Otec Jana údajně prohlásil:
Já jsem velmi klidný a tolerantní člověk a mnohé zkousnu. A i kdysi jsem proti všelijakým lesbám a buzerantům vcelku nic neměl. Teda do doby pokud mi to nebylo veřejné prezentováno jako nějaká jejich přednost, nepořádali nějaké své exhibice a já je musel nejen tolerovat, ale i hlasitě podporovat.
Třeba banky, mobilní operátoři a většina firem to tak vyžadovala a pokud se tak člověk v motivačních životopisech o nějaké takové podpoře nezmínil, neměl velkou šanci na úspěch.
Nevím, jestli to tehdy byla nějaká móda či co, nebo taková místa zaujali ti nemocní lidé, ale fungovalo to tak...
Vezmi si to z té lepší stránky. Človek aby totálně nezblbnul, musí, měl by si že všeho udělat nějak výhodu. Nebo si to aspoň myslet.
Ale třeba to mnohoženství už kdysi i v Evropě před Martinskou katastrofou bylo v mnoha ,,rozvinutých" zemích tolerováno.
Nic si z toho Jane nedělej! Z mínění lidí.
Vezmi to z té lepší stránky jak jsem říkal.
Třeba to, že ty teď budeš mít jen jednu tchýni. A vím o čem mluvím. Mít dvě takové najednou, to by nikdo nepřežil!
Já měl kdysi naštěstí jen jednu, ale i tak jsem měl často sto chutí ji .....
A taková žena, manželka, v takových těžkých časech taky není žádná výhra.
Co si budeme jako chlapi povídat.
Je to vcelku užitečná věc v mnoha směrech. Ale ne v těžkých časech jako jsou ty dnešní.
Jsou to bytosti zmítané neustálými emocemi, stále mají potřebu se hádat, neustále rozdmýchávat nějaké spory a proti něčemu bojovat a pomlouvat kohokoliv kdo se jim jakterak znelíbí.
A ty bys mohl být toho všeho ušetřen. Ony obě dvě budou mít dost problémů nejen samy ze sebou, ale i s výchovou a opatrováním obou dětí. A ty budeš mít klid. Teda možná a pokud se od nich budeš držet dál.
Být tebou, dal bych se ke Kocourům a odešel na delší dobu na nějakou misi daleko od nich.
Náš farář by ten váš sňatek asi neposvětil a ani církevně neoddal.., ale to přece nic neznamená.
Hlavně, že se máte rádi.
Ale hlavně bych byl velmi rád, abyste si všichni tři, nebo všech pět, začali hledat nějaké své bydlení.
Samozřejmě mám své dcery velmi rád, je to má krev, ale už by se měly osamostatnit.
Na vnoučata jsem se sice těšil, ale ne tak moc najednou a takhle..
Z Kroniky Mlýna
Covidové ZOMBIE se valí!
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Jan se zamyslel:"ale ony to jsou sestry. Tudíž mají jen jednu mámu. Což znamená jen jednu tchýni. Ale jak to udělat abych mohl být se synem i dcerou a jejich matkami spolu, postarat se o ně a zároveň jsme neporušovali zákon?
Na úřadě nám řekli že manželství i partnerství jsou párové instituty a nemáme prý počítat s tím že to kvůli nám budou chtít změnit. Prý jde o princip na kterém je založena naše společnost."
Na úřadě nám řekli že manželství i partnerství jsou párové instituty a nemáme prý počítat s tím že to kvůli nám budou chtít změnit. Prý jde o princip na kterém je založena naše společnost."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Otec Jana silně podcenil zvědavost a schopnosti své manželky.
Ta celou tu jeho přednášku k synovi týkající se jeho dvou dětí se sestrami za dveřmi vyslechla a výsledkem byla tato její reakce:
- ,,Já ti dám, já ti vytmavím ty bytosti zmítané neustálými emocemi které mají stále mají potřebu se hádat, neustále rozdmýchávat nějaké spory a proti něčemu bojovat a pomlouvat kohokoliv kdo se jim jakterak znelíbí"
Napadený okamžitě, vědom si, že hádat se s ženou v kuchyni může být velmi nebezpečné protože tam je mnoho nebezpečných věcí prchnul na dvorek. Možná se tím i vyhnul několika bodných a řezných zraněním.
Vzápětí za ním pak rozběsněná žena vyhodila i několik jeho osobních věcí včetně pár kusů šatstva.
Takže bylo nejen jemu, ale i několika přihlížejícím úplně jasné, že už je definitivně odstaven od lože a i od stolu.
Z Kroniky Mlýna
Ta celou tu jeho přednášku k synovi týkající se jeho dvou dětí se sestrami za dveřmi vyslechla a výsledkem byla tato její reakce:
- ,,Já ti dám, já ti vytmavím ty bytosti zmítané neustálými emocemi které mají stále mají potřebu se hádat, neustále rozdmýchávat nějaké spory a proti něčemu bojovat a pomlouvat kohokoliv kdo se jim jakterak znelíbí"
Napadený okamžitě, vědom si, že hádat se s ženou v kuchyni může být velmi nebezpečné protože tam je mnoho nebezpečných věcí prchnul na dvorek. Možná se tím i vyhnul několika bodných a řezných zraněním.
Vzápětí za ním pak rozběsněná žena vyhodila i několik jeho osobních věcí včetně pár kusů šatstva.
Takže bylo nejen jemu, ale i několika přihlížejícím úplně jasné, že už je definitivně odstaven od lože a i od stolu.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Z Jana si začali utahovat někteří kolegové v práci. Že prý si bude muset vybrat kterou ze sester si vezme a druhé pak bude platit alimenty. A nebo to dopadne tak, že když si nevybere bude platit alimenty oběma. A své děti uvidí jednou za čas, pokud vůbec. Protože prý děti jako na potvoru onemocní zrovna ve chvíli kdy si pro ně má přijít otec. No, Jan si vyslechl spoustu hrůzostrašných příběhů rozvedených otců, příběhů kukaččích dětí, příběhů kdy si dívka která zjistila že je "v tom" bleskuhbitě na zábavě opatřila panice, nebo málo zkušeného nadržence se kterým se posléze vyspala aby mu po pár dnech řekla "budeš tatínkem". Janovi který tou dobou žil s oběma sestrami z těchto "historek i historických zkušeností" šla hlava kolem. Své děti i obě jejich matky však miloval a nedovedl si představit že by si musel vybrat kterou pojme za svoji ženu. Tak nějak podvědomě cítil že by to byla strašlivá rána pro doposud harmonický vztah tohoto zvláštního partnerského trojúhelníku.
Lidé je vídali jak spolu chodí ven. Jak Jan tlačí kočárek pro dvojčata s chlapečkem a holčičkou a po stranách či za ním jdou obě sestry. V práci si bral přesčasy a někdy na něm byla na ranních směnách vidět únava. A někdy i hluboké zamyšlení. Kdy přemýšlel jak se vztahem kde musí mít obě partnerky stejnou roli naloží. Obvzláště když se to, co se stalo dostalo ven a o celou záležitost se začali zajímat novináři.
V novinách poté vyšel článek: Mnohoženství? Ano či ne? Kde byl tento zvláštní, avšak harmonický vztah popsán. Kde novinář popisoval jak spolu tato trojice žije a společně se stará o děti. Avšak zákon jim znemožňuje svazek manželský, neboť by to mělo právní důsledky. Část společnosti volala po tom, ať je svazek manželský umožněn i v těchto případech. Jiní byli proti s tím, že na monogamii je založena naše společnost. Byť bylo zřejmé že tato "záležitost" nevznikla úmyslně, ale více méně mladickou nerozvážností.
Řešilo se to v parlamentu. Řešila to i Velká sedma. Avšak se stejným výsledkem. Povolení mnohoženství není možné. A to ani na výjimku neboť by se tím otevřelo Owertonovo okno a bylo by jen otázkou času než by se začaly mnohoženské či multipohlavní manželství uzavírat i u nás.
Až jednoho dne, na noční směně si Jana zavolal jeho mistr. Předal mu flash disk.
"Jane, tohle si poslechněte. Všichni tři. Je to záznam části přednášky pana Balzagetteho. Kde dost možná najdete odpovědi na vaše otázky. Spolu s jejich výhodami, nevýhodami i možnými řešeními."
Lidé je vídali jak spolu chodí ven. Jak Jan tlačí kočárek pro dvojčata s chlapečkem a holčičkou a po stranách či za ním jdou obě sestry. V práci si bral přesčasy a někdy na něm byla na ranních směnách vidět únava. A někdy i hluboké zamyšlení. Kdy přemýšlel jak se vztahem kde musí mít obě partnerky stejnou roli naloží. Obvzláště když se to, co se stalo dostalo ven a o celou záležitost se začali zajímat novináři.
V novinách poté vyšel článek: Mnohoženství? Ano či ne? Kde byl tento zvláštní, avšak harmonický vztah popsán. Kde novinář popisoval jak spolu tato trojice žije a společně se stará o děti. Avšak zákon jim znemožňuje svazek manželský, neboť by to mělo právní důsledky. Část společnosti volala po tom, ať je svazek manželský umožněn i v těchto případech. Jiní byli proti s tím, že na monogamii je založena naše společnost. Byť bylo zřejmé že tato "záležitost" nevznikla úmyslně, ale více méně mladickou nerozvážností.
Řešilo se to v parlamentu. Řešila to i Velká sedma. Avšak se stejným výsledkem. Povolení mnohoženství není možné. A to ani na výjimku neboť by se tím otevřelo Owertonovo okno a bylo by jen otázkou času než by se začaly mnohoženské či multipohlavní manželství uzavírat i u nás.
Až jednoho dne, na noční směně si Jana zavolal jeho mistr. Předal mu flash disk.
"Jane, tohle si poslechněte. Všichni tři. Je to záznam části přednášky pana Balzagetteho. Kde dost možná najdete odpovědi na vaše otázky. Spolu s jejich výhodami, nevýhodami i možnými řešeními."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Jan si s Petrou a Pavlou sedl do obývacího pokoje jejich domku. Flash disk vložil do přehrávače a zapnul ho. Starší plochá televize na které si občas pouštěli staré detektivky a filmy o přírodě ožila.
Objevil se sál kulturního domu kam za stupínek a mikrofon vystoupil vyšší starší prošedivělý pán ostře řezaných rysů s knírem, obřadně se uklonil a klidným rozvážným hlasem začal mluvit do mikrofonu. Kamera zabrala plný sál lidí, zatímco se jeho slova šířila vzduchem.
"Dnes zahajují přednášku s názvem "manželství, institut přežití společnosti."
V minulosti bylo použito větší množství různých druhů svazků mezi muži a ženami. Které se posléze přetavily do dvou hlavních druhů svazku manželského. A to svazku monogamního a mnohoženského. Kdy je druh manželského svazku na tom kterém území dán historií tamní společnosti, jejím mentálním nastavením a okolními podmínkami které formují tamní společnosti které na sebe určitým způsobem reagují. Proto si dnes probereme oba hlavní druhý manželství. A to manželství monogamní a mnohoženství.
Manželství párové, svazek jednoho muže a jedné ženy vzniklo na územích kde je zvykem se o své děti maximálně starat. Kde se oba partneři o své potomky maximálně starají s cílem umožnit jim co nejlepší start do života. Tento druh manželství je preferován v oblastech kde jsou obyvatelé pracovití a zodpovědní. Kde spolu musí vycházet. Kde je větší pravděpodobnost mírového soužití s okolními národy a skupinami, neboť případná smrt živitele rodiny znamená problémy pro matku i děti. Matka si sice může najít jiného partnera, avšak ten může podvědomě upozaďovat její děti z předchozího vztahu neboť nejsou pokračovateli jeho rodu. Tohoto atributu uspořádání společnosti někdy nedbají představitelé společnosti kteří mohou hnát lidi do války kvůli svým neukojeným ambicím.
Kdežto manželství hromadné, nebo-li mnohoženství bývá zpravidla výsadou společnosti která se věnovala či nadále věnuje bojům a dobývání. Kde bývá vysoká úmrtnost mužů v boji či odchodem kvůli obsazování cizích území (wir schaffen das) a je potřeba ztráty úmrtím v bojích či odchody rychle nahrazovat. Neboť tyto ztráty a odchody mužů původní společnost oslabují a mohly by se v případě podcenění tohoto jevu stát příčinou prohry v budoucím střetu. Kdy těmito ztrátami mužů ve společnosti vzniká přebytek žen (obě pohlaví se rodí v poměru cca 50/50), jejichž reprodukční schopnost by tak nebyla využita. Proto v těchto oblastech historicky vzniklo mnohoženství s cílem maximálně využít reprodukční schopnost žen s omezeným počtem mužů. Čímž dochází ke zvýšení počtu členů daného společenství a tím i ke zvyšování jejich případné bojové síly.
Toto je důvodem proč v expanzivních a bojovných kulturách kde byly vysoké ztráty mužů bylo umožněno mít mužům víc žen. Které byly navíc zhusta "degradovány" do role jakýchsi otrokyň nucených plnit přání svého pána. Tento způsob žití a množení byl i důvodem proč v západních zemích Evropy dokázali přivandrovalci tak rychle "přemnožit" domácí obyvatelstvo. Kdy navíc ti, kdož umožnili tuto migrační krizi museli vědět že zásobárna mladé krve v určitých oblastech je ve své podstatě nevyčerpatelná.
Tudíž jak vidíte jde o soubor mnoha podmínek ovlivňujících a formujících společnost a umožňujících její přežití ve světě.
...
Nyní si probereme tři hlavní možnosti partnerských vztahů v našich končinách.
Prvním vztahem je manželství. Párový vztah mezi mužem a ženou nejvyšší úrovně. Kdy manželé spolu sdílí nejen lože, ale i majetek a rozhodování. Což je dáno tím, že společný majetek má primárně sloužit k pokrytí potřeb rodiny a zajištění života dětí. Proto ho mají mít ve správě oba manželé, což má zabránit ztrátě rodinného majetku z důvodu neuváženého rozhodnutí jednoho z nich. Neboť se předpokládá že k závažným rozhodnutím týkajících se společného majetku a výchovy dětí je nutný svobodný souhlas obou manželů. K manželství patří i další věci a záležitosti, ale ty zde nebudeme probírat.
Partnerství je párovým vztahem muže a ženy nižší úrovně než manželství. Partneři spolu sdílí lože a společně rozhodují o dětech. Avšak majetek mají každý svůj. Vztah je víc individuální, jeho výhodou je že krach jednoho z partnerů automaticky neohrozí toho druhého. Proto je tento druh svazku velmi často využíván v párech s velmi rozdílným majetkovým zázemím či tam, kde se jeden z partnerů věnuje podnikání s vyšší mírou rizika.
Někdy se institut partnerství používá jako "manželství na zkoušku", kdy si to dva spolu chtějí zkusit žít, avšak nechtějí v případě neúspěchu podstupovat rozvod manželství se vším co k tomu náleží.
Oba tyto vztahy, manželství i partnerství mají společné to, že oba účastníci tohoto vztahu mají ze zákona nárok na informace o tom druhém.
Poté zde existuje třetí možností, volný vztah. Takzvaně na "psí knížku". Kdy spolu muž s ženou žijí bez jakýchkoliv formalit. Mohou mít děti o které se ve společné domácnosti starají. Avšak právně fungují jako samostatné jednotky. S nevýhodou toho, že nemají nárok na informace o tom druhém, pokud si vzájemně nedají souhlas s poskytnutím informací. Tento druh vztahu je že všech druhů nejvolnější. Je na každém účastníku tohoto vztahu na čem se se svým protějškem či protějšky dohodne."
"Počkejte... Protějšky? Jak jste to myslel?" Ptal se pán s kloboukem.
Pan Balzagette:"psí knížka je vztah volný. Závislý jen na vzájemné dohodě. Nijak zákonně neomezený. Proto bývá někdy využíván lidmi žijícími ve skupině kde dochází ke střídání partnerů. Je to takový pozůstatek po hnutí Hippies kteří žili v takovýchto volných svazcích. Který se právě díky své volnosti udržel dodnes a který díky své legislativní neukotvenosti a volnosti umožňuje to, co jiné formy svazků mezi mužem a ženou zapovídají.
Avšak s rizikem volného odchodu či rozpadu tohoto svazku. Který je velmi jednoduchý, neboť partnery z sebe nedrží legislativní pouto."
Objevil se sál kulturního domu kam za stupínek a mikrofon vystoupil vyšší starší prošedivělý pán ostře řezaných rysů s knírem, obřadně se uklonil a klidným rozvážným hlasem začal mluvit do mikrofonu. Kamera zabrala plný sál lidí, zatímco se jeho slova šířila vzduchem.
"Dnes zahajují přednášku s názvem "manželství, institut přežití společnosti."
V minulosti bylo použito větší množství různých druhů svazků mezi muži a ženami. Které se posléze přetavily do dvou hlavních druhů svazku manželského. A to svazku monogamního a mnohoženského. Kdy je druh manželského svazku na tom kterém území dán historií tamní společnosti, jejím mentálním nastavením a okolními podmínkami které formují tamní společnosti které na sebe určitým způsobem reagují. Proto si dnes probereme oba hlavní druhý manželství. A to manželství monogamní a mnohoženství.
Manželství párové, svazek jednoho muže a jedné ženy vzniklo na územích kde je zvykem se o své děti maximálně starat. Kde se oba partneři o své potomky maximálně starají s cílem umožnit jim co nejlepší start do života. Tento druh manželství je preferován v oblastech kde jsou obyvatelé pracovití a zodpovědní. Kde spolu musí vycházet. Kde je větší pravděpodobnost mírového soužití s okolními národy a skupinami, neboť případná smrt živitele rodiny znamená problémy pro matku i děti. Matka si sice může najít jiného partnera, avšak ten může podvědomě upozaďovat její děti z předchozího vztahu neboť nejsou pokračovateli jeho rodu. Tohoto atributu uspořádání společnosti někdy nedbají představitelé společnosti kteří mohou hnát lidi do války kvůli svým neukojeným ambicím.
Kdežto manželství hromadné, nebo-li mnohoženství bývá zpravidla výsadou společnosti která se věnovala či nadále věnuje bojům a dobývání. Kde bývá vysoká úmrtnost mužů v boji či odchodem kvůli obsazování cizích území (wir schaffen das) a je potřeba ztráty úmrtím v bojích či odchody rychle nahrazovat. Neboť tyto ztráty a odchody mužů původní společnost oslabují a mohly by se v případě podcenění tohoto jevu stát příčinou prohry v budoucím střetu. Kdy těmito ztrátami mužů ve společnosti vzniká přebytek žen (obě pohlaví se rodí v poměru cca 50/50), jejichž reprodukční schopnost by tak nebyla využita. Proto v těchto oblastech historicky vzniklo mnohoženství s cílem maximálně využít reprodukční schopnost žen s omezeným počtem mužů. Čímž dochází ke zvýšení počtu členů daného společenství a tím i ke zvyšování jejich případné bojové síly.
Toto je důvodem proč v expanzivních a bojovných kulturách kde byly vysoké ztráty mužů bylo umožněno mít mužům víc žen. Které byly navíc zhusta "degradovány" do role jakýchsi otrokyň nucených plnit přání svého pána. Tento způsob žití a množení byl i důvodem proč v západních zemích Evropy dokázali přivandrovalci tak rychle "přemnožit" domácí obyvatelstvo. Kdy navíc ti, kdož umožnili tuto migrační krizi museli vědět že zásobárna mladé krve v určitých oblastech je ve své podstatě nevyčerpatelná.
Tudíž jak vidíte jde o soubor mnoha podmínek ovlivňujících a formujících společnost a umožňujících její přežití ve světě.
...
Nyní si probereme tři hlavní možnosti partnerských vztahů v našich končinách.
Prvním vztahem je manželství. Párový vztah mezi mužem a ženou nejvyšší úrovně. Kdy manželé spolu sdílí nejen lože, ale i majetek a rozhodování. Což je dáno tím, že společný majetek má primárně sloužit k pokrytí potřeb rodiny a zajištění života dětí. Proto ho mají mít ve správě oba manželé, což má zabránit ztrátě rodinného majetku z důvodu neuváženého rozhodnutí jednoho z nich. Neboť se předpokládá že k závažným rozhodnutím týkajících se společného majetku a výchovy dětí je nutný svobodný souhlas obou manželů. K manželství patří i další věci a záležitosti, ale ty zde nebudeme probírat.
Partnerství je párovým vztahem muže a ženy nižší úrovně než manželství. Partneři spolu sdílí lože a společně rozhodují o dětech. Avšak majetek mají každý svůj. Vztah je víc individuální, jeho výhodou je že krach jednoho z partnerů automaticky neohrozí toho druhého. Proto je tento druh svazku velmi často využíván v párech s velmi rozdílným majetkovým zázemím či tam, kde se jeden z partnerů věnuje podnikání s vyšší mírou rizika.
Někdy se institut partnerství používá jako "manželství na zkoušku", kdy si to dva spolu chtějí zkusit žít, avšak nechtějí v případě neúspěchu podstupovat rozvod manželství se vším co k tomu náleží.
Oba tyto vztahy, manželství i partnerství mají společné to, že oba účastníci tohoto vztahu mají ze zákona nárok na informace o tom druhém.
Poté zde existuje třetí možností, volný vztah. Takzvaně na "psí knížku". Kdy spolu muž s ženou žijí bez jakýchkoliv formalit. Mohou mít děti o které se ve společné domácnosti starají. Avšak právně fungují jako samostatné jednotky. S nevýhodou toho, že nemají nárok na informace o tom druhém, pokud si vzájemně nedají souhlas s poskytnutím informací. Tento druh vztahu je že všech druhů nejvolnější. Je na každém účastníku tohoto vztahu na čem se se svým protějškem či protějšky dohodne."
"Počkejte... Protějšky? Jak jste to myslel?" Ptal se pán s kloboukem.
Pan Balzagette:"psí knížka je vztah volný. Závislý jen na vzájemné dohodě. Nijak zákonně neomezený. Proto bývá někdy využíván lidmi žijícími ve skupině kde dochází ke střídání partnerů. Je to takový pozůstatek po hnutí Hippies kteří žili v takovýchto volných svazcích. Který se právě díky své volnosti udržel dodnes a který díky své legislativní neukotvenosti a volnosti umožňuje to, co jiné formy svazků mezi mužem a ženou zapovídají.
Avšak s rizikem volného odchodu či rozpadu tohoto svazku. Který je velmi jednoduchý, neboť partnery z sebe nedrží legislativní pouto."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
"A jak je to s alimenty v případě rozpadu těchto svazků?" Ptala se stará Maruna.
Pan Balzagette:"rozpad manželství se řeší rozvodem u soudu. Který řeší nejen majetkové vypořádání, ale i způsob následující péče o děti. Které mohou být jak ve střídavé péči, tak i přiděleny do péče jednomu z manželů. Kdy je ten druhý povinen platit výživné, neboli alimenty ve výši určené soudem. Toto je jasně dáno, neboť manželství je svazkem nejvyšší právní úrovně jehož ukončení vyžaduje rozhodnutí vyšší autority. Kterou je soud.
Partnerství se rozchází dohodou o ukončení partnerství. Kde si oba partneři dohodnou podmínky rozchodu, pokud mají děti si dohodnou podmínky jejich další výchovy (střídavá péče, prázdniny,...) a pokud zůstanou děti jen u jednoho z nich si mohou dohodnout i výši výživného. Kdy pokud oba s podmínkami dohody o ukončení partnerství souhlasí stačí k rozchodu jejich podpisy před úředníkem obecního úřadu kde partnerství uzavřeli (alternativně notáře) a tím je vše uzavřeno. V případě, že jeden z nich s dohodou o ukončení partnerství nesouhlasí může nechat celou věc projednat soudem jako klasický rozvod. Akorát bez majetkového vyrovnání.
Psí knížka se rozchází pokud dotyční nemají děti rozchodem. Jdou prostě od sebe. Jak si rozdělí případný společný majetek je na nich. Pokud jsou ve vztahu děti jejichž oba rodiče jsou zapsáni v rodném listu dítěte platí při rozchodu psí knížky to samé co při rozchodu partnerství. Dohodnou-li se oba partneři na podmínkách výchovy dítěte a na výši případných alimentů jim stačí za účasti notáře uzavřít dohodu o zajištění výchovy a výživy dítěte či dětí po jejímž uzavření jdou od sebe. Pokud se nedohodnou řeší to soud."
"A jak je to u té psí knížky s poskytováním informací o tom druhém?" Ptala se stará Maruna.
Pan Balzagette:"ze zákona nemá jeden nárok na informace o tom druhém. Avšak chtějí li aby měl nárok na informace též musí dát do centrálního registru sdílených informací souhlas s poskytnutím informací vybrané osobě. Tento souhlas může být jak plný, tak i omezený.
Avšak platí že na informace o zdravotním stavu dítěte mají vždy nárok oba rodiče zapsaní v jeho rodném listě. Najde li si partner s kterým děti zůstaly po rozvodu manželství či rozchodu partnerství jiného partnera a uzavře-li s ním partnerský či manželský vztah má do dosažení plnoletosti dítěte nárok na tyto informace i on. A to z toho důvodu že se zdravotní stav dítěte které s ním sdílí společnou domácnost dotýká i jeho. Minimálně z hlediska zabezpečení chodu rodiny."
Přednáška pokračovala dál. Avšak to už pro Jana, Petru i Pavlu nebylo zajímavé. Toto jim stačilo. Věděli co dělat.
Pan Balzagette:"rozpad manželství se řeší rozvodem u soudu. Který řeší nejen majetkové vypořádání, ale i způsob následující péče o děti. Které mohou být jak ve střídavé péči, tak i přiděleny do péče jednomu z manželů. Kdy je ten druhý povinen platit výživné, neboli alimenty ve výši určené soudem. Toto je jasně dáno, neboť manželství je svazkem nejvyšší právní úrovně jehož ukončení vyžaduje rozhodnutí vyšší autority. Kterou je soud.
Partnerství se rozchází dohodou o ukončení partnerství. Kde si oba partneři dohodnou podmínky rozchodu, pokud mají děti si dohodnou podmínky jejich další výchovy (střídavá péče, prázdniny,...) a pokud zůstanou děti jen u jednoho z nich si mohou dohodnout i výši výživného. Kdy pokud oba s podmínkami dohody o ukončení partnerství souhlasí stačí k rozchodu jejich podpisy před úředníkem obecního úřadu kde partnerství uzavřeli (alternativně notáře) a tím je vše uzavřeno. V případě, že jeden z nich s dohodou o ukončení partnerství nesouhlasí může nechat celou věc projednat soudem jako klasický rozvod. Akorát bez majetkového vyrovnání.
Psí knížka se rozchází pokud dotyční nemají děti rozchodem. Jdou prostě od sebe. Jak si rozdělí případný společný majetek je na nich. Pokud jsou ve vztahu děti jejichž oba rodiče jsou zapsáni v rodném listu dítěte platí při rozchodu psí knížky to samé co při rozchodu partnerství. Dohodnou-li se oba partneři na podmínkách výchovy dítěte a na výši případných alimentů jim stačí za účasti notáře uzavřít dohodu o zajištění výchovy a výživy dítěte či dětí po jejímž uzavření jdou od sebe. Pokud se nedohodnou řeší to soud."
"A jak je to u té psí knížky s poskytováním informací o tom druhém?" Ptala se stará Maruna.
Pan Balzagette:"ze zákona nemá jeden nárok na informace o tom druhém. Avšak chtějí li aby měl nárok na informace též musí dát do centrálního registru sdílených informací souhlas s poskytnutím informací vybrané osobě. Tento souhlas může být jak plný, tak i omezený.
Avšak platí že na informace o zdravotním stavu dítěte mají vždy nárok oba rodiče zapsaní v jeho rodném listě. Najde li si partner s kterým děti zůstaly po rozvodu manželství či rozchodu partnerství jiného partnera a uzavře-li s ním partnerský či manželský vztah má do dosažení plnoletosti dítěte nárok na tyto informace i on. A to z toho důvodu že se zdravotní stav dítěte které s ním sdílí společnou domácnost dotýká i jeho. Minimálně z hlediska zabezpečení chodu rodiny."
Přednáška pokračovala dál. Avšak to už pro Jana, Petru i Pavlu nebylo zajímavé. Toto jim stačilo. Věděli co dělat.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Zima přitvrdila. Sníh, led, mráz a mezi tím zrádné rozbředlé bahno, které umělo během chvíle promočit i nejpoctivější boty.
A tak otec Jana stál před otázkou, kde stráví zbytek zimy.
Bez lože, bez stolu, bez místa u ohniště.
Kdyby bylo léto, vyřešil by to levou zadní. Jako bývalý tramp a zálesák by si vystačil s plachtou, ohništěm a jedním stromem. Nebo by si někde v divočině postavil nějaký malý srub.
Jenže léto nebylo. A on už také nebyl nejmladší, aby riskoval zápal plic, omrzliny apod. jen tak ze vzdoru.
První ho napadla palírna.
Teplo tam bylo pořád, horká voda tekla, a navíc si tam člověk mohl dopřát koupel což miloval skoro stejně jako ticho.
Jenže právě ticho tam chybělo.
Palírník a jeho věrná noční smečka opilců se hemžili kolem kotlů jako potemnělá havěť a hlučeli až do rána.
Soukromí nula. Klid mínus.
Ač nebyl žádný asketa a sklenku ráno neodsuzoval, představa, že vedle něj někdo do tří do rána poslouchá starý rock, huláká oplzlé písně typu Morčat na útěku, Požáru Mlýna a podobných ho nakonec změkčila.
Palírnu proto vyškrtnul.
A pak přišla spásná myšlenka.
Přišla nenápadně. Během debaty staré Maruny a pana Balzagetta o nějakých „psích knížkách“.
Fero. Služební psinec.
Ano. Tam.
Tam bude mít klid. Tam se ta jeho domácí fúrie neodváží ani za světla a v noci už vůbec ne.
A kdysi tam nějakou dobu přebýval i farář, takže nějaká volná světnička tam určitě zůstala.
Navíc měl psy rád. Vždycky měl. A jeho žena mu nikdy nedovolila žádného chovat. Protože psi dělají bordel a chlupy, jsou nevyzpytatelní a vůbec - dostal na výběr - buď já nebo pes!
Takže psinec. To bude jeho záchrana.
A možná i nová životní etapa.
Z Kroniky Mlýna
A tak otec Jana stál před otázkou, kde stráví zbytek zimy.
Bez lože, bez stolu, bez místa u ohniště.
Kdyby bylo léto, vyřešil by to levou zadní. Jako bývalý tramp a zálesák by si vystačil s plachtou, ohništěm a jedním stromem. Nebo by si někde v divočině postavil nějaký malý srub.
Jenže léto nebylo. A on už také nebyl nejmladší, aby riskoval zápal plic, omrzliny apod. jen tak ze vzdoru.
První ho napadla palírna.
Teplo tam bylo pořád, horká voda tekla, a navíc si tam člověk mohl dopřát koupel což miloval skoro stejně jako ticho.
Jenže právě ticho tam chybělo.
Palírník a jeho věrná noční smečka opilců se hemžili kolem kotlů jako potemnělá havěť a hlučeli až do rána.
Soukromí nula. Klid mínus.
Ač nebyl žádný asketa a sklenku ráno neodsuzoval, představa, že vedle něj někdo do tří do rána poslouchá starý rock, huláká oplzlé písně typu Morčat na útěku, Požáru Mlýna a podobných ho nakonec změkčila.
Palírnu proto vyškrtnul.
A pak přišla spásná myšlenka.
Přišla nenápadně. Během debaty staré Maruny a pana Balzagetta o nějakých „psích knížkách“.
Fero. Služební psinec.
Ano. Tam.
Tam bude mít klid. Tam se ta jeho domácí fúrie neodváží ani za světla a v noci už vůbec ne.
A kdysi tam nějakou dobu přebýval i farář, takže nějaká volná světnička tam určitě zůstala.
Navíc měl psy rád. Vždycky měl. A jeho žena mu nikdy nedovolila žádného chovat. Protože psi dělají bordel a chlupy, jsou nevyzpytatelní a vůbec - dostal na výběr - buď já nebo pes!
Takže psinec. To bude jeho záchrana.
A možná i nová životní etapa.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Jak se s Petrou a Pavlou druhého dne vrátil ke sledování přednášky pana Balzagetteho. V této části přednášky pan Balzagette rozebíral dědictví. Co se stane když jeden z páru zemře. A co se stane když zemře i druhý.
Základní pravidla pro dědění majetku byla vcelku jednoduchá. Pokud zemře jeden z manželů jeho podíl na společném majetku dědí druhý manžel. Mají-li oba manželé společné konto přinese do banky kde mají společný účet žijící manžel úmrtí list druhého manžela. Banka jméno zemřelého manžela z účtu vymaže a žijící manžel se stává výhradním držitelem účtu. Účet není nijak blokován, neboť se bezpodílové spoluvlastnictví manželů stává výhradním majetkem žijícího manžela. Zemře-li druhý manžel, a nebo oba najednou se stávají dědici rodinného majetku včetně účtů děti. Není-li stanoveno jinak (například závětí) je podíl vlastních dětí stejný. Je-li některé z dětí nevlastní, může dědit jen z podílu svého biologického rodiče. Pokud pár nemá děti nastupují další příbuzní. V dědictví v manželství tedy platí postup: zemřelý manžel ->žijící manžel ->vlastní děti -> ostatní příbuzní dle pořadí.
U partnerů je to jinak. Zde při smrti jednoho z partnerů dědí jeho majetek a peníze jeho vlastní děti. Druhý partner nemá na dědictví po zemřelém partnerovi nárok, neboť jejich majetky jsou ze zákona oddělené. Pokud bude partner chtít aby po něm dědil druhý partner musí ho uvést v závěti.
Pokud partner nemá děti, nastupují jeho další žijící příbuzní podle pořadí.
V partnerství tedy platí postup: zemřelý partner ->vlastní děti partnera ->žijící příbuzní partnera podle pořadí.
U "psí knížky" to funguje podobně jako v partnerství. Majetek po zemřelém dědí jeho vlastní děti. Pokud nejsou majetek připadá jeho žijícím příbuzným. Pokud chce dotyčný majetek odkázat někomu jinému musí ho uvést v závěti.
U psí knížky tedy platí postup: zemřelý-> jeho vlastní děti -> ostatní žijící příbuzní podle pořadí.
Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala proč po mrtvém manželu prvně dědí druhý manžel a až když zemřou oba manželé přechází majetek na děti či další příbuzné.
Pan Balzagette jí na to odpověděl:"tato úprava byla schválena s cílem maximálně zjednodušit dědické řízení a žijícímu manželovi usnadnit nakládání se společným majetkem a hlavně kontem u finančního ústavu. Kdy dříve vlivem zablokování společného konta se žijící manžel dostával i do existenčních potíží, neboť neměl z čeho žít. A mohl se dostat do sekundárních problémů kvůli neplacení závazků je toto po této úpravě prakticky vyloučené. Neboť účet zůstává i po smrti jednoho z manželů nadále funkční a pro druhého přístupný, neboť se po doložení úmrtního listu stává jeho výhradním držitelem. Systém je v tomto případě velmi jednoduchý, neboť se počítá s tím že pokud mají lidé v manželství společný účet bývají zpravidla seznámeni s tím co se z něj platí a v jaké výši. Proto je naprosto normální že je tato změna, byť o ní nikdo nestojí v této chvíli velmi jednoduchá a neomezující."
"A platí se daň z dědictví?" Ptal se mladík s dredy
Pan Balzagette:"z dědictví se u nás žádná daň neplatí. Majetek zůstává v rodině a navíc považujeme tento druh "daně ze smrti" za krajně neetický a nemorální. Kdy si ten, kdo by něco takového navrhl podle našeho názoru zasloužil tak akorát opovržení."
Základní pravidla pro dědění majetku byla vcelku jednoduchá. Pokud zemře jeden z manželů jeho podíl na společném majetku dědí druhý manžel. Mají-li oba manželé společné konto přinese do banky kde mají společný účet žijící manžel úmrtí list druhého manžela. Banka jméno zemřelého manžela z účtu vymaže a žijící manžel se stává výhradním držitelem účtu. Účet není nijak blokován, neboť se bezpodílové spoluvlastnictví manželů stává výhradním majetkem žijícího manžela. Zemře-li druhý manžel, a nebo oba najednou se stávají dědici rodinného majetku včetně účtů děti. Není-li stanoveno jinak (například závětí) je podíl vlastních dětí stejný. Je-li některé z dětí nevlastní, může dědit jen z podílu svého biologického rodiče. Pokud pár nemá děti nastupují další příbuzní. V dědictví v manželství tedy platí postup: zemřelý manžel ->žijící manžel ->vlastní děti -> ostatní příbuzní dle pořadí.
U partnerů je to jinak. Zde při smrti jednoho z partnerů dědí jeho majetek a peníze jeho vlastní děti. Druhý partner nemá na dědictví po zemřelém partnerovi nárok, neboť jejich majetky jsou ze zákona oddělené. Pokud bude partner chtít aby po něm dědil druhý partner musí ho uvést v závěti.
Pokud partner nemá děti, nastupují jeho další žijící příbuzní podle pořadí.
V partnerství tedy platí postup: zemřelý partner ->vlastní děti partnera ->žijící příbuzní partnera podle pořadí.
U "psí knížky" to funguje podobně jako v partnerství. Majetek po zemřelém dědí jeho vlastní děti. Pokud nejsou majetek připadá jeho žijícím příbuzným. Pokud chce dotyčný majetek odkázat někomu jinému musí ho uvést v závěti.
U psí knížky tedy platí postup: zemřelý-> jeho vlastní děti -> ostatní žijící příbuzní podle pořadí.
Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala proč po mrtvém manželu prvně dědí druhý manžel a až když zemřou oba manželé přechází majetek na děti či další příbuzné.
Pan Balzagette jí na to odpověděl:"tato úprava byla schválena s cílem maximálně zjednodušit dědické řízení a žijícímu manželovi usnadnit nakládání se společným majetkem a hlavně kontem u finančního ústavu. Kdy dříve vlivem zablokování společného konta se žijící manžel dostával i do existenčních potíží, neboť neměl z čeho žít. A mohl se dostat do sekundárních problémů kvůli neplacení závazků je toto po této úpravě prakticky vyloučené. Neboť účet zůstává i po smrti jednoho z manželů nadále funkční a pro druhého přístupný, neboť se po doložení úmrtního listu stává jeho výhradním držitelem. Systém je v tomto případě velmi jednoduchý, neboť se počítá s tím že pokud mají lidé v manželství společný účet bývají zpravidla seznámeni s tím co se z něj platí a v jaké výši. Proto je naprosto normální že je tato změna, byť o ní nikdo nestojí v této chvíli velmi jednoduchá a neomezující."
"A platí se daň z dědictví?" Ptal se mladík s dredy
Pan Balzagette:"z dědictví se u nás žádná daň neplatí. Majetek zůstává v rodině a navíc považujeme tento druh "daně ze smrti" za krajně neetický a nemorální. Kdy si ten, kdo by něco takového navrhl podle našeho názoru zasloužil tak akorát opovržení."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Záznam přednášky pana Balzagetteho skončil. Objevila se tabulka s výběrem, kde naši trojici zaujala přednáška s názvem: Není služba jako služba.
V níž pan Balzagette řekl:"v minulosti jsme byli národem sloužícím cizím zájmům. Národem porobeným, poddruhů, lokajů, děveček a sluhů. Avšak i vojáků. Vojáků kteří neumírali za svoji vlast, ale za císaře pána. Či jiného pána. A leckdy bojovali i proti svým kteří se odmítli podvolit vytyčenému údělu.
Z této masy se v 19 století zformovalo osvobozenecké hnutí jehož výsledkem byl vznik první republiky. Období svobody, ale i krize, hladu a v některých případech i střelby do vlastních lidí. Prošla doba okupace a poté komunismu kdy měly být naše ozbrojené síly na čele útoku k Rýnu. Následně nastala anarchie let devadesátých a relativní svoboda let nultých. Kdy skončila anarchie, zákon platil, avšak zbytečně neomezoval v životě. Kdy to vypadalo že je před námi naše nejlepší období. Avšak mračna už byla na obzoru. Zelené šílenství, woke, progresivismus se svojí dvojí tváří. Laskavou dovnitř, ale krutou a hnusnou navenek. Kdo je s námi je náš. Tomu pomůžeme. Kdo nesouhlasí je šváb a má být zašlápnut. Když už to nejde doopravdy tak alespoň sociálně.
Někteří se dali do služby těchto ideologií, zatímco jiní upozorňovali na jejich nedostatky. Opět jsme se rozdělili na dva tábory. Těch "ve službě" a těch "mimo službu". Kdy si ti "mimo službu" uvědomili že se služba netýká jen sloužení vrchnosti, ale i smrti za její ideály. Není to smrt za vlast, ale za "císaře pána". Což ti "ve službě" brali na lehkou váhu a volali "do služby". A to aniž by jim docházelo že určitý druh služby je službou poslední. Nejen pro ně, ale i pro ty co to tak nechtějí.
Mnohé asi napadne jak je toto možné. Princip je stejný jako s "mentálním otroctvím", kdy si lidé kteří po mnoho generací žijí v určitém společenském uspořádání nedovedou představit že by to mohlo být jinak. Neboť si na svůj úděl zvykli, přizpůsobili se mu a lze říci že jim to tak vyhovuje. A pokud dojde ke změnám se tito lidé změnám podvědomě i vědomě brání, neboť mají obavy nejen z neúspěchu, ale i z toho že budou muset vykročit ze svého stínu.
Tudíž stejně tak jako si část populace zvykla na to že je u nás normální že firmu ve které dělají vlastní cizinec přijde části společnosti normální že ať už oni a nebo i jiní budou bojovat za cizí zájmy. Toto je něco co si spousta lidí neuvědomuje, neboť to mají v podvědomí doslova zažrané. Považují to za normální a proberou se až když jim obrazně řečeno "teče do bot"." Pokud vůbec... .
"To se s tím nedá nic dělat?" Ptala se stará Maruna.
Pan Balzagette:"když půjdete proti nim se začnou bránit. A leckdy i útočit. Což je z hlediska sociálního darwinismu běžná věc. Neboť jim měníte podmínky na které jsou zvyklí. Vaši cestou musí být buď pozvolná změna podmínek tak aby si většina z nich stačila zvyknout a časem se přizpůsobit. A nebo jim cizince vyměnit za domácího maskovaného jako cizince. Což je varianta rychlá, avšak riziková." Domluvil pan Balzagette a vyhlásil přestávku.
V níž pan Balzagette řekl:"v minulosti jsme byli národem sloužícím cizím zájmům. Národem porobeným, poddruhů, lokajů, děveček a sluhů. Avšak i vojáků. Vojáků kteří neumírali za svoji vlast, ale za císaře pána. Či jiného pána. A leckdy bojovali i proti svým kteří se odmítli podvolit vytyčenému údělu.
Z této masy se v 19 století zformovalo osvobozenecké hnutí jehož výsledkem byl vznik první republiky. Období svobody, ale i krize, hladu a v některých případech i střelby do vlastních lidí. Prošla doba okupace a poté komunismu kdy měly být naše ozbrojené síly na čele útoku k Rýnu. Následně nastala anarchie let devadesátých a relativní svoboda let nultých. Kdy skončila anarchie, zákon platil, avšak zbytečně neomezoval v životě. Kdy to vypadalo že je před námi naše nejlepší období. Avšak mračna už byla na obzoru. Zelené šílenství, woke, progresivismus se svojí dvojí tváří. Laskavou dovnitř, ale krutou a hnusnou navenek. Kdo je s námi je náš. Tomu pomůžeme. Kdo nesouhlasí je šváb a má být zašlápnut. Když už to nejde doopravdy tak alespoň sociálně.
Někteří se dali do služby těchto ideologií, zatímco jiní upozorňovali na jejich nedostatky. Opět jsme se rozdělili na dva tábory. Těch "ve službě" a těch "mimo službu". Kdy si ti "mimo službu" uvědomili že se služba netýká jen sloužení vrchnosti, ale i smrti za její ideály. Není to smrt za vlast, ale za "císaře pána". Což ti "ve službě" brali na lehkou váhu a volali "do služby". A to aniž by jim docházelo že určitý druh služby je službou poslední. Nejen pro ně, ale i pro ty co to tak nechtějí.
Mnohé asi napadne jak je toto možné. Princip je stejný jako s "mentálním otroctvím", kdy si lidé kteří po mnoho generací žijí v určitém společenském uspořádání nedovedou představit že by to mohlo být jinak. Neboť si na svůj úděl zvykli, přizpůsobili se mu a lze říci že jim to tak vyhovuje. A pokud dojde ke změnám se tito lidé změnám podvědomě i vědomě brání, neboť mají obavy nejen z neúspěchu, ale i z toho že budou muset vykročit ze svého stínu.
Tudíž stejně tak jako si část populace zvykla na to že je u nás normální že firmu ve které dělají vlastní cizinec přijde části společnosti normální že ať už oni a nebo i jiní budou bojovat za cizí zájmy. Toto je něco co si spousta lidí neuvědomuje, neboť to mají v podvědomí doslova zažrané. Považují to za normální a proberou se až když jim obrazně řečeno "teče do bot"." Pokud vůbec... .
"To se s tím nedá nic dělat?" Ptala se stará Maruna.
Pan Balzagette:"když půjdete proti nim se začnou bránit. A leckdy i útočit. Což je z hlediska sociálního darwinismu běžná věc. Neboť jim měníte podmínky na které jsou zvyklí. Vaši cestou musí být buď pozvolná změna podmínek tak aby si většina z nich stačila zvyknout a časem se přizpůsobit. A nebo jim cizince vyměnit za domácího maskovaného jako cizince. Což je varianta rychlá, avšak riziková." Domluvil pan Balzagette a vyhlásil přestávku.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Muzeum Šilenstvi exponát č.64:
Datováno - konec roku 2025.
Dodala knihovnice z tehdejšího dobového tisku - z archive.org
Město Augsburg ve Švábsku. Tehdy se ten Germanistán ještě odvažoval nazývat se Německem.
Město si sjednalo bezpečnostní agenturu, která, krom jiného, hlídala, aby do davů vánočního trhu nevjelo nějaké zdivočelé auto. Sloužila jí k tomu řada sloupků o hmotnosti 450 kilogramů, postavená do silnice. Jenže to mělo jeden zásadní problém. Přes trhy tehdy ještě jezdily tramvaje. A ty nešlo jen tak poslat přes objížďku. A tak agentura musela zaměstnat šest lidí v reflexních vestách, kteří tramvaje vpouštěli.
Jak?
Když přijely ke sloupku tak pracovníci s vozíkem a hydraulickou ručkou, zvedly ho, poodjeli s ním, nechali tramvaj projet. A pak sloupek zase vrátili na jeho místo.
Tyto mobilní sloupky o hmotnosti 450 kilogramů měly chránit vánoční trh na Maximilianstrasse v Augsburgu.
Tyto obrovské zábrany se musely odsunout pro každou tramvaj.
Tramvaje na linkách 1 a 2 projížděly tímto místem každých 7,5 minuty.
To znamenalo, že bezpečnostní pracovníci museli zvedat a stěhovat těžké zábrany tam a zpět 64krát za hodinu. Šest zaměstnanců bezpečnostní agentury mělo na starosti tento úkol od 11 hodin až do uzavření trhu,“ vypočetl tehdy místní tisk.
Z Kroniky Mlýna
Datováno - konec roku 2025.
Dodala knihovnice z tehdejšího dobového tisku - z archive.org
Město Augsburg ve Švábsku. Tehdy se ten Germanistán ještě odvažoval nazývat se Německem.
Město si sjednalo bezpečnostní agenturu, která, krom jiného, hlídala, aby do davů vánočního trhu nevjelo nějaké zdivočelé auto. Sloužila jí k tomu řada sloupků o hmotnosti 450 kilogramů, postavená do silnice. Jenže to mělo jeden zásadní problém. Přes trhy tehdy ještě jezdily tramvaje. A ty nešlo jen tak poslat přes objížďku. A tak agentura musela zaměstnat šest lidí v reflexních vestách, kteří tramvaje vpouštěli.
Jak?
Když přijely ke sloupku tak pracovníci s vozíkem a hydraulickou ručkou, zvedly ho, poodjeli s ním, nechali tramvaj projet. A pak sloupek zase vrátili na jeho místo.
Tyto mobilní sloupky o hmotnosti 450 kilogramů měly chránit vánoční trh na Maximilianstrasse v Augsburgu.
Tyto obrovské zábrany se musely odsunout pro každou tramvaj.
Tramvaje na linkách 1 a 2 projížděly tímto místem každých 7,5 minuty.
To znamenalo, že bezpečnostní pracovníci museli zvedat a stěhovat těžké zábrany tam a zpět 64krát za hodinu. Šest zaměstnanců bezpečnostní agentury mělo na starosti tento úkol od 11 hodin až do uzavření trhu,“ vypočetl tehdy místní tisk.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
"Při tom proč lidé slouží cizincům musíte uvažovat nejen s jejich vrozenosti, ale i s korouhvičkováním." Pokračoval pan Balzagette. "Kdy se do služeb cizincům dají lidé i kvůli svému prospěchu či touze po moci. Tito jsou obvzláště nebezpeční, neboť pro ukojení své touhy po moci a prospěchu udělají v podstatě vše. A to včetně zrady.
Korouhvičku poznáte podle toho že přebíhá podle toho kde mu to více "kápne". Což je v případě že to udělal vícekrát způsob jak ho poznat. A tento způsob rozpoznání korouhvičky je někdy důvodem proč tvrdí že se nemáme ohlížet do minulosti, ale máme hledět do budoucnosti. Kterou on nám nalinkuje. Samozřejmě tak aby to vyhovovalo nejen jemu, ale hlavně těm kteří ho platí.
U korouhvičky je třeba si uvědomit že on nemění strany a názory proto, že by udělal (uznal) chybu. Ale v touze po moci a prospěchu. Což je způsob jak ho odhalit pokud se snaží vetřít do naší přízně. Kde se ze začátku může jevit jako schopný člen společnosti, avšak časem ji začne sloužíc protistraně zevnitř rozkládat. K čemuž využívá různé manipulativní techniky, vyvolává rozpory a má-li tu moc nahrazuje schopné lidi "kývacími panáčky". Což jsou lidé jejichž jedinou kvalifikací je servilnost vůči němu a tvrdost, agresivita a až hrubost vůči podřízeným. Lidé které on si dotáhne do vedoucích funkcí pod sebe se leckdy chovají jako zmrdi a tak je s nimi třeba bojovat."
"To nemůžete korouhvičku využít ve svůj prospěch?" Ptala se Stará Maruna.
Pan Balzagette:"pokud ho přeplatíte a zároveň ho budete hlídat je to po určitou dobu možné. Avšak nikdy nevíte kdy vás podrazí. Kdy mu protistrana nabídne víc a on zahájí svoji rozkladnou činnost. Pokud už rovnou nepřejde k protistraně. O čemž však nemusíte mít do poslední chvíle tušení, neboť tito lidé bývají zhusta dobrými herci. Což bývá jednou z podmínek jejich úspěchu."
Korouhvičku poznáte podle toho že přebíhá podle toho kde mu to více "kápne". Což je v případě že to udělal vícekrát způsob jak ho poznat. A tento způsob rozpoznání korouhvičky je někdy důvodem proč tvrdí že se nemáme ohlížet do minulosti, ale máme hledět do budoucnosti. Kterou on nám nalinkuje. Samozřejmě tak aby to vyhovovalo nejen jemu, ale hlavně těm kteří ho platí.
U korouhvičky je třeba si uvědomit že on nemění strany a názory proto, že by udělal (uznal) chybu. Ale v touze po moci a prospěchu. Což je způsob jak ho odhalit pokud se snaží vetřít do naší přízně. Kde se ze začátku může jevit jako schopný člen společnosti, avšak časem ji začne sloužíc protistraně zevnitř rozkládat. K čemuž využívá různé manipulativní techniky, vyvolává rozpory a má-li tu moc nahrazuje schopné lidi "kývacími panáčky". Což jsou lidé jejichž jedinou kvalifikací je servilnost vůči němu a tvrdost, agresivita a až hrubost vůči podřízeným. Lidé které on si dotáhne do vedoucích funkcí pod sebe se leckdy chovají jako zmrdi a tak je s nimi třeba bojovat."
"To nemůžete korouhvičku využít ve svůj prospěch?" Ptala se Stará Maruna.
Pan Balzagette:"pokud ho přeplatíte a zároveň ho budete hlídat je to po určitou dobu možné. Avšak nikdy nevíte kdy vás podrazí. Kdy mu protistrana nabídne víc a on zahájí svoji rozkladnou činnost. Pokud už rovnou nepřejde k protistraně. O čemž však nemusíte mít do poslední chvíle tušení, neboť tito lidé bývají zhusta dobrými herci. Což bývá jednou z podmínek jejich úspěchu."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Ještě vyšla najevo jedna věc ohledně otce Jana.
Nechal si totiž říkat Sokrates. Ne proto, že by se chtěl jakkoliv rovnat antickému filozofovi, ale protože se v Mlýnské komunitě stalo zvykem opustit stará civilní jména.
Někteří k tomu měli vážné důvody, jiní prostě následovali zvyklost. A Sokrates měl důvod velmi osobní.
A tou byla jeho žena. Osoba sice velmi atraktivní, mnozí mu ji záviděli, ale jinak byla hašteřivá, závistivá a zlé povahy.
Jak už to tak bývá, tak Bůh někde přidá a jinde ubere. A u ní to byla i inteligence.
Takže ji až při poslední hádce došlo proč si nechává říkat Sokrates a ji nazývá Xantippou.
A úplně čirou náhodou, dotazem u knihovnice jak vlastně vypadá ta exotická květina jménem Xantippa.
A to až tehdy zjistila proč ji tak nazývá a proč si nechává říkat Sokrates.
Že je to vlastně kvůli ní.
A to byl mimo jiné po té jejich hádce definitivní důvod k jejich rozchodu, protože každému Sokratovi přísluší nějaká Xantippa. A to já už nechci dál snášet pronesl muž a pak už byl vystěhován.
Otec Jana, teď už zcela oficiálně známý jako Sokrates se přestěhoval do Ferových služebních psinců.
A kupodivu to bylo místo, kde téměř okamžitě rozkvetl.
Fero měl rázem méně práce se psy a Sokrates si konečně splnil sen, který v sobě nosil už od dětství.
Mít psa.
A teď jich měl pod rukama rovnou celou smečku.
A užíval si to, jak člověk který má psy rád a konečně to tak může.
I když to byly v očích mnohých velmi krvelačné a nebezpečné bestie. Ale težká PA doba si žádá nejen silné lidi, ale i silné psy.
A toho si všimnul i Fero. Jak se za krátkou dobu stal z údajně trampa, bývalého zálesáka, zkroceného podpantofláka zase něco jako chlap.
Jen občas, vlastně čím dál častěji, padaly Sokratesovy myšlenky k jeho synovi Janovi. Jak to dopadne s těmi nepravými dvojčaty a skutečnými sestrami?
Jak to Jan vůbec vyřeší?
Dvě Xantipy?
Sokrates na to nepřicházel. A ani Fero který se nad tím jen podivně ušklíbal a cosi bručel do vousů mu nebyl schopen poradit. Možná asi věděl, chtěl, ale čekal jen na vhodnou příležitost.
A psi?
Ti mu nerozuměli vůbec, i když s nimi trávil celé dny.
Dost se tím trápil a nevěděl co s tím. Nechtěl aby jeho syn zažíval něco jako on tak dlouho s tou svou Xantippou. A navíc kdyby měl na rozdíl od něho rovnou dvě.,.
Z Kroniky Mlýna
Nechal si totiž říkat Sokrates. Ne proto, že by se chtěl jakkoliv rovnat antickému filozofovi, ale protože se v Mlýnské komunitě stalo zvykem opustit stará civilní jména.
Někteří k tomu měli vážné důvody, jiní prostě následovali zvyklost. A Sokrates měl důvod velmi osobní.
A tou byla jeho žena. Osoba sice velmi atraktivní, mnozí mu ji záviděli, ale jinak byla hašteřivá, závistivá a zlé povahy.
Jak už to tak bývá, tak Bůh někde přidá a jinde ubere. A u ní to byla i inteligence.
Takže ji až při poslední hádce došlo proč si nechává říkat Sokrates a ji nazývá Xantippou.
A úplně čirou náhodou, dotazem u knihovnice jak vlastně vypadá ta exotická květina jménem Xantippa.
A to až tehdy zjistila proč ji tak nazývá a proč si nechává říkat Sokrates.
Že je to vlastně kvůli ní.
A to byl mimo jiné po té jejich hádce definitivní důvod k jejich rozchodu, protože každému Sokratovi přísluší nějaká Xantippa. A to já už nechci dál snášet pronesl muž a pak už byl vystěhován.
Otec Jana, teď už zcela oficiálně známý jako Sokrates se přestěhoval do Ferových služebních psinců.
A kupodivu to bylo místo, kde téměř okamžitě rozkvetl.
Fero měl rázem méně práce se psy a Sokrates si konečně splnil sen, který v sobě nosil už od dětství.
Mít psa.
A teď jich měl pod rukama rovnou celou smečku.
A užíval si to, jak člověk který má psy rád a konečně to tak může.
I když to byly v očích mnohých velmi krvelačné a nebezpečné bestie. Ale težká PA doba si žádá nejen silné lidi, ale i silné psy.
A toho si všimnul i Fero. Jak se za krátkou dobu stal z údajně trampa, bývalého zálesáka, zkroceného podpantofláka zase něco jako chlap.
Jen občas, vlastně čím dál častěji, padaly Sokratesovy myšlenky k jeho synovi Janovi. Jak to dopadne s těmi nepravými dvojčaty a skutečnými sestrami?
Jak to Jan vůbec vyřeší?
Dvě Xantipy?
Sokrates na to nepřicházel. A ani Fero který se nad tím jen podivně ušklíbal a cosi bručel do vousů mu nebyl schopen poradit. Možná asi věděl, chtěl, ale čekal jen na vhodnou příležitost.
A psi?
Ti mu nerozuměli vůbec, i když s nimi trávil celé dny.
Dost se tím trápil a nevěděl co s tím. Nechtěl aby jeho syn zažíval něco jako on tak dlouho s tou svou Xantippou. A navíc kdyby měl na rozdíl od něho rovnou dvě.,.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Zatímco otec Jana zažíval své světlé chvíle ve Ferově psinci zjišťovala jeho žena že život bez chlapa má i jisté nevýhody. Obvzláště když tento má na starosti údržbu domu a všech jeho technických zařízení.
První zádrhel nastal když jejich srdce domova, litinový kotel který vždy skvěle topil začal stávkovat. Kouřilo se z něj a odmítal topit. Xantypa, jak ji Janův otec nazval nejprve zkoušela různě hýbat s komínovou klapkou a s nastavením klapek primárního a sekundárního vzduchu. To nepomohlo, načež si vzpomněla že když kotel nechtěl fungovat její chlap vymetl komín. Odebrala se tedy na půdu kde byla vedle komínu smotaná kominická štětka. První co jí napadlo že ji musí rozmotat. To učinila a vzápětí se po půdě mrskalo ocelové lano kominické štětky. Poté Xantypa vyndala oba díly dvířek do komína a vstrčila štětku do komína. Šlo to ztuha, musela se štětkou popotahovat dopředu a dozadu, přičemž se jí na ruce sypaly saze. Až najednou šla štětka zlehka a nic se nesypalo. To jí došlo že je asi z komínu venku, vytáhla tedy štětku z komína ven a po otočení začala vymetat spodní část komína. To už se dostala do rytmu, šlo jí to lépe než s vrškem. Avšak zádrhel nastal když štětka narazila na vrstvu sazí na dně komína. Zasekla se a nechtěla ven. Musela tedy mohutně zabrat, než ji dostala ven. Zavřela komín a sešla z půdy dolů. Dole na chodbě bylo černo a v kotelně tuplem, neboť u kotle byla otevřena oboje dvířka. V tu chvíli jí došlo proč jí její chlap říkával:"jdu vymetat komín, nesahej na kotel dokud ti neřeknu."
Xantypa ještě věděla že se musí dole z komína vybrat saze. Několikrát při tom svého manžela sledovala. Vyndala dvířka a do kotelny se vyvalil proud sazí. Tyto vybrala, bylo jich kýbl a půl. Poté si uvědomila že musí vyčistit rouru do komína. Sundala ji a na podlaze kotelny skončily další saze. Rouru venku vymetla krátkou kominickou štětkou která visela na zdi kotelny. A nastala další "zábava". A to nasazení roury do komína zpět. To se jí nakonec povedlo, načež vyčistila kotel. Zatopila a v kotli to pěkně hučelo.
Avšak to nebylo vše. Následovalo mytí a po něm úklid celého domu. Kdy jí došlo proč její manžel dával když vymetal komín pod dveře kotelny hadr.
Další zjištění "že to nebude jen tak" nastalo, když si uvědomila že venku je dvacet metrů dřeva. Ve čtyřmetrových kládách které její manžel nechal navézt těsně před "výbuchem". Které vždy rozřezal, naštípal a navozil do dřevníku za domem. Kde dřevo vysychalo aby za tři roky přišlo na řadu. Což znamenalo že v dřevníku byly ještě dva "hrázky" dřeva. Rozštípaného a srovnaného. To jí naplnilo klidem že má čas svoji situaci řešit. Že si sežene nějakého chlapa. Avšak předtím se musí "zbavit" toho starého. Svého manžela. Vydala se tedy za právníkem ohledně rozvodu.
A nestačila se divit.... .
"Paní, žádost o rozvod musí být podepsána oběma manželi." Řekl právník.
"Vždycky stačil jeden."
"To už teď není pravda. Musí být podepsaní oba dva."
"Prosím vás, co je to za nesmysl. Jaký by to mělo význam?"
"Je to pojistka proti rozvodu manželství z důvodu náhlého hnutí mysli a též jako pojistka pro případ kdy chce jeden ze vztahu v manželství pokračovat. Což se považuje za situaci kdy lze manželství zachránit. Takže jestli se chcete rozvést musíte sem přijít oba dva a žádost o rozvod manželství zde přede mnou podepsat. Bez toho to nejde."
"Proč? To to nemůžeme podepsat doma?"
"Ne, to není možné. Musíte to podepsat tady přede mnou. Je to pojistka proti falešnému podpisu, kdy by jeden z manželů mohl žádost o rozvod manželství podepsat za toho druhého. Neboť když spolu žijí či žili se dá předpokládat že dotyčný ví jak se druhý manžel podepisuje."
Po chvíli rozhovoru právník Xantypě řekl;"vidím, že máte bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Což znamená že váš společný majetek se bude dělit v poměru odpovídajícím výši vašich zdanitelných a zraněných příjmů za dobu trvání manželství."
To Xantypa nasucho polkla. Došlo jí že jako servírka brala asi tak polovinu toho co její manžel v pozici mistra v dílně.
"Já myslela že se to dělí napůl. A nebo že mi barák zůstane a chlap půjde..."
Doby, kdy chlapovi po rozvodu v případě kdy jeho žena měla dobrého právníka zůstaly tak akorát slipy, ponožky, dluhy a alimenty skončily. Majetek se po novu dělil v poměru odpovídajícím poměru zdaněných příjmů za dobu trvání manželství. Výši příjmů soud zjišťoval z daňových přiznání či ročního zúčtování daně které každý občan musí každý rok podávat. Mělo se totiž za to, že i zajištění potřeb rodiny z finančního hlediska je zajištěno v tomto poměru. Do této částky se započítávaly i finanční dary pokud byly do daně zahrnuty (byť se z nich daň neplatila). Avšak u darů platilo že je nebylo možné do daňového přiznání zahrnout dodatečně. To byla pojistka proti dodatečnému umělému navýšení základu pro výpočet rozdělovacího poměru. U majetku získaného před vznikem manželství platidla zásada "co si kdo přinesl to si taky odnese".
To byla pro Xantypa rána. Obvzláště když jí právník řekl:"ze souhrnu daňových přiznání vidím že váš příjem pokrývá 31% příjmů manželství. Budete mít tedy nárok na 31% společného majetku."
Xantypa polkla:"a co dýžka?"
Právník:"zdanila jste je? Pokud ne nebudou nikoho zajímat. Možná tak finančák jak nezdaněný příjem. Pokud s nimi budete u rozvodového stání argumentovat ve snaze zvýšit svůj podíl na majetku.
Přičemž vás upozorňuji že na dodatečné změny daňových přiznání se u rozvodu nebere zřetel, neboť mohou být účelové z důvodu navýšení rozdělovacího poměru. Je jasně dáno že za účelem výpočtu rozdělovacího poměru se berou příjmy uvedené v daňových přiznáních v originále v daném roce."
"Já mám ode všeho účtenky!!!"
Právník:"to je možné avšak nepodstatné. Neboť u bezpodílového spoluvlastnictví se má za to, že veškeré nákupy jsou hrazeny ze společných peněz. Tudíž se má za to, že je platíte oba dva společně bez ohledu na jméno na účtence."
První zádrhel nastal když jejich srdce domova, litinový kotel který vždy skvěle topil začal stávkovat. Kouřilo se z něj a odmítal topit. Xantypa, jak ji Janův otec nazval nejprve zkoušela různě hýbat s komínovou klapkou a s nastavením klapek primárního a sekundárního vzduchu. To nepomohlo, načež si vzpomněla že když kotel nechtěl fungovat její chlap vymetl komín. Odebrala se tedy na půdu kde byla vedle komínu smotaná kominická štětka. První co jí napadlo že ji musí rozmotat. To učinila a vzápětí se po půdě mrskalo ocelové lano kominické štětky. Poté Xantypa vyndala oba díly dvířek do komína a vstrčila štětku do komína. Šlo to ztuha, musela se štětkou popotahovat dopředu a dozadu, přičemž se jí na ruce sypaly saze. Až najednou šla štětka zlehka a nic se nesypalo. To jí došlo že je asi z komínu venku, vytáhla tedy štětku z komína ven a po otočení začala vymetat spodní část komína. To už se dostala do rytmu, šlo jí to lépe než s vrškem. Avšak zádrhel nastal když štětka narazila na vrstvu sazí na dně komína. Zasekla se a nechtěla ven. Musela tedy mohutně zabrat, než ji dostala ven. Zavřela komín a sešla z půdy dolů. Dole na chodbě bylo černo a v kotelně tuplem, neboť u kotle byla otevřena oboje dvířka. V tu chvíli jí došlo proč jí její chlap říkával:"jdu vymetat komín, nesahej na kotel dokud ti neřeknu."
Xantypa ještě věděla že se musí dole z komína vybrat saze. Několikrát při tom svého manžela sledovala. Vyndala dvířka a do kotelny se vyvalil proud sazí. Tyto vybrala, bylo jich kýbl a půl. Poté si uvědomila že musí vyčistit rouru do komína. Sundala ji a na podlaze kotelny skončily další saze. Rouru venku vymetla krátkou kominickou štětkou která visela na zdi kotelny. A nastala další "zábava". A to nasazení roury do komína zpět. To se jí nakonec povedlo, načež vyčistila kotel. Zatopila a v kotli to pěkně hučelo.
Avšak to nebylo vše. Následovalo mytí a po něm úklid celého domu. Kdy jí došlo proč její manžel dával když vymetal komín pod dveře kotelny hadr.
Další zjištění "že to nebude jen tak" nastalo, když si uvědomila že venku je dvacet metrů dřeva. Ve čtyřmetrových kládách které její manžel nechal navézt těsně před "výbuchem". Které vždy rozřezal, naštípal a navozil do dřevníku za domem. Kde dřevo vysychalo aby za tři roky přišlo na řadu. Což znamenalo že v dřevníku byly ještě dva "hrázky" dřeva. Rozštípaného a srovnaného. To jí naplnilo klidem že má čas svoji situaci řešit. Že si sežene nějakého chlapa. Avšak předtím se musí "zbavit" toho starého. Svého manžela. Vydala se tedy za právníkem ohledně rozvodu.
A nestačila se divit.... .
"Paní, žádost o rozvod musí být podepsána oběma manželi." Řekl právník.
"Vždycky stačil jeden."
"To už teď není pravda. Musí být podepsaní oba dva."
"Prosím vás, co je to za nesmysl. Jaký by to mělo význam?"
"Je to pojistka proti rozvodu manželství z důvodu náhlého hnutí mysli a též jako pojistka pro případ kdy chce jeden ze vztahu v manželství pokračovat. Což se považuje za situaci kdy lze manželství zachránit. Takže jestli se chcete rozvést musíte sem přijít oba dva a žádost o rozvod manželství zde přede mnou podepsat. Bez toho to nejde."
"Proč? To to nemůžeme podepsat doma?"
"Ne, to není možné. Musíte to podepsat tady přede mnou. Je to pojistka proti falešnému podpisu, kdy by jeden z manželů mohl žádost o rozvod manželství podepsat za toho druhého. Neboť když spolu žijí či žili se dá předpokládat že dotyčný ví jak se druhý manžel podepisuje."
Po chvíli rozhovoru právník Xantypě řekl;"vidím, že máte bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Což znamená že váš společný majetek se bude dělit v poměru odpovídajícím výši vašich zdanitelných a zraněných příjmů za dobu trvání manželství."
To Xantypa nasucho polkla. Došlo jí že jako servírka brala asi tak polovinu toho co její manžel v pozici mistra v dílně.
"Já myslela že se to dělí napůl. A nebo že mi barák zůstane a chlap půjde..."
Doby, kdy chlapovi po rozvodu v případě kdy jeho žena měla dobrého právníka zůstaly tak akorát slipy, ponožky, dluhy a alimenty skončily. Majetek se po novu dělil v poměru odpovídajícím poměru zdaněných příjmů za dobu trvání manželství. Výši příjmů soud zjišťoval z daňových přiznání či ročního zúčtování daně které každý občan musí každý rok podávat. Mělo se totiž za to, že i zajištění potřeb rodiny z finančního hlediska je zajištěno v tomto poměru. Do této částky se započítávaly i finanční dary pokud byly do daně zahrnuty (byť se z nich daň neplatila). Avšak u darů platilo že je nebylo možné do daňového přiznání zahrnout dodatečně. To byla pojistka proti dodatečnému umělému navýšení základu pro výpočet rozdělovacího poměru. U majetku získaného před vznikem manželství platidla zásada "co si kdo přinesl to si taky odnese".
To byla pro Xantypa rána. Obvzláště když jí právník řekl:"ze souhrnu daňových přiznání vidím že váš příjem pokrývá 31% příjmů manželství. Budete mít tedy nárok na 31% společného majetku."
Xantypa polkla:"a co dýžka?"
Právník:"zdanila jste je? Pokud ne nebudou nikoho zajímat. Možná tak finančák jak nezdaněný příjem. Pokud s nimi budete u rozvodového stání argumentovat ve snaze zvýšit svůj podíl na majetku.
Přičemž vás upozorňuji že na dodatečné změny daňových přiznání se u rozvodu nebere zřetel, neboť mohou být účelové z důvodu navýšení rozdělovacího poměru. Je jasně dáno že za účelem výpočtu rozdělovacího poměru se berou příjmy uvedené v daňových přiznáních v originále v daném roce."
"Já mám ode všeho účtenky!!!"
Právník:"to je možné avšak nepodstatné. Neboť u bezpodílového spoluvlastnictví se má za to, že veškeré nákupy jsou hrazeny ze společných peněz. Tudíž se má za to, že je platíte oba dva společně bez ohledu na jméno na účtence."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
"Tenkrát moje kamarádka měla ode všeho účtenky a soud jejímu ex přiřkl jí nahradit velkou část nákupů vybavení bytu a dalšího zařízení na které ona měla doklady o nákupu na své jméno." Nedala se Xantypa.
Právník se pousmál:"to bylo kdysi. Avšak dnes se za rozhodující považuje poměr zdaněných příjmů za dobu trvání manželství. A to z toho důvodu že příjmy obou manželů jsou též společným příjmem manželství do kterého každý přispívá dle svých možností a schopností. Tudíž když ze společných peněz nakupujete jsou ze společného účtu odčerpávány společné peníze. Které jste tam vložili v určitém poměru. Tudíž je zcela pochopitelně že případné dělení proběhne též v tomto poměru."
"A s barákem je to jak?"
Právník chvíli hledal na katastru a v různých registrech. Kde zjistil že manžel Xantypy dostal pozemek darem od svých rodičů ještě před uzavřením manželství. Chvíli si údaje porovnával se skutečností a s právem, načež se rozhovořil:"váš manžel dostal pozemek darem od svých rodičů půl roku před uzavřením manželství. Tudíž pozemek je celý jeho. Za dobu trvání manželství jste na pozemku postavili rodinný dům, garáž, malou hospodářskou budovu, dřevník a pergolu. Tudíž z tohoto souboru nemovitosti vám náleží majetkový podíl ve výši 31% a vašemu manželovi 69%. Jelikož předpokládám že nebudete mít peníze na jeho vyplácení by se případné vyrovnání řešilo prodejem nemovitosti a rozdělením kupní ceny."
Z té dostanu těch 31%?!?!"
Těch 31% dostanete z prodejní ceny souboru nemovitostí. Prodejní cenu pozemku dostane váš manžel."
Xantypa nasucho polkla...
A to jako budou dělit jak?
Právník:"jsou dvě možnosti. První je že kupující na smlouvě o prodeji nemovitostí uvede zvlášť cenu za pozemek a zvlášť za nemovitosti.
Druhou možností je odhad ceny. Kde však platí že pokud mají obě strany rozvodového řízení své odhadce se odhadnuté ceny počítají jako průměr z obou odhadů. A nebo můžete požádat soud o určení odhadu nemovitosti. Soud určí odhadce který provede odhad jenž se stane základem pro určení poměru ceny pozemku a nemovitosti na něm stojícím. A z tohoto poměru se bude vycházet při prodeji, kdy se skutečná cena kterou získáte prodejem nemovitosti rozpočítá podle odhadnutého poměru cen pozemku a nemovitosti.
Ve výsledku se prodejní cena rozpočítá podle tohoto odhadnutého poměru na cenu za pozemek kterou váš manžel dostane celou a na cenu za nemovitosti kterou si rozdělíte v poměru 31:69. Těch 31% z ceny nemovitostí bude vaše."
Xantypa znovu nasucho polkla. Avšak byla rozhodnutá nedat svojí kůži zadarmo.
"Máme syna." Řekla nahlas.
Právník hledal v registru osob a poté v registru nezaopatřených osob který byl součástí registru závazků. Zjistil, že Xantypa má doopravdy jednoho syna. Avšak ten už žije jinde a má vlastní rodinu. Ihned viděl co je to za případ, avšak rozhodl si toto své zjištění nechat prozatím pro sebe.
Pokračoval tedy v rozhovoru:"ano, vidím že máte syna. Avšak ten už má svoji rodinu a vykonává výdělečně činnou činnost. Je tudíž zaopatřený a ve vašem případném rozchodu nehraje žádnou roli."
"A kdyby byl nezaopatřený by mi barák zůstal?"
Právník:"rozdělení společného majetku a určení u koho děti budou jsou dvě rozdílné věci. Dnes platí že pokud mohou děti chodit do jedné školy bývá upřednostněna střídavá péče. Kdy si rozvedení rodiče dětí děti v pravidelných intervalech střídají. Pokud toto nejde má rodič dítěte kterému je dítě svěřeno do péče nárok na výživné. To se počítá jako procentuální podíl z jeho čistého příjmu který je splatný každý měsíc z výplaty. Tento podíl je u prvního dítěte 15%, u dalších 5% a to až do výše 25% pokud má rozvedený rodič vyživující povinnost vůči jednomu "ex". Je-li "ex" vůči kterým má vyživující povinnost víc může být výše výživného až 30% z čistého příjmu. Pokud by výše vyměřeného výživného přesáhla 30% z čistého příjmu je vyměřené výživné kráceno podle poměru nároků tak aby jeho celková výše nepřekročila 30% z čistého příjmu určené osoby."
"Tomu nějak nerozumím. Je to na mne moc učené...".
Právník:"uvedu vám příklad. Muž má tři děti s první ženou a rozvede se. Děti případnou do péče matky, určené výživné je tedy 15%+5%+5%. Celkem tedy 25% z čistého příjmu otce.
Tento rozvedený muž si najde jinou ženu se kterou má opět tři děti a opět se rozvede. Děti dostane do péče matky a za by měla mít nárok na 15%+5%+5%. Tedy stejných 25% z čistého příjmu otce jako manželka první. Avšak do hry nastupuje strop ve výši 30% které může muž maximálně platit. Proběhne tedy přepočet redukčního koeficientu kdy je strop vydělen celkovým nárokem. Tento výpočet bude vypadat takto 30:50=0,6. Kdy 0,6 je redukční koeficient. Tudíž obě rozvedené ženy obdrží 0,6 svého nároku na výživné. Každá z nich tedy dostane 15%. Jejich peníze na které mají nárok jim přijdou rovnou od zaměstnavatele jejich ex."
"A to budou každého půl roku lítat na soud kvůli příjmům otce?"
Právník:"nikam chodit nemusí. Výši výživného vypočítává zaměstnavatel povinného z jeho čistého příjmu. Probíhá to automaticky, povinný na to nemá žádný vliv. A to, jestli má nový zaměstnanec nějaké takovéto povinnosti zjistí jeho zaměstnavatel (případně pracovní úřad či sociálka) z registru závazků. Kde má každý z nás uvedené závazky určené soudem či smlouvou. Tento registr závazků se každý měsíc aktualizuje podle aktuální situace, proto v něm vidím že váš syn, Jan už před osmi měsíci odešel do Lesů kde žije se svojí, nutno říci velmi zajímavou rodinou. A povězte mi, nebyla náhodou tohle příčina toho proč jste zde?"
Právník se pousmál:"to bylo kdysi. Avšak dnes se za rozhodující považuje poměr zdaněných příjmů za dobu trvání manželství. A to z toho důvodu že příjmy obou manželů jsou též společným příjmem manželství do kterého každý přispívá dle svých možností a schopností. Tudíž když ze společných peněz nakupujete jsou ze společného účtu odčerpávány společné peníze. Které jste tam vložili v určitém poměru. Tudíž je zcela pochopitelně že případné dělení proběhne též v tomto poměru."
"A s barákem je to jak?"
Právník chvíli hledal na katastru a v různých registrech. Kde zjistil že manžel Xantypy dostal pozemek darem od svých rodičů ještě před uzavřením manželství. Chvíli si údaje porovnával se skutečností a s právem, načež se rozhovořil:"váš manžel dostal pozemek darem od svých rodičů půl roku před uzavřením manželství. Tudíž pozemek je celý jeho. Za dobu trvání manželství jste na pozemku postavili rodinný dům, garáž, malou hospodářskou budovu, dřevník a pergolu. Tudíž z tohoto souboru nemovitosti vám náleží majetkový podíl ve výši 31% a vašemu manželovi 69%. Jelikož předpokládám že nebudete mít peníze na jeho vyplácení by se případné vyrovnání řešilo prodejem nemovitosti a rozdělením kupní ceny."
Z té dostanu těch 31%?!?!"
Těch 31% dostanete z prodejní ceny souboru nemovitostí. Prodejní cenu pozemku dostane váš manžel."
Xantypa nasucho polkla...
A to jako budou dělit jak?
Právník:"jsou dvě možnosti. První je že kupující na smlouvě o prodeji nemovitostí uvede zvlášť cenu za pozemek a zvlášť za nemovitosti.
Druhou možností je odhad ceny. Kde však platí že pokud mají obě strany rozvodového řízení své odhadce se odhadnuté ceny počítají jako průměr z obou odhadů. A nebo můžete požádat soud o určení odhadu nemovitosti. Soud určí odhadce který provede odhad jenž se stane základem pro určení poměru ceny pozemku a nemovitosti na něm stojícím. A z tohoto poměru se bude vycházet při prodeji, kdy se skutečná cena kterou získáte prodejem nemovitosti rozpočítá podle odhadnutého poměru cen pozemku a nemovitosti.
Ve výsledku se prodejní cena rozpočítá podle tohoto odhadnutého poměru na cenu za pozemek kterou váš manžel dostane celou a na cenu za nemovitosti kterou si rozdělíte v poměru 31:69. Těch 31% z ceny nemovitostí bude vaše."
Xantypa znovu nasucho polkla. Avšak byla rozhodnutá nedat svojí kůži zadarmo.
"Máme syna." Řekla nahlas.
Právník hledal v registru osob a poté v registru nezaopatřených osob který byl součástí registru závazků. Zjistil, že Xantypa má doopravdy jednoho syna. Avšak ten už žije jinde a má vlastní rodinu. Ihned viděl co je to za případ, avšak rozhodl si toto své zjištění nechat prozatím pro sebe.
Pokračoval tedy v rozhovoru:"ano, vidím že máte syna. Avšak ten už má svoji rodinu a vykonává výdělečně činnou činnost. Je tudíž zaopatřený a ve vašem případném rozchodu nehraje žádnou roli."
"A kdyby byl nezaopatřený by mi barák zůstal?"
Právník:"rozdělení společného majetku a určení u koho děti budou jsou dvě rozdílné věci. Dnes platí že pokud mohou děti chodit do jedné školy bývá upřednostněna střídavá péče. Kdy si rozvedení rodiče dětí děti v pravidelných intervalech střídají. Pokud toto nejde má rodič dítěte kterému je dítě svěřeno do péče nárok na výživné. To se počítá jako procentuální podíl z jeho čistého příjmu který je splatný každý měsíc z výplaty. Tento podíl je u prvního dítěte 15%, u dalších 5% a to až do výše 25% pokud má rozvedený rodič vyživující povinnost vůči jednomu "ex". Je-li "ex" vůči kterým má vyživující povinnost víc může být výše výživného až 30% z čistého příjmu. Pokud by výše vyměřeného výživného přesáhla 30% z čistého příjmu je vyměřené výživné kráceno podle poměru nároků tak aby jeho celková výše nepřekročila 30% z čistého příjmu určené osoby."
"Tomu nějak nerozumím. Je to na mne moc učené...".
Právník:"uvedu vám příklad. Muž má tři děti s první ženou a rozvede se. Děti případnou do péče matky, určené výživné je tedy 15%+5%+5%. Celkem tedy 25% z čistého příjmu otce.
Tento rozvedený muž si najde jinou ženu se kterou má opět tři děti a opět se rozvede. Děti dostane do péče matky a za by měla mít nárok na 15%+5%+5%. Tedy stejných 25% z čistého příjmu otce jako manželka první. Avšak do hry nastupuje strop ve výši 30% které může muž maximálně platit. Proběhne tedy přepočet redukčního koeficientu kdy je strop vydělen celkovým nárokem. Tento výpočet bude vypadat takto 30:50=0,6. Kdy 0,6 je redukční koeficient. Tudíž obě rozvedené ženy obdrží 0,6 svého nároku na výživné. Každá z nich tedy dostane 15%. Jejich peníze na které mají nárok jim přijdou rovnou od zaměstnavatele jejich ex."
"A to budou každého půl roku lítat na soud kvůli příjmům otce?"
Právník:"nikam chodit nemusí. Výši výživného vypočítává zaměstnavatel povinného z jeho čistého příjmu. Probíhá to automaticky, povinný na to nemá žádný vliv. A to, jestli má nový zaměstnanec nějaké takovéto povinnosti zjistí jeho zaměstnavatel (případně pracovní úřad či sociálka) z registru závazků. Kde má každý z nás uvedené závazky určené soudem či smlouvou. Tento registr závazků se každý měsíc aktualizuje podle aktuální situace, proto v něm vidím že váš syn, Jan už před osmi měsíci odešel do Lesů kde žije se svojí, nutno říci velmi zajímavou rodinou. A povězte mi, nebyla náhodou tohle příčina toho proč jste zde?"
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Xantypa chvíli mlčela. Načež uhnula od otázky k původnímu tématu:"takže dnes chodí ženské alimenty rovnou od zaměstnavatele jejího ex? Protože co si pamatuji musela moje sestra po rozvodu chodit každého půl roku na soud ohledně výše alimentů. A když její ex tenkrát přišel o práci a přestal platit mu prý sebrali řidičák. On pak byl dlouho na pracáku a nakonec skončil ve vězení pro neplacení výživného. Po rozpadu odešel bojovat a dodnes o něm nikdo neví vůbec nic."
Právník se pousmál:"ano, dnes chodí výživné automaticky od zaměstnavatele osoby s vyživovací povinností. Neboť každý zaměstnavatel, jak na hlavní pracovní poměr, tak i na "brigádu" si musí prověřit registr závazků kde má každý občan uvedené své závazky. Zde zaměstnavatel zjistí zda-li má dotyčný zaměstnanec či brigádník povinnost platit výživné a v jaké procentuální výši z čistého příjmu. Je zde uvedeno i číslo účtu na které má výživné poslat ve formátu:"pošlete x% z čistého příjmu ve prospěch čísla účtu... . Zaměstnavatel zadané procento vypočítá a odešle ve prospěch daného účtu. Tím je vyživovací povinnost splněna a nehrozí že výživné nepřijde protože na to dotyčný zapomene či se na to vykašle.
Tento systém má navíc tu výhodu že reflektuje výši příjmu a podle ní automaticky upravuje výši výživného. Nemůže tak dojít k situaci že by osoba s vyživovací povinností platila neúměrně vysokou či nízkou částku. A člověk který má vyživovací povinnost svoji povinnost hradí ze všech svých pracovních poměrů. Jak hlavního, tak i vedlejšího."
"Mluvil jste o patnácti procentech na první dítě. Takže holka která se šestkrát rozvede a s každým chlapem bude mít jedno dítě bude mít nakonec devadesát procent z průměrného příjmu svých šesti ex?"
Právník:"nebude mít devadesát procent. Ale jenom třicet. A to z toho důvodu že třicetiprocentní limit platí pro obě strany. Měl jsem tu nedávno ženu která se potřetí rozvedla vždy po prvním dítěti s každým svým chlapem. A moc se divila že dostala v součtu jenom třicet procent průměrného příjmu svých ex. Jeden z nich se mně dokonce šel zeptat jestli je normální že mu vyměřená částka výživného klesla z patnácti na deset procent. Vysvětlil jsem mu že se strop vztahuje i na druhou stranu a to z důvodu omezení "těžby alimentů", kterou by některé jednodušší ženy mohly provádět. Takto je to zastropované, což nutí ženy víc přemýšlet nad výběrem životního partnera a nad tím co od života vlastně chtějí. Apropo, ještě se vás chci zeptat proč jste vyhodila z domu svého manžela a přestala s ním komunikovat? Je vám totiž jasné že pokud se s ním budete chtít rozvést budete muset komunikaci obnovit, neboť se sem k podpisu žádosti o rozvedení manželství musíte dostavit oba dva?
Xantypa polkla nasucho a seděla jako zaražená. Načež právníkovi řekla co se stalo. Jejich synovi a jak na to zareagoval jeho otec. Právník přemýšlel, načež řekl:"ze strany vašeho manžela se nejspíš jednalo o varování svému synovi aby nedopadl jako manžel vaší sestry. Které on mohl špatně formulovat a vy špatně pochopit. Kdy po následném výbuchu vzteku už nebylo možné cokoliv vysvětlit. Což byla chyba vás obou. Avšak to nemění nic na situaci. Kdy ať budete chtít v manželství pokračovat či ho ukončit se svým manželem musíte navázat komunikaci. Najít ho a promluvit si s ním. Jiné cesty není. Neboť vstup do manželství je činěn svobodným rozhodnutím muže a ženy je i jeho ukončení vázáno na rozhodnutí obou účastníků svazku manželského. Tak zní zákon.
A mějte na paměti že ve vztahu vašich vnoučat může rozchod babičky a dědy mít neblahé následky.
Přemýšlejte a komunikuje.
A tady mi podepište záznam z dnešního jednání. Jako první konzultace je zdarma."
Xantypa vyhotovený záznam podepsala, přičemž se na právníka dívala tázavým pohledem.
Právník:"ten záznam podepisujete z důvodu že jste seznámena s zákonnou úpravou rozvodu manželství a s tím, co je vaší povinností."
Načež ještě podotkl:"někteří lidé když zjistí co musí mívají špatné nápady jak vyřešit svojí situaci. Kdy jim tento záznam může zabránit ve spáchání jejich nápadu neboť ví že se o jejich "problému" ví. Že už ho řešili..."
Právník se pousmál:"ano, dnes chodí výživné automaticky od zaměstnavatele osoby s vyživovací povinností. Neboť každý zaměstnavatel, jak na hlavní pracovní poměr, tak i na "brigádu" si musí prověřit registr závazků kde má každý občan uvedené své závazky. Zde zaměstnavatel zjistí zda-li má dotyčný zaměstnanec či brigádník povinnost platit výživné a v jaké procentuální výši z čistého příjmu. Je zde uvedeno i číslo účtu na které má výživné poslat ve formátu:"pošlete x% z čistého příjmu ve prospěch čísla účtu... . Zaměstnavatel zadané procento vypočítá a odešle ve prospěch daného účtu. Tím je vyživovací povinnost splněna a nehrozí že výživné nepřijde protože na to dotyčný zapomene či se na to vykašle.
Tento systém má navíc tu výhodu že reflektuje výši příjmu a podle ní automaticky upravuje výši výživného. Nemůže tak dojít k situaci že by osoba s vyživovací povinností platila neúměrně vysokou či nízkou částku. A člověk který má vyživovací povinnost svoji povinnost hradí ze všech svých pracovních poměrů. Jak hlavního, tak i vedlejšího."
"Mluvil jste o patnácti procentech na první dítě. Takže holka která se šestkrát rozvede a s každým chlapem bude mít jedno dítě bude mít nakonec devadesát procent z průměrného příjmu svých šesti ex?"
Právník:"nebude mít devadesát procent. Ale jenom třicet. A to z toho důvodu že třicetiprocentní limit platí pro obě strany. Měl jsem tu nedávno ženu která se potřetí rozvedla vždy po prvním dítěti s každým svým chlapem. A moc se divila že dostala v součtu jenom třicet procent průměrného příjmu svých ex. Jeden z nich se mně dokonce šel zeptat jestli je normální že mu vyměřená částka výživného klesla z patnácti na deset procent. Vysvětlil jsem mu že se strop vztahuje i na druhou stranu a to z důvodu omezení "těžby alimentů", kterou by některé jednodušší ženy mohly provádět. Takto je to zastropované, což nutí ženy víc přemýšlet nad výběrem životního partnera a nad tím co od života vlastně chtějí. Apropo, ještě se vás chci zeptat proč jste vyhodila z domu svého manžela a přestala s ním komunikovat? Je vám totiž jasné že pokud se s ním budete chtít rozvést budete muset komunikaci obnovit, neboť se sem k podpisu žádosti o rozvedení manželství musíte dostavit oba dva?
Xantypa polkla nasucho a seděla jako zaražená. Načež právníkovi řekla co se stalo. Jejich synovi a jak na to zareagoval jeho otec. Právník přemýšlel, načež řekl:"ze strany vašeho manžela se nejspíš jednalo o varování svému synovi aby nedopadl jako manžel vaší sestry. Které on mohl špatně formulovat a vy špatně pochopit. Kdy po následném výbuchu vzteku už nebylo možné cokoliv vysvětlit. Což byla chyba vás obou. Avšak to nemění nic na situaci. Kdy ať budete chtít v manželství pokračovat či ho ukončit se svým manželem musíte navázat komunikaci. Najít ho a promluvit si s ním. Jiné cesty není. Neboť vstup do manželství je činěn svobodným rozhodnutím muže a ženy je i jeho ukončení vázáno na rozhodnutí obou účastníků svazku manželského. Tak zní zákon.
A mějte na paměti že ve vztahu vašich vnoučat může rozchod babičky a dědy mít neblahé následky.
Přemýšlejte a komunikuje.
A tady mi podepište záznam z dnešního jednání. Jako první konzultace je zdarma."
Xantypa vyhotovený záznam podepsala, přičemž se na právníka dívala tázavým pohledem.
Právník:"ten záznam podepisujete z důvodu že jste seznámena s zákonnou úpravou rozvodu manželství a s tím, co je vaší povinností."
Načež ještě podotkl:"někteří lidé když zjistí co musí mívají špatné nápady jak vyřešit svojí situaci. Kdy jim tento záznam může zabránit ve spáchání jejich nápadu neboť ví že se o jejich "problému" ví. Že už ho řešili..."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Muzeum Šílenství – Exponát č. 65: Paliativní péče po česku
Datováno: konec roku 2025
(Přispěvatelka, tehdy zaměstnaná v tom zařízení, si přála zůstat v anonymitě.)
V jednom zařízení ALZHEIMER HOME v xxxxx se tehdejší ředitelka rozhodla „pozvednout úroveň paliativní péče“.
Ne snad lepší stravou, více personálu nebo odborností. To by bylo příliš obyčejné a hlavně drahé.
Namísto toho vymyslela projekt:
Na hlavní chodbu nechat instalovat sochu nejakého Svatého, patrně ochránce umírajících, a pod ni navršit hromadu kamenů.
Na každý kámen mělo být napsáno jméno pacienta a datum jeho úmrtí.
Personál měl mít za úkol kameny poctivě doplňovat.
Přispěvatelka poznamenala:
„Připadaly jsme si, jako bychom vytvářely nějakou Svatyni mortality.
Rodiny byly zděšené, klienti zmatení a nám bylo trapně.
Ale paní ředitelka byla nadšená, protože prý „pracujeme s pietou“.
Ve skutečnosti jsme jen každý týden doplňovali další kameny…“
Z Kroniky Mlýna
Datováno: konec roku 2025
(Přispěvatelka, tehdy zaměstnaná v tom zařízení, si přála zůstat v anonymitě.)
V jednom zařízení ALZHEIMER HOME v xxxxx se tehdejší ředitelka rozhodla „pozvednout úroveň paliativní péče“.
Ne snad lepší stravou, více personálu nebo odborností. To by bylo příliš obyčejné a hlavně drahé.
Namísto toho vymyslela projekt:
Na hlavní chodbu nechat instalovat sochu nejakého Svatého, patrně ochránce umírajících, a pod ni navršit hromadu kamenů.
Na každý kámen mělo být napsáno jméno pacienta a datum jeho úmrtí.
Personál měl mít za úkol kameny poctivě doplňovat.
Přispěvatelka poznamenala:
„Připadaly jsme si, jako bychom vytvářely nějakou Svatyni mortality.
Rodiny byly zděšené, klienti zmatení a nám bylo trapně.
Ale paní ředitelka byla nadšená, protože prý „pracujeme s pietou“.
Ve skutečnosti jsme jen každý týden doplňovali další kameny…“
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Xantypa přišla domů pozdě odpoledne. V tašce si nesla láhev červeného vína a chlebíčky. Po příchodu se převlékla do domácího oblečení, zatopila v kotli a poté co se kotel rozhořel si nalila skleničku vína. Vypila ji, přičemž přemýšlela co dál. Její zrak padl na pěknou řádku detektivek kterou měla v knihovně. Přečetla je všechny, byl to její oblíbený žánr.
Venku se rozsvítilo světlo na dvorku které aktivovala sousedovic kočka. Xantypa, která v sobě měla přes půl lahve těžkého vína zahlédla prosklenými balkónovými dveřmi špalek na štípání dřeva do kterého byla zaseknutá sekyrka. Se kterou si den předtím štípala třísky a drobné dřevo na zátop.
Připadalo jí to jako kdyby ji sekyrka přitahovala. Avšak kdesi v hloubi duše se ozývala slova právníka se kterými se s ní rozloučil když podepisovala záznam z dnešního jednání.
Venku se rozsvítilo světlo na dvorku které aktivovala sousedovic kočka. Xantypa, která v sobě měla přes půl lahve těžkého vína zahlédla prosklenými balkónovými dveřmi špalek na štípání dřeva do kterého byla zaseknutá sekyrka. Se kterou si den předtím štípala třísky a drobné dřevo na zátop.
Připadalo jí to jako kdyby ji sekyrka přitahovala. Avšak kdesi v hloubi duše se ozývala slova právníka se kterými se s ní rozloučil když podepisovala záznam z dnešního jednání.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Xantypa se druhého dne ráno probudila s bolavou hlavou. Po návštěvě WC a koupelny začala uklízet v obýváku. Na zemi se tam válela zcela prázdná láhev od vína, sklenička a chlebíček. Oproti pravidlům byl namazanou stranou nahoru. Jen co to Xantypa uklidila se natáhla na gauč s tím že si odpočine. Avšak odpočívala asi dvacet minut, když se rozezněl zvonek.
"Do prčic. Ségra. Já na ni zapomněla." Pomyslela si Xantypa a šla otevřít. Za dveřmi stála její sestra Blažena, kterou pustila dovnitř.
"No ségra, ty vypadáš. Copak jsi slavila?"
"Ho*no slavila. Byla jsem včera u právníka."
"Copak?"
"Chci se nechat rozvést. A ono to vůbec není tak jak jsem si myslela že to je."
"Ty jsi ho vyhodila z baráku a chtěla jsi podat žádost o rozvod manželství. Viď že jo? A právník ti řekl že to musíte před ním podepsat oba dva."
"Přesně tak. Chlap mi zmizel neznámo kam a nevím co mám dělat. Zatracenej systém."
"Systém zas až tak špatnej není. Mně díky té nové úpravě začaly chodit alimenty. Když ho pustili z basy šel ke Kocourům. Tam mu automaticky ze žoldu strhávali 15% a každý měsíc patnáctého jsem je měla na účtu. Pak ho asi povýšili protože mi začalo chodit o trochu víc. Jenže to netrvalo ani půl roku. Poslední prachy co mi přišly byly zhruba třetinové co předtím. Pak nepřišlo už nic pokud v to nepočítám oznámení "zasílání výživného ukončeno z důvodu úmrtí povinného" zhruba měsíc po poslední platbě."
"Ale to už jsi měla Jožku. Tak tě to tak nepostihlo."
"Mně ne. Ale dcera tatínka úplně ořvala. Byla z toho úplně špatná, zhoršila se ve škole, dostávala záchvaty úzkosti až jsem s ní musela navštívit psychologa. Ten jí z toho nakonec dostal. Ale už to není takový smíšek jako předtím. Je taková zadumaná... .
Ty ale doufej že ti chlap neodejde ke Kocourům. Chlapi od něj z práce říkali že prý bydlí v Kocouřím psinci a po práci se tam věnuje psům. Prý je do nich úplně paf. Celý život prý chtěl mít psa a ty jsi mu to zakazovala. A tam jich má celou smečku."
"Já jsem psa nechtěla kvůli chlupům. Musela bych je uklízet. A počkej... . Proč by neměl jít ke Kocourům?"
"Protože pokud se budeš dál chtít rozvést musíte jít k právníkovi oba dva."
"A to vadí?"
"Vadí. U nás v práci na to jedna doplatila. Vyhodila chlapa z bytu a on odešel ke Kocourům a když za ním chodila aby s ní šel za právníkem podepsat papíry se on nechal zapírat. Pak odjel na misi kde zmizel a dodnes je nezvěstný."
"Tak to snad přepsali jejich majetek na ni když je nezvěstný."
"Nepřepsali nic. Musí pět let čekat jestli se neobjeví. Ať už přímo on, a nebo jeho tělo. Zůstala na všechno sama. Bez chlapa. Bez alimentů. Na celých pět let kdy musí čekat jak to s ním dopadne. Protože až po pěti letech může požádat o rozluku manželství."
Xantypa:
"Tak se s ním koukej spojit. A jestli ho alespoň trochu miluješ spolkni svoji hrdost a přesvědči ho ať se vrátí. Klidně i se psem. Protože jinak se ti může stát že na všechno zůstaneš sama."
Xantypa seděla na sedačce celá rudá. V hlavě jí to vřelo. Přemýšlela co dál.
"Do prčic. Ségra. Já na ni zapomněla." Pomyslela si Xantypa a šla otevřít. Za dveřmi stála její sestra Blažena, kterou pustila dovnitř.
"No ségra, ty vypadáš. Copak jsi slavila?"
"Ho*no slavila. Byla jsem včera u právníka."
"Copak?"
"Chci se nechat rozvést. A ono to vůbec není tak jak jsem si myslela že to je."
"Ty jsi ho vyhodila z baráku a chtěla jsi podat žádost o rozvod manželství. Viď že jo? A právník ti řekl že to musíte před ním podepsat oba dva."
"Přesně tak. Chlap mi zmizel neznámo kam a nevím co mám dělat. Zatracenej systém."
"Systém zas až tak špatnej není. Mně díky té nové úpravě začaly chodit alimenty. Když ho pustili z basy šel ke Kocourům. Tam mu automaticky ze žoldu strhávali 15% a každý měsíc patnáctého jsem je měla na účtu. Pak ho asi povýšili protože mi začalo chodit o trochu víc. Jenže to netrvalo ani půl roku. Poslední prachy co mi přišly byly zhruba třetinové co předtím. Pak nepřišlo už nic pokud v to nepočítám oznámení "zasílání výživného ukončeno z důvodu úmrtí povinného" zhruba měsíc po poslední platbě."
"Ale to už jsi měla Jožku. Tak tě to tak nepostihlo."
"Mně ne. Ale dcera tatínka úplně ořvala. Byla z toho úplně špatná, zhoršila se ve škole, dostávala záchvaty úzkosti až jsem s ní musela navštívit psychologa. Ten jí z toho nakonec dostal. Ale už to není takový smíšek jako předtím. Je taková zadumaná... .
Ty ale doufej že ti chlap neodejde ke Kocourům. Chlapi od něj z práce říkali že prý bydlí v Kocouřím psinci a po práci se tam věnuje psům. Prý je do nich úplně paf. Celý život prý chtěl mít psa a ty jsi mu to zakazovala. A tam jich má celou smečku."
"Já jsem psa nechtěla kvůli chlupům. Musela bych je uklízet. A počkej... . Proč by neměl jít ke Kocourům?"
"Protože pokud se budeš dál chtít rozvést musíte jít k právníkovi oba dva."
"A to vadí?"
"Vadí. U nás v práci na to jedna doplatila. Vyhodila chlapa z bytu a on odešel ke Kocourům a když za ním chodila aby s ní šel za právníkem podepsat papíry se on nechal zapírat. Pak odjel na misi kde zmizel a dodnes je nezvěstný."
"Tak to snad přepsali jejich majetek na ni když je nezvěstný."
"Nepřepsali nic. Musí pět let čekat jestli se neobjeví. Ať už přímo on, a nebo jeho tělo. Zůstala na všechno sama. Bez chlapa. Bez alimentů. Na celých pět let kdy musí čekat jak to s ním dopadne. Protože až po pěti letech může požádat o rozluku manželství."
Xantypa:
"Tak se s ním koukej spojit. A jestli ho alespoň trochu miluješ spolkni svoji hrdost a přesvědči ho ať se vrátí. Klidně i se psem. Protože jinak se ti může stát že na všechno zůstaneš sama."
Xantypa seděla na sedačce celá rudá. V hlavě jí to vřelo. Přemýšlela co dál.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Již uplynula delší doba od tohoto rozhovoru. Až jednoho dne se jeden z mladíků z SPSP zeptal pana Balzagetteho jestli by mohlo dojít ke kombinaci druhé a třetí varianty. Kdy je vyvolán zástupný konflikt kam postupně jeden z hegemonů posílá bojovat občany svých vazalských (kolonializovaných) zemí. Čímž je nadále udržována opotřebovací válka mající za cíl hospodářsky či společensky vyčerpat jednu ze stran konfliktu.drigon píše: ↑04.04.2025 13:46 "Stejně je zajímavé že koalice Střed vznikla víceméně spontánně?" Ptala se stará Maruna.
Pan Balzagette:"to víte, pokud bychom zůstali každý sám nám může hrozit třetí scénář jak porazit protistranu s atomovými zbraněmi. Které zaručují že nemůže dojít k přímému střetu atomových mocností kdy když začne jedna ze stran prohrávat odpálí atomové zbraně na to druhou. Ta v sebeobraně udělá to samé a v tu chvíli je vymalováno.
Proto existují tři scénáře jak porazit atomovou velmoc.
Prvním scénářem je uzbrojení. Kdy příliš vysoké náklady na zbrojení vedou postupem času k hospodářským potížím, protestům obyvatel a kolapsu státu. Tak jako se to stalo Sovětskému svazu koncem 80 let 20 století.
Druhým scénářem je vyvolávání zástupných konfliktů ve vazalských/přidružených zemích kam poté obě strany konfliktu pumpují zbraně, munici a materiál. Toto, pokud je dost intenzivní a trvá to dost dlouho to může časem vést k hospodářským potížím, protestům obyvatel a ve své podstatě prohře jedné ze stran konfliktu. Která jelikož nebojuje o své území/na svém území s protivníkem majicím jaderné zbraně takto není přímo ohrožena a nemá tak důvod použít své jaderné zbraně.
Třetím scénářem je scénář kdy je jedna ze stran konfliktu napadena či vyprovokována do vojenské akce proti státu bez jaderných zbraní. Tento konflikt zcela přirozeně odčerpává prostředky a lidské zdroje této strany konfliktu. Kdy poté, co začne tento nejaderný stát prohrávat na jeho místo nastoupí další nejaderný stát. Vznikne tak sériový konflikt kdy proti silnému protivníkovi postupně nastupují slabší s cílem ho časem unavit. Slabší nejaderní protivníci jsou sice jeden po druhém poráženi, avšak zároveň jaderné mocnosti odčerpávají síly. Kdy pokud toto odčerpávání sil překročí únosnou mez dojde k hospodářským problémům a protestům obyvatel jaderné mocnosti a cílem ukončit konflikt. Kdy toto může vést i k jejímu rozpadu.
Jak vidíte, všechny tři možnosti. A to jak uzbrojení, utahání či sériový konflikt jsou vedeny s cílem způsobit protistraně hospodářské vyčerpání, ekonomické těžkosti a případně i krizi které časem povedou k oslabení morálky obyvatel. Což může protivníka vést k ukončení konfliktu a výhře strany která má větší zdroje, výdrž a morálku obyvatel vidících že jejich vedení vychází z konfliktu vítězně bez podstatných hospodářských problémů. Neboť hospodářská situace je to, co se dotýká každého z nás."
Pan Balzagette chvíli přemýšlel a pak řekl:"vaše myšlenka sériového zástupného konfliktu je velmi zajímavá a nutno říci že i logická. Vycházející ze strategie buck-passing, neboli přenesení zodpovědnosti. Kdy v tomto případě který popisujete nenastupují do boje proti jaderné mocnosti postupně jednotlivé nejaderné státy, ale občané těchto nejaderných států budou postupně vstupovat do boje na území zástupného státu kde probíhá onen konflikt. Tento postupný přísun nových sil, který bude navíc rozložen v čase nepovede k plnému rozhoření konfliktu, ale spíše k udržování konfliktu ve stavu postupného opotřebení. Kdy pokud bude dost bojeschopných občanů těchto vazalských států to nakonec může způsobit sociální problémy na straně jaderné mocnosti vystavené tomuto druhu konfliktu. Což může ve finále způsobit její vnitřní zhroucení, případně vnitřní boje různých konkurenčních skupin. Kdy jakmile dojde k tomuto rozpadu jaderné mocnosti hrozí jak riziko jejího postupného ovládnutí protistranou, tak i vznik různých militantních až nábožensky či jinak extrémních útvarů vzniklých chaosem rozpadu jaderné mocnosti. Které mohou být vzhledem k vlastnictví jaderných zbraní daleko více nebezpečné než původní státní útvar jehož rozpadem vznikly. Už to nebudou sandálníci s kalašnikovy. Ale sandálníci s atomovkami. Což je problém který může hrozit i zde v Evropě, pokud dojde v určitých státech ke vzniku Chalífátů na troskách kdysi mocných evropských států. Tvořících takzvané jaderné mocnosti druhého řádu. To když dlouhý pochod institucemi dojde do svého hořkého finále."
V místnosti byl chvíli klid. Až se mladík pana Balzagetteho zeptal na rozdíl mezi jadernou mocností prvního a druhého řádu.
Pan Balzagette:"jaderná mocnost prvního řádu je mocnost která má dostatek sil pro provedení likvidačního jaderného útoku po svém napadení disponujíc kompletní jadernou triádou. A jaderná mocnost druhého řádu je mocnost která je schopna provést omezený jaderný úder na území protivníka. Dokáže mu sice způsobit značné škody, ale nedokáže ho zcela zničit. Pak jsou zde ještě "baby" jaderné mocnosti které mají velmi omezený jaderný arzenál. Určený v podstatě jako zbraň "posledního soudu", kdy tyto zbraně použijí ve smrtelné křeči s cílem zničit s sebou i útočníka."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Sokrates v Psinci, debata s Ferem po láhvi ginu a několika pivech:
Sokrates od svého příchodu do azylu prakticky neopouštěl psinec.
Celé dny trávil mezi psy – krmil, čistil kotce, učil je reagovat na povely a vůbec se choval tak, jako by se v tomhle světě narodil. Fero díky tomu konečně získal víc času na venkovní aktivity: strážní službu, výcvik stopařů, výlety za hranice Mlýna… věci, které po odchodu faráře pořád odkládal.
A jak se zase víc dostal mezi lidi, donesl Sokratovi i čerstvé drby – hlavně ty o jeho fúrii.
Údajně už se snažila vyběhat si rozvod, prý ho chce připravit o všechno, co kdy měl.
Sokrates mu pak dlouho vyprávěl, co vše s ní zažil. Co musel přetrpět. Co se zlomilo.
Fero poslouchal, mlčel, pak se zadíval do plamenů, jako by mezi žhavými uhlíky lovil ta správná slova.
Když konečně promluvil, byli už oba notně pod parou – a Fero plynule přecházel do slovenštiny.
„Poslúchaj… keď už máš v sebe ten tlak, tú nepokojnosť, čo ťa žerie, tak s tým musíš niečo urobiť. Obrátiť to na niečo, čo má hlavu aj pätu. Lebo inak ťa to zožerie zvnútra.“
Naklonil se blíž, aby mu neuniklo ani slovo.
„A tu v Mlýne… tu je len jedna cesta, ak nechceš byť bremenom.
Kocúri. Nie tí ohňoví frajeri, čo len machrujú. Myslím tú skutočnú jednotku.
Chlapov a baby, čo trénujú, držia disciplínu a vedia stáť spolu, keď ide do tuhého.“
Na chvíli se odmlčel.
„Tam by si bol užitočný.
A vieš čo? Zober tam aj Jana. Nie násilím… len nech vidí, ako vyzerá zodpovednosť. Nech vidí chlapov, čo sa nebijú medzi sebou, ale stoja jeden za druhým.“
Ztišil hlas:
„Ale toto nie je o hrdinstve. Toto je služba. A služba má svoju daň.
Len ak si si tým istý, choď za Kocúrmi a popros o prijatie.
Preveria ťa. A ak ťa vezmú… nájdeš tam iný vzduch. Možno aj pokoj, čo ti tak chýbal.“
Pak přišla Sokratova opatrná otázka:
„A myslíš, že by mě přijali? Přeci jen… už nejsem nejmladší.“
Fero pokrčil rameny.
„To neviem. Musíš to skúsiť. Za skúšku nič nedáš.“
Napil se, otřel ústa hřbetem ruky a dodal suchým, úplně jiným tónem:
„A potom je tu ešte jedna možnosť. Stará. Overená.
Používaná odpradávna, keď chlapa žena úplne zničila.“
Sokrates zpozorněl. Fero se ani neusmíval.
„Zabiť ju.“
Sokrates se zarazil.
„To bych nedokázal.“
Fero kývl.
„Tomu verím. Mnohí to nedokázali.
A vieš, čo urobili? Najali si niekoho.
A okrem toho… mali aj alibi.“
Pak si oba uvědomili, co právě zaznělo.
A pak se rozesmáli – ten zvláštní, opilecký, unavený smích dvou chlapů, kteří ví, že život někdy hází na stůl i věci, s nimiž si člověk neví rady.
Z Kroniky Mlýna
Sokrates od svého příchodu do azylu prakticky neopouštěl psinec.
Celé dny trávil mezi psy – krmil, čistil kotce, učil je reagovat na povely a vůbec se choval tak, jako by se v tomhle světě narodil. Fero díky tomu konečně získal víc času na venkovní aktivity: strážní službu, výcvik stopařů, výlety za hranice Mlýna… věci, které po odchodu faráře pořád odkládal.
A jak se zase víc dostal mezi lidi, donesl Sokratovi i čerstvé drby – hlavně ty o jeho fúrii.
Údajně už se snažila vyběhat si rozvod, prý ho chce připravit o všechno, co kdy měl.
Sokrates mu pak dlouho vyprávěl, co vše s ní zažil. Co musel přetrpět. Co se zlomilo.
Fero poslouchal, mlčel, pak se zadíval do plamenů, jako by mezi žhavými uhlíky lovil ta správná slova.
Když konečně promluvil, byli už oba notně pod parou – a Fero plynule přecházel do slovenštiny.
„Poslúchaj… keď už máš v sebe ten tlak, tú nepokojnosť, čo ťa žerie, tak s tým musíš niečo urobiť. Obrátiť to na niečo, čo má hlavu aj pätu. Lebo inak ťa to zožerie zvnútra.“
Naklonil se blíž, aby mu neuniklo ani slovo.
„A tu v Mlýne… tu je len jedna cesta, ak nechceš byť bremenom.
Kocúri. Nie tí ohňoví frajeri, čo len machrujú. Myslím tú skutočnú jednotku.
Chlapov a baby, čo trénujú, držia disciplínu a vedia stáť spolu, keď ide do tuhého.“
Na chvíli se odmlčel.
„Tam by si bol užitočný.
A vieš čo? Zober tam aj Jana. Nie násilím… len nech vidí, ako vyzerá zodpovednosť. Nech vidí chlapov, čo sa nebijú medzi sebou, ale stoja jeden za druhým.“
Ztišil hlas:
„Ale toto nie je o hrdinstve. Toto je služba. A služba má svoju daň.
Len ak si si tým istý, choď za Kocúrmi a popros o prijatie.
Preveria ťa. A ak ťa vezmú… nájdeš tam iný vzduch. Možno aj pokoj, čo ti tak chýbal.“
Pak přišla Sokratova opatrná otázka:
„A myslíš, že by mě přijali? Přeci jen… už nejsem nejmladší.“
Fero pokrčil rameny.
„To neviem. Musíš to skúsiť. Za skúšku nič nedáš.“
Napil se, otřel ústa hřbetem ruky a dodal suchým, úplně jiným tónem:
„A potom je tu ešte jedna možnosť. Stará. Overená.
Používaná odpradávna, keď chlapa žena úplne zničila.“
Sokrates zpozorněl. Fero se ani neusmíval.
„Zabiť ju.“
Sokrates se zarazil.
„To bych nedokázal.“
Fero kývl.
„Tomu verím. Mnohí to nedokázali.
A vieš, čo urobili? Najali si niekoho.
A okrem toho… mali aj alibi.“
Pak si oba uvědomili, co právě zaznělo.
A pak se rozesmáli – ten zvláštní, opilecký, unavený smích dvou chlapů, kteří ví, že život někdy hází na stůl i věci, s nimiž si člověk neví rady.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.