Rozpad.cz

Co si myslite o tejto celkom znamej fraze? (odporuca sa zrejme vojakom vo vykone v zahranicnych nebezpecných misiach kde je ovela lepsie byt mrtvy ako chyteny. Tato pod tema sa mi vyznamovo hodila do tejto temy (Tělo a duše) ak je to uz niekde preberane, ospravedlnujem sa. Pre niekoho je tato tema kontroverzna, samozrejme je to myslene iba ako finalna posledna moznost pred niecim horsim.

Kulku jedině kdyby došel kyanid . Už několikrát byl v televizi někdo, kdo si prostřelil palici a ráno se vzbudil v nemocnici s půlkou xichtu. Nebude asi zrovna pěknej pocit, když se vzbudíš a zjistíš, že poslední kulkou, kterou jsi měl pro sebe sis akorát udělal krásnou plastiku obličeje.

Tohle bylo pěkně zobrazeno ve filmu Cesta (The Road), kde měl otec ten poslední náboj vyhrazený pro svého syna. A když šlo do tuhýho, tak místo aby mířil na dveře, ve kterých se měl vzápětí objevit nepřítel, tak mířil synovi na hlavu, protože věděl, že s jedním nábojem nemají šanci.

Centurion:

Máš nějaké informace, že v PA době, ve válečném stavu apod. bude někdo řešit tvůj převoz a ARO a tam se o tebe starat, když antibiotika atd bude lepší investovat do ozbrojených složek a důležitých osob?
To co popisuješ je luxus současné doby a i v současné době v zemích kde je standart na jiné urovni jako evropa tě nikdo na plastiku nezaveze.


Dám ti příklad, zlomíš si nohu mimo civilizaci. Bude tě zajímat či bude mít pro tebe hodnotu informace, "že stát se ti to uprostřed prahy" tak je to banální zranění nebo pochopíš, že ti právě začal boj o život?

Když si špatně prostřelíš makovici, tak se můžes, po dvouch dnech v bezvědomí, probudit i uprostřed divočiny. Běhat po lese s půlkou xichtu není zrovna dobrej nápad, obvzvláště když ta kulka, s kterou sis tak krásně upravil účes, byla tvoje poslední.

Například M.L.H.A má krásný konec Takže za mě poslední kulka v 99% případů Naděje umírá poslední!

Jasne ze sa treba do poslednej chvile snazit vymyslet nieco ine a dostat sa z takejto situacie inac. Je to fakt myslene ako posledna moznost. O tom ze makovica sa da zle prestrelit som uz pocul, ale je to skôr rarita si myslim. To sa stane vtedy ked mate rozstrasene ruky a nedate si zalezat, samozrejme ze je tam obrovsky stres to je jasne. Dalej su aj gulky, s ktorymi to zle neprestrelite nikdy

Film "Cesta" som videl.. Najprv nehavali náboje dva, ale jeden musel otec pouzit na odstavenie jedneho clena gangu. Dobrý film.

Centurion píše:Kulku jedině kdyby došel kyanid . Už několikrát byl v televizi někdo, kdo si prostřelil palici a ráno se vzbudil v nemocnici s půlkou xichtu...

Tady jde o techniku provedení ono aktu zoufalství. Hodně neznalých lidí se střílí "do spánku" což ovšem může být velmi nespolehlivá metoda a zvláště u slabších ráží a špatného provedení (špatný úhel ústí zbraně vůči lebce) může vést ke zhora uvedenému. Daleko spolehlivější je metoda "do úst" - tj. do horního patra. (Občas vídané v různých real "gore" videích či taktéž ve filmech.) Ovšem i zde je nutné tuto metodu alespoň trochu znát, neboť při malém (vodorovném) sklonu hlavně a bočním odklonu může dojít pouze k průstřelu spodní dutiny lebeční a pokud kulka mine mozkový kmen, máme na problém zaděláno...

Mně zase utkvěla v paměti scéna z nějakého válečného filmu, v níž je skupinka německých civilistů ukryta v nějakém sklepě, v němž stoupá v důsledku vybombardování města nad nimi zápalnými pumami teplota nad snesitelnou mez. Když začnou varem pukat uskladněné zavařeniny, střílí je postupně přítomný voják jako akt milosrdenství ze své P38 do hlavy. Brrrrr...
Ale filmy jsou jen filmy, myslím, že v reálu člověk celkem jistě pozná, kdy už jej nezachrání ani ten zázrak. Pak nemusí být tato rychlá vstupenka na druhý břeh od věci, protože samotná smrt není nijak hrozná, zato některé formy umírání...
Čistě teoreticky, bavíme se samozřejmě už zase jen o filmových hrdinech a aktérech černé kroniky: střelba do spánku není dobrý nápad kvůli celkově obtížné kontrole úhlu, navíc v tom rozrušení, že... Výhoda tohoto způsobu spočívá pouze v tom, že se dá následně ve filmu použít záběr na „mrtvolku“, případně při snaze zůstat z alespoň jedné strany šik i po smrti. Neherci a ti, kterým na posmrtném image zase tak nesejde a chtějí prostě jen figurovat ve statistice dokonaných sebevražd, volí jednodušší a jistější picnutí do úst, respektive pod bradu. Nejčastější fail opět spočívá v nesprávném úhlu. Zdá se ovšem, že častější je spíše příliš rovnoběžné postavení hlavně vůči krční páteři, končící "pouhým" ustřelením obličejové části nebo jen prostřelením úsměvu, jako se to třeba stalo loni tomu polskému vojenskému prokurátorovi.

Tak jsem, možná trochu morbidně, zkoušel různé úhly...co do ucha? I malorajda nemá problém když jí nebude stát žádná kost v cestě jít durchemdurch.

Protože spadáš do výše zmíněné kategorie filmových postav a já samozřejmě chápu, proč se na takovouto věc nechceš ptát svého KITTa, odpovím. Doufám ale, že si takhle nehraješ s ostrou, jinak zase nehraju já.
– Při střelbě do ucha hrozí spíše "jen" těžké zranění než okamžitá smrt. Nic, co by kdokoliv chtěl nebo měl zkoušet. Ale raději pojďme pryč od těchto technických detailů, než se toho nějaká nešťastná duše chytí a začne tu hledat konkrétnější návody, jak na to.

Opravdu ale opravdu by me ani nenapadlo zamirit na nekoho ostrou natoz na sebe. Nene airsoftka hrala zastupujici roli. Diky za odpoved, nenapadlo by me, ze ucho je spatna moznost.

I kdyz radeji se nikdo nestrilejte a premyslejte jak Přežít.

Myslím si, že toto forum je v prvé řadě především o přežití v situacích, při kterých to většina lidí už dávno vzdala. Nicméně si umím představit situace, kdy "posledná gulka" by měla smysl - naštěstí jsou zatím hodně "viruální". Zejména v PA by pokročilá fáze zhoubného bujení byla opravdu konečnou a pokud vezmu potaz omezené zásoby analgetik a nároky na moji výživu a ošetřování ve stádiu, kdy bych jen mohl ležet a trpět, tak pro společnost i pro mne samého je "gulka" určitě přijatelným řešením.

Rovněž za situace, kdy mám jistotu, že pokud padnu do zajetí, tak mne čeká nepochybně tvrdé mučení a stejnak smrt, tak je na místě zvážení všech pro a proti "poslednej gulce pre seba" - v tom měli například bojovníci 18. června 1942 v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici docela jasno.

Jinak střílet se do spánku je opravdu blbost - znám případ sebevraha, který se pistolí takto střelil - dírka v čelním laloku mu moc neublížila, jenom si k tomu ještě "přestřelil" nervus opticus u jednoho oka a druhé oko si pro jistotu vystřelil celé, tj. kompletně oslepl.

Když už by člověk měl skončit, tak je potřeba zasáhnout životně důležitý mozkový kmen, resp. prodlouženou míchu a pons Varoli. Jejich zničení, je na rozdíl od koncového mozku - telencephalonu, neslučitelné se životem. S výrazně poškozeným či zcela nefunkčním koncovým mozkem se více či méně dá dobře žít - lidé s apalickým syndromem (vegetativním stavem) či někteří politici jsou toho jasným důkazem.

Practice makes perfect.


Píšu si do to-do listu treningu PA skillů. Natrénovat a ověřit nejlepší úhly...

Je třeba si nechavat vic "posledních kulek". Selhac by byl krajne nepříjemnou komplikaci

Dúfam, že umrem na zlihanie pečene, alebo infarkt pri súloži....

Jeden z těch borců, co se jim nepoved atentát na Hitlera si taky prostřelil hlavu, oslep a pak ho pověsili. Další to řešil výbuchem granátu pod krkem. To bylo jistější.
Hezky zahráno tady
https://www.youtube.com/watch?v=Ii2oZmAUjmw

Tak já bych za sebe odpověď rozdělil do dvou částí: 1) kdy a proč a 2) jak a čím

1) Pouze v případě, který tady už někdo nakousl, tj. v případě, že konec je neodvratný z důvodu nemoci nebo zranění a mám před sebou jen nějakou maličkou část života a nevydržitelné bolesti už začaly....příklad za všechny, konečná fáze rakoviny, nohy urvané minou v divočině bez možnosti záchrany a podobné lahůdky. I zajetí se dá přežít, člověku se může naskytnout možnost záchrany v té nejneočekávanější chvíli...a z těch nejneočekávanějších zdrojů. Takže jako prevence zajetí nikdy.

2) čím a jak...kulka je k prdu. Ten granát, co tu někdo vzpomínal by byla dobrá volba, ale asi bych šel do brokovnice a velkejma brokama a pěkně pod bradu...kulka není jistota. Dokonce ani velkej knedlík bez špičky...

Němci za WWII to měli vychytané (tuším v Mauthausenu) - Genickschuss malorážkou a hotovo. Měli ovšem přípravek, aby šla střela na správné místo.

Na myšlenku poslední rány pro sebe se dívám takto. Četl jsem kdesi někde, že mozek savců v případě, že umírá, si dá "shot" endorfinu či něčeho takového a tím pádem vlastní smrt je v podstatě příjemná. Vycházeli ze zkoumání zážitků blízkých smrti (bílé světlo, tunel, příjemný pocit, hlasy) a snad i z nějakých pokusů na zvířatech. Zní to logicky, protože u někoho se to může zvrhnout ve "špatný trip" a pak vidí spíš pekelné plameny a muka:)

Bolest při mučení sice může být hrozná, ale pokud dosáhne nějakého prahu, tělo si ji samo zmírňuje ztrátou vědomí, případně otupěním. Osobně chci umřít v klidu ve spánku v posteli nejdříve ve sto letech a v plné síle, ale pokud už bych měl zemřít jinak, tak smrt je posledním zážitkem a měla by stát za to. Kulka do správné části mozku = trip, viz výše. Vykrvácení, udušení, utopení a podchlazení vede ke stejnému výsledku, takže to je ve výsledku "příjemná" smrt. Oběšení taktéž. Zkrátka mi to vychází tak, že poslední kulkou v boji bych radši trip dopřál jednomu z protivníků a pak bych provedl poslední zteč a la Butch Cassidy and Sundance Kid. Když na ně poběžím s nožem, tak mě stejně "voftfílí na fufky". To by mě museli vyloženě chtít dostat živého - a to jde dost špatně.

Jiná věc jsou dlouhodobé bolesti způsobené nevyléčitelnou chorobou. Tam bych ale v PA době radši volil cokoliv z výše vyjmenovaného než střelit se do hlavy. Takový skok ze skály musí být docela slušný adrenalin:)

A čistě filosoficky - když to smrtí končí, tak je to úplně jedno. Když ne, tak to bude jenom lepší

Řekl bych, že Kubiš s Gabčíkem byli největší optimisté co kdy žili a přesto si prohnali poslední kuli hlavou. Tady už žádná naděje nebyla. Není to film a určitě nebyli jediní v naprosto bezvýchodné situaci...

P.s. doporučuju přečíst HHhH

edit: jééé maximus mě předběhl, sorry