Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Televizní vysílání a dotaz Maruny na něj:

- "Ve Městě je a u nás ne, proč?"

- "Nevím jestli víte jak tam tehdy vznikly kvůli povinným poplatkům za tzv. veřejno-právní vysílání nepokoje. Jak tam lidé masivně a demonstrativně vyhazovali televizory z oken? A jak tam pak dopadli?" Víte co je Peoplemetr (nebo také TV metr)?
Zařízení, pomocí kterého se měří televizní sledovanost. Zachycuje, na co se lidé v domácnostech dívají v televizi, a tato data odesílá centrále, která je následně zpracovává?"

- " No a co to má společného s mým dotazem? Já se jen ptala proč když i s relativním dostatkem el. energie nemáme svou TV?"

- "Protože ji nepotřebujeme. Nepotřebujeme vymývat 24 hod. denně lidem mozky. Kdo chce, má naši org.archive knihovnu. Tam si může stáhnout nebo bezplatně kdokoliv cokoliv vypůjčit nebo za mírný poplatek stáhnout. Bez reklam, nějakých smluv nebo hrozeb exekucí. A nehrozí mu jako ve Městě být zahlcen platbami, exekucemi za sledování pořadů, skrytých reklam a spoustami černochů v jejich pořadech. To si pak jeden už musí myslet, že se nachází někde v Africe nebo v Arábií. Neskutečný hnus. To byste chtěla?"

-"No to rozhodně ne!"

- "Vrátil bych se ještě k původnímu. Víte, jak pak dopadli? Za ty vyhozené televizory si pak museli koupit nové. A daleko dražší. Asi 10x. Jinak by jim hrozily exekuce, vystěhování a podobné sankce tamního režimu za odmítání veřejné služby a podporování nepřátelské propagandy. Kdo si tehdy nekoupil tehdy ten nový televizor, nezaplatil za něj koncesionářské poplatky dopadl velmi špatně".

-"Já se přiznám, že to TV městské vysílání sleduji. A celkem pravidelně mi to doma hraje. Mám to jakou takovou kulisu při domácích prácích. Třeba jak vařím, žehlím, uklizím a tak.
Neskutečná prdel, sranda a odreagování to od takových činností to je.
Dokonce i chlap to tak vidí a doporučil mi, že pokud by to nějak šlo, že bysme mohli i i přispět na nějakou jejich další činnost".

Z Kroniky Mlýna

-

[drigon]

Střípky všedních dní.

Město. U Martina doma.


Martin přišel domů z vytáčení medu poněkud rozmrzelý.

Co se stalo? Ptá se ho Daniela.

Martin: mám dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou. Ta první je, že je letos hodně medovicového medu.

Daniela: a ta špatná?

Martin: nejde vytočit. Je to samá melocitóza. Hotový beton. Nakonec musím plásty s melocitózou vyvařit na vosk. Medový vývar obohacený o výluh z košilek a kondenzovanou vodu z vyvařování vylévám do kanálu. Holt budou mít krysy v kanálu cukrovku... .
...
Itálie, přístav.

Skupina na hausbótu Vega sledovala jak do přístavu vplula další transportní loď Severního kříže. Čekali že dostanou povel k akci, ale dostali nařízeno počkat. Druhého dne vytáhl remorkér z doku transportní loď Severního kříže a místo ní tam zatlačil další. Večer objevil kapitán ve schránce dopis. Psala mu ho teta a byla v něm zelená karta.

...

Spřátelená území versus Fialoví.

Dlouhou dobu se nic vážného nedělo. Občas došlo při pokusu o průnik do chráněné oblasti Fialových ke střetu dronů. Avšak ani jedna strana ničeho nedosáhla a bylo jasné že průlom může nastat buď za nesmírných obětí, nebo technologickým skokem ve vývoji. Na to konto byl do oblasti poslán speciální dron se speciálním pozorovacím a vyhodnocovacím vybavením.

...

Středozemní moře.

Muž ze skupiny Alkáč, který nastoupil na loď Severního kříže zjistil, že loď pluje cca 1500 kilometrů dlouhou trasu dva dny. Poté je den u Afrického pobřeží kde jsou z člunů nakládáni plně vyzbrojení pomocníci Severního kříže načež následuje dvoudenní cesta zpět. Muž se seznámil s několika členy posádky lodi , což mu umožnilo prozkoumat vnitřek lodi. Do některých prostor se dostal pomocí paklíčů.. O tom všem předal po návratu do přístavu zprávu své patrnerce.
Akorát ho naštvala jedna věc. Jeho nový spolubydlící na kajutě si všiml jeho oči a přede všemi v jídelně řekl: hele, ty máš oči jako panenka.

[vrb]

Palírník ucítil z kanalizace vůni horkého medu.
Podivil se co to má znamenat a šel proti kopci odkud kanalizace vedla.
Dál už šel po čichu až našel na dvorku Martina jak vaří plástve, filtruje vosk a vylévá do kanálu medový výluh.

" Zbláznil jsi se? Tolik cukru do kanálu? Většinu ovoce letos zlikvidoval mráz, lidi mě otravují s kdejakým košíkem mirabelek. Už mi dokonce dovezli i kvas z cukrové řepy. Fuj !
Počkej s tím, dovezu ti sudy a necháme to zkvasit. Neboj taky nepřijdeš zkrátka. "

[drigon]

Martin se zamyslel a palírníkovi povídá: to nemáš strach že ti výluh z košilek včelího plodu zničí medovinu? Má to naprosto hnusnou chuť a nedivil bych se kdyby přešla do medoviny. Proto to taky vylévám, protože to nedokážu k ničemu využít a ke krmení včelstev se melocitóza kvůli nestravitelnosti nedá použít. Včelstva by zahynula na těžkou úplavici, jelikož by nestravitelnými zbytky melocitózy došlo k přeplnění vykalových vaků včel což bez možnosti zimního proletu včel znamená jejich smrt.

Palírník: to vím že se melocitóza nesmí na zimu nechat v úle, jinak včelař o včely přijde. A co si pamatuji jsi s tím měl jednou problémy.

Martin: to bylo na "zemi vzdálené", mém tenkrát třetím a nejvzdálenějším stanovišti umístěném v modřínovém lese. Tenkrát musela melocitóza přijít po nakrmení včelstev, jelikož před krmením jsem med z včelstev odebral. Zakrmil jsem 15 kilo cukru na včelstvo jak jsem byl zvyklý a na jaře mi tam z osmi včelstev žila dvě. Zbylých šest bylo uhynulých a s totálně podělanými rámky a úly. Bylo to strašné, nakonec jsem těch šest úlů i s uhynulými včelstvy hodil na hromadu a spálil.

Palírník: a co jsi s tím dělal dál?

Martin: na jaře jsem tam navezl oddělky. Osm oddělků. Rozvinuly se pěkně, zimu přežily v pohodě aby další rok byla opět melocitóza. S výjimkou prvního točení jsem z nich nevytočil skoro nic. Bylo to samý "beton". A za tři roky znovu. A zase s úhynem. Tak jsem odtamtud zbylá včelstva odvezl do "lesa". Kde se taky občas melocitóza objevila. Ale v menší míře. A jako prevenci pozdního přínosu melocitózy jsem začal krmit na 20-22 kilo cukru na včelstvo. Tím se mi jim podařilo "ucpat sosáky" a pozdní přínos melocitózy v podstatě přestal.

Palírník: hezká úvaha. Ale zajímalo by mne proč se melocitóza objevila v takové míře? Když předtím nebyla zdaleka tak častá.

Martin: mám za to, že to zapříčinil kůrovec který sežral smrky. Tím vzrostl podíl modřínů které jsou hlavním producentem melocitózy. A taky došlo k indukované změně podnebí, kdy zničení velké části lesů zapříčinilo změnu počasí. Kdy úbytek chladící kapacity lesů zapříčinil vzrůst teploty a zároveň způsobil větší výpar. To jsou ta vedra a dusna podporující růst mšic které jsou hlavními producenty medovice. A jelikož je po úbytku smrků "na procenta" víc modřínů je výsledkem melocitóza.
Je to jak říká pan Balzagette. Kdy je následek jedné příčiny příčinou následku nastávajícího.
Kdy protesty proti kácení kůrovcem napadených stromů na Šumavě způsobily rozšíření kůrovce po skoro celé republice. Zničení smrků způsobilo ztrátu podstatné části chladící kapacity lesů což způsobilo nárůst teploty vzduchu. To mělo za následek větší výpar. Tím vzrostla vzdušná vlhkost. Bylo horko a dusno. To podpořilo růst mšic. A ty jelikož měly málo smrků šly na jiné stromy. Tudíž i na modříny (množily se vhodné druhy mšic). A výsledkem byla melocitóza.
No, kdyby jen melocitóza. Ono to zpusobilo i bouře, kroupy, tornáda a ostatní jevy které vznikají tam, kde se vlhký horký vzduch nemá možnost ochladit a naakumuluje v sobě ohromné množství vody a energie. Která se pak zcela logicky musí vybít a spadnout. Což bohužel způsobí pohromu na území kde k tomuto dojde.

[vrb]

Palírník:
No uvidíme, případně to zkusím smíchat s něčím dalším aby to lépe kvasilo a pak to vypálím.
Medovinu jsem ještě nepálil, jsem zvědav na výsledek. Přinejhorším to bude šarže na " technické " účely.

Nešly by u toho lesa vyset nějaké kytky co kvetou hodně pozdě, aby se to s medovicí naředilo?

Jo, s těm pošukama co se vázali ke kůrovocvým stromům si to pamatuju. A pak se lidi divili, když se začaly objevovat tornáda a jiné extrémy počasí.
Nejlépe se rozhoduje o věcech, kde pak za to rozhodnutí nemusí nést odpovědnost.
Lidem tenkrát z blahobytu začalo degenerovat myšlení a vymýšleli nesmysly.

Ve městě a v civilizaci obecně byli vždy proti všemu chráněni, když je pokousal něčí pes, měl jeho majitel problém, hradil škodu a byl trestně stíhán. Když je přejelo auto tak za to odpovídal řidič, hradil škodu a byl potrestán. Pokud se zhroutila stavba tak architekt byl za to odsouzen. Tím lidi naprosto ztratili obezřetnost a respekt před reálným nebezpečím. Místo toho se naučili mít respekt a obezřetnost před úřady a zákony.
Potom lidé uvyklí na takovéhle prostředí začali rozhodovat a konat o věcech které fungují jinak.

Když někoho sežral chráněný mědvěd, tak už nešlo shánět majitele a hnát ho před soud. Stejně tak když někomu vlci roztrhali ovce i se psem, taky nešel majitel vlků k soudu a státní úhrada škody byla spíše výsměch. Když přišly první tornáda tak taky nikdo neodsoudil ředitele hydrometeorologického ústavu.

Ale opravdu do tuhého začalo jít, když takovéto typy lidí začali rozhodovat o směřování strategických odvětví jako energetika, průmysl, ekonomika, mezinárodní vztahy a další. Tam taky platí jen fyzika a síla, nelze to přehlasovat novou vyhláškou.

[Rafael]

A ještě pak dodal:
Odmočit ve studené vodě. Možno i plásty podrtit.
Ale před destilaci je nutno ten roztok důkladně přecedit. Do vařáku se nesmějí dostat žádné částečky vosku. Ten je schopen stěny kotle neskutečně zaneřádit a čištění je pak mimořádně náročné. A může se stát, že znečistí i přestupník, kolonu a někdy i chladič.
*
Dá se se ten výluh použít i na klasickou medovinu.
(Medové víno s 12 - 20% alkoholu podle způsobu vedení, použitých kvasinek nebo případného dolihování).
Teda pokud ten výluh smyslově vyhovuje.
*
Jinak vykvasit a zdestilovat lihovarským způsobem se dají i suroviny nevábné chutě a vůně. Např. cukrovka, melasa, brambory apod. Kdo s něčím takovým přišel do styku jistě potvrdí, že kvasy z nich přímo nevábně páchnou. A přitom rektifikaci se z nich dá získat kvalitní potravinářský líh. A i ten lze ještě dočistit a zušlechtit aktivním uhlím.
*
Ale medovinu z toho dělat nebudu, omlouvám se. To po mně nechtějte. Stačila mi ta ostuda s tím Vodnickým černým ležákem.
Půjde to na likérový líh.
A abych předešel případným dotazům, tak znovu zopakuji, že žádný rum a ani tuzemák dělat nebudu. Nikdy!
A pokud by to byl jediný dostupný alkohol v kterékoliv době, stál by se ze mně zarputilý a asketický abstinent.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Přijde mi, přišlo mi, že máte něco, nějaké pádné argumenty proti té medovině.

- "Ano, to mám. A celkem jednoduše pochopitelné. Přijde mi medu na takovou výrobu škoda. Takovou vzácnou surovinu, včelí produkt, tak zdegradovat.
Hlavně tím nejrozšířenějším výrobním způsobem kdy se dlouhodobě vaří a tím se zničí vše co je v medu dobrého a prospěšného a změní se tím jen na prachobyčené zkvasitelné sladidlo.

A výroba medoviny za studena, je už vyšší level a málokterý výrobce ho zvládnul. A navíc takové výrobky trpí časem senzorickými vadami. Na dně láhví se usazuje kal který po rozvíření zakalí celý obsah láhve.
Na vině jsou hlavně bílkoviny, ale i mnoho podobných látek které neprošly varem a nebyly odstraněny z hladiny. Z pěny.

Podobnými "nectnostmi" trpí i poctivé medové likéry".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

A proč s tím lidé nic neudělali? Vždyť to leckdy doslova otročení a sraní na hlavy od vlastních muselo mnoha lidem vadit. Ptal se pán s kloboukem.

Pan Balzagette: to víte, ono má toto prokletí "lokajského drába" více rovin.
První z nich bychom mohli nazvat "slib člověčenství". Což znamená, že pokud jste po mnoho generací vystaven útlaku od svých, kteří slouží cizím to začněte vnímat jako danou věc. Stejně tak jako nevolníci ve středověku kteří to že jsou nevolníky brali jako danou věc a vůbec je nenapadlo že by to mohlo být jinak. A o lidech kteří mluvili o tom že by to mohlo být jinak uvažovali jako o bláznech. Neboť by to narušilo zaběhlé pořádky a vyvedlo by je to z jejich stereotypu. Z toho na co byli zvyklí. K tomu se váže jedná perlička. A to ta, že když císař František rušil nevolnictví a dal lidem svobodu bylo značné množství protestů od samotných nevolníků kteří "remcali na novoty". Přesně se tak naplnilo úsloví že otrok nechce svobodu. Otrok chce jiného otroka aby mu mohl vládnout. Neboť za svůj život poznal jen otroctví a ovládání. Svobodu jako třetí možnost otrok nezná. Proto ji ani nechce. A pokud ji přesto dostane leckdy neví co s ní má dělat. Tudíž mu hrozí že o čerstvě nabytou svobodu přijde a skončí opět v otroctví. U toho, kdo mu namazal med okolo úst.

Druhou rovinou tohoto problému jsou ti nahoře. Kteří z práce těch dole kynou. Ti nechtějí o zdroj bezpracných zisků přijít. Tudíž budou proti změně. Budou ty lidi, kteří budou chtít skutečnou změnu napadat a snažit se jich zbavit. Ať už mediálním vláčením, dehonestacemi, budou je nazývat "sluhy cizích mocností". Prostě a jednoduše jim budou nasazovat kacířské čepice aby je mohli upálit na mediální hranici. Budou kolem nich vyhlašovat "Cordon sanitaire" a budou dělat vše pro to aby zůstali v menšině, roztříštění a odříznutí.

Tento stav bude nějakou dobu trvat. Ti nahoře nebudou chtít přijít o prachy a koryta. Ti dole si budou říkat že to " není ještě tak zlé", ale jak bude čas plynout se pomalu začne mluvit o změně. Nejprve potichu, potajmu a později stále více nahlas. Začne být zřejmé že se něco chystá. První změny budou vcelku kosmetické (aby se vlk nažral a koza zůstala celá ", ale tyto změny"v mezích zákona" připraví půdu pro malé změny zákona. Po nichž budou následovat opět změny v mezích zákona následované dalšími změnami zákona. A tak stále dokola až nakonec dojde ke změně která změní celý systém.
S tím, že první "změny v mezích zákona " neudělá opozice extrémní, ale ta domestikovaná. Která nebude v médiích vnímána jako ohrožení stávajícího systému. Ale jako ochočený beránek. Tudíž má šanci že pokud se dostane do vlády budou její návrhy přijmuty a ne ihned zaházeny hnojem z mediálních hnojometů jak by se to stalo "extrémistům". Jejichž čas přijde až později.
Až po změně směru větru.
To je změna pozvolná. Většinou více či méně klidná, leckdy konstruktivní.

Poté je zde druhá možnost. Náhlý skok. Kdy starý systém náhle skončí a je po čase bezvládí (anarchie) nahražen systémem novým. Tyto změny bývají bouřlivé, leckdy při nich teče krev, v ulicích bývají barikády a podobné "vymoženosti". Někdy vznikají zevnitř jako důsledek mohutné nespokojenosi mezi lidem, někdy bývají indukované zvenku. Různými aktéry kteří si tímto způsobem snaží prosadit své zájmy. A to i destruktivně.

Naši lidé jsou většinou mírní, pokračoval pan Balzagette. Vypadá to, že jim můžete nakládat stále více a oni to unesou. Že budou pracovat do úmoru pro lokajské dráby a jejich pány. A že za to nebudou nic chtít a nebude jim vadit že o vše přijdou. Že bude možné utahovat šrouby do nekonečna. Že se ohnou a budou šlapat jako ti "pověstní cyklisté" jednoho nacistického pohlavára z WW2.
Nějakou dobu to tak bude fungovat, ale je třeba si uvědomit že čím více utahujete šrouby tím větší tah musí jejich materiál vydržet. A každý materiál má určitou pevnost. Technici tomu říkají mez kluzu. Kdy se materiál trochu natáhne a jako by se zpevní. Udrží ještě o trochu víc. Vypadá to že udrží vše. Ale omyl je pravdou. Rezerva pevnosti byla vyčerpána. Selhání přichází náhle. Šrouby se utrhnou a veškeré zatížení které musely držet se náhle uvolní. Veškerý tlak, který držely se náhle uvolní a ničí vše co mu stojí v cestě.
K tomuto jevu ve společnosti došlo v minulosti vícekrát. Byly to ty situace kdy vrchnost poddaným nakládala a nakládala. Zvyšovala daně, dodávky, navyšovala robotu a dřela z lidí i tu poslední kůži. Vysávala z nich veškeré plody jejich práce a drábové se chovali jak hovada. Na stížnosti běžných lidí nikdo nebral zřetel, drábové dostávali pokyny "ať to srovnají". Tento stav nějakou dobu trval, útlak se zvyšoval až se lidé sebrali, vzali kosy, cepy a palice a vydali se na zámek. První kdo to odnesl byli zpravidla drábové, na kterých si lidé zchladili žáhu nejdříve (byli jim nejblíž a brali je jako zástupce moci) . A pokud zámečtí páni neutekli měli velké problémy. To byly ty situace ve spisech popisované jako "zámecký správce shlížel skelným okem z věže a pohupoval se ve větru".
Po prvotním výbuchu hněvu a potrestání domnělých i skutečných viníků se tlak uvolnil a lidé začali řešit co dál.
Většinou pak přitáhlo vojsko a zjednalo pořádek. Avšak výsledkem nebylo většinou další utažení šroubů, ale zlepšení podmínek pro běžné lidi. Protože i ti nahoře chápali že potřebují v zemi klid. A ten aby trval potřebují mít lidé z čeho žít. A když žijí tak pracují. Tím vytváří hodnoty. Kdežto pokud se vzbouří a vytáhnou na zámek hodnoty naopak ničí. A pokud jsou během vzpoury zabití nevytvoří už vůbec nic a navíc se tím zaseje zášť. To bylo důvodem proč tehdejší vrchnost nechávala běžné lidi být, pokud byli vzbouřenci ochotni jednat se leckdy dalo i něco vyjednat.

Stará Maruna: proč ti lidé prohráli? Vždyť jich bylo hodně.

Pan Balzagette: víte, odpověď na tuto otázku má několik rovin.
První je to, že neznali vojenskou taktiku.
A druhou je to, že si zpravidla nezískali podporu vojska a dalších bezpečnostních sil. Oni je zpravidla vnímali jako nepřátele a bojovali s nimi. Tudíž dopadli jako ti sedláci u Chlumce.
Toto byl jejich hlavní problém. Nepodpora ozbrojených sil. Neměli podporu ozbrojených sil, případě si nebyli schopni vytvořit vlastní ozbrojené síly. Tak jako to několik set let před nimi udělali husité. Před kterými se třásla celá Evropa. Tím se potvrdilo staré pořekadlo že každá státní moc je tak pevná jak oddané má bezpečnostní složky.
S tím, že pokud dělá takovou politiku která se nepříznivě dotýká rodinných příslušníků a známých členů bezpečnostních složek se jí to může časem vymstít. Ztratí tak jejich podporu, nebo dojde alespoň k rozštěpení podpory bezpečnostních složek. Což bývá zhusta začátek konce.
Dělat politiku proti odporu většiny obyvatel je obtížné. A riskujete že se vám to dříve či později vymstí (ve volbách). A pokud ztratíte podporu bezpečnostních složek může být váš konec rychlejší než by vám bylo milé a příjemné. To je historická zkušenost mnoha generací před námi platná dodnes. To je ten okamžik kdy se na zámku střídají páni. Kdy se otáčí stránka dějin. Mluvil pan Balzagette. U různých národů se "startovací úroveň", kdy se lidé zvednou a vyrazí na zámek liší. Někde startují hned. Někde až když už to nejde jinak. Ale je to pak jako lavina. Někde to zapraská. Spadne pár kamínků. Pak to znovu zapraská. A najednou letí dolů celý svah. Bere s sebou vše. Tomu je třeba zabránit. Postupným upouštěním tlaku a necháním volnosti tam kde to lidé nejvíce ocení. To jest na vlastním dvorku. Kde máme rádi svůj klid a nesnášíme když nám tam někdo leze a nařizuje co smíme a nesmíme mít. A nota bene když nám ještě říká co si máme myslet. Nehledě na to že lidé potřebují určitou volnost v možnosti vlastní obživy. Ve svobodě a možnosti podnikání kdy je možné se zrealizovat podle vlastních představ a přání zákazníků.

S fenoménem lokajského drába souvisí ještě jedna naše národní vlastnost. A to švejkování. Pokračoval pan Balzagette.
Švejkování, nebo li předstíraná hloupost je jistou formou obrany proti lokajským drábům. Kdy tito mají snahu vyždímat z lidí maximální výkon za minimální protihodnotu. To jest za co nejmenší mzdu. Kdy zároveň nedokáží ohodnotit dobře vykonanou práci. Z čehož vyplývá že lokajští drábi mají tendenci přetěžovat pracovité a schopné lidi.

[drigon]

Lidé, kteří nad tím přemýšlí se vůči tomu brání předstíranou hloupostí. Kdy předkládají lokajskému drábovi různé námitky proč to nejde, případně pokud jsou přesvědčeni že příkaz je hloupost ho chtějí dopodrobna vysvětlit. Což je jedna z taktik obrany proti zmrdům. Kdy když víme že to co po nás nadřízený chce hrozí problémy po něm chceme přesné zadání.
Lidé, kteří taktiku švejkování ovládnou si udělají "to své" a od přetěžování mají klid. Proti lokajským drábům švejkování funguje, avšak pokud cizinec zmizí a my se máme rozhodovat sami za sebe a dělat sami na sebe se švejkování obrací proti nám. Neboť místo abychom řešili co a jak vyrobit a jak to co nejlépe a za co nejvíce prodat řešíme proč to nejde. Proč to nemá jít. Lidé se tak podvědomě brání lokajskému drábovi a neuvědomují si, že je tento generacemi zažitý vzorec chování sráží zpět. Kdy se úplně zbytečně drží zpátky a zdaleka nedosáhnou toho čeho by mohli dosáhnout. Je to jedna z příčin našeho zaostávání a leckdy i zbytečných odchodů schopných, zkušených a pracovitých lidí, kteří už nezvládnou dělat "za Švejky", případně si připadají nedocenění.

A dá se s tím švejkováním něco dělat? Ptal se pán s kloboukem.

Pan Balzagette: každý musí být zodpovědný za svoji práci. S tím, že čím více toho umíte tím musí být vaše ohodnocení vyšší. Prostě a jednoduše čím jste lepší tím musíte mít vyšší výplatu, případně jiné benefity. Pokud nastolíte tato pravidla budou mít lidé pozitivní motivaci se učit a odvádět lepší výkony.
Poté už neuslyšíte radu "staršího": "nic dalšího se neuč. Akorát s tebou budou vymrdávat a za jedny peníze".
Kdežto zavedení pravidel osobní zodpovědnosti a platů dle schopností a výkonu povede k tomu, že ti schopní budou odvádět kvalitní výkon. A švejci skončí v propadlišti dějin.

Pan Metuzalém: celé je to jenom o podmínkách. O tom, jaké druhy lidí podporují. A ti lidé se k vám pak stáhnou, neboť si to mezi sebou řeknou. Holt tantamy jsou mocné.

[Rafael]

Tohle se našlo při průzkumu v jedné vzdálenější rokli.

Bylo to zarostlé všelijakým náletovým porostem, lesem a nikde poblíž se zatím nepodařilo najít žádný vchod do podzemí. A ani po důkladném prozkoumání okolí detektorem kovů nebylo nic podezřelého nalezeno.
A ta cedule byla sice důkladně umytá a zrestaurovaná, ale i tak nevypadá, že by byla tak stará jak se snaží tvářit.
A navíc ta její úprava!
Tipnul bych si, že se zas jedná o nějakou slabomyslnou srandičku té naší zdivočelé omladiny.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Palírník navštívil druhý den odpoledne Martina který vytáčel další dávku rámečků dovezených od včel. A všiml si jak Martin plást kde je po odvíčkování tuhý med (po odvíčkování z plástu neteče med) nařezává několika úhlopříčnými řezy vyhřívaným odvíčkovacím nožem.

Proc ty plásty nařezáváš? Jaký to má význam?

Martin: pro lepší vytočení medu. Byť je plást na povrchu tuhý a neteče z něj med se někdy stane že je melocitózní med jen na povrchu buněk. Kdy včely nejprve buňky plástu částečně zanesou normálním medem a až na něj dají med melocitózní který ztuhne a buňku částečně zaplněnou tekutým medem uzavře.
Podívej se, jak tady zrovna na tomto plástu teče z průřezů med.

Palírník: a jo, máš pravdu. Skutečně jsi nařízl kapsu s normálním medem. A co by se stalo kdyby jsi to nenařezal?

Martin: někdy se med vytočit podaří. Ale zhusta dojde v tomto místě k destrukci plástu. Plást se v tomto místě zboří a jeho kusy vletí do medometu, kde ucpávají výpusť a sítka. Nehledě na to, že dojde k rozvážení medometu a ten se během otáčení začne třást. A to může vést k jeho poškození.
Od doby co jsem začal plásty na melocitózou nařezávát výročím prakticky vše co jde. A to, co vytočit nejde skončí ve vyvařovačce na vosk. Podívej se, mám už přes sto kilogramů kvalitního lesního medu.

Palírník med ochutnal a pronesl: je to lesní med. Akorát mi přijde jako kdybych měl na patře nějaké krystalky. Jako písek co se rozpustí a zanechá lehce ostrou až trpkou chuť.

Martin: ty krystaly je melocitóza, jejíž krystalky plavou v medu. Časem si v kbelíku sednou na dno a vytvoří tam něco jako bahno. Když pak med rozehřívám spirálou trvá i několik dní než se rozpustí. A pak stejně ve sklenici sednou na dno.

Palírník: dá se s nimi něco dělat?

Martin: jsou tři možnosti. První je nechat med takový jaký je. Druhou možností je med slít a krystalky melocitózy usazené na dně kbelíku tak odseparovat. A třetí možností je přidat květový med. Ten ostrost melocitózy "srazí" a vznikne tak chutný směsový med.

Podívej se, tady jsem jeden kbelík medu, kde jich bylo na dně hodně slil. Vidíš to hnědé "bahno". To je ta melocitóza. Je jí tam dobře pět až šest kilogramů. Z jednoho kýble. A Martin vzápětí slil druhý kbelík, odkud získal dalších cca pět kilogramů melocitózy, v druhých dvou kbelících už bylo melocitózy jen po dně, nechal je tedy být.

Palírník: a co s tím budeš dělat?

Martin: většinou to ženské zpracují do buchet. Avšak letos je toho hodně. Myslím si že bychom z toho mohli zkusit udělat medové pivo. Co vím se dříve medové pivo vyrábělo a bylo prý velmi dobré.

[Rafael]

Pár slov, Historické okénko, od palírníka o včelaření:

Taky jsem kdysi včelařil. Ve Valašském království v polích poblíž lesů. Ale zpočátku jen tak nějak z nutnosti. Jako dítě u dědečka, kde jsem vyrůstal, později trávil víkendy, prázdniny a tak, jsem včely vyloženě nesnášel, bál se jich a v době jejich aktivity jsem prchal do vesnice za kamarády a kamarádkami do bezpečného bezvčelného prostředí a vracel se až po setmění.

(Měl přibližně šedesát úlů a ještě k tomu Budečáků. A v těch se včelstva dost špatně ošetřují a vedou k mírnosti. Navíc razil myšlenku, že čím více agresivní a bodavé včelstvo, tím je životaschopnější a je z něj větší medný užitek. A tak se snažil všelijakými postupy aby těch agresivních potfor měl co nejvíc).

Děda můj strach ze včel a z včelaření špatně snášel a byl ze mně nešťastný. Hodně.

A když už na ty včely stářím nestačil, ujali se toho moji rodiče. Otec měl ke včelám stejný vztah jako já, tak se o ně starala matka.
(Asi proto, že vyrůstal a žil mezi nimi a byl jimi terorizován).

Ale postupem času jsme oba zjistili, že je to dobrý zdroj příjmů, barter a navíc jsme zdědili spoustu jeho odběratelů z blízkého i dalekého okolí kteří chtěli výhradně náš, vlastně dědečkův med jak byli zvyklí.
Nemyslím si, že byl nějak výjimečně dobrý, ale jen, že šlo asi jen o nějaký zvyk a rodinné tradice.

A pak to zůstalo jen na mně. Ne, že by mě chov toho agresivního hmyzu nějak zaujal a bavil. To zpočátku vůbec ne. Musel jsem se do toho nutit. A někdy hodně.
Ale pak jsem zjistil, že šedá ekonomika, barter apod. jsou hodně dobré a přínosné věci. A nejen v době socialismu.
Taky se u mě v té době začaly projevovat sklony k alkoholismu. A na několika pohřbech, trachtacích, karech jsem se dozvěděl proč taky m.j. byl ten dědečkův med tak oblíbený.
Ne, že bych ho dřív neznal nebo nevěděl o něm, ale nepříkládal jsem tomu větší důležitost. A až tehdy.

Zrekonstruoval jsem a hodně upravil dědečkovy postupy. A výsledkem bylo to, že o ten likér byl u některých skoro větší zájem než o samotný med.
A tehdy se ze mě skutečně stal zapálený a náruživý včelař.

A to se tvrdí, že alkoholismus nevede k žádnému pokroku, ale jen ke zkáze a zániku kultury.
*
A celkem mě překvapilo, že jsem v naši knihovně archive.org našel toto ze starého blogu:
https://deslik.blogspot.com/2012/03/med ... liker.html

- "Prosím, vyhoďte odsud toho propagátora alkoholismu. Vždyť on mluví o něčem úplně jiném a vůbec nic neřekl o tom melocitózním medu!"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Martin ještě podotkl: to o vykapávaném medu z voskových víček vím. Jsou v něm drobné částečky vosku které ho zakalují. Dá se sice přefiltrovat přes uhelon, ale ani to není stoprocentní. A podívej se, mám zde cca 40 kilogramů vykapávaného medu z prvního a druhého točení. K tomu když přidáme deset kilo melocitózy kterou s vykapávaným medem můžeme smíchat budeme mít 50 kg medu na výrobu medového piva.

Palírník: ty se na to medové pivo nějak těšíš.

Martin: mám k němu jednu vzpomínku. Bylo to v roce 2003, kdy jsem se s Danielou vracel autem z dovolené v Tatrách. Na silnici byla tenkrát bouračka a my jsme na několik hodin uvázli v koloně. Přes hranice jsme přejeli až dlouho v noci, a vzhledem k únavě po celém dni jsme se rozhodli někde kus od Ostravy přespat. Našli jsme si penzion a ubytovali jsme se. Pozdě večer jsme sešli dolů na bar, kde točili medové pivo a medový likér. Měli tam nějakou včelařskou oslavu a my jsme se přidali. Oběma nám pití chutnalo, do pokoje jsme se dostali až dlouho po půlnoci. Oba rozjaření, šli jsme do koupelny kde měli velkou rohovou vanu. Následovala horká pěnová koupel s lahvičkou v ruce. Zakončená pěkným přívalem vášně. Nevím proč, ale nedali jsme si pozor, nevím jestli jsme si mysleli že nám to ve vodě uplave.

Palírník: a uplavalo?

Martin: neuplavalo. Za půl roku byla svatba a za další tři měsíce se nám narodila Katka. Která od mala nejraději leží ve vaně s vodou.

Palírník: asi ví proč.
A nedivím se ti, že si chceš medové pivo dát znovu.

[drigon]

V Zakázané čtvrti proběhlo za mlčení tamních médií několik menších protestů proti tamní věrchušce. Média se to snažila vymlčet, přičemž bylo několik protestujících napadeno Rakeťáky, kteří tyto lidi napadali, uráželi a snažili se je přivést na "svou víru". To se jim nepodařilo, avšak byl problém v tom, že obranná akce proti Rakeťákovi by vyvolala příval problémů, neboť Rakeťáci patřili mezi takzvané "chráněnce". To jest skupiny lidí kteří byli domněle diskriminováni a tudíž byli chráněni nadprávy.
Lidé si toto uvědomili a na své akce si pozvali spřátelené "chráněnce" jednoho etnika. A to, co následovalo bylo zdrojem velikého veselí v Černé perle.

Na akci začal Rakeťák napadat lidí a strkat do nich. a co se nestalo... . Vystoupili dva silní mladíci, přistoupili k Rakeťákovi a zařvali na něj:"dilino čo robíš. Nechají toho, nebo uvidíš....". Rakeťák se zarazil a v mžiku zmizel za biřici. Kde se cítil v bezpečí. Avšak pronásledován posměšky ve stylu:"nech si vyměnit plínku". A nebo:"příště se vezmi gumové slipy. Ať po tom někdo neuklouzne". A tak podobně.
Inu, došlo tak k praktickému využití "dilematu chráněnců", kdy tvůrci a využívači tohoto jevu sloužícího k rozeštvání a ochromení společnosti dostali ochutnat vlastní medicínu. Kdy poznali jaké to je nemoci si sáhnout na ... chráněnce.

[drigon]

Pan Balzagette byl několika lidmi vyzván ať vysvětlí svoji teorii Sociálního darwinismu, kterou nakousl na několika přednáškách. Týkajících se mimo jiné nepřizpůsobivosti afrických migrantů, našeho lokajství a převlékání kabátů.

Sociální darwinismus.

Pan Balzagette: sociální darwinismus (sociální selekce a přizpůsobivost) je jev popisující chování lidské společnosti či národa při vystavení určitým podmínkám. Kdy jde o to, že nejlépe profitují ti lidé a jejich skupiny kteří se dokáží těmto podmínkám co nejlépe přizpůsobit. Je to něco co se široce používá při (a)sociálním inženýrství.

Celé to spočívá v tom, že když lidi vystavíte určitým podmínkám se část populace těmto podmínkám přizpůsobí. Tito lidé jsou takzvaně "poddajní". Nedělají problémy, přežívají, většinou se nijak moc neprojevují. Prostě se přizpůsobili a zhusta si na podmínky i zvykli. Tato jejich vlastnost je jejich výhodou i nevýhodu v jednom.

Pak je zde druhá skupina lidí. Těm se sice podmínky moc nelíbí, ale nechávají si to pro sebe. Vypadá to že jsou přizpůsobení. Ale to je jen naoko, neboť tito lidé čekají na takovou změnu podmínek která jim bude vyhovovat. Jsou takzvaně "ohnutí". Tyto lidi pokud nedojde ke změně podmínek za normálních okolností nemáte prakticky šanci poznat. To by jste s nimi museli být dlouhou dobu a získat si jejich důvěru. Pak možná zjistíte jak ve skutečnosti uvažuji a čemu věří.

A třetí skupina jsou lidé kteří se nepřizpůsobí. Takzvaně "rovní". Ti se drží svého. Tím tvůrcům podmínek či přímo změněným podmínkám nevyhovují a jsou za to vystaveni útlaku. Který je má za cíl buď předělat, donutit k emigraci či odstranit ze společnosti. Čímž dojde k jejich vyselektováni (odstranění) ze společnosti. Tím dochází k tomu, že se postupem času ve společnosti zvyšuje podíl "vhodných" lidí. To jest poddajných a ohnutých. Lidí takových kteří vyhovují podmínkám kterým jsou vystaveni. Což je přesně to, co vede k odlišnostem mezi jednotlivými národy a etniky.

S tím, že využití tohoto jevu mocnými nemusí nutně znamenat zabíjení nevhodných jedinců, ale i dávání různých výhod "vhodným" jedincům či jejich skupinám. Zatímco ti nevyhovující jsou trestáni (vězením, donucením k emigraci, vyhozením z práce,...). Za klasického zástupce této metody se považuje Čínský systém sociálního kreditu. A lze za něj považovat i různé formy uhlíkových kreditů a další různé systémy mající za cíl formovat myšlení a jednání lidí určeným směrem.
Metody sociálního darwinismu nemusí být někdy rozpoznatelné na první pohled. Mohou být různě maskované jako různé kredity či body. Manipulující lidmi vybraným směrem.
Jejich rozpoznání je leckdy velmi složité, je třeba přemýšlet k čemu to slouží, kam to vede a kdo z toho má hlavní prospěch.

[drigon]

Stará Maruna povídá kamarádkám: představte si, že se v zemědělském družstvu točí film. Hraje tam i moje dcera s vnukem a malej Ludvík.

Prosím tě co tam natáčí?

Stará Maruna: pokračování trilogie Slunce seno... .
Akorát že to má být tragikomedie s názvem Slunce seno a Zelený úder.

A o čem to je? Ptaly se ženské.

Stará Maruna: prý je to o zemědělském družstvu které se snaží přežít řádění grýndruhů. Tak si říkají grýndýláci ve filmu. Asi to mají jako soudruzi, ale nazeleno. Předseda družstva musí vyplňovat hrozně papírů na dotace, hlášení o tvorbě kravích prdů a vyplňovat různé další papíry. Zvládá to svým osobitým stylem a pomáhají mu v tom i ostatní.
Největší problémy mají s mladou grýndružkou která nosí na hlavě čepici "žabačku" a vymýšlí různá nařízení a opatření kterými se snaží zavděčit svým nadřízeným.
Ona když s něčím přijde si předseda vždy sedne k počítači a povídá: vy chcete toto. A minulé jste chtěla toto. To mi nějak nejde dohromady. Napište mi jak to má být. A podobně s ní jednají i ostatní. Chytají ji za slovo a chtějí vše zdůvodnit. Čímž ji někdy dovádí k šílenství. Obvzláště když si z její tuposti utahují.

Já viděla filmaře u vás doma. To tam u vás natáčeli taky?

Stará Maruna: natáčeli scénu jak si grýndružka zasedla na naši mladou a chtěla od ní certifikát že plínky splňují nejnovější euro nařízení. A naše mladá na to zareaguje tak, že při přebalování vnuka vytáhne podělanou plínku a grýndružce ji podá se slovy. Certifikát je v plínce. Můžete si ho tam najít. Gríndružka plínku rozbalí a po spatření "certifikátu" vykulí oči, zacpe si nos a uteče.

A víš co bude dál?

Stará Maruna: předseda družstva bude bojovat s ostatními chlapy o stádo dobytka a o své koně, které bude chtít gríndružka poslat na jatka aby zvítězila v soutěži o největší úsporu emisí.
V pondělí ráno kdy jede gríndružka zeleným elektro SUV do družstva s jatečním příkazem na dobytek i koně vůči ní vyjede předseda na koni s kopím v ruce. V okamžiku kdy elektro SUV vyjíždí ze zatáčky na silnici před družstvem předseda SUV probodne kopím. Elektro SUV se zastaví, začne se z něj kouřit a vyšlehnou plameny. Auto úplně shoří a film končí záběrem na Ludvíka jak zvolá: "Mami, zelený drak shořel. Neboj, už bude dobře". Nakonec se kamera stočí na ohořelou "žabačku" v příkopu a na předsedu jak na koni jede vstříc vycházejícímu slunci. Film končí pohledem na zářící slunce stoupající po obloze.

[Rafael]

Pane Metuzaléme je pravda, že někdy v létě 2024 někde v Germanistánu uhynul mladý klimatický aktivista Hans Gruber hladem a žízní?
Viz. toto:

V řadách klimatických aktivistů napříč celým světem panuje zármutek a zděšení. Mladý klimatický aktivista Hans Gruber, který se před necelým měsícem v Berlíně přilepil na protest proti fosilním palivům k vozovce, včera na místě zemřel hlady a žízni. Nikdo ho totiž neodlepil.

„Je to smutný den pro životní prostředí a ostuda a hanba pro ty, co jsou za to zodpovědní. Nechali zemřít mladého přilepeného člověka k silnici. Takhle daleko nedojdeme,“ postěžoval si předseda berlínské odnože skupiny Poslední generace Gudrun Klein.
Místo toho aby toho hrdinu odlepili, hasiči před něj dali značku objezdu a dopravu odklonili kolem něho. To mi přijde navýsost cynické a neprofesionální. Takhle se ten aktivismus nedělá,“ zlobil se Klein, který je přesvědčen, že hasiči i policisté měli s aktivistou hovořit o životním prostředí, povzbuzovat ho v jeho snaze o záchranu planety a postupně přemluvit své známé a rodinu, aby na dovolenou do zahraničí jezdili na koloběžkách.
....
Proto jsme se rozhodli, že je budeme ignorovat. Ať se přilepují, k čemu chtějí. My je nijak řešit nebudeme. Dopravu odkloníme kolem nich. Není naše starost, že ti lumeni se pak neumí od silnice odlepit. Na to měli myslet dřív, než se k té silnici přilepili,“ vysvětloval médiím tiskový mluvčí Berlínské dopravní policie Semir Gerkhan.

„Aktuálně máme na území Berlína hlášeno pět aktivistů, kteří jsou již dlouhodobě přilepeni k silnici a dochází jim potrava. Tito aktivisté se nemůžou sami odlepit, a proto je nejspíš čeká osud jejich soudruha. My je odlepovat nebudeme a tím se postaráme o to, aby členové Poslední generace byli opravdu poslední generace,“ dodal Gerkhan.
....."

Akorát jsem to trochu zkrátil.

- "Pravdou je akorát to, že v té době se skutečně Německo začalo všeobecně nazývat Germanistánem. Jinak je to, byla to, satira a nadsázka. Něčeho takového by se tam nikdo neodvážil. Nejenže v reálu provést, ale ani o tom ani jako o fikci napsat.
Zelení spolu se všemi tzv. demokratickými a librrálními stranami, lidskoprávní organizace, státní moc apod. by je úplně zničili".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Pokračování kapitoly z Kroniky ze stránky
viewtopic.php?p=307467#p307467
o mechanickém kocourovi propašovaném do Města.

Nebezpečný tvor, jakož i jemu podobných jejichž chov byl ve Městě přísně zakázán přece jen přinesl své kýžené ovoce. Teda jen z pohledu jeho výrobců.
Jinak ve Mlýně byla ta akce všeobecně odsouzená. Jen prý eskalovala napětí a notně zřejmě přispěla k ozbrojenému konfliktu a odvetným teroristickým akcím.

Jeho tvůrci zřejmě hodně podcenili inteligenci Městských bezpečnostních složek.
Alespoň podle jejích křížových výslechů.
Zřejmě si mysleli, že ten Mourek, tak ho nazvali, bude kontuminován, zastřelen, hned po prvním spatření v ulicích a žádné větší škody to neudělá. Explozivní materiály v něm umístěné by při iniciaci na volném prostranství neudělaly větších škod a připomínalo by to vše jen něco jako ohňostroj.

Jenže vše se vyvinulo trochu jinak. Mourek byl policajty chycen do sítě a umístěn do speciální bezpečnostní klece. A ta byla navíc umístěna v betonových kobkách poblíž sídla, nebo skoro pod ni, radnice.
I přes všeobecně známé velmi nízké IQ městských bezpečnostních služeb, vedení Města se tak stalo. Podobně jako pozvání a rady zahraničních expertů na terorismus.
A to se i stalo.

Ono to Město nemělo ani ve spřátelených oblastech a ani v zahraničí dobrou pověst.
S jedinou výjimkou. A to bylo ta, že si vždy vše nechají nakukat, vést se radami svých cizokrajných loutkovodičů které bez rozmyslu poslouchají.

Dalším jejich kladem bylo to, že byli velmi flexibilní a vždy ve správnou dobu všichni rychle převlékli kabáty a neskutečně rychle se vždy dokázali přizpůsobit novým poměrům.

Proto je všichni mocní měli za důvěrohodné a věrně poštěkávající ratlíky jen dokud je potřebovali.
*
IQ zahraničních expertů taky nebylo moc vysoké. Ale třeba jen, jak tvrdí mnohé konspiranční teorie, poslali tam do toho Kočkova, Prdelovic jen druhořadé odborníky anebo ty kterých se potřebovali zbavit.

A to se i podařilo. Při pitvání a zkoumání toho Macka došlo k obrovské explozi. A ta byla navíc velmi znásobená uzavřeným prostorem. Mnohé totiž mělo vybuchnout pyrotechnicky až někde na vzduchu. Na obloze jako ohňostroj.
*
Škody byly značné. A nejen na lidských životech, ale i materiálních. Městská šatlava je v troskách a z části i Městská radnice.

Tento incident se vůbec nedá srovnat s něčím starým. Se zlikvidováním nějakým blbým acetonperoxidem komunitního centra a restaurace U Chcíplého psa

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Jeden těžce zraněný Kocour v Sanitárním psinci:

- " Já skutečně proti Samovi nic nemám. Mám ho i trochu rád a musím, i když nerad, přiznat, že má dobré a až neskutečné dobré rehabilitační výsledky.
Ale myslím si, že když už se tady něco takové zavedlo a má to i neoddiskutovatelné dobré výsledky zavedl bych tady i Felinoterapii.
(Přímý kontakt pacienta s kočkou).

On ten Sam je přece jen pes. A už v mládí jsem byl několikrát psy pokousán a působí na mě spíš depresivně.
Ale to fact není nic proti Samovi jak jsem už uvedl.

Ani nic proti tomu jak jsem byl těžce postřelen při záchraně jednoho zdivočelého psa poblíž Města a že kočce by se to stát nemohlo.
Jen, že takový kocour, nebo kočka by možná byli lepší. Už jen proto, že jsme Kocouři a ne psi nebo vlci a podobné šelmy".

Sova:
- "Nic osobně proti tomu nic nemám.
A toho kocoura si tady obhájím a máte ho mít.
Máte na to právo po tom všem co jste si prodělal a co jste prožil.
Bude tady. Jen si vyberte kterého.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Vyšetřování nakonec ukázalo že "Macek z Malacek" byl v onom výbuchu z velké části nevinně. Bylo zjištěno, že v blízkosti betonových kobek bylo větší množství 33kg propan butanových lahví. Ti sem svého času natahali Rakeťáci, když došlo k zastavení dodávky plynu zemního. Chtěli vařit a jak si uvařit či ohřát jídlo když jste si z ideologických důvodů zakázali používat dřevo a uhlí. A soláry, které napájely elektrické sporáky dají za zimní inverze a deště či sněžení nula nula prd. To jest skoro nic. Tak si tehdy Rakeťáci nakoupili plynové sporáky a větší množství 33kg propan butanových lahví. A ty, jako správná rudozeleně ideologickou propagandisticky zocelená stvoření pro která byla technická vzdělanost urážkou si tyto láhve umístila do sklepa. To, že se to nesmí, neboť propan butan je těžší než vzduch a v případě úniku se bude ve sklepě držet je nezajímalo. Řekli si, že když je ve sklepě u kobek místo tak tam ty "gasbomby", jak jim někteří říkali prostě budou a hotovo. Dost dlouho to fungovalo bez potíží, až nastala rozborka "Macka z Malacek".
Toho dne dostal dredatý mladík za úkol přepojit "gasbomby". Ta zapojené už docházely, oheň pod hrnci skomíral a bylo nutné jednat. Podle kamerového záznamu z kamery umístěné ve sklepě mladík starou gasbombu odpojil a připojil novou. Bylo vidět jak točí kohoutkem doprava a pak doleva a po chvíli se vrací s dalším mladíkem zpět. Sporák zřejmě nefungoval a mladíci začali řešit co s tím. S ventilem se snažili kroutit doleva, ale ten se ani nepohnul. Dredatý mladík došel pro veliký klíč a poté, co gasbombu položili na zem začal povolovat šroubení u ventilu. Chvíli se nic nedělo, když najednou ventil vyletěl a z gasbomby se vyvalil proud plynu. Gasbomba se změnila na raketu a zmizela v dlouhé chodbě. Kde se zrovna v jedné místnosti Macek z Malacek rozhodl spustit svojí šou. Na kameře bylo vidět jak na chodbu vylétla světlice a vzápětí vše zalila oranžová záře. Pak obraz kamery zmizel.
Na kameře z náměstí bylo vidět jak se z budovy ozvaly rány a vyvalil se kouř. O několik minut později došlo k několika silným explozím které budouvu z velké části srovnaly se zemí.
...

Chlapi na Mlýně se na záznam podívali. A shodli se že neštěstí bylo z velké části zaviněno neodbornou manipulací s plynovou lahví, kdy si dotyční též spletli směr otevírání a zavírání ventilu lahve, který je opačný než normálně. U plynových lahví je totiž levý závit.
Martin když se to dozvěděl k tomu dodal: s gasbombami bylo nehezké "povyražení" při gasoutu a pak i při blackoutu, kdy lidé neznající soecifika používání těchto zařízení si ve svých, super těsných ekologických novostavbách zapnuli v místnostech plynová topidla. Plynová topidla spotřebovala v místnosti kyslík a uvolnila CO², což vedlo k udušení lidí.
Lidé bohužel nemají čidla na nedostatek kyslíku či nadbytek CO. Jediným příznakem tak byla potící se okna a pocit vydýchaného vzduchu s případnou ospalosti. Která leckdy vedla až ke spánku věčnému.