Odolnosť auta proti podpáleniu
Re: Odolnosť auta proti podpáleniu
Myslim, ze debatu mozeme uzavriet. Jedine fungujuce riesenie je hore na obrazku. Samozrejme som si vedomy toho, ze upravit auto proti zapaleniu nie je lahke. Berte otvorenie tejto to ako moj vyraz dovery v skusenosti niektorych z vas a snahu dozvediet sa nove veci. A tiez dufam, ze ludi, ktorych obziva zavisi od auta to privedie k zamysleniu. (To sa tyka aj mna)
Re: Odolnosť auta proti podpáleniu
Odolnost zaparkovaného automobilu proti požáru je tímto asi vyřešena, ale může se hodit i odolnost při průjezdu hořícím místem, nebo při rychlém odjezdu z něj.
Jen pár myšlenek na tohle téma, bez nároku na úplnost:
Benzínový auta k požáru nesmějí (dle nějaký požární vyhlášky, netuším jestli ještě platí). S tím nenaděláte nic, benzínový auto buď máte nebo ne. Naftový je na tom s odolností daleko líp.
Dnešní auta mají palivový potrubí (a v 99% i nádrž) z plastu. Já mám nádrž naštěstí ještě plechovou a chráněnou šusplechem; potrubí jsem předělal na měděný. V podstatě pod autem nemám nic, co by bylo moc háklivý - kablík tachometru od převodovky oželím.
Guma jako taková (pneumatiky, hadice) se nezapalují zas tak lehko a chvíli oheň vydrží - čím silnější guma tím samozřejmě líp.
Kastle politá benzínem není nutně konec automobilu, benzín samotnej rychle vyhoří a má relativně nízkou teplotu hoření, která je ještě rozprostřena na velkou plochu. Jasně že jsou metody jak na to, ale od běžnejch demonstrantů bych je nečekal.
Dobrá věc sou bezpečnostní fólie na všech oknech včetně předních dveří. Sekyře neodolaj ale vydrží ránu kamenem takže nevznikne okamžitě díra a případná zápalná láhev nejspíš nevnikne dovnitř auta. Není to samospasitelný, ale někdy to může pomoct, a je to jedna z mála věcí které jdou na běžným autě udělat.
Zásadní je mít alespoň jeden hasičák v dosahu posádky. Já mám jeden malej zepředu pod mou sedačkou, na něj dosáhnu i za jízdy, dosáhne na něj i spolujezdec. Vzadu vozím velkej práškovej, a pro rizikový situace mám i malej hasičák nesenej přímo na výstroji. Velmi doporučuji umět hasičák najít a uvést do činnosti i se zavřenýma vočima.
Jen pár myšlenek na tohle téma, bez nároku na úplnost:
Benzínový auta k požáru nesmějí (dle nějaký požární vyhlášky, netuším jestli ještě platí). S tím nenaděláte nic, benzínový auto buď máte nebo ne. Naftový je na tom s odolností daleko líp.
Dnešní auta mají palivový potrubí (a v 99% i nádrž) z plastu. Já mám nádrž naštěstí ještě plechovou a chráněnou šusplechem; potrubí jsem předělal na měděný. V podstatě pod autem nemám nic, co by bylo moc háklivý - kablík tachometru od převodovky oželím.
Guma jako taková (pneumatiky, hadice) se nezapalují zas tak lehko a chvíli oheň vydrží - čím silnější guma tím samozřejmě líp.
Kastle politá benzínem není nutně konec automobilu, benzín samotnej rychle vyhoří a má relativně nízkou teplotu hoření, která je ještě rozprostřena na velkou plochu. Jasně že jsou metody jak na to, ale od běžnejch demonstrantů bych je nečekal.
Dobrá věc sou bezpečnostní fólie na všech oknech včetně předních dveří. Sekyře neodolaj ale vydrží ránu kamenem takže nevznikne okamžitě díra a případná zápalná láhev nejspíš nevnikne dovnitř auta. Není to samospasitelný, ale někdy to může pomoct, a je to jedna z mála věcí které jdou na běžným autě udělat.
Zásadní je mít alespoň jeden hasičák v dosahu posádky. Já mám jeden malej zepředu pod mou sedačkou, na něj dosáhnu i za jízdy, dosáhne na něj i spolujezdec. Vzadu vozím velkej práškovej, a pro rizikový situace mám i malej hasičák nesenej přímo na výstroji. Velmi doporučuji umět hasičák najít a uvést do činnosti i se zavřenýma vočima.
Můžeš bejt osel, ale musíš si umět poradit :>
Re: Odolnosť auta proti podpáleniu
Ad: "Já mám nádrž naštěstí ještě plechovou a chráněnou šusplechem; potrubí jsem předělal na měděný..."
Bacha na měděné potrubí! I krásně vyžíhaná měď časem tvrdne a křehne v situacích, kdy může alespoň trochu vibrovat. Takže se stane, že těsně za přípojným uchycením pak nečekaně vznikne prasklina či přímo lom. Mám tuto neblahou zkušenost z měděného brzdového potrubí ze staré tatrovky (naštěstí tenkrát stihla zafungovat ruční brzda) a není to jen zkušenost moje.
Měděné potrubí, narozdíl od železného či plastového, nesmí být vedeno volně, musí být uchyceno tak hustě, jak jen je to možné. Jinak se může uklepat.
Tož tak asi.
Bacha na měděné potrubí! I krásně vyžíhaná měď časem tvrdne a křehne v situacích, kdy může alespoň trochu vibrovat. Takže se stane, že těsně za přípojným uchycením pak nečekaně vznikne prasklina či přímo lom. Mám tuto neblahou zkušenost z měděného brzdového potrubí ze staré tatrovky (naštěstí tenkrát stihla zafungovat ruční brzda) a není to jen zkušenost moje.
Měděné potrubí, narozdíl od železného či plastového, nesmí být vedeno volně, musí být uchyceno tak hustě, jak jen je to možné. Jinak se může uklepat.
Tož tak asi.
Když je zle, je to vlastně fajn, protože by mohlo být i hůře.
Když už je tak zle, že horší už to být nemůže, je to vlastně fajn, protože pak už může být jen lépe.
Když už je tak zle, že horší už to být nemůže, je to vlastně fajn, protože pak už může být jen lépe.