- "Ano, přiznávám, že mám. Byli schopni vyrábět mnoho desítek speciálních a špičkových ocelí.
Ale musím uznat, že v oblasti jaderného strojírenství jsem pozapomněl na Pilsen Steel. Ti byli taky v té době v Jaderné Energetice hodně dobří a a spolupracovali spolu.
Citace z dobových materiálů, Wiki apod. o tom podniku.
A dopadli stejně blbě jako ty Vítkovice. Asi to tak někdo chtěl a udělalo se všemožné pro likvidaci našeho těžkého a špičkového a strategického průmyslu".Počátky slavného strojírenského závodu sahají až do 1859, kdy hrabě Arnošt Waldštejn z důvodu rozšíření svých železáren v Sedlci u Starého Plzence přemisťuje strojírnu vybudovanou v roce 1856 do vnitřní části města Plzně. Roku 1866 nastupuje na pozici vrchního inženýra tehdy ještě neznámý Emil Škoda. Výroba se v té době soustředí zejména na parní kotle, čerpadla, dmychadla a zařízení pro cukrovary.
Vzhledem k omezené kapacitě výroby závislé na dodávkách materiálu ze sedleckých železáren iniciuje Škoda výstavbu vlastní slévárny. Roku 1869 se stává jediným majitelem plzeňského závodu poté, co hrabě Waldstein přestává mít o rozrůstající se podnik zájem. Krátce poté dochází k zásadnímu rozšíření provozu a rozvoj megalurgické základny výstavbou slévárny litiny a neželezných kovů.
V roce 1886 zahajuje svůj provoz ocelárna s jednou 5t siemens-martinskou pecí. O rok později byla postavena druhá o objemu 10t. Pomalu se také začíná s výrobou ingotů. Do roku 1914 tvoří jádro ocelárny již 6 martinských pecí a 3 konvertory.
Během první světové války se Škodovy závody stávají hlavním dodavatelem zbraní rakousko-uherské armády. K roku 1917 zde pracuje na třicet tisíc dělníků. Komplikovanou poválečnou situaci řesí začlenění do koncernu Schneider a Cie Creusot. V roce 1918 byla do provozu uvedena první 4t oblouková pec. Huť se začíná proslavovat mohutnými odlitky pro lodní průmysl.
Za druhé světové války funguje závod pod koncernem Reichswerke H. Göring a vyznačuje se intenzivní zbrojní výrobou. 25. dubna 1945 je americkým náletem větší část plzeňského podniku zdevastována, nicméně výroba se až nepochopitelně rychle opět rozjíždí.
Od padesátých let tvoří sortiment odlitků zejména parní turbíny, obráběcí stroje, zařízení válcoven a kovací lisy. Samostatnou kapitolu tvoří výroba lokomotiv.
Roku 1981 je zahájena výstavba první pánvové pece. Martinská ocelárna byla definitivně zrušena v roce 1998 plně nahrazena obloukovými pecemi.
- "Ale těch starých strategických podniků z dlouhou historii by bylo daleko více. Napadl mě zrovna teď na první dobrou třeba Kolben a Daněk. Anebo Zbrojovka Brno. O ní sice nemám moc infa, ale tuším, že i ta byla násilně pomocí nejrůznějších privatizací a modernizací zlikvidovaná.
Ale nic bližšího o tom fact nevím, tak snad někdy příště až vyčenichám víc. Teda pokud by byl zájem. Ale musel by nějaký být protože brečet nad starým rozlitým mĺíkem je úplně na hovno a nic by to neřešilo. Jen by to vyvolalo nostalgií po starých časech kdy jsme něco uměli, dokázali vyrobit a měli jsme ve světě jistý respekt jako průmyslový a soběstačný stát.
I když nám to v různých směrech všelijakým způsobem kazila podřízenost SSSR a vlezpoprdelství našich vládnoucích soudruhů k nim. Podle starého úsloví - Poturčenec horší Turka!!!!"
- "Ale nějak jste zapomněl na Slovensko! Ten jejich vyspělý zbrojní průmysl to kdysi tehdy taky pěkně, nepěkné, odskákal. I když žádné tradice neměl a začal být budován až po válce.
Dubnica, Podbrezová apod.
A co VSŽ Košice, U. S. Steel Košice které tam postavily Vítkovice?"
-"O tom příště protože dnes už těch negativ a sfinstev bylo snad dost. A navíc o tom moc nevím. Jen to, že jsme je kdysi celkem hojně zásobovali ingoty a výkovky z Vítkovic.Z tzv. zvláštní výroby. Ze zvlášť sledované a kontrované podobně jako ten atomový program.
Z Kroniky Mlýna