Jak bylo/je dnes... Dnes má kulaté výročí úmrtí můj dědeček, jehož životní kariéra částečně ovlivnila i to, že jsem ve 20 letech sám ,,podepsal", byť už se toho děda nedožil. Tak mě napadlo při prohlížení alba, blýsknout jeho metály a pochlubit se jím. Na rozdíl ode mě, dostal řadu ocenění, já si ,,vybojoval" jedno a to za zrušení útvaru, ačkoliv to nebylo mou zásluhou.
Ke každému metálu je samozřejmě dekret, ale vzhledem k tomu, že sdílím s dědou příjmení, tak v rámci jisté konspirace jsem je nefotil.
Ostatní pamětní medaile jako 40 let od osvobození ČSSR sovětskou armádou, Dukelskou pamětní medaili apod., jsem nefotil, to dostal hádám, na rozdíl od tohoto, skoro každý. Zajímavý je válečný kříž vlevo. Dle dektretu udělen v roce 47, podle vzpomínek dědy, za akce proti Banderovcům na Slovensku, ovšem nikdy o tom moc nemluvil, vyjma jedné příhody, kdy jeho vyděšení mladí vojáci rozstříleli stádo ovcí v domění, že jsou to Banderovci...
Každopádně tak či tak, měl děda, jako volyňský Čech válečnou cestu celkem rušnou, prvně budoval okopy jako civilista kdesi v SSSR, potom jej povolali do sovětské armády (viz ruská vyznamenání), kde to dotáhl k důstojnické hodnosti, následně dobrovolně vstoupil do československého vojska, kde mu uznali jen hodnost četaře a až po válce získal zpět důstojnickou hodnost a v armádě strávil prakticky celý zbytek život až do důchodu, kdy k překvapení zbytku rodiny se z něj stal zapálený zahrádář.
A aby si někdo nemyslel, že se chlubím cizím peřím, to rozhodně ne, já jen vzpomínám na dědu.