Dnes jsme s ženou navštívili Lidice. Počasí přálo, ani horko, ani chladno nebo déšť. Vždy jsem rád, když si z nějakého výletu mohu odvézt knihu, vztahující se k danému místu. Tentokrát od Eduada Stehlíka, doporučuji. Spousta dobových fotografií. Lze se dočíst, s jakou až psychopatickou precizností Němci Lidice vyhladili z povrchu země. Nejen vyvraždění, vypálení, stržení domů, kostela, to byl jen začátek. Po té tam napochodovala RAD (říšská pracovní služba), a ta kácela stromy, zavezla rybník, upravili koryto potoka, vyhrabali rakve z místního hřbitova, vylámali zuby z lebek, ostatky a náhrobky rozpracali na prach, prostě cílená totální likvidace místa, aby nikdy již nebylo známo, že tam někdy nějaká ves existovala...
PS: jestli čekáte nějaký příběh s pejsky tak jen zkráceně: ano, opět, i přes zákazové značky, že čokl tam nemá co dělat, tak viděno cca 5 psů, hovna po trávníků a jedno dokonce pár metrů od hlavního Lidického pomníku (sochy dětí). Ptám se, proč na takové památky chodí lidé s čoklama? Když za a) ví, že tam pravděpodobně nesmí, b) ví, že se čokl někde vysere a vychčíje, protože musí
Počkám půl roku, jestli ti nenaroste kopyto a pak do toho možná půjdu taky:-)
