Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Elektrotechnický kroužek:

- "To se vám asi líbit moc nebude, ale v jednom směru ta bývalá EU něco udělala dobře a mělo by se to ocenit i dnes!
Já jsem to osobně nezažil a znám to jen z vyprávění pamětníků. Jaký byl kdysi bengál a bordel ve všelijakých konektorech, zásuvkách, šňůrách a podobných věcech.
Třeba jak se tehdy někde sešla nějaká společnost, vyprávěl mi palírník. Nedostávalo se tehdy u něho zásuvek, rozdvojek a podobných věcí.
Ta spleť nabíječek, kabelů apod. byla šílená....
Co výrobce, co typ přístroje, to jiná nabíječka....

- "A není to málo co ten moloch tehdy předvedl?"

- "To bych teď vůbec neřešil. Žádná EU už naštěstí není a ten zbytek těch zoufalců kteří se stále snaží oživit její dogmata má velmi vysokou úmrtnost a žádné šance na přežití. Nakousl jsem to téma jen kvůli tomu:

Koukněte, co vše se tehdy ve světě používalo. To tehdy muselo být pro cestovatelé po takových zemích a světoběžníků závislých na el. zásuvkách pravé peklo".

- "A to byla tehdy taky velká výhoda té tehdejší EU. Jak lidé mohli všemožně cestovat a rajzovat bez omezení po celém světě!"

- "No, jak kdo a kde. Ten volný pohyb platil jen po území té EU. A většině lidí to prý stejně bylo k hovnu. Měli jiné starosti. Max. se párkrát podívali jen kousek za hranice, koupili si tam něco....".

- "Nechme toho, je to debata o ničem a abych použil ten výraz předřečníka přede mnou, je to o hovně a na hovno!"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Co si p. Metuzáleme myslíte o tzv. hybridní válce vedené z Ruska a s pomocí všelijakých podpororovačů a pátých kolon, dezolátů, před tou Martinskou katastrofou?
A jakou úlohu tam tehdy hrála i tak v mainstreimu ta všemožně proklínaná Čína?"

- "Jedni ani druzí nemuseli dělat vůbec nic. To za ně dělala domácí politická opozice. Ale hlavně vláda. Té se podařilo za relativně krátkou dobu svými kroky, lžemi, porušením veškerých předvolebních slibů znechutit nejen většinu společnosti, ale i hodně svých starých skalních voličů.
A ne neprávem byla nazývaná nejhorší vládou nejen za ČR, ale i za Československé republiky, ba dokonce i ČSSR. A podle tehdejších průzkumů to byla nejen celoevropsky, ale i skoro celosvětově nejméně oblíbená vláda.

Všelijak dohenestováná, bezzubá a zpočátku neschopná opozice se spolu nikterak spojit nedokázala.
Až časem museli zapomenout na své staré žabomyší spory a zkusili spojit své síly. Dařilo se jim to jen částečně protože bylo mnoho kohoutů na tom politiickém smetišti.
Ale nakonec to nebylo ani potřeba protože přišla ta Martinská katastrofa.
Ještě je dobré připomenout, že Číňané spolu s Rusy a podobným odpadem lidstva se jen z dálky smáli, jak se ten kolektivní západ sám sebe likviduje. Pomocí nějakých grindílú, uhlíkových odpustek, nějakých demokraticko-liberálních práv pro všelijaké úchyly a práv pro všelijaké devianty typu LGBT apod. A pokud jim něco podle jejich představ nefungovalo tak se ještě snažili přitlačit na pilu. Ve smyslu ještě více Evropských hodnot, více Evropy, Více grindílů, více černochů, arabů a lidských práv!

Nemuseli vůbec nic dělat, jen nějakou dobu počkat až ta zparchantělá civilizace zabije sama sebe.

Což se i stalo.

Zničili si průmysl, zemědělství a vůbec vše co bylo kdysi tahouném evropského průmyslu, soběstačnosti a vůbec vše co je kdysi postavilo do postavy evropského lídra.

Nějak se ve v tom světě před Martinskou katastrofou něco pokazilo.
Z nejrůznějších důvodů už nešlo vše cokoliv loďmi převážet z kdejaké zámořské prdele.

Húsíové, Húthíové a jim podobní úplně zablokovali většinu námořních cest. Primitivními drony, levnými zbraněmi a obutí v sandálech. A NATO i přes veškeré masivní bombardování nebylo schopno je porazit a eliminovat jejich činnost a blokaci většiny´námořních cest.
A jejich bývalí spojenci z arabského světa je začali čím dál více podporovat.

A do toho ještě přišla nová obchodní válka z USA zavedená nově zvoleným prezidentem D. Trupem který neskutečným způsobem zvýšil většinu dovozních cel. Pod heslem America First!


Výsledkem toho všeho bylo neskutečné posílení BRICS. A tím i totální zhroucení všech tehdejších trhů a dolaru jako univerzální měny. Už ho nikdo nechtěl podobně jako tehdejší euro. V té době se už začalo obchodovat úplně jinak a v jiných dimenzích.

- "Můžu taky něco k tomu taky něco říct? Napadlo mě něco jako Darwinova cena. Myslím si, že většina tehdejších politiků by si ji zasloužila. Ale asi tak nějak kolektivně, protože je už teď těžko posoudit kdo by se o ni tehdy mohl zasloužit víc. Za to ratličí poštěkávání, poškozování zájmů své země jen proto aby se zalíbili svým páničkům a jejich zájmům odněkud ze zámoří a z ciziny.
I když historie už nás naučila, že takoví servilní, nesvéprávní čokli byli vždy po použití odkopnutí.

Malý nesvéprávný čokl, který bezmezně, i proti svým zájmům slouží slouží cizákům ať vědomě nebo ne, nemá ve smečce, ať už psí nebo vlčí co dělat. A měl by být co nejrychleji zlikvidován!
V zájmu smečky pokud ta chce přežít.


Z Kroniky Mlýna

K tomuto tématu Martin po dlouhém přemýšlení řekl: spousta lidí se diví jak je možné že si lidé volí do svého čela stále ty samé typy lidí. Že u nás byli často do čela státu voleni lokajové v cizích službách. Kteří daleko více zastávali zájmy cizinců a vlastní lid používali k plnění těchto zájmů. Místo toho, aby chránili vlastní lid a pracovali v jeho blaho.
Mám za to, že toto úzce souvisí s postuláty sociálního darwinismu.

POSTULÁTY SOCIÁLNÍHO DARWINISMU.

1) Je- li lidská společnost na určitém území vystavena určitým podmínkám začnou na tomto území postupem času převažovat lidé kterým tyto podmínky vyhovují. A ti, kteří dokáží na těchto podmínkách vydělat.

2)Otrok, který za svůj dosavadní život poznal jen otroctví nechce svobodu. On chce nasadit jinému člověku okovy a tak ho ovládat. Což je způsobeno tím že za celý svůj život poznal jen otroctví a ovládání. Svobodu jako třetí možnost tento otrok nezná, proto ji ani nechce. A pokud ji přesto dostane velmi často neví co s ní má dělat. Tudíž může o nově nabytou svobodu přijít přičiněním toho, kdož mu maže med okolo úst zatímco mu zakovává nohy do okovů. Což tento otrok kvůli své nezkušenosti a leckdy i naivitě není schopen rozpoznat.

3) Sociální systém lidské společnosti vzniklý působením sociálního darwinismu je samostabilní. Neboť lidem kteří prošli výběrem sociálního darwinismu dané podmínky vyhovují. Vědomě i podvědomě se snaží o jejich zachování. Což je někdy výhoda a někdy nevýhoda závisející na podmínkách v okolí populace i v jejím nitru.

4) Změny ve společnosti mohou být jak pomalé tak i rychlé. Pomalé změny probíhají vlivem postupného přizpůsobování se populace vnitřním i vnějším podmínkám které nepřekračují možnost adaptace v rámci samostabilizace systému. Kdy platí že čím je systém samostabilnější tím je jeho přizpůsobivost nižší.
Rychlé změny nastávají v případě že je vlivem vnějších i vnitřních podmínek překročen limit samostabilizace systému. Systém je neudržitelný, rozpadá se a změna je pak velmi rychlá, nastává efekt "přerušované rovnováhy". Následkem rychlé změny podmínek je rozeběhnutí nového kola sociálního darwinismu a "přenastavení" populace. Neboť výběru způsobenému novými podmínkami vyhovují jedinci a skupiny s jinými vlastnostmi. Tato rychlá změna bývá někdy nazývána kolapsem civilizace, která už nedokázala obstát v konkurenčním boji a byla nahrazena/asimilována civilizací jinou. Životaschopnější. Čímž se obnovila přirozená rovnováha narušená kumulujícími se odchylkami civilizace původní jenž se již nebyla schopna přizpůsobit podmínkám novým.

5) Systém sociálního darwinismu podléhá přírodním zákonitostem. Stejně tak jako darwinismus klasický. Kdy nejlépe prosperují druhy které se dokáží daným podmínkám nejlépe přizpůsobit. Stejně tak to má i lidská populace na určitém území. Kde to, co tuto populaci dovedlo na vrchol jejího rozmachu se může po změně podmínek stát příčinou jejího zániku, překračuje li rychlost změny podmínek možnost adaptace samostabilizačního systému této populace.

Martin pokračoval: víte lidem kterým podmínky vyhovují se všemožně snaží o jejich zachování. Avšak v každé společnosti existuje rezervoár lidí kteří se podmínkám přizpůsobí jen naoko. Tito lidé se takzvaně "ohnou". Dělají že jim to nevadí, ale ve skrytu duše cítí že to co se děje je špatné. Vidí to. A to jestli se "narovnají" závisí na dalším vývoji podmínek. Většinou tyto lidi poznáte až když se s nimi spřátelíte a získáte si jejich důvěru. Pak vám řeknou jak to vidí a jak to cítí. Ale s dovětkem "nikde to neříkej. Ať z toho nemám(e) problémy".
V zásadě mohou nastat u těchto lidí tři scénáře. První je že se podmínky zlepší natolik že se mohou rozjet a ukázat co v nich je. A to jak v dobrém či zlém smyslu slova. Jak se ukázalo například v devadesátých letech 20 století, kdy se lidé začali věnovat podnikání. Ale bohužel někteří i kriminalitě.
Druhý scénář nastává při takovém zhoršení podmínek kdy už to toto lidé nemohou dále snášet. Začnou se bouřit.
A třetí možnost je že podmínky nevybočí ani na jednu stranu. Pak prožijí svůj život v šedi dní všedních i nevšedních.
Spousta z vás si říká proč tady opakuji co už jednou řekl pan Balzagette. Proč vám to říkám uvidíte vzápětí, když se vrátíme do minulosti a navážeme tím co se dělo před rozpadem.
Jak zde bylo řečeno, během minulých staletí zde došlo ke stavu, kdy byli lidé nevolníky. Museli poslouchat svého pána, který měl na jejich ovládání dráby. Což byli domácí lidé kteří hlídali domácí...lidi. Kdy se z nich snažili vytřískat maximum, zatímco pánovi lezli do zadku. Zrodil se lokajský dráb, člověk dvou tváří. Hrubou až hnusnou na domácí, zatímco neskutečně podlézavou vůči cizincům.
Do toho bylo největší ctí jít "sloužit". Jít dělat sluhu či lokaje k pánovi. Kde lokaj musí věrně sloužit každému pánovi. Jeho názor musí být totožný s názorem pána. Jakéhokoliv. Pokud chce věrně sloužit a ne vyletět na dlažbu. Toto u většiny lidí může vést k rozporu vůči tím co říkají a co cítí. Ti lidé potřebují mít místo kde by mohli být sami sebou. A v tu chvíli se zrodil fenomén "dvorku". Našeho dvorku. Kde můžeme být za bytelnou zdí sami sebou. Kde na nás nikdo nevidí. Kde si děláme vše po svém. Kde čas plyne po našem. To je to, co je pro nás důležité. Na co jsme citliví. A jako ve všem je toto naše výhoda i nevýhoda.
Dvorek je máš prostor, kde se cítíme bezpečně. Je to část našeho nitra. Kdy nám dokáže stačit k jeho provozu málo. Ale musí být náš. Což je ta dvojsečnost.
Kdy dokážeme snést hodně. Vystačíme s málem. Ale pokud nám bude někdo chtít sáhnout na "dvorek" a vzít nám ho se se zlou potáže. Neboť součástí tohoto "dvorku" jsou i naše kořeny. Je to prostě naše útočiště.
Proč vám to říkám? Protože před rozpadem docházelo k uplatňování plánu "nic nemít a být šťastný". Kdy bylo v plánu zbavit naprostou většinu naší populace vlastního bydlení. Šli na to šalamounsky. Nejprve stavebními regulacemi a dalšími opatřeními omezili a zdražili výstavbu tak, aby se lidé museli na celý život zadlužit pro získání vlastní střechy nad hlavou. Když se lidé zadlužili způsobili odstavením elektráren a zavedením emisních povolenek drahotu. Čímž z lidí vysáli peníze. A pak přišlo to hlavní. ESG. Kdy bylo možné financovat jen projekty splňující zelenou ideologii. Což na první pohled nevypadalo až tak dramaticky, ale když si uvědomíte že to platí i pro banky poskytující či refinancující hypotéky je vše jinak. Najednou zjistíte že když budete chtít refinancovat hypotéku na starý dům nesplňující ESG máte problém. Neboť došlo ke značnému propadu jeho ceny. Kde pokud bude cena zastavené nemovitosti nižší než je výše úvěru ho po Vás banka bude chtít doplatit. A nebo dozajistit jinou nemovitostí. Splňující ESG. To je to, co Vás může zbavit vlastního bydlení. Nejprve způsobí mohutné zdražení s nutností vzití si vysokého úvěru. A poté způsobí umělé snížení ceny stejné nemovitostí vymyšlenými požadavky. Kdy po vás banka jednající "s péčí řádného hospodáře" bude chtít úvěr doplatit. S tím, že pokud neseženete peníze půjde váš dům do dražby kde se prodá za zlomek ceny. A co vám zůstane? Holý zadek a dluhy. S vytrženými kořeny. K čemuž měl přistoupit zákaz prodeje a pronájmu nemovitostí nesplňujících ESG.
Toto si lidé nejprve neuvědomovali. Že mají být takto vykořenění. Ale čím dál víc lidí si to postupně začínalo uvědomovat. Že mají přijít o své kořeny, O to, na čem pracovaly generace jejich předků. Ohnutí začínalo mizet. Začínalo se o tom mluvit. Neboť ztráta vlastního "dvorku", našeho útočiště je něčím, co nás dokáže zvednout.

[drigon]

Stará Maruna se Martina zeptala: a vy jste se někdy setkal s lokajským drábem?

Martin: ano. Kdyz jsem v devadesátých letech 20 století šel pracovat do jednoho řetězce vlastněného zahraniční firmou. Tenkrát jsem tam nastoupil už před otevřením, v době závozu zboží. Pracovali jsme na dvě směny a já byl tenkrát s kolegy na odpolední. Když za námi přišel německý manažer. Že potřebuje postavit domky na nákupní vozíky. A naší partě nabídl každému 500 marek. Když to stihnene do rána. To byly velké peníze v té době. A najednou jeden z kolegů povídá. Že nám bude stačit každému 200 marek. My jsme dali najevo nesouhlas, němec na něj koukal, pak na nás, načež mu kolega slíbil že na nás dohlédne. A že si remcaly srovná. Tak mu němec dal funkci vedoucího party. A na to, jak nás do té doby klidný kolega honil nezapomenu. Řval na nás, muselo být hotovo co nejdříve a nakonec jsme každý dostali jen 100 marek. Že prý němcovi řekl že jsme špatně dělali a kdyby na nás nedohlédl by se to vůbec neudělalo. Chodil za nemčouren do kanclu, nakonec se dostal na vedoucí pozici. Co to začal dělat jsme prémie neviděli, neboť dovedl akorát zvyšovat plán tržby. A vozit se po lidech. Zavedl že přesčasy jsou započítané do základního platu.
Nakonec mně naštval tím, že mi v létě když jsem chtěl dovolenou řekl že žádnou nemám. Že jsem si ji vybral.

A vybral?

Martin: ani den. Odchodil jsem všechny směny.

A co s ní udělal?

Martin: co s dovolenou udělal? Napsal mi ji do dní kdy jsem byl doma mezi směnami. Tím mi z dovolené vyrobil přesčas. A ten byl započítán do základního platu. Takže zadarmo. Tudíž mi dovolenou vyhodil "do luftu". Na což jsem ještě s jedním kolegou zareagoval odchodem jinam. A on se hrozně divil proč odcházíme.

Jak dopadl?

Martin: nevím. Už mně pak nezajímal.

[drigon]

A proč se ti lidé nezačnou zvedat hned jakmile vyjde najevo něco co by je mohlo poškodit. A zvedají se u nás až poměrně dlouho? Ptal se pán s kloboukem.

Pan Balzagette: víte, i to je způsobeno sociálním darwinismem. Lidé mají generacemi zakódovánu jistou opatrnost. Až zpoždění ve své reakci, neboť velmi často čekají na to jak dopadnou ti kdož se proberou a narovnají před nimi. Historická zkušenost jim totiž říká že ti kdož se probudí a narovnají moc brzo bývají vyselektováni. Proto nějakou dobu čekají jak to dopadne. Jestli někdo jiný začne... A přidají se ve chvíli kdy už je to pro ně alespoň relativně bezpečné. A nebo když už nevidí jinou možnost.
Tato naše vlastnost je těm kteří na nás chtějí vydělávat známá. Proto se snaží společnost rozdělit na větší množství vzájemně soupeřících skupinek či dokonce jednotlivců. Snaží se zaset mezigenerační spory. Rozbíjí občanskou společnost. Různými opatřeními rozbíjí pracovní kolektivy, kde byla dříve jasně daná pravidla a jeden se mohl spolehnout na druhého. Kde když jasná pravidla nahradí vágními se lidé budou vymlouvat jeden na druhého. Čímž se rozhádají a přestanou táhnout za jeden provaz. Původně jednolitá hmota se stane lidskou kaší.
Toto vede k tomu, že se lidé těžko domlouvají na společné akci. Kdy pokud se někdo zvedne ho jiný zabrzdí. Síly se střetávají místo aby se sčítaly.
Takto to těm nahoře může vycházet docela dlouho. Avšak pokud moc zvýší tlak dojde k přirozené obranné reakci, neboť čím dál víc lidí má jedno společné - ryjí nosem v zemi. Kdy silná akce způsobí odpovídající reakci. Kdy společný úděl spojuje.

Pan Metuzalém dodal: je to jako když zaženete hejno krys do kouta a ony nemají kam uhnout. Skočí jedna a pak už skáčí všechny. Aneb čím více lidí natlačíte do bídy, tím více se jich zradikalizuje a nakonec si budou chtít vybít svoji frustraci na těch kteří je do bídy uvrhli.

[drigon]

Co také zaznělo na jedné přednášce pana Balzagetteho: ... , dochází li ke změně společenského zřízení, pádu starého režimu a jeho nahrazení novým, bývá velmi často novými vládci zavedeno prověřování lidí na důležitých postech. Jedná se o takzvané lustrování, kdy je prověřována minulost těchto lidí s cílem zjistit byli-li nějak zapleteni s těmi kdož vládli předtím. A to ať přímou účastí, či nepřímou, kdy se jedná o účast v různých organizacích podporujících bývalý režim.
Toto bývá leckdy velmi logické bezpečnostní opatření, neboť pokud se do důležitých funkcí dostanou lidé kteří podporují protistranu hrozí vážné nebezpečí že budou dříve či později konat v její prospěch. A to ať přímým sabotováním práce, nebo tím že budou ze začátku dělat normálně, zatímco si k sobě natáhnou své soukmenovce. Kteří po obsazení důležitých míst začnou upravovat podmínky, zákony a nařízení ve svůj prospěch. Což byl mimo jiné způsob jakým byl proveden dlouhý pochod institucemi. Jakým se do čela EU dostali lidé (a jejich následovníci) kteří ji dovedli tam kam ji dovedli.
Navíc tímto prověřením můžete odfiltrovat značnou část korouhviček, kteří mění své preference podle toho kdo zrovna vládne. Kteří se derou nahoru bez ohledu na společnost. Tito lidé Vás bez uzardění opustí ve chvíli kdy budete mít problém aby přeběhli ke konkurenci která jim nabídla víc.
Korouhvička pokud uvidí že z vás bude mít prospěch udělá vše pro to aby se k vám dostala. A jediným způsobem jak ji odhalit je prověřit její minulost.
Existuje i jeden zvláštní druh korouhvičky. A to politik který sice moc nemění strany, avšak mění názory podle toho co mu "nahoře" řeknou. Jednou jsou podle něj dobří modří, příště červení a posléze zelení. Tady to bývá problém zhusta celé strany kde dotyční takto jednající jsou. Kdy se jako korouhvička točí celá strana v touze udržet se u moci. Takovéto jedince lze též prověřit.
Právě toto prověření, lustrování je něčím z čeho mají tyto typy lidí strach. Je to něco co může ukázat jejich pravou tvář. Tvář prospěchu, touhy po moci a v některých případech i korupce. Proto některé druhy politiků tvrdí že se nemáme ohlížet do minulosti. Že se máme dívat na jimi krásně nalinkovanou budoucnost. Avšak uvědomíme li si řetězce příčin a následků, kdy se následek jedné příčiny stává příčinou následku nastávajícího je toto prověření způsobem jak změnit směr těchto řetězců příčin a následků. Které se různě řetězí, proplétají, odněkud vychází a někde končí. Které mohou vést jak k lepším zítřkům, tak i do smrduté bažiny.

[Rafael]

Malý Petr:
- "Rozhodl jsem se, že budu sbírat a tady na tu velkou nástěnku je postupně přidávat. Takové všelijaké ftípky z předmartinské doby.
Do Knihovny sice bez zvláštního povolení furt nemůžu - zatracená MBS a zatím ani nepomohlo to, jak vrchní Kocour zastřelil a zbavil se toho Koudelky, ale snad se to teď změní. On nás totiž neměl vůbec rád a všude možně nás označoval za největší bezpečnostní hrozbu pro Mlýn a vůbec celé okolí".

- "A proč to dělal, co proti nám měl?
A vůbec, jak jsi se do té Knihovny dostal?"

- "To nevím, vůbec netuším. Třeba nějaká traumata z dětství. Třeba byl nějak rodiči nadměrně týrán, spolužáky šikanován nebo tak něco a podepsalo se to na něm.
A tu Knihovnu se mi podařilo hacknout. Už se tam můžu i vzdáleně dostat na cokoliv".

Amazonka, ta lučistnice:
- "Dobrá práce a uznání za tu Knihovnu Péťo.
A já se musím přiznat, že Náčelník mě předběhnul. Chtěla jsem to udělat já. Tiše a bez hluku - lukem. Vědoma si všech problémů a poprasků které bych tím způsobila. A Náčelníkovi to snad projde. Na rozdíl ode mne... To bych asi dopadla velmi špatně. Ale i tak jsem byla rozhodnutá to udělat".

- "Tak už tam ten ftípek přidej. Jsme zvědaví"

- "Tak jo, tady ho máte".

- "Co to je? Další level hry Hon na lišku".

- "Ne, to ani náhodou. To mělo znamenat něco jako Klídek, pohoda, Mojito z pohledu zámořské lišky".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Tohle jsem viděl viset v Palírně:

26. září 1969, vydala legendární britská skupina Beatles svoje poslední studiové album Abbey Road.

Prestižní ikona nahrávacích studií se nacházela v ulici Abbey Road v St John's Wood v londýnském obvodu Westminster.
A ten přechod a ta fotka se stala přímo ikonickou.
Ale to už je historie protože nahrávací studio i jeho blízké okolí bylo úplně zničeno bombovými útoky těsně před Martinskou katastrofou po rozsáhlých nepokojích černošskými a arabskými gangy. Záminkou k tomu bylo, že pár anglických policistů nechtělo opustit svou stanici, vzdát se a vyvěsit vlajku chalifátu. Byli to jedni z posledních v Británii kteří se odmítli vzdát islámistům.
Palírník mi řekl, že mu to celé připomíná boj u Čajankových kasáren v roce 1939 ve Frýdku-Místku.
Taky to byl jeden z posledních záchvěvů odporu proti okupantům. A taky marný a neúspěšný.
S tím rozdílem, že Němci tehdy nezničili okolí a část města.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Dotaz od SPSP na p. Metuzáléma:

- "Jak to tehdy bylo v tom Místku. Nic moc o to nevíme. Je nám jen něco velmi málo známo o bojích proti okupantům na Podkarpatské Rusi.

- "Byla to zoufalá akce z mnoha důvodů předem odsouzená k nezdaru. Budu proto jen citovat starý dobový tisk. A můžete tomu věřit.
Ani tehdejší Předmartinský maintrem se svým přepisováním a úpravou dějin se to tehdejší hrdinství Československých vojáků moc nesnažil snížit nebo dohenestovat.
Ale teď ta dobová citace:

Výsledkem boje v bývalé textilní továrně kterou v roce 1933 odkoupila Československá armáda bylo sice obsazení kasáren a odzbrojení obránců německými okupanty.

Ale na české straně byli jen 2 zranění vojáci, na německé straně se neoficiální údaje různí – 6 až 18 mrtvých a desítky raněných.

A to velkou část vojáků tvořili čerství nováčci, kteří ještě neprodělali ani základní výcvik. Navíc kvůli zrušení obranné jednotky byly těžší zbraně a větší část munice nedávno převezeny do muničního skladu ve Staříči.
(O ten sklad se rovněž krátce bojovalo).
Kasárna tak byla vybavena pouze puškami a lehkými kulomety.

Velkým problémem obránců byl nedostatek munice – když začala docházet, stříleli pro vytvoření dojmu palby i slepými náboji. Asi po půl hodině boje se plk. Štěpinovi podařilo spojit se s velitelstvím a vydal proto troubením rozkaz ukončit palbu a vzdát se.

SPSP:
- "A jak to tehdy vlastně probíhalo na té Podkarpatské Rusi? Tam se prý Československá armáda a Četnictvo taky postavilo na odpor okupantům. Aspoň co víme".

- "Ano, to je pravda. Jenže tam to bylo trochu složitější. Ale o tom s prominutím až příště. Jsem už poněkud unaven. Přece jen už nejsem žádný mladík, ale vetchý kmet. Ale paměť a rozum mi ještě díky Bohu pořád slouží.
Takže se těším na další setkání s vámi".

Z Kroniky Mlýna