Posledná gulka pre seba?

[Foxy]

sebevraždu nikdy!
je to jen pro sraby, a já věřím že potom následuje tvrdý trest (každé náboženství toto odsuje, a varuje před tím, a trest jinak interpretuje) ... člověk musí přimout osud tak jak je až do konce

Tak člověk teda podle tebe musí přimout osud tak jak je až do konce?
MUSÍ? Proč?
Prožil jsem situaci, kdy jsem si šáhl na fakt hluboké dno. Znovu jsem se pak musel naučit dejchat, hejbat se, mluvit, trefovat se do huby, psát, chodit, běhat, nakonec i jezdit na kole... ale tohle nejsou situace, kdy by to vše měl člověk vzdát a všechno skončit. Tady je potřeba vydržet a nevzdát to.
Velmi živě si však dokáži představit situace, kdy sama má další existence může ohrozit jiné. Třeba situaci, kdy by ze mne mohli vymlátit něco, co by mohlo ohrozit jiné, ať už blízké, či třeba "pouhé" spolubojovníky. A nevěř, že bys v takové zapeklité situaci vydržel a nepromluvil. V této věci ani ten největší frajer nemá šanci - je to jen otázka času a zručnosti.
Dokáži si představit i jiné situace, kdy by ukončení vlastního života bylo tou nejlepší volbou; ostatně ty jistě též. Pak by se teprve ukázalo, kdo je skutečný frajer.

Nějaké ty náboženské výhrady mám coby neznaboh na háku, ty se mne netýkají, anžto na boha, bohy či jakékoliv nadpřirozeno se všemi těmi posmrtnými tresty nevěřím. Mám v tom i výhodu, věděl bych do čeho jdu, umírání už jsem si totiž důkladně, i když jen nanečisto, vyzkoušel. Leč to už je jiná story.

[bobyk]

Každej člověk má právo na život. Co když se ale ten život změní v pouhou existenci?

Já také na sebevraždě nevidím nic srabáckého. Sebevražda je ještě relativně důstojný odchod z tohoto světa, na který má každý člověk právo.

[Jihlavak]

Debaty o tom jestli - a kdy je sebevražda "správná" neřeším. Každej vnímáme svět po svým a co je pro někoho brnkačka se šancí na záchranu, je pro jinýho konečná. A toho slabšího v silnějšího určitě nezmění tlachání na netu, nebo nedejbože přesvědčování o něčí pravdě. Vykládat někomu kdy je sebevražda OK a kdy není je totiž úplně stejný jako s prominutím zhovadilej systém kterej panuje v našem zdravotnictví. Kdy vlastní neschopnost lidí i Dr Voštěpů přijmout smrt se vším co k ní náleží, vede k tomu, že máme v LDN lidi kterým je upřeno právo rozhodovat o sobě samém a je jim vnucována "nutnost" žít dál až do mnohdy hodě hořkého a hodně vzdáleného konce. Takže sebevražda je podle mě stejně intimní věc, jako třeba šou-stání. Nikomu jinýmu krom mě do toho nic není a chraň ruka páně, nebo kýho ďasa toho, kdo by mi chtěl přikazovat, že jedině podle jeho je to správně.
Spíš by mě zajímalo, co je pravdy na tom, že 9mm údajně někdy lebku neprostřelí. Jeslti ano, nemůže se to přihodit i při výstřelu "do úst"? Nebo je tam lebka podstatně slabší?
Taky se tady nenakousla střela do srdce - i když v okolí vím o jednom, co se chtěl zabít ranou do srdce. To ovšem netušil, že má srdce kousek jinde, než většina lidí. Dodnes žije a co vím, tak už to znova nezkusil.
Oběšení - udušení. Z předchozího je zřejmý, že moje znalosti anatomie nejsou nic moc, ale jako kluci jsme se na škole ze srandy "škrtili" šňůrkama od mikiny a když to jednou kamarád přehnal, pamatuju se, že jsem ztratil vládu nad tělem, ležel jsem na podlaze, v uších mi hučelo, v hlavě mi něco drnčelo jako sbíječky a celkově to nebylo nic nepříjemnýho - prostě takový oblbnuto. V situaci, kdy není čím se zastřelit, je možný nějakým způsobem zaškrtit krev do mozku tak, aby člověk dřív ztratil vědomí, než by půl hodiny lapal po dechu? Předpokládám, že tady by nešlo o udušení, ale nedostatek okyslyčený krve do mozku, nejspíš otok a pak smrt?

[Prim]

Jihlavak: Souhlasím s Tebou - bohužel po 2 zkušenostech z poslední doby, kdy jsem musel se založenejma rukama přihlížet odchodu dvou členů rodiny na LDN považuju stávající systém za ještě horší, než jsem si dřív uvědomoval... A upřímně v posledním případě jsem už zjišťoval případné možnosti zajištění bezbolestného odchodu, naštěstí se vyřešilo vše v mezičase samo... Ale to sem nepatří.

Ohledně škrcení - moc se v tom nevyznám, ale to co popisuješ je následkem přiškrcení krkavic, omezíš tím tok krve do mozku, bezvědomí je otázka několika vteřin. Z tréninku mám ozkoušeno, že tlak na ně (náraz) je hodně nepříjemný a i přes rychlou reakci a odstranění tlaku to člověkem docela otřese... Ale nevím, jestli bych na to spoléhal - asi si dokážu představit, že by při velkém stáhnutí smyčky došlo k požadovanému efektu, nicméně viděl bych velkou šanci to posrat... volnější smyčka by nemusela uzavřít krkavice a došlo by až na samotné udušení, deformaci krku? Což nevidim jako příjemnou záležitost... Je to jen úvaha...

[kennyjirkoff]

ať si každý věřímu čemu chce ... nikoho nepřesvědčuju o tom aby se tím co si myslim a čemu věřim já řídil. BTW nechodim po kostelech, nemodlim se, neobdivuju církev, prostě jen věřim že tenhle svět má nějaký řád a zákony, že je třeba podle toho žít, že vše souvisí se vším. Pro mě je vlastní sebevražda nepřijatelná a tečka. A zabití člověka ze soucitu je vražda a tečka. I kdyby vás o to prosil. Každej si to vykládá po svym a tohle je můj výklad. Někdo (z vaší rodiny třeba) přijde o nohy a chce ukončit život. Přijde mu že vše je špatně, že takhle žít prostě nechce a že si přeje ať ho zabijete ... a za pár let může vyhrávat na paraolimpiádě, jezdit na kole, mít krásné zdravé děti, možná i chodit s hypermoderními protézami ... kdo ví, případů co to zažili jsou tisíce - těch se ptejte jakou cenu má život a co to je bojovat.

Život už hodněkrát ukázal že bezvýchodná situace není bezvýchodná, že utrpení se dá přestát. Já osobně sem přežil zhoubný nádor díky náhodě, péči doktorů a štestí. A během toho roku sem koketoval s myšlenkou ukončit to docela často ... dneska sem strašně rád že sem bojoval a nevzdal to. Tolik asi k osobní zkušenosti se smrtí a proč si myslim co si myslim.

Existuje spousta svědectví od lidí co pokus o poku sebevraždu přežili (skokani, otravy, střelba atd.) - většina z nich hořce litovala už ve chvíli kdy letěli, prožívali otravu ...

Teorie o tom že se radči zabiju abych něco neprozradil, že nevydržím mučení apod. sou pouhé fikce, velice vzáledné od životů které vedeme ... on chleba by se lámal až ve chvíly kdy byste tu pistoli měli u hlavy a měli stisknout kohoutek ... já bych to nedokázal to vím, a kdo z vás ano, to nedokáže říct nikdo.

Rok sem pomáhal starat se o svýho dědu který umíral na rakovinu ... v posledních fázích dokázal pouze teměř nesrozumitelně vyjadřovat že přeje už konečně zemřit ... vím že kdyby mohl, ukončil by to sám ... vím že kdyby to šlo, pomohli by jsme mu ať netrpí. Ale vytrpěl si to až do konce, a věřím že těd už má svatej klid. Můj názor je u TĚŽCE nemocných lidí život uměle neprodlužovat tím že je budu cpát léky, tlumícími prostředky atd. ale umožnit jim skonat přirozeně, pokud sami nebudou stát o to bojovat a léky a léčbu sami nebudou vyžadovat ... prostě to nechat na přírodě a jejich volbě.

A proč by měl člověk přijmout osud takovej jakej je .... protože vše se pro něco děje, a je uplně jedno jak se na to díváme, jesli je to dobře nebo špatně.

PS: na fóru které je primárně zaměřeno na to jak pokračovat v životě a jak žít (když dojde k rozpadu společnosti a civilizace) po etremních událostech probírat nejlepší způsob provedení sebevraždy je zvláští. Asi tak jako na webu o zdravé výživě téma co má sníst abych si co nejvíc ublížil ....

[Terminated Account]

Názor v prvním odstavci "Zabít člověka ze soucitu je vražda". A pak názor v pátém odstavci " Můj názor je u TĚŽCE nemocných lidí život uměle neprodlužovat tím že je budu cpát léky, tlumícími prostředky atd. ale umožnit jim skonat přirozeně, pokud sami nebudou stát o to bojovat a léky a léčbu sami nebudou vyžadovat ... prostě to nechat na přírodě a jejich volbě." se v určité rovině vylučuje.

Není to příroda, která nám umožnila rozvoj, vzdělání, techniku, vědu atd.? Není pak dle tvé teze vražda na rukou člověka, který nepodá lék i když může, který odpojí od přístrojů atp.?

Kde je ta hranice? Mají existovat živé mrtvoly jen díky tomu, že je dokážeme udržet při "životě"? Mají rodit šedesátileté matky jen proto že to dokážeme? ...

[kregan]

Teorie o tom že se radči zabiju abych něco neprozradil, že nevydržím mučení apod. sou pouhé fikce, velice vzáledné od životů které vedeme

Ono to možná zas tak vzdálené neni.

[kennyjirkoff]

Názor v prvním odstavci "Zabít člověka ze soucitu je vražda". A pak názor v pátém odstavci " Můj názor je u TĚŽCE nemocných lidí život uměle neprodlužovat tím že je budu cpát léky, tlumícími prostředky atd. ale umožnit jim skonat přirozeně, pokud sami nebudou stát o to bojovat a léky a léčbu sami nebudou vyžadovat ... prostě to nechat na přírodě a jejich volbě." se v určité rovině vylučuje.

Není to příroda, která nám umožnila rozvoj, vzdělání, techniku, vědu atd.? Není pak dle tvé teze vražda na rukou člověka, který nepodá lék i když může, který odpojí od přístrojů atp.?

Kde je ta hranice? Mají existovat živé mrtvoly jen díky tomu, že je dokážeme udržet při "životě"? Mají rodit šedesátileté matky jen proto že to dokážeme? ...

Odpověď kennyjirkoff: podle současných zákonů je to vražda, spíš zabití ... nepodat lék, neposkytnout pomoc ... lékař musí léčit i proti vůli pacienta - a to je špatně podle mě. díky tomu vznikají ty živé mrtvoli ...


Odpověď kennyjirkoff: myslel sem to tak že když mě smrtelně nemocný člověk požadá ať mu léky nedavám, mám mu vyhovět a nechat ho odejít, z jeho vlastní vůle - nepovažuju za sebevraždu pokud to nějak sám neurychlí ... nabíze se otázka posouzení příčetnosti, jesli je si schopen o tom rozhodnout (vlivem léků, bolesti, psychyckého stavu) prostě zda je příčetný


Nečitelná barva písma odstaraněna MacGyver

[kennyjirkoff]

jo ještě zabít člověka za soucitu např. zastřelením, podáním jedu apod. když to požádá (nesouhlasim) VS zabít člověka tím že mu přestanu podávat léky když o to požádá (souhlasím) .... chápu to tak že v případě jedna na sebe beru odpovědnost (před zákonem, před sebou) tím že konám , kdežto v případě dva tomu nechám přirozený průběh (i když zákon tohle neumožňuje).

[Terminated Account]

Pochopil jsem to tak a v principu s tebou souhlasím, ale otázka zní kde je ta konkrétní hranice a kdo bude soudcem, respektive vykonavatelem. Nastavit v této otázce pravidla ke spokojenosti všech, která vyloučí omyly, soudní spory pozůstalých, handrkování s pojišťovnami atd. je absolutně vyloučeno.

Nabízí se jednoduché řešení, nechat vše na vůli postiženého a řídit se jeho svobodným rozhodnutím, které bude nenapadnutelné. Zajistit nenapadnutelnost je opět vyloučené. Vše se dá vždy zpochybnit a napadnout. Současný stav je nastavený hlavně pro živé kolem živé mrvoly. Živá mrtvola je ze hry. Dělá se vše proto aby zůstala na živu e v zájmu mrtvoly, ale v zájmu lékařů, příbuzných a všech osob nabalených na konkrétním případu. Je to možná cynický pohled, ale podle mě je jediný správný a jediný v současném stavu životaschopný a do značné míry zaručující minimální možnost zneužití.

Je umělé prodlužování života, když mi šaline ujede nohy a doktor mě zachrání? Přežil bych bez kvalitní lékařské péče? Je pak moje přání odmítnout lékařskou péči svobodným projevem, který nemá zájem uměle prodlužovat svůj život? Je toto přání opravdu legitimní a musí se bezpodmínečně splnit?

Dilemat v těchto otázkách poskytnutí lékařské péče je přesně tolik, kolik je možných jednotlivých případů. Můžeme tedy konstatovat, že je to nekonečno. Každý tento případ se musí posuzovat individuálně. Pokud nemáme totalitní systém, kdo by toto břímě zodpovědnosti dobrovolně přijal a dokázal vykonávat takového soudce s klidným svědomím - byť podle nalajnovaných pravidel. Obávám se že by to nemohl být duševně zdravý člověk.

No a od sebevraždy jsme se dostali k eutanázii, což je zde OT a mohli by jsme o tomto tématu cvičně popsat několik tisíc strana a obávám se že dokud budeme ctít svobodu jednotlivce, tak se konce stejně nedobereme. Tedy s výjimkou výše popsaného extrémního pojetí svobody ve stylu, když si svobodně přeji, aby mě někdo uškrtil, mám na to právo a pokud se najde člověk, který je ochotný to udělat, společnost musí ctít jeho beztrestnost.

[Nicotinick]

K tomuto neveselému tématu jeden 3 roky starý případ:

http://zpravy.idnes.cz/pacient-se-zastr ... zpravy_toi

Reakce mně známých lidí by se dala shrnout do jedné věty.
"Doufám že kdyby mně postihlo něco takového, budu mít skutečného přítele, který to pro mně udělá i přes hrozbu obvinění."

[Reiser]

Tohle je věc, která se podle mě nedá generalizovat. Co člověk to názor a každej má svoji pravdu. Kdyby mě někdo požádal o to, abych "ukončil jeho trápení" (těžká nemoc apod.) nevím jestli bych to dokázal, zvlášť u blízkého člověka. Musel bych sám sebe přesvědčit, že ten člověk opravdu nesnesitelně trpí a smrt je pro něj vysvobození. Pak bych to asi nevnímal jako vraždu. Co se mě týče, život jsem si nedal, ale je to to nejcenější co jsem dostal. Mám proto právo s ním naložit podle svého uvážení. Přesto vím, že bych bojoval až do konce. Vždycky je to otázka tlaku co ještě člověk vydrží, než ho to zlomí. Dokud ale bude sebemenší naděje tak to nevzdám.

[mukl]

Posledná gulka pre seba?
No to se ví! Už na Sa vz.58 je vyražen a popsán jasný návod (když se podíváte na přeřaďovač/pojistku) Páčka od sebe=Nepříteli všechno/do země nic/jeden pro sebe....Tady nelze debatovat. Co je na zbrani psáno - to je dáno.

[Matěj]

A kde to máš na zbrani napsáno? Na sapiku je 0 a 1.

Za nás se zase říkalo "dávka nepříteli, do země nic, jednu sobě", každopádně to bylo spíš kvůli tomu, aby si i méně bystří zapamatovali pozice přepínače...

[Fabulous]

No, používala se mnemotechnická pomůcka “Všechny střely nepříteli”...

[jameson363]

Dokazu si to predstavit v pripade fakt vazny nemoci v terminalnim stadiu, kdyz nebude dostupna rozumna pece no a nebo v pripade moznosti zajeti, zejmena pokud by clovek stal proti mene civilizovanemu nepriteli.

Mam k tomu zajimavej pribeh ktery je starej skoro 40 let. Jeden pribuznej byl jako horolezec v 80. letech v Sovetskym svazu. Bydlel u nakejch lokalu a syn se zrovna vratil z valky z Afghanistanu. Ukazoval nejaky fotky a obcas rikal u naky fotky, ze tenhle kamarad padnul, tenhle padnul a pak se zastavili u jedny, u ktery rekl, toho jsem zastrelil ja. Tak se ho pribuznej ptal proc a odpoved nebyla uplne pekna. Afghanci v te dobe nerezali hlavy, ale delali takzvanej tulipan. Cloveka nafetovali opiatama, aby to zvladnul, pak mu narizli kuzi kolem pasu a stahli mu ji pres hlavu. V noci pak takovy zajetce autem vysadili k liniim s rusama. Nevim, jestli by tohle zvladla dnesni medicina nejak rozumne, mozna jo, ale v tehdejsi dobe a podminkach tyhle lidi cekala jen kulka z milosti.

Nekterejm situacim je lepsi predchazet, bych tak nak rekl.

[Zapadlo]

Kolem afgu koluje na netu spousta báchorek. Tato je jen jednou z mnoha a upřímně řečeno, četl jsem i mnohem barvitější a složitější pitominy.

[jameson363]

Kolem afgu koluje na netu spousta báchorek. Tato je jen jednou z mnoha a upřímně řečeno, četl jsem i mnohem barvitější a složitější pitominy.

Tohle neni z netu. Slysel jsem to osobne od cloveka, kterej v tom Rusku byl, ale verit tomu nemusis, to je tvuj problem.

[JOBU]

Zapadlo má pravdu, hrdinov čo zažili všetko som už stretol aj ja. A nakoniec sa vždy iba ukázalo, že vlastne o tom iba počuli niekde od niekoho, kto to počul tiež...

[mukl]

....tak tomuhle docela věřím. Ve všech ruských filmech o Afghánu je, že než by se sovětský vojín nechal zajmout, tak raději odpálí granát v ruce atp. Ono to nebude ani tak o zásadovém hrdinství, ale o vědomí, že když jim padneš do rukou živý, tak.... Rusové nacházeli svoje vojáky vykuchané, zvráceným způspbem zmrzačené, bestiálně umučené . Ono totiž ti lidi, tam z těch končin pod Hindukůšem, jsou "tak trochu z jiného kmene" . Jo, byli i takoví co v zajetí přežili, konvertovali k islámu...a žijou tam dodnes. Ale jestli "gulku pre seba" tak tam, "daleko od Moskvy", je to docela řešení .