Vtipy (bez politiky!)
Re: Vtipy (bez politiky!)
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
Re: Vtipy (bez politiky!)
Dalsi povidka Camille G via FB (chyby jsem neopravovala)
ULTRA TRAPAS V SOLÁRKU
Před lety má touha jít na ples s dokonale opáleným tělem, překonala můj psychický problémek z malých prostorů. Nezvala bych to úplně fóbií, neboť třeba ve výtahu jsem někdy dojela až do třetího patra, pak jsem většinou buď v panice vystoupila nebo jsem byla ostatními vystrčena pro fekální zápach nebo pro mé katostrofické scénáře, které jsem vyřvávala. Např.: Kurva se všichni zabijem, už teď jsme všichni mrtví, slyším zvuk praskání ocelového lana a jiné velmi vhodné zvolání pro jízdu výtahem. Teorie o tom, že když ve výtahu zběsile a co nejvíc vysoko poskakujete, kdyby se kabinka urvala, tak že si při dopadu nezarazíte haksny do krku, protože budete zrovna ve výskoku, se v praxi taky moc neosvědčila, neboť rozkejvaná kabinka od mého hopsaní nedávala pocit bezpečí ostatním pasažérům a proto většinou ze strachu, že opravdu zahučíme dolů, začli poskakovat taky a díky otřesům se výtah většinou hodil do nouzáče a sjel zase dolů. Navíc v něm při tomto docházelo částo k násilí a potyčkám, neboť méně zdatní jedinci mi ze závisti jak vysoko vyskočím, podkopávali nohy a nebo se snažili nejtlustší kus svalit, aby dopadli do měkkého, kdyby se výtah opravdu urval. Ale je fakt, že svým nevhodným chováním ,jsem např. v Bohunické nemocnici, která má tak šílený výtahy, že zvracím už při nastupování, "vyléčila"pacienta na vozíku ,který měl to "štěstí", že jsem si přistoupila.Davová hysterie poskakujících pasažérů,zapůsobila na něj tak silně,že vstal a přidal se.Ovšem tento malý zázrak netrval dlouho,zradila ho asi blbě uzdravená hnáta a už jsme mačkali opět tlačítko na chirurgii,odkud vyjel .No a zhlednutý film Nezvratný osud, kde v solárku holka prohučela na trubice, na ty se nabodala jak ražničí a pak se tam škvařila za živa (později už za mrtva), ten tomu strachu taky moc nepomohl. Ale i tady s těmito strachy jsem si našla nejbližší solárko na Vinohradech na Pálavském náměstí. Jela jsem tam v nejblbější čas, po páté hodině, solárko jsem hledat nemusela, svítilo do tmy na celé náměstí, venku hafo lidí, protože chodili akorát z hokny po obchodech, který jsou vedle solárka. Byla tam příjemná slečna a té jsem vysvětlila, že jsem podělaná strachy, ale chci se opálit. Zkušeně vycítila, že přišel nezkušenej idiot, hned mě nanutila pernamentku a nejdražší mléko do solárka, ze kterýho už musela ofouknout “stoletý” prach, a který už by se skoro dal aplikovat jako zásyp se slovy,
: „Tohle je velice důležité, ať se vám pokožka nevysuší.” A jelikož jsem vyžadovala ultra rychlé opálení, říká: „To musíte tady na jedničku, ukážu vám, co a jak se solárkem, a protože je u něj výloha do ulice, tak tady je tlačítko a tu roletu si hlavně nezapomeňte stáhnout." Pak následovalo školení, jak se co ovládá. Instruktáž zakončila větou: ”Klidně si to nechte pootevřený, ať teda nechytnete paniku.” A odešla. Já byla tak v nervech a tak opocená strachy, že problém nastal už při snaze servat ze sebe přicuclý rifle a zároveň se nedotknout bosými chodidly země. Jen ta přestava, kolik lidí na ní stálo bosky, způsobila, že jsem měla ihned pocit, že mi mezi prsty raší žampióny. Když už to vypadalo, že budu muset poprosit slečnu o zapůjčení nůžek, abych se mohla z riflí vystříhat, tak se mi je podařilo formou „přidupnu nohavicu a trhnu” sundat. Tento svlíkací hadí tanec řízlí českým dupákem jsem samozřejmě absolvovala s nezataženou roletou, protože jsem na nějaký zasraný tlačítko prostě zapomněla. A navíc ze světla do tmy nevidíte, jinak bych si všimla shromažďujících se davů za výlohou. Po svlečení následovalo důkladné nakrémování celého těla včetně části, kde vám slunce nesvítí. Krémování mého podvozku jsem věnovala mimořádnou péči,abych si nespálila kačenku, což zajisté “diváci” velmi ocenili. Odhaduju že v tu dobu už bylo před výlohou asi patnáct kolemjdoucích, nalepených ksichty na skle (při mé další návštěvě totiž říkala slečna, že druhej den to zaslintaný a bůh ví co ješte sklo musela umýt). Nikdo ovšem z těch čumilů nevešel dovnitř, aby slečně sdělil, že má ze solárka jaksi hampejz a probíhá za výlohou peep-show. A já se dokrémovala, zapla jsem si to solárko, větráky hučely naplno, ještě jsem si kráva pustila rádio, dala si brýle, abych si chránila zrak (no aspoň něco jsem měla zakrytý) a solárko jsem jsem ponechala hodně otevřený. Nasvícení těla umožnilo čumilům přepočítat i snad všechny znamínka na těle. Ta záře zafungovala podobně, jako když v létě necháte večer rozsvíceno a slítne se hmyz z okruhu jednoho kilometru. Ani jsem netušila, že Vinohrady mají tolik obyvatel. Údajně až bitka o nejlepší tympl způsobila, že to přilákalo i jednu pobouřenou starší ženu a ta nalítla dovnitř a řvala na slečnu, že to tam nechá zavřít. Někteří pánové se sice snažili zabarikádovat dveře, aby znemožnili ženě vstup, ale ta je prorazila v nasranosti jak kuželky. Slečna ihned pochopila, o co jde, a protože jsem neslyšela klepání, prostě mně tam naběhla a aniž bych si jí všimla, tak roletu spustila. Takže jsem se v klidu dosolárkovala, oblíkla a vylezla jsem z kabinky s úžasným pocitem, že jsem to zvládla a překonala jsem strach. Barva pokožky byla krásně do hněda, teda jen do okamžiku, než mi slečna sdělila, že jsem si nezatáhla roletu, pak už jsem byla rudá i na prdeli. V ten moment jsem se fakt málem hanbou propadla do země a i mě napadlo, že bych se mohla probagrovat do prvního kanálu a nechat se spláchnout sračkama až do Juliánova. Jelikož tam není zadní východ a venku na mě čekalo několik mužů (zřejmě chtěli autogram) a pár žen mě naopak chtělo lynčovat. Nakonec mě slečna na hodinu schovala do kumbálu s mopem a dezinfekcí, než byl vzduch čistej a mohla jsem odejít k autu. Na solárko jsem tam dál jezdila a strach z malých prostor byl pryč, jediný čeho jsem už bála, bylo, jestli zase někdo nečumí. A jestli si říkáte, že toto se stát nemohlo, foto je solárko a račte si povšimnout rolety, která je zrovna zatažená.
ULTRA TRAPAS V SOLÁRKU
Před lety má touha jít na ples s dokonale opáleným tělem, překonala můj psychický problémek z malých prostorů. Nezvala bych to úplně fóbií, neboť třeba ve výtahu jsem někdy dojela až do třetího patra, pak jsem většinou buď v panice vystoupila nebo jsem byla ostatními vystrčena pro fekální zápach nebo pro mé katostrofické scénáře, které jsem vyřvávala. Např.: Kurva se všichni zabijem, už teď jsme všichni mrtví, slyším zvuk praskání ocelového lana a jiné velmi vhodné zvolání pro jízdu výtahem. Teorie o tom, že když ve výtahu zběsile a co nejvíc vysoko poskakujete, kdyby se kabinka urvala, tak že si při dopadu nezarazíte haksny do krku, protože budete zrovna ve výskoku, se v praxi taky moc neosvědčila, neboť rozkejvaná kabinka od mého hopsaní nedávala pocit bezpečí ostatním pasažérům a proto většinou ze strachu, že opravdu zahučíme dolů, začli poskakovat taky a díky otřesům se výtah většinou hodil do nouzáče a sjel zase dolů. Navíc v něm při tomto docházelo částo k násilí a potyčkám, neboť méně zdatní jedinci mi ze závisti jak vysoko vyskočím, podkopávali nohy a nebo se snažili nejtlustší kus svalit, aby dopadli do měkkého, kdyby se výtah opravdu urval. Ale je fakt, že svým nevhodným chováním ,jsem např. v Bohunické nemocnici, která má tak šílený výtahy, že zvracím už při nastupování, "vyléčila"pacienta na vozíku ,který měl to "štěstí", že jsem si přistoupila.Davová hysterie poskakujících pasažérů,zapůsobila na něj tak silně,že vstal a přidal se.Ovšem tento malý zázrak netrval dlouho,zradila ho asi blbě uzdravená hnáta a už jsme mačkali opět tlačítko na chirurgii,odkud vyjel .No a zhlednutý film Nezvratný osud, kde v solárku holka prohučela na trubice, na ty se nabodala jak ražničí a pak se tam škvařila za živa (později už za mrtva), ten tomu strachu taky moc nepomohl. Ale i tady s těmito strachy jsem si našla nejbližší solárko na Vinohradech na Pálavském náměstí. Jela jsem tam v nejblbější čas, po páté hodině, solárko jsem hledat nemusela, svítilo do tmy na celé náměstí, venku hafo lidí, protože chodili akorát z hokny po obchodech, který jsou vedle solárka. Byla tam příjemná slečna a té jsem vysvětlila, že jsem podělaná strachy, ale chci se opálit. Zkušeně vycítila, že přišel nezkušenej idiot, hned mě nanutila pernamentku a nejdražší mléko do solárka, ze kterýho už musela ofouknout “stoletý” prach, a který už by se skoro dal aplikovat jako zásyp se slovy,
: „Tohle je velice důležité, ať se vám pokožka nevysuší.” A jelikož jsem vyžadovala ultra rychlé opálení, říká: „To musíte tady na jedničku, ukážu vám, co a jak se solárkem, a protože je u něj výloha do ulice, tak tady je tlačítko a tu roletu si hlavně nezapomeňte stáhnout." Pak následovalo školení, jak se co ovládá. Instruktáž zakončila větou: ”Klidně si to nechte pootevřený, ať teda nechytnete paniku.” A odešla. Já byla tak v nervech a tak opocená strachy, že problém nastal už při snaze servat ze sebe přicuclý rifle a zároveň se nedotknout bosými chodidly země. Jen ta přestava, kolik lidí na ní stálo bosky, způsobila, že jsem měla ihned pocit, že mi mezi prsty raší žampióny. Když už to vypadalo, že budu muset poprosit slečnu o zapůjčení nůžek, abych se mohla z riflí vystříhat, tak se mi je podařilo formou „přidupnu nohavicu a trhnu” sundat. Tento svlíkací hadí tanec řízlí českým dupákem jsem samozřejmě absolvovala s nezataženou roletou, protože jsem na nějaký zasraný tlačítko prostě zapomněla. A navíc ze světla do tmy nevidíte, jinak bych si všimla shromažďujících se davů za výlohou. Po svlečení následovalo důkladné nakrémování celého těla včetně části, kde vám slunce nesvítí. Krémování mého podvozku jsem věnovala mimořádnou péči,abych si nespálila kačenku, což zajisté “diváci” velmi ocenili. Odhaduju že v tu dobu už bylo před výlohou asi patnáct kolemjdoucích, nalepených ksichty na skle (při mé další návštěvě totiž říkala slečna, že druhej den to zaslintaný a bůh ví co ješte sklo musela umýt). Nikdo ovšem z těch čumilů nevešel dovnitř, aby slečně sdělil, že má ze solárka jaksi hampejz a probíhá za výlohou peep-show. A já se dokrémovala, zapla jsem si to solárko, větráky hučely naplno, ještě jsem si kráva pustila rádio, dala si brýle, abych si chránila zrak (no aspoň něco jsem měla zakrytý) a solárko jsem jsem ponechala hodně otevřený. Nasvícení těla umožnilo čumilům přepočítat i snad všechny znamínka na těle. Ta záře zafungovala podobně, jako když v létě necháte večer rozsvíceno a slítne se hmyz z okruhu jednoho kilometru. Ani jsem netušila, že Vinohrady mají tolik obyvatel. Údajně až bitka o nejlepší tympl způsobila, že to přilákalo i jednu pobouřenou starší ženu a ta nalítla dovnitř a řvala na slečnu, že to tam nechá zavřít. Někteří pánové se sice snažili zabarikádovat dveře, aby znemožnili ženě vstup, ale ta je prorazila v nasranosti jak kuželky. Slečna ihned pochopila, o co jde, a protože jsem neslyšela klepání, prostě mně tam naběhla a aniž bych si jí všimla, tak roletu spustila. Takže jsem se v klidu dosolárkovala, oblíkla a vylezla jsem z kabinky s úžasným pocitem, že jsem to zvládla a překonala jsem strach. Barva pokožky byla krásně do hněda, teda jen do okamžiku, než mi slečna sdělila, že jsem si nezatáhla roletu, pak už jsem byla rudá i na prdeli. V ten moment jsem se fakt málem hanbou propadla do země a i mě napadlo, že bych se mohla probagrovat do prvního kanálu a nechat se spláchnout sračkama až do Juliánova. Jelikož tam není zadní východ a venku na mě čekalo několik mužů (zřejmě chtěli autogram) a pár žen mě naopak chtělo lynčovat. Nakonec mě slečna na hodinu schovala do kumbálu s mopem a dezinfekcí, než byl vzduch čistej a mohla jsem odejít k autu. Na solárko jsem tam dál jezdila a strach z malých prostor byl pryč, jediný čeho jsem už bála, bylo, jestli zase někdo nečumí. A jestli si říkáte, že toto se stát nemohlo, foto je solárko a račte si povšimnout rolety, která je zrovna zatažená.
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
Re: Vtipy (bez politiky!)
jeden židovský (s politikou)
"Když Vám Putin vypne plyn, není to tak hrozné, jako když Vám ho němec pustí."
"Když Vám Putin vypne plyn, není to tak hrozné, jako když Vám ho němec pustí."
Re: Vtipy (bez politiky!)
Už to tu bolo, asi tri strany dozadu.... https://rozpad.cz/viewtopic.php?f=7&t=335&start=7480
-
Nicotinick
- Příspěvky: 2799
- Registrován: 14.03.2014 10:38
Re: Vtipy (bez politiky!)
Tak abych si to tady kádrově vylepšil 
"Konspirátoři jsou největšími optimisty. Nepřestávají věřit tomu, že ten bordel opravdu někdo řídí."
Re: Vtipy (bez politiky!)
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Mathias_Rust
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Vtipy (bez politiky!)
Rád bych si zahrál hru. Uprostřed místností je tvoje 4. posilovací injekce. Pokud však si jí vezmeš... už nemůžeš podporovat Ukrajinu.
Re: Vtipy (bez politiky!)
Už tu dlouho nebylo to nepěkné písmeno.
- Z.jpg (17.64 KiB) Zobrazeno 3140 x
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Vtipy (bez politiky!)
Opravdu ještě nenastal čas škrtnout z názvu tohoto vlákna tu alibistickou závorku?
Re: Vtipy (bez politiky!)
Na Internet unikly fotografie pohádkově drahých jachet Vladimira Putina, postavených na náklady Ruského rozpočtu. I podle předběžných odhadů (přesné částky jsou utajovány) šly do jejich tvorby desítky miliard rublů daňových poplatníků.
- Přílohy
-
- nbXvmCF8gNk.jpg (33.3 KiB) Zobrazeno 2834 x
-
- f1EN5Fiqc-0.jpg (37.12 KiB) Zobrazeno 2834 x
-
- OVnrdQH5Ul8.jpg (39.38 KiB) Zobrazeno 2834 x
-
- XxOCDxyVGpw.jpg (45.11 KiB) Zobrazeno 2834 x
Re: Vtipy (bez politiky!)
není to politika?
jen se ptám...
jen se ptám...
\(^_^)/
Lepší je zbraň mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít...
Lepší je zbraň mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít...
Re: Vtipy (bez politiky!)
- Jsem velka, ale nejsem TAK velka. Dej mi MENSI velikost.
- Jo, to je lepsi.
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
Re: Vtipy (bez politiky!)
Že mě to pořád baví..., ti traktoři 
V Polsku byl spatřen zásobovací vlak NATO mířící k hranici s Ukrajinou
- Vojenska_pomoc_z_Polska.jpg (51.39 KiB) Zobrazeno 2284 x
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Vtipy (bez politiky!)
Plukovník USMC David Shoop čte Jak získávat přátele a působit na lidi od Dalea Carnegieho.
- Přílohy
-
Re: Vtipy (bez politiky!)
- Co si myslíme, není názor, ale mínění.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.
- Abychom mohli mít názor, musíme mít argumenty.
- Argument je důkaz, doklad.
- Diskuze je výměna argumentů.
- Cílem výměny je rozebrat věc z více úhlů pohledu, ne vyhrát.