Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Fenič zavolal telefonem do nemocnice do Studní. Během hovoru docházelo k přerušování spojení, nakonec se mu povedlo hovor dokončit.
Druhého dne ráno přijela do Sanitárního psince sanitka ze Studní. Mengeleho přeložili na nosítka, připojili ho na přenosné přístroje a naložili do sanitky. Aničku připoutali pomocí pásků na nosítka a putovala na druhou stranu ve sanitce. Lékař ze Studní se zeptal Sovy: dali jste té holce něco?

Sova: dnes ráno ne. Ale pro jistotu jsem ji připoutali. A tady máte injekci. Kdyby se začala cukat, tak se pěkně prospí.

Lékař ze Studní: proč jí to nepíchnete rovnou?

Sova: na celou cestu jí to nevydrží a uspávacích injekcí máme málo. Proto je používáme až v případě nutnosti.

Sanitka se vydala na cestu. Aničce nikdo neřekl kam jede. A až po odjezdu si na nášivce lékaře všimla: Mudr Paleček, nemocnice Studny. V tu chvíli jí to došlo. Nemocnice Studny.... Chocholoušek. Oni mne vezou do blázince. V tu chvíli se jí vzkypila krev a lékař jí řekl: buď v klidu maličká, nebo dostaneš včeličku pro krásné sny.
Anička se uklidnila a začala přemýšlet jak se dostane z pout i sanitky. Lékař si jí po chvíli přestal všímat a začal si číst knihu.
Anička zkoušela vytáhnout levou ruku u stěny sanitky. Měla velmi štíhlé zápěstí, po chvíli se jí to podařilo. Pak si sledujíc čtoucího lékaře uvolnila hrudní popruh, následně vytáhla pravou ruku. Když se prosadila že si uvolní nohy si jí lékař všiml, odhodil knížku a s injekcí v ruce se pokusil Aničku zpacifikovat. Nevěděl všek, že Anička je bývalá agentka. Bleskovým chmatem zachytila ruku s injekcí, stáhla lékaře na sebe a druhou rukou ho začala škrtit. Lékař uvolnil sevření, injekce mu vypadla z ruky a Anička mu ji zapíchla do ramene. Lékař se zhroutil na podlahu sanitky. Bleskové si uvolnila nohy, lékaře stáhla bokem a oblékla si mikinu s budou povedené na věšáku.
Řidič sanitky se s závozníkem bavil o rodinných problémech. Byli tak zabráni do rozhovoru že vůbec nezpozorovali co se vzadu děje. Sanitka zastavila před přejezdem na kterém blikala "světla".

[drigon]

Dana se přitulila k Oldovi, dala mu pusu a položila jeho ruku ke svému bříšku.
"Je tam, je i tvůj". Řekla mu.

Olda si připadal jako opilý a vzpomněl si na zábavu ve Městě před měsícem. Kdy se cestou domů stavili v "háječku lásky", jak se mezi mladými říkalo paloučku v lese vedle lesní cesty vedoucí z Města na Mlýn.
Páteční zábava byla bujará a mládeží hojně navštěvovaná. Hrála tam oblíbená kapela "Požár mlýna", byl tam velký výběr různých nápojů a pochutin. Mladí se tam seznamovali, navazovali blízké kontakty a... .

[Rafael]

Co vše se dá najít v Kronice:

Kluci z SPSP psali Amazonkám:
-"Přijďte po škole za stodolu, budeme se líbat..."
Amazonky:
- "Tak si to, vy kluci přihřátí, užijte. My to vidět nepotřebujeme."
*
Fenič k palírníkovi:
- "Musíš okamžitě přestat s tím pitím. Tvůj poslední krevní vzorek se vypařil dřiv než jsme ho stihli vyšetřit."
- "Asi máte přetopenou laboratoř!!
*
Palírník:
- "Sovo, celý život piju pivo, víno, kořalky a likéry a teď mi říkáš, že mám vodu v koleně. Jak se to mohlo stát?"
-"Jedině při čištění zubů ".
- "Ale vždyť já už dlouho skoro žádné nemám!"
*
Fenič k palírníkovi:
- "A pokud jsi na tom špatně i psychicky, běž ven. Běž se proběhnout. Sice ti to v ničem nepomůže, ale zjistíš, že jsi na tom špatně i fyzicky!"
*
Žena natírala střechu a Martin studoval nějaké Kocouří manuály a něco plánoval.
- "Kdybych náhodou spadla..."
volá na něho z vratkého starého žebříku žena:
"Byl bys tak laskavý a mohl bys mi až budeš s tou strategii hotov zavolat Sovu nebo Feniče?"

Z Kroniky Mlýna, z poznámek psaných tam drobným písmem.

[Rafael]

Martine, to musíš vidět!
"Právě jsem se vrátil z Knihovny kde jsem vyčenichal toto:

Nevím kdo a kdy tam zaarchivoval a stáhnul toto z asi z této staré adresy:

Bicykel Specialized Turbo Porto znesie až 200 kg náklad a je navrhnutý tak, aby nahradil vaše auto:
Nový nákladný e-bike od Specializedu s predĺženou zadnou časťou odvezie naraz nielen dve deti, ale stále má miesto na nákupy...

https://www.biker.sk/121055/bicykel-spe ... vase-auto/
Sice cena 6 500 € byla na tehdejší poměry naprosto šílená, ale pro nás teď ji nemá cenu řešit.
Myslím, že bysme se tímto mohli inspirovat a na tom principu postavit takové bojové vozítko.
Myslím, že by mělo pro nás široké uplatnění.
A pokud odhlédnu od bojového využití našlo by se mnoho dalších využití.
Třeba , že po jistých doplněních by se s tím dalo i orat, vláčit či jinak ošetřovat menší políčka.
A třeba i trhat nežádoucí vegetaci nebo menší stromy.
Mi řeklo několik malopěstitelů".

- "Ano, je to zajímavé. Ale viděl bych dva problémy. Jeden snadno vyřešitelný a druhý už velmi těžce.
My bysme to vyrobit nedokázali. Ale snad v Depu by to zvládli.
A teď ten problém druhý.
Elektřiny máme díky našim generátorům dost. Ale co baterie? Starým dochází životnost a nové vyrobit neumíme!
Takže to je úplně slepá ulička. Ostatně na podobné problémy před Martinskou katastrofou dojel celý ten slavný grindíl a celá tehdy masivně podporovaná elektromobilita. A byl to další kamínek v dominovém efektu a zhroucení systému, kolapsu a rozpadu.
My se musíme vrátit ke starým osvědčeným zdrojům energií. Oceli a uhlí, případně i k páře a vzpomenout si na průmyslové revoluce a čím a jak vznikly.
Jinou cestu nemáme!"


Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Sanitka zastavila před přejezdem na kterém blikala červená světla.
Řidič sledoval blížící se nákladní vlak tažený dvojicí dieselových lokomotiv. Z výfuku zadní lokomotivy se valil hustý černý kouř a vlak jel asi třicítkou.
Anička se oblékla do mikiny a kabátu který našla na věšáku v sanitce. Tepláky si nechala a nazula si svoje tenisky ležící vzadu na podlaze. Poté uslyšela jak okolo jede vlak a lokomotivy silně hlučí. V tu chvíli pootevřela zadní dveře sanitky a vyklouzla ven. Opatrně zavřela dveře a zůstala stát za sanitkou.
Saniťák se závozníkem sledovali vlak a závozník počítal vagóny.
23, 24, 25 jich bylo. Poté se závory zvedly, sanitka se rozjela, Anička se ve chvíli kdy se sanitka přehoupla přes přejezd vydala po silnici zpět. Doběhla k lesní cestě a odbočila na ni. Po půl kilometru se ukázalo pole a v dáli statek se stodolou na louce. Za ním vesnice. Anička došla ks statku, kde se ukryla ve stodole. Až teď si prohlédla obsah kapes. Byly tam necelé čtyři stovky, čokoládová tyčinka a zavírací nůž.

Závozník v sanitce se asi po pěti kilometrech podíval okénkem dozadu. Vytřeštil oči: ZASTAV!!! Ta holka je pryč a Paleček leží na podlaze.
Sanitka s kvílením gum zastavila. Oba muži vpadli dozadu. Lékař spal na podlaze, Mengele ležel na nosítkách a Aničky nosítka byla prázdná. Ještě si všimli že je pryč i bunda. Otočili sanitku a vysokou rychlostí se vydali po cestě zpět. Řidič přejel přejezd značně vysokou rychlostí, sanitka šla "do dorazů", což způsobilo že se v Mengelově hlavě hnula kulka. Tím se snížil tlak na mozek a otok mozku začal zvolna ustupovat.

Řidič se závozníkem se se sanitkou vrátili do Sanitárního psince.

Ven vyběhl Sova: Co se stalo?

Řidič: holka je pryč. A uspala nám doktora.

Sova se podíval do sanitky. Na podlaze ležel lékař, vedle něj se válela prázdná injekce a Mengele ležel na nosítkách. Sova nechal lékaře odnést na pokoj a Mengeleho dát na JIPku. Poté nahlásil útěk Aničky na vedení Kocourů.

[drigon]

Kája, jeden ze starších členů SPSP od prvního změnil zaměstnání - nastoupil na dráhu. Zatím se seznamoval s předpisy a procházel školeními.
Na to konto se mezi mladými rozproudila debata.

Kája: Včera jsme probírali mimořádné události. Co dělat.

Olda: co asi. Zavoláš Vnitřní bezpečnost a všechno jim řekneš.

Kája: v rozrušení jim řekneš něco špatně a už to s tebou pojede. Prudce z kopce.

Olda: ???

Kája: nahlásím dispečerovi co se stalo a on zavolá vše co je potřeba. Vyšetřovací komisi, pokud to bude potřeba i vnitřní bezpečnosti, sanitku, hasiče. I když platí, že v případě nutnosti se vnitřní bezpečnost, sanitka a hasiči mohou volat ihned. S tím že zranění se ošetřují co nejdříve.

Hana: a jak jsi to myslel s tím že jim řekneš něco špatně?

Kája: řekli nám to takto: pokud se vám stane mimořádná událost, za což lze z hlediska běžného člověka považovat i zadržení jste sice povinní poskytnout součinnost. Tím se rozumí že jim řekněte své jméno, příjmení, adresu a rodinný či pracovní stav. Ale k průběhu události, jejímu ději, kdo se čeho a jak účastnil už nejste povinni vypovídat. Z důvodu rozrušení. Člověk může být z toho co se stalo rozrušený a může se stát, že řekne něco jinak než by chtěl a oni to špatně pochopí. Může ublížit jak sobě tak i jiným. Proto nám o zásadě pokud jsi rozrušený odmítni z tohoto důvodu vypovídat řekli jako o jedné z prvních.
A v kabinách lokomotiv, či ve služebních prostorech je červeně orámovaná nálepka. Na ní je telefonní číslo a nápis "než budeš vypovídat zavolej". Tu kartičku s číslem jsme dostali a máme ji mít u sebe. Je to číslo na odborového právníka kterému máme v případě problémů telefonovat.

Hana: a svého právníka použít můžeš?

Kája: samozřejmě. V tom ti nikdo nebrání. Můžeš je mít klidně oba dva. A příslušníci vnitřní bezpečnosti či Rangers ti musí umožnit právníkovi zavolat. A je jedno jestli jsi u nich na podání vysvětlení nebo jestli tě zadrželi. Což tady u nás mohou maximálně na dva dny. A pak už to řeší soud.

Hana: a co když ti neumožní právníkovi zavolat?

Kája: až se s ním spojíme mu to máme nahlásit. A on pak podá stížnost na inspekci bezpečnostních složek.

Olda: a to se s nimi nemůžeš bavit sám?

Kája: samozřejmě můžeš. Je to tvoje právo které ti nikdo nebere. Akorát že když to kvůli neznalosti práva či jejich postupů zvoráš si následky poneseš sám. Proto nám doporučili pomoc odborníka - právníka. Ten to zná a ví to, co ty ne. Taky k tomu dodali bonmot pana Balzagetteho: Svět slov je velmi bohatý a tajemný. Leckdo se nechá nachytat, pokud nevnímá a správně nepochopí jejich význam.

.

[drigon]

Samozřejmě však platí, že pokud jste zranění, máte podezření na zranění či jste byli napadeni, sražení na zem a tak podobně je vhodné se nechat odvézt k lékaři na prohlídku. Protože nikdy nevíte jestli nemáte vnitřní zranění a třeba taková natržená slezina se může projevit až s delším časovým odstupem. Dokončil svůj proslov Kája

[drigon]

Hana se pana Balzagetteho zeptala na něco, na co už se ho chtěla zeptat už dlouho.

Pane Balzagette, mluvil jste tady o Velké sedmě. O tom jak hlasují. Alene by zajímalo jak jsou volení a jak mohou být odvolaní.

Pan Balzagette: jak víte, u nás je základní územně správní jednotka okres. V čele každého odborného odboru v daném okrese je jeho vedoucí. Ten spadá pod kraj, kterých máme v současné době osm. Pokud se má volit nový člen Velké sedmy se do voleb přihlásí kandidáti z daného oboru, protože podmínkou pro ucházení se kandidatury je věk minimálně 40 let, minimálně odborné vzdělání s maturitou v daném oboru a deset let praxe. Pokud se o kandidaturu uchází někdo kdo nemá vzdělání v oboru je požadavek praxe minimálně dvacet let. Jedině obrana má podmínkou služební poměr u ozbrojených složek bez minimální doby. To kvůli tomu aby se omezilo riziko infiltrace "starých struktur".
Volby se týkají pouze lidí zaměstnaných či podnikajících v daném oboru. Proto pokud se bude volit člen za zemědělství a lesnictví se voleb účastní pouze zemědělci a lesníci. A to až po třech letech praxe. Z důvodu toho aby člověk pochopil jak to v daném oboru funguje a omezilo se riziko jeho oblbnutí z neznalosti.
V každém okrese probehnou volby. Kandidáti na prvních dvou místech postupují do krajského kola kde se volí pořadovÿm systémem. Prostě se sečtou hlasy a první dva kandidáti z kraje jdou do celostátního kola. A jelikož máme osm krajů bude šestnáct kandidátů. Proběhne třetí kolo a po sečtení hlasů se určí první tři místa. Člen Velké sedmy a první a druhý zástupce.
Běžné jedná a hlasuje člen Velké sedmy. Pokud z nějakého důvodu nemůže ho zastoupí jeho zástupce. První a pokud by ten nemohl tak druhý.
Hlasují většinově odpočtovým systémem, kdy se od hlasů pro odpocitavají hlasy proti s tím, že po odpočtu musí být nadpoloviční většina. To u sedmi členů Velké sedmy znamená, že minimálně šest z nich se musí shodnout aby návrh prošel. Takto je to udělané proto, aby jeden člen který bude něco moc chtít nemohl "vetováním" opačným hlasem hlasování blokovat. Prostě ho toto pravidlo nutí jednat.
A teď k odvolání.
První způsob, to jest účast v kalendářním roce menší než 50% jsme už mluvili. Druhou možností je odstoupení z vlastní vůle, nebo smrt. A třetí možností je odvolání plebiscitem. Pokud se lidé z oboru shodnou že je daný člen Velké sedmy nezastupuje, případně dokonce jedná v cizí prospěch mohou vyvolat referendum o jeho odvolání. Podmínkou pro vypsání referenda je, že musí sehnat hlasy minimálně deseti procent lidí z oboru kteří mohou hlasovat, to jest oprávněných voličů. A k odvolání dojde pokud bude při referendu o odvolání člena Velké sedmy pro jeho odvolání minimálně padesát procent oprávněných voličů. Počítá se nejméně padesát procent z voličů, ne z lidí kteří volili. Tudíž pokud bude volit jen třicet procent oprávněných voličů a všichni budou pro odvolání je referendum neplatné, protože nevolilo alespoň padesát procent oprávněných voličů. Toto je pojistka proti aby nemohlo dojít k odvolání z důvodu mocenských tlaků určitých skupin, kdy budou hlasovat jen jejich podporovatelé kterých může být menšina.

Takže jak vidíte je Velká sedma orgánem kde zasedají jen odborníci z daných oborů zvolení lidmi z daného odboru či oborů lidské činnosti. Žádní vysloužilí politici, aktivisti či odloženci (což jsou lidé prakticky neupotřebitelní a proto jsou "vykopnutí" do funkcí "někam nahoru").
Členové Velké sedmy jsou volení na dobu neurčitou, což jim dává možnost navrhovat a prosazovat i dlouhodobé projekty které by v klasickém volebním uspořádání kde mají politici mandát na omezenou dobu měly problém projít.

Hana: neviděla jsem, že by jsme měli nějakého prezidenta, krále,...

Pan Balzagette: my žádného prezidenta, krále, císaře a ani nic jiného nemáme. Místo toho máme Velkou sedmu. Orgán kde závisí na dohodě mezi jeho členy. Kdy danou věc či návrh musí posoudit všichni členové Velké sedmy z hlediska svých oborů. Jestli je to reálné a zvládnutelné. Lze tak říci, že jsou to v podstatě ministři a předsedové vlády v jednom.

Hana: ale tady na obci je volené zastupitelstvo. S časově omezeným mandátem.

Pan Balzagette: Tady se volí politici proto, aby řešili místní problémy a potřeby . Takže když tady uvidí že se rodí hodně dětí začnou prosazovat stavbu školek a škol. A řešit učitele do nich. Proto mají mandát časově omezený na šest let s tím, že každé dva roky se volí jedna třetina zastupitelstva. Taky proto, aby se omezilo riziko "kamarádíčků".



Edity: úprava děje, opravy automatické opravy textu.

[drigon]

Hana se zamyslela: takže pokud budu řádně pracovat a vzdělávat se mám šanci na kariérní postup. Na rozdíl od Zakázané čtvrti, kde o kariérním postupu rozhoduje opakování "vybraných" frází a hesel. A leštění klik k tomu. Zároveň jí vytanula na mysli část jedné starší přednášky pana Balzagetteho o sociální korupci. Tak pan Balzagette nazval stav, kdy vládnoucí elita státu či společenství států vpouští na své území cizí nekompatibilní etnikum, které nejen že vyžírá sociální systém, ale je hlavně voliči dané elity. To jednak zvyšuje daňovou zátěž pro stávající obyvatelstvo, ale hlavně do země láká další "kobylky". Jelikož si toho po čase začnou lidé všímat a ani domácím příslušníkům bezpečnostních složek už to nemusí být jedno vstupuje do hry další level. Ten je podstatně závažnější, neboť dochází k tomu že je kobylkám či pomocníkům Severního kříže umožněno po určité době vstoupit do bezpečnostních složek. Tím dochází k "uzamčení" stavu, protože tito "novobezpečáci" jsou elitě naprosto oddaní, jelikož jsou na ní i závislí. Finančně i profesně. A ve finále i tím kde jsou, protože při výměně mocenských elit mohou být posláni zpět do země původu. Tím se vysvětluje jejich horlivost a jistá "brutalizace" při prosazování zájmů mocných.
Ve státě tak dojde ke starému známému rozvrstvení obyvatel na tři třídy. Nejvyšší je malá vrstva elit. Pod ní jsou "novobezpečáci" se státním aparátem a úplně dole plebs. Který to vše ze svých daní platí. Kterému je nakládáno stále více a má stále méně. Až na konec úplně o vše přijde. Stane se nevolníky ve vlastní zemi.
Opět došlo k potvrzení staré známé pravdy tvrdící že to, co bylo příčinou vzrůstu dané civilizace bývá příčinou jejího úpadku a konce. Zde se jednalo o humanismus, který stál od 18 století za rozvojem mnoha humanitních oborů a do určité míry i za vznikem našeho sociálního systému. Samotný humanismus by problém nezpůsobil, avšak došlo k opomenutí staré zásady tvrdící že pomáhat mohu jen natolik abych neohrozil sám sebe. Nakolik bylo toto opomenutí úmyslné ví jen Bůh a ti kdož opomenuli.
Dokončil proslov pan Balzagette.

...

Hana se večer účastnila posezení s panem Metuzalémem u palírníka. Bavili se o všem možném a posléze přišel i pan Balzagette, který se přidal do debaty.

Hana si něco uvědomila a zeptala se: vy tvrdíte, že zelení úderníci ničili náš způsob života proto, protože měli strach že pokud se nezničí tak že uhoří? To mi nedává smysl. Smysl mi dává: Bojí se že když nezničí ostatní tak že uhoří v klimapožáru. Ovládá je iracionální strach z vlastní smrti. Proto jsou tak zfanatizovaní a nedá se s nimi rozumně mluvit. Jsou jako nějací sektáři či misionáři. Nebo jak je nazvat.

Metuzalém: slečno vidím, že vám naše poslední přednáška otevřela nejen oči ale i uši. Začínáte vidět a vnímat souvislosti.

[drigon]

Anička skrytá v seně ve stodole sledovala dění před statkem. Asi o půl jedenácté vyšla ze statku asi třicetiletá žena. Odemkla sklep (loch) zapuštěný do svahu za cestou vedoucí okolo statku do vsi a vešla dovnitř. Po chvíli vyšlo na cestu pětileté dítě držící v náručí slepici a stále dokola opakující: saky paky piči poki, saky paky piči poki. Slepice dítě znenadání klovnula do obličeje, dítě se rozeřvalo a žena vyběhla ze sklepa. Slepice, která stále šla po dítěti inkasovala kopanec a "přistála" na zdi. Zůstala ležet na zemi, žena dítě popadla a zaběhla s ním do domu. Toho Anička využila, bleskově vyběhla k vratům stodoly, rozhlédla se a nikoho nevidíce vnikla do sklepa. Zde sebrala jeden z několika plechových kbelíků, zezadu z police tak aby to nebylo vidět vytáhla pět zavařenin, nůž, přidala brambory z hromady tam kde viděla že se z hromady bralo a sirky ležící na stole vedle cigaret. Vykoukla ven, nikdo nešel. U plotu popadla slepici která se začala probouzet a schovala se zpět do stodoly.
Slepice jevila snahu se hýbat, Anička jí vzala do rukou za krk a hlavu. Krk slepice mírně natáhla a otočila hlavou. Ozvalo se křupnutí a slepice zvadla. Anička slepici vykrvila, stáhla z kůže a vyvrhla. Odřízla hlavu a pařáty a s kůží s peřím je zahrabala do starého sena.
Žena se po chvíli vrátila do sklepa. Vyšla ven s kýblem brambor a říkala si: "kam jsem ty sirky dala..."
Anička večer opustila svůj úkryt. Odešla do lesa, kde na pasece objevila několik dohořívajících hromad klestí které nikdo nehlídal. Brambory putovaly na kraj ohniště do žhavého popela, slepice skončila nabodnutá na klacku a posléze opečená. Anička jí s chutí půlku snědla, jak byla hladová. Druhou půlku slepice dala do kýble a poté se zamaskovala v houštině na kraji lesa. Chvojí ji hřálo když usínala.
Nad ránem Aničku vzbudila zima. Teplota klesala k nule, nad východním obzorem se objevil světlý pruh oblohy. Světlo sílilo a posléze nad obzor vyšlo slunce. Narodil se nový den.

Anička se po snídani přiblížila k obci. Po zjištění jejího názvu si uvědomil, že je od hranic Zakázané čtvrti asi deset kilometrů. Šla po polních a lesních cestách, vyhýbala se osídleným místům a lidem. Večer se dostala k hranici. Večer a noc sledovala provoz hlídek na hranici, za ranního šera se jí podařilo proniknout na území Zakázané čtvrti.

[drigon]

Aničku večer přemohla silná únava. Skryla se tedy v boudě nad krmelcem a usnula. Hluboce. Zdál se jí sen o tom, jak před patnácti lety, o letních prázdninách jela s rodiči autem za babičkou a dědou. Seděla v autě vzadu, v dětské sedačce a náhle táta strašně zařval a dupl na brzdy. Máma zaječela, dala ruce před sebe a pak to přišlo. Strašlivá rána, vzduchem vířily střepy skla, kouř a trosky. Anička viděla vše v mlze, cítila kouř a jak ji něčí silné ruce táhnou ven z auta okénkem. Poté vše zahalila temnota, následovaná krátkým zábleskem pohledu na hořící auto a na muže s kulatým obličejem s rozseklou tváří stojícím na kraji silnice u velkého terénního auta s rozbitým předkem. Ještě uviděla dva zlaté zuby v jeho horní čelisti, pokusila se natáhnout své ruce k hořícímu autu, načež milosrdná mlha bezvědomí utišila její bolest.

Aničku v nemocnici navštívili babička s dědou. Dlouho se bránili přímé odpovědi co máma s tátou. Až jí to nakonec řekli. Máma s tátou jsou po smrti. Zemřeli v autě a ona jediná přežila. Svoji smrt.

Anička poté žila s babičkou a dědou. Než si dědu vzal covid a babička s ní po vyhnání pomocníků Severního kříže a založení mlýnské komunity přesídlila na mlýn. Zde se Anička seznámila s kluky a holkama z obou part a poté, co si jí všiml zpravodajec odešla do výcviku a do služby.
Zatímco se Aničce ve spánku přehrával film života se babička modlila ať ještě alespoň jednou vidí svojí vnučku.

[Rafael]

- "Dostal jsem stížnost na p. Turka. Od jednoho z tzv. Libečků umístěného v Sanyternici v rámci trestu a veřejně prospěšných prací. Stěžoval si na z jeho strany na nelidské zacházení a šikanu která by v demokratické společnosti neměla být v žádném případě tolerovaná!
Osobně jsem na takové liberální a demokratické tlachy velmi alergický. Ale v té stížnosti mě hodně zarazila jedna věc.
Mimochodem, ta tolerance a liberalismus nás mimo jiných katastrof přivedla tam kde jsme se dostali a v čem teď žijeme.
Ale chtěl bych zveřejnit jednu věc kterou jsem už kdysi považoval za úplně nepodstatnou.
A jak se k té informaci ten šmejd dostal?
Není žádné tajemství, že mnozí z naši komunity přijali nová jména, novou identitu a po jistém prověření MBS se nikdo o jejich starou identitu nezajímal pokud byli prověřeni a zjištěno, že žádnou bezpečnostní hrozbu pro Mlýn a okolí neznamenají.
A proto bych velmi rád věděl, kdo z Kocouří MBS toto porušil a dal tomu Libečkovi staré informace o p. Turkovi.
To, že prostorách bývalého středověkého hradu v obci Mírov, nejstřeženější tehdy věznice byl vrchním dozorcem. Velmi obávaným a brutálním s velmi svéráznými výchovnými postupy.
A že byl podezřelý i s nápomoci k útěku tehdy kontroverzního vězně J. Kájinka.
Dále se dostalo k tomu Libečkovi i zjištění, pátrání po rodokmenu toho p. Turka.
Údajně sahá až do středověku:
Až k mistru katovi Janu Mydlářovi. Mimořádně brutálnímu popravčímu a jemu podobných jeho rodinných následovníků. A p. Turek je jejich přímým nástupcem a proto si i změnil jméno z Mydláře na Turka.

Mydlář-poprava.jpg (169.15 KiB) Zobrazeno 872 x

Že 21.6. LP 1621 vykonal veřejnou popravu 27 předáků (3 páni, 7 rytířů, 17 měšťanů) - vůdců stavovského povstání."

- "A co s tím hodláte dělat?"

- "Libečka sprostíme nucených prácí a bude odliftrován a násilně převezen do Města. Mezi své. A co s tím prostořekým Kocourem ještě nevím. A ani nevím který to byl a proč to udělal".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Anička se ráno probudila. Svěží a odpočatá. Směrník u cesty ji navedl do Zakázané čtvrti. Procházejíc Zakázanou čtvrtí si všimla vyhořelého domu kousek od Sexotéky. Opatrně se vplížila do vyhořelého domu a skryla se ve sklepní místnosti z jejíhož okénka bylo vidět na Sexotéku. Na stropě místnosti byla mokrá skvrna, na podlaze staré křeslo a jak Anička zjistila ve sklepě tekla z kohoutku studená voda. Elektřina nešla a ve vedlejší místnosti bylo vidět stopy po vytrhaném zařízení. Zde měl bývalý majitel domu "strojovnu FVE", kterou po požáru lidé rozkradli. Horní patro domu bylo vyhořelé skoro celé, ze střechy nezbylo skoro nic.
Anička po tři dny sledovala Sexotéku. Vždyť dopoledne v deset hodin do ní chodily tři, nebo čtyři starší ženy s kbelíky a košťaty. To si Anička uvědomila, že kbelík má a koště viděla v přízemí v komoře.
Čtvrtý den si vzala kbelík a koště a když viděla jít trojici uklízeček se k nim přidala.

Ty jseš ta nová? Zeptala se Aničky první uklízečka.

Anička: jo, jsem tu dnes poprvé.

Uklízečka: tam si dávej bacha. Jsi mladá a hezká. Aby se ti ještě něco nestalo.

Anička: umím se o sebe postarat.

Uklízečka:

Anička vešla s ostatními do Sexotéky. Nevěstinec byl velmi přepychově zařízen, na podlaze ležely rudé koberce. Obrazy na zdech zachycovaly nejen dvojice ve velmi zajímavých polohách a situacích. Vzduch byl prosycen kouřem doutníků a Anička si všimla jak se po ní několik chlapů ohlédlo. Během úklidu ji dva chlapi plácli po zadku a ten silnější jí nabízel nezapomenutelný zážitek. Anička odmítla..

Druhý den se situace zopakovala. Akorát že Aničku plácl po zadku holohlavý chlap v kožené bundě.

Třetí den si Anička všimla jak se vedoucí uklízečka baví s vedoucím Sexotéky. Během úklidu Anička zaslechla jak cvakl dveřní zámek. Dveře byly zamčené. Dovnitř vstoupili dva holohlaví chlapi v kožených bundách.

Neboj kotě, ty máš na víc než na hadr a kýbl. Řekl ten první. A vytáhl z kapsy bičík.

[drigon]

O dva dny později...

Anička skončila v pokoji v Sexotéce. Během dne musela obsluhovat "klienty".

Za týden.

Při odpočinku ve vestibulu si Anička všimla Jizvy vcházejícího do Sexoteky. Viditelně s ním navázala oční kontakt. Všimla si , jak se Jizva baví s vedoucím Sexotéky. Po chvíli byla odeslána na šestnáctku, kde už čekal Jizva. Z Aničky strhal veškeré oblečení, načež se nechal uspokojovat stylem "na koně". Anička se ladně pohupovala v bocích, ve chvíli kdy se Jizva blížil vyvrcholení sevřela jeho penis poševními svaly a prudce se zatočila po směru hodinových ručiček. Ozvalo se křupnutí, Jizva zařval, zařinčelo sklo a z pahýlu jeho údu se valil silný proud krve. Anička Jizvu držela pod krkem, přitom si všimla dvou zlatých zubů v horní čelisti. Vybavila se jí autonehoda, obličej a Jizvovi, který už viditelně slábl a bledl "cosi" vsunula do úst se slovy:"to máš za rodiče". Poté, co Jizva zvadl a jeho oči se zakalily se Anička v koupelně umyla, převlékla se a vyšla ke dveřím do Sexotéky, kde čtyři děvčata kouřila cigarety. Od jedné si půjčila zapalovač, od druhé cigaretu. Zapálila cigaretu a hořící zapalovač podržela u třásně těžkého závěsu u dveří.
Anička dvakrát protáhla, rozkašlala se, načež ji holky pustily na čerstvý vzduch.
"Hoří, hoří", zařval muž vidíce že závěs u zdi hoří. Strhl ze zdi hasičák, narazil "nárazník" a proud pěny smáčel hořící závěs. Anička využila nastalého zmatku a podařilo se jí utéct boční uličkou. Vrátila se do vyhořelého domů, zpoza hromady vytáhla zamaskované náhradní oblečení (to našla předtím v kontejneru), převlekla se a po chvíli vyrazila na cestu ze Zakázané čtvrti s úmyslem přejít hranici do Spřátelených území.
Avšak když opouštěla Zakázanou čtvrť po silnici se ze zaparkovaného auta stojícího bokem ozvalo: "stát, kontrola dokladů".

[drigon]

Anička si začala šacovat kapsy a nakonec zamumlala "já je nechala doma".

Z auta vystoupili dva biřici.
Jedete s námi, řekl hubený a donutil Aničku sednoud do auta. Sedl si vedle ní, zatímco ten silnější řídil auto. Anička sledovala silnici a v okamžiku kdy auto najíždělo do zatáčky zasáhla biřice sedícího vedle ní prsty do krku a řidiče kopla do hlavy. Auto dostalo smyk, Anička uviděla jak se auto řítí na sloup veřejného osvětlení a pevně se přitiskla k sedadlu před sebou pamatujic na slova svého učitele: když budeš sedět v autě na zadních sedadlech bez pásů a náraz bude neodvratný se nezkoušej opírat rukama o sedadlo před sebou. Stejně se neudržíš a náraz s tebou mrští o sedadlo které zlomíš a vyletíš z auta ven. Místo toho se k sedadlu před sebou pevně přitiskni co nejníže k podlaze auta a drž se ho. Zastavíš zároveň s autem a když to dobře dopadne se vyhneš vymrštění ven.
Naráz asi ve čtyřiceti kilometrech byl docela silný. Vzápětí přišla druhá rána do střechy. To na auto spadlo zářivkové těleso ze sloupu. Aničce hučelo v uších když lezla z auta ven.
Měla štěstí, podařilo se jí zmizet dřív než se seběhli lidé k nabouranému autu. Vytáhli biřiče z auta, načež někdo zavolal sanitku. Oba biřici přežili.
...
O dva dny později. Navečer.

Aničky babička dojedla večeři, když někdo zazvonil. Otevřela dveře a uviděla usměvavou štíhlou blondýnu.

Aničko!!!

Babi!!!

Vpadly si do náruče. Po pěti letech.

[drigon]

Sova s Feničem spolu s jedním z veterinářů se sešli u Sovy v bytě. Dávali si dohromady materiály na novou přednášku s názvem Smrtící nesmrtelnost.

Na druhý pokus se povedlo Mengeleho dopravit do nemocnice Studny, kde se podrobil operaci. Kulku z jeho mozku se podařilo vyndat, po dvou dnech ho začali probouzet z umělého spánku.

[Rafael]

"Náčelníku, říká vám něco jméno nebo přezdívka Jizva?"
- "No něco ano. Tuším, že je to nějaký aktivista z Města. U nás podezřelý z terorismu, podpory islámu, práva šária, několika vražd a taky dost vyšinutý člověk se sklony k sadismu a netradičním sexuálním praktikám. Známý taky jako Zub a jako velmi nebezpečný člověk kterému je nejlepší se zdaleka vyhnout. Jeho poznávacím znamením je prý údajně při jakémkoliv rozčílení vyceněný chrup a v něm dva horní zlaté řezáky".

- "Ano. A právě na to asi dojel. A zabila ho Anička. Dost zvláštním způsobem o kterém bych teď nechtěl hovořit. Raději ať vám to řekne sama. Čeká venku se svou babičkou a je dost zbědovaná. Asi toho poslední dobou hodně špatného zažila".

- "To jako mi tímto chcete říct, že Jizva, Zub je po smrti a že ho zabila ta holčina? Nenechte se vysmát a nevymýšlejte takové nesmysly!"

- "Náčelníku, já si nic nevymyšlím. Jen vám říkám, že ta holka čeká venku a chce s vámi mluvit. A jen vám chci připomenout, že Zub kdysi při nějaké autohavárii zabil její rodiče ona jen nějakým zázrakem přežila.
A že to s tím jeho zvláštním vykrvením byla její pomsta a že se k ní musela dostat velmi ponížujícím způsobem. Hovořila něco o krevní mstě - vendettě. A pak taky něco o něčím jako Wanted. Asi si myslí jestli na něho nebyla vypsána nějaká odměna. Něco ve smyslu jako toto

Wanted.jpg (26.15 KiB) Zobrazeno 739 x

"
- "Vyhoďte ji. Nemám na takové Amazonky a třeba i bláznivce z SPSP čas ani náladu! Fact ne!"

- "Náčelníku, ale to není žádná z Amazonek. Jednak je daleko starší a pak ještě koukněte co měla na krku, co ji viselo na náhrdelníku.

Zlaté zuby.jpg (7.85 KiB) Zobrazeno 739 x

Nejsem žádný dentista ani šperkář, ale myslím si, že to jsou zlaté zuby. A má jich dva".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Anička před náčelníkem který ji řekl:
- "Jistě sama dobře víš čím jsi prošla a co jak a proč si to udělala? Ale proč si myslíš, že dostaneš za zabití toho Zuba, Jizvy, nějakou odměnu? Jistě nějaká krevní msta, to chápu. Teda pokud to je vůbec pravda o čemž mám velké pochybnosti když se na tebe tebe tak dívám. Nevěřím absolutně tomu, že taková křehká blondýnka mohla zabít takové monstrum a pak se ještě dostat z Města až k nám. Řekni mi holka o co ti vlastně jde a co chceš".

- "Já chci jen abyste mi věřil a nechal mě být tady. Potřebuji čas na zotavení. Jsem úplně na dně. Ale musela jsem to udělat. Za každou cenu jsem musela toho hajzla co zabil mé rodiče a udělal ze mě sirotka, ukradl mi rodičovskou péči najít a zabít. I když připouštím a mohla jsem to udělat i humanitnějším způsobem.
Ale ne, to kecám. Přiznám se, že kecám. Mrzí mě, že ten Zub, ta Jizva, zemřel tak rychle. Měl se trápit úpět v bolestech daleko déle. O hodně déle měl pomalu chcípat.
Tak dlouho jako já po stesku po svých rodičích by to asi nešlo, ale i tak mi přišlo to jeho vykrvení a má pomsta jako velmi neodekvátni".

- "Aničko, vy jste úplně šílená a zaslepená tou svou nějakou pomstou. Vaši babičku necháme být, ale vás budeme muset umístit do izolace a pod kontrolu doktorů. Sovy a Feniče. Sice to nejsou přímo psychiatři a podobní, ale nic jiného nemáme v okolí k dispozici".

Sova - "Já bych tu holku zavřel, je šílená!"
Fenič - "Já asi taky"

A Martin nakonec řekl:
"Tak abysme to uzavřeli.
- Pani doktoři, jsou to zuby?
-Jsou zlaté?
-Jsou dva?
-Znáte někoho v okolí, nějakého zlatnika nebo šperkáře který by byl schopen něco takového vyrobit?
-Umíte ještě něco jako bylo kdysi test DNA?"

- "Martine, nezlob se, ale na to odpovídat nebudeme protože si nás urazil. Velmi. Jen můžeme potvrdit, a to musíme, že se jedna skutečně o zubní zlaté implátnáty".

- "Tak vám doktoři děkuji aspoň za toto. Ale nějak se pořád nemůžu zbavit dojmu, že máte něco proti té Aničce co mi nechcete říct a něco zatajujete. A kupodivu jste v tom oba tak jednotní.
Co vy dva možná máte za pletichy mě musí napadnout?
Anebo proč jste neměli rádi Mengeleho? A hlavně ta holka? Co za tím je?"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Martin nemohl doktorům říci že je Anička agentkou. Když se podíval na oba doktory řekl: já proti Aničce nic nemám. Ale podle zpráv které mám k dispozici byl v Sexotéce skutečně nalezen mrtvý Jizva. S amputovaným penisem zasunutým do vlastní huby s vyraženými předními zuby. Podle zprávy prý lahví od šampusu nalezenou tamtéž. A viděli odtamtud utíkat mladou ženu popisem odpovídajícím Aničce.

Sova: odkud to víte?

Martin: máme tam své zdroje. Ale o tom nemohu z pochopitelných důvodů mluvil. Jenom se chci zeptat, jestli může muž po amputaci penisu vykrvácet.

Sova: ano. Penis, zvláště jeho topořivá tělesa jsou velmi silně zásobována krví. Pokud dojde k jejich roztržení, zvláště při erekci je následkem velmi silné krvácení kdy může muž během několika minut vykrvácet. Samozřejmě pokud dojde k otevřenému krvácení.
Pokud je krvácení uzavřené je následkem masivní otok penisu což se musí řešit u nás.

Martin: a zlomenina penisu? O tom jsem taky něco slyšel. Že je to prý hodně bolestivé.

Sova: v penisu kost není. Tudíž to, co laici označují jako "zlomeninu penisu", je ve skutečnosti roztržením topořivych těles. Vzniká to pokud je při poloze "na koně" partnerka moc vášnivá a vyskočí vysoko. Penis vyklouzne z pochvy, partnerka na něj nasedne, váhou těla ho ohne a jelikož jsou aktivní topořivá tělesa tvrdá a křehká dojde k jejich "zlomení" s následkem jejich roztržení a krvácení. Několik lidí s tímto problémem jsem za svoji kariéru na pohotovosti měl a podle jejich vyprávění se to projevilo jako křupnutí následované silnou bolestí a otokem inkriminovaného orgánu. Někdy si to může muž přivodit sám, pokud si ve spánku nalehne na ztopořený penis.

Martin: ...ledovat to ... .

Sova: na to zapomeňte. S tím se musí do nemocnice a zhusta to končí operací. Protože když to necháte být dojde k zajizvení topořivých těles, deformaci tvaru a narušení funkce. Muž, který to takto podcení už si zhusta "nevrzne".

Fenič: zajímavá debata. Akorát musím upozornit že vypolstrovaný pokoj má nového nájemníka. Dnes ráno jsme tam museli dát muže s postraumatickou stresovou poruchou. V bojích mu "hráblo" a ohrožoval ostatní pacienty i personál.

Sova: zkusím se zeptat její babičky. Jestli je ochotna si vnučku nechat doma.

Fenič: kolego, to nemáš obavy že znovu zaútočí?

Sova: myslím si že ne. Nebude mít důvod. Její útok byl veden proti konkrétní osobě, teroristovi a na cizím území. Tím se "vybila" její frustrace. Proto taky vypadá tak jak vypadá.

Martin: to by šlo. Necháme ji u babičky. Akorát budeme muset vyřešit co s ní. Práci nemá a babičku bude zatěžovat.

Fenič: dostane neschopenku. Bude muset být doma u babičky. V jisté formě "domácího vězení". A pozvu si ji 3x týdně na kontrolu.

Martin: to by šlo.....

[drigon]

Pan Metuzalém během jedné bouřlivé diskuse pronesl: "Pravda může být různá. Úplná, částečná, absolutní, relativní, velká, malá, sprostá, uhlazená, krutá i milosrdná. Avšak každý má tu svoji".
Což je dáno jedinečným osobnostním nastavením každého z nás, osobními zkušenostmi, vnímáním i okolnostmi a informacemi které nás v daný okamžik provázejí.
To, co se nám dnes jeví jako lež či dezinformace se může časem ve světle jiných okolností a zpráv stát pravdou, tak jako se pravda může stát lží. Úplně i částečně. Úmyslně i neúmyslně.
K tomu ještě dodávám, že jako člověk normálně vidící vidí všechny barvy a člověk barvoslepý jen některé. Tak jako člověk otevřený vidí všechny informace. Kdežto zaslepený jen některé.
Tak to je. Je to v nás. Nedá se s tím mnoho dělat. Avšak dá se s tím žít. A je třeba si uvědomit, že tam kde začnou vzduchem létat nálepky (emoce) končí věcná diskuse. Protože jen málo lidí se dokáže nad nálepku povznést a bez emocí pokračovat v diskuzi dál. A nebo pokud už to nejde jinak se vztyčenou hlavou odejít středem.