Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Za panem Hrtišem přijel zhruba za hodinu JuDr Ostrý. Od pana Hrtiše i elektrikáře Milana si zjistil co se stalo. Během rozhovoru na dvoře domu se k rozhovoru přidala manželka pana Hrtiše která pronesla:'ještě by jsi mu měl říct co se ti stalo v obchodě kde jsi byl nakupovat v době kdy tady řádil ten falešný elektrikář.

JuDr Ostrý:"co se vám stalo?"

Pan Hrtiš:"kontrolovala mne tam ochranka jestli nekradu zboží."

JuDr Ostrý:"a jak to dopadlo?"

Pan Hrtiš:"nic u mne nenašli. Tak mne zase pustili."

Manželka Hrtiše:"a o tom mladíkovi a žvýkačkách mluvit nebudeš?"

Pan Hrtiš:"nějaký mladík tam do mne během nákupu strčil a mně pak těsně před kasou když jsem se chtěl vysmrkat vypadly z kapsy odkud jsem vytáhl kapesník žvýkačky."

JuDr Ostrý "a ty jste si jak předpokládám do kapsy nedával."

Pan Hrtiš:"to určitě ne."

JuDr Ostrý:"a co jste s těmi žvýkačkami udělal?"

Pan Hrtiš:"dal jsem je do košíku a zaplatil jsem je s nákupem. Bylo mi blbé je tam jen tak odhodit či je nějak zakopnout."

JuDr Ostrý:"toho mladíka co do vás strčil jste ještě někde viděl?"

Pan Hrtiš:"když mne odváděli do kanceláře stál u vchodu, díval se na mně a někam telefonoval."

JuDr Ostrý:"podle toho co jste mi vypověděl to vše nese známky organizovaného spiknutí. Potřebovali vás mít pod kontrolou v obchodě než falešný elektrikář dokončí své dílo zkázy. Na které jste díky všímavosti své ženy nedoplatil těžkou finanční ztrátou a zničením reputace.
A ve kterém obchodě jste byl? Pokud tam mají kamery požádám o zajištění záznamu z kamer na kterých bude vidět vaše osoba.

JuDr Ostrý se vydal do obchodu kde požádal o zajištění záznamu z kamer v době kdy v tomto obchodě pan Hrtiš nakupoval. Mladý manažer prodejny, mimochodem značně arogantní tvrdil že žádný záznam zajišťovat nebude. Krádež se nestala, o nic pry nejde. JuDr Ostrý se však nedal, dotyčnému manažerovi řekl že na kameře může být zachycen zločin a pokud nebudou záznamy zajištěny proti přemazání bude tuto záležitost vzhledem k tomu že se jedná o dotační kauzu s velkou škodou tuto záležitost řešit jako možné spolupachatelství. Manažírek se dloubal v nose a nezdálo se že by to na něj mělo velký vliv. JuDr Ostrý proto poslal vedení obchodu oficiální žádost datovou schránkou a posléze se stavil za biřici kde do protokolu požádal o zajištění kamerových záznamů z dotčené prodejny v inkriminovaný čas.

Zatímco JuDr Ostrý řešil právní náležitosti musel pan Hrtiš s Milanem vyřešit co s domem bez elektřiny. Elektroměr odvezla kriminálka a o instalaci nového mohl pan Hrtiš požádat distribuční společnost až po provedení revize elektroinstalace. To byla po zásahu do elektroměru podmínka distribuční společnosti kdy po jejím splnění měla distribuční společnost 7 dnů na osazení elektroměru. Což mohlo znamenat i více než týden bez elektřiny. A to byl problém. Neboť nefungoval kotel, mrazák, lednice, zabezpečení, čerpadlo na vodu a technologie u zvířat.
Pan Hrtiš měl doma 2kW invertorovou elektrocentrálu se kterou při vypadku elektřiny napájel kotel, lednici s mrazákem a nejnutnější osvětlení. Čerpání vody měl vyřešeno čerpadlem na traktoru které však vzhledem k zákazu řízení nemohl použít. Což byl problém. Jehož řešení nabídl Milan.

"Půjč mi auto a dojedeme do půjčovny si půjčit třífazovou elektrocentrálu." Řekl Milan, sedl za volant vozu a s panem Hrtišem se vydali do půjčovny. Kde si pan Hrtiš půjčil třífazovou elektrocentrálu. Milan mu ji dovezl za autem domů, odpojili ji a zatlačili za dům. Poté Milan odešel domů, kde si vzal silný kabel, lišty, síťový přepínač a přívodku. Poté se ponořil do hlubin domovního rozvaděče kam zamontoval síťový přepínač, na jehož jeden přívod připojil kabel od elektroměru. Na druhý přívod přišel připojit kabel vedoucí lištou k přívodce a kabel vedoucí do domu k třífázovým spotřebičům Milan připojil na vývod síťového přepínače. Kabel vedoucí ven Milan na konci opatřil přívodkou. Což je koncovka připevněná na zdi vypadající jako zásuvka, avšak mající místo dutinek kolíky. A to z toho důvodu aby na ni bylo možné připojit prodlužovací kabel od elektrocentrály.
Veškerá práce trvala Milanovi tři hodiny. Tímto opatřením se síťový přepínačem se Milan vyhnul riziku že by se proud z elektrocentrály mohl dostat až na konec přívodního kabelu vedoucího od elektroměru k rozvaděči. Což by bylo nebezpečné.

Během těchto tří hodin se u sousedů odehrála zajímavá debata. Soused chtěl použít prodlužku kterou by panu Hrtišovi umožnil napájení nejnutnějších spotřebičů. Avšak jeho paní měla strach z možných následků, obzvláště když v televizi tvrdili že ten kdož bude sousedovi prodávat elektřinu bez licence dostane ohromnou pokutu. Z plánu tak nakonec sešlo... .

[drigon]

Pan Hrtiš tak získal dva oddělené okruhy napájení domu a nutných spotřebičů elektřinou. Malou elektrocentrálou elektroniku, kotel, mrazák s lednicí a nutné osvětlení. Velká elektrocentrála napájela velké třífázové spotřebiče. Nejprve napadlo pana Hrtiše použít velkou elektrocentrálu na napájení všeho, avšak to mu Milan vymluvil. Byly by s tím dva hlavní problémy. První by se týkal regulace napětí, kdy může napěťová špička po odpojení velké zátěže poškodit citlivé spotřebiče. K jevu dochází proto, protože v nabuzených cívkach generátoru je akumulována energie která se mění na elektrické napětí a proud v určitém poměru. Kdy pokud proud po odpojení velkého spotřebiče klesne se tento poměr znění ve prospěch napětí které tak stoupne do doby než regulátor upraví buzení a ubere plyn. Druhý problém se týká spotřeby a hluku. Velký stroj má mnohem větší spotřebu a hluk než relativně malá invertorová centrála. Spotřeba paliva bude problém pro peněženku pana Hrtiše, hluk zase může být problém pro okolí. Hlavně pro ty, kteří se snaží pana Hrtiše zničit.
Takto byl vytvořen energetický systém kdy může malá elektrocentrála běžet po většinu dne. Což umožňuje její nízká spotřeba a rozumná úroveň hluku. A velký stroj s velkým výkonem a spotřebou bude spoustěn jen když to bude potřeba. Tak na hodinu, max dvě denně.

Poté, co se vrátil JuDr Ostrý poznamenal že se chlapi činí. Avšak že bude potřeba zavést určitá bezpečnostní a legislativní opatření. Neboť ti, kdož se snaží pana Hrtiše zničit svými třemi útoky prokázali že se jen tak nezastaví. Prvé to bude chtít elektrocentrály hlídat, případně je mít umístěné v bezpečném prostoru. A to z toho důvodu aby nedošlo k jejich zcizení či poškození. Neboť pro šmejda není problém v nestřeženou chvíli přeřezat kabely či nasypat do nádrže cukr. Což způsobí vážné poškození motoru a může se pak stát, že se pan Hrtiš dostane kvůli poškození půjčeného zařízení na "černou listinu" půjčoven. Rozhodli se tak elektrocentrály mít venku jen pokud budou v provozu. Kdy budou zároveň hlidané pohybovými čidly s alarmem. Pokud ne budou uklizeny do uzamčených prostor domu.
Další věc se týkala legislativy. A to jak Milana, který doposud dělal u pana Hrtiše na "dobré slovo". JuDr Ostrý chlapům vysvětlil že se tento stav může stát cílem udání od "škodné" pro práci na černo, případně pro neplacení daní. Na jeho popud tak chlapi uzavřeli smlouvu o dílo.
Dále panu Hrtišovi doporučil ať si schovává veškeré účtenky od půjčovného, paliva, úpravy elektroinstalace, vynucené revize a dalších nákladů. Které pak půjde vymáhat po škůdci.

Toho dne navečer, když se den nachyloval k noci a dům částečně svítil a kotel topil JuDr Ostrý panu Hrtišovi řekl:"líbí se mi jak jednáte. Z malého hospodáře jste se pod tlakem okolností změnil na krizového manažera.
Zatím se držíme bez chyb. Pokud to tak půjde dál máme šanci že chybu udělá protistrana."

To JuDr Ostrý panu Hrtišovi neřekl, že když byl odpoledne pryč se k němu donesla jedna informace. Kdy JuDr Ostrý poté datovou schránkou požádal na odboru školství o poskytnutí dokumentů k jedné neziskovce operující v základních školách.
Zatím svému mandantovi nic neříkal, ale jeho zkušenost mu říkala že tyto tři útoky byly jenom začátek.

[Rafael]

Ke zkrmování hruškového kvasu hovězím dobytkem nedošlo.

(Průměrná hmotnost dojnice je asi 500 - 700 kg. A navíc má většinou rohy....)

Protože chovatele začali s tou alternativní výživou, potravinovými, krmnými doplňky, naštěstí u prasat. Zvířat nepoměrně menších, bezrohých a celkem mirumirovných a neagresivních.
A následky byly přímo šokující viz. foto.

Bližší info bude až se ošetřovatel probere z částečného komatu v Sanitárnim psinci. Doktor Fenič zatím k němu nechce nikoho pustit.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Kterak se potkali ve Městě a byla z toho tam obrovská sláva a vzpomínání na dobu před Martinskou katastrofou.

Ano, všichni tehdejší z té doby by z toho byli úplně nadšeni.
Jenže jen ti úplně fanatiční.
Ale moc jich ve Městě nezbylo. Jednak zemřeli stářím, někteří se stali oběťmi lidových bouří a byli zmasakrováni vyhozením z oken nebo pověšením na tehdejších pouličních lampách.
A ten zbytek přijal, musel přijat, chalifat, právo šaria apod.
Ostatně si to tak kdysi i přáli, jen nepochopili k čemu ta jejich solidarita a vítačství může někdy v budoucnu dospět.

Ale z úcty k tehdejším hrdinům té doby, a možná i jisté vděčnosti byl tento vzpomínkový míting ve Městě laskavě povolen.
Bývalá prezidentka Slovenské republiky tam na kolečkovém křesle přitáhla posledního prezidenta ˋČeské republiky.
Byl ověšený spoustou armadních řadů a vyznamenáních většinou zahraniční provenience.....

Ludvíček v SPSP k tomu jen podokl:
,,Já tu demokraticko-liberalní dobu naštěstí nezažil, ale něco mě z té doby, něco se mi vybavilo. A to Ken a Barbína. Takové ty oblíbené hračky v té době o kterých jsem slyšel od starších".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Večer, když se rodina pana Hrtiše chystala uložit ke spánku a pan Hrtiš se chystal vysprchovat se ozval bzučák alarmu pohybových senzorů u elektrocentrály. Pan Hrtiš vyběhl ven kde uviděl osobu v tmavém oblečení která se snaží otevřít víčko palivové nádrže. Pan Hrtiš na dotyčného zařval, ten se k němu otočil zády a usilovně se snažil víčko od nádrže odmontovat. Na to pan Hrtiš nečekal, vzal do ruky velký kámen z květináče a po dotyčném ho hodil. Kámen který proletěl těsně vedle ramene "škodné" dotyčného přiměl aby okamžitě utekl, obzvláště když kámen s hlučným třeskem zasáhl plechovou popelnici s takovou silou až její víko nadskočilo.
Po cca dvaceti minutách Pan Hrtiš malou elektrocentrálu vypnul a uklidil ji do chodby domu. Velká mezitím odpočívala v uzamčené dílně.

Druhého dne pan Hrtiš o svém nočním zážitku preferoval JuDr Ostrému. Ten prakticky okamžitě řekl:"buďte rád že jste ho netrefil. Řešili by vás za ublížení na zdraví a dost možná i trvalé následky."

Pan Hrtiš:"jak to? On sem vlezl bez povolení a ještě se snažil odmontovat víčko nádrže. Bylo jasné že chce něco nasypat do nádrže."

JuDr Ostrý:"to je z vašeho vyprávění zřejmé. Jenže problém by byl v tom, že by jste ho zasáhl do zad. Kdy on bude tvrdit že jste po něm kámen hodil poté co začal utíkat. Obzvláště když s sebou na útěku teatrálně švihne a odře si obličej. To mu pak každý lékař do lékařské zprávy napíše že pád byl způsoben zásahem těžkým kamenem do zad v čehož důsledku dotyčný upadl a poranil si hlavu. Kdy on pak bude tvrdit že ho bolí hlava, rozostřuje se mu vidění a tak dále v čehož důsledku mu budou uznány trvalé následky. Vás pak bude popotahovat po soudech, budou z vás dělat agresora a vaše reputace utrpí."

Pan Hrtiš zbledl. Došlo mu že to otočení se zády k němu mohla být past. Kdy šmejd doufal že pan Hrtiš po něm buď nic nehodí, a nebo že zareaguje tak jak zareagoval a on se. na něm bude moci hojit.
Chlapi poté řešili co dál. Detektory pohybu s alarmem byly dobrou věcí. Ale samy o sobě nestačily. Bylo potřeba něco dalšího. Jednak kameru se zaznamen snímající prostor s elektrocentrálami, ale také mechanickou bariéru.
Pan Hrtiš tak během dne z kulatin získaných během prořezávky v lese stavěl vedle dílny kde měly elektrocentrály své stanoviště jakousi klec. Přístupnou pouze přes dílnu.
Milan odpoledne dokončil revizi elektroinstalace domu pana Hrtiše která byla potřebná pro podání žádosti o znovupřipojení domu k rozvodné síti.

[Rafael]

Sluneční stan

Prototyp dočasného obytně-karanténního objektu typu L–3 vyvinutý SPSP. Údajně lehký, levný, lehce rozebíratelný a lehce zlikvidovatelný v případě nutnosti.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Milan během dne dokončil revizi elektroinstalace v domě pana Hrtiše. Až na zásuvku v přízemí v chodbě u schodiště bylo vše v pořádku. Tato zásuvka používaná pro připojení vysavače vykazovala špatné hodnoty izolačního odporu. Milan ji tedy rozdělal a zjistil nalomený a částečně upálený drát. Což mohlo být zpusobeno jak chybnou montáží, tak i sabotáží pokud by se do domu někdo dostal a nastřižením poškodil drát natolik, že se tento začne v místě nastřižení zahřívat, vyhřívat své okolí a časem jiskřit. Což může způsobit požár.
Pan Hrtiš s manželkou přemýšlel jak a kdy by se někdo mohl dostat k této zásuvce a poškodit ji. Případně co se s ní dělalo. Až si oba manželé vzpomněli že asi dva a půl roku nazpět jim tři zásuvky v domě měnil elektrikář z firmy sehnané přes internet, neboť Milan byl tou dobou nemocný po pádu z žebříku.
Milan rozebral i druhé dvě zásuvky které tehdy "internetový" elektrikář měnil. A v obou zasuvkách našel stejným způsobem poškozené dráty. Bylo na nich vidět naseknutí v místě kde končila izolace a podélné rýhy na odizolované části vodiče. Bylo tak zřejmé že internetový elektrikář použil na odizolovaní vodičů buď špatné kleště, nebo měly moc malý průměr. Kleště tak sice izolaci z vodiče stáhly, ale zároveň ho nasekly čímž v místě kde končila izolace zmenšily průměr vodiče. Ten se pak v místě naseknutí při průchodu většího proudu víc zahřívaly. U druhých dvou zásuvek kam byly pripojovány spotřebiče s malým odběrem se nic nestalo, avšak starý "socialistický" vysavač měl odběr dosti značný. Tam už se to projevilo. Milan tedy kabel vedoucí k zásuvce na chodbě tažený v husím krku vyměnil, zatímco u druhých dvou zásuvek stačilo jen odizolovat zdravou část vodičů a ty připojit do zásuvek. Nebyla to sabotáž, byl to šlendrián který však mohl mít vážné následky.
Po této opravě Milan doměřil zbytek elektroinstalace. Revizní zpráva tak končila závěrem:"elektroinstalace vyhovuje normám."

..

Co se týkalo nočního incidentu s elektrocentrálou kterou se nezvaný host nejspíš snazil poškodit se pan Hrtiš nakonec rozhodl že tento incident biřicům hlásit nebude. Vyjádřil obavu z toho že když bude biřicům hlásit úplně vše včetně maličkostí bude nakonec za kverulanta či notorického stěžovatele. Což by mohl být problém při vážných problémech. Navíc to mohlo mít význam v udržení protistrany v nejistotě, neboť si nemohli být jistí co pan Hrtiš při té které jejich akci udělá.

[drigon]

Důl Frenštát. Hloubka šachty 236 metrů. Skupina mužů v pruhovaných oblecích nakládá na dně šachty do okovu stavební suť, hlínu a kamení. V okamžiku kdy se plný okov vydal nahoru museli naložit kbelíky vykopaným materiálem. A než se prázdný okov vrátil dolů měli chvíli času.

To se jeden z odsouzených zeptal dozorce:

:Nevíte na jak dlouho zde jsme? U soudu nám vůbec neřekli počet let na které nás odsoudili."

Strážný:"Vy jste parta X. To znamená že nejste odsouzení na určitý počet let. Ale do vykonání daného úkolu či objemu práce."

"Jak to víte?"

"Na zádech máte velké písmeno X. A navíc tady všichni víme že tady budete do doby než se prokopete az na dno šachty. Je to za to co jste podepsal před lety."

"Oni to po nás chtěli abychom podepsali likvidaci dolů."

"To nikoho nezajímá. Jednou podepsal, navždy zodpovědný."

"Ten trest je zároveň varováním pro ty, kteří by v budoucnu chteli podepisovat kroky jejichž náprava je velmi obtížná a až nemožná." Přidal se druhý stražný.

Trest "do vykonání úkolu" byl ve Spratelených územich jedním z alternativních trestů. Byl používán jak na úrovni veřejně prospěšných práci kde nahrazoval dříve udělované hodiny veřejně prospěšných prací. Se kterými byly leckdy problémy neboť odsouzeným se zpravidla nechtělo moc dělat. Jejich práce za moc nestála, čas který jim soud určil se snažili " nějak přežít." Proto byl vyzkoušen nový systém "do provedení úkolu". Což znamenalo změnu v tom, že dotyčný měl trest splněn až po pořádném provedení určené práce. Což dotyčné motivovalo k rychlému a pořádnému plnění určeného úkolu.
Tento nový systém byl používán jak k trestání drobných prohřešků, tak i v případech závažných škod. Těmto lidem se říkalo iXkaři a byly to svým způsobem odstrašující příklady.

"Tak to je dobré, když se dá zásyp šachty takto vykopat. A obnovit tak důlní činnost."

"Je dobré když to jde. Ale ono to není vždy možné. Závisí na tom, co použili na zasypání šachty za materiál."

"A on je v tom nějaký rozdíl?"

"Je. A to dost značný. Kdy pokud pomineme poškození důlního díla znemožňující jeho běžný provoz hodně závisí i na materiálu zásypu. Pokud byla použita stavební suť, hlína či kamení se toto dá vykopat. Avšak pokud nechali důlní dílo nejprve zaplavit vodou a pak použili popílek je to konečná. Což platí i v případě že by použili plavený popílek."

"A proč, prosím tě? To ten popílek nejde vykopat?"

"Popílek nevykopeš. On s vodou vytvoří bahno které nic neudrží. Jakmile by jsi si na něj stoupl propadl by jsi se do něj jako do bažiny. Nehledě na to, že když je popílek sypán do zaplavené šachty se ve vodě rozvíří což způsobí že se tímto vířením, turbulentními proudy a difůzí dostává i do zaplavených důlních chodeb kde se usazuje. Tím postupně částečně či zcela tyto chodby vyplňuje. Což byl důvod proč se popílek používal jako takzvaná "plavená zakládka".
Takže když použiješ po ukončení těžby po zaplavení důlního díla popílek jdi nad tímto důlním dílem vynesl definitivní ortel smrti. Už ho v tomto místě nikdo neobnoví, neboť toto popilkové bahno v podstatě nejde vykopat. Nic neudrží a pokud by jsi se při uvolňování šachty dostal pod úroveň zaplavené a zabahňěné důlní chodby ti bude hrozit průval vody s popílkem do vyčištěného prostoru. Což jak uznáš je pro lidi tam pracující okamžitý rozsudek smrti utopením v bahně. To je důvod proč důlní dílo které bylo po zaplavení vodou zaplaveno popílkem už nelze v tomto místě obnovit."

"A co se s tím dá dělat?"

"Pokud chceš pokračovat v těžbě na nevytěžené části ložiska máš jednu jedinou možnost. A to začít úplně od začátku na jiné části ložiska a pak si dávat hodně velký pozor na to aby jsi se neprokopal do zaplavených důlních prostor. Protože když se ti to stane máš na krku bahenní průval se všemi následky které tato mimořádná událost obnáší."

[drigon]

"A je jasné že pokud začneš zarážením nové šachty na nevytěžené části ložiska bude toto podstatně dražší než kdyby ti zůstala možnost použít stávající šachty včetně ostatního provozního a sociálního vybavení které je zpravidla obklopuje. Takto to musíš vše vybudovat znovu. Zpravidla v době nedostatku kdy na zarážení šachty do značné hloubky spotřebuješ velmi mnoho peněz, materiálů a úsilí. Kdy tě navíc může tlačit čas kvůli situaci ve které můžeš být."

"To by mne zajímalo jestli nad tím někdo takto uvažoval?"

"Nejspíš ne. Protože to by si museli dát dohromady náklady na znovuprovedení zahájení těžby vystavbou nového důlního díla včetně technologického, sociálního a provozního zázemí proti nákladům na konzervaci stávající šachty a základních chodeb. Ze kterých je poté možné nevytěženou část ložiska začít rozfárávat. Protože chodby ve vytěžené části ložiska kde už se nebude těžit lze kvůli úspoře nakladů uzavřít a případně vyplnit zákládkou. Klidně i tak, že se po postavení hrází v těchto chodbách nechají uzavřené úseky vyplnit sypanou či plavenou zakládkou mající tu výhodu že zaplní i pukliny v hornině čímž vyloučí možnost jejího dalšího okysličování.
Pokud se to takto provede zůstane na údržbu šachta či šachty se základními důlními chodbami a nejnutnějším provozním vybavením nahoře na zemi. Toto uspořádání má navíc tu výhodu že hlídání zakonzervovaného důlního díla provádí zpravidla horníci kteří zde těžili. Čímž si udržují své zcela specifické znalosti které pak mohou v případě potřeby předat nastupující nové generaci. Takto dojde k přenosu těchto znalostí z nichž mnohé byly ziskány nejen v potu tváře, ale i prolitím krve jejich druhů. Kdy právě tento přenos znalostí je způsobem jak se vyhnout opětovnému získávání těchto znalostí v potu tváře i proléváním krve."

"To je zajímavá úvaha. A nutno říci že i logická. Je vidět že uvažujete prakticky. Škoda že takto neuvažovali tenkrát když činili nevratná rozhodnutí."

"To je pravda. Protože kdyby uvažovali v širších souvislostech by si v případě černého uhlí uvědomili že není jen zdrojem energie a uhlíku pro energetiku a metalurgický průmysl, ale že ho lze využít i při výrobě grafitu potrebného pro zcela specifická odvětví. Mimo jiné výrobu baterií které tehdy chtělo vyrábět mnoho evropských zemí a které se měly stát jedním z pilířů takzvané "zelené" energetiky."

"Baterie a uhlí? To slyším poprvé."

"Nedivím se že to dnes slyšíte poprvé. Holt v době kdy bylo uhlí green-fuj se o tom, že může černé uhlí posloužit jako zdroj uhlíku pro výrobu bateriového grafitu nemluvilo. Neboť to odporovalo tehdejší "zelené" ideologii jejíž mantrou bylo "nic nedělat a vše dovézt". Ať to na papíře hezky vypadá."

"A kde je v bateriích grafit? Potažmo uhlík. A jak s tím souvisí černé uhlí?"

"Součástí elektrod hlavně u lithiových baterií je grafit tvořící povrchovou vrstvu elektrod. Tento grafit je nanesen na povrchu těchto elektrod a je tím prvkem který umožňuje interkalaci, neboli včleňování atomů lithia do struktury příslušné elektrody což je způsobem jak lithiové baterie fungují. Tento grafit se získává buď těžbou přímo z ložisek grafitu, nebo úpravou černého uhlí majiciho vysoký obsah uhlíku. A to tak, že z černého uhlí uděláte koks čímž ho zbavíte prchavých a nežádoucích látek. A koks, který je ve své podstatě čistým uhlíkem poté chemicko fyzikální cestou změníte na grafit. Ze kterého můžete dělat nejen elektrodovou hmotu lithiových baterií, ale i spoustu dalších výrobků. Takže jak vidíte uhlí nemusí být jen takzvaným špinavým zdrojem energie a tepla, ale i jednou ze surovin používanou v "čistém zeleném" průmyslu. Jedno uhlí, dva různé pohledy. ."

"To je velmi zajímavé."

"Apropo, a jaký si myslíte že byl jeden ze zdrojů uhlíku pro výrobu baterií který používali Číňané?"

[Rafael]

Zlomyslná pomluva na Sokrata, která se po Mlýně rozšířila. Nebo na Xantippu?:

Zatím není známo, kdo ji vypustil ani co tím sledoval.
Jisté náznaky však existují.
Manžel Xantippy se dopustil trestného činu v naději, že bude umístěn k Turkovi do Saniternice a tím si alespoň dočasně zajistí ochranu a odpočine si od manželky.
Tento záměr se mu však nezdařil.
Soud, patrně bez dostatečného pochopení širších souvislostí, mu uložil ,,pouze" domácí vězení.
A zřejmě, nebo zcela jistě, pod vlivem šoku z tohoto překvapivě mírného rozsudku se dal ke Kocourům.

Pravdivost toho tvrzení nebyla přímo potvrzena, nicméně se jeví jako za velmi pravděpodobně možnou.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Všelijací GD šílenci a zemští škůdci byli v Předmartinské době mimořádně aktivní a vše co činili, se snažili dělat tak, aby šlo o kroky nezvratné.
Svým způsobem byli v tomto ohledu bohužel velmi  inteligentní.

U nás se to projevilo především cílevědomým a dlouhodobým úsilím o likvidaci černouhelného hornictví.
A například v Germanistánu byl jedním z prvních kroků prostý, avšak zásadní čin – zničení chladicích věží. Hlavně těch jaderných elektráren.

Ve své době to bylo vydáváno za pokrok, ekologickou odpovědnost a vítězství rozumu nad zastaralými technologiemi.
Až později se začalo ukazovat, že rozum byl z provozu odstaven jako první. Jenže už bylo pozdě.
A tomu se tehdy říkalo transformace.

Dnes bychom řekli, bez nějakých fanatických a ideologických balastu, že šlo o demontáž bez plánů na návrat.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

"Když ohlédneme od uhlí k plynu který měl uhlí nahradit tam to bylo také zajímavé. Obzvláště situace která nastala v zimě 2025/2026. Kdy si jen málokdo uvědomoval jaké mohou být následky o rok později."

"Máte na mysli plynové zásobníky a jejich plnění, nebo spíš neplnění v roce 2026?"

"Ano, to je ono."

"Zde se v plné nahotě ukázala zranitelnost dovozově závislé ekonomiky. Kterou tehdejší EU bezesporu byla. Protože po odstavení německých jaderných elektráren, velké části uhelných elektráren a tlaku na občany aby od tuhých paliv (kterými se mohou předzásobit) přešli na plyn, nebo elektřinu které jsou potřeba v okamžiku spotřeby. Kdy byla energetika v zimě pokud obnovitelné zdroje nefungovaly a jaderné a uhelné byly z velké části zrušeny závislá na plynu. Na plynu který měla EU ze čtyř zdrojů.

-vlastní těžba. Pokrývala jen malou část potřebného množství.

-Rusko. Dříve poskytovalo značné množství dovozového plynu. Avšak tento dovoz byl zakazán.

-USA. Vývozce LNG. Zkapalněného zemního plynu. Pokrývající stále rostoucí část dovozu do EU. Avšak mající v čele prezidenta který je tvrdým byznysmenem nebojícím se energetickou páku vůči EU použít pro prosazení svých zájmů. A mající pod palcem námořnictvo schopné ohlídat prosazení jeho zájmů. Obzvláště proti EU s tím jak se její tehdejší představitelé chovali.

Katar. Další velký vývozce LNG. Avšak ve sporu s EU ohledně směrnice o práci. Vyhrožující že když EU tu směrnici nezruší bude s LNG šlus.

Takže to máme: malou vlastní výrobu, zato však velký dovoz. A k tomu nabubřelé panstvo jehož ego hvězd se dotýká. Co se tedy stalo? Zimu 25/26 přežila EU díky svým zásobníkům plynu "s chlupem". Zásobníky byly na jaře skoro prázdné. A v létě kdy se obvykle plní se Katar zašprajcoval. Americký prezident chtějící ukončit válku na Ukrajině kterou EU podporovala tak měl skvělou šanci využít této situace k prosazení svého záměru. Na plyn vyvážený do EU uvalil vysoké clo, v čehož důsledku se dovezlo málo LNG. Zásobníky tak byly před zimou naplněné ani ne z poloviny. A v zimě nastal gasout. Kdy se zastavily i plynové elektrárny které neměly palivo. To rozhodilo rozvodnou síť a nastal blackout nejen kvůli nedostatku výkonu "klasických" generátorů a vyšší spotřebě. Ale i kvůli tomu že aby obnovitelné zdroje (solárník a větrník) mohly dodávat do rozvodné sítě v ní musí být elektřina. Neboť když v rozvodné síti elektřina není tam obnovitelné zdroje dodávat nesmí. Z důvodu bezpečnosti. Musí být buď vypnuté, nebo v ostrovním provozu.
Nastala tma. A bylo "veselo". I když to pro zúčastněné vůbec veselé nebylo. A to nejen pro enegetiky kteří kvůli předchozím krokům měli obrazně řečeno svázané ruce."

[drigon]

"... v pozdních fázích vývoje společnosti bývá celkem běžné že se část nejvyšších lidí věnuje zvrhlostem. Čehož důkazem byla například kauza Epstein." Řekl pan Balzagette.

Stará Maruna:"někdy mi to připadá jako by to byla spíš sekta. Stejné zvrhlosti, stejná mocenská patra. Stejné způsoby"

Pan Balzagette:"to víte. Je to následek situace ve které se společnost ocitá. Kdy stále zoufalejší situace vyžaduje stále zoufalejší činy. Kdy lidé kteří jsou toho schopni se uzavírají do uzavřených společenství kdy podmínkou vstupu bývají zvrhlosti. Čímž se dotyční v této společnosti "uzamykají" vědíce že jsou všichni na jedné lodi. Vědí že když řeknou "tam venku" co se za zdmi dělo budou i oni sami vinni. Neboť i oni "páchali". Uzavřená společnost se tak ve své podstatě stává sektou. Kde funguje stádní konformita.
I když na druhou stranu mají možnosti jak sílu případného prozrazení otupit."

Pán s kloboukem:"to jako budou ty zvrhlosti propagovat?"

Pan Balzagette:"v podstatě jste trefil hřebíček na hlavičku. Začnou podporovat a propagovat různé úchylky které do té doby do slušné společnosti nepatřily. Nemluvilo se o tom, lidé mající tyto úchylky se jimi nechlubili. Drželi se v ústraní.
Najednou se o tom začne mluvit. Nejprve odborně. Pak smířlivě (oni za to jací jsou nemohou, mají to vrozené- což je pravda). Posléze se o tom mluví stále víc až nakonec dochází k pořádání průvodů "hrdosti". Takto se ve společnosti otupuje odpor a opovržení jak vůči úchylkám, tak časem i proti zvrhlostem. To jak se Owertonovo okno otevírá. Napřed pomaličku, poté stále rychleji. A když přijde aféra je toto pomyslné "okno" otevřené doširoka. To, co by před lety způsobilo poprask a opovržení způsobí maximálně pozvednuté obočí. Společnost otupěla. Zvykla si. Na to, že nenormální je vlastně normální. Kdy o tom co bylo normální se nemluví. Protože to už není v centru pozornosti. Je to prostě..staré."

V sále bylo chvíli ticho. Poté se přítomný mladík zeptal:"jak máme rozumět tomu že o tom normálním se nemluví?"

Pan Balzagette:"o tom co bylo "normální" se nemluví proto, protože se posunulo vnímání společnosti. Když bych to měl přirovnat ke stupnici od nuly do sto kde to "normální" bude v intervalu mezi čísly nula až padesát vám pokud budou chtít otupit vaše vnímání proti odchylkám představovat vyšší čísla a budou tvrdit že jsou normální. Tím se postupně posunete po stupnici výše a přestanete tak sledovat nižší čísla. Neboť jste aktuálně zaměřen na vyšší čísla která jsou pro vás normální. A ta nižší považujete za zastaralá. Neboť moderní jsou čísla vyšší."

A co se s tím dá dělat?

Pan Balzagette:'začít postupně mluvit o "nižších číslech". Ne naráz, nýbrž postupně. Neboť i oni pokud chtěli otupit společnost museli začít pozvolna. Aby to společnost postupně přijala a nevzbouřila se. Vás čeká stejný proces. Jen opačným směrem. A nebo směrem zcela novým. To podle situace, možností a schopností.
I když nelze vyloučit ani katarzi či kataklyzma. Kdy to první je nahlou změnou podmínek mající za následek nový start. A to druhé znamená náhlou změnu podmínek mající za následek konec společnosti. Po které zbudou jen artefakty."

[drigon]

Pan Hrtiš v Zakázané čtvrti se vydal natankovat benzín a naftu do generátorů. Jejich rodinný vůz řídila jeho žena, po hodinovém čekání na příjezdu k benzínové pumpě kombinované s nabíječkou pan Hrtiš připojil auto k nabíjecímu stojanu, načež se s kanystrem vydal pro benzín. Vsunul tankovací pistoli do kanystru a stiskl spousť. Do kanystru počal několik milimetrů širokým otvorem proudit benzín. Pan Hrtiš sledoval jak se dvacetilitrový kanystr pomalu plní. V duchu nadával na restriktor průtoku čerpací pistole, který musely všechny čerpací stanice nechat namontovat do ústí čerpacích pistolí tankovacích stojanů. Restriktor průtoku byl ve své podstatě kovovou vložkou vloženou do ústí čerpací pistole ve které byl vyvrtán jen několik milimetrů široký otvor kterým protékalo palivo. Restriktor tak podstatně snížil průtok paliva čerpací pistolí což adekvátně prodloužilo dobu tankování. Byla to reakce majitelů čerpacích stanic kterým vedení Zakázané čtvrti nařídilo prodloužit dobu tankování paliva ve snaze zvýhodnit pomaleji se nabíjející elektromobily. Prvně zvažovali výměnu tankovacích stojanů či palivových čerpadel. Avšak to by bylo drahé, tak zavedli restriktory průtoku paliva. Které byly ve své podstatě vložkou zužující průsvit ústí tankovací pistole zajištěnou proti vypadnutí kolíčkem v provrtaném ústí tankovací pistole.
Toto opatření podstatně prodloužilo dobu tankování paliva, u čerpacích stanic se tvořily fronty a docházelo i ke sporům.
Což se ukázalo vzápětí, když manželka pana Hrtiše vzala do rukou druhé dva kanystry do kterých začala vzápětí poté co její muž zaplatil natankovaný benzín tankovat naftu určenou do velkého elektrocentrály. Ženě která stála v autě za nimi se představa dalšího čekání nelíbila a na čerpací stanici tak vypukla hádka která skončila až po zásahu muže od vedlejšího stojanu.
Další zdržení nastalo u kasy kde si paní Hrtišová stejně tak jako její manžel nechala vystavit daňový doklad. Učinili tak na radu JuDr Ostrého který jim doporučil si schovávat doklady od veškerých nákupů paliva do elektrocentrál. To nevěděli že se jim doklady od paliva budou za chvíli hodit.

Hrtišovi se po natankování a nabití stavili na nákupu v hypermarketu. Pan Hrtiš před odjezdem zkontroloval auto včetně SPZ. Bylo v pořádku. Jeho žena poté zapnula elektromobil, před rozjezdem několikrát pořádně dupnula na brzdu, načež se vydala na cestu. To dupnutí na brzdu nebylo samoúčelné, mělo odhalit případnou sabotáž na brzdovém potrubí. Kde pokud by někdo poškodil brzdové potrubí či hadice byla šance že se vlivem těchto tlakových rázů závada projeví ještě během stání vozidla a ne až za jízdy. Paní Hrtišová se vydala na cestu domů. Neujela ani půl kilometru, když tu se za autem rozblikaly majáky. Biřici. Paní Hrtišová zastavila, biřic si prohlédl její doklady a nařídil jí vystoupit a otevřít kufr vozidla. Uvnitř byl vidět nákup a tři dvacetilitrové kanystry paliva. Od kterých biřic požadoval daňový doklad. Ten dostal, načež chtěl vidět ještě lékarničku a ostatní výbavu. Ta byla v pořádku, neboť ji chlapi ještě zkontrolovali a do auta pro jistotu dali druhou lékarničku. Pro jistotu kdyby tu první museli použít a pak je zastavila silniční kontrola.
Lékarnička i doklady byly v pořádku, paní Hrtišová poté mohla pokračovat v jízdě.

[Rafael]

O příchodu agronoma z Kožichovic do Mlýna a o pokusu pěstovat rajská jablka v nepravý čas:

Do zemědělského týmu Mlýna byl přijat muž, který před Martinskou katastrofou působil jako agronom na zeleninové farmě v Kožichovicích u Třebíče.
Přinesl s sebou myšlenku, která se zprvu zdála být spíše vzpomínkou na zaniklý svět než plánem pro podmínky obnovy v PA době.

Navrhl pěstovat zeleninu, především rajčata i v obdobích, která jsou pro jejich růst krajně nepříznivá.
Návrh byl přijat s rozpaky.

Polovina přítomných jej považovala za projev neškodného bláznovství, druhá polovina za možné řešení budoucí soběstačnosti. Poměr byl tehdy zaznamenán jako „přibližně půl na půl“.

Agronom tvrdil, že:
- organické drti je ve Mlýně dostatek,
- el. energie z mlýnských kol umožní provoz jednoduchých technologií,
- biologickou ochranu lze postupně vybudovat bez chemického průmyslu,
- jako zdroj živin lze využít upravené odpady ze Sanyternice.

Za nejdůležitější považoval umístění budoucího skleníku.
Navrhl prostor poblíž Palírny, aby bylo možné využít:
- odpadní teplo z destilačních procesů,
- oxid uhličitý vznikající při kvašení k obohacení pěstební atmosféry.

Tento nápad byl přijat s výrazně větším zájmem, neboť ve Mlýně panovala obecná nechuť plýtvat jakýmkoliv teplem.
Rozhodující vliv měly dochované fotografie z jeho bývalého pracoviště.

Snímky byly neostré, místy poškozené a technologii zobrazovaly jen částečně, přesto na nich byly patrné rozsáhlé skleníkové plochy fungující i v zimním období.
Podle jeho svědectví činila tehdejší produkce přibližně deset tun rajských jablek týdně mimo sezónu a až dvacet tun týdně v létě.

Po tomto sdělení bylo další posuzování označeno za zbytečné a projekt přešel do fáze pokusné realizace.
V kronice je tato událost vedena jako první případ, kdy byla ve Mlýně vědomě spojena Palírna a zemědělství ku společnému prospěchu, aniž by to vedlo k okamžité hádce.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Archiválie č. 69 zařazena do hlavní expozice, nikoli do oddělení Smíchu kam měla původně směřovat.

Poznámka kurátora:
Tento dokument nevznikl v Germanistánu, Bristovstánu a ani v jiných oblastech pozdního Rozkladu, nýbrž ve středu tehdejší Evropy, na území bývalé České republiky.

Abstrakt nalezeného textu:
Spolek „Klimatická žaloba ČR“ sdružoval před Martinskou katastrofou více než 300 obyvatel země znepokojených tím, že stát podle jejich názoru nečinil dostatečné kroky k ochraně klimatu.
Ve svých materiálech uváděli, že mezi členy byli lesní hospodáři, zemědělci, lékaři, učitelé a další profese, které údajné změny klimatu pociťovaly při práci i v osobním životě.
Spolek ve spolupráci s advokátní kanceláří a dalšími žalobci podal žalobu na několik ministerstev. Tvrdil, že nepřijímají dostatečná opatření k tzv. mitigaci a adaptaci, čímž mají porušovat lidská práva a mezinárodní závazky.
Cílem bylo donutit státní správu k přijetí ambicióznějších klimatických politik.
Žaloba byla v listopadu roku 2024 správními soudy zamítnuta.
Ústavní soud v listopadu 2025 zamítl i následnou stížnost.
Spolek se poté, v roce 2026 obrátil na Evropský soud pro lidská práva.
Další osud iniciativy není znám. Digitální zdroje - https://www.klimazaloba.cz/
apod. zmizely během událostí předcházejících Martinské katastrofě a po ní se jimi již nikdo nezabýval.
Neštěkl po nich ani pes, přeživší měli úplně jiné starosti.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

První se ozval pan Turek: "odpady ze Sanytrnice pro pěstování rostlin nevyužijete. Nejsou to zbytky plné organického materiálu a humusu jak si někteří myslí, avšak ve své podstatě mrtvá, neplodná půda. Neboť výroba sanytru probíhá tak, že v kompostech prolévaných tekutými biologickými odpady vznikají prostřednictvím bakterií humusovité látky ze kterých prostřednictvím dalších bakterií vzniká sanytr a ostatní ledky. Následně se tato půda promísí s dřevěným popelem který je bohatý na draslík, kdy proběhne konverze jiných ledků na sanytr. My poté sanytr z této půdy vymyjeme, vyvaříme z něj vodu a provedeme jeho rafinaci. Výsledkem je sanytr na straně jedné (ten je hnojivem) a odhnojená, neplodná půda na straně druhé. Na které s výjimkou pionýrských plevelů nic neporoste. Takže zde můžete na pěstování čehokoliv zapomenout. Protože my půdu hnojíme abychom ji výrobou sanytru odhnojili.
A co se týče zdrojů tepla bych spíš použil odpadní teplo z hutních provozů. Zatím se s ním vyhřívá bazén, avšak co vím s ním chtějí v budoucnu vytápět bytovky."

Po chvíli se ozval starší pán. Již se těšící na důchod do kterého mu zbývalo necelého půl roku: "jestli skutečně obnoví těžbu černého uhlí a rozjedou Novou koksovnu a Novou vysokou pec budete mít tepla dost. Apropo, to mne ještě napadlo.. . Jak tehdy odpískali tu ohromnou gigafactory na baterie v EU prý byl jednou z příčin nedostatek bateriového grafitu v EU. Který se co vím vyrábí buď z těženého grafitu, nebo z černého uhlí. A jelikož by se po likvidaci dolů musel bateriový grafit dovážet nejspíš z Číny by se jim tady výroba baterií nevyplatila. Tak to raději zabalili rovnou, než by je k tomu donutil ekonomický tlak Zeleného úderu. Protože ty baterky mohli dělat tam, kde mají materiálu dost a kde se tak vehementně neblblo. Jako tenkrát v EU."

[drigon]

Pan Hrtiš v Zakázané čtvrti se vydal natankovat benzín a naftu do generátorů. Jejich rodinný vůz řídila jeho žena, po hodinovém čekání na příjezdu k benzínové pumpě kombinované s nabíječkou pan Hrtiš připojil auto k nabíjecímu stojanu, načež se s kanystrem vydal pro benzín. Vsunul tankovací pistoli do kanystru a stiskl spousť. Do kanystru počal několik milimetrů širokým otvorem proudit benzín. Pan Hrtiš sledoval jak se dvacetilitrový kanystr pomalu plní. V duchu nadával na restriktor průtoku čerpací pistole, který musely všechny čerpací stanice nechat namontovat do ústí čerpacích pistolí tankovacích stojanů. Restriktor průtoku byl ve své podstatě kovovou vložkou vloženou do ústí čerpací pistole ve které byl vyvrtán jen několik milimetrů široký otvor kterým protékalo palivo. Restriktor tak podstatně snížil průtok paliva čerpací pistolí což adekvátně prodloužilo dobu tankování. Byla to reakce majitelů čerpacích stanic kterým vedení Zakázané čtvrti nařídilo prodloužit dobu tankování paliva ve snaze zvýhodnit pomaleji se nabíjející elektromobily. Prvně zvažovali výměnu tankovacích stojanů či palivových čerpadel. Avšak to by bylo drahé, tak zavedli restriktory průtoku paliva. Které byly ve své podstatě vložkou zužující průsvit ústí tankovací pistole zajištěnou proti vypadnutí kolíčkem v provrtaném ústí tankovací pistole.
Toto opatření podstatně prodloužilo dobu tankování paliva, u čerpacích stanic se tvořily fronty a docházelo i ke sporům.
Což se ukázalo vzápětí, když manželka pana Hrtiše vzala do rukou druhé dva kanystry do kterých začala vzápětí poté co její muž zaplatil natankovaný benzín tankovat naftu určenou do velkého elektrocentrály. Ženě která stála v autě za nimi se představa dalšího čekání nelíbila a na čerpací stanici tak vypukla hádka která skončila až po zásahu muže od vedlejšího stojanu.
Další zdržení nastalo u kasy kde si paní Hrtišová stejně tak jako její manžel nechala vystavit daňový doklad. Učinili tak na radu JuDr Ostrého který jim doporučil si schovávat doklady od veškerých nákupů paliva do elektrocentrál. To nevěděli že se jim doklady od paliva budou za chvíli hodit.

Hrtišovi se po natankování a nabití stavili na nákupu v hypermarketu. Pan Hrtiš před odjezdem zkontroloval auto včetně SPZ. Bylo v pořádku. Jeho žena poté zapnula elektromobil, před rozjezdem několikrát pořádně dupnula na brzdu, načež se vydala na cestu. To dupnutí na brzdu nebylo samoúčelné, mělo odhalit případnou sabotáž na brzdovém potrubí. Kde pokud by někdo poškodil brzdové potrubí či hadice byla šance že se vlivem těchto tlakových rázů závada projeví ještě během stání vozidla a ne až za jízdy. Paní Hrtišová se vydala na cestu domů. Neujela ani půl kilometru, když tu se za autem rozblikaly majáky. Biřici. Paní Hrtišová zastavila, biřic si prohlédl její doklady a nařídil jí vystoupit a otevřít kufr vozidla. Uvnitř byl vidět nákup a tři dvacetilitrové kanystry paliva. Od kterých biřic požadoval daňový doklad. Ten dostal, načež chtěl vidět ještě lékarničku a ostatní výbavu. Ta byla v pořádku, neboť ji chlapi ještě zkontrolovali a do auta pro jistotu dali druhou lékarničku. Pro jistotu kdyby tu první museli použít a pak je zastavila silniční kontrola.
Lékarnička i doklady byly v pořádku, paní Hrtišová poté mohla pokračovat v jízdě.

Večer se v Zakázané čtvrti setmělo. Nebylo to proto, protože by zašlo slunce. Ale proto, protože byl v Zakázané čtvrti v zimním období nedostatek elektřiny. Kdy aby se předešlo kolapsu rozvodné sítě byly její části na střídačku vypínány. O čemž se bavil pan Hrtiš s Milanem.
"Tak je zase naše čtvrť po tmě.' Řekl pan Hrtiš a odešel zkontrolovat množství benzínu v nádrži malé elektrocentrály. Protože potřeboval aby mu elektřina šla ještě hodinu než se mu namrazí mrazák.

Milan pokyvoval hlavou a po návratu pana Hrtiše pronesl:"tak nějak mi ta naše rozhodná síť připomíná tu na Ukrajině. Kde jim taky nefunguje značná část elektráren, tudíž mají také výpadky. Akorát že podstatně delší než my."

"Jak to myslíš?"

Milan:"tak, že naše energetika a rozvodná síť byly ze staré doby velmi předimenzované. Měly ohromné rezervy. Tudíž když došlo k odstavení nejstarších elektráren snad ještě z doby prvotní elektrifikace to nikdo nepocítil. Jen se o něco snížila ohromná rezerva kterou systém měl. Nevadilo to, rezerva byla stále dost veliká.
Avšak postupem času jek Zelený úder nabýval na síle byly odstavovány další klasické elektrárny a přibývaly provozně nespolehlivé občasné zdroje elektřiny. Takže to na papíře vypadalo že se nic neděje. Že se špinavé zdroje vyměnily za čisté. Lidé nic netušili, zatímco skuteční odborníci tušili problém. Das problém.
Postupně se tak snižovala disponibilní rezerva energetické sítě. Až se najednou muselo řešit kdy ten který blok půjde do plánované odstávky. Řešilo se odkud se elektřina vezme když ten který blok vypadne. Případně jak se elektřina dostane do oblasti kde se už nevyrábí. Posléze se energetická síť dostala do stavu kdy jede většinu dne "na doraz". Hlavně v zimě kdy není nadvýroba obnovitelných zdrojů kterou by bylo možné nabít baterie. Ty pak mají energii jen na chvíli provozu, než dispečink sníží zátěž rozvodné soustavy do rovnovážného stavu. Výsledkem je to, že naše rozvodná soustava tak jede v režimu "z ruky do huby". I když v tomhle případě bychom spíš měli říkat:"z elektrárny do zásuvky".

V tu chvíli panu Hrtišovi došlo, proč nabíječka nabíjející jejich rodinný elektromobil dovolila do jeho baterie nabít jen 8kWh. Víc elektřiny mu rozvodná soustava poskytnout nemohla. Systém řídící nabíjení elektromobilů byl schopen omezit jak nabíjecí proud (maximální zátěž systému), tak i omezit maximální množství kWh elektřiny kterou mohl každý do svého elektromobilu nabít (disponibilní kapacita rozvodné sítě). Řidiči řídící "čistokrevné" elektromobily tak někdy nedojeli do svého cíle, či vůbec nevyjeli na cestu, protože nemohli nabít dostatečné množství elektřiny na cestu kterou potřebovali ujet.

Pan Hrtiš se poté Milana zeptal jak to myslel s tou Ukrajinou.
Milan mu tedy odpověděl:"když Rusové ničili ukrajinskou rozvodnou síť svým ostřelovaním nejprve ničili nadbytečnou kapacitu. Které stále ubývalo. Až došli do stavu kdy začali ničit provozní kapacitu rozvodné sítě. Což vedlo k výpadkům, střídavému odstavování spotřebitele a k blackoutům. A nakonec ke zhroucení sítě.
Průběh byl tedy podobný jako u nás. Nejprve dochází k likvidaci/odstavování rezervní kapacity. Což není nijak poznat. Posléze se stále více reže "do živého". Kdy se kvůli udržení sítě v provozu musí stále víc improvizovat, omezovat spotřebu a nakonec to stejně "spadne". Výsledek je stejný. Akorát rozdíl je v příčině. Kterou je na jedné straně válka a na druhé ideologie."

Pan Hrtiš:"na naši rozvodnou síť nemuseli hodit jedinou bombu či dron. Zničili jsme si ji sami. Vlastní nepozorností a nabubřelostí. V době kdy se ještě "tak moc nedělo." Protože když se dít začalo bylo už pozdě. Důležité technologické celky už byly nenávratně zničené. Zbyla jen tma a zima bez pořádných kapacit k obnově. Neboť ty kapacity odešly tam, kde mají energii ke svému provozu."

Milan:"tak, tak. Můžeme si za to sami. Že jsme to dopustili... ."

[Rafael]

Pak se ozval jeden, takový nenápadný pan:
,,Co tady furt melete o nějakých vysokých pecích, obnoveni těžby černého uhli, ocelářství, koksárenství, grafitu apod.
Vzdyť vy nedokážete vyrábět efektivně a ve větším množství ani blbá plochá rovinná okenní skla bez vad dutin a prasklin.
Na co si tady kuwaaa hrajete?
A to vůbec nemluvím o tom, že si tady i s těmi vašimi slavnými Kocoury nedokážete poradit s tím Městem. Že to hnízdo potvor, ten pozůstatek EU které se sem bůhví proč natáhlo z celé tehdy zislamované Evropy nedokážete zničit.
A ani se o to nijak zvlášť nepokoušíte. Až mi připadá, že vám ten stav i vyhovuje.

A proto musím ocenit vaše mladé. Amazonky a SPSP. Ti to snad v budoucnosti zvrátí až ta vaše zbabělá a neschopná generace která ten kolaps zavinila vymře".

- "A vy jste kdo? Jak jste se tady vůbec objevil. Nikdo z nás vás nezná a ani Kocouří hlídky nikoho cizího nezaznamenaly! Co jste zač?"

- ,,To neřešte, to byste nepochopili. Já jsem nikdo. Můžete mi říkat Dr. Mengele, Ten se skopovou nohou, umělá stará inteligence nebo Ovádem či jakkoliv jinak. Jak chcete, je to na vás. A víte proč jsem se tady zjevil?
Důvodem je ten agronom a částečně i ti dva vaší chemici.
Jak válčit s Městem a zničit ho vám radit nemůžu a ani nechci.
Jen bych rozporoval to vaše tvrzení ohledně hydroponickém pěstování a tímto:


VE skutečnosti výroba ledku (dusičnanu draselného) nikdy nebyla čistý laboratorní proces. Byla to špinavá, zemědělsky páchnoucí technologie, která produkovala  spoustu vedlejší hmoty. A právě ta se i historicky znovu zpět  vracela na pole.

Co vám po výrobě ledku v Sanyternici zůstane:
Po vyluhování a přečištění vznikají tři druhy „odpadů“, které ve skutečnosti odpady nejsou:

1. Vyloužená organická hmota („staré lože“)
To je směs zetlelého hnoje, slámy, zeminy, popela, zbytků močoviny a organického dusíku a mikrobiální biomasy.
Ledek se z toho už vyplavil, ale:
- zůstává tam spousta stabilního humusu a to je přesně to čemu se říká kompost po druhém zrání.
A to je výborný základní půdní kondicionér který zlepšuje strukturu půdy ve skleníku drží vodu váže živiny, aby se nevyplavovaly".
Bývalý agronom ho pak doplnil:
„Ledek by se sice z toho vzal. Ale ta nejcennější část, život v té hmotě tam zůstane“

2. Matečné louhy (zbytky po krystalizaci)
Po vykrystalizování dusičnanu draselného zůstane kapalina obsahující:
zbytky draslíku
vápník
hořčík
stopové prvky
malé množství dusičnanů
organické kyseliny
Není to už dost čisté na výrobu střelného prachu, ale je to velmi slušné kapalné hnojivo.
Historicky se tomu říkalo: „matka po ledku“
Využití:
ředěné jako zálivka
ideální pro plodovou zeleninu (rajčata, okurky)
dodává hlavně draslík → podporuje:
kvetení
tvorbu plodů
cukernatost

Agronom ve Mlýně by z toho měl radost, protože rajčata milují draslík víc než dusík.

3. Nerozpustný minerální zbytek
Po celém procesu zůstává jemná minerální frakce:
jílovité částice
vápenaté soli
křemičitý prach
popelové zbytky
Tohle není hnojivo, ale výborný půdní stabilizátor.

Využití:
přidává se do lehkých půd
brání slehávání záhonů
funguje podobně jako dnešní „půdní substrátové příměsi“

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Pan Turek se ozval:"my matečnou hlínu po vylouhování sanytru používáme pro zakládání další várky kompostu. Byť tato půda přišla o sanytr jsou v ní rozkladné baterie které daleko rychleji nastartují rozkladný proces. Tudíž ji po vylouhování stačí vylepšit slámou a poté ji prolévat prasečí kejdou. Která je plná dusíkatých látek."

Chvíli probíhala debata, načež pan Turek podotkl:"já mám na rajčata alergii. Tudíž nemám s jejich pěstováním zkušenosti. Avšak pokud si myslíte že by se matečná zemina mohla používat pro jejich pěstování směle do toho. Necháme vám ji a pak se rád přesvědčím jak se jim bude na odhnojené půdě dařit."