Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Prosím tě, nevíš kam jdou mladí? Vzali si batohy, tři stany, zásoby na několik dní, věci na táboření a vyrazili do kopců. I se psem.

Nevím, nic neříkali. Ale asi na nějakou túru. Co říkala před časem knihovnice si půjčili turistické mapy a po ofocení je vrátili zpět. Tak se asi dali na turistování.

No jo, asi máš pravdu. Ale neslyšel jsem nic o tom že by tady založili turistický klub.

[Rafael]

"Vodník vtažený do Kaplanovy turbíny" - to je dobrý.
A víte co mě napadlo?"

- "Ježíš Marijá to zas bude kravina! Ale mluv".

- "No, já jen, že u každého Mlýna by měl být vodník. A ještě mě napadlo jestli černoši a arabi takovou bytost znají?"

- "O tom silně pochybuji. Myslím si, že v horkých, suchých a pouštních oblastech se vodníci nevyskytují a ani nikdy nevyskytovali. Ani v bájích a pověstech".

- "To je škoda. Představte si kdyby se nám podařilo rozšířit fámu o katastrofálním až kalamitním rozšíření vodníků v mlýnských náhonech a vůbec všech okolních vodních plochách. Podbarvenou větším množstvím záhadně utopených a zmizelých. Včetně dětí a i několika psů".

- "Báje, pověsti a pohádky o vodnících jsou rozšířeny jen ve slovanských a evropských zemích. Jinde vodníky neznají".

- ""To je škoda. Mohla by to být dobrá sranda. Mimochodem existovali i hodní vodníci. Třeba Jan Drda - Vodník v pivovaře.
Měl jsem tu pohádku hodně rád, ale musel jsem si ji číst tajně. Rodiče soudili, že podporuje alkoholismus a nezřízené pití piva a zakázovali mi ji".

Matála.jpg (68.89 KiB) Zobrazeno 1084 x

- "To by mohlo být inspiraci pro zdejšího občasného výrobce piva. Černý Mlýnský speciál. Vodnický speciál, Hastrman nebo nějak podobně by se mohl jmenovat".
*
*
O kus dál a později přišla na přetřes ta podivná výprava mladých:

- "Nedávno řešili něco o vodnících, že by šli nějakého hledat? Oni jsou schopni všeho".

- "Tomu nevěřím. To by nešli nikam do kopců, ale někde k vodě. A taky s úplně jiným vybavením. A tvrzení, že si na tu výpravu vybrali rasu psa který má na tlapkách plovací blány nepovažuji důležitou".

- "Oni si vzali toho Sama ze Sanitárního psince?"

- "Ne, toho samozřejmě ne. Půjčili si jednoho od Fera. Má tam nějakého nového kterého cvičí na práce ve vodě a jeví se velmi nadějně. Právě proto mě napadli ti vodníci...".


Z Kroniky Mlýna

[drigon]

SPSP a Amazonky na túře. Nikomu neřekli kam jdou a po překonání deseti kilometrů stanuli na rozcestí. S několika omšelými turistickými směrníky.

"Podle mapy se musíme vydat tímto směrem. Lovcova propast bude určitě tam. U jeskyní ".

"Asi máš pravdu. Ale nedovolá bych se, kdyby Lovec šel jinam a jeskyně byla jen návnada pro ty, co uvažuji "kde je to asi nejpravděpodobnější"".

"Může to tak být. Ale nemusí. Protože pro vznik propastí musí být vhodné geologické podmínky. Kde se nejprve udělá jeskyně jejíž strop se propadne. Proto bych šla k jeskyním ".

"Ale ta jeskyně může být i umělá. Třeba takový propadlý důl ".

"Aha, tak to budeme muset vést pátrání více směry".

"Odsud je to nejblíž k jeskyním. Půjdem nejdříve tam, když to nevyjde se v druhém kole vydáme ke starým štolám ".

"Jdeme!"

[drigon]

Mladí se cestou bavili o všem možném. Na přetřes přišel i telefonický rozhovor Hany s jejími rodiči. Rozhovoru se účastnil i Malý Petr který vše slyšel.
Rodiče Hany se snažili Hanu přesvědčit ať se vrátí zpět do Zakázané čtvrti. Avšak Hané se tón hlasu její mámy a způsob komunikace nezdál.

Hana: nějak se mi máma nezdála. Zkusila jsem jí dát několik otázek o věcech, které jsme probíraly když jsem byla ještě doma a reagovala na ně nějak divně. Jako by to nebyla ona, ale někdo jiný.

A co jste probíraly?

Hana: bavily jsme se o tom, jak si máma spolu s několika kamarády a kamarádkami koupili během studia na vysoké škole ojeté auto. Na jeho kupní cenu a pojištění se všichni složili rovným dílem. Ale náklady na provoz a údržbu si dělili podle počtu ujetých kilometrů.

Olda: to je zajímavé. Jak to měli udělané.

Hana: brali to tak, že auto si všichni pořizují rovným dílem. Ale kilometry s ním najezdí každý jiné. Tudíž ho každý opotřebuje jinak. Proto si dali údržbu a provozní náklady podle najetých kilometrů.

Olda: aha, už je mi to jasné. Podíl měl každý stejný. Ale auto používal každý jinak. Proto to takto zkombinovali.
Apropo, a co bylo jinak, že se ti máma nezdála?

Hana: najednou tvrdila, že i náklady na provoz a údržbu si dělili rovným dílem bez ohledu na ujeté kilometry. A když jsem jí připomněl la jak to bylo mi řekla ať si nevymýšlím.

Olda: to je divný.

Malý Petr: a bavila se o tom s někým jiným. A nebo to bylo jen mezi vámi?

Hana: co vím bylo to jen mezi námi... .

Malý Petr: Zřejmě šlo o "lákací rozhovor" s využitím umělé inteligence. Kdy se "oni" s pomocí umělé inteligence snaží nalákat uprchlé lidi zpět do Zakázané čtvrti. Algoritmus si dá dohromady životní data daného člověka a jeho příbuzných a z nich pak "jménem příbuzného" sestaví lákací rozhovor. Vypadá to velmi věrohodně, hraje to na city a vzhledem k použití hlasů blízké osoby je to i "chytlavé".

Dana (už s rostoucm bříškem): tak teď už chápu proč nám při školení v detenčním zařízení říkali že pokud se nás bude člen rodiny či známý snažit nalákat zpět máme maximálně vnímat co říká a ptát se ho na věci a události které známe jen my dva. Které jsou jen mezi námi
Vyselektuji tak robota, který zná jen to, co má v registru na rozdíl od skutečného člověka který ví jak to bylo.

Anička: pokud toho "člověka" nemají zpracovaného. Což by ale mohlo být poznat na jeho reakcích.

[Rafael]

Pes se celý zježil, zavrčel a pak s kňučením odběhl a ztratil se někde v lesním porostu.

"Jestli vám můžu radit, rychle ho následujte a už se sem nikdy nevracejte. Stejně jste nenašli a ani nejste blízko toho co bláhově hledáte. A stejně byste nevěděli, kdybyste to náhodou našli co s tím!"

- "Vy jste ten Lovec?"

- "Ano, správně. Jsem to já. A jistě o mně mnohé víte. A moc dobře vím, co se u vás ve Mlýně o mně povídalo. Ano, všechno je to pravda. Mnohých špatných činů jsem se v minulosti dopustil, jsem schopen všeho a nehodlám se nijak změnit. Spíš naopak.
Ale teď udělám výjimku, nezabiju vás a nechám vás odejít. Tak mazejte domů spratci. A pokud se vám tam podaří dojít, tak vyřiďte tomu Kocouřímu Níčemníkovi, že máme spolu z mládí ještě nějaké nevyřízené účty a já je chci rozhodně srovnat!
A taky mu nezapomeňte připomenout Dr. Mengeleho a ten paralelní svět kterému tam nevěřite. Ještě se tam budete všichni velmi divit!
Za ty vaše snahy, pátrání po podzemních štolách, po věcech po kterým vám nic není krutě zaplatíte.
A teď už rychle běžte protože se blíží velmi silná bouřka s hromy a blesky a ne všichni se domů vrátite a tam bude velké smutnění a pátrání po obětech toho vašeho neuváženého činu."

- "Ano, slibujeme, ale vrátil, přivolal byste nám aspoň toho psa? Víte on není náš, jen jsme si ho půjčili a měli bysme ho vrátit do psince k Ferovi".

- "Vy drobotino bláhová..., proč bych to měl udělat? To se mám stále jen živit lesní žouželí a zvěří? Takový pes byla v mládí má nejmilejší a nejchutnější pečínka. A Fero bude další na řadě protože cikáni mě už kdysi v základní škole šikanovali. A na to se nezapomíná!".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Takovou bouřku ještě nikdo ve Mlýně nezažil.
Blesky stíhaly jeden druhého a hromy byly přímo ohlušujícíci. Tak silné, že místy i praskaly okenní tabulky.
Do toho přívaly vod a krupobití. Některé kroupy dosahovaly i velikosti a nebýt jiného tvaru, mohly by být označeny i velikosti dlažebních žulových kostek.

A Amazonky s SPSP byly tehdy na té turistické výpravě. Nastaly velké obavy o jejich osud. Všichni, zvlášť jejich rodiče se o ně velmi strachovali.
Ale nejen oni. I všichni ve Mlýně.
Byla i narychlo svolána operativní porada na pátrání po nich a jejich záchranu. Účast byla vcelku hojná. Dostavili se skoro všichni z blízkého okolí. S vypětím posledních sil, notně potlučení kroupami, někteří i sekundárně zasažení blesky, ale nikdo z nich neměl odvahu zúčastnit se žádné záchranné operace. A ani nikdo z Kocourů. Naopak všichni varovali před takovou šíleností v takovém nečase.
A zdůraznili, že tady chybí lidé ze vzdálenějších usedlostí kteří účast příslíbili, ale nedorazili. Že těm by se mohlo pomoci snadněji, že budou někde poblíž.
A že to snad to pátrání bude smysluplnější a bezpečnější než v takovém nebezpečném nečase pátrat někde po horách po poblázněných mladých a riskovat tím další mrtvé z řad záchránců.
Někteří, většina rodičů byla samozřejmě proti a vyrazili ven.
Ale nakonec zvítězil pud sebezáchovy a rychle se vrátili zpět.
*
Nakonec Martin prohlásil:
"Nerad to jako ateista říkám, ale vzpomínáte na ty svíčkové baby? Jak říkaly, že to máte za to, že se nemodlíte? Myslím, že teď už nám nezbývá nic jiného, než se za ně modlit. Nic jiného nim k ním už asi nezbývá".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Mladí se urychleně vydali zpět do Mlýna. Měli to přes dvacet kilometrů. Avšak neušli ani tretimu vzdálenosti, když se obloha začala kabonit a hutnými mraky projížděl jeden blesk za druhým. Do toho se z mraků ozýval hřmot, při kterém tuhla krev v žilách.

"To se melou ledy. Bude krupobití". Vykřikla s hrůzou v hlase Hana.

"To nestihneme. Musíme se schovat." Řekl Malý Petr a už se rozhlížel kam by to mohlo jít. Planina na které byli končila zhruba po půl kilometru lesem. Všichni se k němu rozeběhli. Když dobíhali k lesu již prudký vítr lomcovali se stromy. Bylo slyšet dunění hromů a pády silných větví na zem. Někteří už začali propadat panice..

"Zabije nás to". Hlesla kdosi. Když tu náhle udeřil blesk do stromu samostatně stojícího na pasece a vyrobil z něj hromadu třísek. Ze zbytku kmene se kouřilo a vyletěla z něj ohnivá koule - kulový blesk. Ten se za syčení a prskání vydal k mladým. Ti už na nic nečekali a rozeběhli se maximální rychlostí z kopce. Další blesk, zvuk podobný trhání látky následoval vzápětí po záblesku a před mladé spadl mohutný smrk. Kulový blesk se zastavil před skupinou mladých. Prskal, syčel a vznášel se asi metr nad zemí. Vypadalo to jako když si vyhlíží koho si vybere za oběť. Olda cítil jak mu něco teplého teče po nohách.
Kulový blesk náhle zmizel, když vítr dále zesílil. Mladí, naprosto vyděšení stáli v lese, okolo nich padaly stromy.
Malý Petr si všiml mlází asi padesát metrů daleko.

"Tam, do mlází se schováme. Tam na nás nespadne žádný strom".

Všichni doběhli do mlází, následování hrozným praskotem. Zapluli do mlází, do mladých smrčků, když si Dana všimla mohutného smrku asi padesát metrů od nich, jehož silné huňaté větve sahaly až na zem.

"Tlam se schováme. Strom nás schová.".

Malý Petr se okamžitě ozval:"ani to nezkoušej. Praští do něj blesk jako do toho na pasece a zabije nás to. Celá skupina se krčila v mlází když začaly padat kroupy. No kroupy, ony to byly spíš ledové šutry. Ze smrčků padaly otrhané větvičky, mladí se přitiskli jeden k druhému a nad sebou drželi batohy, kotlíky a stanové celty. Což je alespoň částečně ochránilo před nejhoršími zásahy ledových krup. Přesto cítili rány jako by po nich někdo házel kamení.
Dana cítila pohyby v bříšku. Jako by ji tam něco šimralo a strkalo. Olda ji přikryl svým tělem.
Bouře začala polevovat. Vypadalo to že už bude klid. Když přišel poslední blesk a zasáhl velký smrk na pasece. Mladým se nic nestalo, ale strom začal hořet.

[drigon]

Statný smrk byl v mžiku v plamenech. Které vítr rozfoukával k mladým. Holky chtěly začít utíkat proti kopci pryč od ohně, když Malý Petr zařval: "Do boku, utíkejte do boku. Ať se vyhneme ohni. Než nás dožene".

Mladí se rozeběhli do strany. Vítr jim foukal zleva, po chvíli narazili na řeku kterou přebrodili a ocitli se na louce. Prudce oddychovali a dívali se jeden na druhého.

"Lenka, kde je Lenka?" Ozvala se Dana.

Ostatní se dívali jeden na druhého a Lenka nikde. Pak se podívali na druhý břeh řeky, kde oheň hnaný silným větrem zachvátil podstatnou část kopce. Jako omámení sledovali rychlý postup ohně a plameny v korunách stromů šlehající do výšky.

"Co Lenka? Kde je? Jdeme ji hledat! Vykřikla mladá Amazonka a už se hrnula do řeky. Malý Petr ji chytil za ruku. "Počkej tady s ostatními a jdu ji hledat s Oldou".
Oba kamarádi přebrodili řeku zpět a vydali se ke kopci. Za cestou narazili na spáleniště, kde ještě místy vyšlehávaly plamínky.

Olda:" ježíši kriste, no nazdar,..."

Malý Petr: "co je?"

Olda: "podívej se". A ukázal rukou do spáleniště. Kde se potácela postava. Oba kamarádi k ní doběhli. Byla to Lenka. Visely z ní cáry ohořelého oblečení, kůže z ní visela v cárech, vlasy i obočí měla ožehnuté. Těžce dýchala, kašlala, dusila se. Malý Petr s Oldou sotva potlačili své zděšení, opatrně ji vzali za ruce a částečně ji odvedli a částečně odnesli na druhý břeh řeky.
Dana začala zvracet, Hana se zvedla ze sedu a ztuhla jako solný sloup. Ostatní mladí byli bílí jako stěny, když uviděli svoji kamarádku.

[drigon]

Lenka vypadala hrozně. Obě nohy měla plné puchýřů ze kterých visely cáry kůže. Kůže od poloviny stehen, přes hýždě přes celá záda až po krk byla tuhá jako pergamen, barvy bílé s hnědými fleky s přiškvařenými částmi halenky. To samé paže pravé ruky kolem dokola.
Někoho napadlo ji strčit do řeky, ať se ochladí. Ale Malý Petr to okamžitě zarazil s tím, že by mohlo dojít k jejímu podchlazení a rozvoji druhotného šoku. Lenku tedy zabalili do mokrého oblečení a Olda mezitím odřízl a odvětvil dva kmínky a délce necelé tři metry. Mezi kmínky napnuli stanovou celtu kterou přes oka svázali provazem. Takto si vyrobili nosítka, Lenku na ně opatrně položili a Malý Petr s Oldou se chopili nosítek.
Ještě před tím než se vydali na cestu poslali do nejbližší vsi dvojici kluka s holkou pro pomoc.
Ti po cestě narazili na dobrovolné hasiče ze vsi, kteří se vydali k požáru. Ti Lenku naložili na korbu pickupu a vydali se do vsi. Mezitím dali echo vysílačkou do vsi, ti zavolali Mlýn a na cestu se vydala sanitka se Sovou na palubě. Ten po příjezdu do vsi Lenku prohlédl, okamžitě jí napíchl dvě kanyly, dal dvě kapačky, zaintuboval ji, přičemž si všiml drobných spálenin uvnitř nosu Lenky a pak přišlo to, při čem se některým lidem zvedl žaludek.
Sova vzal skalpel a Lence nařízl klikatou linií seškvařenou kůži na ruce. A to až do "živého". Kůže se rozestoupila a bylo vidět "krvavé vespod". Lidé se odvraceli.
Vzápětí Sova to samé provedl na pravém stehnu Lenky. Poté ji naložili do sanitky a za kvílení sirény se vydali do Sanitarniho psince.
Mladí osaměli. Stáli v šoku, lidé se na ně dívali.
Posléze se vydali na cestu domů. Byli zticha, nemluvili. Mysleli na kamarádku.

První ticho přerušila Dana:"to bylo hrozné jak jí rozřízl ruku a nohu".

Malý Petr:" to byly uvolňující nářezy. Měla ruku i nohu spálené kolem dokola a aby jí otok svým tlakem neuzavřel krevní cévy jí Sova kůži nařízl. Tím došlo k uvolnění tlaku a obnovení cévního zásobení".

Dana: "odkud to víš?"

Malý Petr: "z branné výchovy. Probírali jsme to v první pomoci. Ale teď už se mně na nic neptej. Mám po náladě ".

[Rafael]

Tahle bouře nebyla vyvolána přírodně. Nějakým oteplováním. To musela vyvolat nějaká vyšší moc!

- "A myslíte třeba Lovce?"

Martin:
"Já nevím, přiznám se, že se ho bojím, ale zkusit to musím. Už tehdy v té obecné školy už měl mimořádné schopnosti.
Ale kdo jiný než já by se mu měl postavit? Nikdy jiný ho nezná víc než já.
A taky už si začínám dělat názor, teda měnit pohled na ten paralelní svět a Mengeleho.
A musíme taky přehodnodit ten rádiový monotiroing z jiných světů. A začít ho brát vážně. Koukněte na tu fotku z té bouře. Na toho psa. Je to normální jev?"

- Úplně normální. Říká se tomu Eliášův oheň a je znám od nepaměti. Je to neškodný jev který se projevuje hlavně opticky".

- "Tohle rozhodně oheň svatého Eliáše není. Ten se objevuje  na vyvýšených místech, stožárech, ve vrcholcích stromů apod. Z hlediska fyzikálního  jde o studený sršivý výboj způsobený vybíjením silného statického náboje. Co by se asi v takové bouři a v tolika vodě vybíjelo? Vždyť koukněte na tu fotku".

Eliášův oheň na psovi.PNG (165.22 KiB) Zobrazeno 900 x

- "Nemít ten pes plavecký výcvik od Fera určitě by se utopil jak kotě".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Pan Metuzalém:
- "Dovoluji si ctěným posluchačům nabídnout další a celkem neznámý střípek vedoucí k Martinské katastrofě. Tentokrát pro změnu ne z našich luhů a hájů, ale ze sladké Francie. Z Paříže, z rozsáhlých zemědělských protestů v roce 2027".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Víte, co to bylo ESG? Ptal se pan Balzagette jednou při posezení u Palírníka.

Europán society goverment, odpověděl pán s kloboukem.

Pan Balzagette se pousmál a podotkl: No, my jsme tomu říkali jinak: Evropska Systémová Greténizace. Neboť ESG nehodnotilo úspěšnost firmy při plnění praktických požadavků zákazníků, ale naopak ušetření CO2 z nevýroby a to, kolik máte ve firmě "bytostí. Jak tenkrát řekli v jednom článku: Jsou vám schopní zaříznout prosperující byznys aby zachránili motýla. Ale ve finále těch motýlů zabíjí daleko více, neboť to, co se nevyrobí u nás se bude muset dovést z ciziny a k emisím z výroby přibudou emise z dopravy. Nehledě na lidské osudy postižené touto ideologickou deindustrializací.
Apropo, a všimli jste si toho, jak po schválení ESG přestali blbnout lepiči? Že by byli tím křovím které mělo odvést pozornost od této ideologické oprátky určené pro evropský průmysl a životní úroveň obyvatel? Nehledě na podkopání obranyschopnosti, kdy po celé věky bylo naprosto normální se v případě nebezpečí začít co nejlépe na toto nebezpečí připravovat? A ne řešit "bytosti" a "sodovkový plyn", jehož celosvětová produkce kvůli evropské deindustrializaci ve skutečnosti narůstala. Toť byly otázky a úvahy nad kterými bylo nutné přemýšlet. A vyvozovat z nich patřičné závěry.

[drigon]

Sanitka přivezla Lenku do Sanitarniho psince. Lenka tou dobou upadala do těžkého šoku, krevní tlak klesal, zatímco srdeční tep se zrychloval. Až se hodnoty srdečního tepu a horního krevního tlaku vyrovnaly.

Hrozně nám otéká, krevní tlak jde dolů, tep stoupá. Hrozí jí oběhové selhání. Zkonstatoval Sova a Lence píchl injekci. Poté začali odstraňovat mokré oblečení, do kterého byla Lenka zabalená. Bylo vidět jak z míst na kůži kde byla vidět rudá spodina uvolňuje krevní mok. Tou dobou přišel na sál Fenič.

Jak je na tom?

Sova: špatně. Má spáleniny 2 a 3 stupně na 70% těla. Do toho inhalační trauma. Ztrácí tekutiny a upadá do těžkého šoku.

Anesteziolog: puls se zrychluje, slábne a tlak klesá. Dělejte, nebo ji ztratíme.

Oba lékaři na spálenou kůži Lenky přiložili mastný tyl a obvazali ji. Lenka tak vypadala jako mumie ze které koukají hadičky a kablíky. Následně byla odvezena na ARO.

Sova vyšel na chodbu, kde čekali rodiče Lenky a ihned chtěli vědět jak na tom jejich dcera je. Sova jim řekl jaký je rozsah jejího postižení a o tom, že následující dny ukáží. Včetně toho že byla uvedena do umělého spánku. Na dotaz jakou má Lenka šanci jim odpověděl že není možné nic konkrétního říci.

[drigon]

O 36 hodin později vjíždí do Sanitarniho psince černý vůz s ratolestmi na oknech. Pan Havran se svým pomocníkem berou do rukou dubovou rakev a vchází do márnice. O půl hodiny později nakládají rakev do vozu a vrací se zpět do pohřebního ústavu.
O chvíli později vychází ze Sanitarniho psince muž s ženou. Naprosto zdrcení.
Toho dne se členové SPSP a Amazonek převlékají do černého oblečení které nosí až do pohřbu jejich kamarádky. Tím splnili svůj slib který si dali. A to, že pokud kterýkoliv člen z obou part zemře budou zbývající členové nosit až do jeho pohřbu černé oblečení.
O několik dní později se všichni členové SPSP a Amazonek účastní pohřbu Lenky. Na rakev pokládají věnec s nápisem "vždy s námi, navždy v našich srdcích".
Po skončení obřadu a upřímné soustrasti členové obou part vychází ven. Před obřadní síň, načež odchází do své klubovny. S černou vlajkou nade dveřmi.

[drigon]

Asi rok nazpět se odehrál rozhovor jehož důsledky se projevily až později.

Pán P1: pamatujete na toho zloděje který neměl otisky prstů? Co nám to tenkrát dalo než jsme přišli na to jak je to možné.

Martin: jestli používal rukavice... .

P1: on rukavice nepoužíval. Co nám vypověděl v nich neměl cit.

Martin: to je do určité míry pravda. Já když musím něco dělat v rukavicích mám v nich taky horší cit. Ale tomu se není co divit, když je mezi prsty a předmětem další vrstva různě silné látky či kůže.

Sova: cit v prstech na rukou i na nohou není dán jenom tím jestli se daného předmětu dotýkáme napřímo bříšky prstů, nebo přes rukavice. Ono je to dáno i speciální vlastností kůže na bříškách prstů rukou a nohou.

Martin: co je na té kůži tak zvláštní? Mozoly?

Sova: Mozoly ani tak ne. Ale něco naprosto jiného. Papilární linie. Ony jemné drážky na kůži které má každý z nás naprosto jedinečné a které tak moc zajímají pána P1 při jeho práci. I když je nutné říci, že příroda papilární linie nestvořila proto aby s jejich pomocí bylo možné usvědčit pachatele zločinů. Ale z důvodu úplně jiného.

Martin: jakého?

Sova: důvody jsou dva. První je lepší uchycení mokrých předmětů, kdy papilární linie slouží pro odvod vody a potu z místa dotyku. Mají tak v podstatě stejný účel jako drážky pneumatiky.
A druhým důvodem je zesílení hmatového vjemu. Jak jsou papilární linie různě zatočené se vždy část z nich ocitne kolmo proti směru pohybu. Tím se papilární linie při pohybu prstem po předmětu určitým způsobem rozvibrují a dojde tak k daleko silnějšímu podráždění hmatových tělísek v kůži. Což si můžete vyzkoušet když budete například přejíždět bříšky prstů po hladkém povrchu. Jako je třeba sklo.
Což když porovnate třeba s běžnou pracovní rukavicí která žádné drážky nemá je vám jasné proč někteří lidé říkají že nemohou dělat v rukavicích jelikož v nich nemají cit. Prostě jim chybí hmatový vibrační vjem od papilárních linií, kdy nedojde k onomu zesílení hmatového vjemu (podle některých výzkumů může být zesílení až stonásobné) a oni pak nemají svůj cit.

Martin: to je hodně zajímavé. Vůbec by mne nenapadlo že to takto funguje. A vzhledem k tomu že máme papilární linie každý jiné bych se nedivil kdyby se je zločinci pokoušeli odstranit.

Sova: to někdy zkoušejí, ale zpravidla jim to k ničemu není. Neboť zárodečné linie papilárních linií se zakládají ve škáře, což je spodní zárodečná vrstva kůže. Tudíž pokud odbrousíte kůži nad škárou se vám papilární linie vždy obnoví. A když by jste se zbavili i škáry už nebudete mít na prstech kůži žádnou.

Martin: tak to je dobré. Všechno nebo nic. Papilární linie nebo holé maso. To matka příroda zařídila fakt dobře. Akorát mi přijde zajímavé že zločinci zkoušejí odstranit papilární linie místo aby si vzali rukavice. Třeba ty tenké. A nebo si dali pozor.

P1: ono je to spíš reakce "ex post", když si uvědomí že někde otisky prstů zanechali či mohli zanechat. A takto zkouší zamést stopy. Avšak stačí počkat... . Jako v případě zloděje který aby zmátl stopy si ostříhal bříška prstů. Myslel si, že nás převeze. Nepřevezl, ve vyšetřovací vazbě mu otisky dorostly.

Sova: abychom nekřivdili musím podotknout, že v některých případech mohou lidé o papilární linie přijít vlivem kožních nemocí. Kdy se kůže loupe, pokryje se vředy a dochází k jejímu dalšímu poškození. Avšak při takovémto poškození kůže budou mít otisky prstů specifické stopy které značně zúží okruh podezřelých.

Martin: a ten případ kdy otisky prstů nebyly?

P1: zloděj byl po transplantaci kůže. V pubertě spadl po rukou do okýnku kde si s rodinou opékal špekáčky. Utrpěl spáleniny třetího stupně na dlaních a prstech obou rukou. Kůži mu museli transplantovat, tudíž o své otisky prstů přišel.

Sova: k tomu dodám jen to, že při spálenině třetího stupně je zničená i zárodečná vrstva kůže. Tudíž se nemůže obnovit nejen vlastní kůže, ale papilární linie pokud je spálená kůže na prstech rukou. A jelikož se na transplantaci používá kůže z hýždí a vnitřní strany stehen která je jemná avšak hladká je jasné proč dotyčný neměl otisky prstů.

P1: on otisky prstů měl. Ale hladké, bez kresby papilárních linií. Což nám hodně dlouho nešlo do hlavy. Až teprve poté co byl chycen při činu a prozkoumán jeho zdravotní záznam nám to bylo po vysvětlení MuDr Sovy jasné.

Martin: ale těch "bezotiskáčů" asi taky moc neběhá.

P1: to je taky pravda. Byla by to jen otázka času než bychom ho chytili.

[drigon]

P2: on byl tehdy zloděj zajímavý ještě jednou věcí.

Martin: jakou?

P1: nechal si změnit barvu oční duhovky.

Martin: to se nechal dát oční čočky? Jako to svého času dělali mladí na diskotékách. Jejich oči pak měly různé barvy, zorničky vypadaly jako hadí, kočičí. No prostě všelijak. No když si vzpomenu.

P1: na co?

Martin: Daniela si tenkrát když jsme spolu chodili na diskotéce od kamarádky půjčila oční čočky ala "kočičí oči". Přišla ze záchodu a nějak se mi nezdála. Podíval jsem se jí do očí a vypadalo to divně. Nepřirozeně.

P1: co jste udělal?

Martin: řekl jsem jí že se mi její oči líbí daleko více než ty náhražky. Sundala si je a vícekrát už je nepoužila. I když fakt je, že se s tím blblo jen krátkou dobu. Tak jak to začalo to zase přestalo.

Sova: i když si někteří nechali barvu očí předělat nastálo.

Martin: to si nechali vyměnit oční čočky i s duhovkou?

Sova: kdepak. Nic se nemění. Laserem se do duhovky udělají dutiny a do nich se dá speciální barvivo. Dá se tak změnit barva duhovky, avšak výsledek není vždy dokonalý. Někdy to dopadne tak, že pak oči člověka který podstoupil tuto změnu vypadají jako oči panenky. Mají takový umělý vzhled.

P1: u toho zloděje to tak dopadlo. Když jsem se mu díval do očí bylo v nich něco nepřirozeného. Divného. Jako by to nebyly jeho oči. Byly divné, jako by umělé.

P2: taky mu pak říkali Panenka.

Martin: řekl vám proč na tu operaci šel?

P1: nikdy jsme to z něj nedostali... .

Martin: a víte jak dopadl?

P1: před rozpadem ho pustili z vězení a pak se nám ztratil. Nevíme kde je a ani co se s ním stalo.
...

Martin si o něco později uvědomil, že v době kdy dělal velitele cvičiště měl ve výcviku jednoho zajímavého Kocoura. S divnýma očima, avšak nesmírně zručného pokud šlo o to se někam dostat.
Ten chlap je jako had, pomyslel si už tenkrát.

[Rafael]

"Už jste viděli co zas vymysleli a provedli?"

- "Myslíte určitě ty spratky a tu podivnou skulpturu, plastiku,
kovotepeckou toreutiku či co to je, že? To co postavili nad hrobem nešťastně zahynulé Lenky".

Co to je.jpg (90.38 KiB) Zobrazeno 607 x

- " Já to říkám furt. Dobrej vejprask někdy podporuje osobní růst. A toho se jim zjevně nedostává. Nebýt té jejich bláznivé výpravy v době předpokládaných silných bouřek mohla být Lenka.... A co to jejich avantgarní umění má vlastně znamenat. Já se pokládám za celkem vzdělaného člověka páč jsem kdysi bez opakování hravě prošel základní školou, gymnáziem a mám i několik semestrů vysoké školy. Nebýt jedné rvačky při jedné demonstraci s příslušníky SNB a VB za což mě vyloučili z fakulty, mohl jsem mít i několik akademických titulů".

Knihovnice:
- "Hledali v knihovně materiály o bouřkách, elektrických výbojích a podobných věcech. A nejvíc je zaujala kopie této archiválie":

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

- "A vy si myslíte, že tu latinu, navíc psanou nějakým švabachem byli schopni přečíst?"

- "Sice nevím jak, ale myslím si, že ano. A teď budou všelijak argumentovat a bránit se tím, že to mysleli dobře. A že to bohužel dopadlo jako vždy, ale oni za to samozřejmě nemůžou. A budou se zaštiťovat tím Divišem a jeho problémy a záští kterou svým objevem způsobil.
Jak ho málem církev vyobcovala a jak byl nařčen okolím, že příčinou tehdy velkého sucha v roce 1761 může on a jeho stroj. A že o pár let svým objevem předběhl i daleko známějšího Benjamina Franklina.
Já bych se tím už nezabýval, nechal tam tu opičárnu stát a dál to neřešil.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

K Amazonkám se zkusila přihlásit mladá slečna. Kamélie.
S holkama i klukama z obou part se účastnila hasičské soutěže. Během které a i po ní bylo nabízeno velké množství pochutin, různých nápojů a dalšího občerstvení.
Kamélie si dala k jídlu pečivo se sýrem a džus. Nikdo se jí neptal proč si nedá vyhlášené mlýnské klobásy s hořčicí a křenem. Které šly vždy na odbyt a člověk se i jedné klobásy pořádně najedl, neboť byla přes 20 centimetrů dlouhá a jak kdosi řekl: na půl druhého palce silná.
Kamélie byla přes den v jídle vybíravá, asi dvakrát někam odběhla, ale jak nastal večer a setmělo se si najednou mlýnskou klobásu dala. A kdyby jen tu. Ona se pustila i do alkoholu, kdy do sebe klopila jednoho panáka za druhým.
Což mladým samozřejmě nešlo do hlavy a Malý Petr s Hanou se jí zeptal čím to je, že najednou došlo k takové změně.

Kamélie: co by, setmělo se a sem Alláh nevidí.

Malý Petr: co prosím?

Hana: co že to mele? Ona je mohamedánka?

Kamélie: ano, jsem muslimka. A sem Alláh nevidí, proto si dělám co chci.

Malý Petr: já měl za to, že nesmíte požívat vepřového masa a alkoholu pořád. Po celý život.

Kamélie: mělo by to tak být. Ale když sem nevidí... .

Hana: Aha, co oči nevidí srdce netrápí. Aneb pokrytectví nejhrubšího zrna. Nas...!!!

Oba partneři o tom, co se dělo okamžitě řekli ostatním členům SPSP a Amazonek. Ti okamžitě řekli, že Kamélii v partě nechtějí, neboť když dělá to co má jen pod kontrolou a jakmile kontrola není svůj závazek poruší a dělá si co chce jí nebudou moci věřit.

Dana, kterou opět zašimralo v bříšku k tomu dodala: taková exotka ti zepředu podá ruku aby ti vzápětí dala zezadu ránu do ledvin. Ještě bych nějak vzala kdyby se držela svého přesvědčení a dodržovala ho všude. Bez ohledu na to, jestli na ní ten její bůh vidí nebo ne. Ale tohle? Mezi námi? Ani smykem!!! A vzápětí zacítila zašimrání a slabý žďuchanec v bříšku. Až se za bříško chytla.

Olda: cítíš pohyby?

Dana: jo, a jak jsem se teď rozčílila mě asi nakopnul.

Malý Petr: tak to budete mít asi karatistu.

Dana: doufám že si z mého břicha nebude dělat tělocvičnu.

[Rafael]

Pan Metuzalém:
To mi připomnělo něco podobného z Ruska:
„Car daleko - Bůh vysoko!“
Palírník:
Anebo později ze SSSR když výnosem Prezidia Nejvyššího sovětu byla v roce 1985 přijata částečná prohibice která s menšími úpravami trvala až do počátku 90. let. Vzpomněl jsem si na jeden tehdejší ftípek. Ale musím ho parafrázovat protože na jeho přesné znění si už nevzpomenu.

Generální tajemník s velkou stranickou delegaci odlétá na delší zahraniční návštěvu.
- "Koukněte jak nás soudruzi pracující a obyvatele Moskvy sledují dalekohledy. Asi nám přeji šťastnou a úspěšnou cestu".
- "Mýlite se soudruhu Gorbačove", řekl Alexandr Jakovlev. "To nejsou dalekohledy, to oni jen od radosti pijí ze dvou láhví vodky najednou".

Hlas z publika:
"Tady názorně vidíte zhoubnost alkoholu a degenerace mozku. Od raného mládí pije jako nějaký mužík a ten jeho blábol je jeden z mnoha následků!"

Z Kroniky Mlýna