Pan Balzagette pokračoval:"Tento stav, kdy dojde k rozvinutí fanatismu, byť i indukovaného u vůdců soupeřících států, případně mocností má vliv i na jejich podporovatele a kolonie. Představitelé těchto států a území mohou ať z obavy, či z nadšení či dokonce z touhy zavděčit se podlehnout podobnému způsobu jednání. Což může postihnout i do té doby racionálně uvažující jedince, obzvláště došlo-li k jejich "zaháčkování", to jest k vytvoření kompromitujících materiálů.drigon píše: ↑03.03.2026 10:44 Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala:"je skutečně možné aby to v Íránu došlo tak daleko? Případně že by se z toho stal dlouhodobý konflikt?"
Pan Balzagette:"pro pochopení toho proč je to možné se musíte ponořit do psychologie vladců Íránu. Hlavně Revolučních gard které jsou maximálně oddané své víře a svým vůdcům.
Pro tyto lidi je podřízení se "velkému satanovi" tím největším ponížením. Tou největší pohanou jaká by se jim mohla stát. Daleko horší nežli smrt.
Takže co vám z toho vyplývá? Ti se jen tak nevzdají. Ti budou bojovat.
A na straně druhé je prezident který se snaží učinit Ameriku velkou. Chce ji dostat opět na výsluní a do stavu kdy ho budou brát všichni vážně. Co z toho vyplývá? Že jeho ego nepřipustí porážku. Porážku která by znamenala konec jeho snu o velké Americe.
Dejte tyto dvě věci dohromady a máte z toho přímo ďábelský koktejl.
Který má vliv nejen na tyto dva aktéry, ale i na Evropu. A to hlavně v oblasti energetiky a posléze ekonomiky. Což je aspekt který se v kombinaci s nepřátelskými přistěhovalci v zemích Západní Evropy stává bombou tikající v samých základech EU. Již tak oslabených autodestruktivní ideologií Zeleného úderu. Kdy likvidace vlastních zdrojů energie a surovin na území EU dále zvyšuje brizanci této "plynové bomby" v základech EU."
Tento stav může být z hlediska budoucnosti někdy výnosný, avšak zhusta bývá rizikový.
V takovýchto situacích se těžko udržuje neutralita, byť leckdy bývá řešením určitá slovní podpora hegemona. Čímž se do určité míry udrží jeho podpora a zároveň se úplně neuzavře cesta k druhé straně. A to ať z hlediska možných jednání, tak i z hlediska ekonomického a obchodního.
Vždyť v minulém století v oblasti blízkého východu naši obchodníci, inženýři, technici a dělníci odvedli mnoho práce při výstavbě technologickych zařízení. Na což je eventuálně možné navázat. A to ať vlastními silami, či jako součást konsorcia či jako subdodavatelé.
Byli jsme tehdy pragmatičtí obchodníci, konstruktéři i stavitelé. Za naším úspěchem tehdy stál pragmatismus s umem. Ne fanatismus."

