Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Avšak než došlo na další pokus s plazmovým hořákem dotáhl Honza do dílny větší množství nefunkčních LED svítidel. Šlo jak o klasické LED žárovky, tak i celá pouliční světla. Vyřazená proto, protože blikala, případně nesvítila vůbec. Kluci je začali rozebírat a závada se v naprosté většině případů ukázala v napájecím zdroji. Někdy bylo možné zdroj rozebrat a podívat se dovnitř. Avšak ne vždy to bylo možné. To kluci zjistili ze štítku zdroje jaké má parametry, ty si nastavili na laboratorním zdroji a jeho vývody připojili k LED diodám. Pokud se LED diody rozzářily bylo jasné že je vadný zdroj. To poté kluci buď vadný zdroj zkusili opravit výměnou kondenzátorů (to byla častá závada), nebo použili kombinaci srážecího odporu doplněného o diodu či diody v roli usměrňovače.
Srážecí odpor, či kombinaci vícero odporů kluci spočítali z napětí na LED diodách a potřebného proudu, což byl někdy problém zjistit když byly údaje na zdroji nečitelné, nebo v čínštině, což nikdo z kluků nedovedl přečíst. Poté nastoupila improvizace, kdy pokud se klukům podařilo sehnat stejné funkční svítidlo si změřili luxmetrem intenzitu světla kterou svítidlo vydávalo. Následně připojili k přívodům LED diod vývody od nastavitelného laboratorního zdroje a zvyšovali napětí a proud do té doby než dosáhli stejné intenzity světla. Poté si z dosažených hodnot spočítali parametry srážecího odporu či kombinace odporů a tyto s diodou, či diodami v roli usměrňovače připojili ke svítidlu.
Takto se klukům podařilo většinu svítidel zachránit. Byť krabice s odporem připevněná k svítidlu vypadala velmi zajímavě. Což bylo někdy vyřešeno připevněním odporového boxu na sloup svítidla. Uvedené řešení mělo výhodu v jednoduchosti a spolehlivosti, avšak nevýhodu v tom, že se svítivost LED svítidel měnila s napětím v elektrické síti.

Výše popsaný způsob oprav LED svítidel se časem rozšířil, neboť zdroje umístěné v těchto svítidlech byly jejich Achillovou patou způsobující častou nefunkčnost těchto svítidel už po několika letech, kdy tato svítidla přestala buď úplně svítit, či prováděla různé blikací efekty. Což byla nectnost těchto svítidel která vynikla ve srovnání se staršími výbojkami a zářivkami které leckdy vydržely fungovat mnoho let. Kdy zpravidla stačilo vyměnit výbojku a svítidlo fungovalo dál. Na rozdíl od LED svítidel která se zhusta musela měnit kompletně celá, neboť náhradní zdroj buď nešel sehnat, či byl integrální součástí svítidla.

[drigon]

Předřadné odpory místo polovodičových zdrojů byly sice funkční, avšak topily doslova panu Bohu do oken. Proto kluci posléze začali vyrábět malé transformátorky, jejichž vývody připojili k diodovýmu můstku s kondenzátorem sloužícím jako usměrňovač. Toto zařízení bylo podstatně hospodárnější než původní odpory které se poté používaly u malých výkonů.

[drigon]

Uvedený nápad s transformátorovými zdroji místo spínaných se nakonec ujmul. Chytla se ho spousta malých firem které začaly do LED svítidel používaných k osvětlení ulic, veřejných prostranství, nádraží a továrních hal vyrábět ucelené řady transformátorových zdrojů s jednoduchou lineární či PWM stabilizací. Tyto zdroje bylo možné buď namontovat na místo původního spínaného zdroje, což si zpravidla vyžádalo montáž nového krytu, neboť pod ten starý se trafo zpravidla nevešlo. A nebo byla používána varianta odděleného zdroje který byl v samostatné "krabici" namontován vedle svítidla jehož spínaný zdroj byl vadný. Ten leckdy zůstal na původním místě, akorát byl odpojen a jeho práci zastal zdroj nový umístěný vedle svítidla na stropu haly, případně na sloupu u pouličního svítidla se kterým byl spojen dodanými kablíky s novými průchodkami. Někdy byl tento nový zdroj umístěn do patky pouličního svítidla a ten nefunkční nahoře byl buď vymontován, nebo přemostěn. Toto řešení v mnohem připomínalo některá výbojkové svítidla jejichž předřadník byl umístěn zvlášť v samostatném obalu spojeném kablíkem s vlastním svítidlem.
Životnost LED svítidel se tak prodloužila z nějakých 2-7 let na mnohem víc.

[drigon]

Jednoho dne se Martin zeptal:"víte jak lze ve vzduchu identifikovat podezřelý předmět který může být i dronem s telefonním ovládáním?"

"Telefonní ovládání? Co to je?"

Martin:"systém kdy je dron vybaven kartou mobilního operátora přes kterou může být prostřednictvím mobilního spojení ovládán."

"To vážně netuším."

Martin:"stačí sledovat rychlost přechodu patřičného telefonního čísla, které se zhusta poprvé zaregistrujte u hranic přes jednotlivé základnové stanice. Zvané BTS."

"To je zajímavé. A jak to funguje?"

Martin:"sledujete rychlost přechodu mobilních čísel mezi jednotlivými základovými stanicemi, která je u mobilních dronů podstatně vyšší než u běžných mobilních telefonních čísel. Musíte si totiž uvědomit, že drony létají rychlostí od nějakých 150 km/h výše, což je pro běžný provoz na naprosté většině území nemožné. Protože s výjimkou dálnic a železničních koridorů s vysokou rychlostí je v podstatě nemožné aby někdo dokázal takovouto vysokou rychlost udržet jen tak. Přes několik základnových stanic, neboť konfigurace silniční sítě to v podstatě znemožňuje."

"A co piloti letadel? Ultralighty,,..."

Martin:"ti musí do letového plánu uvést své telefonní číslo a telefonní čísla ostatních členů posádky letounu a cestujících pokud tito chtějí své mobily používat za letu."

"A proč musí svá telefonní čísla hlásit i cestující v letadlech?"

Martin:"protože když překročíte prahové parametry rychlosti pohybu mezi základnovými stanicemi vás může automatický systém odpojit ze sítě mobilního operátora s tím, že funkční zůstane jen nouzové volání."

"Takže mám po mobilu. Když na to zapomenu. A nebo mne sestřelí... ."

Martin:"o mobil nepřijdete. Po přistání na letišti si dojdete ke svému mobilnímu operátoru který vám za poplatek volání aktivuje. Čemuž hlášení mobilního čísla k letovému plánu předchází, neboť je vaše telefonní číslo vedeno jako "létající". Samozřejmě po určitou dobu uvedenou v letovém plánu."

Teď si vzpomínám jak před časem bušili řidiči dálniční formule a jeho doprovodných vozidel do mobilů. Chtěli při dopadení Vnitřní bezpečností někam volat a ono jim to zcela zjevně nešlo."

Martin :"teď už víte proč. Mohli si totiž zavolat jen na čísla 112, 150, 155, 156 a 158. Což oni nechtěli... ."

[Rafael]

Experimenty s HeatFusion II – ,,Slepé uličky“:

5. Pokus – Akustické svařování

Honza přinesl podivný velký starý reproduktor a navrhl:
„Co když to nebyl oheň ani proud, ale zvuk? Vysoké frekvence umí rozdrtit i kámen.“

Postavili improvizovaný „ultrazvukový generátor“ – ve skutečnosti jen velký reprák připojený na zesilovač. Položili na něj dva plíšky a pustili signál. Místo spojení plechů se ozval pronikavý jekot, který přivolal celou kočičí kolonii ze Mlýna. Kočky se shromáždily před dílnou, začaly mňoukat a škrábat na dveře, dokud kluci nezpanikařili a aparát nevypnuli. A do toho kočičího šílenství se zdáli, z Ferova Psince, ještě ozýval šílený psí štěkot spojeny se silným vytím. A i všichni volně pobíhající psi se k tomu přidali a bezhlavě pobíhali po okolí.

„Tak tohle svařuje jenom nervy, přitahuje kocoury, a destabilizuje všechny psy v okolí. K tomu účelu se mi náš přístroj jeví jako velmi vhodný. Ale ke svařování nikoliv“, zhodnotil to Petr.

Epilog - zhodnocení:
Výkon zesilovače se jeví dostatečným. Příkladem toho může být to hromadné zešílení psů a koček. Ale svařovací efekt žádný. Proto navrhuji zvýšit výkon a použít zesilovač třídy D. A hlavně - vyhodit ten starý všesměrový reproduktor. Ten je na hovno a to on způsobil totální neúspěch celého pokusu. Musíme použít nějaký úzce směrový měnič. Pak to fungovat bude!

Dodatek do epilogu:
Když aparát konečně umlkl, kluci si všimli, že kovové plíšky, položené na reproduktoru, mají hrany jemně „oslíznuté“ – jako kdyby se na molekulární úrovni něco začalo dít. Nebylo to svaření, spíš jakási deformace.

Honza to zapsal:
„Je možné, že jsme se přiblížili k frekvenci, kterou kov nesnese? A nebo se jen kov rozechvěl tak, že se začal sám měnit? …Tohle by chtělo přesnější generátor a ten úzce směrový měnič.“

Petr jen dodal:
„A menší publikum. Jinak budeme jednou vyhazovat kočky z oken a psi nás uštvou k smrti.“


Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

6. Pokus – Zrcadlové soustavy

Další den vytáhli odněkud staré optické promítačky a hromadu zrcadel.
„Co když to bylo o soustředění světla? Něco jako sluneční pec.“ Napadlo jednoho z výzkumného a realizačního týmu.

Na dvorku pak sestavili mozaiku zrcadel, která měla paprsky směřovat na jediný bod.
Výsledek?
Opravdu se jim podařilo rozžhavit šroubek do ruda.
Jenže pak se jedno zrcadlo uvolnilo a spadlo.  A tím se narušila celá ta křehká pokusná sestava.
Výsledkem bylo, že paprsek se odklonil a zasáhl kurník. Slepičí poplach byl slyšet po celém Mlýně, slepice se rozlétly na všechny strany a kurník začal hořet.

Petr:
,,Na jemné svařování to asi nebude. Ale myslím, že jsme znovu objevili starou paprskovou zbraň. Řika vám něco jméno Archimédés?"

- ,,Jasné, že jo. Syrakusy před římskou hrozbou v Druhé punské válce. A jak obránci pomocí soustředěných slunečních paprsků z dálky zapalovali invazní římské lodě A zrovna Archimédés to tehdy údajně vymyslel. A to neměl tehdy takové možnosti jako my. Místo zrcadel používali obránci ke koncentraci slunečních paprsků jen vyleštěné bronzové štíty".

Jedna z přítomných Amazonek:
,,Kdyby jste to přepracovali, zvětšili a upravili mohlo by se jednat o vysoce účinnou zbraň. Humánní, ekologicky udržitelnou a nikterak nenarušující životní prostředí".

Petr:
,,No, jo ženská... A víš, že většina bojových a přepadových akcí se odehrává většinou v noci nebo nad ránem...."

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

7. Pokus – "Alchymistické" směsi
Když už si nevěděli rady s elektřinou, fyzikou ani optikou, obrátili se na chemii.
Petr si vzpomněl na jeden citát starého českého génia - ,,Budoucnost patří aluminiu"

Nikdo nechápal a tak to Petr musel vysvětlit. Jak jsem byl na praxi v Depu tak mi ukazovali jak se kdysi svařovaly kolejnice. Ostatně dělají to dodnes. Je to rychlé, efektivní a není k tomu potřeba žádného zvláštního vybavení....

Honza:
- ,,Já už vím, exotermická směs - termit. Směs dvou kysličníků kovů která dokáže při hoření vyvinout teplotu až 2200°C. Jen netuším jak ji umístit do takové malé svářečky, takového malého hořáku, aby se přístroj neroztavil".

Petr:
- ,,To je vcelku jednoduché. Musí se všechny části vystavené té extrémní teplotě udělat ze žáruvzdorné keramiky. Musíme se zeptat nějakého bývalého hutníka jak na to. A Amazonky mají nějakou vypalovací pec. Ta bude určitě vhodnější než nějaké ohniště či vyheň. Osobně bych preferoval z důvodu soběstačnosti ty druhé možnosti, ale nemůžeme řešit dva problémy najednou. Určitě bysme to zvládli, ale ta hrnčířská vypalovací pec je jistota.
A ještě něco - všimli jste si v popisu toho HeatFusion jak do toho strkali takové nějaké krychličky něčeho? To musel být ten termit!"

Honza:
- ,,Ale já bych před vlastní konstrukcí a stavbou udělal napřed několik pokusů s tím termitem. Pro jistotu"

Všichni se shodli, že to je velmi rozumný nápad.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Depo - vzpomínka starého mašinfíry na „racionalizaci“ u Českych dráh:
„Víte, kluci,“ začal vyprávět jeden z nejstarších mašinfírů, „když jsem byl v depu, řešily se kdysi úplně jiné věci než dneska. My jsme bojovali s mrazem, nevyhřátýma soupravama, starýma mašinama… Ale tam nahoře v kancelářích, ti rozumbradové, řešili… jména.“

V Mlýnské Knihovně jsem pak náhodou našel starý archivní článek:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika ... h-40538135

Bylo tam psáno, že České dráhy zakázaly dávat lokomotivám lidská jména. Žádná Mařenka, žádný Tomík, žádná Barunka. Oficiálně prý proto, aby to působilo seriózněji.
My dole jsme si z toho dělali srandu:

zakazali_jmena.jpg

„To je tak strašně nebezpečný, když jede přes stanici Alžbětka nebo Honza, že by lidi mohli dostat infarkt?“
„Jo, a teď místo toho pojedeme v Jednotce 471 číslo 083 – to zní mnohem lidštěji.“

A vtipkovalo se, že na poradách už nemluvili o šetření nebo bezpečnosti, ale o tom, jestli mašina smí mít jméno. A kdo navrhl tuhle „geniální racionalizaci“, stal se hned zaměstnancem měsíce.

Smáli jsme se tomu tenkrát, smějeme se tomu i dneska. Jenže byla to ukázka toho, kam až dohnala společnost hloupost, přebujelá byrokracie a zbytečné zákazy.

„Když si na to vzpomenu,“ uzavřel mašinfíra, „říkám si, že to Muzeum šílenství ve Mlýně fakt není jenom legrace. To je kus pravdy o světě, který jsme kdysi měli.“

Z Kroniky Mlýna

A pan Balzagette se k tomu přidal:"jo, takhle to dopadá vždycky když společnost ztratí ochranu proti nekompetentnosti. Když se do vedení dostanou lidé kteří ve své podstatě neví o čem rozhodují. Neboť v krizi je nutné kombinovat vícero způsobů jak se udržet na trhu a pokud možno ještě vydělat. Jedním ze způsobů je prověření potřebnosti lidí zaměstnaných na neproduktivních místech. Obvzláště těch, která jsou odtržena od provozu a lidé tam nejsou schopni odhadnout praktický dopad svých rozhodnutí. Druhým způsobem bývá zlepšení nabídky produktů, má li produkt takzvaně "duši" tím lépe. Čehož příkladem bývají i jména dávaná lokomotivám a jiným drážním vozidlům, což má pozitivní vztah vůči dětem které si tak mohou vůči dráze vytvořit pozitivnější vztah a časem třeba jít na dráhu pracovat. I když jej někteří železničáři říkají že to, co dělají není ani tak prací jako spíš posláním."

K čemuž se přidal přednosta stanice.
"Před rozpadem byla od sebe oddělena osobní a nákladní přeprava. Což mimo jiné neumožnilo používat strojvedoucí a ostatní drážní personál podle potřeby.
Po rozpadu, kdy se drážní doprava obnovovala jsme osobní a nákladní železniční dopravu ve státním vlastnictví spojili dohromady. Což nám po doškolení z potřebných řad hnacích vozidel umožnilo podstatně efektivnější využití personálu a uspořilo náklady na vedoucí aparát. Nehledě na to, že pokud došlo k útlumu nákladní dopravy a byl tam například přebytek strojvedoucích začali mít tito strojvedoucí místo výpovědí v rozpisu směn větší podíl směn na osobních vlacích. Prostě jsme se vrátili ke starému osvědčenému modelu. Což se týkalo i způsobu práce strojvedoucích kdy jsme zavedli systém "štafet strojvedoucích", kdy na vlaku zůstává po celou dobu jízdy pokud to trakce dovolí stejná lokomotiva s tím, že se na určených úsecích mění strojvedoucí, kteří si tak vlak předávají v jakési pomyslné "štafetě". Dotyčný strojvedoucí tak zahajuje i končí směnu na svém nástupním místě, případně obvodě což mu umožňuje plnohodnotný odpočinek mezi směnami. Těmito štafetami jsme odstranili neduh předtím propagovaného systému kdy strojvedoucí nastupoval na vlak kdekoliv, končil taktéž kdekoliv a domů, či do práce se dostával jakkoliv. Což zhoršovalo možnost odpočinku mezi směnami, zvyšovalo to stresovost a mohlo to vést i k mimořádným událostem. Toto bylo zavedeno poté, co byl u státního železničního dopravce zaveden systém, kdy musí každý z manažerů či vedoucích pracovníků který přijde se změnou tuto změnu obhájit před vybranými lidmi z provozu, kteří dbají na praktičnost a proveditelnost navržené změny. Tito lidé, většinou strojvedoucí instruktoři, vedoucí vozmistrů, vedoucí od posunu, obsluhy vlaků a další mají díky svým zkušenostem praktický vhled do problematiky což jim umožňuje posoudit jaký ta která změna bude mít vliv na fungování jejich úseku a to i v kombinaci s úseky ostatními.
Tato "praktická kontrola" zamezila zahlcování provozního personálu na dráze častými změnami předpisů a jejich bobtnáním, což leckdy vedlo ke kolizím mezi různými předpisy a situacím kdy předpis práci spíše komplikoval a zdržoval místo toho aby byl návodem jak tu kterou činnost vykonat co nejlépe a nejefektivněji. Čímž jsme zase na začátku, neboť v krizi je důležité efektivita nejen pracovní, ale i předpisová. Čemuž my říkáme "předpisová střídmost"."

[Rafael]

Vzpomínky na VHM a Vítkovice od jednoho z Depa:
Trochu ovlivněné předchozím psaním....

Vítkovická závodní doprava.jpg (34.28 KiB) Zobrazeno 1608 x

images.jpeg (40.76 KiB) Zobrazeno 1608 x

images-2.jpeg (51.48 KiB) Zobrazeno 1608 x

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

"Další úpravou která umožnila firmě přežít bylo posuzování výhodnosti zakázky podle výnosnosti celého obchodního případu.", pokračoval dotyčný. "Zavedli jsme systém, kdy pokud je veškerá práce pro daného zákazníka výnosná jsou tolerovány dílčí zakázky které mohou být v mínusu. Což je případ například pily v Lesích, kde máme jak velmi výdělečné zakázky na ucelené vlaky na dřevní drť pro další zpracování, tak i míň výdělečnou přepravu prken a kulatiny na delší vzdálenosti a nakonec i ztrátovou přepravu na krátkou vzdálenost. K tomu posun na jejich vlečce, kterou pro ně obsluhujeme. Celkově jsme v plusu, avšak dříve jsme o tuto zakázku málem přišli, neboť management tehdy trval na tom, že všechny zakázky musí být výdělečné. A to i ty nejmenší, kusové. A až poté, co se do praktické kontroly dostal obchodník a ostatním vysvětlil co a jak a jaké to bude mít následky došlo k této změně která u nás umožnila zachovat zaměstnanost a zároveň nám vydělala peníze."

K rozhovoru se přidal šéf místního obchodního domu:"Já to dělám taky tak. Máme u nás oddělení bílé techniky, elektrospotřebičů a nábytku. Stane se, že k nám přijde zákazník který si zařizuje byt či dům. Vybere si nábytek, spotřebiče a během výběru mi řekne:"vaše zboží se nám líbí, ale tady ten sporák mají u konkurence o xx peněz levnější. Kdy vidím, že pokud sporák zlevním na cenu jaká je u konkurence něco prodělám. Ale na všem ostatním vydělám. Což mi pokryje nejen ztrátu na onom sporáku, ale dostane mne to do zisku. Tak co udělám? Přece to, že když vidím že na celé zakázce i tak vydělám mu onen sporák zlevním. Čímž získám celou zakázku. Na které jsem v plusu, i když si možná někdo řekne jak je možné že mohu prodávat se ztrátou. Což je způsobeno tím, že dotyčný vidí jen tu jednu věc. A nevidí celek kdy platí že méně je někdy více."

Dotyčný z dráhy pokračoval:"dalším efektem praktické kontroly bylo odbourání "předpisového smogu". Což je náš název pro situaci kdy předpisy vytvářené v rámci firmy jsou komplikovanější než vyžaduje zákon. Jsou více omezující, ukládají zbytečné povinnosti a sankce za jejich neplnění, což má za následek to, že se lidé místo plnění užitečné práce která firmě vydělává věnují v podstatě zbytečnostem. Záležitostem které je zdržují, komplikují jim život a snižují efektivitu jejich činnosti. Což bývá průvodní jev "byrokratizace společnosti", kdy byrokrat chce mít vše zaškatulkováno a zaparagrafováno. Neuvědomujíce si to, že nelze dostat všechny aspekty pracovního života pod paragrafy. Kdy má snaha tohoto byrokrata za následek mrhání cennými finančními, technickými a lidskými zdroji na tvorbu paragrafů a nařízení která ve výsledku nikdo nečte. A to proto, protože jim nerozumí. Případně jsou moc dlouhá.
Toto bylo důvodem proč byl zaveden systém JSS. Což znamená Jasně, Stručně, Srozumitelně. Kdy je dáno že předpis musí být maximálně stručný a srozumitelný tak, aby ho pochopil i člověk na konci dvanáctihodinové směny který je unavený a není v úřední náladě.
Krásným příkladem je předpis na použití ochranných brýlí v depu. Který měl dříve pět stran formátu A4 plných citací z předpisů, odkazů na předpisy a normy, detailního sazebníku pokut a několika latinských lékařských názvů. Toto ve výsledku znamenalo že přes 90% lidé to celé nikdy nepřečetlo, další to nechápali, jen málokdo pochopil o co vlastně jde a ve výsledku tak docházelo k nedorozuměním kdy ochranné brýle použít. Čehož následkem byly zbytečné úrazy očí, hádky s vedoucími a bezpečáky či zbytečné používání ochranných brýlí tak kde nebyly potřeba.
Po zásahu praktické kontroly a zavedení zásad JSS byl přepis zkrácen ani ne na půl stránky a stálo v něm:
------------------------------------------------

Ochranné brýle si nasaď vždy když:

-řežeš, vrtáš, brousíš, nebo

-pracuješ s rizikem odlétávajících částí.

-Pokud si nejsi jistý brýle použij. Nic tím nezkazíš.

Pamatuj že zrak je tvým nejdůležitějším smyslem zodpovědným za kvalitu tvého života. Pokud o oči přijdeš ti nové nikdy nenarostou.
-------------------------------------------------

Posléze se i v jiných oblastech ukázalo že největším nepřítelem bezpečnosti a efektivity nejsou lidi, ale předpisový smog.
Postupně tak byla nastolena kultura kdy platilo:"předpis je návod k práci, ne trestní zákoník."

[Rafael]

Výsledek a následky Pokusu č.7– "Alchymistické" směsi - pokusná výroba termitu.
Z bezpečnostních důvodů to dělali venku na otevřeném prostranství.
A tím se podcenilo bezpečné množství.
Zpočátku jim to nešlo vůbec zapálit.

-,,Je to dobře vysušeno, rozmělněno a promícháno?"

- ,Samo, že je a nechápu vůbec proč to nechce hořet".

Honza který se poněkud zpozdil:
- ,,Protože to chce silnou iniciaci vy blbouni. Tohle sirkou nebo nějakou jiskrou nezapalite. To chce plamen o vysoké teplotě. Ideálně takové která se blíží teplotě  hoření té směsi. Většinou se to zapalovali páskem hořčíku. Ale ten už  nemáme.  Blbě jsme ho vyplýtvali na výrobu prskavek loni před Vánoci pro Amazonky. Kdo měl tehdy ten nápad aby se jisté slečně zalíbil? "

Petr:
,,Ano, přiznávám, že jsem to byl já. A stydím se za to. Ale snad to ještě můžu napravit. Pár těch prskavek jsem si tehdy nechal..."

- ,,A to si jako myslíš, že tím ten termit zapálíme?"

- ,,Určitě ano. Vzpomeň si jak jsem kdysi s cikánskou omladinou vyměnil kilo černého prachu za ten podivný teploměrný  přístroj. A jak jste mi nadávali co to je, k čemu nám to bude a tak? Ano, ten laserový dálkový pyrometr mám na mysli. A jak jsme ho při pár pokusech zkoušeli co vše vydrží a je schopen změřit..,
Jen namátkou:
- Hoření hořčíku - 2200°C
- Teplota aktivní zóny našich prskavek - 1100 °C".

- ,,Ano, to dává smysl a musí to fungovat. Mimochodem to Magnezium je velmi zajímavý kov. Měli bysme se jim do budoucna nějak zásobit když náčelník ho tak blbě vyplýtval. Nehledě k tomu, že její srdce nezískal. Spíš naopak když ty prskavky způsobily v klubovně Amazonek celkem rozsáhlý požár".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Tzv. Bouchárna neboli pracoviště všemožných chemických výrob.
Rozhovor, debata - Ing. Chemik a p. Krauz

- "Já ty spratky z SPSP vůbec rád nemám. Zvlášť toho jejich náčelníka - toho Petra. Ten nám tady ve Mlýně ještě určitě způsobí neskutečné problémy. Kdybych mohl, měl tu moc, okamžitě bych ho na delší dobu poslal k Turkovi do té Sanyternice. Tam by ho ty jeho šílené nápady a výzkumy snad přešly!"

- ,,Moje řeč pane kolego. Ten kluk představuje potencionální nebezpečí. A co pak ten Ludvíček? Ten kterému se kdysi přisuzovalo, že to má v genech a že to bude budoucí vůdce naší odbojné komunity. Dokonce ho srovnávali s generálem Svobodou - Z Buzuluku až do Prahy... apod...
Z něho určitě časem vyroste ještě větší svéráz než je ten Petr".

- ,,Ano, se vším víceméně souhlasím. Já jen, že po tom nešťastném incidentu s tou uklízečkou...
Ano, stárneme, na vše už nestačíme. To si musíme oba přiznat. I když se třeba ještě pořád můžeme cítit jako mladíci, ale čas je neúprosný. Podobně jako naši doktoři. Ti tvrdí, že dlouholeté styky s nejrůznějšími chemikáliemi si vyberou svou daň. A to ani oni nevědí, kdy přijde.
A proto mě napadlo, že je už možná nejvyšší čas pořídit si nějakého učně nebo učedníka abysme měli a vychovali si nějakého pokračovatele. Raději víc, ale napadá mě jen jeden. Samozřejmě musíme hledat někoho z mladých a perspektivních. Lidem jako je třeba palírník a jemu podobných bych se zdaleka vyhnul. Ti už jsou za zenitem jako my a navíc je nemám rád".

- ,,Ne, že bych ty spratky nějak špehoval, to ne, ale občas se ke mě něco donese. Jak se tam v poslední době věnují renovaci nějaké maličké svářečky, tak tam se objevil a do výzkumů i zapojil nějaký Honza. A to by mohl být nás kluk".

- ,,Ano, myslím si totéž protože zbytek té bandy se hodí v lepším případě ke Kocourům a v horším k Turkovi do Sanyternice!"

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Debata v Palírně u Pýrovce.
Aneb jak tam Imrich L. svou směsi jazyků vtipkoval:

,,Slovensko, hlavně východné bola vtedy taká "normálna" krajina.
Lesbiček a buzerantů tam moc něbolo.
Keď stě videli dvoch chlapov tlačiť kočík, věděli jste, že sú to len zloději železa a barevných kovů".*
Lysien:
,,Já bych to rozšířil i na jiné lokality. V Česku jich tehdy taky bylo dost. A nějaký rozšířený počet pohlaví, manželské svazky stejnopohlavních párů a podobné výmysly Předmartinské doby se tam taky neujal. I když se o to neziskový sektor velmi snažil. A ani server romea.cz to nijak nemohl zvrátit.
Přece jen jste zůstali věrní svým tradicím, historii a nenechali jste se zblbnout. A to u vaší komunity zvlášť oceňuji".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

SPSP, novinky a zvěsti:

- ,,A pán chemik se s námi asi přišel rozloučit, že?"

- ,,Ano, skutečně mi to bylo nabídnuto. Abych šel do učení k chemikům, že nějakeho učně a nástupce nutně potřebují. A že já jsem prý pro ně nejvhodnější. Prý by vzali ještě i nějaké další, ale není koho protože našeho spolku se bojí".

- ,,Dělej jak chceš, jen si uvědom jak tam kdysi dopadla ta uklízečka...  Ten Krauz, ten je ještě jakžtakž, ale ten Ing. Chemik... Já bych tam nešel ani za zlaté prase! Ale na druhou stranu bys nám tam mohl něco někdy sehnat. Ale je to na tobě".

- ,,Já vím a nelíbí se mi žádný z nich a tuším, že tam budu mít velké problémy. Ale když mě ta chemie tak moc baví...
Osobně bych raději šel do učení k palirnikovi, k tomu alchymistovi a alkoholikovi, ten je mi daleko bližší, ale to by mi doma neprošlo. A beztak by mě tam ani nechtěl".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Nad klubovnou SPSP a jejím okolím se objevil dron. Velikosti asi metrového modelu letadla s delta křídlem poháněný tlačnou vrtulí. Kluci mu prvně nevěnovali pozornost, avšak když si všimli že dron léta i okolo klubovny Amazonek zbystřili. Některým se některé holky od Amazonek víc než libily a pojali tak podezření že se může jednat o dron klukovské party z Města. Která si říkala Bomberos.
Ohledně Amazonek vypukla mezi Honzou a Matějem zajímavá debata:

"Podívej se na Kláru, jaké má nádherné nohy. A pozadí." Prohlásil Honza jednoho dne když šla Klára se svojí kamarádkou Jiřinou okolo klukovské klubovny.

Matěj na to zareagoval:"mně se zase víc líbí Jiřina. Jak je pěkně klenutá

"Klára je hezčí."

"Ne, mě se víc líbí Jiřina."

Kluci se chvíli dohadovali jestli je lepší""stehýnko nebo křidýlko", až je zarazil Petr

"Vy se tady dohadujeme komu se víc líbí zadek nebo prsa kámošky, zatímco je špehuje cizí dron."

Matěj:"ty víš či je?"

Petr:"mám podezření že je té nové party z Města. Co si říká Bomberos. Už jsem ho tady a okolo Amazonek viděl létat několikrát."

Honza:"to by ho chtělo sestřelit."

Matěj:"máš snad protiletadlové dělo?"

Honza:"to zrovna nemám, ale máme magnetron z mikrovlnky. Co nám vypálil elektrický rozvod a ohřál kafe, nebo co to v tom hrnku bylo přes zeď."

Petr:"to je dobrý nápad. Zkusíme vyzkoumat jak zaměřit mikrovlny a pokud se nám ho podaří připevnit na větší model letadla na dálkové ovládání bychom ho mohli zkusit sestřelit."

Jak se kluci usnesli tak učinili. Honza s Petrem sehnali literaturu, načež udělali plechový kornout který nasadili na magnetron s chlazením a zdrojem síťového napětí, který si vyrobili s cílem napájet z baterie nejen oba motory modelu letadla, ale i magnetron připevněný v jakési gondole připevněné v zespodu na trup modelu letadla. Což si vyžádalo i úpravu podvozku.
Kluci nejprve zkusili magnetron "staticky" v dílně. Čímž došlo k zajímavému efektu kdy zářivky volně opřené o zeď začaly mdle svítit přesto že do nich nešel elektrický proud. Což kluky zaujalo a zářivkou drženou v ruce zjišťovali kudy vede kuželový paprsek záření z magnetronu. Čímž se vyhnuli možnosti vlastního ozáření a úrazu, ale zároveň magnetron zaměřili.

Poté nastal den D, kdy se neznámý dron opět objevil. Honza odstartoval s modelem letadla, načež se zavěsil za dron. Který však začal kličkovat, neboť si jeho pilot zřejmě všiml "doprovodu". Honza se držel za ním a ve chvíli kdy měl dron "v kříži" zaměřovače stiskl tlačítko. Magnetron vyslal pulz, avšak jelikož dron v tu chvíli uhnul zasáhl rozptýlený paprsek mikrovlnného záření králíkárnu pana Votápky, na které seděla kočka. Ta se šíleně naježila a zaprskala, načež vystartovala k domu. Paní Votápková stojící ve dveřích naježenou kočku pohladila se slovy:"Micka je dneska nějaká nabitá."
Souboj na obloze pokračoval. Oba letouny, dron i model letadla se hodily po obloze, čehož si všiml pan Votápka se slovy:"drony létají nízko, bude pršet". A věnoval se "vyhánění králíka z dresu", jak on říkal stahování zabitého králíka z kůže.

Honička na obloze pokračovala, když se Honzovi posledním, čtvrtým pulzem podařilo dron zasáhnout. Ten se zasekl v pravotočivé zatáčce, načež začal pravotočivou spirálou klesat k zemi. Narazil do tújí u králíkárny pana Votápky na kterou poté celkem měkce dopadl. Pan Votápka doběhl ke králíkárně sprostě nadávajíce v domnění že vlnitý eternit na její střeše je na kusy. Avšak eternit to vydržel, dron vypadající jako model letadla s delta křídlem byl z balzy a pěnového polystyrenu olepený izolační páskou. Byl tak celkem lehký a měkký.
Pan Votápka dron shodli z králíkárny na zem, přičemž si všiml že má dole zepředu kameru. Odebral se tedy za sousedem poradit se co má s tím "polystyreňákem" dělat.
Honza mezitím s modelem letadla přistál za klubovnou. V bateriích zbývalo 20% energie.

[Rafael]

Debata v Depu.
Neschopnost natáčecího štábu nebo skutečně v té době nebyla v Česku žádná pojízdná parní lokomotiva?

Štáb v nervech: Lokomotiva nejede!
Aneb jak se na jaře roku 2025 natáčela druhá řada reality show Zrádci:

Z dobového materiálu:

V prvních zrádcovských Bonusech se tak dozvíte třeba to, že celá show málem nezačala, protože… Chyběla lokomotiva! Ještě pár hodin před startem natáčení nebyla k mání ta ikonická parní kráska, ve které se odehrává naprostá většina prvního dílu a bez které to zkrátka nejde! V Česku ale nebyla jediná vhodná pojízdná lokomotiva. „Pokaždé, když jsme si nějaký vlak vybrali, řekli nám, že není funkční. Tři dny zpátky jsme se dostali k jediné funkční lokomotivě v republice. Ráno nám ale zavolali, že má díru v kotli, takže neuveze ani samu sebe… Takže jsme to vyřešili tak, že máme krásnou parní lokomotivu, která bude kouřit, ale tlačí ji dieslová, které se snažíme s kamerou vyhnout, ale soutěžící ji asi uvidí. Ještě před chvílí to ale vypadalo, že nebudeme mít žádnou, takže díky bohu za ni,“ prásknul slušný průšvih hned v úvodu natáčení Markus Krug v Behind the Scenes....

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Náčelník Depa:

Tak to je absolutní žvást a ukázka neschopnosti tehdejších novinářů. A hlavně toho TV štábu.
Měli k dispozici CML, AI a přesto se nestyděli vyplodit takovou blbost! Takový nesmysl!
A hlavně neúcta k práci mnoha tehdejších nadšenců kteří renovovali a udržovali několik desítek provozuschopných parních lokomotiv.

Zaúkoloval jsem Knihovnici a ta slíbila, že se pokusí vyčenichal všechna dostupná data z té doby a udělá z toho nějakou pps nebo pdf.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Krátký seznam parních lokomotiv podle Knihovnice a jejího bádání při prezentaci v Depu:

- ,,Budu teď zmiňovat stroje, u kterých jsem našla  přímé potvrzení - stránky muzeí, kalendáře nebo specializované databáze, že byly tehdy provozovány, v sezóně 2024–2025 nebo jim byl takový stav připisován":

1).  310.093 (řada 310.0 „Kafemlejnek“) — provozní
Nasazována v sezónních jízdách (Telč, Lužná apod.). Řada 310.0 mela několik provozních kusů.

2).  310.072 (řada 310.0 „Kafemlejnek“) — provozní / nasazovaná v Lužné
Muzeum ČD / Lužná evidovala stroje řady 310 v aktivním provozu na muzejních jízdách.

3).  310.0134 (řada 310.0) — uváděná jako provozní (v sezónním kalendáři).


4). 475.111 („Šlechtična“ / řada 475.1) — provozní
Plzeňské depo / IMC Plzeň uvádělo stroj v provozním stavu a se pravidelně účastnil nostalgických jízd.

5). 464.202 („Rosnička“, řada 464.2) — provozní (nasazení na akcích, např. Olomouc / festivaly)
Více zdrojů uvádělo 464.202 jako provozní a nasazovanou u místních muzejních akcí.

6). 434.2186 (řada 434.2 „čtyřkolák“) — významný stroj (rekonstrukce / opravy, ale dlouhodobě nasazovaný na festivaly a nostalgické jízdy)
Lokomotiva byla ikonická pro Posázavský pacifik - procházela opravami a byla ve fondu ČD a vracela se do nasazení po dílčích opravách.


7. 52.100 (řada 52) — uváděna byla v kalendářích festivalů a protokolárních jízd (příklady festivalů / jízd)
Objevovala se v zápisech festivalů a „protokolárních vlaků“, tedy v aktivním nasazení pro akce.

8. Další stroje nasazované opakovaně: řady a stroje, které se pravidelně objevovaly v sezónních kalendářích a festivalech: 434.2xx, 464.1/464.2, 475.1xx, různé „Kafemlejnky“ řady 310.0 atd. (kalendáře akcí a weby ČD Nostalgie / festivalů potvrzují jejich pravidelné nasazení).

Anebo jsem zjistila, že celkově bylo tehdy evidovaných pro ČR zhruba 172 zachovaných parních lokomotiv.
V různých stavech.
Vystavených, v rekonstrukci, provozní. Ale to byl jen inventář, ne počet provozuschopných!

Z provozního pohledu (stroje, které se skutečně objevují v jízdních kalendářích pro rok 2024–2025) jde o řádově několik desítek strojů, nikoli stovky. Kalendáře a seznamy akcí (Cysnews, ČD Nostalgie, festival parních lokomotiv) ukazují, že každá sezóna nasazuje opakovaně kolem desítek různých lokomotiv — některé nasazovány pravidelně, jiné jednorázově. Takže podle střízlivého odhadu bylo v té době 10–40 skutečně provozuschopných a nasazovaných strojů v sezóně....

- ,,Stačí vám to takhle, nebo mám pátrat hlouběji?"

- ,,Úplně bohatě, perfektní práce a děkujeme za ní. A mimochodem, Vy byste se měla stát významnou členkou mlýnského týmu historiků!"

- ,,Děkuji za uznání a ocenění mé práce. Ale jednak je takové bádání součástí mé práce a taky už členkou toho týmu už dávno jsem. Ale mé zásluhy a význam jste poněkud zvelǐčili!"

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Martin a Kocouři :
- "Vzpomněl jsem si na starou humoristickou povídku. Už nevím jestli to bylo duo Šimek & Grossmann, nebo někdo jiný. Ale je to vcelku jedno.
Mám na mysli slogan - volně parafrázuji -

,,Jsem v prdelí, všechny náboje jsem blbě vyplejtvál na ptáky",

Tak to tehdy hrdina té povídky poraženecky pronesl".

Nastala bouřlivá debata a kvůli uklidnění emocí Martin debatu na nějakou dobu přerušil.
Se slovy, že jít s kanónem na vrabce není zrovna dobrý nápad.

A ať se všichni uklidní a jako na námět na přemýšlení jim nabídl staré zabezpečení PVOS  v tehdejším Československu. Nejen pomocí nejrůznějsich tehdejších všelijakých radarů, ale i sofistikovaně rozmístěných hlásek.
A ty byly schopny zachytit i všechny  nízkoletící narušitelé  které se vyhnuly všemožným radarům.
A pokud by byly správně vyzbrojeny, byly by schopny je celkem primitivními zbraněmi zničit.

A ne jako jít s kanónem na vrabce jako se to stalo na podzim 2025 v Polsku. Což bylo tehdy velmi drahé a navíc se jim podařilo.......

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

... strefit tři až čtyři drony a jeden barák. Což však nic nemění na tom, že kdyby se ty drony Gerbera nedostaly nad Polsko tak by se to nestalo. I když je nutné říci že to alespoň probralo panáky z jejich zimního spánku a ti se museli rozhlédnout a zjistit jak moc zaspali dobu.
Co se týče hlásek my dnes používáme kombinovaný pozemně vzdušný systém ochrany. Pozemní systém se sestává ze senzorů optických, tepelných a mikrofonů umístěných na vrcholcích věží telefonních operátorů. Odkud je jednak kvůli šíření mobilního signálu dobrý výhled, je tam zavedena elektřina a je tam i komunikační zařízení. Nehledě na to, že u věží umístěných v přírodě bývá celkem klid, což je důležité kvůli akustickému sledování. Neboť tyto větší drony mají spalovací motory vydávající specifický zvuk.
Vzdušná část systému se skládá z průzkumných zaměřovacích dronů vyrobených pro dlouhou výdrž a levný provoz. Tyto drony v podstatě motorově plachtí nad určenými místy a s pomocí optických a tepelných senzorů sledují své okolí. Jejich přehledové kamery s malým rozlišením sledují okolí a hledají předměty pohybující se jinou úhlovou rychlostí proti terénu, na které se poté zaměří kamery s vysokým rozlišením. Pokud je cíl vyhodnocen jako nepřátelský dron na něj navedou buď drony kinetickoexplozivní, a nebo saigy.
Teď se vás zeptám jestli někdo víte co to je saiga?"

"Nebyla to ruská brokovnice?"

Martin:"přesně tak. Je to ruská poloautomatická brokovnice. Se zásobníkem tuším na 12 brokových nábojů. Kdy my jsme dvojicí těchto brokovnic umístili do leteckého těžiště útočného dronu."

"Do leteckého těžiště?"

Martin:"ano, do leteckého těžiště. A to kvůli stabilitě při palbě. Protože brokovnice umístěná pod těžištěm dronů by při výstřelu zpětným rázem sklápěla nos dronu dolů. A brokovnice umístěná nad těžištěm zase nahoru. Což je mimochodem důvod proč měly všechny druhoválečné stíhačky kulomety v křídlech, případně v čumáku v ose křídla. Protože už tehdejší piloti si všimli že sklápění či zvedání čumáku letadla vlivem střelby nejen že zhoršuje přesnost, ale je u nebezpečné. Proto my jsme dvojicí těchto brokovnic umístili na předek dronu do osy jeho leteckého těžiště. Kdy pokud s nimi útočíme na dron je stroj nastaven tak, aby zasáhl hlavně vrtulí.
Výsledkem našeho snažení se tak stal dron s 24 brokovými náboji."