Rozpad.cz

„To nevadí,“ řekl Švejk, „první křesťani sloužili mši svatou i bez tabernakula. Kdybychom to někde voznámili , tak by chtěl ten poctivej nálezce na nás vodměnu . Kdyby to byly peníze, tak by se snad nenašel žádnej poctivej nálezce, ačkoliv jsou ještě takoví lidi. U nás v Budějovicích u regimentu byl jeden voják, takový dobrý hovado , ten našel jednou šest set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novinách se o něm psalo jako o poctivým nálezci a měl z toho vostudu . Žádnej s ním nechtěl mluvit, každej mu říkal: ,Ty jeden
pitomče, co jsi to vyved za hloupost. Vždyť tě to musí do smrti mrzet, jestli máš ještě trochu cti v těle.
Měl holku, a ta s ním přestala mluvit. Když přijel domů na dovolenou, tak ho o muzice kvůli tomu kamarádi vyhodili z hospody. Počal chřadnout, brát si to do hlavy a nakonec se dal přeject vlakem.

Jednou zas u nás v ulici našel jeden krejčí zlatý prsten. Lidi ho varovali, aby ho nevracel na policii, ale on si nedal říct. Přijali ho neobyčejně vlídně, že prý už je tam hlášena ztráta zlatého prstenu s briliantem, potom ale podívají se na kámen a říkají mu: ,Člověče, vždyť je to sklo, a ne briliant. Kolikpak vám za ten briliant dali? Takový poctivý nálezce my známe.’ Nakonec se to vysvětlilo, že ještě jeden člověk ztratil zlatý prsten s falešným briliantem, nějakou rodinnou památku, ale krejčí seděl přece jen tři dny, poněvadž se v rozčilení dopustil urážky stráže.
Dostal zákonitou odměnu deset procent, 1 K 20 hal., poněvadž ten šmejd měl cenu 12 korun, a on tu zákonitou odměnu hodil tomu pánovi do obličeje, a ten ho žaloval pro urážku na cti a krejčí dostal ještě 10 korun pokuty. Potom všude říkal, že každej poctivej nálezce zaslouží pětadvacet, zřezat ho, až bude modrej , vysekat mu veřejně, aby si to lidi pamatovali a řídili se podle toho....

......
Anna Buklová, posluhovačka ze Střešovic, šla ráno v pět hodin na Královské
Vinohrady vyvářet prádlo rodině, u které posluhovala. Přecházejíc jízdní dráhu u Křižovníků, zakopla o nějaký předmět.
Mimoděk všimla si tohoto předmětu a vrozenou chápavostí ihned uhodla, že je to kožená taška.
Otevřela ji a uviděla tam různé papíry, kterým nerozuměla. Jsouc od přírody dobrák a poctivec od kosti, odebrala se ihned na policejní ředitelství, kde předložila nález službu konajícímu úředníkovi.

Prohlédnuv obsah tašky, úředník zbledl, vstal a rozechvělým hlasem řekl Anně Buklové: „Gratuluji vám. Vy jste našla sedm miliónů osm set devadesát šest tisíc korun v šekách k výplatě na Českou banku. Vám patří zákonitá odměna deset procent, tj. sedm set osmdesát devět tisíc šest set korun.“
.......
........

Annu Buklovou odvezli do nemocnice, poněvadž ji muž ztřískal do polosmrti ještě tutéž noc, když si v hospodě přečetl večerník. A z nemocnice byla dopravena na psychiatrickou kliniku a odtud do Bohnic.

vratnikp píše: ↑13.01.2022 22:26 Tohle mi dneska pobavilo, nealko vegansky sekt. Holt zapadni pokrok dorazil i k nam do Vidlakova....

....Kdybyste byl znal starýho Vejvodu, políra z Vršovic, ten vám si, pane lajtnant, umínil, že nebude pít žádný nápoje, po kterých by se vopil. Tak si dal ještě štamprle na cestu a vyšel z domova hledat ty nápoje bez alkaholu. Zastavil se tedy napřed v hospodě Na zastávce, dal si tam čtvrtičku vermutu a počal se nenápadně vyptávat hostinskýho, co vlastně pijou ti abstinenti.

Von docela správně soudil, že čistá voda je i pro abstinenty přece jen krutej nápoj. Hostinskej mu tedy vysvětlil, že abstinenti pijou sodovky, limonády, mlíko a potom vína bez alkaholu, studenej oukrop a jiný lihuprostý nápoje.

Z toho se starýmu Vejvodovi přece jen zamlouvala ta lihuprostá vína. Optal se ještě,
jestli jsou také lihuprosté kořalky, vypil ještě jednu čtvrtičku, pohovořil si s hostinským vo tom, že je to vopravdu hřích se často vožírat, načež mu hostinskej řekl, že všechno na světě snese, jenom ne vožralýho člověka, kterej se jinde vožere a přijde k němu vystřízlivět flaškou sodovky a ještě udělá kravál.

,Vožer se u mne,` povídá hostínskej, ,pak jseš můj člověk, ale jinak tě neznám.` Starej Vejvoda
tedy dopil a šel dál, až vám přišel, pane lajtnant, na Karlovo náměstí do obchodu s vínem, kam také někdy zacházel, a optal se tam, jestli nemají lihuprostá vina. ,Lihuprostá vína nemáme, pane Vejvodo,`
řekli mu, ,ale vermut nebo šery.` Starýmu Vejvodoví bylo nějak hanba, tak tam vypil čtvrtku vermutu a čtvrtku šery, a jak tak sedí, seznámí se vám, pane lajtnant, s nějakým takyabstinentem.

Slovo dalo slovo, pijou ještě po čtvrtce šery, a konečně se domluvili, že ten pán zná místo, kde se čepují lihuprostá vína. ,Je to v Bolzánově ulici, jde se tam po schodech dolů a mají tam gramofon.`

Za tuhle
dobrou zprávu dal starej Vejvoda celou láhev vermutu na stůl a potom se voba vypravili do Bolzánový ulice, co se tam jde dolů po schodech a co tam mají gramofon. A skutečně, tam se čepovala samá ovocná vína, nejen lihuprostá, ale dokonce i bez alkaholu. Napřed si každej dal půl litru angreštovýho vína, potom půllitr rybízovýho vína, a když vypili ještě půl litru angreštovýho lihuprostého vína, počaly je brnět nohy po všech těch vermutech a šery předtím, počali křičet, aby jim přinesli úřední potvrzení, že co tady pijou, je lihuprostý víno. Voní že jsou abstinenti, a jestli jim to hned nepřinesou, že to tady všechno rozsekají i s gramofonem. Potom je policajti museli oba tahat po těch schodech nahoru do
Bolzánovy ulice, museli je dát do truhly a museli je hodit do separace voba dva museli bejt vodsouzený pro vožralství jako abstinenti."..