozhádaná.
Poté hrozí, že se jeho strana stane oním pověstným jazýčkem na vahách, kdy tento "staronový převlékač kabátů ve vlastním dresu" vstoupí do nové koalice, která bez něj nebude mít většinu. On a jeho lidé si prosadí že budou jmenovaní do takových funkcí kde budou moci dělat vše pro své zájmy. Postupně budou ovládat stále více, začne se "kamarádíčkovat a kapříkovat". Za současného ohýbání pravidel (nebo rovnou jejich změny) kdy si takto budou chtít zajistit beztrestnost. Pokud se toto nepodaří zastavit v začátku je reálná "kmotrizace" společnosti kdy ve finále "kmotr bude nad zákon".
Korouhvička se tak nakonec stane kmotrem. Nebude se již točit podle směru vanoucího politického větru. Ale ona sama ve funkci kmotra bude určovat jakým směrem politický vítr povane. A kdo na tom vydělá a kdo to naopak zaplatí.
K tomu, aby se korouhvička stala kmotrem musí mít obrovské zkušenosti a schopnosti v manipulaci s lidmi. Krysí čich a schopnost být ve správnou chvíli na vybraném místě. Schopnost podle situace extrémně rychle měnit "dresy" a když to situace vyžaduje dokázat obléci dres vlastní. Lidí, kteří jsou tohoto schopni je velmi málo, za to jsou však vysoce nebezpeční. Vzhledem k jejich schopnostem a leckdy i možnostem je obtížné je odhalit. Ale lze to, když pátráte dostatečně hluboko v jejich minulosti a sledujete jejich dráhu. Pak je vidět o co jim ve skutečnosti jde. O vlastní prospěch, zisk a moc nad ostatními. To je jejich hnací síla. Kterou se snaží různě maskovat vzletnými řečmi, avšak která vždy časem vyplave na povrch.
Avšak někteří tito jedinci mají něco čemu my říkáme "krysí čich". Je to ten instinkt, který dotyčnému říká kam má vlést, do jaké funkce se vetřít aby poté, co pro sebe získá maximum a strana se začne potápět ji jako ta správná krysa opustil jako první. A šel "o loď dále". S tím, že si tito jedinci leckdy dobře pamatují kde je "lodní poklad", který jsou schopni při svém úniku vzít s sebou, případně se pro něj k vraku vrátit až se bouře uklidní.
Tito jedinci jsou velmi protřelí, dovedou velmi dobře komunikovat a jsou rétoricky zdatní. To jim v případě že založí vlastní stranu dává šanci na zisk značného množství hlasů díky čemuž se udrží v politických vodách. Obvzláště strefí li se do doby kdy stará vláda zklamala a opozice je nejednotná, či dokonce rozhádaná.
Poté hrozí, že se jeho strana stane oním pověstným jazýčkem na vahách, kdy tento "staronový převlékač kabátů ve vlastním dresu" vstoupí do nové koalice, která bez něj nebude mít většinu. On a jeho lidé si prosadí že budou jmenovaní do takových funkcí kde budou moci dělat vše pro své zájmy. Postupně budou ovládat stále více, začne se "kamarádíčkovat a kapříkovat". Za současného ohýbání pravidel (nebo rovnou jejich změny) kdy si takto budou chtít zajistit beztrestnost. Pokud se toto nepodaří zastavit v začátku je reálná "kmotrizace" společnosti kdy ve finále "kmotr bude nad zákon".
Korouhvička se tak nakonec stane kmotrem. Nebude se již točit podle směru vanoucího politického větru. Ale ona sama ve funkci kmotra bude určovat jakým směrem politický vítr povane. A kdo na tom vydělá a kdo to naopak zaplatí.
K tomu, aby se korouhvička stala kmotrem musí mít obrovské zkušenosti a schopnosti v manipulaci s lidmi. Krysí čich a schopnost být ve správnou chvíli na vybraném místě. Schopnost podle situace extrémně rychle měnit "dresy" a když to situace vyžaduje dokázat obléci dres vlastní. Lidí, kteří jsou tohoto schopni je velmi málo, za to jsou však vysoce nebezpeční. Vzhledem k jejich schopnostem a leckdy i možnostem je obtížné je odhalit. Ale lze to, když pátráte dostatečně hluboko v jejich minulosti a sledujete jejich dráhu. Pak je vidět o co jim ve skutečnosti jde. O vlastní prospěch, zisk a moc nad ostatními. To je jejich hnací síla. Kterou se snaží různě maskovat vzletnými řečmi, avšak která vždy časem vyplave na povrch.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Kdosi se pana Balzagetteho zeptal co budou ti novodobí "šlechtici", či jak je nazvat dělat s majetkem lidí kterého se zmocní. A k čemu jim onen majetek bude když nikdo z normálních lidí nebude mít na to aby si ho koupil.
Pan Balzagette: odpověď na vaši otázku musím rozdělit na vícero rovin.
První je odpověď na dotaz co budou s majetkem dělat. Odpověď je velmi jednoduchá. Budou vám ho pronajímat. Zrovna tak, jak to bylo v době feudalismu kdy byl šlechtic majitelem veškerého majetku ve svém panství. Lidem ho pronajímal, díky čemuž měl prakticky naprostou moc nad jejich životy, neboť bylo na jeho vůli komu a za kolik majetek pronajme. A za jakých podmínek. V podstatě to fungovalo tak, že jste přišli k novému pánovi, tomu jste složili slib člověčenství a on vám pronajmul pozemky se statkem kde jste žili a pracovali. To samé měli řemeslníci a malí obchodníci. Ti všichni byli též v nájmu. Vydělávali tak nejen na daně státní, ale i na nájem, další poplatky pánovi a poplatek církvi. Tehdy to dopadalo tak, že člověk odevzdal cca 80% svého příjmu na daních, nájmech a poplatcích. A ze zbytku musel s celou rodinou vyžít. Výsledkem tak byla na jedné straně chudoba, kdy běžní lidé neměli na to dát svým dětem lepší vzdělání, čímž byly celé rodiny uzavřeny v kruhu nevolnictví. A na straně druhé ohromné bohatství, lesk a opulentní sláva. Kdy se šlechtici předháněli kdo udělá opulentnější ples.
Tudíž pokud to shrnene je pro novodobého feudála jeho majetek zdrojem obnovitelných příjmů. Neboť když majetek prodáte za něj inkasujete pouze jednou. A pak už nic. Kdežto když ho pronajímáte z něj inkasujete stále dokola. Obvzláště máte li moc měnit pravidla hry tak, aby běžní lidé neměli jinou možnost než si od vás bydlení či jinou službu pronajmout.
Ale ten neofeudál přeci nemůže jen tak přijít a říct:"vypadni, tohle je od teďka moje".
Pan Balzagette: on takto nepřijde. On změní pravidla hry tak, aby jste o svůj majetek přišel kvůli jejich nesplnění. Čehož zářným příkladem jsou eko normy na nemovitosti, které se mají postupně zpřísňovat s tím, že kdo je nebude moci splnit nebude svou nemovitost prodat, pronajmout či v dědictví převést na své potomky. Ve výsledku to dopadne tak, že dotyčný majitel nebude moci svoji nemovitost převést a ona tak po jeho smrti, či z jiných důvodů propadne ve prospěch "státu".
Ale to pak bude státu, oponoval pán s kloboukem.
Pan Balzagette: no, propadne to státu. Jenže si musíte uvědomit že ten, kdo má moc měnit pravidla je ve skutečnosti státem. On je nad zákonem. On má výkonnou moc. On může určit kam majetek zabavený "pro neplnění norem, či z jiných příčin" připadne. Počítejte pak s tím, že to bude on, kdo bude rozhodovat komu pronajme váš bývalý majetek.
A jak to bude moci pronajmout, když to nebude splňovat normy? Ptala se Stará Maruna.
Pan Balzagette: velmi jednoduše. Neofeudál si pro sebe určí taková pravidla hry, aby mu vyhovovala. Neboť když má moc měnit pravidla hry by byl sám proti sobě kdyby si je neudělal ve svůj prospěch.
S tím, že historie zná mnoho příkladů, kdy menší šlechtici, svobodní sedláci, řemeslníci a obchodníci přicházeli o svůj majetek a stávali se poddanými jenom proto, protože velcí hráči určili taková pravidla hry, že malí neměli šanci obstát. V minulosti se toto stalo mnohokrát. A pokud si na to lidé nedají pozor stane se to znovu. To, že hra podle nových pravidel bude tak drahá že na ni malý hráč nebude mít a poletí tak z kola ven. S holým zadkem, bez klobouku bos
Pán s kloboukem: přijde mi že už před rozpadem k tomu měla EU dost nakročeno. Měli jsme tady sortu lidí kteří měnili zákony tak jak to jim a jejich "mecenášům" vyhovovalo. Měli i své uhlíkové náboženství, jeho věrozvěsty a emisní odpustky. To byla ta církev mající za úkol duševní "stříhání" poddaných oveček. Stále měnili normy a chtěli po lidech aby se jim přizpůsobovali. Což bylo stále dražší. Svými regulacemi a daněmi likvidovali střední třídu, která byla díky své vzdělanosti, umu a píli hlavním tahounem ve státě. Byla schopná se o sebe postarat a svým dětem zajistit solidní vzdělání které bylo potřebné pro solidní uplatnění. Což bylo třeba pro solidní životní úroveň. Akce neofeudálů nedávaly na první pohled smysl. Ale když se nad tím člověk zamyslí jim šlo o moc. Moc nad životy lidí spojená s vírou ve vlastní neomylnost. To byla jejich hnací síla, kdy věděli že hloupým a nevzdělaným se snadno vládne.
Pan Balzagette se usmíval.
Pan Balzagette: odpověď na vaši otázku musím rozdělit na vícero rovin.
První je odpověď na dotaz co budou s majetkem dělat. Odpověď je velmi jednoduchá. Budou vám ho pronajímat. Zrovna tak, jak to bylo v době feudalismu kdy byl šlechtic majitelem veškerého majetku ve svém panství. Lidem ho pronajímal, díky čemuž měl prakticky naprostou moc nad jejich životy, neboť bylo na jeho vůli komu a za kolik majetek pronajme. A za jakých podmínek. V podstatě to fungovalo tak, že jste přišli k novému pánovi, tomu jste složili slib člověčenství a on vám pronajmul pozemky se statkem kde jste žili a pracovali. To samé měli řemeslníci a malí obchodníci. Ti všichni byli též v nájmu. Vydělávali tak nejen na daně státní, ale i na nájem, další poplatky pánovi a poplatek církvi. Tehdy to dopadalo tak, že člověk odevzdal cca 80% svého příjmu na daních, nájmech a poplatcích. A ze zbytku musel s celou rodinou vyžít. Výsledkem tak byla na jedné straně chudoba, kdy běžní lidé neměli na to dát svým dětem lepší vzdělání, čímž byly celé rodiny uzavřeny v kruhu nevolnictví. A na straně druhé ohromné bohatství, lesk a opulentní sláva. Kdy se šlechtici předháněli kdo udělá opulentnější ples.
Tudíž pokud to shrnene je pro novodobého feudála jeho majetek zdrojem obnovitelných příjmů. Neboť když majetek prodáte za něj inkasujete pouze jednou. A pak už nic. Kdežto když ho pronajímáte z něj inkasujete stále dokola. Obvzláště máte li moc měnit pravidla hry tak, aby běžní lidé neměli jinou možnost než si od vás bydlení či jinou službu pronajmout.
Ale ten neofeudál přeci nemůže jen tak přijít a říct:"vypadni, tohle je od teďka moje".
Pan Balzagette: on takto nepřijde. On změní pravidla hry tak, aby jste o svůj majetek přišel kvůli jejich nesplnění. Čehož zářným příkladem jsou eko normy na nemovitosti, které se mají postupně zpřísňovat s tím, že kdo je nebude moci splnit nebude svou nemovitost prodat, pronajmout či v dědictví převést na své potomky. Ve výsledku to dopadne tak, že dotyčný majitel nebude moci svoji nemovitost převést a ona tak po jeho smrti, či z jiných důvodů propadne ve prospěch "státu".
Ale to pak bude státu, oponoval pán s kloboukem.
Pan Balzagette: no, propadne to státu. Jenže si musíte uvědomit že ten, kdo má moc měnit pravidla je ve skutečnosti státem. On je nad zákonem. On má výkonnou moc. On může určit kam majetek zabavený "pro neplnění norem, či z jiných příčin" připadne. Počítejte pak s tím, že to bude on, kdo bude rozhodovat komu pronajme váš bývalý majetek.
A jak to bude moci pronajmout, když to nebude splňovat normy? Ptala se Stará Maruna.
Pan Balzagette: velmi jednoduše. Neofeudál si pro sebe určí taková pravidla hry, aby mu vyhovovala. Neboť když má moc měnit pravidla hry by byl sám proti sobě kdyby si je neudělal ve svůj prospěch.
S tím, že historie zná mnoho příkladů, kdy menší šlechtici, svobodní sedláci, řemeslníci a obchodníci přicházeli o svůj majetek a stávali se poddanými jenom proto, protože velcí hráči určili taková pravidla hry, že malí neměli šanci obstát. V minulosti se toto stalo mnohokrát. A pokud si na to lidé nedají pozor stane se to znovu. To, že hra podle nových pravidel bude tak drahá že na ni malý hráč nebude mít a poletí tak z kola ven. S holým zadkem, bez klobouku bos
Pán s kloboukem: přijde mi že už před rozpadem k tomu měla EU dost nakročeno. Měli jsme tady sortu lidí kteří měnili zákony tak jak to jim a jejich "mecenášům" vyhovovalo. Měli i své uhlíkové náboženství, jeho věrozvěsty a emisní odpustky. To byla ta církev mající za úkol duševní "stříhání" poddaných oveček. Stále měnili normy a chtěli po lidech aby se jim přizpůsobovali. Což bylo stále dražší. Svými regulacemi a daněmi likvidovali střední třídu, která byla díky své vzdělanosti, umu a píli hlavním tahounem ve státě. Byla schopná se o sebe postarat a svým dětem zajistit solidní vzdělání které bylo potřebné pro solidní uplatnění. Což bylo třeba pro solidní životní úroveň. Akce neofeudálů nedávaly na první pohled smysl. Ale když se nad tím člověk zamyslí jim šlo o moc. Moc nad životy lidí spojená s vírou ve vlastní neomylnost. To byla jejich hnací síla, kdy věděli že hloupým a nevzdělaným se snadno vládne.
Pan Balzagette se usmíval.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Amazonky a SPSP.
- "Šla jsem dnes kolem palírny a neuvěříte co jsem tam slyšela. Poslouchal tam něco, asi starou audioknihu, Kroniku města Kocourkova. A při tom dělal něco s jablky. Drtil je a lisoval".
- "No nějak se u té monotónní činnosti chtěl nějak zabavit a zasmát se, ne?"
- "Náhodou, my máme tu knížečku doma a rodiče mi ji před spaním občas předčítali" A moc se mi líbila",
řekl Ludvíček.
- "Ale to jsi byl ještě malé dítě. Líbila by se ti ještě i teď?"
- "To přesně nevím, ale dobře si na ni vzpomínám. A připomíná mi to co se teď děje ve Městě a v jeho spřátelených oblastech.
A taky i to co si nemůžu pamatovat, co znám jen z vyprávění co se prý dělo před Martinskou katastrofou ve většině Evropy a i části světa.
Ale zkusím si teď ji sám přečíst".
- "Tak to určitě udělej", řekl mu Petr.
Z Kroniky Mlýna
- "Šla jsem dnes kolem palírny a neuvěříte co jsem tam slyšela. Poslouchal tam něco, asi starou audioknihu, Kroniku města Kocourkova. A při tom dělal něco s jablky. Drtil je a lisoval".
- "No nějak se u té monotónní činnosti chtěl nějak zabavit a zasmát se, ne?"
- "Náhodou, my máme tu knížečku doma a rodiče mi ji před spaním občas předčítali" A moc se mi líbila",
řekl Ludvíček.
- "Ale to jsi byl ještě malé dítě. Líbila by se ti ještě i teď?"
- "To přesně nevím, ale dobře si na ni vzpomínám. A připomíná mi to co se teď děje ve Městě a v jeho spřátelených oblastech.
A taky i to co si nemůžu pamatovat, co znám jen z vyprávění co se prý dělo před Martinskou katastrofou ve většině Evropy a i části světa.
Ale zkusím si teď ji sám přečíst".
- "Tak to určitě udělej", řekl mu Petr.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
SPSP:
Knížečka je fact dobrá.
Má tam spoustu zajímavých asociací.
Třeba jak se tam na městských plochách snažili pěstovat sůl. A vůbec se tam dá najít spousta zajímavých nápadů včetně jejich netradičních řešeních.
V novém Kocourkově se třeba snažili na kvalitní a úrodné zemědělské půdě pěstoval elektřinu.
Ne způsobem, že by tam sázeli nějaké baterie, liščí ocasy nebo ebonit. Jen tam s nemalými dotacemi umísťovali solární panely.
A někde dokonce káceli lesy aby měly elektrárenské větrníky dost větru.
Asi se tehdejší EU neinspirovala jen knihami George Orwella a podobných, ale možná trochu i tím Kocourkovem.
- "Taky mi to tak připadá. A celkem jsem rád za tu Martinskou katastrofu. V tehdejší době by fact žít nechtěl. A kdo ví co by teď bylo kdyby to tehdejší pokračovalo a dál se rozvíjelo!"
- "Tak mě napadlo podat nějaký návrh aby se Městu přestalo říkat Město, ale Kocourkov".
- "Jo, nápad to je jistě dobrý a i velmi výstižný. O tom žádná. Ale obávám se, že neprůchodný!"
- "A to proč?"
- "No přece kvůli našim Kocourům".
Z Kroniky Mlýna
Knížečka je fact dobrá.
Má tam spoustu zajímavých asociací.
Třeba jak se tam na městských plochách snažili pěstovat sůl. A vůbec se tam dá najít spousta zajímavých nápadů včetně jejich netradičních řešeních.
V novém Kocourkově se třeba snažili na kvalitní a úrodné zemědělské půdě pěstoval elektřinu.
Ne způsobem, že by tam sázeli nějaké baterie, liščí ocasy nebo ebonit. Jen tam s nemalými dotacemi umísťovali solární panely.
A někde dokonce káceli lesy aby měly elektrárenské větrníky dost větru.
Asi se tehdejší EU neinspirovala jen knihami George Orwella a podobných, ale možná trochu i tím Kocourkovem.
- "Taky mi to tak připadá. A celkem jsem rád za tu Martinskou katastrofu. V tehdejší době by fact žít nechtěl. A kdo ví co by teď bylo kdyby to tehdejší pokračovalo a dál se rozvíjelo!"
- "Tak mě napadlo podat nějaký návrh aby se Městu přestalo říkat Město, ale Kocourkov".
- "Jo, nápad to je jistě dobrý a i velmi výstižný. O tom žádná. Ale obávám se, že neprůchodný!"
- "A to proč?"
- "No přece kvůli našim Kocourům".
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
V Zakázané čtvrti, neboli Newkocourkově skutečně začali na polích instalovat solární panely. Dávali je na železné rámy umístěné do takové výšky aby pod nimi projel traktor. Což o to, na papíře to vypadalo hezky, ale v praxi už to tak růžové nebylo.
Traktor jedoucí po pozemku s takovouto konstrukcí měl problém s podpěrnými nohami celé konstrukce. Občas se do nějaké podařilo "drbnout", což v lepším případě znamenalo ohnutou nohu, zatímco v případě horším se konstrukce se solárními panely odporoučela k zemi.
Pak někoho napadlo že když tato konstrukce vyrábí elektřinu by bylo navýsost vhodné použít elektrický traktor. Napájený přímo ze solárních panelů. To by bylo řešení tak zelené že i armáda by před jeho zeleností zezelenala závistí. Ale jak elektřinu dostat z panelů do traktoru?
Prvně zkusili pod panely zavěsit síť napájenou elektřinou. Mysleli si, že když takto fungují pouťová autíčka bude i traktor. Jenže traktor nefungoval. Měl totiž gumová kola a guma je jak známo elektrický izolant. Tak drátěnku sundali a zkusili udělat trolej jako na trolejbusy. To fungovalo, jenže se vyskytl jiný problém. V noci, když panely nic nevyrábí byla trolej bez napětí. To by až tak nevadilo, kdyby si toho nevšimli "jistí" lidé. Kteří si trolej bez napětí "vypůjčili" a odvezli do sběru. Kde za měď dostali slušný obnos.
A tak na konec na poli s panely skončily ovce. Ty už elektřinu nepotřebovaly a trolej už vůbec ne.
Nakonec v zimě na solární panely napadal sníh a vzhledem k výšce konstrukce ho nebylo možné omést. Ve výsledku byl jejich výkon nula celá nula a tepelné čerpadlo pořízené za dotace z EU tak spalo zimním spánkem. A lidé, kterým byla zima by tím zimním spánkem nejraději usnuli taky. I když někteří říkali, že by bylo nejlepší vyhnat na mráz ty, kteří je do že šlamastiky dostali.
Traktor jedoucí po pozemku s takovouto konstrukcí měl problém s podpěrnými nohami celé konstrukce. Občas se do nějaké podařilo "drbnout", což v lepším případě znamenalo ohnutou nohu, zatímco v případě horším se konstrukce se solárními panely odporoučela k zemi.
Pak někoho napadlo že když tato konstrukce vyrábí elektřinu by bylo navýsost vhodné použít elektrický traktor. Napájený přímo ze solárních panelů. To by bylo řešení tak zelené že i armáda by před jeho zeleností zezelenala závistí. Ale jak elektřinu dostat z panelů do traktoru?
Prvně zkusili pod panely zavěsit síť napájenou elektřinou. Mysleli si, že když takto fungují pouťová autíčka bude i traktor. Jenže traktor nefungoval. Měl totiž gumová kola a guma je jak známo elektrický izolant. Tak drátěnku sundali a zkusili udělat trolej jako na trolejbusy. To fungovalo, jenže se vyskytl jiný problém. V noci, když panely nic nevyrábí byla trolej bez napětí. To by až tak nevadilo, kdyby si toho nevšimli "jistí" lidé. Kteří si trolej bez napětí "vypůjčili" a odvezli do sběru. Kde za měď dostali slušný obnos.
A tak na konec na poli s panely skončily ovce. Ty už elektřinu nepotřebovaly a trolej už vůbec ne.
Nakonec v zimě na solární panely napadal sníh a vzhledem k výšce konstrukce ho nebylo možné omést. Ve výsledku byl jejich výkon nula celá nula a tepelné čerpadlo pořízené za dotace z EU tak spalo zimním spánkem. A lidé, kterým byla zima by tím zimním spánkem nejraději usnuli taky. I když někteří říkali, že by bylo nejlepší vyhnat na mráz ty, kteří je do že šlamastiky dostali.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Bavily se Katka s Lenkou.
Můj kluk zase vypadal. Jak šel venčit Bohouše (bernardýna) si omotal vodítko okolo zápěstí, Bohouš zavětřil, zatáhl, kluk zakopl a Bohouš ho k nám dotáhl rozblácenou polní cestou po břiše. No ten vypadal.
Celý od bláta, odřený a s brekotem. Musela jsem ho umýt ve vaně, odřeniny jsem mu polila kysličníkem tak začal řvát ještě víc a prádlo putovalo rovnou do pračky.
Katka: no, my jsme měli taky pěkný zážitek. Ludvíkovi jsem koupila dva křečky. Ludvík si je oblíbil a staral se o ně. A najednou mu jeden z křečků zmizel. Všichni jsme ho hledali, už jsme podezírali kocoura Mikeše že v tom zmizení má zatnuté drápy. A chlap najednou zaslechl nějaké šramotění z vysavače. Tak ho rozebral a víš co tam našel?
Lenka: křečka?
Katka: přesně tak. Ten zmetek byl ve vysavači v pytlíku . Byl celý černý od prachu a sazí a měl tam udělané hnízdo.
Lenka: hnízdo? To jste si koupili páreček?
Katka: Jo, povedlo se nám koupit páreček. A co chlap říkal budeme mít nejspíš co nevidět křečků víc.
Můj kluk zase vypadal. Jak šel venčit Bohouše (bernardýna) si omotal vodítko okolo zápěstí, Bohouš zavětřil, zatáhl, kluk zakopl a Bohouš ho k nám dotáhl rozblácenou polní cestou po břiše. No ten vypadal.
Celý od bláta, odřený a s brekotem. Musela jsem ho umýt ve vaně, odřeniny jsem mu polila kysličníkem tak začal řvát ještě víc a prádlo putovalo rovnou do pračky.
Katka: no, my jsme měli taky pěkný zážitek. Ludvíkovi jsem koupila dva křečky. Ludvík si je oblíbil a staral se o ně. A najednou mu jeden z křečků zmizel. Všichni jsme ho hledali, už jsme podezírali kocoura Mikeše že v tom zmizení má zatnuté drápy. A chlap najednou zaslechl nějaké šramotění z vysavače. Tak ho rozebral a víš co tam našel?
Lenka: křečka?
Katka: přesně tak. Ten zmetek byl ve vysavači v pytlíku . Byl celý černý od prachu a sazí a měl tam udělané hnízdo.
Lenka: hnízdo? To jste si koupili páreček?
Katka: Jo, povedlo se nám koupit páreček. A co chlap říkal budeme mít nejspíš co nevidět křečků víc.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Martin:
"Kuwaafix, už mě ti mladí začínají fact srát. Víte co teď rozhlašují? Snaží se všemožně o přejmenování Města a jeho přilehlých a spřátelených oblastí na Kocourkov. A věnují se ti šmejdi tomu hodně. Dokonce jsem už viděl i nějaké směrovky a tabule které vyrobili. Nevím jak vás, ale mě to neskutečně uráží. Je to bezprecedenční útok na nás všechny a hanobení našich bezpečnostních sil!
- "Náčelníku, neberte si to tak vážně a osobně, Vždyť je to jen sranda a nadsázka. A mimochodem velice trefná. Vždyť to tam tak vše funguje. Pokračují v trendech Předmartinské doby a mnohé se jim podařilo ještě velmi zdokonalit. Přečtěte si tu knížečku.
Ale hlavně tu pasáž z úvodu jak ten vandrovník přišel do města s tím kocourem, kočky tam neznali a trápili je neskutečným způsobem neskutečně přemnožení hlodavci. Hlavně myši.
A jak jim toho kocoura za neskutečné peníze prodal.
Kocour se snažil převelmi a během krátké doby celou sýpku vyčistil. A tehdy nějakého radního napadlo co asi to hrozné zvíře bude žrát až vychytá všechny myši???!!!
Proto volali za odcházejícím vandrovníkem ten dotaz. Ale ten byl už dost daleko a špatně tedy slyšel. A protože tehdy dost často pobýval v germánských zemích, tak se mu nějak popletly jazyky a místo co? zavolal was?
Velké zděšení a strach tehdy v tom městě zavládlo.
Však si o tom přečtěte.
A od té doby se to město začalo nazývat Kocourkovem".
- "Já nic, žádnou dětskou knížečku číst nebudu! A na ty spratky si ještě posvítím. Zkusím zavést nějakou povinnou dětskou vojenskou službu. A na ni jich ty cypoviny přejdou!
A na palírníka si taky pořádně posvítím! Beztak pochytili hodně těch bláznivých nápadů od něj".
Z Kroniky Mlýna
"Kuwaafix, už mě ti mladí začínají fact srát. Víte co teď rozhlašují? Snaží se všemožně o přejmenování Města a jeho přilehlých a spřátelených oblastí na Kocourkov. A věnují se ti šmejdi tomu hodně. Dokonce jsem už viděl i nějaké směrovky a tabule které vyrobili. Nevím jak vás, ale mě to neskutečně uráží. Je to bezprecedenční útok na nás všechny a hanobení našich bezpečnostních sil!
- "Náčelníku, neberte si to tak vážně a osobně, Vždyť je to jen sranda a nadsázka. A mimochodem velice trefná. Vždyť to tam tak vše funguje. Pokračují v trendech Předmartinské doby a mnohé se jim podařilo ještě velmi zdokonalit. Přečtěte si tu knížečku.
Ale hlavně tu pasáž z úvodu jak ten vandrovník přišel do města s tím kocourem, kočky tam neznali a trápili je neskutečným způsobem neskutečně přemnožení hlodavci. Hlavně myši.
A jak jim toho kocoura za neskutečné peníze prodal.
Kocour se snažil převelmi a během krátké doby celou sýpku vyčistil. A tehdy nějakého radního napadlo co asi to hrozné zvíře bude žrát až vychytá všechny myši???!!!
Proto volali za odcházejícím vandrovníkem ten dotaz. Ale ten byl už dost daleko a špatně tedy slyšel. A protože tehdy dost často pobýval v germánských zemích, tak se mu nějak popletly jazyky a místo co? zavolal was?
Velké zděšení a strach tehdy v tom městě zavládlo.
Však si o tom přečtěte.
A od té doby se to město začalo nazývat Kocourkovem".
- "Já nic, žádnou dětskou knížečku číst nebudu! A na ty spratky si ještě posvítím. Zkusím zavést nějakou povinnou dětskou vojenskou službu. A na ni jich ty cypoviny přejdou!
A na palírníka si taky pořádně posvítím! Beztak pochytili hodně těch bláznivých nápadů od něj".
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Dany rodiče přijeli za svojí dcerou na návštěvu. Byli pozvaní, neboť se Daně narodila holčička. Natálka. Stali se tedy babičkou a dědou. Natálku, ležící v postýlce kterou smontoval Olda si prohlédli a moc se jim líbila. Při porodu vážila 3,65 kg a na délku měla přes půl metru. Porod, jak se pochlubila Dana proběhl bez kompilaci "na tři zátahy".
Posléze se rozproudila debata.
A máte už vyměněná ta okna? Ptal se Oldy otec Dany táty.
Dany otec: ještě ne. Čekáme až nám přidělí odběrný poukaz.
Oldy otec: odběrný poukaz? Co to máte za novinku?
Dany otec: elektronické oprávnění k nákupu nových oken a výměně těch starých.
Oldy otec: to je nějaké stavební povolení?
Dany máma: stavební povolení máme vyřízené skoro dva roky. Ale okna ještě nejsou.
Oldy otec: tomu nerozumím. Tady u nás když budu chtít vyměnit okna si obejdu firmy, nechám si zpracovat nabídky a pak si nějakou vyberu. A žádnou bumážku nepotřebuji.
Dany otec: u nás to takhle nefunguje. Prve se řeší stavební povolení, které když se podaří vyřídit nás zařadí do pořadníku. S tím, že až na nás dojde řada dostaneme odběrný poukaz kde je přímo uvedená firma od které musíme okna odebrat.
Oldy otec: tomu vůbec nerozumím. Proč to máte takhle komplikované.
Dany otec: to víte, emisní povolenky. Každá firma si v aukci vysoutěží určitý počet emisních povolenek. Tím pádem smí vyrobit jen určitý počet hmot či výrobků. Který závisí na tom kolik povolenek a za jakou cenu vysoutěžila. Takže my když jsme dostali stavební povolení jsme si obešli firmy, které nám udělaly nabídky. Kde byla uvedena nejen základní cena ke které se přičítá cena emisních povolenek platných v době výroby, ale i doba dodání. A my jsme si jednu z nich vybrali, od ní jsme dostali záznamový list a s tím jsme šli na stavební úřad kde si vše zaevidovali s tím, že až jim firma nahlásí že na nás přišla řada dostaneme odběrný poukaz na jehož základě budeme moci okna odebrat.
Oldy otec kroutil hlavou a nakonec řekl: nejde mi do hlavy proč musíte firmu která vám bude okna měnit hlásit na stavební úřad který vám až poté dá odběrný poukaz?... Vždyť by vás firma mohla vyzvat rovnou... .
Dany otec: to nemůže. Každou chvíli se mění stavební předpisy a pravidla pro zařazení budov do energetických tříd. Takže by se mohlo stát že nová okna už nebudou vyhovovat nové normě. Proto když firma nahlásí výrobní připravenost stavební úřad provede kontrolní prověření.
Oldy máma: a co když to nevyjde....
Dany máma: odběrný poukaz není vydán a začínáte od začátku. Nová nabídka, nové posouzení ekologické přiměřenosti, nové stavební povolení, nové zařazení do pořadníku... .
Oldy otec: to je teda pěkně blbé. A dá se to nějak udělat aby jste vyměnili okna dřív než změní předpisy?
Oldy otec: můžete zkusit zadat výrobu firmě která nabídla vyšší cenu za emisní povolenky. Tím pádem jich dostala víc. Ale jelikož má kvůli dražším emisním povolenkám vyšší ceny je o její výrobky menší zájem. Proto máte větší šanci výměnit okna dřív než vám změní parametry a budete vše vyhánět od začátku.
Oldy máma: a to se týká jen oken?
Oldy otec: ne. Naprosté většiny stavebnin. Třeba kolega z práce staví barák už čtvrtý rok. První rok mu dali pokaz jen na písek, cement a stavební kámen. Tak udělal základy. Druhý rok stál, teprve až třetí mu vyšel odběrný poukaz na cihly a stropy. Tak udělal hrubou stavbu. V zimě ho dostal na střešní materiály, tak střechu dělali v chumelenici aby jim poukaz nepropadl.
A letos stojí, protože musí dělat nové "papíry" na okna a zateplení, protože mu mezitím změnili normu na eko třídu a on by se starými okny a polystyrénem neprošel.
Oldy máma: změnili normu?
Mám skoro strach se zeptat na vaše okna...
Dany máma: my jsme to naštěstí řešili těsně po té změně. Akorát musíme doufat že nám okna vyrobí dřív než bude další změna.
Oldy otec si vzpomněl jak za komunismu stavěl jeho děda dům ve kterém jejich rodina žije dodnes. Mluvil o tom, že se na všechny materiály stálý fronty, spousta materiálu se nedala volně koupit a k jejich nákupu byl nutný odběrný poukaz podmíněný stavebním povolením. Jako kluk se tomu Oldy otec divil, proč si nemohou jen tak jít do stavebnin a co potřebuji si koupit. Jen tak, bez ničeho . Ale jeho děda mu to vysvetlil tak, že je plánované hospodářství. Což znamená že "někdo nahoře" určuje kolik a čeho se bude vyrábět. A to dá do plánu. A jelikož potřebuje znát kolik výroby má naplánovat nelze dané výrobky kupovat volně, jelikož by poptávka mohla převýšit nabídku což by tlačilo na růst cen, což nebylo v plánovaném hospodářství kde jsou ceny pevně dané možné (což byla příčina "podpultovek"), proto zavedli odběrné poukazy, kde si člověk prostě počkal až na něj dojde v plánu řada.
Zamyslel se tedy a řekl: máte to tam u vás pěkné plánované hospodářství.
Dany otec: plánované hospodářství?
Oldy otec: přesně tak. Akorát že neurčují přímo kolik se má čeho vyrobit, ale dělají to přes emisní povolenky, kterých je konečný počet. A firmy o ně soutěží v aukci, což zvyšuje jejich cenu a tím to reguluje výrobu a následně i poptávku. A když k tomu přidám ty změny norem a nutnost lítání po úřadech pro to vaše zřízení nemám jiný název než plánovaný kocourkov.
Posléze se rozproudila debata.
A máte už vyměněná ta okna? Ptal se Oldy otec Dany táty.
Dany otec: ještě ne. Čekáme až nám přidělí odběrný poukaz.
Oldy otec: odběrný poukaz? Co to máte za novinku?
Dany otec: elektronické oprávnění k nákupu nových oken a výměně těch starých.
Oldy otec: to je nějaké stavební povolení?
Dany máma: stavební povolení máme vyřízené skoro dva roky. Ale okna ještě nejsou.
Oldy otec: tomu nerozumím. Tady u nás když budu chtít vyměnit okna si obejdu firmy, nechám si zpracovat nabídky a pak si nějakou vyberu. A žádnou bumážku nepotřebuji.
Dany otec: u nás to takhle nefunguje. Prve se řeší stavební povolení, které když se podaří vyřídit nás zařadí do pořadníku. S tím, že až na nás dojde řada dostaneme odběrný poukaz kde je přímo uvedená firma od které musíme okna odebrat.
Oldy otec: tomu vůbec nerozumím. Proč to máte takhle komplikované.
Dany otec: to víte, emisní povolenky. Každá firma si v aukci vysoutěží určitý počet emisních povolenek. Tím pádem smí vyrobit jen určitý počet hmot či výrobků. Který závisí na tom kolik povolenek a za jakou cenu vysoutěžila. Takže my když jsme dostali stavební povolení jsme si obešli firmy, které nám udělaly nabídky. Kde byla uvedena nejen základní cena ke které se přičítá cena emisních povolenek platných v době výroby, ale i doba dodání. A my jsme si jednu z nich vybrali, od ní jsme dostali záznamový list a s tím jsme šli na stavební úřad kde si vše zaevidovali s tím, že až jim firma nahlásí že na nás přišla řada dostaneme odběrný poukaz na jehož základě budeme moci okna odebrat.
Oldy otec kroutil hlavou a nakonec řekl: nejde mi do hlavy proč musíte firmu která vám bude okna měnit hlásit na stavební úřad který vám až poté dá odběrný poukaz?... Vždyť by vás firma mohla vyzvat rovnou... .
Dany otec: to nemůže. Každou chvíli se mění stavební předpisy a pravidla pro zařazení budov do energetických tříd. Takže by se mohlo stát že nová okna už nebudou vyhovovat nové normě. Proto když firma nahlásí výrobní připravenost stavební úřad provede kontrolní prověření.
Oldy máma: a co když to nevyjde....
Dany máma: odběrný poukaz není vydán a začínáte od začátku. Nová nabídka, nové posouzení ekologické přiměřenosti, nové stavební povolení, nové zařazení do pořadníku... .
Oldy otec: to je teda pěkně blbé. A dá se to nějak udělat aby jste vyměnili okna dřív než změní předpisy?
Oldy otec: můžete zkusit zadat výrobu firmě která nabídla vyšší cenu za emisní povolenky. Tím pádem jich dostala víc. Ale jelikož má kvůli dražším emisním povolenkám vyšší ceny je o její výrobky menší zájem. Proto máte větší šanci výměnit okna dřív než vám změní parametry a budete vše vyhánět od začátku.
Oldy máma: a to se týká jen oken?
Oldy otec: ne. Naprosté většiny stavebnin. Třeba kolega z práce staví barák už čtvrtý rok. První rok mu dali pokaz jen na písek, cement a stavební kámen. Tak udělal základy. Druhý rok stál, teprve až třetí mu vyšel odběrný poukaz na cihly a stropy. Tak udělal hrubou stavbu. V zimě ho dostal na střešní materiály, tak střechu dělali v chumelenici aby jim poukaz nepropadl.
A letos stojí, protože musí dělat nové "papíry" na okna a zateplení, protože mu mezitím změnili normu na eko třídu a on by se starými okny a polystyrénem neprošel.
Oldy máma: změnili normu?
Mám skoro strach se zeptat na vaše okna... Dany máma: my jsme to naštěstí řešili těsně po té změně. Akorát musíme doufat že nám okna vyrobí dřív než bude další změna.
Oldy otec si vzpomněl jak za komunismu stavěl jeho děda dům ve kterém jejich rodina žije dodnes. Mluvil o tom, že se na všechny materiály stálý fronty, spousta materiálu se nedala volně koupit a k jejich nákupu byl nutný odběrný poukaz podmíněný stavebním povolením. Jako kluk se tomu Oldy otec divil, proč si nemohou jen tak jít do stavebnin a co potřebuji si koupit. Jen tak, bez ničeho . Ale jeho děda mu to vysvetlil tak, že je plánované hospodářství. Což znamená že "někdo nahoře" určuje kolik a čeho se bude vyrábět. A to dá do plánu. A jelikož potřebuje znát kolik výroby má naplánovat nelze dané výrobky kupovat volně, jelikož by poptávka mohla převýšit nabídku což by tlačilo na růst cen, což nebylo v plánovaném hospodářství kde jsou ceny pevně dané možné (což byla příčina "podpultovek"), proto zavedli odběrné poukazy, kde si člověk prostě počkal až na něj dojde v plánu řada.
Zamyslel se tedy a řekl: máte to tam u vás pěkné plánované hospodářství.
Dany otec: plánované hospodářství?
Oldy otec: přesně tak. Akorát že neurčují přímo kolik se má čeho vyrobit, ale dělají to přes emisní povolenky, kterých je konečný počet. A firmy o ně soutěží v aukci, což zvyšuje jejich cenu a tím to reguluje výrobu a následně i poptávku. A když k tomu přidám ty změny norem a nutnost lítání po úřadech pro to vaše zřízení nemám jiný název než plánovaný kocourkov.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Oldy máma se zamyslela a povídá: stejně je vidět jak je jejich systém dělaný pro bohaté. Kdo má peníze zadá výrobu firmě která nabídla vyšší cenu za emisní povolenky, tím pádem jich dostala víc a může i víc vyrábět. Je dražší, avšak zákazníka uspokojí dřív. Kdežto chudáci jdou za nejlevnějšími firmami, jejichž kapacita je úředně omezená plánovaným počtem emisních povolenek. Tudíž musí dlouho čekat a pokud mezitím proběhne změna předpisů si musí vše vyřizovat znovu.
Dany otec: jenže k tomuto problému může nastat problém další.
Oldy otec: a jaký? Už mně snad nic dalšího co by mohlo natropit ještě větší problémy nenapadá...
Dany otec: památkáři. V Zakázané čtvrti je historické jádro a jeho okolí které je v památkové zóně. Tam bydlí můj spolužák, který chtěl též vyměnit okna. Nejen kvůli tomu že mu starými táhne, ale hlavně kvůli drahému topení. Kdy za poslední čtyři roky vzrostla cena plynu víc než dvakrát.
Oldy otec: tak nechá udělat repliky starých oken a je to.
Dany otec: není to. Protože památkáři mu nedovolí udělat repliky starých oken splňující nové normy. On musí podle nich udělat kopie starých oken. Tudíž když má třídílná špaletová okna s jednoduchými skly musí nechat opět udělat špaletová okna s jednoduchými skly. Se kterými ale nesplní normu na tepelný únik. Tudíž mu vyměnu na stavebním zamítnou kvůli nesplnění normy na únik tepla. Jak řekl: jsem v pasti. Jedni po mě chtějí abych udělal stejná okna jako už mám. A druzí mi to zakazují že jim to nevyhovuje. A když jsem nechal udělat nabídku aby splňovala novou normu mi to památkáři zamítli s tím, že to není původní. Vůbec nevím co s tím budeme dělat. Mi řekl a pokrčil rameny.
Oldy máma: bych to prodala. Nebo pronajmula a šla jinam.
Dany otec: to on nemůže. Barák nesplňuje eko normu. Tudíž ho nesmí prodat a ani pronajmout. Jak řekl: můžu tu akorát v zimě mrznout a nebo skončit v exekuci kvůli neplacení faktur za plyn.
Oldy otec: to je pěkný bordel. Když mu takto omezují právo disponovat vlastním majetkem.
Dany otec: lidé si na to stěžovali a bylo jim řečeno že ten kdo splňuje normy žádné omezení nemá. A kdo normy nesplňuje ať to vezme jako motivaci k jejich splnění. A že to splnit nelze? To je nezajímá. Je zajímá jen jak jste "zelení".
Oldy otec: je vidět, že jsou u vás ve funkcích fanatici. Vidící jen to svoje a neschopní vystrčit hlavu ze své ulity ven. To je váš největší problém. Fanatici.
Dany otec: jenže k tomuto problému může nastat problém další.
Oldy otec: a jaký? Už mně snad nic dalšího co by mohlo natropit ještě větší problémy nenapadá...
Dany otec: památkáři. V Zakázané čtvrti je historické jádro a jeho okolí které je v památkové zóně. Tam bydlí můj spolužák, který chtěl též vyměnit okna. Nejen kvůli tomu že mu starými táhne, ale hlavně kvůli drahému topení. Kdy za poslední čtyři roky vzrostla cena plynu víc než dvakrát.
Oldy otec: tak nechá udělat repliky starých oken a je to.
Dany otec: není to. Protože památkáři mu nedovolí udělat repliky starých oken splňující nové normy. On musí podle nich udělat kopie starých oken. Tudíž když má třídílná špaletová okna s jednoduchými skly musí nechat opět udělat špaletová okna s jednoduchými skly. Se kterými ale nesplní normu na tepelný únik. Tudíž mu vyměnu na stavebním zamítnou kvůli nesplnění normy na únik tepla. Jak řekl: jsem v pasti. Jedni po mě chtějí abych udělal stejná okna jako už mám. A druzí mi to zakazují že jim to nevyhovuje. A když jsem nechal udělat nabídku aby splňovala novou normu mi to památkáři zamítli s tím, že to není původní. Vůbec nevím co s tím budeme dělat. Mi řekl a pokrčil rameny.
Oldy máma: bych to prodala. Nebo pronajmula a šla jinam.
Dany otec: to on nemůže. Barák nesplňuje eko normu. Tudíž ho nesmí prodat a ani pronajmout. Jak řekl: můžu tu akorát v zimě mrznout a nebo skončit v exekuci kvůli neplacení faktur za plyn.
Oldy otec: to je pěkný bordel. Když mu takto omezují právo disponovat vlastním majetkem.
Dany otec: lidé si na to stěžovali a bylo jim řečeno že ten kdo splňuje normy žádné omezení nemá. A kdo normy nesplňuje ať to vezme jako motivaci k jejich splnění. A že to splnit nelze? To je nezajímá. Je zajímá jen jak jste "zelení".
Oldy otec: je vidět, že jsou u vás ve funkcích fanatici. Vidící jen to svoje a neschopní vystrčit hlavu ze své ulity ven. To je váš největší problém. Fanatici.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Dana posléze povídá: všimla jsem si tady jednoho zajímavého rozdílu proti nám.
Dany otec: jakého?
Dana: jak je tady proti nám málo lidí v kancelářích. Je to až neuvěřitelné. Tady nás na mlýně a na sile dělá přes sto lidí. Když pominul ředitele a hlavního ekonoma jsou tam v kanceláři akorát mistři, účetní, mzdová účetní, dva obchodníci a nákupčí s vedoucím laboratoře. K tomu sekretářka ředitele která má na starosti personalistiku a to je asi tak všechno.
Dany otec: to je fakt málo. A co ti ostatní?
Dana: jsou na výrobních místech.
Dany otec: tak to u nás v práci je to úplně jiné. Je tam spousta specialistů na různé agendy, dotační specialisté a mnoho dalších o kterých my na dílně napůl žertem říkáme že to jsou specialisté na děravé ponožky a suché z nosu. Nikdo pořádně neví co vlastně dělají, hlavně že mají homeoffice. K tomu různí kontroloři, kteří nás hlídají a vymýšlejí jak nám co nejvíce zvýšit produktivitu práce. Hotový blázinec, kdy my co tam vyrábíme máme za svojí dřinu málo peněz a ti "ostatní" nás ještě pérují a snaží se z nás vytřískat maximum.
Oldy otec se usmíval a do přehrávače zasunul paměťový modul. Na obrazovce se objevil pan Balzagette s přednáškou: určuje poměr kancelářských a výrobních prostor riziko krachu společnosti?
Pan Balzagette: v době, kdy lidé bojovali o přežití své a své společnosti a chtěli co nejvíce zvýšit svoji životní úroveň bylo mnoho lidí zaměstnáno ve výrobní sféře. Zpracovávali suroviny, vyráběli výrobky, prováděli služby. Další to celé řídili a jiní se starali o chod společnosti a o její bezpečnost. Celé to bylo podřízeno efektivitě. Celé to nejlépe vystihuje staré přísloví "bez práce nejsou koláče".
Postupem času, jak společnost bohatla se někteří lidé začali věnovat neproduktivní činnosti. Která by je za normálních okolností neuživila, avšak pokud byla společnost bohatá se tato jejich "jalová spotřeba" ztratila v celku. Jelikož tvořila jen malou část spotřeby společnosti. Avšak postupem času se do neproduktivní sféry vrhalo stále více lidí. Stále více spotrebovávali, což vedlo ke snížení průměrného příjmu na hlavu. Logicky vzato, čím více strávníků máte na koláč konstantní velikosti tím menší sousto vyjde na každého. Což se lidem pochopitelně nelíbí a začnou vymýšlet co s tím. Na jednu stranu se snaží dostat maximum z těch co dělají produktivní činnost, zatímco na straně druhé nastává stále větší neefektivita přerozdělováním. K tomu stále narůstají počty lidí v neproduktivní sféře, rozrůstají se školy na jejich školení, neboť když tito lidé vidí jak lze bezpracně vydělávat na ostatních toto chtějí i pro své děti, známé a kamarády, kdy tito lidé a jejich skupiny dokáží obrazně řečeno nasměrovat pečené holuby do svých úst a to aniž by měli na jejich pečení sebemenší zásluhy. Jejich řady narůstají, což opticky snižuje nezaměstnanost (kdo by taky makal rukama či hlavou, když jako kontrolor děravých fuseklí má své jisté...). Tudíž firmy mají problém obsadit produktivní místa, zatímco ti, kdož jsou v neproduktivní sféře vymýšlejí vše možné i nemožné na obhajobu své činnosti. Firmy i obyčejné lidi zatěžují nadměrným množstvím různých požadavků, povětšinou zbytečných a kradoucích čas i peníze těm kteří hodnoty vytvářejí. Od určité míry neefektivity produktivní výkon společnosti nestačí na pokrytí požadavků společnosti. V čehož důsledku narůstá zadlužení, narůstá tlak na kontrolu lidí a čím dál tím víc se projevuje snaha některých skupin co nejvíce ovládnout přerozdělování. Ve svůj prospěch, samozřejmě. Ve finále je tak ve společnosti víc funkcí "speciálních a kontrolních", nežli produktivních.
V některých firmách narůstá tlak na komunikaci určenými slovními vzory a větami. Což, pokud je tato komunikace věrná zásadě JSS, neboli jednoduše, stručně a srozumitelně je tento způsob komunikace ve prospěch bezpečnosti a vlastní komunikace. Avšak jsou li určené slovní vzory příliš dlouhé a strojené a košaté to naopak riziko chyby a nedorozumění zvyšuje. Což se lidem zcela pochopitelně nelíbí (každý si chce udělat svoje s co nejmenší mírou rizika) a nadávají na to kdo a proč to vymyslel. Když je to tak nepraktické. Avšak pokud pokud to vymyslel "kontrolor" netřeba nad tím příliš uvažovat dál.
Poté se pán Balzagette napil a vyhlásil přestávku.
Dany otec: jakého?
Dana: jak je tady proti nám málo lidí v kancelářích. Je to až neuvěřitelné. Tady nás na mlýně a na sile dělá přes sto lidí. Když pominul ředitele a hlavního ekonoma jsou tam v kanceláři akorát mistři, účetní, mzdová účetní, dva obchodníci a nákupčí s vedoucím laboratoře. K tomu sekretářka ředitele která má na starosti personalistiku a to je asi tak všechno.
Dany otec: to je fakt málo. A co ti ostatní?
Dana: jsou na výrobních místech.
Dany otec: tak to u nás v práci je to úplně jiné. Je tam spousta specialistů na různé agendy, dotační specialisté a mnoho dalších o kterých my na dílně napůl žertem říkáme že to jsou specialisté na děravé ponožky a suché z nosu. Nikdo pořádně neví co vlastně dělají, hlavně že mají homeoffice. K tomu různí kontroloři, kteří nás hlídají a vymýšlejí jak nám co nejvíce zvýšit produktivitu práce. Hotový blázinec, kdy my co tam vyrábíme máme za svojí dřinu málo peněz a ti "ostatní" nás ještě pérují a snaží se z nás vytřískat maximum.
Oldy otec se usmíval a do přehrávače zasunul paměťový modul. Na obrazovce se objevil pan Balzagette s přednáškou: určuje poměr kancelářských a výrobních prostor riziko krachu společnosti?
Pan Balzagette: v době, kdy lidé bojovali o přežití své a své společnosti a chtěli co nejvíce zvýšit svoji životní úroveň bylo mnoho lidí zaměstnáno ve výrobní sféře. Zpracovávali suroviny, vyráběli výrobky, prováděli služby. Další to celé řídili a jiní se starali o chod společnosti a o její bezpečnost. Celé to bylo podřízeno efektivitě. Celé to nejlépe vystihuje staré přísloví "bez práce nejsou koláče".
Postupem času, jak společnost bohatla se někteří lidé začali věnovat neproduktivní činnosti. Která by je za normálních okolností neuživila, avšak pokud byla společnost bohatá se tato jejich "jalová spotřeba" ztratila v celku. Jelikož tvořila jen malou část spotřeby společnosti. Avšak postupem času se do neproduktivní sféry vrhalo stále více lidí. Stále více spotrebovávali, což vedlo ke snížení průměrného příjmu na hlavu. Logicky vzato, čím více strávníků máte na koláč konstantní velikosti tím menší sousto vyjde na každého. Což se lidem pochopitelně nelíbí a začnou vymýšlet co s tím. Na jednu stranu se snaží dostat maximum z těch co dělají produktivní činnost, zatímco na straně druhé nastává stále větší neefektivita přerozdělováním. K tomu stále narůstají počty lidí v neproduktivní sféře, rozrůstají se školy na jejich školení, neboť když tito lidé vidí jak lze bezpracně vydělávat na ostatních toto chtějí i pro své děti, známé a kamarády, kdy tito lidé a jejich skupiny dokáží obrazně řečeno nasměrovat pečené holuby do svých úst a to aniž by měli na jejich pečení sebemenší zásluhy. Jejich řady narůstají, což opticky snižuje nezaměstnanost (kdo by taky makal rukama či hlavou, když jako kontrolor děravých fuseklí má své jisté...). Tudíž firmy mají problém obsadit produktivní místa, zatímco ti, kdož jsou v neproduktivní sféře vymýšlejí vše možné i nemožné na obhajobu své činnosti. Firmy i obyčejné lidi zatěžují nadměrným množstvím různých požadavků, povětšinou zbytečných a kradoucích čas i peníze těm kteří hodnoty vytvářejí. Od určité míry neefektivity produktivní výkon společnosti nestačí na pokrytí požadavků společnosti. V čehož důsledku narůstá zadlužení, narůstá tlak na kontrolu lidí a čím dál tím víc se projevuje snaha některých skupin co nejvíce ovládnout přerozdělování. Ve svůj prospěch, samozřejmě. Ve finále je tak ve společnosti víc funkcí "speciálních a kontrolních", nežli produktivních.
V některých firmách narůstá tlak na komunikaci určenými slovními vzory a větami. Což, pokud je tato komunikace věrná zásadě JSS, neboli jednoduše, stručně a srozumitelně je tento způsob komunikace ve prospěch bezpečnosti a vlastní komunikace. Avšak jsou li určené slovní vzory příliš dlouhé a strojené a košaté to naopak riziko chyby a nedorozumění zvyšuje. Což se lidem zcela pochopitelně nelíbí (každý si chce udělat svoje s co nejmenší mírou rizika) a nadávají na to kdo a proč to vymyslel. Když je to tak nepraktické. Avšak pokud pokud to vymyslel "kontrolor" netřeba nad tím příliš uvažovat dál.
Poté se pán Balzagette napil a vyhlásil přestávku.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Stará Maruna se rozohnila: já bych všechny z kanclu poslala dělat rukama. Ať se neflákají...
Pan Balzagette to slyšel a zareagoval: paní, já tady nemluvím o kancelářských všeobecně, ale o lidech kteří nic smysluplného nedělají a ještě svými výtvory otravují lidi kteří pracují produktivně. A to ať rukama nebo hlavou. Neboť si musíte uvědomit, že práci musí někdo rozvrhnout, naplánovat, zajistit materiál, suroviny, jejich dopravu, spočítat výslednou cenu produktu, spočítat jestli se to vyplatí dělat, poté vám spočítat výplatu, výrobky prodat a vyfakturovat. K tomu potřebujete techniky a inženýry schopné vymyslet a navrhnout nový výrobek, stroj či službu které vás v konkurenci posunou dále. A když to poveze třeba dráhou tam nepotřebuje jenom výpravčí, strojvedoucí, posunovače, vozmistry a ostatní pracovní personál. Musíte tam mít lidi kteří dokáží vymyslet jízdní řád, dát dohromady vlak, poslat vagón tam kam patří. Zajistit opravu, údržbu a ostatní činnosti bez kterých by ti z pracovního či údržbářského personálu nevěděli co mají dělat. I takoví lidé jsou potřeba. To jsou lidé kteří pracují hlavou, zatímco jiní pracují rukama. Kdy se mohou ti, kteří ze začátku pracují rukama dostat díky své píli a zkušenostem a vědomostem do pozice těch kteří pracují hlavou. Tyto lidi potřebujete a nemůžete je jen tak bez následků poslat k pásu či na pole. Tak jako to udělali v 50 letech 20 století komunisté, kteří z ideologických důvodů poslali inteligenci k lopatám a na jejich místa poslali lidi kteří té práci vůbec nerozuměli. Toto se projevilo značnými problémy v hospodářství i společnosti.
Takže jak vidíte ve společnosti potřebujete hlavu i ruce.
A v čem je teda problém? Ptala se Stará Maruna. Poněkud nakvašeně.
Pan Balzagette: když si ti, kterým se nechce dělat smysluplnou činnost začnou vytvářet vlastní funkce a časem i školy. Když začnou měnit pravidla hry ve svůj prospěch tak, aby "bez práce byly koláče". Po ostatních vyžadují plnění stále více svých požadavků, čímž vytváří dojem vlastní nepostradatelnosti. Tehdy nastává problém, kdy společnost začne stagnovat, narůstá její vnitřní dluh a zvyšuje se něco, čemu my říkáme vnitřní nezaměstnanost. Což jsou lidé kteří sice mají "práci", ale pokud jejich agendu a na ní navazující místa zrušíte se to v produktivitě společnosti nijak negativně neprojeví. Přínos bude leckdy spíše pozitivní, protože odpadne zbytečné papírování a lidé se poté budou věnovat něčemu co přinese skutečný užitek. Tato vnitřní neproduktivita spojená leckdy s parazitováním je tím, co ve společnosti která tomuto podlehla stojí za nízkým výkonem, nízkými mzdami a vysokým zdaněním.
Tak je stačí zrušit, řekl pán s kloboukem.
Pan Balzagette: to je v případě velkého rozšíření tohoto jevu veliký problém. Neboť těch lidí je mnoho, do té doby navíc vymysleli rozsáhlou, mohutně zapletenou a komplexní agendu. Kterou už nelze normálními silami zvládnout. A kterou už je prakticky nemožné reformovat, neboť to narazí na mohutný odpor lidí tvrdících že "to nepůjde".
A dá se s tím vůbec něco dělat? Ptala se Stará Maruna.
Pan Balzagette: první možností je kompletní reforma. Kdy staré zahodíte a začněte úplně od znovu. Kdy vše potřebné vytvoříte maximálně jednoduché, spolehlivé a funkční. Kdy platí že v jednoduchosti a přehlednosti je síla.
A druhá možnost?
Pan Balzagette: katarze. Katarze, kdy se společnost dostane do stavu kdy už není schpna se stávajícím nastavením fungovat dál. Systém se zhroutí, někdy doprovázen i státním bankrotem z důvodu předlužení a po nějaké době anarchie (bezvládí) se začnou vytvářet nové řídící struktury. To je tvrdý restart.
Pak je třetí možnost. A tou je nahrazení. To znamená, že je stávající, již neživotaschopná společnost nahražena společnosti novou, životaschopnou. Která se nenimrá ve zbytečnostech a jde si tvrdě za svým. S tím, že tato varianta neznamená vždy úplnou likvidaci původních obyvatel, ale někdy může být tato změna podporována lidmi "od spodu", kteří už mají dekadence a příživníků plné zuby. Obzvláště pokud jsou tito odtržení od reality a ve skutečnosti vlastní společnost poškozují namísto aby se jako její zástupci starali o její blahobyt, právo a pořádek.
Pan Balzagette to slyšel a zareagoval: paní, já tady nemluvím o kancelářských všeobecně, ale o lidech kteří nic smysluplného nedělají a ještě svými výtvory otravují lidi kteří pracují produktivně. A to ať rukama nebo hlavou. Neboť si musíte uvědomit, že práci musí někdo rozvrhnout, naplánovat, zajistit materiál, suroviny, jejich dopravu, spočítat výslednou cenu produktu, spočítat jestli se to vyplatí dělat, poté vám spočítat výplatu, výrobky prodat a vyfakturovat. K tomu potřebujete techniky a inženýry schopné vymyslet a navrhnout nový výrobek, stroj či službu které vás v konkurenci posunou dále. A když to poveze třeba dráhou tam nepotřebuje jenom výpravčí, strojvedoucí, posunovače, vozmistry a ostatní pracovní personál. Musíte tam mít lidi kteří dokáží vymyslet jízdní řád, dát dohromady vlak, poslat vagón tam kam patří. Zajistit opravu, údržbu a ostatní činnosti bez kterých by ti z pracovního či údržbářského personálu nevěděli co mají dělat. I takoví lidé jsou potřeba. To jsou lidé kteří pracují hlavou, zatímco jiní pracují rukama. Kdy se mohou ti, kteří ze začátku pracují rukama dostat díky své píli a zkušenostem a vědomostem do pozice těch kteří pracují hlavou. Tyto lidi potřebujete a nemůžete je jen tak bez následků poslat k pásu či na pole. Tak jako to udělali v 50 letech 20 století komunisté, kteří z ideologických důvodů poslali inteligenci k lopatám a na jejich místa poslali lidi kteří té práci vůbec nerozuměli. Toto se projevilo značnými problémy v hospodářství i společnosti.
Takže jak vidíte ve společnosti potřebujete hlavu i ruce.
A v čem je teda problém? Ptala se Stará Maruna. Poněkud nakvašeně.
Pan Balzagette: když si ti, kterým se nechce dělat smysluplnou činnost začnou vytvářet vlastní funkce a časem i školy. Když začnou měnit pravidla hry ve svůj prospěch tak, aby "bez práce byly koláče". Po ostatních vyžadují plnění stále více svých požadavků, čímž vytváří dojem vlastní nepostradatelnosti. Tehdy nastává problém, kdy společnost začne stagnovat, narůstá její vnitřní dluh a zvyšuje se něco, čemu my říkáme vnitřní nezaměstnanost. Což jsou lidé kteří sice mají "práci", ale pokud jejich agendu a na ní navazující místa zrušíte se to v produktivitě společnosti nijak negativně neprojeví. Přínos bude leckdy spíše pozitivní, protože odpadne zbytečné papírování a lidé se poté budou věnovat něčemu co přinese skutečný užitek. Tato vnitřní neproduktivita spojená leckdy s parazitováním je tím, co ve společnosti která tomuto podlehla stojí za nízkým výkonem, nízkými mzdami a vysokým zdaněním.
Tak je stačí zrušit, řekl pán s kloboukem.
Pan Balzagette: to je v případě velkého rozšíření tohoto jevu veliký problém. Neboť těch lidí je mnoho, do té doby navíc vymysleli rozsáhlou, mohutně zapletenou a komplexní agendu. Kterou už nelze normálními silami zvládnout. A kterou už je prakticky nemožné reformovat, neboť to narazí na mohutný odpor lidí tvrdících že "to nepůjde".
A dá se s tím vůbec něco dělat? Ptala se Stará Maruna.
Pan Balzagette: první možností je kompletní reforma. Kdy staré zahodíte a začněte úplně od znovu. Kdy vše potřebné vytvoříte maximálně jednoduché, spolehlivé a funkční. Kdy platí že v jednoduchosti a přehlednosti je síla.
A druhá možnost?
Pan Balzagette: katarze. Katarze, kdy se společnost dostane do stavu kdy už není schpna se stávajícím nastavením fungovat dál. Systém se zhroutí, někdy doprovázen i státním bankrotem z důvodu předlužení a po nějaké době anarchie (bezvládí) se začnou vytvářet nové řídící struktury. To je tvrdý restart.
Pak je třetí možnost. A tou je nahrazení. To znamená, že je stávající, již neživotaschopná společnost nahražena společnosti novou, životaschopnou. Která se nenimrá ve zbytečnostech a jde si tvrdě za svým. S tím, že tato varianta neznamená vždy úplnou likvidaci původních obyvatel, ale někdy může být tato změna podporována lidmi "od spodu", kteří už mají dekadence a příživníků plné zuby. Obzvláště pokud jsou tito odtržení od reality a ve skutečnosti vlastní společnost poškozují namísto aby se jako její zástupci starali o její blahobyt, právo a pořádek.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Spoustu lidí nejspíš napadne jak je možné že se může společnost dostat do stavu kdy je značná část jí vytvořených hodnot spotřebována na provoz zbytečné a leckdy až parazitické agendy, pokračoval pan Balzagette.
A řekl: nejlépe bude uvést následující příklad: na úřadě pracuje pan X. Má pěkné místo, nepředře se, ale zároveň ví že je jeho práce vcelku zbytečná. A že když se na to přijde může o svůj "teplý" flek přijít. Zároveň ví, že když bude muset dělat skutečnou práci bude mít kvůli své (ne)schopnosti problém. Zároveň jeho syn studuje obor na vysoké škole který je prakticky neuplatnitelný. Ale je jednoduchý na studium. Ale co je hlavní jeho syn získá titul. Sice k ničemu, ale titul. Otec ví, že až jeho syn vystuduje bude mít problém se uplatnit, neboť firmy požadují hlavně technické vzdělání. Které je však složité na studium i praxi a ne každý ho zvládne . Ale o tom že by jeho syn skončil jako středoškolák, či dokonce jen jako vyučenec vůbec neuvažuje. Tudíž otec začne přemýšlet co s tím. Na úřadě syna neupíchne, volné místo tam není. Ale z titulu své funkce vymyslí opatření na ochranu přírody omezením vyhazování děravých ponožek. Vymyslí výpočty, posléze metodiku a nakonec dá návrh kde se zaklíná ochranou přírody kdy je podle něj lepší díry v položkách do určité procentuální výměry zašít. Vůbec neřeší jestli je oprava proveditelná a ekonomická. Prostě vymyslí metodiku, kterou protlačí byrokratickým kolečkem a světě div se, od ledna roku XY najednou platí nové nařízení, podle kterého musí firmy evidovat počet děravých ponožek, velikost děr v nich vzniklých a způsob jejich opravy. A u těch které vyhodili zdůvodnění proč byly vyhozeny. S tím, že formuláře jsou velmi složité na vyplnění, tudíž to spousta firem řeší najmutím externího zpracovatele dokumentů a větší firmy najmutím specialisty s názvem "kontrolor děravých ponožek". A to je příležitost pro syna úředníka X, který do jedné takové firmy nastoupí. Co na tom, že hlášení o počtu děravých ponožek od pracovníků jsou většinou vycucaná z prstu (protože kdo by se zabýval takovou hovadinou, že. Ale když je za nesplnění povinnosti vysoká pokuta se to musí nějak udělat, aby se úřední vlk nažral a z firemní kozy alespoň něco zůstalo...). Synáček tak má krásný "teplý flek". Kde nic smysluplného nedělá. Avšak bere za to prachy. Které museli vydělat pracovníci kteří odvádějí skutečnou práci. A to ať hlavou či rukama. Tyto prachy vynaložené na "kontrolora děravých ponožek" se berou ze společného firemního měšce kde pak chybí. Firma pak ve výsledku platí méně těm co skutečně pracují, méně investuje do svého rozvoje a posléze zaostává.
A teď si vemte, že takovéto agendy budou časem přibývat. Stejně tak jako počet lidí v nich "zaměstnaných". Což pro firmu znamená že se jí zvětšuje poměr kancelářských pracovníků. Jsou potřeba další kanceláře, zatímco počet lidí ve výrobě je konstantní, či dokonce klesá. Z firemního měšce si tato agenda ukrajuje stále větší podíl, v čehož důsledku na pracující zbývá stále méně. Když už v měšci zbývá málo začnou ti nahoře vymýšlet jak z těch co ještě pracují vyrazit vyšší výkon. Jak získat víc peněz. Začnou pracující čím dál tím víc úkolovat. Což však s sebou nese nutnost odvedenou práci a pracující kontrolovat. Tak se najmou kontroloři kteří pracující kontrolují. Ti samozřejmě stojí peníze. Další peníze z firemního měšce. A ty opět chybí. Případně si je firma musí půjčit.Tak se zase úkoluje, kontroluje a kancelářuje. Celé to nakonec dojde do stavu když už z pracujících nelze vyrazit větší výkon. Už ho nejsou schopni. Což dost často vede k jejich trestáni. Což zhusta nepomůže, naopak to vede k odchodu zkušených a schopných lidí kteří se uživí jinde. V tomto okamžiku už nemá ve firmě kdo dělat, neboť jsou plné kanceláře a prázdná dílna. Kde zbylo možná několik flegmatiků, nebo těch co po svém zhroucení "zhasnou". Většinou pak mezi těmi nahoře vypukne mela o zbytky z firemního měšce, načež se firma pokládá a krachuje. Neboť v posledním stádiu byla spotřeba neproduktivní části větší než byl výkon části produktivní.
Pan Balzagette se napil a řekl: takto to funguje nejen ve firmách, ale i ve státech či jejich uskupeních. Jakmile se začne spotřebovávat větší část vytvořených hodnot neproduktivní činností dochází k zaostávání. Klesá celkový výkon což většinou vede ke zvýšeným nárokům na ty kteří svojí činností hodnoty vytvářejí. Což si však ti kteří na stavu profitují chtějí ohlídat a ty, kteří hodnoty vytvářejí stále více kontrolují a úkolují. Roztáčí se tak bludná spirála, kdy zvýšení požadavků je následováno zvýšenou kontrolou. Která víc stojí, což opět zvýší požadavky. A to až do chvíle kdy už nelze vytvořit víc hodnot. V tu chvíli se systém hroutí, nastává katarze, krach a očištění. Očištění od neproduktivní sféry. Začíná se od začátku. Systém který do té doby fungoval je po svém zhroucení doslova přeinstalován.
A řekl: nejlépe bude uvést následující příklad: na úřadě pracuje pan X. Má pěkné místo, nepředře se, ale zároveň ví že je jeho práce vcelku zbytečná. A že když se na to přijde může o svůj "teplý" flek přijít. Zároveň ví, že když bude muset dělat skutečnou práci bude mít kvůli své (ne)schopnosti problém. Zároveň jeho syn studuje obor na vysoké škole který je prakticky neuplatnitelný. Ale je jednoduchý na studium. Ale co je hlavní jeho syn získá titul. Sice k ničemu, ale titul. Otec ví, že až jeho syn vystuduje bude mít problém se uplatnit, neboť firmy požadují hlavně technické vzdělání. Které je však složité na studium i praxi a ne každý ho zvládne . Ale o tom že by jeho syn skončil jako středoškolák, či dokonce jen jako vyučenec vůbec neuvažuje. Tudíž otec začne přemýšlet co s tím. Na úřadě syna neupíchne, volné místo tam není. Ale z titulu své funkce vymyslí opatření na ochranu přírody omezením vyhazování děravých ponožek. Vymyslí výpočty, posléze metodiku a nakonec dá návrh kde se zaklíná ochranou přírody kdy je podle něj lepší díry v položkách do určité procentuální výměry zašít. Vůbec neřeší jestli je oprava proveditelná a ekonomická. Prostě vymyslí metodiku, kterou protlačí byrokratickým kolečkem a světě div se, od ledna roku XY najednou platí nové nařízení, podle kterého musí firmy evidovat počet děravých ponožek, velikost děr v nich vzniklých a způsob jejich opravy. A u těch které vyhodili zdůvodnění proč byly vyhozeny. S tím, že formuláře jsou velmi složité na vyplnění, tudíž to spousta firem řeší najmutím externího zpracovatele dokumentů a větší firmy najmutím specialisty s názvem "kontrolor děravých ponožek". A to je příležitost pro syna úředníka X, který do jedné takové firmy nastoupí. Co na tom, že hlášení o počtu děravých ponožek od pracovníků jsou většinou vycucaná z prstu (protože kdo by se zabýval takovou hovadinou, že. Ale když je za nesplnění povinnosti vysoká pokuta se to musí nějak udělat, aby se úřední vlk nažral a z firemní kozy alespoň něco zůstalo...). Synáček tak má krásný "teplý flek". Kde nic smysluplného nedělá. Avšak bere za to prachy. Které museli vydělat pracovníci kteří odvádějí skutečnou práci. A to ať hlavou či rukama. Tyto prachy vynaložené na "kontrolora děravých ponožek" se berou ze společného firemního měšce kde pak chybí. Firma pak ve výsledku platí méně těm co skutečně pracují, méně investuje do svého rozvoje a posléze zaostává.
A teď si vemte, že takovéto agendy budou časem přibývat. Stejně tak jako počet lidí v nich "zaměstnaných". Což pro firmu znamená že se jí zvětšuje poměr kancelářských pracovníků. Jsou potřeba další kanceláře, zatímco počet lidí ve výrobě je konstantní, či dokonce klesá. Z firemního měšce si tato agenda ukrajuje stále větší podíl, v čehož důsledku na pracující zbývá stále méně. Když už v měšci zbývá málo začnou ti nahoře vymýšlet jak z těch co ještě pracují vyrazit vyšší výkon. Jak získat víc peněz. Začnou pracující čím dál tím víc úkolovat. Což však s sebou nese nutnost odvedenou práci a pracující kontrolovat. Tak se najmou kontroloři kteří pracující kontrolují. Ti samozřejmě stojí peníze. Další peníze z firemního měšce. A ty opět chybí. Případně si je firma musí půjčit.Tak se zase úkoluje, kontroluje a kancelářuje. Celé to nakonec dojde do stavu když už z pracujících nelze vyrazit větší výkon. Už ho nejsou schopni. Což dost často vede k jejich trestáni. Což zhusta nepomůže, naopak to vede k odchodu zkušených a schopných lidí kteří se uživí jinde. V tomto okamžiku už nemá ve firmě kdo dělat, neboť jsou plné kanceláře a prázdná dílna. Kde zbylo možná několik flegmatiků, nebo těch co po svém zhroucení "zhasnou". Většinou pak mezi těmi nahoře vypukne mela o zbytky z firemního měšce, načež se firma pokládá a krachuje. Neboť v posledním stádiu byla spotřeba neproduktivní části větší než byl výkon části produktivní.
Pan Balzagette se napil a řekl: takto to funguje nejen ve firmách, ale i ve státech či jejich uskupeních. Jakmile se začne spotřebovávat větší část vytvořených hodnot neproduktivní činností dochází k zaostávání. Klesá celkový výkon což většinou vede ke zvýšeným nárokům na ty kteří svojí činností hodnoty vytvářejí. Což si však ti kteří na stavu profitují chtějí ohlídat a ty, kteří hodnoty vytvářejí stále více kontrolují a úkolují. Roztáčí se tak bludná spirála, kdy zvýšení požadavků je následováno zvýšenou kontrolou. Která víc stojí, což opět zvýší požadavky. A to až do chvíle kdy už nelze vytvořit víc hodnot. V tu chvíli se systém hroutí, nastává katarze, krach a očištění. Očištění od neproduktivní sféry. Začíná se od začátku. Systém který do té doby fungoval je po svém zhroucení doslova přeinstalován.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Knihovnice:
Kdysi jsem hodně četla nejrůznější antisystémové blogery. A vzpomněla jsem si a vyhrabala v archivu jeden zajímavý článek z tehdejší Vlkovy Kosy.
Dávám ho bez úprav v původním znění.
Kdysi jsem hodně četla nejrůznější antisystémové blogery. A vzpomněla jsem si a vyhrabala v archivu jeden zajímavý článek z tehdejší Vlkovy Kosy.
Dávám ho bez úprav v původním znění.
Z Kroniky MlýnaPohovor s uchazečem Janem Novákem.
Dobrý den, pane Nováku.
Vítám vás na dnešním přijímacím pohovoru. Dáte si kávu?
Ano.
Vidím, že jste vystudoval s červeným diplomem. To je skvělé. Doufám, že posílíte náš
kolektiv. Tak pane Jane – mohu vám tak říkat ?
Jistě.
My hledáme pracovníka na pozici konstruktéra trakčních motorů.Je to skvělá kreativní
práce, čeká vás vynikající kolektiv a rovněž i skvěléohodnocení.Jistě jste s
problematikou trakčních motorů ze školy obeznámen, že ?
Ale, ale….. Já jsem vystudoval POLITOLOGII – říká sebevědomě Jan.
A trakční motory jste tam neměli, pane Jane ?
To tedy ne. Ale mohu vám vysvětlit a rozebrat důvody jasného vítězství Joe Bidena při volbách
prezidenta. Také si můžeme vysvětlit spravedlivý zásah USA do vývoje v Korei, Vietnamu, Sýrii,
Afganistánu, Libyi, Iráku, Dominikánské republice a na Středním východě obecně. A to prosím, velmi fundovaně.
Ale pane Jane, my potřebujeme nutně pohnout s těmi trakčními motory. Situace na Středním
východě je nám, tak říkajíc u prdele. Promiňte mi ten výraz. Jsem poněkud nervózní –
už jsme tu měli u pohovoru 5 studentů politologie a 4 studenty humanitárních věd. Žádný z nich o trakčních motorech nevěděl zhola nic.
Já už jsem s nervama taky u konce – povídá Jan.
Všude po mně chtějí samé blbosti – např. vyprojektovat odsávání svařovací haly, návrh elektrifikace sídliště, rekonstrukci mostového jeřábu expedičního centra, dokonce nějaký návrh
lopatek turbíny jaderného generátoru.
Ale Jane, tyto firmy produkují hodnoty. Bezduché tlachání o senilním Joe Bidenovi nám všem penízky nepřinese.
Ale co já tedy budu dělat? ptá se plačtivým hlasem Jan
Víte co? Zajděte si za Šimonem Pánkem z Člověka v tísni a ten vás na 100 % přijme. Je to neziskovka, netvoří žádný zisk, parazitují na státě a na nás všech, ale docela dobře platí
Mají dost peněz z Norských fondů a od Sorose. Přeji vám hodně štěstí a sbohem
Pan Jan spěšně dopíjí kávu a odchází a personalista si povzdechne.
Kurva, další politolog. Kde se tito kreténi furt berou ?
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Katko, to jste tehdy s tím křečkem dopadli ještě hodně dobře.
Psalo se o tom i v Kronice na stránce - viewtopic.php?p=308101#p308101
Proto se ptám a možná by se Vám mohlo líbit....
Přečtěte si povídku od Jaroslava Haška. Dost jsem se o jeho tvorbu zajímal a on většinu námětů posbíral po hospodách, putykách a nejrůznějších nálevnách.
Některé věci prostě vymyslet nejde. Ty se musí zažít!
Třeba ta Aféra s křečkem. K přečtení v naší Knihovně třeba tady:
https://cs.wikisource.org/wiki/Af%C3%A9 ... e%C4%8Dkem
A můžu se Vás zeptat jestli ještě máte ty potfory doma nebo jste se už jich zbavili?
Z Kroniky Mlýna
Psalo se o tom i v Kronice na stránce - viewtopic.php?p=308101#p308101
Proto se ptám a možná by se Vám mohlo líbit....
Přečtěte si povídku od Jaroslava Haška. Dost jsem se o jeho tvorbu zajímal a on většinu námětů posbíral po hospodách, putykách a nejrůznějších nálevnách.
Některé věci prostě vymyslet nejde. Ty se musí zažít!
Třeba ta Aféra s křečkem. K přečtení v naší Knihovně třeba tady:
https://cs.wikisource.org/wiki/Af%C3%A9 ... e%C4%8Dkem
A můžu se Vás zeptat jestli ještě máte ty potfory doma nebo jste se už jich zbavili?
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Palírník o křečcích a podobných potforách:
- "Šel jsem kdysi do práce s kolegou, vedoucím směny na jedné ostravské ocelárně.
A ten byl v nezvykle dobré náladě.
Navzdory tomu, že včera zkurwil tavbu za několik miliónů.
Nechápal jsem, ale on mi to vysvětlil slovy":
"Však víš, byl jsi kdysi u mě a viděl ten zvěřinec který si moje děti proti mé vůli a s požehnáním manželky pořídily".
- "Jo, vím. Na takový zvěřinec v domku se nedá zapomenout. Tohle bych doma fact nesnesl. Děti neděti!"
- "Ony se o ten zvěřinec perfektně staraly. Teda zpočátku. A jak stárly, začaly mít jiné zájmy a musela se o tu zvěř starat manželka. Ale i tu to časem přestalo bavit a zůstalo to na mně.
Krmení, čištění výběhů, klecí apod.
Já nejsem žádný velký milovník domácích mazličků, snesu maximálně psa v domě, ale nějak jsem nebyl schopen to zvířectvo utratit. Naštěstí ti krátkověcí začali postupně umírat. A včera chcípnul jeden z posledních. Křeček.
Toho jsem vůbec rád neměl. Stejně jako myši, potkany a takové.
Teď ještě aby chcíplo toto, toto a toto a budu mít konečně klidný bezzvířecí domov.
Proto mi to tak zvedlo náladu a nějaká zkurwená tavba mě nemůže rozhodit. Stejně se ty zmetkové ingoty můžou znovu přetavit a kdyby mi do toho nekecali ti noví metalurgové mohlo to dopadnout úplně jinak.
Z Kroniky Mlýna
- "Šel jsem kdysi do práce s kolegou, vedoucím směny na jedné ostravské ocelárně.
A ten byl v nezvykle dobré náladě.
Navzdory tomu, že včera zkurwil tavbu za několik miliónů.
Nechápal jsem, ale on mi to vysvětlil slovy":
"Však víš, byl jsi kdysi u mě a viděl ten zvěřinec který si moje děti proti mé vůli a s požehnáním manželky pořídily".
- "Jo, vím. Na takový zvěřinec v domku se nedá zapomenout. Tohle bych doma fact nesnesl. Děti neděti!"
- "Ony se o ten zvěřinec perfektně staraly. Teda zpočátku. A jak stárly, začaly mít jiné zájmy a musela se o tu zvěř starat manželka. Ale i tu to časem přestalo bavit a zůstalo to na mně.
Krmení, čištění výběhů, klecí apod.
Já nejsem žádný velký milovník domácích mazličků, snesu maximálně psa v domě, ale nějak jsem nebyl schopen to zvířectvo utratit. Naštěstí ti krátkověcí začali postupně umírat. A včera chcípnul jeden z posledních. Křeček.
Toho jsem vůbec rád neměl. Stejně jako myši, potkany a takové.
Teď ještě aby chcíplo toto, toto a toto a budu mít konečně klidný bezzvířecí domov.
Proto mi to tak zvedlo náladu a nějaká zkurwená tavba mě nemůže rozhodit. Stejně se ty zmetkové ingoty můžou znovu přetavit a kdyby mi do toho nekecali ti noví metalurgové mohlo to dopadnout úplně jinak.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Katka se zavrtěla a odpověděla: no, jak jsme dopadli... Dneska už máme křečků šest. Dva staré a čtyři mladé. Akorát nevím jak ty mladé udáme když už je ani ve zverimexu nechtějí. I když už měli namále.Rafael píše: ↑05.10.2024 14:18 Katko, to jste tehdy s tím křečkem dopadli ještě hodně dobře.
Psalo se o tom i v Kronice na stránce - viewtopic.php?p=308101#p308101
Proto se ptám a možná by se Vám mohlo líbit....
Přečtěte si povídku od Jaroslava Haška. Dost jsem se o jeho tvorbu zajímal a on většinu námětů posbíral po hospodách, putykách a nejrůznějších nálevnách.
Některé věci prostě vymyslet nejde. Ty se musí zažít!
Třeba ta Aféra s křečkem. K přečtení v naší Knihovně třeba tady:
https://cs.wikisource.org/wiki/Af%C3%A9 ... e%C4%8Dkem
A můžu se Vás zeptat jestli ještě máte ty potfory doma nebo jste se už jich zbavili?
Z Kroniky Mlýna
A co se stalo? Vyzvídal Palírník.
Katka: starej křeček, zmetek jeden nám utekl. A zalezl do skříně kde má Jirka oblečení. A kam si dal úplně novou slavnostní uniformu. A ten zmetek mu do kalhot na zadku vykousal díru. Že se jí dala prostrčit pěst
. Jirka si uniformu oblékl že půjde na slavnost a jak spěchal si díry vůbec nevšiml. Už byl na odchodu když Ludvík zavolal: tati, ty jsi jako srneček. Jirka ho zaslechl, otočil se na něj co to mele a já si toho všimla. Jak měl bílé trenýrky které mu dírou prosvítaly byl doopravdy jako srneček. S bílou prdýlkou. No, když jsem to viděla jsem dostala takový záchvat smíchu až jsem nemohla ani mluvit.Jirka stál u dveří a nechápal co se děje, zvláště když mu Ludvík znovu řekl že má zadeček jako srneček. Už jsem myslela že ho plácne po zadku, když se mi konečně povedlo mu říci co má s kalhotkami. Jirka jak to zjistil se hrozně naštval, nakonec si vzal starou slavnostní uniformu a odešel na slavnost. Když se vrátil byl mírně připitej a mlel něco o tom že mu Novák nechce půjčit kocoura. Pak řekl něco o plánu B a já si všimla jak se střídavě dívá na svůj služební HK MP23, na tlumič a na klec s křečky.
Snad nemyslíš?.. zeptala jsem se ho.
Ne, nemyslím. Odpověděl mi. Ale nějakým divným hlasem.
A v tu chvíli jsme oba viděli jak jeden z křečků šplhá po pletivu z klece ven. V tu chvíli nám došlo že klec nemá víko. Jirka prskajiciho křečka shodil dolů do klece a já jsem na ni dala velký plech na pečení. A ještě jsem ho zatížila vázou. A Jirka, když se ráno probral udělal na klec víko. A od té doby už nám křečci neutíkají. Akorát se musím smát při představě co by se stalo.kdyby Jirka odešel na tu slavnost s prokousanými kalhotami.
Koukej tak, aby jsi viděl.