Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Protože kronikař je stále mimo ,,provoz" a není moc šancí, že se jeho stav změní, tak zase jen takový alternativní text.

Tentokrát ode mne, od Martina, náčelníka Kocourů.
A prosím budoucí, pokud tento text bude někdo, někdy číst aby omluvili mé možné stylistické a gramatické chyby v zápisu. Protože já jsem voják a ne žádný literát

Říkávalo se, že umírající kobyla kope nejvíc.
A potkan zahnaný do kouta kouše bez rozmyslu.
Nemají jinou možnost.
V pozdní Předmartinské době bylo podobných projevů čím dál víc.
Hluk. Výzvy. Prohlášení.
Lidé, kteří ještě včera určovali směr, začali náhle mluvit hlasitěji než dřív.
Možná proto, že něco tušili.
Ne každý tomu rozuměl.
Ale zpětně se zdá, že mnozí cítili, že se jejich svět mění rychleji, než jsou schopni přijmout.
A že to, co je živilo, už brzy nebude potřeba.
A tak se snažili.
Někdy rozumně.
Někdy zoufale.

Umírajici kobyla nebo potkan zahnán do kouta se nejvice brání.
Ostatně nemají jinou možnost k přežití.
A proto dělají takové zoufalé věci.

Podobné jako byly všelijaké protesty v pozdní Předmartinské době od kulturní fronty. Herců, hereček, režisérů, novinářů a taky i nejrůznějších aktivistů všemožných směrů.

S nástupem umělé inteligence už tak nějak vytušili, že budou zanedlouho úplně zbytní a že ještě musí rychle využít toho, co se dá.

A tak se všemožné snažili pokud se to ještě dá, protože pochopili, že se velmi rychle blíží doba, jak to bylo uvedeno v jednom starém filmu - že už nebudou mít co žrát.
A jejich chlebodárci taky.

[Rafael]

Kronikářův stav se stále nelepší. Spíše naopak. Vyzbrojen dvěma velkými revolvery odmítá veškerou pomoc.
Byly snahy mu ji poskytnout i násilím, že s těmi zchromlýma rukama nebude schopen zmáčknout kohoutky, ale zatím se toho nikdo neodvážil.

Jinak se nic zvláštního v poslední době nestalo.
Jen to, že vedením Kroniky jsem byla pověřena já. Knihovnice.
Aby se předešlo různým chaotickým a roztříštěným zápisům jak se stalo v poslední době skoro zvykem.

Celkem se divím, že mě vedením Kroniky nepověřili už daleko dřív.
Že to nikoho nenapadlo.
Protože kdo jiný by mohl mít větší kompetenci k takové práci než knihovnice. Že?

A taky jsem už i něco přidala do Muzea.

Exponát č.84.jpg (174.83 KiB) Zobrazeno 599 x

A zde se mi i podařilo v hlubinách starého internetu nalézt původní zdroj toho moudra.

Z Kroniky Mlýna - Knihovnice

[drigon]

Protože kronikař je stále mimo ,,provoz" a není moc šancí, že se jeho stav změní, tak zase jen takový alternativní text.

Tentokrát ode mne, od Martina, náčelníka Kocourů.
A prosím budoucí, pokud tento text bude někdo, někdy číst aby omluvili mé možné stylistické a gramatické chyby v zápisu. Protože já jsem voják a ne žádný literát

Říkávalo se, že umírající kobyla kope nejvíc.
A potkan zahnaný do kouta kouše bez rozmyslu.
Nemají jinou možnost.
V pozdní Předmartinské době bylo podobných projevů čím dál víc.
Hluk. Výzvy. Prohlášení.
Lidé, kteří ještě včera určovali směr, začali náhle mluvit hlasitěji než dřív.
Možná proto, že něco tušili.
Ne každý tomu rozuměl.
Ale zpětně se zdá, že mnozí cítili, že se jejich svět mění rychleji, než jsou schopni přijmout.
A že to, co je živilo, už brzy nebude potřeba.
A tak se snažili.
Někdy rozumně.
Někdy zoufale.

Umírajici kobyla nebo potkan zahnán do kouta se nejvice brání.
Ostatně nemají jinou možnost k přežití.
A proto dělají takové zoufalé věci.

Podobné jako byly všelijaké protesty v pozdní Předmartinské době od kulturní fronty. Herců, hereček, režisérů, novinářů a taky i nejrůznějších aktivistů všemožných směrů.

S nástupem umělé inteligence už tak nějak vytušili, že budou zanedlouho úplně zbytní a že ještě musí rychle využít toho, co se dá.

A tak se všemožné snažili pokud se to ještě dá, protože pochopili, že se velmi rychle blíží doba, jak to bylo uvedeno v jednom starém filmu - že už nebudou mít co žrát.
A jejich chlebodárci taky.

K tématu si své řekl pan Balzagette:"to, co Martin popisuje je přesným popisem společnosti kde došlo k velkému rozporu mezi očekáváním a skutečností u do té doby rozhodující skupiny obyvatel. Je to stav který popisuje teorie přerušované rovnováhy i naše teorie "společenského" sociálního darwinismu.
Kdy dochází k tomu, že se určitá část obyvatel přizpůsobí podmínkám ve kterých žijí natolik že si nedokáží představit že by měli žít jinak. A to zvláště v případě že tato skupina obyvatel byla do té doby dominantní. Určující podmínky žití pro celou společnost. Kdy pokud je toto očekávání v korelaci se zbytkem společnosti a okolními podmínkami je toto bráno jako potvrzení moudrosti této skupiny a dochází k nárůstu jejich přestiže a moci.
Avšak problém nastává pokud je mezi tímto očekáváním a realitou rozpor. A nebo dokonce protiklad. To poté ve společnosti vzniká pnutí kdy do té doby dominantní skupina obyvatel chce pokračovat v nastoleném kurzu zatímco jiná skupina obyvatel se chce ubírat jinudy. Ve společnosti tak vzniká zlomová linie a pnutí. Což bychom mohli přirovnat k tektonickému zlomu na rozhraní litosférických desek. Kde pokud se tyto desky chtějí pohybovat každá jiným směrem a "zaseklý" zlom jim to nedovolí dochází časem k nárůstu pnutí ve zlomu do té míry že materiál zlomu zátěž nevydrží a zlom praskne. Energie v něm naakumulovaná se uvolní ve formě zemětřesení které může mít i katastrofické následky. Po tomto zemětřesení musí přeživší vybudovat vše znovu. A nejlépe s poučením z toho co se stalo.
S lidskou společností je to podobné. Tato pnutí vznikající z rozporu mezi realitou a očekáváním mohou časem narůst do té míry že ve společnosti vypukne otevřený konflikt. Tento konflikt nemusí mít nutně podobu občanské války, ale může mít i spoustu dalších podob. Jako je třeba dělení obyvatel na ty kteří si myslí "že mají práva a ostatní jen povinnosti".

Postupem času, jak tento rozpor narůstá jsou lidé postižení rozporem mezi svým očekáváním a realitou stále akčnější. Dělají vše pro to, aby se vrátily pro ně dobré "staré časy". Avšak to už nejde, doba pokročila. Tlak se zvyšuje, pnutí též. Stejně tak jako na linii mezi tektonickými deskami vznikají silným pnutím před zemětřesením deformace a ze studen se ztrácí voda vznikají podobné deformace i ve společnosti. Té, do té doby dominantní skupině se též ztrácí "voda" ze studní (vysychají finanční zdroje). Což nadále posiluje jejich zoufalství a snaží se organizovat akce na svojí záchranu. Mající charakter zoufalých výpadů.
A pak to přichází. Společenský otřes. Během krátké doby se přenastavuje celá společnost. Staré "jistoty" zanikají, nastává mezidobí. Podobné zmatku a prvním záchranným operacím po silném zemětřesení. Postupem času se situace stabilizuje, skupina obyvatel které nové podmínky nejvíce vyhovují se postupně ujímá vlády. Čemuž se ostatní musí přizpůsobit. Což je to, čeho se původně dominantní skupina obyvatel bojí. Že nové podmínky budou pro ně natolik nepříznivé že půjdou z kola ven. Že ztratí svoji moc a zajištění. Že budou těmi...dole."

Po chvíli pan Balzagette dodal:"to, která skupina obyvatel se po otřesu ujme moci určuje mnoho proměnných. Kdy jednou z proměnných může být i podpora určité skupiny obyvatel z ciziny. Která za podporu a chuť moci následně slouží svým pánům ve formě jakýchsi protektorů. Řídíce se heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpivej".
Což je princip na kterém fungují "tiché" barevné revoluce jejichž princip spočívá v podpoře vybraných kandidátů a vytvoření "společenské tektonické linie" zvenčí. Kdy je následně využito rozporu vyvolaného ve společnosti k jejímu ovládnutí.
Jak tomu zabránit? Tím, že zdravá společnost bude mít ochranné mechanismy vůči takovémuto vměšování. Spočívající jak v transparentnosti, tak i ve svobodě slova a názoru. Kdy je možné poukázat na skutečnost a řešit společenské problémy dříve než přerostou do společenského tektonického zlomu. Ve kterém se postupem času může naakumulovat tolik společenské energie že to způsobí onu skokovou změnu podmínek. Ono společenské "zemětřesení.""

[Rafael]

Když 19.3.2026 zesnul Chuck Norris byla to velká ztráta pro všechny jeho fanoušky a obdivovatelé.
A tím neodešel jen jako herec a bojovník mnoha akčních scén, ale i námět mnoha všelijakých vtipů.
Ve mnohých se sice stále objevoval, jeho reinkarnace, zmrtvych stání, ale nic takového se bohužel nestalo.
A tak nejrůznějším internetovým vtipalkům nezbylo nic jiného než se poohlédnout po nějaké jeho náhradě.
Největší a nejznámější rakouský Čech Jaroslav Cimrman se k tomu z mnoha důvodů moc nehodil.
A tak se více než  důstojným nástupcem Chucka stal tehdejší český prezident. Ve velmi krátké době proslul mnoha hrdinskými činy a nejrůznějšími aktivitami.

A dokonce se dostal i do nejprestižnějšího a nejsledovanějšího TV pořadu.

Z Kroniky Mlýna, Knihovnice

[drigon]

Protože kronikař je stále mimo ,,provoz" a není moc šancí, že se jeho stav změní, tak zase jen takový alternativní text.

Tentokrát ode mne, od Martina, náčelníka Kocourů.
A prosím budoucí, pokud tento text bude někdo, někdy číst aby omluvili mé možné stylistické a gramatické chyby v zápisu. Protože já jsem voják a ne žádný literát

Říkávalo se, že umírající kobyla kope nejvíc.
A potkan zahnaný do kouta kouše bez rozmyslu.
Nemají jinou možnost.
V pozdní Předmartinské době bylo podobných projevů čím dál víc.
Hluk. Výzvy. Prohlášení.
Lidé, kteří ještě včera určovali směr, začali náhle mluvit hlasitěji než dřív.
Možná proto, že něco tušili.
Ne každý tomu rozuměl.
Ale zpětně se zdá, že mnozí cítili, že se jejich svět mění rychleji, než jsou schopni přijmout.
A že to, co je živilo, už brzy nebude potřeba.
A tak se snažili.
Někdy rozumně.
Někdy zoufale.

Umírajici kobyla nebo potkan zahnán do kouta se nejvice brání.
Ostatně nemají jinou možnost k přežití.
A proto dělají takové zoufalé věci.

Podobné jako byly všelijaké protesty v pozdní Předmartinské době od kulturní fronty. Herců, hereček, režisérů, novinářů a taky i nejrůznějších aktivistů všemožných směrů.

S nástupem umělé inteligence už tak nějak vytušili, že budou zanedlouho úplně zbytní a že ještě musí rychle využít toho, co se dá.

A tak se všemožné snažili pokud se to ještě dá, protože pochopili, že se velmi rychle blíží doba, jak to bylo uvedeno v jednom starém filmu - že už nebudou mít co žrát.
A jejich chlebodárci taky.

K tématu si své řekl pan Balzagette:"to, co Martin popisuje je přesným popisem společnosti kde došlo k velkému rozporu mezi očekáváním a skutečností u do té doby rozhodující skupiny obyvatel. Je to stav který popisuje teorie přerušované rovnováhy i naše teorie "společenského" sociálního darwinismu.
Kdy dochází k tomu, že se určitá část obyvatel přizpůsobí podmínkám ve kterých žijí natolik že si nedokáží představit že by měli žít jinak. A to zvláště v případě že tato skupina obyvatel byla do té doby dominantní. Určující podmínky žití pro celou společnost. Kdy pokud je toto očekávání v korelaci se zbytkem společnosti a okolními podmínkami je toto bráno jako potvrzení moudrosti této skupiny a dochází k nárůstu jejich přestiže a moci.
Avšak problém nastává pokud je mezi tímto očekáváním a realitou rozpor. A nebo dokonce protiklad. To poté ve společnosti vzniká pnutí kdy do té doby dominantní skupina obyvatel chce pokračovat v nastoleném kurzu zatímco jiná skupina obyvatel se chce ubírat jinudy. Ve společnosti tak vzniká zlomová linie a pnutí. Což bychom mohli přirovnat k tektonickému zlomu na rozhraní litosférických desek. Kde pokud se tyto desky chtějí pohybovat každá jiným směrem a "zaseklý" zlom jim to nedovolí dochází časem k nárůstu pnutí ve zlomu do té míry že materiál zlomu zátěž nevydrží a zlom praskne. Energie v něm naakumulovaná se uvolní ve formě zemětřesení které může mít i katastrofické následky. Po tomto zemětřesení musí přeživší vybudovat vše znovu. A nejlépe s poučením z toho co se stalo.
S lidskou společností je to podobné. Tato pnutí vznikající z rozporu mezi realitou a očekáváním mohou časem narůst do té míry že ve společnosti vypukne otevřený konflikt. Tento konflikt nemusí mít nutně podobu občanské války, ale může mít i spoustu dalších podob. Jako je třeba dělení obyvatel na ty kteří si myslí "že mají práva a ostatní jen povinnosti".

Postupem času, jak tento rozpor narůstá jsou lidé postižení rozporem mezi svým očekáváním a realitou stále akčnější. Dělají vše pro to, aby se vrátily pro ně dobré "staré časy". Avšak to už nejde, doba pokročila. Tlak se zvyšuje, pnutí též. Stejně tak jako na linii mezi tektonickými deskami vznikají silným pnutím před zemětřesením deformace a ze studen se ztrácí voda vznikají podobné deformace i ve společnosti. Té, do té doby dominantní skupině se též ztrácí "voda" ze studní (vysychají finanční zdroje). Což nadále posiluje jejich zoufalství a snaží se organizovat akce na svojí záchranu. Mající charakter zoufalých výpadů.
A pak to přichází. Společenský otřes. Během krátké doby se přenastavuje celá společnost. Staré "jistoty" zanikají, nastává mezidobí. Podobné zmatku a prvním záchranným operacím po silném zemětřesení. Postupem času se situace stabilizuje, skupina obyvatel které nové podmínky nejvíce vyhovují se postupně ujímá vlády. Čemuž se ostatní musí přizpůsobit. Což je to, čeho se původně dominantní skupina obyvatel bojí. Že nové podmínky budou pro ně natolik nepříznivé že půjdou z kola ven. Že ztratí svoji moc a zajištění. Že budou těmi...dole."

Po chvíli pan Balzagette dodal:"to, která skupina obyvatel se po otřesu ujme moci určuje mnoho proměnných. Kdy jednou z proměnných může být i podpora určité skupiny obyvatel z ciziny. Která za podporu a chuť moci následně slouží svým pánům ve formě jakýchsi protektorů. Řídíce se heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpivej".
Což je princip na kterém fungují "tiché" barevné revoluce jejichž princip spočívá v podpoře vybraných kandidátů a vytvoření "společenské tektonické linie" zvenčí. Kdy je následně využito rozporu vyvolaného ve společnosti k jejímu ovládnutí.
Jak tomu zabránit? Tím, že zdravá společnost bude mít ochranné mechanismy vůči takovémuto vměšování. Spočívající jak v transparentnosti, tak i ve svobodě slova a názoru. Kdy je možné poukázat na skutečnost a řešit společenské problémy dříve než přerostou do společenského tektonického zlomu. Ve kterém se postupem času může naakumulovat tolik společenské energie že to způsobí onu skokovou změnu podmínek. Ono společenské "zemětřesení.""

K čemuž Martin dodal:"ten jejich způsob, řvaní, výzvy, prohlášení, protesty byly způsobem jak si prosadit další pokračování jejich způsobu obživy- na úkor druhých. A to aniž by si ve své zaslepenosti a nadutosti uvědomovali že jejich éra končí. Změna se blíží a jejich snaha ji co nejvíce oddálit povede akorát k tomu že následky budou o to horší. Nejen pro ně, ale bohužel i pro ostatní občany. Občany, které oni považují za plebs povinný je živit. A poslouchat jejich názory a mistrování.
Avšak to, co dělali mělo ve spojení s jedním povahovým rysem většiny z nich jedno velké riziko. A to, že se v touze po moci a penězích přikloní na stranu která je zaplatí. Že změna sice proběhne, avšak my na jejím konci uvidíme staré tváře v nových pláštích. Staré lokaje v nových livrejích u nového panského domu. Opět pohlížející shora na ty kdož je ve skutečnosti živí.

Na společnost neuvědomující si jednu zásadu kterou Vám říkám ze sve zkušenosti z jednání s mnoha lidmi, řekl Martin.
A tuto moji zkušenost lze shrnout do následujícího citátu:

"Minulost je nutné odčinit, nikoliv odpracovat."

Pan Balzagette k tomu dodal: "Neboť pokání a uvědomění si sebe sama je matkou nápravy. Té skutečné nápravy. Vnitřní."

[Rafael]

Knihovnice:

- ,,Jestli mi budete do toho furt kecat a vyřazovat mé exponáty z Muzea, tak se vám na to s prominutím vyseru! Tohle nemám zapotřebí!"

- ,,Přišlo nám, že máte nějakou starou fóbii až nenávist k P. Pavlovi. Co vám kdysi ten člověk udělal?"

- ,,Mi osobně celkem nic, jen jsem nesnášela prekabátěné a pokrytecké  komunisty:"

- ,,Jestli vám to udělá radost, tak můžeme zřídit pro vás speciální oddělení v Muzeu. Když tam už mimo oddělení šílenství 21. století  je i místnost Smíchu, tak by se možná našla i nějaká menší komůrka věnována bývalým komunistům kde byste se mohla dosyta vyřadit".

Na tohle už Knihovnice nijak nereagovala.

Nicméně následně se stalo toto:

Ten obraz se objevil bez ohlášení.
Nikdo nevěděl, kdo ho přinesl. A nikdo se k němu nehlásil. Byl zavěšen v oddělení Smíchu.
Příliš nápadně na to, aby šlo o omyl.
Někteří se u něj zastavovali déle, než by bylo zdrávo. Jiní kolem něj chodili rychleji než obvykle.
Knihovnice si ho všimla až večer. Dlouho před ním stála.
Pak si řekla, že to není exponát, že je to spíš vzkaz.
A že takové věci do Muzea asi nepatří.

Někdo namítl, že právě proto by tam být měly a že i vzkazy něco vypovídají.
Knihovnice se na něj podívala, ale dlouho.
Ale dost na to, aby bylo jasné, že by neměla nesouhlasit
„Muzeum není místo pro osobní účty,“ řekla tiše.
Na chvíli bylo ticho.
Pak někdo dodal, že možná právě tím kdysi začalo všechno ostatní.

Obraz tam zůstal ještě nějakou dobu.
Až jednou zmizel.
Nikdo neřekl kdy.
A nikdo se neptal kam.
Jen v seznamu exponátů přibyla prázdná položka:

Exponát č. 85.1
Bez popisu.

Exponát č.85.1.jpg (58.41 KiB) Zobrazeno 524 x

Z Kroniky Mlýna - Knihovnice

[drigon]

Protože kronikař je stále mimo ,,provoz" a není moc šancí, že se jeho stav změní, tak zase jen takový alternativní text.

Tentokrát ode mne, od Martina, náčelníka Kocourů.
A prosím budoucí, pokud tento text bude někdo, někdy číst aby omluvili mé možné stylistické a gramatické chyby v zápisu. Protože já jsem voják a ne žádný literát

Říkávalo se, že umírající kobyla kope nejvíc.
A potkan zahnaný do kouta kouše bez rozmyslu.
Nemají jinou možnost.
V pozdní Předmartinské době bylo podobných projevů čím dál víc.
Hluk. Výzvy. Prohlášení.
Lidé, kteří ještě včera určovali směr, začali náhle mluvit hlasitěji než dřív.
Možná proto, že něco tušili.
Ne každý tomu rozuměl.
Ale zpětně se zdá, že mnozí cítili, že se jejich svět mění rychleji, než jsou schopni přijmout.
A že to, co je živilo, už brzy nebude potřeba.
A tak se snažili.
Někdy rozumně.
Někdy zoufale.

Umírajici kobyla nebo potkan zahnán do kouta se nejvice brání.
Ostatně nemají jinou možnost k přežití.
A proto dělají takové zoufalé věci.

Podobné jako byly všelijaké protesty v pozdní Předmartinské době od kulturní fronty. Herců, hereček, režisérů, novinářů a taky i nejrůznějších aktivistů všemožných směrů.

S nástupem umělé inteligence už tak nějak vytušili, že budou zanedlouho úplně zbytní a že ještě musí rychle využít toho, co se dá.

A tak se všemožné snažili pokud se to ještě dá, protože pochopili, že se velmi rychle blíží doba, jak to bylo uvedeno v jednom starém filmu - že už nebudou mít co žrát.
A jejich chlebodárci taky.

K tématu si své řekl pan Balzagette:"to, co Martin popisuje je přesným popisem společnosti kde došlo k velkému rozporu mezi očekáváním a skutečností u do té doby rozhodující skupiny obyvatel. Je to stav který popisuje teorie přerušované rovnováhy i naše teorie "společenského" sociálního darwinismu.
Kdy dochází k tomu, že se určitá část obyvatel přizpůsobí podmínkám ve kterých žijí natolik že si nedokáží představit že by měli žít jinak. A to zvláště v případě že tato skupina obyvatel byla do té doby dominantní. Určující podmínky žití pro celou společnost. Kdy pokud je toto očekávání v korelaci se zbytkem společnosti a okolními podmínkami je toto bráno jako potvrzení moudrosti této skupiny a dochází k nárůstu jejich přestiže a moci.
Avšak problém nastává pokud je mezi tímto očekáváním a realitou rozpor. A nebo dokonce protiklad. To poté ve společnosti vzniká pnutí kdy do té doby dominantní skupina obyvatel chce pokračovat v nastoleném kurzu zatímco jiná skupina obyvatel se chce ubírat jinudy. Ve společnosti tak vzniká zlomová linie a pnutí. Což bychom mohli přirovnat k tektonickému zlomu na rozhraní litosférických desek. Kde pokud se tyto desky chtějí pohybovat každá jiným směrem a "zaseklý" zlom jim to nedovolí dochází časem k nárůstu pnutí ve zlomu do té míry že materiál zlomu zátěž nevydrží a zlom praskne. Energie v něm naakumulovaná se uvolní ve formě zemětřesení které může mít i katastrofické následky. Po tomto zemětřesení musí přeživší vybudovat vše znovu. A nejlépe s poučením z toho co se stalo.
S lidskou společností je to podobné. Tato pnutí vznikající z rozporu mezi realitou a očekáváním mohou časem narůst do té míry že ve společnosti vypukne otevřený konflikt. Tento konflikt nemusí mít nutně podobu občanské války, ale může mít i spoustu dalších podob. Jako je třeba dělení obyvatel na ty kteří si myslí "že mají práva a ostatní jen povinnosti".

Postupem času, jak tento rozpor narůstá jsou lidé postižení rozporem mezi svým očekáváním a realitou stále akčnější. Dělají vše pro to, aby se vrátily pro ně dobré "staré časy". Avšak to už nejde, doba pokročila. Tlak se zvyšuje, pnutí též. Stejně tak jako na linii mezi tektonickými deskami vznikají silným pnutím před zemětřesením deformace a ze studen se ztrácí voda vznikají podobné deformace i ve společnosti. Té, do té doby dominantní skupině se též ztrácí "voda" ze studní (vysychají finanční zdroje). Což nadále posiluje jejich zoufalství a snaží se organizovat akce na svojí záchranu. Mající charakter zoufalých výpadů.
A pak to přichází. Společenský otřes. Během krátké doby se přenastavuje celá společnost. Staré "jistoty" zanikají, nastává mezidobí. Podobné zmatku a prvním záchranným operacím po silném zemětřesení. Postupem času se situace stabilizuje, skupina obyvatel které nové podmínky nejvíce vyhovují se postupně ujímá vlády. Čemuž se ostatní musí přizpůsobit. Což je to, čeho se původně dominantní skupina obyvatel bojí. Že nové podmínky budou pro ně natolik nepříznivé že půjdou z kola ven. Že ztratí svoji moc a zajištění. Že budou těmi...dole."

Po chvíli pan Balzagette dodal:"to, která skupina obyvatel se po otřesu ujme moci určuje mnoho proměnných. Kdy jednou z proměnných může být i podpora určité skupiny obyvatel z ciziny. Která za podporu a chuť moci následně slouží svým pánům ve formě jakýchsi protektorů. Řídíce se heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpivej".
Což je princip na kterém fungují "tiché" barevné revoluce jejichž princip spočívá v podpoře vybraných kandidátů a vytvoření "společenské tektonické linie" zvenčí. Kdy je následně využito rozporu vyvolaného ve společnosti k jejímu ovládnutí.
Jak tomu zabránit? Tím, že zdravá společnost bude mít ochranné mechanismy vůči takovémuto vměšování. Spočívající jak v transparentnosti, tak i ve svobodě slova a názoru. Kdy je možné poukázat na skutečnost a řešit společenské problémy dříve než přerostou do společenského tektonického zlomu. Ve kterém se postupem času může naakumulovat tolik společenské energie že to způsobí onu skokovou změnu podmínek. Ono společenské "zemětřesení.""

K čemuž Martin dodal:"ten jejich způsob, řvaní, výzvy, prohlášení, protesty byly způsobem jak si prosadit další pokračování jejich způsobu obživy- na úkor druhých. A to aniž by si ve své zaslepenosti a nadutosti uvědomovali že jejich éra končí. Změna se blíží a jejich snaha ji co nejvíce oddálit povede akorát k tomu že následky budou o to horší. Nejen pro ně, ale bohužel i pro ostatní občany. Občany, které oni považují za plebs povinný je živit. A poslouchat jejich názory a mistrování.
Avšak to, co dělali mělo ve spojení s jedním povahovým rysem většiny z nich jedno velké riziko. A to, že se v touze po moci a penězích přikloní na stranu která je zaplatí. Že změna sice proběhne, avšak my na jejím konci uvidíme staré tváře v nových pláštích. Staré lokaje v nových livrejích u nového panského domu. Opět pohlížející shora na ty kdož je ve skutečnosti živí.

Na společnost neuvědomující si jednu zásadu kterou Vám říkám ze sve zkušenosti z jednání s mnoha lidmi, řekl Martin.
A tuto moji zkušenost lze shrnout do následujícího citátu:

"Minulost je nutné odčinit, nikoliv odpracovat."

Pan Balzagette k tomu dodal: "Neboť pokání a uvědomění si sebe sama je matkou nápravy. Té skutečné nápravy. Vnitřní."

Někteří lidé se začali dohadovat co onen citát "Minulost je nutné odčinit, nikoliv odpracovat." ve skutečnosti znamená.

Pan Balzagette tudíž po přestávce vystoupil na pódium a k citátu řekl:"tento citát v sobě nese morální a psychologický rozdíl mezi mechanickým nahrazením viny a vnitřní proměnou. Citát naznačuje že vina není něco co lze nahradit penězi či prací, ale je to porušení řádu vyžadující hlubší nápravu.

Neboť existují dva přístupy k odčinění viny.
První přístup, řekněme odpustkový znamená že člověk který provedl nekalost vykoná určité množství dobrých skutků, případně zaplatí sumu peněz či stráví určitý čas trestem aby se účty vyrovnaly. Ve své podstatě se jedná o transakční přístup kdy se člověk snaží svoji vinu odčinit prací či penězi. Člověk který využije tento transakční přístup může pracovat jakkoliv tvrdě avšak vnitřně zůstává stále stejný. Neboť je to snaha vykoupit se z viny bez nutnosti prohlédnout do tváře vlastnímu selhání.
U tohoto transakčního systému je navíc nebezpeč.í že pokud ho začne využívat vládnoucí skupina k plnění své kasy budou nakonec za "nežádoucí" označeny i běžné životní potřeby a zdroje. Které ačkoliv byly do té doby zadarmo či za rozumnou cenu budou tyto postupně zatěžovány stále vyššími "odpustky". Které se stanou příjmem této skupiny "vyvolených." Která má za to že má "božskou" moc rozhodovat o tom co se podle ní smí a co ne.

Přístup druhý "odčinění", usmíření jde mnohem dál. Znamená to že dotyčný přijímá odpovědnost i vinu za svůj skutek. Kdy je důležitá empatie k oběti, soustředění na hojení rány. Zde je rozdíl v tom, že zatímco transakční přístup se soustředí na pachatele aby měl "splněno", aby měl klid, odčinění se soustředí na obět. Na hojení rány. U odčinění často dochází k vnitřní proměně pachatele, kdy se člověk vnitřně přenastaví tak že skutek již vícekrát nezopakuje. Což je hlavní rozdíl proti transakčnímu přístupu kdy pachatel věří že se stačí vyplatit. Tudíž nemá důvod se vnitřně změnit.
Kdy tento způsob, odčinění vyžaduje osobní katarzi, bolestivý proces vnitřní sebereflexe což je akt etický, nikoliv materiální.

Avšak je pravdou že některé akty, jako je například zrada nelze odčinit. To by se musel vrátit čas. Což však není z fyzikálních důvodů možné. Toto je také důvodem proč se zrádci zhusta snaží vykoupit, přesto však nenachází uznání. Kterého člověk který složil pokání, to jest akt vnitřní nápravy dosáhnout může."

[drigon]

Mladý vědec na přátelském posezení:"zde v této bedně je zavřená kočka. Nevíme v jakém stavu je. Jestli je živá či mrtvá. Avšak pokud zkusíme bednu otevřít mechanismus uvnitř bedny kočku zabije."

Lidé okolo koukali na bednu a řešili jak zjistit stav kočky. Někdo navrhl "přestřihnout ten červený drát", další chtěl do bedny udělat okénko kterým se podívá dovnitř. Byly i jiné nápady. Například použít přístroj na kolonoskopii tlustého střeva.
Až Martin viditelně dumající přistoupil k bedně s kočkou do které nohou na které měl vojenskou botu kopl. Bedna poposkočila a zevnitř se ozvalo "mňáááúuu" doprovázené prskáním a syčením.

"Žije. A podle toho randálu bude i v pořádku." Pronesl Martin a jal se zkoumat stůl na kterém byly tácy s chlebíčky několika druhů.

[drigon]

Protože kronikař je stále mimo ,,provoz" a není moc šancí, že se jeho stav změní, tak zase jen takový alternativní text.

Tentokrát ode mne, od Martina, náčelníka Kocourů.
A prosím budoucí, pokud tento text bude někdo, někdy číst aby omluvili mé možné stylistické a gramatické chyby v zápisu. Protože já jsem voják a ne žádný literát

Říkávalo se, že umírající kobyla kope nejvíc.
A potkan zahnaný do kouta kouše bez rozmyslu.
Nemají jinou možnost.
V pozdní Předmartinské době bylo podobných projevů čím dál víc.
Hluk. Výzvy. Prohlášení.
Lidé, kteří ještě včera určovali směr, začali náhle mluvit hlasitěji než dřív.
Možná proto, že něco tušili.
Ne každý tomu rozuměl.
Ale zpětně se zdá, že mnozí cítili, že se jejich svět mění rychleji, než jsou schopni přijmout.
A že to, co je živilo, už brzy nebude potřeba.
A tak se snažili.
Někdy rozumně.
Někdy zoufale.

Umírajici kobyla nebo potkan zahnán do kouta se nejvice brání.
Ostatně nemají jinou možnost k přežití.
A proto dělají takové zoufalé věci.

Podobné jako byly všelijaké protesty v pozdní Předmartinské době od kulturní fronty. Herců, hereček, režisérů, novinářů a taky i nejrůznějších aktivistů všemožných směrů.

S nástupem umělé inteligence už tak nějak vytušili, že budou zanedlouho úplně zbytní a že ještě musí rychle využít toho, co se dá.

A tak se všemožné snažili pokud se to ještě dá, protože pochopili, že se velmi rychle blíží doba, jak to bylo uvedeno v jednom starém filmu - že už nebudou mít co žrát.
A jejich chlebodárci taky.

K tématu si své řekl pan Balzagette:"to, co Martin popisuje je přesným popisem společnosti kde došlo k velkému rozporu mezi očekáváním a skutečností u do té doby rozhodující skupiny obyvatel. Je to stav který popisuje teorie přerušované rovnováhy i naše teorie "společenského" sociálního darwinismu.
Kdy dochází k tomu, že se určitá část obyvatel přizpůsobí podmínkám ve kterých žijí natolik že si nedokáží představit že by měli žít jinak. A to zvláště v případě že tato skupina obyvatel byla do té doby dominantní. Určující podmínky žití pro celou společnost. Kdy pokud je toto očekávání v korelaci se zbytkem společnosti a okolními podmínkami je toto bráno jako potvrzení moudrosti této skupiny a dochází k nárůstu jejich přestiže a moci.
Avšak problém nastává pokud je mezi tímto očekáváním a realitou rozpor. A nebo dokonce protiklad. To poté ve společnosti vzniká pnutí kdy do té doby dominantní skupina obyvatel chce pokračovat v nastoleném kurzu zatímco jiná skupina obyvatel se chce ubírat jinudy. Ve společnosti tak vzniká zlomová linie a pnutí. Což bychom mohli přirovnat k tektonickému zlomu na rozhraní litosférických desek. Kde pokud se tyto desky chtějí pohybovat každá jiným směrem a "zaseklý" zlom jim to nedovolí dochází časem k nárůstu pnutí ve zlomu do té míry že materiál zlomu zátěž nevydrží a zlom praskne. Energie v něm naakumulovaná se uvolní ve formě zemětřesení které může mít i katastrofické následky. Po tomto zemětřesení musí přeživší vybudovat vše znovu. A nejlépe s poučením z toho co se stalo.
S lidskou společností je to podobné. Tato pnutí vznikající z rozporu mezi realitou a očekáváním mohou časem narůst do té míry že ve společnosti vypukne otevřený konflikt. Tento konflikt nemusí mít nutně podobu občanské války, ale může mít i spoustu dalších podob. Jako je třeba dělení obyvatel na ty kteří si myslí "že mají práva a ostatní jen povinnosti".

Postupem času, jak tento rozpor narůstá jsou lidé postižení rozporem mezi svým očekáváním a realitou stále akčnější. Dělají vše pro to, aby se vrátily pro ně dobré "staré časy". Avšak to už nejde, doba pokročila. Tlak se zvyšuje, pnutí též. Stejně tak jako na linii mezi tektonickými deskami vznikají silným pnutím před zemětřesením deformace a ze studen se ztrácí voda vznikají podobné deformace i ve společnosti. Té, do té doby dominantní skupině se též ztrácí "voda" ze studní (vysychají finanční zdroje). Což nadále posiluje jejich zoufalství a snaží se organizovat akce na svojí záchranu. Mající charakter zoufalých výpadů.
A pak to přichází. Společenský otřes. Během krátké doby se přenastavuje celá společnost. Staré "jistoty" zanikají, nastává mezidobí. Podobné zmatku a prvním záchranným operacím po silném zemětřesení. Postupem času se situace stabilizuje, skupina obyvatel které nové podmínky nejvíce vyhovují se postupně ujímá vlády. Čemuž se ostatní musí přizpůsobit. Což je to, čeho se původně dominantní skupina obyvatel bojí. Že nové podmínky budou pro ně natolik nepříznivé že půjdou z kola ven. Že ztratí svoji moc a zajištění. Že budou těmi...dole."

Po chvíli pan Balzagette dodal:"to, která skupina obyvatel se po otřesu ujme moci určuje mnoho proměnných. Kdy jednou z proměnných může být i podpora určité skupiny obyvatel z ciziny. Která za podporu a chuť moci následně slouží svým pánům ve formě jakýchsi protektorů. Řídíce se heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpivej".
Což je princip na kterém fungují "tiché" barevné revoluce jejichž princip spočívá v podpoře vybraných kandidátů a vytvoření "společenské tektonické linie" zvenčí. Kdy je následně využito rozporu vyvolaného ve společnosti k jejímu ovládnutí.
Jak tomu zabránit? Tím, že zdravá společnost bude mít ochranné mechanismy vůči takovémuto vměšování. Spočívající jak v transparentnosti, tak i ve svobodě slova a názoru. Kdy je možné poukázat na skutečnost a řešit společenské problémy dříve než přerostou do společenského tektonického zlomu. Ve kterém se postupem času může naakumulovat tolik společenské energie že to způsobí onu skokovou změnu podmínek. Ono společenské "zemětřesení.""

K čemuž Martin dodal:"ten jejich způsob, řvaní, výzvy, prohlášení, protesty byly způsobem jak si prosadit další pokračování jejich způsobu obživy- na úkor druhých. A to aniž by si ve své zaslepenosti a nadutosti uvědomovali že jejich éra končí. Změna se blíží a jejich snaha ji co nejvíce oddálit povede akorát k tomu že následky budou o to horší. Nejen pro ně, ale bohužel i pro ostatní občany. Občany, které oni považují za plebs povinný je živit. A poslouchat jejich názory a mistrování.
Avšak to, co dělali mělo ve spojení s jedním povahovým rysem většiny z nich jedno velké riziko. A to, že se v touze po moci a penězích přikloní na stranu která je zaplatí. Že změna sice proběhne, avšak my na jejím konci uvidíme staré tváře v nových pláštích. Staré lokaje v nových livrejích u nového panského domu. Opět pohlížející shora na ty kdož je ve skutečnosti živí.

Na společnost neuvědomující si jednu zásadu kterou Vám říkám ze sve zkušenosti z jednání s mnoha lidmi, řekl Martin.
A tuto moji zkušenost lze shrnout do následujícího citátu:

"Minulost je nutné odčinit, nikoliv odpracovat."

Pan Balzagette k tomu dodal: "Neboť pokání a uvědomění si sebe sama je matkou nápravy. Té skutečné nápravy. Vnitřní."

Martin poté dodal:"změna, nebo-li revoluce v roce 1989 byla poháněna touhou většiny společnosti po lepším životě. Po lepším uplatnění. Po svobodě a touze společnosti rozhodovat sama o sobě.
To řvaní, hemžení a protestování z jara roku 2026 bylo vedeno touhou menší, početně dost možná marginální části společnosti pokračovat v jejich způsobu života. V jejich způsobu života na úkor většiny společnosti kterou oni pohrdali. Považovali se za vyvolené a než došlo ke změně která je z větší části odstavila na podzim roku 2025 od moci si okolo sebe vytvořili nejen mediální armádu která svým "bubnováním" měla u většiny společnosti vytvořit dojem že jsou stále na kapitánském křesle. Ne u kormidla jak se říká, ale na kapitánském křesle ve velitelském můstku kde sedí skutečný vládce lodi kterého kormidelník který opravdu manevruje s lodí poslouchá.

Takže jak vidíme mezi roky 1989 a 2026 je velký rozdíl. V roce 1989 protestovala většina společnosti za lepší život pro sebe a své potomky, zatímco protesty z jara roku 2026 byly vedeny snahou menšiny udržet si svůj způsob života na úkor většiny. To je ten rozdíl který naprosté většině lidí unikl a který zároveň mnohé vysvětluje."

Pan Balzagette poté dodal:"velikonoce jsou svátky oslavující nový život. Svátky počátku Nového života který se na jaře po zimě rodí. Což je i důvodem mnoha našich zvyků a tradic. Které pokud si uchováme budeme žít.
Možná budou mnozí přemýšlet nad tím proč dnes k tématu o kterém jsme zde mluvili přidávám Velikonoce. Budou si říkat že to spolu nesouvisí. Ale ono to spolu souvisí. Možná víc než si myslíte."

Lidé se začali bavit o slovech pana Balzagetteho. Až Martin pronesl:"aby změna mohla proběhnout musí se nejprve prosadit. Tak jako jaro po zimě."

[Rafael]

Velikonoce.jpg (69.56 KiB) Zobrazeno 414 x

Anebo ještě vyroste?


Zasadila Kronikářka která s těmi řízky přišla do osobní zkušenosti.
*
Velmi stručný souhrn toho co se stalo ráno Velikonočního pondělí ve Mlýně:

- Dr. Sova chtěl podle tradice vypomlázkovat jednu ošetřovatelku.
A Fenič zrovna tu samou.
Sestra nějak nepochopila nebo co, tu velikonoční tradici, a urputně se začala bránit.
Začala ječet a snažila se před nimi prchnout v domnění, že se zas jedná o nějakou nákazu šílenství a poblouznění myslí.
Viz. Modrý Fero, zčernané ruce kronikáře, modří psi u vodních toků apod.dalsich podivných událostí.
Sestra přetáhla Sovu násadou smetáku a o hlavu mu i následně rozbila nějakou láhev s nějakým léčivem.
Později se zjistilo, že to byl tzv. bažant - nádoba na moč imobilních pacientů.
A ta je dost těžká a vyrobená z tlustého skla.

Sova to vyhodnotil jako útok na svou osobu od Feniče a aniž by se snažil všechny okolností pochopit vrhnul se na něj.
V blízkosti toho incidentu se naneštěstí nacházeli i oba psi vlastněné doktory.
Mimochodem velké chlupaté potvory které už leccos zažily.
A tak došlo k boji jejímž výsledkem byli oba dva těžce pokousaní doktoři.
Nakonec se oba psi pustili i do sebe.
A podle zběžneho  ohledání obou psích bojovníků řekla veterinářka, že s nimi a jejich zašíváním bude mít spoustu práce.

Na rozdíl od ošetřovatelek a sester které by snad měly zranění obou doktorů hravě zvládnout.
*
A Pomlázky, všeobecné veselí i od těch ,,postižených" tímto zvykem žen a dívek.

- Kluci z SPSP honili holky po celém mlýnském areálu z Amazonek.
- Někdo surově sešvihal Knihovnici
- Kocouři v jedné Mlýnské strouze málem utopili Martinu....

Z Kroniky Mlýna Knihovnice

P.S. Žádné jelita a ani modřiny na zadku nemám. Teda aspoň zatím.

[drigon]

Když se odpoledne situace uklidnila se na scéně objevili místní otužilci. U rybníka se svlékli, natáhli si plavky a vlezli do vody která měla 6°C. Okolo šel Martin s Danielou a dva mladí kluci od Kocourů se ho zeptali jestli se taky smočí. Martin si v tu chvíli vzpomněl na svůj pokus o přejezd bazénu na lyžích kdy se vykoupal a koupel při bruslení skoro před třiceti lety. Obojí přežil bez problémů, akorát u toho lapal po dechu a měl pocit "miliardy jehliček ve svěráku".
Tak mu to nedalo, svlékl se do trenýrek a vlezl do vody. Ihned ucítil známý pocit jehliček. A když měl vodu do půl pasu se ponořil a udělal několik temp. To se k "jehličkám" přidal vyražený dech a lapání po vzduchu. A ještě něco dalšího, co před lety nepocítil. Silné bušení srdce. Tak si v ledové vodě stoupl a asi minutu se v ní procházel. Ponořený do půl pasu. "Ať si tělo zvykne." Řekl si. A po minutě se ponořil podruhé. Bušení srdce se ozvalo znovu. A k tomu pocit "tvrdého" chodu srdce. Když to ani po pěti tempech nepřestalo se Martin vynořil a odešel na břeh. Zde ho Daniela upozornila na zvláštní mramorování kůže kterou měl Martin úplně bílou se zvláštními rudými fleky. To se Martin raději rychle utřel a oblékl se. Čekal že se dostaví horko které popisují otužilci po oblečení. Avšak horko nepřišlo. Jen mírná třesavka. To Martinovi nedalo a pokračoval po rozloučení s otužilci v procházce. Ušel přes pět kilometrů během kterých byl čtyřikrát do křoví na malou. Po příchodu domů zatopil v kotli a po zbytek dne více méně odpočíval. Přišlo mu, jako by na prsou cítil unavený sval.
Toho večera Martin usnul jako hozený do vody a když se druhého dne probudil byl pocit únavy v prsou slabší než večer. Trvalo až do večera než tento pocit úplně zmizel. A až další den byl Martin jako rybička. A začalo ho zajímat jak se otužilci připravují. Že to v ledové době vydrží bez nepříjemných příznaků.

[Rafael]

Z Veteriny o předchozích následcích oslav Velikonoc ve Mlýně:

Velký Černý - osmnáct stehů. Většinou na hrudi a na zádech.

Fenka - několik stehů aby ji mohly být přišity uši. A možná přijde i o ocas který je z větší části odkousnut a odtržen skoro přímo u kořene.
Oba psi jsou zatím pod vlivem farmaceutik a spí.
*
Zprávy o zdravotním stavu obou doktorů zatím sestry a pečovatelky nevydaly.
Jen částečně ve smyslu, že se u obou jedná o spoustu tržných, nikterak nebezpečných, ale i tak hrozivě vypadajících ran.
Nicméně všechny jsou zašité a dezinfikovany.
Pak ještě byla zmínka o otřesu mozku a nějakých střepech v hlavě. A že by se mohlo stát, že se některé mohly dostat i dovnitř dutiny lebeční.

Ostatní zranění třeba jako skoro ukousnuté ucho, několik prstů silně poškozených na pravé ruce jednoho z doktorů bylo vynecháno.
Podobně jako spousta velmi krvácejících škrábanců způsobených drápy obou psů.

Z Kroniky Mlýna - Veterinářka.

[drigon]

Pan Metuzalém který si stěžoval na své koleno ve kterém mu to loupalo a přeskakovalo se jednoho dne zeptal mladých jaký je podle nich důvod toho proč státy které později tvořily EU v době EHS prosperovaly a držely se na špici vývoje aby poté po vzniku EU začaly čímdál tím víc zaostávat?

Mladí se začali dohadovat až jim nakonec pan Metuzalém odpověděl:"víte, za EHS byl každý stát sám za sebe. Byť si státy domlouvaly společné technické normy právní předpisy byly ve skutečnosti konkurenty. To je nutilo se zlepšovat. Kdy právě tato určitá forma spolupráce a vzájemné konkurence nutila státy se vyvíjet. Zlepšovat se, snažit se být na špici. Neboť to "být na špici" bylo tím, co zvyšovalo životní úroveň obyvatel a tím i úroveň státu. A to včetně sociálního systému.

Kdežto po nástupu EU se státy staly součástí jednoho celku. Přestaly být konkurenty. Kdy místo konkurence nastoupila regulace. Regulace mnohdy blokující vzájemnou konkurenci tam, kde by to prospělo všem aktérům. Státy tak ztratily hnací sílu k tomu "být na špici", což spustilo nejen zaostávání států jako takových, ale i EU jako celku z těchto států složeného. Vznikl zde samoposilující efekt regulací kdy jedna regulace plodí další regulace. Systém se tak uzavírá do bludného kruhu zaostávání a snahy regulovat i toto zaostávání které je přímým následkem těchto přebujelých regulací.

[drigon]

Tento stav kdy jsou státy sloučeny do jednoho celku pod společným vedením dává příležitost k uplatnění politiků kteří jsou natolik neschopní že by ve své domovské zemi museli skončit pro neschopnost. Tak jako jistá dáma ve své původní profesi hledající problémy tam kde jiní hledají potěšení.
Tito politici a jejich přitakávači se v nocenském žebříčku dostanou natolik vysoko že problémy obyčejných občanů které alespoň jednou za čas musí trápit "národní" politiky tyto jedince prostě netrápí. Jsou mimo jejich zorné pole.
Za to oni jsou v zornén poli různých vlivových skupin a lobbistů pro které je odtrženost těchto jedinců od reality perfektní příležitostí k jejich ovlivňování.
Takto vzniká značná část regulací nad kterými zůstává rozum stát. Nevznikají samy od sebe, ty regulace. Ale činností těchto vlivových skupin a lobbistů kteří udělají vše pro to aby jejich rejdy zůstaly skryté. K čemuž je imunita těchto jedinců perfektním krytím a zbraní vůči těm kdož po nich chtějí aby byli stejně transparentní jako ostatní.

Kdy právě tato mocenská imunita a z ní vyplývající neodpovědnost za své jednání jsou jednou z primárních příčin úpadku a následného zániku EU. Spolku států který byl původně myšlen jako zóna volného obchodu, podnikání a pohybu osob který se právě vlivem neodpovědnosti odpovědných jedinců stal úpadkovým kontinentem. Kontinentem který se mílovými kroky vracel tam odkud před staletími vzešel. Do doby "modifikovaného" feudalismu. Kdy právě feudál byl tím imunním vůči běžným lidem z čehož vyplývala jeho neodpovědnost za jeho rozhodnutí jejichž důsledky nesli právě obyčejní lidé.

K čemuž musím dodat." Povzdechl si pan Metuzalém, " že v některých případech se k moci v nové době dostávají příslušníci starých šlechtických rodů, které poznáte podle šlechtických titulů jako je například "von".
Tyto rody jejichž příslušníci vládli lidem po mnoho generací mají vyvinuté mechanismy jak se dostat k moci. I když jednou moc ztratí jsou schopni ji získat postupem času zpět. Jak je to možné? Tito lidé jsou ve své podstatě pro vládnutí "vyšlechtěni" mnoha generacemi jejich předků u kterých byly vlohy pro vládnutí cíleně podporovány jak vlastní rodinou, tak I speciální výchovou a výcvikem kterých se jim dostalo. Tito lidé bývají rození, v některých případech i naučení vůdci čehož právě vlivové skupiny které je v jejich moci podporují využívají. Vzniká tak oboustranně výhodný vztah kdy se za peníze na straně jedné platí mocí pro stranu druhou.
Moc za prachy, prachy za moc. Pro ně oboustranně výhodný vztah jehož náklady platí strana třeti. Běžní občané a podnikatelé. Takto to funguje a právě toto pochopení funkce technologie jejich moci je klíčem k pochopení toho co, jak a proč se děje. A leckdy i k tomu co by se s tím dalo udělat."
Domluvil pan Metuzalém a uklonil se.

[drigon]

Při povelikonočním posezení rozvinul pán s kloboukem zajímavou debatu. Týkala se bývalého prezidenta D. Trumpa a toho, jestli je lovec, nebo sběrač. To jak se podle staré teorie lidé dělili na tyto dvě skupiny.
Většina lidí D. Trumpa řadila do kategorie "lovec", až se do toho vložil Martin který tuto debatu se zájmem pozoroval.

"Zapomínáte že vedle kategorií "lovec a sběrač" existuje ještě kategorie třetí "predátor". Což je člověk který když něco chce uvažuje jak se k tomu co chce dostat bez ohledu na následky pro napadeného. Avšak s co nejmenšími následky pro sebe, neboť predátor který prohraje souboj s kořistí není ve světě predátorů predátorem ale kořistí.
Spousta lidí si myslí že predátor potřebuje k útoku na kořist důvod což však není ve valné většině případů pravdou.
Toto jednání predátorů tak shrnuji do následujícího citátu:

Predátor k tomu aby Vás napadl nepotřebuje důvod, stačí mu podnět. Přitom tento podnět si může dodat on sám.
Martin, velitel Kocourů a člen Velké sedmy.

Avšak vždy platí že predátor zvažuje síly své a své potenciální kořisti. Kdy pokud uvidí že je kořist moc silná může ze svého plánu dočasně ustoupit do doby než získá výhody. Což je stav kterého můžete využít a chystat si pro něj "překvapení". Jako byly například ty drony a rakety které by americké armádě zpusobily značné ztráty. Kdy by se tak armáda v očích američanů změnila z lovce v pošramocenou kořist. Což je přesně to, co predátor v jejím velení nechce.
Takže jak vidíte leckdy se ty největší bitvy neodehrávají na bitevním poli, na moři či ve vzduchu. Ale v myslích a hlavách vůdců. Je to souboj nejen oceli, ale i psychiky a psychologie. V psychologickém poměru N/V (náklad/výnos), kdy tento poměr N/V nemusí být vyjadřen jen penězi, ale i egy. A veřejným míněním které dokáže s poměrem N/V též pořádně zamávat."

[Rafael]

Spor o obrázek z pozdní  Předmartinské doby:

Těžká doba.jpg (71.79 KiB) Zobrazeno 285 x

Dívala jsem se na obrázek visící zatím na vstupní chodbě do prostor Muzea dívala déle, než bylo nutné.
„Tohle je ještě smích?“ zeptala se.
Nikdo neodpověděl hned.
Pak někdo řekl:
„Dokud se tomu smějeme, tak asi ano.“
A to je celé.

Obraz tudiž zatím nevisel ani v jedné místnosti. Byl na chodbě. Mezi Smíchem a Šílenstvím.
Někdo pod něj přibil malou tabulku.

Ne pečlivě. Spíš narychlo.
Na ní bylo křídou napsáno:
Kam to patří?
Pod tím dvě slova:
- SMÍCH?
- ŠÍLENSTVÍ?
A pod nimi čáry.
První den přibylo pár tahů. Druhý den už jich bylo víc.
Někdo udělal čárku mezi a napsal:
„Oboje.“

Jiný to přepsal na:
„Ani jedno.“
Já jsem si toho všimla, ale nijak nezasáhla.
Jen jednou večer tabulku setřela. Ráno byla plná znovu.
A jednou se tam objevila třetí možnost.
Napsaná jinou rukou.
Pomaleji.

Z Kroniky Mlýna - Knihovnice.

[drigon]

Posléze se řeč stočila na porovnání D. Trumpa a V.I. Putina. Někteří si mysleli že jsou oba predátoři, avšak pan Balzagette k tomu dodal.

"Trump je predátor jak jsme si již řekli. Avšak Putin je šachista. Což jsou dvě naprosto rozdílné kategorie. Predátor chce vítězství kde "uloví" kořist s minimálními ztrátami.
Kdežto šachista ví že aby mohl v duelu vyhrát musí obětovat některé méně důležité figurky. Kdy vhodně zvolenou taktikou hry dokáže postupem času svého protivníka dostat tam kde ho chce mít.

Takže lze říci že predátor uvažuje v krátkodobém hledisku. Kdy chce rychlé vítězství s tím, že pokud uvidí že budou problémy a že to bude nadlouho ze svého dobrodružství vycouve.
Kdežto strategie šachisty je dlouhodobá. Uvažuje na několik tahů dopředu, nebojí se taktizovat i vyčkávat. Pokud je to z dlouhodobého hlediska výhodné klidně ztratí bitvu (figurku) aby vyhrál válku (celou hru).

Takže když to shrneme v duelu těchto dvou typů osobností bývá ze začátku úspěšnější predátor. Utočí rychle a tvrdě, avšak jak se časem vyčerpává začíná vítězit šachista. Se svojí strategií zaměřenou na čas jako veličinu umožňující rozehrát hru plnou tahů i čekání.
Z čehož vyplývá proč Američané "odstoupili" z války na Ukrajině (nejen tam) kde měli sjednánu smlouvu o nerostech. Původně rychlá hra se změnila v dlouhodobou záležitost která nevyhovovala jejich systému "predátora". Rychlý zisk byl nahrazen časem. Časem který je veličinou jehož má predátor nedostatek. Což je příčinou toho proč si predátor našel jinou kořist."

Pan Balzagette byl následně tázán jak na toto co řekl přišel. Jeho odpověď byla jednoduchá a přímočará.
"Ze studia historie i současnosti. Všimněte si rozdílů v rychlosti náběhu obou zemí. Američané upřednostňují rychlou akci. Takzvaně "uklidit to" a jít domů. Vydělat na tom co nejrychleji.
Kdežto Rusové? Těm to naopak trvá docela dlouho než se "nastartují". Avšak jakmile se jim start povede dovedou "běžet" velmi dlouho. Mají čas a prostor které dovedou využít.
To je rozdíl mezi Američany a Rusy. Jako mezi sprinterem a maratoncem. Postavte je oba vedle sebe na krátké, střední a dlouhé trati. Tam uvidíte ten rozdíl."

[drigon]

"Též si musíte uvědomit," pokračoval pan Balzagette, "jací lidé v obou zemích žijí. Jakým podmínkám jsou vystavení a co se od nich očekává. Kdy zatímco v Americe je očekáván maximální zisk za co nejkratší dobu, což je důsledkem toho jací lidé do Ameriky přišli (dobrodruzi, lidé chtějící se prosadit a i zločinci). Tak v Rusku žijí lidé hlavně vytrvalí a odolní. Což je dáno přírodními podmínkami a vzdálenostmi tam panujícími.
A z tohoto rozdílu vyplývá rozdíl v přístupu obou zemí k boji. Američané očekávají krátkou efektivní akci s minimálními náklady a maximálním ziskem, zatímco Rusové dlouhodobou akci kde počítají se ztrátami. Což je pro ně při jejich způsobu boje normální, neboť využívají hloubku svého území jako vyrovnávač svého pomalého startu. Kdy toto prodloužení logistiky nepřítele je pro ně výhodou, neboť jim se logistika krátí.

Když se vrátíme k Íránu bylo zřejmé že Íránci znali tuto "rychlou" strategii USA. Kdy je válečná mašinerie USA nastavena na rychlý konflikt s vítězným koncem. Tudíž stačí zvolit způsoby a prostředky boje které tento způsob boje znemožní. Což povede k odstupu USA z konfliktu tak jako se to stalo v Afgánistánu.
Kdy je však třeba mít na vědomí že pokud USA nevyjde první akce že se časem mohou pokusit o reparát. Mohou změnit taktiku. Zkusit zemi izolovat. Či provést něco jiného. Neboť chytrý predátor se dovede ze svých chyb ponaučit a následně zaútočit ze směru odkud kořist útok nečeká. Což může být problém jak pro Ajattoláha, tak i pro šachistu.
Způsoby se vyvíjejí, postupy též. Toto je třeba mít na paměti. Pokud nechcete skončit jako oběť predátora či jako prohraný protivník šachisty."

[drigon]

"Tohoto stavu, kdy je predátor zaměřen na provádění krátkých efektivních akcí může využít jeho souputník (Izrael) mající problém se svým sousedem či sousedy." Pokračoval pan Balzagette. "Obzvláště má-li sousední stát na svém území něco co se predátorovi může hodit. Jako je například ropa, plyn či prvky použitelné jako palivo do jaderných elektráren či jako aktivní náplň do jaderných zbraní fungujících jako "totální pojistka" proti útoku predátora.
Pokud tedy tento souputník predátora který zná predátora dokáže tohoto predátora vyprovokovat k útoku proti sousednímu státu který však počítá s vlastnostmi predátora nastává vážný problém. Protože pak má predátor dvě možnosti které mu zbývají pokud se nechce zaplést do dlouhodobého konfliktu kdy bude bojovat jak proti připravenému státu, tak i proti vlastnímu veřejnému mínění občanů "zvyklych" na rychlé efektivní akce. Kdy tento boj zpravidla končí ztrátou moci predátora a ukončením konfliktu silou která volby vyhraje s předsevzetím ukončení války. Což byl i jeden z volebních slibů pomocí kterého se D.Trump dostal k moci.
Jaké jsou ty možnosti? První možností je vycouvání z konfliktu za situace kterou predátor může alespoň částečně vykládat jako svůj úspěch. Protože to mu přinese alespoň částečné plusové body u veřejnosti.
Druhou možností je srovnání státu se zemí spojeném s eliminací velké části tamní společnosti. Vedoucímu k dezintegraci tamní společnosti, případně k uprchlické vlně. Je to takové to "vybombardování do pravěku".
Které však má svůj háček v tom, že se na něj může tento stát připravit. A to jak militarizací společnosti s důrazem na gerilovou válku (Afgánistán), tak "salvami smrti" vypalovanými vůči sousedním zemím před zničením vlastního státu. Tyto "salvy smrti" zpusobí takové škody okolním státům že to dost možná povede k pádům jejich vlád, případně ke vzniku uprchlické vlny. Kdy tato uprchlická vlna může zničit souputníka predátora majícího jen omezené zásoby sofistikované vojenské techniky. Avšak je třeba si uvědomit že tento souputník může tváří v tvář svému zničení sáhnout ke zbraním biblické odplaty (JZ) které sice "oficiálně" nemá, avšak ve skutečnosti je má držíce se strategie strategické jaderné neurčitosti.
Kdy právě tato strategie strategické jaderné neurčitosti povede lidi v uprchlické vlně k přesvědčení že tento souputník predátora ve skutečnosti jaderné zbraně nemá. A tento poté ve smrtelné křeči tyto jaderné zbraně použije.
Tím dojde k zániku (ne)jedné civilizace jak D.Trump říkal.
Kdy právě znalost vlastních možností spojená s neznalostí možností protivníka může vést k rozpoutání kaskády dějů vedoucích ke splnění biblického proroctví.

...Lotova žena se ohlédla a ... změnila se v solný sloup..

[drigon]

Někteří začali toto riziko zpochybňovat.
Až vystoupil Martin.
Jeho řeč byla jasná, suchá a úderná.

"Jaderná doktrína státu Izrael je založena na následujících doktrínach.

-strategická nejednoznačnost. Což je stav kdy Izrael záměrně udržuje svět v nejistotě ohledně svého jaderného arsenálu. Což může umožňuje odstrašení skutečných i potenciálních nepřátel a to aniž by Izrael riskoval regionální závody ve zbrojení. Odhady jsou že Izrael má cca 90-200 jaderných hlavic s potřebným počtem nosičů všech tří hlavních kategorií. Takzvané jaderné triády.
-Samsonova volba. - Jaderné zbraně jsou v Izraeli vnímány jako záruka přežití státu. Jsou považovány za poslední možnost obrany Izraele v případě jeho bezprostředního ohrožení.
-Beginova doktrína. - Izrael si vyhrazuje právo na preventivní útok proti státům v regionu které by se pokoušely získat jaderné zbraně a tak ohrozit jeho bezpečnost. Kdy právě riziko uplatnění Beginovy doktríny mohlo být za útokem USA na Írán.

Platí že základním motivem jaderné doktríny státu Izrael je zabránit arabským či jiným pro něj ohrožujícím státům (Írán,...) v dosažení vojenské převahy která by mohla ohrozit existenci samotného státu Izrael.

Takže jak vidíte jde o promyšlený soubor pravidel státu který po desetiletí žije v prostředí permanentního nepřátelství. Který přežil několik pokusů o eliminaci. A který se v prostředí omezených zdrojů snaží zabránit propuknutí zbrojních závodů ve kterých by s ostatními státy majícími díky přírodnímu bohatství (ropa, plyn,...) v podstatě neomezené finanční zdroje mohl celkem snadno prohrát. Proto Izrael zvolil taktiku kdy ostatní neví jak na tom ve skutečnosti je. Kdy jedním z "produktů" této taktiky byl i zákaz zveřejňování následků bombardování území Izraele Iránem. Prostě aby nikdo neviděl skutečnost a zbyly jen dohady.
Avšak je třeba mít na paměti že pokud bude Izrael podle této doktríny existenčně ohrožen mu jeho doktrína povoluje použití jaderných zbraní proti existenčně ohrožujícím protivníkům. Což právě situace uprchlické lidské vlny může být."