Zázrak jménem mýdlo … jak vyrobit mýdlo

[Karlos]

Neni to sice přímo moje zkušenost ale chlapík prakticky vyzkoušel návod na výrobu mýdla a jak to dopadlo se doctete zde:

http://deosum.com/Articles/162.aspx

Zkoušel někdo z vás něco podobného prakticky?

[hanpari]

No mne překvapila už jen samotná ta výroba drasla (tedy KOH). Podle mého se tou filtrací získá z popele spíš potaš, tedy uhličitan vápenaty než hydroxid.

V první řadě bych zkusil ten jednodušší postup na výrobu mýdla pomocí NaOH, přičemž hydroxid sodný lze získat jednoduše z Krtka na čištění odpadů (pozor, silná žiravina) a v žádném případě bych výsledné mýdlo neochutnával !!!

[Karlos]

O to vyrobit mydlo z dnes bezne dostupnych chemikalii dotycnemu ani tak neslo, chtel prubnout nejaky postup pouzitelny i v PA dobe kdy bude dostupny tak leda krtek uloveny na zahrade

O tom vyuziti popele pri vyrobe mydla se vseobecne vi (na netu je to v kazdem tretim navodu na mydlo) ale moc lidi to prakticky asi nezkouselo...

[Josef]

GloryToSunTsu : Tvé přání mi budiž rozkazem...

[GloryToSunTsu]

2 Josef: Raději to smaž.

2 Hanpari

Podle mého se tou filtrací získá z popele spíš potaš, tedy uhličitan vápenaty než hydroxid.

Pro pořádek, potaš je uhličitan draselný K2CO3 a hydroxid sodný tedy NaOH.

Tedy, jde tu o dva kovy
Sodík: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sod%C3%ADk
Draslík: http://cs.wikipedia.org/wiki/Drasl%C3%ADk

Ale ano a popravdě řečeno mi to vrtá v hlavě už pár měsíců, výrobní postupy jak jsem je četl jsou ~stejné.

Wiki říká:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Uhli%C4%8D ... seln%C3%BD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydroxid_sodn%C3%BD

Velmi pěkně je to popsáno zde: http://koliba-os.ic.cz/aktuality.html

V mnoha ohledech nám to osvětluje tento článek:
http://hansley-cosmetics.com/vyroba-kol ... -mydla.htm

Na výrobu mýdla používali kolonisté dřevěný popel a odpad z tuku zvířat.I v tomto oboru se ukázala americká soběstačnost a vynalézavost. Mýdlo, se vyrábělo vařením dřevěného popela a tuků. Mýdlo, v dobách, kdy byly Spojené státy kolonii Anglie a i pak jako mladá republika, se vyrábělo z potaše.

A zmatek do toho vnáší tenhle článek:
http://www.hermit.bloguje.cz/838330-hyd ... aselny.php

Tedy jsou cca tyto možnosti:
A) Louhováním popela se vždy získávala potaš/flus a vařilo se z toho mýdlo, protože se to získávalo louhováním, říkalo se tomu louh (od slova loužit/vylouhovat).
B) Získává se louh jako hydroxid sodný, který se v pecích převedl na uhličitan draselný (to je blbost, kde by se tam vzal ten draslík - transmutace kovů ,,není" možná).
C) Podle typu stromu se získávala směs NaOH (louh) nebo NaOH + K2CO3 (louh+potaš) prostě některý strom může ukládat víc draslíku než sodíku a naopak. Hm.
D) Je tam nějaký mnou nepochopený rozdíl ve výrobním procesu.
E) Nějaká jiná možnost.

Nejsem chemik a moje znalosti chemie jsou dost povrchní.
Sázím - po uplatnění principu Occamovi břitvy - na možnost A.
Přesto C, D i E připadají taky v úvahu.

[Josef]

Průbeh chemických procesů je na wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BDdlo

[GloryToSunTsu]

2 Josef

Máš pravdu, je to tam (cituji z odkazu od Josefa):

Mýdlo se vyrábí procesem zvaným zmýdelňování nebo též saponifikace z přírodních nebo chemicky upravených tuků (či jiných lipidů) působením koncentrovaných roztoků hydroxidů alkalických kovů, např. hydroxidu sodného nebo draselného (louhů), nebo za tepla působením slabších zásaditých látek, jako je uhličitan sodný (soda) či uhličitan draselný (potaš).

Vynechme klasický louh, pod kterým si představujeme hydroxid sodný.

On totiž existuje ještě hydroxid draselný.
Vylouhováním popela možná získám hydroxid draselný - odpařením/kalcinací?(nějak) - získám uhličitan draselný.

V tom procesu je jeden ,,hlavní" prvek - draslík a převod hydroxidu draselného na uhličitan draselný je opravdu snadno možné. (Vodík-H/Kyslík-O/Dusík-N se dají získat(látka je může ,,nasát") ze vzduchu(nejsnadněji samozřejmě kyslík-hoření) Uhlík-C z uhlí nebo vápence a Vápník-Ca třeba taky z přidaného vápence.)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Uhli%C4%8D ... seln%C3%BD
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hydroxid_draseln%C3%BD

Tedy: výluhem z popela se získá louh draselný - což je hydroxid draselný a po odpaření vody se získá uhličitan draselný smíchaný se zbytky popela (v kalcinační peci se z toho dá získat ,,čistá potaš") - na tavbu skla.

Ale popravdě bych se ani nedivil, kdyby výluh z popela kromě hydroxidu draselného obsahoval i hydroxid sodný + spoustu další látek. Otázka je, v jakém množství, což opravdu může být ovlivněno přímo druhem dřeva.

Tímto považuji problém za vyřešný

[hanpari]

Co se týče té potaši. Z popela se louhuje opravdu K2CO3 a o přítomnosti hydroxidu sodného dost pochybuji, stejně jako o přítomnosti hydroxidu draselného. Obojí jsou silné zásady, žiraviny, tj. velmi reaktivní látky, které, alespoň co vím, v přírodě v nějakém stavu logicky nevyskytují, protože by hned reagovaly. (Výjimku tvoří vetřelec se svou kyselinou, no a potom mne maně napadá HCl v našich žaludcích). Proto také se hydroxidy uchovávají tuším v PE láhvích, protože rozežírají (tj. reagují) i se sklem.

Nicméně vzhledem k tomu, že uhličitan draselný je sloučenina silné zásady a slabé kyseliny (jen pro upřesnění: kys. uhličitá se jako taková za normálních podmínek nevyskytuje), tak se vodný roztok (tj. výluh) chová jako alkálie, tj. reaguje podobně jako třeba hydroxid.

Uhličitan draselný K2CO3, starším názvem potaš, je bílá silně hygroskopická sůl kyseliny uhličité. Ve vodě je vytváří silně alkalický roztok. Používá se převážně při výrobě skla, v textilním a papírenském průmyslu, při výrobě mazlavých mýdel, je součástí pracích prášků, při výrobě pigmentů, v barvířství a běličství a při praní vlny, při výrobě léků, v analytické chemii a mnohde jinde. Používá se také pro přípravu kyanidu draselného a v zemědělství jako umělé hnojivo, také se používá ve vodních hasicích přístrojích.

Primitivně (od středověku) se potaš získávala spalováním celých stromů „na stojato“. Tzv. popeláři do kmene javorů nebo jiných dřevin vyhloubili otvor, ve kterém udržovali oheň. Strom pomalu vyhořel, aniž by došlo k ohrožení okolního lesa. Popelaření se provádělo pouze za stálého počasí, protože potaš nesměla zmoknout. Tradiční technologie výroby spočívala v loužení dřevěného popela vodou a odpaření přefiltrované louženiny na tzv. surovou potaš neboli flus. Ten již bylo možné užít jako surovinu v některých průmyslových odvětvích. Vyžíháním – kalcinací flusu bylo získáváno čistší kalcinované draslo. Surovinou pro výrobu potaše byl tedy původně dřevěný popel, zprvu speciálně pálený z tvrdého dřeva (javor klen, bříza a i buk[1]. ) v lesích, později (po vydání Lesního řádu v roce 1754) získávaný z dřevního odpadu nebo z popela zbylého po topení v domácnostech. Náhražkově se také využívalo jiného organického materiálu (sláma...). Užívaná technologie se od 16. do 19. století téměř neměnila a byla v této formě rozšířená prakticky po celém světě [2].

Pro admin:
Nezpochybňuji, že šlo o proces výroby mýdla metodou "co dům dá", nicméně jako se vším je lepší vyloučit všechny chyby a postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Čili napřed si vyzkoušet výrobu z čistých chemikálií a teprve potom postupovat složitěji. Nicméně když jsem v tom článku četl, kolikrát ten člověk tu svou směs ochutnal, nejraději bych mu zakázal podobné pokusy provozovat úplně. Kdyby tam měl skutečně hydroxid draselný místo uhličitanu, minimálně by si hezky poleptal ústní dutinu a jícen.

[GloryToSunTsu]

2 hanpari

Myslím, že nemáš pravdu.
Z popela se louhuje HYDROXID (hydrát jako od hydro - voda) - TEDY LOUH - abys ho převedl na uhličitan, musíš ho asi pražit
Opakuju - louhy jsou od slova louhovat.
Toto je návod na výrobu hydroxidu draselného - draselného louhu.
http://www.abtou.cz/jak-vyrobit-louh-hydroxid-draselny/
Když chceš hydroxid převést na sůl (potaš), musíš ,,zjednodušeně řečeno" odpařit vodu.
No, myslím, že nikdo z nás tu nemá na to, aby se pouštěl do rozborů byť primitivních chemických procesů

Doplnění: Proč je tohle téma v: ,,Obsah fóra ‹ Kultura a vzdělávání ‹ Vaše zkušenosti"
Nepatří to spíš do: ,,VÝBAVA K PŘEŽITÍ < SANITACE nebo OSTATNÍ" ??
Tady se to bude blbě hledat.
Pokud to budete přesouvat, tenhle post smažte, pokud ne, tak ho smažte taky

[hanpari]

2 hanpari

Myslím, že nemáš pravdu.
Z popela se louhuje HYDROXID (hydrát jako od hydro - voda) - TEDY LOUH - abys ho převedl na uhličitan, musíš ho asi pražit
Opakuju - louhy jsou od slova louhovat.
Toto je návod na výrobu hydroxidu draselného - draselného louhu.
http://www.abtou.cz/jak-vyrobit-louh-hydroxid-draselny/
Když chceš hydroxid převést na sůl (potaš), musíš ,,zjednodušeně řečeno" odpařit vodu.
No, myslím, že nikdo z nás tu nemá na to, aby se pouštěl do rozborů byť primitivních chemických procesů

Doplnění: Proč je tohle téma v: ,,Obsah fóra ‹ Kultura a vzdělávání ‹ Vaše zkušenosti"
Nepatří to spíš do: ,,VÝBAVA K PŘEŽITÍ < SANITACE nebo OSTATNÍ" ??
Tady se to bude blbě hledat.
Pokud to budete přesouvat, tenhle post smažte, pokud ne, tak ho smažte taky

No na rozbor primitivních chemických procesů si snad troufnu, alespoň to tenkrát předpokládali, když mi dali ten pitomej diplom

Jinak musím tě opravit. Asi máš pravdu, když říkáš, že louh vznikl od slova louhovat. Ve zbytku se bohužel pleteš. Název hydroxid nemá nic společného s vodou, nýbrž jde o označení hydroxidové skupiny OH- , která se skládá z vodíku a kyslíku (tedy z latiny hydrogenium a oxigenium) , dále to co se louhuje z popela je prostě uhličitan draselný a hydroxid (louh) draselný se vyrábí až z něj. O tom opravdu nemusíme diskutovat, viz níže:

KOH byl dříve vyráběn starou metodou vaření roztoku uhličitanu draselného s hydroxidem vápenatým (hašené vápno). Reakce probíhá podle následující rovnice:

Ca(OH)2 (s), (aq) + K2CO3 (aq) → CaCO3 (s) + 2 KOH (aq)

sražený uhličitan vápenatý je poté odfiltrován a následný KOH vyvařen z roztoku. Tento způsob, užívající K2CO3(potaš, extrahovaný z dřevěného popele) a hašené vápno byl znám pravděpodobně již v antických dobách a byl velmi důležitou metodou výroby hydroxidu draselného až do konce 19.století. Poté byl do převážné míry nahrazen moderní metodou elektrolýzy roztoku chloridu draselného; obdobně je získáván hydroxid sodný:

Ale když už jsme u té chemie, rád bych upozornil na jeden hezký vedlejší produkt výroby mýdla:

Když se podíváte na tuto rovnici:



kromě toho, že zjistíte, že mýdlo jsou nějaké soli mastných kyselin, tak získáváte i glycerol, dříve též známý jako glycerín. Nechtěl bych nikoho navádět k výrobě dynamitu, nicméně glycerin, potažmo nitroglycerin mají své využití i jinde, například ve zdravotnictví, kosmetice a i jako součást nemrznoucí směsi:

Fyziologické působení

Glycerol je slabě jedovatý. V menších dávkách způsobuje bolesti hlavy, žaludeční potíže a zvracení. Ve větších dávkách může způsobit poškození jater. Nejnižší toxická dávka podaná orálně u člověka činí přibližně LDLo = 1,5 g/kg živé hmotnosti, což znamená, že průměrný člověk by jej musel požít nejméně 90 až 120 g, aby se u něho projevily symptomy otravy. V nízkých koncentracích je prakticky neškodný.

Ve zředěném stavu se používá ke zvlhčování pokožky a sliznic, neboť váže atmosférickou vlhkost a tím ji přenáší do povrchu těla; naopak použití čistého glycerinu je nevhodné, protože z pokožky odčerpává vlhkost a tím ji vysušuje.
[editovat] Použití

Glycerol se používá mj. v kosmetických výrobcích, zejména jako přísada v hydratačních krámech a mýdlech, jako zvlhčovadlo v zubních pastách, při výrobě plastických hmot zejména jako změkčovadlo, léčiv, žvýkaček, past, barviv a výbušnin. Používá se též při výrobě bezvodého ethanolu pro odstranění příměsi vody.

Je součástí nemrznoucích směsí, většinou v kombinaci s ethylenglykolem.

V potravinářském průmyslu se užívá jako přísada pro úpravu nápojů a méně kvalitních vín, jako sladidlo např. v šlehačkách v bombičkách, jako změkčovadlo želé a jiných cukrovinek atp. Jako součást potravin má označení E 422.

V lékařství se užívá při léčbě otoku mozku jako přísada infuzí, ke snižování nitroočního tlaku, při zácpách ke změkčení stolice ve formě glycerinových čípků nebo jako součást klystýrů.

O nitroglycerolu (nitroglycerinu) si můžete pak přečíst zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nitroglycerin

[SaraH]

Hrdinný ochutnávač, snad mu zdraví slouží.
Pokud se dělá mýdlo z hydroxidu sodného tak se pak myslím alespoň 2 měsíce musí nechat zrát, aby si člověk nepopálil kůži.
Natož ochutnávat ...

[rudde]

Ing. Karel Andrlík : Základy chemické výroby, rok vydání 1944
Výroba mýdel a jiných pracích prostředků, strana 344 až 365

píše se tu např.
suroviny pro výrobu mýdel- zvířecí tuky
Vepřové sádlo dává mýdlo, jež se vyznačuje malou pěnivostí , pěna je však značně stálá.
Lůj dává velmi tvrdé mýdlo, špatně pěnící,se stálou pěnou.
Kostní tuk dává mýdla obdobné povahy jako lůj (mýdla mohou páchnout)
Rybí tuky dávají měkká mazlavá mýdla
Pryskyřice jsou znamenitý surogát (náhražky) tuků. Používá se nejčastěji pryskyřice smrková (kalafuna) .
K jejímu zmýdelňování vystačí se též jen se sodou !

Náhradní prací prostředky - vodní sklo, fosforečnan sodný, soda

[hanpari]

Hrdinný ochutnávač, snad mu zdraví slouží.
Pokud se dělá mýdlo z hydroxidu sodného tak se pak myslím alespoň 2 měsíce musí nechat zrát, aby si člověk nepopálil kůži.
Natož ochutnávat ...

No, ono si stačí vzpomenout na ty moderní reklamy, kde se chlubí, že jejich mýdlo má pH 5.5, tedy je slabě kyselé. Jinak myslím, že dřív zejména pradleny určitě hodně trpěly. Mýdlo na praní se nejspíš nijak neupravovalo a jejich ruce byly často hodně rozežrané. Bylo to takové poznávací znamení žen, které praly prádlo v rukách.

Ještě k účinnosti mýdla bych poznamenal, že hodně záleží na tvrdosti vody.

[GloryToSunTsu]

2 hanpari:

Diplom klidně vrať
http://www.lifeunplugged.net/everything ... d-ash.aspx

Lye created from wood ash is potassium hydroxide (KOH)

Mňo, ale našel jsem i nějaké NEDŮVĚRYHODNÉ FÓRUM, kde potvrzují vznik přímo potaše. Ale pssst! To je tajné! Hhhh! Pravda je zde: http://poznamkyaukoly.ic.cz/ch/s1-prvky.doc Ale pššt, nikdo jí znát nemusí.

[hanpari]

2 hanpari:

Diplom klidně vrať
http://www.lifeunplugged.net/everything ... d-ash.aspx

Lye created from wood ash is potassium hydroxide (KOH)

No diplom vracet nemusím, po chemické stránce (ve vodném roztoku) nemáš pravdu ani ty a ani já - nebo kompromisní řešení, máme pravdu oba

Při louhování (tedy rozpouštění potaše - a potaš skutečně je uhličitan draselný) dochází k disociaci, tj. ke vzniku iontových skupin, z nichž jedna je prave záporná hydroxylová skupina a ten roztok (protože uhličitan draselný je sůl slabé kyseliny se silnou zásadou) je silne alkalicky, tedy se chová jako hydroxid. To ovšem neznamená, že by šlo o roztok KOH byť se tak chová! Po odpaření vody dostaneš zase uhličitan. Abys vyrobil čistý hydroxid, musíš dodat tepelnou energii.

Když se začteš do všech těch výrob KOH zjistíš, že buď vaříš výluh popela s vápnem a nebo kalcinuješ. Proč asi? Nejspíš proto, že nejjednoduším způsobem (tj. odpařením) získáš jen uhličitan a nikoliv hydroxid.


Věřit mi ale samozřejmě nemusíš Anglický článek je jistě mocný argument, ale v tomto bych klidně věřil i českým odborníkům na wikipedii.
Nicméně pokud angličané tvrdí, že z popela získáš hydroxid, kdežto češi pouze uhličitan, nu, pak bych doporučoval si udělat výrobu KOH v USA, protože tam je evidentně energeticky méně náročná

[GloryToSunTsu]

2 hanpari

Mušíš číst (a prohlížet odkazy) i to malejma písmenkama
Ale ten článek je dobrej ne?

[hanpari]

2 hanpari

Mušíš číst (a prohlížet odkazy) i to malejma písmenkama
Ale ten článek je dobrej ne?

Já si ho četl, ale musel jsem se pochlubit odbornejma znalostma Tu disociaci jsem hledal půl hodiny na internetu
Ale stejně je škoda, že tak nějak zapadl ten glycerol jako hodnotný vedlejší produkt reakce.

[alibaba]

Musim se smat tem chem. vzorcum ,musite si uvedomit ,ze vzdelani osadniku bylo temer neexistujici a kdyz nekdo mel 6 trid byl vzdelanec a jeste roku 1930 plno lidi zde neumelo psat a dodnes dostavam takovou otazku jestli ,umim psat a pocitat .....Osadnici pouze varili tuk nejakeho prasete a nalili tam nejaky vytazek z popela a rozhodne neznali chemicky proces, no a co to vydalo bylo OK .Mydlo vlastne byl malo ucinny saponat dnes ......
A nesmite zapomenout ze v minulich stoletich byl standart na cistotu uplne jiny a mne mockrat vymazali ,kdyz jsem jim napsal jestli take smrdi jako za stredoveku co predstavuji na srazech ,vsechna tato stoleti byla znama jako 1000 let smradu a mesta smrdela natolik ,ze i divoka zver se tomu vyhybala ,nebot tentokrat vladla teorie ,ze pory na tele by mely byti ucpane a prilisne myti skodi zdravi......

[GloryToSunTsu]

2 hanpari

Mňo u mě tedy nezapadl, já ho mám už roky zařazený a to včetně použití.
- ošetřování pokožky
- přídavek pro nemrznoucí směs
- slabý roztok nitroglycerinu jako lék na srdce
- jako trhavina
- jako základ pro výrobu dynamitu byť asi bude problém sehnat křemelinu
- jako přídavek pro výrobu střelného prachu (nitrocelulóza s dílem nitroglycerinu se želatinuje a zpracovává na vločky->moderní střelné prachy - pro úvod doporučuji hodit do google URBANSKI)
A tak dále a tak dále.

Zároveň mě vlastně výroba potaše tímto způsobem nezajímá, větší problém mám se zvládnutím výroby hydroxidu sodného pro výrobu mýdla pomocí Castner-Kellnerova elektrolyzéru. Nejlepší schéma, co jsem našel, je tady:
http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/elek ... _nacl.html
A jak si v mnoha ohledech dokážu určit, jestli dokážu postup zopakovat nebo ne, tak v tomhle případě opravdu nevím.
(V PA by tohla mohla být teoreticky snazší cesta k louhu na výrobu mýdla než skrz popel.)
Navíc tenhle proces se dá použít například i pro rozklad dalších hydroxidů.
Ostatní procesy, jako je použití diafragmové metody, považuji pro mě za scifi možná zbytečně, třeba by ta polopropustná membrána šla přeci jen vyrobit, kdo ví?

SORRY ZA OT:
A ještě větší oříšek, ale to je OT, je výroba Amoniaku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Amoniak#P. ... .C3.BDroba
Tak ten tlak se asi dá bez větších problémů dosáhnout, ale tady je to kombinace celkem vysokého tlaku a teploty.
A prohlížel jsem si ten reaktor, no na výrobu ořech. Pffff. Scifi. To už mi reálnější přijde syntéza Amoniaku za atmosférického tlaku pomocí porézní pokovené membrány viz:
http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/tabu ... jimavo.htm

Nyní dva Řekové George Marnellos a Michael Stoukides na Aristotelově univerzitě v Soluni přišli na elektrochemický proces přípravy amoniaku se 78% konverzí za atmosférického tlaku a poněkud vyšší teploty 570oC. Reaktor je elekrolytická trubice z keramiky, v níž je další křemenná trubice. Vnitřní i vnější povrch keramické trubice je pokryt polykrystalickým filmem z paládia, který působí jako katoda respektive anoda. Vodík je přiváděn vnitřní křemennou trubicí a na povrchu anody se mění v protony. Protony difundují skrze pevný elektrolyt ke katodě, kde dochází ve vnitřní trubici k reakci s dusíkem naředěným heliem na amoniak. Vstupy a výstupy reaktoru jsou monitorovány plynovou chromatografií.

Četl jsem patent, všechno vypadá tak jako realizovatelně, jenže sháněj v PA paládium Určo to narvu do nějaké knížky, ale myslím že tu kouzelnou vlastnost paládia bude muset nahradit nějaký jiný ,,dostupnější" kov No co, teď to je jedno a v PA bude lepší literatura

[hanpari]

OT to Glory

Jen tak zběžně, pokud chceš ten amoniak vyrábět, není to nejjednodušší z amonných solí, tj. z hnojiv? Pokud budeš mít ten hydroxid a salmiak (a nebo jinou amonnou sůl)

NH4Cl + NaOH → NH3 + NaCl + H2O,

Podobně ti budou (myslím) reagovat i jiné amonné soli.