Nemícheme prosím jabka a hrušky dohromady.
Neschopná a populistická vláda se několikrát odmítla o covidu bavit. Když naskákali první mrtví, všechno se stoplo a vláda doufala, že si na to, jak podcenila přípravu, nikdo nevzpomene.
Naštěstí jsme úctyhodně houževnatý národ, tak lidé nařízení během první vlny většinou dodržovali a vzájemná solidarita evokovala podobnost se sbírkou na Národní divadlo.
Protože se můžeme sebevědomě pochválit za zvládnutí první vlny, hned si zásluhy před létem chtěla přivlastnit jak vláda, tak opozice.
Léto v plném proudu, lidi chytají po jarní pandemii ponorku a odjíždějí za sluníčkem. Považme, že normální člověk není rozpadlík.
Na podzim se blíží volby, nervozita stoupá spolu s pošty diagnostikovaných, hospitalizovaných a zesnulých.
Lidé propadají splínu a chaotická rozhodnutí vlády tomu zrovna nepomáhají.
Co z toho můžeme odvodit?
- Podcenila vláda něco? Ano, hodně a to několikrát.
- Dopadlo by to jinak, kdyby si bývala byla opozice a vláda prohodily role? Těžko říct.
- Můžeme být oprávněně naštvaní na vládu, že to zvorala? Ano.
- Můžeme být oprávněně naštvaní na opozici, že kritizovala a navrhovala? Ne. To je role opozice.
- Můžeme být oprávněně naštvaní na spoluobčany? Těžko říct. Ne každý je epidemiolog, nebo dokonce prozíravý rozpadlík.
- Můžeme se divit tomu, že se u nás opatření nedodržují? Absolutně ne.
- Můžeme se snažit vnímat situaci v ČR ve vztahu k zahraničí? Ano, proč ne.
- Můžeme se zlobit na spoluobčany, že tak nečiní? Asi ne. Někoho prostě zajímá geopolitika, někoho sport, někoho vaření.
Na jednu stranu je to, co dělá zmiňovaná hospoda, dost nezodpovědné.
Na druhou stranu je symbolický prostředníček státu, že občané se sebou nenechají zametat.
Pořád je to sympatičtější a méně riziková forma vzdoru, než se uchýlit protestům v ulicích.
A na státu je, aby si ***** ** ****** končeně uvědomil, že o tom, jestli a jak dlouho tam ti šašci budou, rozhodujeme my, voliči.
Protože když nechá pana hostinského bez povšimnutí, ztratí značnou dávku autority.
Potrestá-li ho exemplárně, přijde o další kus legitimity. Ač může někdo sympatizovat s revolučním Strajkou kobiet u našich milých sousedů, je nepochybné, že takové nepokoje na celonárodní úrovni masivně přispívají k šíření viru.
Chceme ho tu? Ne.
Dělá vláda všechno pro to, aby se lid naštval, nálada se přelila přes hranice a pod nějakou záminkou se vyrazilo do ulic? Nevím, nechal bych odpovědět povolanější politology.
Závěrem ale musím dodat, aby se nezdálo, že je to OT jak prase: Nikdo z nás tu doufám nechce zažít rozpad státu, který - jak se zdá - začíná doutnat na sever od našich hranic. I členové ozbrojených složek jsou taky jenom lidi a v nějaké fázi si můžou říct, že pověsí uniformu na hřebík a budou raději doma s rodinou.
Na filmovém plátně může působit romanticky, ale ve chvíli, kdy bude člověk potřebovat "jenom" zubaře nebo instalatéra, to pro mnohé může být fakt peklo.