Tomáši, to je normální, žádný stres. Jsou to tak 3 roky zpět, co jsem vyslechl následující dialog v tramvaji:
Nevím, co přesně předcházelo, ale já to slyšel od:
Kluk (cca 4roky): Já vás nesnáším. Jste zlí.
Matka: A proč jsme zlí?
Kluk: Protože mne mlátíte!
Matka: My tě mlátíme?
Kluk: Jo, bouchli jste mne klackem a pak ho zahodili a sebrali mi kamínky.
Táta: Myslíš tím klackem, kterým si mlátil brášku a kamínky co jsi po něm házel?
Kluk: Jo, a zavolám na vás sociálku.
Tak tohle jsem nečekal, a strašně mne zajímala reakce.
Táta pohotově: A víš, že až přijde sociálka, tak si tě odvedou do dětskýho domova?
Kluk: To mi nevadí.
Táta vytahuje telefon z kapsy a říká: tak já jim jdu zavolat, ať přijedou. Jo a víš, že dětí v dětském domově je hodně, hraček mají málo, a kluci si je navzájem berou?! To nebude jako doma. No nic, tak já jdu volat...
Kluk: Chvíli přemýšlí a pak: tati, ne, nevolej tam...
Já jen, že děti jsou pěkně prohnaní, a zkouší, na co, kdo reaguje. I ten náš (o pár měsíců mladší) to neustále zkouší a pozoruje reakci. Vesměs používají to co vidí jinde nebo co někde zaslechnou. Tu sociálku, to nemohl mít ze svý hlavy, takže tipuji zdroj v TV. IMHO nejlepší je udržet emoce na uzdě, a buď to otočit ve srandu nebo vysvětlit následky. Pokud se to takto přejde, už vícekrát se to neopakuje. Jo, oni zkusí příště zase něco jiného. Buďme připraveni.