Od vystoupení revivalu Požár mlýna nejenže ještě nevystřízlivěli, naopak i po skončení akce ještě pokračovali někde v soukromí.
Svým opileckým řevem, o zpěvu se díky úplné absenci hudebního sluchu obou, nedalo uvažovat ani náznakem, silně znevážili přednášku, urazili hrdinné Kocoury a vzbudili veřejné opovržení.
Zvlášť když ty jejich odrhovačky neměly hlavu ani patu.
Např.:
To jen tak pro ilustraci jejich stavu. Zazněly tam totiž z hrdel obou opilců i mnohem větší hrůzy!Mlýnští třeste se,
železný muž běhá po lese.
Je to děsné strašidlo,
v tlapách srp a kladivo.
My jsme Sabbati,
vlasy máme dlouhý na paty.
My jsme Black Sabbath,
utíkáme z Mlýna na západ.
Prohnal naše Kocoury
nemaj na něj pazoury
........
*
Tenhle starý Elektrický valčík by mohl vypadat neškodně. Jenže v těch souvislostech to vyšlo jinak. Bylo to pochopeno jako parodie, satira a kritika energetické politiky Mlýna a okolí..
Trest pro oba opilce byl většinou přijat kladně. A ti kterým se nelíbil tvrdili, že měli skončit na delší dobu u p. Turka.Vážení občané, vzácní hosté, s elektřinou je to prosté:
od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty,
odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva,
při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu,
kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic nestane,
kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.
Do každé rodiny elektrické hodiny!
Tu druhou alternativu razil zejména p. Krauz. Tvrdil, že ti dva se skamarádit nikdy neměli.
Z Kroniky Mlýna