Covidové ZOMBIE se valí!
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
,,Nezdá se vám, že ten kronikář tu svou práci poslední dobou nějak fláká? Co se stalo? Zase mu zabavili tužku? Jen pár obrázků a jinak nic!"
- ,,Ne tužka mu zabavena nebyla, tím to není. Ale pokousal ho prý na rukách nějaký pes a proto zatím nemůže psát".
- ,,A jaký pes a jsou ta zranění vážná".
- ,,Jaký pes se ještě neví, ale když nemůže ani psát, tak asi ano".
Z Kroniky Mlýna
- ,,Ne tužka mu zabavena nebyla, tím to není. Ale pokousal ho prý na rukách nějaký pes a proto zatím nemůže psát".
- ,,A jaký pes a jsou ta zranění vážná".
- ,,Jaký pes se ještě neví, ale když nemůže ani psát, tak asi ano".
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Pán, kterému nikdo neřekl jinak než Vodník byl bodré, avšak praktickě povahy. K tomu, co se řešilo svým hlubokým pomalým hlasem řekl:"zde v našem vodnatém kraji musíme umět s vodou žít. Umět využít její sílu a zároveň se dokázat bránit jejím rozmarům. Proto jsem zde pomohl prosadit systém kdy se lidé učí se o sebe postarat sami. Učí se vlastnímu rozhodování a tomu,že za svá rozhodnutí mají odpovědnost. Říkáme že žít je riziko a učíme je s rizikem pracovat. S tím, že oni sami pak hledají cestu která je pro ně nejschůdnější.
Když vezmu zde probírané téma co dělat po koupeli v zimě se tyto zásady učí na základních školách. V době kdy se toto řešilo někteří navrhovali zavést systém kdy bude v zimě vstup na zamrzlé vodní plochy zakázán až do doby než toto povolí státní autorita. Ti lidé kteří toto navrhovali si mysleli že se tímto zákazem budou všichni řídit. Odpověděl jsem jim že nebudou. Poměrně dost lidí bude chodit bruslit do přírody. Na odlehlá místa kde nikdo není. Což povede k tomu, že pokud zde dojde k neštěstí jim nemusí mít kdo pomoci. A i když se dokáží z vody dostat sami budou mít bez náhradního oblečení vážný problém. Bylo kolem toho spoustu dohadů až jsme nakonec schválili systém kdy je vstup na vodní plochy na vlastní nebezpečí.
Zůstalo však právem majitele vodní plochy na ni zakázat vstup veřejnosti. Avšak za podmínky že je majitel vodní plochy schopen fyzicky zajistit dodržování tohoto zákazu. A to ať oplocením vodní plochy, či hlidkovou službou. Je to potvrzení našeho úzusu že právo je neoddělitelnou součástí povinnosti.
Tento náš systém vstupu "na vlastní nebezpečí" vede k tomu, že lidé zvažují kdy vstoupí na led a bez problémů chodí na zamrzlé vodní plochy i v obytných oblastech kde je v případě nutnosti pomoc nablízku. A to ať lidí kteří jdou na led s nimi či okolojdoucích. Což je luxus kterého by se jim v odlehlých oblastech nemuselo dostat.
Takže jak vidíte zvítězil zdravý rozum nad byrokraty akademiky kteří uvažují pouze v rámci svých tabulek, grafů a nařízení. Která jsou potvrzením starého známého přísloví říkajícího "šedivá je teorie, zelený je strom života."
"Život je riziko. Pokud si riziko připustíte připravíte sena něj. Pokud si riziko nepřipustíte riziko vás dostane."
Poté se Vodník věnoval využití vodní síly a ochraně před silou vody. Byla z toho krásná debata kdy se nakonec Vodník zeptal pana Balzagetteho proč měli námořníci u sebe nůž a na sobě široké kalhoty?
A pan Balzagetteho, který věděl snad vše tentokrát zůstal zticha.
Vodník tedy odpověděl:"bylo to kvůli tomu aby si námořník po pádu do vody mohl rozříznout tkaničky u bot a tyto zout. A široké kalhoty? Ty se ve vodě dobře svlékají. A to z toho důvodu že při plavání v dlouhých kalhotách se vám okolo lýtek pohybem nohou udělají pytle plné vody zvyšující namáhavost plavání. V podstatě hýbete nejen nohama, ale i nohavicemi plnými vody. Což je problém pokud potřebujete plavat rychle."
Mladík měl dotaz. Slyšel že někteří trenéři nechávali své svěřence plavat v oblečení. Typicky to byla tepláková souprava s kapucí a leckdy i boty. Jaký to mělo význam?
Vodník:"v tomhle případě jde o plavání s přidaným odporem. Kdy na plavání v oblečení musíte vynaložit podstatně více síly. Což znamená že pokud to budete dělat pravidelně vaše svaly používané pro plavání podstatně zesílí. A nepoužívají to jen trenéři, ale i záchranáři a vojáci. Tudíž když uvidíte jak jde někdo dobrovolně plavat oblečený nemusí to být blázen. Ale člověk který na to vzhledem ke své profesi či koníčkům musí být zvyklý. A nebo se připravující na zkoušku kde je tato dovednost zkoušena. Či člověk který si tímto způsobem chce zvýšit fyzickou kondici. Jako je například jeden z mých kolegů který tímto způsobem přes léto hubl. Přičemž za sebou tahal na lanku plovák.
A teď předám slovo dál. Postoupíme k tématu co dělá studená voda s teplým tělem a horká voda s tělem podchlazeným."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
O tématu co udělá s rozehřátým lidským tělem studená voda a co udělá s podchlazeným lidským tělem voda horká mluvil pan Balzagette. Podle plánu se měl debaty účastnit i MUDr Sova, avšak ten musel bezodkladně na operační sál. Vozka, kterému se splašili koně skončil v zatáčce pod převráceným vozem s otevřenou zlomeninou holenní kosti a vykloubeným ramenem. Tudíž debatoval jen pan Balzagette což vedlo k jisté absenci odborných lékařských termínů. Nakolik to bylo či nebylo ku prospěchu srozumitelnosti debaty zůstalo na posouzení obecenstva i debatujících.
Pan Balzagette:"než přejdu k reakci lidského těla na prudký styk s ledovou vodou vám nejprve vysvětlím jak funguje regulace teploty těla průtokem krve kůží a podkožními vrstvami.
Když se tělo začne uvnitř příliš zahřívat dojde k roztažení krevních cév v kůži a podkoží. Těmito cévami proudí ohřátá krev a přes povrch těla tak dochází k ochlazování krve. Kdy jde poté ochlazená krev dovnitř těla odkud následně odnáší přebytečné teplo na povrch těla.
Analogicky pokud je tělu zima omezuje průtok krve kůží a podkožím. Což snižuje únik tepla z vnitřku těla kde jsou nejdůležitější orgány. Studená krev plná odpadních látek metabolismu kůže a podkoží tak zůstává v kůži a podkoží.
Tento systém regulace tělesné teploty funguje naprosto automaticky, nezávisle na naší vůli. Kdy je krev mimo své transportní funkce zároveň chladicí kapalinou našeho těla.
V běžných podmínkách funguje tento systém chlazení těla relativně pomalu. Kdy snižování či zvyšování průtoku krve kůží či podkožím provází změny tlakových poměrů v cévním řečisti které musí srdce dokázat vyrovnat. Za běžných podmínek jsou tyto změny pozvolné, srdce má dost času se jim přizpůsobit.
Avšak pokud člověk spadne do ledové vody je všechno jinak. Tělesné receptory vyšlou signál o prudkém snížení teploty, kdy na toto tělo automaticky reaguje prudkým snížením průtoku krve do kůže a podkoží. Toto vede nejen k vytlačení části krve z periferií těla do vnitřní části těla což způsobí v krevním řečisti hydraulický šok, ale zároveň se kvůli uzavření části krevního řečiště zvýší hydraulický odpor. Což způsobí další nárůst krevního tlaku. Srdce aby udrželo krev v pohybu musí naprosto brutálním způsobem zvýšit svůj výkon. Musí přeprat zpětný hydraulický ráz krve a podstatné zvýšení jejího tlaku. Což je jev který dá zabrat i zcela zdravým lidem a u lidí se slabším srdcem se může stát příčinou arytmie či srdeční zástavy. Od pana Sovy vím o případu kdy nasledkem tohoto šoku srdce člověka doslova puklo a krev se vylila do osrdečníku. Tento šok dá zcela přirozeně zabrat i cévám. Které pokud jsou pružné to zpravidla ustojí bez problémů. Avšak starší cévy, méně pružné či dokonce s arteriosklerotickými pláty mohou prasknout. A nebo se na nich udělá výduť. Což je vlastně taková boule jako na hadici.
Tento stav nazývaný vazokonstrikce se fyzicky projeví jako ztuhnutí těla v ledové vodě spojený s "vyražením" dechu. Člověk se v akutní fázi tohoto šoku nemůže ani nadechnout a v kombinaci s akutní reakcí tepelných senzorů těla se to projevuje pocitem "miliardy jehliček ve svěráku".
Pokud toto překonáte a vylezete z vody ven nastávají další dvě varianty.
První je že se dokážete pohybovat. Což znamená že vaše krev proudí, svaly jsou zahřáté (alespoň pro pohyb) a pokud se dostanete do tepla máte vyhráno, neboť schopnost produkce tepla vám zůstala zachována. Postupně se rozehřejete, krev se rozproudí a krevní oběh se postupně uvede do běžného stavu.
Druhou možností je ztráta schopnosti pohybu vlastní silou. To znamená že vaše svaly vychladly natolik že ztratily schopnost pohybu. A tím i schopnost generovat teplo. Což je průser neboť svaly jsou nejen tělesným motorem, ale i zdrojem tepla. Je to stejné jako u motoru který dokud v mrazu běží vyrábí nejen pohybovou energii, ale i teplo. Jakmile se zastaví časem vychladne.
Takže pokud sval ztratí schopnost pohybu kvůli podchlazení dojde k omezení průtoku krve do něj. Teplá krev se koncentruje ve vnitřních orgánech těla a mozku, zatímco zbytek těla je plný studené krve. To je průšvih, neboť když člověka v tomto stavu položíte do vany s horkou vodou dostanou jeho termoreceptory signál "teplo". Automaticky dojde k uvolnění průtoku krve do periferií těla odkud se studená krev nahrne k srdci. Srdce se tak podchladí a ztuhne stejně jako svaly co vlivem chladu ztratily schopnost pohybu. Zatímco zimou ztuhlý sval znamená nemožnost pohybu znamená studenou krví ztuhlé srdce jedno jediné. SMRT.
Co s tím? Člověka který je kvůli podchlazení neschopen pohybu vlastní silou je třeba ohřívat postupně. Aby se krevní oběh uvolňoval též postupně a srdce si tak udrželo svoji provozní teplotu.
K čemuž je nutné říci že takovýto člověk nesmí v žádném případě dostat alkohol. Alkohol zpusobuje rozšíření cév což by v tomto případě vedlo k vylití studené krve z periferií těla k jeho srdci s velkým rizikem úmrtí dotyčného.
Tomuto člověku můžete podávat teplé nealkoholické nápoje které ho budou ohřívat zevnitř. A tím udržovat jeho tělesné jádra na provozní teplotě do doby než se dotyčný bude schopen zahrát pohybem vlastních svalů."
Pan Balzagette:"než přejdu k reakci lidského těla na prudký styk s ledovou vodou vám nejprve vysvětlím jak funguje regulace teploty těla průtokem krve kůží a podkožními vrstvami.
Když se tělo začne uvnitř příliš zahřívat dojde k roztažení krevních cév v kůži a podkoží. Těmito cévami proudí ohřátá krev a přes povrch těla tak dochází k ochlazování krve. Kdy jde poté ochlazená krev dovnitř těla odkud následně odnáší přebytečné teplo na povrch těla.
Analogicky pokud je tělu zima omezuje průtok krve kůží a podkožím. Což snižuje únik tepla z vnitřku těla kde jsou nejdůležitější orgány. Studená krev plná odpadních látek metabolismu kůže a podkoží tak zůstává v kůži a podkoží.
Tento systém regulace tělesné teploty funguje naprosto automaticky, nezávisle na naší vůli. Kdy je krev mimo své transportní funkce zároveň chladicí kapalinou našeho těla.
V běžných podmínkách funguje tento systém chlazení těla relativně pomalu. Kdy snižování či zvyšování průtoku krve kůží či podkožím provází změny tlakových poměrů v cévním řečisti které musí srdce dokázat vyrovnat. Za běžných podmínek jsou tyto změny pozvolné, srdce má dost času se jim přizpůsobit.
Avšak pokud člověk spadne do ledové vody je všechno jinak. Tělesné receptory vyšlou signál o prudkém snížení teploty, kdy na toto tělo automaticky reaguje prudkým snížením průtoku krve do kůže a podkoží. Toto vede nejen k vytlačení části krve z periferií těla do vnitřní části těla což způsobí v krevním řečisti hydraulický šok, ale zároveň se kvůli uzavření části krevního řečiště zvýší hydraulický odpor. Což způsobí další nárůst krevního tlaku. Srdce aby udrželo krev v pohybu musí naprosto brutálním způsobem zvýšit svůj výkon. Musí přeprat zpětný hydraulický ráz krve a podstatné zvýšení jejího tlaku. Což je jev který dá zabrat i zcela zdravým lidem a u lidí se slabším srdcem se může stát příčinou arytmie či srdeční zástavy. Od pana Sovy vím o případu kdy nasledkem tohoto šoku srdce člověka doslova puklo a krev se vylila do osrdečníku. Tento šok dá zcela přirozeně zabrat i cévám. Které pokud jsou pružné to zpravidla ustojí bez problémů. Avšak starší cévy, méně pružné či dokonce s arteriosklerotickými pláty mohou prasknout. A nebo se na nich udělá výduť. Což je vlastně taková boule jako na hadici.
Tento stav nazývaný vazokonstrikce se fyzicky projeví jako ztuhnutí těla v ledové vodě spojený s "vyražením" dechu. Člověk se v akutní fázi tohoto šoku nemůže ani nadechnout a v kombinaci s akutní reakcí tepelných senzorů těla se to projevuje pocitem "miliardy jehliček ve svěráku".
Pokud toto překonáte a vylezete z vody ven nastávají další dvě varianty.
První je že se dokážete pohybovat. Což znamená že vaše krev proudí, svaly jsou zahřáté (alespoň pro pohyb) a pokud se dostanete do tepla máte vyhráno, neboť schopnost produkce tepla vám zůstala zachována. Postupně se rozehřejete, krev se rozproudí a krevní oběh se postupně uvede do běžného stavu.
Druhou možností je ztráta schopnosti pohybu vlastní silou. To znamená že vaše svaly vychladly natolik že ztratily schopnost pohybu. A tím i schopnost generovat teplo. Což je průser neboť svaly jsou nejen tělesným motorem, ale i zdrojem tepla. Je to stejné jako u motoru který dokud v mrazu běží vyrábí nejen pohybovou energii, ale i teplo. Jakmile se zastaví časem vychladne.
Takže pokud sval ztratí schopnost pohybu kvůli podchlazení dojde k omezení průtoku krve do něj. Teplá krev se koncentruje ve vnitřních orgánech těla a mozku, zatímco zbytek těla je plný studené krve. To je průšvih, neboť když člověka v tomto stavu položíte do vany s horkou vodou dostanou jeho termoreceptory signál "teplo". Automaticky dojde k uvolnění průtoku krve do periferií těla odkud se studená krev nahrne k srdci. Srdce se tak podchladí a ztuhne stejně jako svaly co vlivem chladu ztratily schopnost pohybu. Zatímco zimou ztuhlý sval znamená nemožnost pohybu znamená studenou krví ztuhlé srdce jedno jediné. SMRT.
Co s tím? Člověka který je kvůli podchlazení neschopen pohybu vlastní silou je třeba ohřívat postupně. Aby se krevní oběh uvolňoval též postupně a srdce si tak udrželo svoji provozní teplotu.
K čemuž je nutné říci že takovýto člověk nesmí v žádném případě dostat alkohol. Alkohol zpusobuje rozšíření cév což by v tomto případě vedlo k vylití studené krve z periferií těla k jeho srdci s velkým rizikem úmrtí dotyčného.
Tomuto člověku můžete podávat teplé nealkoholické nápoje které ho budou ohřívat zevnitř. A tím udržovat jeho tělesné jádra na provozní teplotě do doby než se dotyčný bude schopen zahrát pohybem vlastních svalů."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Když se kdysi ve Mlýně znovu rozsvítila elektřina z vody, začali lidé žertem říkat, že se do potoků vrátil vodník.
Ne ten starý pohádkový, co sbírá dušičky do hrníčků.
Ne ten z pohádek od J. Drdy kterého občas vzpomněl palírník v souvislosti s pivovarem.
Tenhle byl jiný.
Chodil v gumových holínkách, nosil starou koženou brašnu s nářadím a každý den kontroloval jezy, česle a turbíny. Když bylo po dešti, seděl na hrázi a díval se na vodu tak soustředěně, jako by s ní vedl rozhovor.
Nikdo vlastně nevěděl, kdo mu ten přídomek dal první. Ale časem mu tak říkali všichni.
Vodník.
On sám se tomu nebránil. Jen jednou řekl:
„Vodník musí být opatrný. Když voda zlobí, nevezme jen proud. Vezme i lidi.“
Od té doby mu nikdo neříkal jinak.
*
Aneb z Kroniky Mlýna – Jak se ve Mlýně znovu rozsvítilo:
První zima po Martinské katastrofě byla temná.
Elektřina, na kterou byl starý svět zvyklý, zmizela téměř ze dne na den. Lidé tehdy pochopili, jak zvláštní byla civilizace, která si nechávala proud vozit z elektráren vzdálených stovky kilometrů.
Ve Mlýně měli jednu výhodu – vodu.
Potok, který kdysi poháněl starý mlýn, tekl dál stejně klidně jako předtím. Zpočátku jeho síla poháněla jen jednoduché mechanické stroje: pilu, lis a staré mlýnské kameny. Teprve později někoho napadlo, že voda by mohla opět vyrábět i elektřinu, tak jako kdysi na začátku dvacátého století.
Starý náhon byl vyčištěn, jez opraven a na místo mlýnského kola byla usazena jednoduchá turbína. Generátor pocházel z dávno odstaveného zemědělského stroje a regulace proudu byla zpočátku velmi primitivní.
A tak se jednoho večera rozsvítila první žárovka.
Byla to malá věc, ale zdejší lidé si ji pamatují dodnes.
Později vznikly další zdroje. Na horním toku potoka byla postavena menší turbína, která zásobovala Depo a jejich dílny.
Níže po proudu vznikla třetí, určená hlavně pro ošetřovnu, kuchyni a školu.
Každá z těch elektráren byla malá, ale dohromady vytvořily síť, která byla překvapivě spolehlivá. Když se jedna zastavila kvůli opravě nebo nedostatku vody, ostatní stále pracovaly.
Lidé si postupně zvykli přizpůsobit práci rytmu vody.
Když byl na jaře velký průtok, běžely dílny naplno. V létě se šetřilo a některé práce se přesouvaly na noc.
Starý svět kdysi věřil, že energie musí být obrovská, centralizovaná a řízená z velínů daleko od lidí.
Mlýn zjistil pravý opak.
A to, že, nejbezpečnější energie a taky nejlevnější a nejlépe dosažitelná je ta která vzniká tam, kde lidé žijí – z vody, která teče kolem jejich domů.
A to byl základ a krédo celé Mlýnské komunity které jim pomohlo po Martinské katastrofě přežít, rozvíjet se a nepodlehnout zániku a mít možnost vzdorovat všem nepřátelům zvenčí.
To byl základ Mlýna.
- Ne zbraně.
- Ne hradby.
- Ale voda, která dávala světlo a začala i pohánět primitivní stroje.
Bez energie by to nebyl život. Jen pomalé čekání na konec.
Podle známého hesla, že bez energetické soběstačnosti, bez levných a dostupných energetických zdrojů se žít a prosperovat nedá.
Bez nich by to bylo jen živoření a čekání na pomalý a velmi bolestný konec.
Z Kroniky Mlýna
Ne ten starý pohádkový, co sbírá dušičky do hrníčků.
Ne ten z pohádek od J. Drdy kterého občas vzpomněl palírník v souvislosti s pivovarem.
Tenhle byl jiný.
Chodil v gumových holínkách, nosil starou koženou brašnu s nářadím a každý den kontroloval jezy, česle a turbíny. Když bylo po dešti, seděl na hrázi a díval se na vodu tak soustředěně, jako by s ní vedl rozhovor.
Nikdo vlastně nevěděl, kdo mu ten přídomek dal první. Ale časem mu tak říkali všichni.
Vodník.
On sám se tomu nebránil. Jen jednou řekl:
„Vodník musí být opatrný. Když voda zlobí, nevezme jen proud. Vezme i lidi.“
Od té doby mu nikdo neříkal jinak.
*
Aneb z Kroniky Mlýna – Jak se ve Mlýně znovu rozsvítilo:
První zima po Martinské katastrofě byla temná.
Elektřina, na kterou byl starý svět zvyklý, zmizela téměř ze dne na den. Lidé tehdy pochopili, jak zvláštní byla civilizace, která si nechávala proud vozit z elektráren vzdálených stovky kilometrů.
Ve Mlýně měli jednu výhodu – vodu.
Potok, který kdysi poháněl starý mlýn, tekl dál stejně klidně jako předtím. Zpočátku jeho síla poháněla jen jednoduché mechanické stroje: pilu, lis a staré mlýnské kameny. Teprve později někoho napadlo, že voda by mohla opět vyrábět i elektřinu, tak jako kdysi na začátku dvacátého století.
Starý náhon byl vyčištěn, jez opraven a na místo mlýnského kola byla usazena jednoduchá turbína. Generátor pocházel z dávno odstaveného zemědělského stroje a regulace proudu byla zpočátku velmi primitivní.
A tak se jednoho večera rozsvítila první žárovka.
Byla to malá věc, ale zdejší lidé si ji pamatují dodnes.
Později vznikly další zdroje. Na horním toku potoka byla postavena menší turbína, která zásobovala Depo a jejich dílny.
Níže po proudu vznikla třetí, určená hlavně pro ošetřovnu, kuchyni a školu.
Každá z těch elektráren byla malá, ale dohromady vytvořily síť, která byla překvapivě spolehlivá. Když se jedna zastavila kvůli opravě nebo nedostatku vody, ostatní stále pracovaly.
Lidé si postupně zvykli přizpůsobit práci rytmu vody.
Když byl na jaře velký průtok, běžely dílny naplno. V létě se šetřilo a některé práce se přesouvaly na noc.
Starý svět kdysi věřil, že energie musí být obrovská, centralizovaná a řízená z velínů daleko od lidí.
Mlýn zjistil pravý opak.
A to, že, nejbezpečnější energie a taky nejlevnější a nejlépe dosažitelná je ta která vzniká tam, kde lidé žijí – z vody, která teče kolem jejich domů.
A to byl základ a krédo celé Mlýnské komunity které jim pomohlo po Martinské katastrofě přežít, rozvíjet se a nepodlehnout zániku a mít možnost vzdorovat všem nepřátelům zvenčí.
To byl základ Mlýna.
- Ne zbraně.
- Ne hradby.
- Ale voda, která dávala světlo a začala i pohánět primitivní stroje.
Bez energie by to nebyl život. Jen pomalé čekání na konec.
Podle známého hesla, že bez energetické soběstačnosti, bez levných a dostupných energetických zdrojů se žít a prosperovat nedá.
Bez nich by to bylo jen živoření a čekání na pomalý a velmi bolestný konec.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
O Vodníkovi a listí
Říká se, že když se turbína zastaví, Vodník to pozná dřív než ostatní.
Nejen podle zvuku, ale i podle vody.
Jinak měl Vodní takový malý rituál.
Každé jaro, když přišly velké vody, šel k jezu, chvíli mlčel a pak řekl:
„Tak dobře, voda. Letos to zkusíme znovu spolu.
Buď hodná. Nedivoč. A pomáhej nám.“
Ale jednoho rána přišel celý mokrý a oznámil, že horní turbína stojí.
Na česlích se prý vytvořila taková vrstva listí a větví, že voda začala téct přes jez jinudy.
Někdo navrhl, že by se měla udělat silnější mříž.
Vodník jen zavrtěl hlavou.
„Silnější mříž není řešení. Voda je chytrá.
Když jí zavřeš cestu, najde si jinou.“
Pak si vzal hák, odešel k náhonu a za hodinu už turbína zase bručela.
Když se vrátil, jen si otřel ruce a dodal:
„Největším nepřítelem našich elektráren není porucha ani sucho.
Největším nepřítelem je listí. Větve. A všelijaké klacky.“
Na chvíli se odmlčel a pak ještě dodal:
„A někdy i bobři.“
Pak se podíval směrem k potoku a skoro s úsměvem řekl:
„Civilizace kdysi řešila jaderné reaktory, uhlí, plyn a přenos elektřiny přes půl světa.
A já tady řeším listí.“
Chvíli bylo ticho.
„Možná proto mi říkáte Vodník.“
Z Kroniky Mlýna
Říká se, že když se turbína zastaví, Vodník to pozná dřív než ostatní.
Nejen podle zvuku, ale i podle vody.
Jinak měl Vodní takový malý rituál.
Každé jaro, když přišly velké vody, šel k jezu, chvíli mlčel a pak řekl:
„Tak dobře, voda. Letos to zkusíme znovu spolu.
Buď hodná. Nedivoč. A pomáhej nám.“
Ale jednoho rána přišel celý mokrý a oznámil, že horní turbína stojí.
Na česlích se prý vytvořila taková vrstva listí a větví, že voda začala téct přes jez jinudy.
Někdo navrhl, že by se měla udělat silnější mříž.
Vodník jen zavrtěl hlavou.
„Silnější mříž není řešení. Voda je chytrá.
Když jí zavřeš cestu, najde si jinou.“
Pak si vzal hák, odešel k náhonu a za hodinu už turbína zase bručela.
Když se vrátil, jen si otřel ruce a dodal:
„Největším nepřítelem našich elektráren není porucha ani sucho.
Největším nepřítelem je listí. Větve. A všelijaké klacky.“
Na chvíli se odmlčel a pak ještě dodal:
„A někdy i bobři.“
Pak se podíval směrem k potoku a skoro s úsměvem řekl:
„Civilizace kdysi řešila jaderné reaktory, uhlí, plyn a přenos elektřiny přes půl světa.
A já tady řeším listí.“
Chvíli bylo ticho.
„Možná proto mi říkáte Vodník.“
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Ten, co kouše potichu.
Začalo se tomu říkat prostě.
Ten, co kouše potichu.
Nikdo ho nikdy pořádně neviděl.
Jen občas někdo přísahal, že v mlze zahlédl pohyb.
Nízký. Rychlý. Nezvyklý.
A pak už nic.
Říkalo se:
„Když ho uslyšíš, už je pozdě.“
Jenže horší bylo, že většina lidí neslyšela vůbec nic.
První, kdo o tom mluvil nahlas, byli doktoři.
Rány, které přinesl kronikář, neodpovídaly ničemu, co znali.
Nebyl to pes.
Nebyla to liška.
Nebyl to ani vlk.
To potvrdila i veterinářka.
A mlýnský kynolog Fero jen tiše kroutil hlavou.
„Tohle nekouslo zvíře, které znám,“ řekl tehdy.
A on znal psy až příliš dobře protože byl jimi nesčetně krát lehce i těžce pokousán.
Začaly se šířit řeči.
Že lesy se po Martinské katastrofě změnily.
Že si berou zpátky, co jim kdysi patřilo.
Že se vrací něco starého.
Ne nutně jedno zvíře.
Spíš něco… co si pamatuje.
Kronikář od té doby nevychází.
Zalezlý v palírně, mezi sudy a zápachem lihu, který přehlušuje pach hnisu.
Obě ruce má pevně zafačované.
Z obvazů vedou tenké hadičky, které pomalu odvádějí to, co v těle nemá být.
Lidé se mu vyhýbají.
A on jim.
Nikdo to neřekl nahlas, ale všichni si to myslí:
Že to není jen zranění.
Že si z lesa přinesl něco s sebou.
A od té doby se večer u vody mluví tišeji.
A do mlhy už nikdo nechodí sám.
Z Kroniky Mlýna
Začalo se tomu říkat prostě.
Ten, co kouše potichu.
Nikdo ho nikdy pořádně neviděl.
Jen občas někdo přísahal, že v mlze zahlédl pohyb.
Nízký. Rychlý. Nezvyklý.
A pak už nic.
Říkalo se:
„Když ho uslyšíš, už je pozdě.“
Jenže horší bylo, že většina lidí neslyšela vůbec nic.
První, kdo o tom mluvil nahlas, byli doktoři.
Rány, které přinesl kronikář, neodpovídaly ničemu, co znali.
Nebyl to pes.
Nebyla to liška.
Nebyl to ani vlk.
To potvrdila i veterinářka.
A mlýnský kynolog Fero jen tiše kroutil hlavou.
„Tohle nekouslo zvíře, které znám,“ řekl tehdy.
A on znal psy až příliš dobře protože byl jimi nesčetně krát lehce i těžce pokousán.
Začaly se šířit řeči.
Že lesy se po Martinské katastrofě změnily.
Že si berou zpátky, co jim kdysi patřilo.
Že se vrací něco starého.
Ne nutně jedno zvíře.
Spíš něco… co si pamatuje.
Kronikář od té doby nevychází.
Zalezlý v palírně, mezi sudy a zápachem lihu, který přehlušuje pach hnisu.
Obě ruce má pevně zafačované.
Z obvazů vedou tenké hadičky, které pomalu odvádějí to, co v těle nemá být.
Lidé se mu vyhýbají.
A on jim.
Nikdo to neřekl nahlas, ale všichni si to myslí:
Že to není jen zranění.
Že si z lesa přinesl něco s sebou.
A od té doby se večer u vody mluví tišeji.
A do mlhy už nikdo nechodí sám.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Martina.
S kronikářem to vypadá mnohem vážněji než se původně zdálo.
Tak proto jsem byla dočasně, teda snad jen dočasně, pověřena psaním Kroniky.
Martina, učitelka, správkyně Muzea šílenosti a dočasná kronikářka.
Z Kroniky Mlýna
S kronikářem to vypadá mnohem vážněji než se původně zdálo.
Tak proto jsem byla dočasně, teda snad jen dočasně, pověřena psaním Kroniky.
Martina, učitelka, správkyně Muzea šílenosti a dočasná kronikářka.
Z Kroniky Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
"A to si myslíte že státní autorita nevydá povolení pro vstup na led když bude dost silný?" Napadlo mladou dámu.drigon píše: ↑17.03.2026 21:44Pán, kterému nikdo neřekl jinak než Vodník byl bodré, avšak praktickě povahy. K tomu, co se řešilo svým hlubokým pomalým hlasem řekl:"zde v našem vodnatém kraji musíme umět s vodou žít. Umět využít její sílu a zároveň se dokázat bránit jejím rozmarům. Proto jsem zde pomohl prosadit systém kdy se lidé učí se o sebe postarat sami. Učí se vlastnímu rozhodování a tomu,že za svá rozhodnutí mají odpovědnost. Říkáme že žít je riziko a učíme je s rizikem pracovat. S tím, že oni sami pak hledají cestu která je pro ně nejschůdnější.
Když vezmu zde probírané téma co dělat po koupeli v zimě se tyto zásady učí na základních školách. V době kdy se toto řešilo někteří navrhovali zavést systém kdy bude v zimě vstup na zamrzlé vodní plochy zakázán až do doby než toto povolí státní autorita. Ti lidé kteří toto navrhovali si mysleli že se tímto zákazem budou všichni řídit. Odpověděl jsem jim že nebudou. Poměrně dost lidí bude chodit bruslit do přírody. Na odlehlá místa kde nikdo není. Což povede k tomu, že pokud zde dojde k neštěstí jim nemusí mít kdo pomoci. A i když se dokáží z vody dostat sami budou mít bez náhradního oblečení vážný problém. Bylo kolem toho spoustu dohadů až jsme nakonec schválili systém kdy je vstup na vodní plochy na vlastní nebezpečí.
Zůstalo však právem majitele vodní plochy na ni zakázat vstup veřejnosti. Avšak za podmínky že je majitel vodní plochy schopen fyzicky zajistit dodržování tohoto zákazu. A to ať oplocením vodní plochy, či hlidkovou službou. Je to potvrzení našeho úzusu že právo je neoddělitelnou součástí povinnosti.
Tento náš systém vstupu "na vlastní nebezpečí" vede k tomu, že lidé zvažují kdy vstoupí na led a bez problémů chodí na zamrzlé vodní plochy i v obytných oblastech kde je v případě nutnosti pomoc nablízku. A to ať lidí kteří jdou na led s nimi či okolojdoucích. Což je luxus kterého by se jim v odlehlých oblastech nemuselo dostat.
Takže jak vidíte zvítězil zdravý rozum nad byrokraty akademiky kteří uvažují pouze v rámci svých tabulek, grafů a nařízení. Která jsou potvrzením starého známého přísloví říkajícího "šedivá je teorie, zelený je strom života."
"Život je riziko. Pokud si riziko připustíte připravíte sena něj. Pokud si riziko nepřipustíte riziko vás dostane."
Poté se Vodník věnoval využití vodní síly a ochraně před silou vody. Byla z toho krásná debata kdy se nakonec Vodník zeptal pana Balzagetteho proč měli námořníci u sebe nůž a na sobě široké kalhoty?
A pan Balzagetteho, který věděl snad vše tentokrát zůstal zticha.
Vodník tedy odpověděl:"bylo to kvůli tomu aby si námořník po pádu do vody mohl rozříznout tkaničky u bot a tyto zout. A široké kalhoty? Ty se ve vodě dobře svlékají. A to z toho důvodu že při plavání v dlouhých kalhotách se vám okolo lýtek pohybem nohou udělají pytle plné vody zvyšující namáhavost plavání. V podstatě hýbete nejen nohama, ale i nohavicemi plnými vody. Což je problém pokud potřebujete plavat rychle."
Mladík měl dotaz. Slyšel že někteří trenéři nechávali své svěřence plavat v oblečení. Typicky to byla tepláková souprava s kapucí a leckdy i boty. Jaký to mělo význam?
Vodník:"v tomhle případě jde o plavání s přidaným odporem. Kdy na plavání v oblečení musíte vynaložit podstatně více síly. Což znamená že pokud to budete dělat pravidelně vaše svaly používané pro plavání podstatně zesílí. A nepoužívají to jen trenéři, ale i záchranáři a vojáci. Tudíž když uvidíte jak jde někdo dobrovolně plavat oblečený nemusí to být blázen. Ale člověk který na to vzhledem ke své profesi či koníčkům musí být zvyklý. A nebo se připravující na zkoušku kde je tato dovednost zkoušena. Či člověk který si tímto způsobem chce zvýšit fyzickou kondici. Jako je například jeden z mých kolegů který tímto způsobem přes léto hubl. Přičemž za sebou tahal na lanku plovák.
A teď předám slovo dál. Postoupíme k tématu co dělá studená voda s teplým tělem a horká voda s tělem podchlazeným."
Vodník:"nevydá. A to z toho důvodu že vydání tohoto povolení je spojeno s zodpovědností za jeho vydání. Kde když se na ledě něco stane se lidé budou ptát kdo to povolil. Kdy se toto přetransformuje v něco co známe jako "úřední alibismus" což povede k tomu že toto povolení nikdo z úředníků nevydá. A nebo pro jeho vydání stanoví takové podmínky že tyto budou ve své podstatě nesplnitelné. Tudíž to povede ke strachu na straně jedné a k porušování tohoto ve své podstatě zákazu na straně druhé kde se spousta lidí zařídí podle starého známého hesla tvrdícího "blbé zákony jsou od toho aby se porušovaly".
Což je stav který vede k u části lidí k chronickému porušování zákonů a jiné části lidí k chronické obavě z porušení zákona. Ve výsledku tak vznikne společnost kde se lidé místo zodpovědností za svá rozhodnutí budou učit bát se.
Toto se zcela samozřejmě netýká jen bruslení na zamrzlých venkovních plochách, ale v podstatě celé lidské společnosti. Která místo na zdravý rozum a akceptaci rizika bude spoléhat na autority. Které však ze strachu ze zodpovědností budou hledat tisíc a jeden důvod proč něco nepovolit.
Ne zakázat, ale nepovolit. A to z toho důvodu že zákaz bude integrální součástí zákona. Vznikne tak něco čemu my říkáme alibistická společnost. Učící lidi strachu za svá rozhodnutí a nutící je k pasivitě. Čímž bude tyto lidi ovládat.
Nejhorší na tomto druhu společnosti bývá to, že se zde vlády zhusta ujímají bezohlední jedinci či jejich skupiny kteří tuto "alibistickou pasivitu" a výkonný donucovací aparát vytvořený k jejímu vynucení využijí ve svůj osobní prospěch. Vzniknou tak "vyvolení". Lidé kteří pro svůj osobní prospěch prosadí taková pravidla že konání určité do té doby běžné činnosti bude spojeno s takovou mírou byrokracie že to budou moci dělat jen lidé s patřičnou bumážkou. Takže i to, co do té doby měla spousta lidí jako koníčka se stane doménou profesionálů vyzbrojených kupou nic neříkajících razítek a certifikátů. Dělajících to pro zisk. A udržujících lid ve strachu."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Z Kroniky Mlýna – Zápis Martiny
Podle lékařů to s ním nevypadá vůbec dobře.
Infekce po pokousání se šíří rychleji, než dokážeme zastavit.
Rány nereagují na nic, co máme k dispozici.
Prsty na obou rukou už odumřely.
Zčernaly a nereagují na dotek ani bolest.
Kronikář jimi už nedokáže pohnout.
Doktoři Sova i Fenič se shodli.
Jediná možnost je amputace.
Obě ruce, pod lokty.
Čím dříve, tím větší naděje, že se infekce dál nerozšíří.
Nikdo to neřekl nahlas.
Ale všichni jsme věděli....
Kronikář zatím mlčí.
Nevíme, jestli souhlasí.
Nevíme, jestli vůbec chápe, co se s ním děje.
Dnes jsem byla v palírně.
Seděl opřený o sudy, ruce obvázané, oči otevřené.
Dlouho jsem měla pocit, že se dívá na mě.
Pak jsem pochopila, že se dívá někam za mě.
Nezeptala jsem se ho, co vidí.
A on by mi to asi stejně neřekl.
.........
Podle lékařů to s ním nevypadá vůbec dobře.
Infekce po pokousání se šíří rychleji, než dokážeme zastavit.
Rány nereagují na nic, co máme k dispozici.
Prsty na obou rukou už odumřely.
Zčernaly a nereagují na dotek ani bolest.
Kronikář jimi už nedokáže pohnout.
Doktoři Sova i Fenič se shodli.
Jediná možnost je amputace.
Obě ruce, pod lokty.
Čím dříve, tím větší naděje, že se infekce dál nerozšíří.
Nikdo to neřekl nahlas.
Ale všichni jsme věděli....
Kronikář zatím mlčí.
Nevíme, jestli souhlasí.
Nevíme, jestli vůbec chápe, co se s ním děje.
Dnes jsem byla v palírně.
Seděl opřený o sudy, ruce obvázané, oči otevřené.
Dlouho jsem měla pocit, že se dívá na mě.
Pak jsem pochopila, že se dívá někam za mě.
Nezeptala jsem se ho, co vidí.
A on by mi to asi stejně neřekl.
.........
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Úryvek z jedné přednášky.
"... zatímco okolní světadíly řešily energetické a jiné suroviny vedla EU svoji svatou válku proti uhlíku. Potažmo uhlí. Které bylo nejen energetickou a chemickou surovinou, ale v případě nutnosti se mohlo stát i jedním z prostředků pro výrobu potravin. Nešlo by však o sypání uhlí na pole, jak by si mnozí s posměškem mohli myslet, ale o využití uhlí jako chemické suroviny pro výrobu hnojiva. Jde totiž o to, že čpavek používaný pro výrobu syntetické močoviny se vyrábí haber-boschovým procesem ze vzdušného dusíku a z vodíku. Vodík se zpravidla získává reformováním zemního plynu kde tento plyn tvoří značnou část zemního plynu ve formě metanu CH4.
Avšak vodík lze získat i zplynováním uhlí kde vodík tvoří 50-60% obsahu vzniklých plynů známých jako svítiplyn. Tudíž zplynováním uhlí vyrobíte svítiplyn, ten zreformujete a z odděleného vodíku vytvoříte haber-boschovým procesem amoniak (čpavek). Který je základním prvkem pro výrobu močoviny používané jako hnojivo.
Zbylé plyny ze zplynování uhlí lze použít pro ohřev zplynovacích komor, případně pro další chemické či technologické procesy.
Výroba amoniaku z uhlí tímto procesem je proveditelná a za situace kdy evropské země nemají dost vlastních zásob zemního plynu může být tento způsob jedním z mála způsobů jak zabránit nedostatku potravin potažmo hladomoru. Obzvláště budou-li ostatní zdroje zemního plynu z vojenských, ekonomických či politických příčin nedostupné. Protože pak se nehraje na cenu, ale na přežití. Což znamená nutnost ponechání si možnosti těžby uhlí v budoucnu."
Přednašející mluvil ještě o tom, že v době kdy se rozjížděla výroba amoniaku haber-boschovým procesem byl jedním ze zdrojů vodíku právě svítiplyn. Neboť v té době lidé sázeli hlavně na to, co měli doma. Řídíce se zásadou "co je doma to se počítá." Až teprve rozvinutí sítě zemního plynu který byl navíc levnější znamenalo postupný konec využití svítiplynu.
"... zatímco okolní světadíly řešily energetické a jiné suroviny vedla EU svoji svatou válku proti uhlíku. Potažmo uhlí. Které bylo nejen energetickou a chemickou surovinou, ale v případě nutnosti se mohlo stát i jedním z prostředků pro výrobu potravin. Nešlo by však o sypání uhlí na pole, jak by si mnozí s posměškem mohli myslet, ale o využití uhlí jako chemické suroviny pro výrobu hnojiva. Jde totiž o to, že čpavek používaný pro výrobu syntetické močoviny se vyrábí haber-boschovým procesem ze vzdušného dusíku a z vodíku. Vodík se zpravidla získává reformováním zemního plynu kde tento plyn tvoří značnou část zemního plynu ve formě metanu CH4.
Avšak vodík lze získat i zplynováním uhlí kde vodík tvoří 50-60% obsahu vzniklých plynů známých jako svítiplyn. Tudíž zplynováním uhlí vyrobíte svítiplyn, ten zreformujete a z odděleného vodíku vytvoříte haber-boschovým procesem amoniak (čpavek). Který je základním prvkem pro výrobu močoviny používané jako hnojivo.
Zbylé plyny ze zplynování uhlí lze použít pro ohřev zplynovacích komor, případně pro další chemické či technologické procesy.
Výroba amoniaku z uhlí tímto procesem je proveditelná a za situace kdy evropské země nemají dost vlastních zásob zemního plynu může být tento způsob jedním z mála způsobů jak zabránit nedostatku potravin potažmo hladomoru. Obzvláště budou-li ostatní zdroje zemního plynu z vojenských, ekonomických či politických příčin nedostupné. Protože pak se nehraje na cenu, ale na přežití. Což znamená nutnost ponechání si možnosti těžby uhlí v budoucnu."
Přednašející mluvil ještě o tom, že v době kdy se rozjížděla výroba amoniaku haber-boschovým procesem byl jedním ze zdrojů vodíku právě svítiplyn. Neboť v té době lidé sázeli hlavně na to, co měli doma. Řídíce se zásadou "co je doma to se počítá." Až teprve rozvinutí sítě zemního plynu který byl navíc levnější znamenalo postupný konec využití svítiplynu.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Martina jako náhradní kronikář a její nový příspěvek v Muzeu Šílenství Předmartinské doby.
Aneb něco o zmizení lehce dostupné pokladnice vědění v Předmartinské době:
(Zafačovaný bývalý kronikář jen suše utrousil - hezké a humorné celkem je jak se to seběhlo. Bývalá pošahaná feministická a zelená aktivistka se stala v naší komunitě nejen učitelkou, ale nyní je nejen správkyni muzea, ale i kronikářkou.
A to bych si kdysi o takovou osobu ani kolo neopřel. Kuwaa fix, zatracené ruce a ještě víc ta potvora co mě pokousala. Ale neměl jsem po ní házet tím blbým kamenem. Měl jsem mít u sebe raději pušku a zastřelit ji.
Aneb něco o zmizení lehce dostupné pokladnice vědění v Předmartinské době:
A to bych si kdysi o takovou osobu ani kolo neopřel. Kuwaa fix, zatracené ruce a ještě víc ta potvora co mě pokousala. Ale neměl jsem po ní házet tím blbým kamenem. Měl jsem mít u sebe raději pušku a zastřelit ji.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Exponát č.78.
O tom jak si bývalý kronikář vyprávěl se mnou, s Martinou, o staré zubařské péči o školáky.
Zrovna v té době se mi rozbolel zub, nějaká pětka vlevo nahoře. Tak proto ta debata mezi námi vznikla.
Začalo to tím, že se rozvyprávěl o tom čeho se kdy v životě nejvíce bál.
´Byli to hadi, atomová válka-konflikt mezi velmocemi, predsudečný strach z Německa a Němců, ale hlavně strach ze zubařů mi sdělil.
A ani to, že byli někdy nazýváni dentisty, aby to tak hrozně neznělo, nic z jeho fobie nezměnilo.
Ostatně o tom svědčila i jeho skoro bezzubá ústa a pokud jsem si všimla, tak jeho ďásna byla pokryta něčím co bych nazvala rohovinou.
Proto jsem mu i uvěřila jeho divnému tvrzení, že normální člověk by měl být soběstačný a zvládnout péči a opravu chrupu zvládnout sám.
A doložil to i několika příklady. Třeba, že na veškeré bolesti mu vždy pomohl lihový roztok včelího propolisu. Váčky a podobně nádory v ústní dutině si propichoval jehlou nebo ostrým kuchyňskym či jiným nožem.
A pokud časem usoudil, že zub je už zralý k extrakci tak si ho sám vytrhl kleštěmi zvanými kombinačkami.
Pak jsme se dostali i k Cimrmanově divadelní hře Švestka kde se v jejím úvodu tato problematika částečně řeší.
Pěkně jsme si pokecali.
Ale ten závěr, to co jsem uvedla v úvodu, ten mě úplně dostal.
Ve starých časech bylo zvykem v obecných školách hromadné očkování žáků. Ve třídě za katedrou lihový kahan, dva zdravotníci a injekční stříkačka s nějakou vakcinou. Ano, vůbec to nevypadalo dobře a jako děti jsme se báli toho až přijdeme na řadu. Jeden to nevydržel a prchnul se strachem z třídy.
Bohužel třída byla v poschodí a on při tom úprku nějak zakopnul, svalil se na schodišti, tím pádem se nějak zranil a skončil v nemocnici s těžkým otřesem mozku.
Ale teď zpět k těm zubům.
Čekarna plná vyděšených děti. Z ordinace bylo slyšet ten příšerný zvuk zubní vrtačky a občas i bolestný křik ošetřovaného. A s nimi tam byly i dvě učitelky. Jedna v čekárně s dětmi a druhá venku u dveří aby zamezila případným útěkům vystresovaných dětí.
A zde je velmi nutné vykreslit postavu onoho dentisty. Byl to pan ve starším věku a podle mého tehdejšího pohledu, řekl kronikář, byl vysoký skoro dva metry a vážil určitě skoro 200kg.
Horší byl jeho pověstný smysl pro černý humor. A ten by do takových ordinací rozhodně patřit neměl. Zvlášť ve vztahu k dětem. A možná by se měl takových řečí vyhnout i ve styku s dospělými klienty.
Třeba jeho hlášky typu - "sestro, podejte mi misku na krev, sestro, ty popruhy, toho budeme muset přivázat aby nám neutekl" a mnoho jim podobných.
A zřejmě na základě toho, jeden můj spolužák, po pravdě napsáno trochu mdlého rozumu, to čekání nevydržel.
A z čekárny prchnul. Ne, neproskočil zavřeným oknem jak je to k vidění v dnešních akčních filmech. Normálně si ho otevřel a zdrhnul. A učitelka zvenku hlídající dveře tomu nemohla nikterak zabránit.
Dodnes netuším, proč podobné ordinace a čekárny neměly tehdy zamřížovaná okna.
Tři dny a noci ho pak hledala VB, (Veřejná bezpečnost), rodiče a i někteří místní obyvatelé.
Nakonec byl náhodně nalezen jedním myslivcem v lese v jednom seníku. Ve zbědovaném a vysíleném stavu.
Z Kroniky Mlýna od Martiny
O tom jak si bývalý kronikář vyprávěl se mnou, s Martinou, o staré zubařské péči o školáky.
Začalo to tím, že se rozvyprávěl o tom čeho se kdy v životě nejvíce bál.
´Byli to hadi, atomová válka-konflikt mezi velmocemi, predsudečný strach z Německa a Němců, ale hlavně strach ze zubařů mi sdělil.
A ani to, že byli někdy nazýváni dentisty, aby to tak hrozně neznělo, nic z jeho fobie nezměnilo.
Ostatně o tom svědčila i jeho skoro bezzubá ústa a pokud jsem si všimla, tak jeho ďásna byla pokryta něčím co bych nazvala rohovinou.
Proto jsem mu i uvěřila jeho divnému tvrzení, že normální člověk by měl být soběstačný a zvládnout péči a opravu chrupu zvládnout sám.
A doložil to i několika příklady. Třeba, že na veškeré bolesti mu vždy pomohl lihový roztok včelího propolisu. Váčky a podobně nádory v ústní dutině si propichoval jehlou nebo ostrým kuchyňskym či jiným nožem.
A pokud časem usoudil, že zub je už zralý k extrakci tak si ho sám vytrhl kleštěmi zvanými kombinačkami.
Pak jsme se dostali i k Cimrmanově divadelní hře Švestka kde se v jejím úvodu tato problematika částečně řeší.
Pěkně jsme si pokecali.
Ale ten závěr, to co jsem uvedla v úvodu, ten mě úplně dostal.
Ve starých časech bylo zvykem v obecných školách hromadné očkování žáků. Ve třídě za katedrou lihový kahan, dva zdravotníci a injekční stříkačka s nějakou vakcinou. Ano, vůbec to nevypadalo dobře a jako děti jsme se báli toho až přijdeme na řadu. Jeden to nevydržel a prchnul se strachem z třídy.
Bohužel třída byla v poschodí a on při tom úprku nějak zakopnul, svalil se na schodišti, tím pádem se nějak zranil a skončil v nemocnici s těžkým otřesem mozku.
Ale teď zpět k těm zubům.
Čekarna plná vyděšených děti. Z ordinace bylo slyšet ten příšerný zvuk zubní vrtačky a občas i bolestný křik ošetřovaného. A s nimi tam byly i dvě učitelky. Jedna v čekárně s dětmi a druhá venku u dveří aby zamezila případným útěkům vystresovaných dětí.
A zde je velmi nutné vykreslit postavu onoho dentisty. Byl to pan ve starším věku a podle mého tehdejšího pohledu, řekl kronikář, byl vysoký skoro dva metry a vážil určitě skoro 200kg.
Horší byl jeho pověstný smysl pro černý humor. A ten by do takových ordinací rozhodně patřit neměl. Zvlášť ve vztahu k dětem. A možná by se měl takových řečí vyhnout i ve styku s dospělými klienty.
Třeba jeho hlášky typu - "sestro, podejte mi misku na krev, sestro, ty popruhy, toho budeme muset přivázat aby nám neutekl" a mnoho jim podobných.
A zřejmě na základě toho, jeden můj spolužák, po pravdě napsáno trochu mdlého rozumu, to čekání nevydržel.
A z čekárny prchnul. Ne, neproskočil zavřeným oknem jak je to k vidění v dnešních akčních filmech. Normálně si ho otevřel a zdrhnul. A učitelka zvenku hlídající dveře tomu nemohla nikterak zabránit.
Dodnes netuším, proč podobné ordinace a čekárny neměly tehdy zamřížovaná okna.
Tři dny a noci ho pak hledala VB, (Veřejná bezpečnost), rodiče a i někteří místní obyvatelé.
Nakonec byl náhodně nalezen jedním myslivcem v lese v jednom seníku. Ve zbědovaném a vysíleném stavu.
Z Kroniky Mlýna od Martiny
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Z Kroniky Mlýna opět od Martiny:
Infekce na pokousaném kronikáři se šířila rychle. Ruce mu zčernaly téměř až k ramenům.
Doktoři jen suše konstatovali, že kdyby se amputace provedla dřív, zůstalo by mu z nich aspoň něco. Nějaké pahýly. Náznak rukou.
Pak se mezi nimi rozhořel spor.
„Na názor pacienta se neměl brát ohled,“ řekl Fenič tvrdě. „Mělo se řezat. Hned. Zachránili bychom, co se dalo.“
Dr. Sova dlouho mlčel. Představoval si to, co by z rukou zbylo.
A pak tiše odpověděl:
„Ano… máte pravdu.“
Zvedl oči, unavené, zlomené.
„Měli jsme řezat, dokud to mělo smysl.“
Na chvíli se odmlčel.
„Ale zkuste si to představit,“ dodal pak pomalu. „Uříznout člověku obě ruce v zápěstí… proti jeho vůli. Kvůli něčemu, čemu sami úplně nerozumíme.“
Znovu se podíval na pacienta.
„To není rozhodnutí. To je rozsudek.“
Martina stála opodál a mlčela.
Poslouchala je, ale jejich slova k ní doléhala jakoby přes sklo. Dívala se na bývalého kronikáře – na člověka, který ještě nedávno zapisoval příběhy ostatních, opravoval je, hodnotil… a teď ležel bezmocně, jako poznámka na okraji vlastního života.
Napadlo ji, že nejhorší na tom není ta infekce. Ani ty ruce.
Nejhorší je ten okamžik, kdy se člověk musí rozhodnout… a neví, co je správně.
A ještě horší je, když se ukáže, že správně nebylo nic.
Vzpomněla si na jeho slova, na jeho tvrdost, na jeho jistoty. Na to, jak měl vždy jasno.
Teď tu ležel a mlčel.
A všechno to „jasno“ bylo pryč.
Martina sklopila oči.
Poprvé ji napadlo, že možná nejde o to, kolik z člověka zůstane.
Ale jestli zůstane někdo, kdo si ho ještě pamatuje jiného.
Infekce na pokousaném kronikáři se šířila rychle. Ruce mu zčernaly téměř až k ramenům.
Doktoři jen suše konstatovali, že kdyby se amputace provedla dřív, zůstalo by mu z nich aspoň něco. Nějaké pahýly. Náznak rukou.
Pak se mezi nimi rozhořel spor.
„Na názor pacienta se neměl brát ohled,“ řekl Fenič tvrdě. „Mělo se řezat. Hned. Zachránili bychom, co se dalo.“
Dr. Sova dlouho mlčel. Představoval si to, co by z rukou zbylo.
A pak tiše odpověděl:
„Ano… máte pravdu.“
Zvedl oči, unavené, zlomené.
„Měli jsme řezat, dokud to mělo smysl.“
Na chvíli se odmlčel.
„Ale zkuste si to představit,“ dodal pak pomalu. „Uříznout člověku obě ruce v zápěstí… proti jeho vůli. Kvůli něčemu, čemu sami úplně nerozumíme.“
Znovu se podíval na pacienta.
„To není rozhodnutí. To je rozsudek.“
Martina stála opodál a mlčela.
Poslouchala je, ale jejich slova k ní doléhala jakoby přes sklo. Dívala se na bývalého kronikáře – na člověka, který ještě nedávno zapisoval příběhy ostatních, opravoval je, hodnotil… a teď ležel bezmocně, jako poznámka na okraji vlastního života.
Napadlo ji, že nejhorší na tom není ta infekce. Ani ty ruce.
Nejhorší je ten okamžik, kdy se člověk musí rozhodnout… a neví, co je správně.
A ještě horší je, když se ukáže, že správně nebylo nic.
Vzpomněla si na jeho slova, na jeho tvrdost, na jeho jistoty. Na to, jak měl vždy jasno.
Teď tu ležel a mlčel.
A všechno to „jasno“ bylo pryč.
Martina sklopila oči.
Poprvé ji napadlo, že možná nejde o to, kolik z člověka zůstane.
Ale jestli zůstane někdo, kdo si ho ještě pamatuje jiného.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Martina vystoupila o krok blíž.„Pánové doktoři… nechte toho.“
Její hlas nebyl hlasitý, ale přesto oba umlkli.
„Nechme ho v klidu umřít.
A už dost řečí o amputacích. On si to nepřál. Řekl to jasně.“
Na chvíli se odmlčela a podívala se na ležícího kronikáře.
„Pro něj by bylo horší žít takhle… zohavený, ořezaný, odkázaný na ostatní.“
Pak znovu vzhlédla k lékařům.
„I když byl… nebo ještě chvíli bude… ateista,“ dodala tiše, „zavolejte k němu faráře.“
Krátká pauza.
„Na poslední pomazání. Na zpověď… na ty věci, kterým se celý život smál.“
Její hlas změkl.
„Myslím, že toho našeho mlýnského kaplana měl svým způsobem rád.“
Podívala se znovu na kronikáře.
„A možná je to teď to jediné, co mu ještě můžeme dát.“
Zaváhala.
„A ještě něco…“
Na okamžik sklopila oči, jako by si nebyla jistá, jestli to má vyslovit.
„Velmi si vážil starého náčelníka Kocourů. Předchůdce Martina. Já jsem ho nezažila… ale myslím, že by měli spočinout vedle sebe.“
Znovu se rozhostilo ticho.
A tentokrát to nebylo ticho bezradnosti.
Bylo to ticho rozhodnutí.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Martina v Kronice:
Farář přišel rychle.
Ne proto, že by byl kronikář ve Mlýně nějakou důležitou osobou nebo snad celebritou, ale proto, že svůj úřad a své poslání bral vážně.
Každá bytost, lidská i zvířecí, si podle něj zasloužila to poslední rozloučení. Poslední pomazání.
Když vstoupil, kronikář už ležel nehybně. Bez známek života.
Jeho příchod už nezaznamenal.
Farář se na chvíli zastavil u lůžka, sklonil hlavu a beze slov vykonal, co považoval za správné.
V místnosti bylo ticho.
Takové to ticho, které nepůsobí prázdně.
Ale jako by v něm něco zůstávalo.
Farář přišel rychle.
Ne proto, že by byl kronikář ve Mlýně nějakou důležitou osobou nebo snad celebritou, ale proto, že svůj úřad a své poslání bral vážně.
Každá bytost, lidská i zvířecí, si podle něj zasloužila to poslední rozloučení. Poslední pomazání.
Když vstoupil, kronikář už ležel nehybně. Bez známek života.
Jeho příchod už nezaznamenal.
Farář se na chvíli zastavil u lůžka, sklonil hlavu a beze slov vykonal, co považoval za správné.
V místnosti bylo ticho.
Takové to ticho, které nepůsobí prázdně.
Ale jako by v něm něco zůstávalo.
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Po několika církevních rituálech se kronikář náhle probral.
Otevřel oči a zmateně se rozhlédl.
„Kde jsem… co tady dělám… kolik je hodin… a který je rok?“
Martina s farářem ho rychle uvedli zpět do reality.
Chvíli se tvářil, jako by se nic nestalo. Jako by nikam neodcházel.
Pak znovu promluvil:
„Se mnou je konec. Pomohl by mi jen absint… Dr. Mengele z paralelního prostoru… anebo dostat se tam, kde zmizel.“
Farář tiše zavrtěl hlavou.
„Už blouzní. To je konec.“
Martina však zaváhala.
„Možná ne,“ řekla pomalu. „Jsem tu krátce… ale Kroniku jsem četla celou.“
Podívala se na kronikáře.
„Ten Mengele… paralelní prostor… dobrman… to místo, odkud zmizel…“
Na okamžik se odmlčela.
„Možná to není jen blouznění.“
Kronikář se na ni podíval, tentokrát už s podivným klidem.
„Dejte mi toho absintu,“ zašeptal. „Pořádně. Neředěného.“
„A odneste mě na to místo… kde byl naposled spatřen.“
Zhluboka se nadechl.
„Víc pro mě udělat nemůžete.“
Na chvíli zavřel oči, ale pak je ještě jednou otevřel.
„A ke vší úctě k bývalému náčelníkovi Kocourů… ještě teď bych vedle něj ležet nechtěl.“
Slabý náznak úsměvu.
„Ale později… až přijde můj čas… nebo mě postihne nějaká nehoda… byla by pro mě čest spočinout vedle něj.“
Martina v Kronice Mlýna
Otevřel oči a zmateně se rozhlédl.
„Kde jsem… co tady dělám… kolik je hodin… a který je rok?“
Martina s farářem ho rychle uvedli zpět do reality.
Chvíli se tvářil, jako by se nic nestalo. Jako by nikam neodcházel.
Pak znovu promluvil:
„Se mnou je konec. Pomohl by mi jen absint… Dr. Mengele z paralelního prostoru… anebo dostat se tam, kde zmizel.“
Farář tiše zavrtěl hlavou.
„Už blouzní. To je konec.“
Martina však zaváhala.
„Možná ne,“ řekla pomalu. „Jsem tu krátce… ale Kroniku jsem četla celou.“
Podívala se na kronikáře.
„Ten Mengele… paralelní prostor… dobrman… to místo, odkud zmizel…“
Na okamžik se odmlčela.
„Možná to není jen blouznění.“
Kronikář se na ni podíval, tentokrát už s podivným klidem.
„Dejte mi toho absintu,“ zašeptal. „Pořádně. Neředěného.“
„A odneste mě na to místo… kde byl naposled spatřen.“
Zhluboka se nadechl.
„Víc pro mě udělat nemůžete.“
Na chvíli zavřel oči, ale pak je ještě jednou otevřel.
„A ke vší úctě k bývalému náčelníkovi Kocourů… ještě teď bych vedle něj ležet nechtěl.“
Slabý náznak úsměvu.
„Ale později… až přijde můj čas… nebo mě postihne nějaká nehoda… byla by pro mě čest spočinout vedle něj.“
Martina v Kronice Mlýna
A. Lincoln: Kdybych měl 8 hodin na pokácení stromu, 6 bych strávil broušením sekyry.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Pan Balzagette během debaty řekl:"na povahu našeho národa se nejlépe hodí latinské heslo
Česky řečeno
Což doplňuji svým citátem:
Česky
Latinský výrok symbolizuje odolnost, přizpůsobivost a vnitřní sílu čelit osudu bez trvalých následků případně úplného zničení.
Vystihuje to stav kdy je přizpůsobení se situaci (ohnutí) lepší než odpor vedoucí k vlastnímu zničení (zlomení). Neboť ten, kdož se sklonil (ohnul) se může narovnat. Protože pokud se člověk projeví přizpůsobivostí a schopností pružně ustoupit tlaku (takzvané sklonění se před bouří) má šanci se po odeznění krize vrátit zpět do původního stavu. Toto je projevem vnitřní síly a resilience spojeným se znalostí vlastních schopností.
Avšak pokud je někdo příliš hrdý, tvrdohlavý či bojuje proti přesile aniž by si zajistil (skutečné) spojence může být tento okolnostmi zničen. Kdy toto zničení (zlomení) znamená ztrátu integrity, konec možnosti návratu do původního stavu.
Proto je v krizi kde dotyčný uzná že řešení problému přesahuje jeho síly leckdy lepší dočasné ohnutí (sklonění) vedoucí k přijetí kompromisu než se nechat situací a okolnostmi zničit.
Z toho důvodu pokud skutečný vůdce pokud vidí že možnosti řešení nastávající krize které má k dispozici neodpovídají dané hrozbě udělá vše pro to aby lidé mohli této krizi čelit vlastními prostředky a silami. Nechá je jít vlastní cestou. Nesvazuje jim nohy. Protože tato volnost kterou lidé dostanou podporuje důvěru v jejich schopnosti a zároveň jejich důvěru ve vůdce který jim takto dá najevo že věří jejich schopnostem.
Tato volnost však neznamená anarchii, pořádek v ulicích a potírání kriminality jsou důležité víc než kdy jindy.
Do určité míry to lze přirovnat k situaci kapitána potápějící se lodi který dokud to jde velí a stará se o udržování kázně a provádění zachranných prací. Avšak ve chvíli kdy vidí že je potopení nezvratné vydá rozkaz "zachraň se kdo můžeš". Kdy však předtím určí bod setkání. Lidé se v tuto chvíli zachovají podle svých možností a schopností s tím, že po odeznění krize se sejdou. Poté mohou pod vedením kapitána který jim v kritické situaci dal volnost k řešení situace postavit novou loď a na ní pod jeho vedením odplout. On věří jim, oni jemu."
Následující debata trvala velmi dlouho. Lidé se dohadovali, někteří projevili obavy z toho aby se ohebnost nezměnila v přetvárnost. Kdy si nás "vyvolení" kteří budou chtít využít naší ohebnosti budou chtít přetvořit k obrazu svému. Kdy budou chtít převychovat naše děti a učiní si tak z nich své poddané.
K tomu pan Balzagette řekl:"my jsme národem civilizačního typu. Na naší planetě jedním z několika. Kdy toto označení "civilizační typ" znamená že na našem území žijeme nejméně 1000 let a zároveň si svoji historii a tradice předáváme mezi sebou, z generace na generaci ve formě pověstí. Kdy pokud bude toto předávání fungovat budeme žít i my."
Vypuklo další kolo debaty. Na jejímž konci se kdosi zeptal Martina na to, co četl v Kronice Mlýna. Kde kronikář napsal že Zakázaná čtvrt musí být zničena stůj co stůj.
Martin k tomuto řekl:
Nastalo ticho.
Ticho uvědomění si.
Flectimur non frangimur"
Česky řečeno
"Skloníme se, ale nezlomíme."
Což doplňuji svým citátem:
"Curvum (curvatum) corrigi potest, fractum non."
Česky
"Skloněný (ohnutý) se může narovnat, zlomený nikoliv."
Latinský výrok symbolizuje odolnost, přizpůsobivost a vnitřní sílu čelit osudu bez trvalých následků případně úplného zničení.
Vystihuje to stav kdy je přizpůsobení se situaci (ohnutí) lepší než odpor vedoucí k vlastnímu zničení (zlomení). Neboť ten, kdož se sklonil (ohnul) se může narovnat. Protože pokud se člověk projeví přizpůsobivostí a schopností pružně ustoupit tlaku (takzvané sklonění se před bouří) má šanci se po odeznění krize vrátit zpět do původního stavu. Toto je projevem vnitřní síly a resilience spojeným se znalostí vlastních schopností.
Avšak pokud je někdo příliš hrdý, tvrdohlavý či bojuje proti přesile aniž by si zajistil (skutečné) spojence může být tento okolnostmi zničen. Kdy toto zničení (zlomení) znamená ztrátu integrity, konec možnosti návratu do původního stavu.
Proto je v krizi kde dotyčný uzná že řešení problému přesahuje jeho síly leckdy lepší dočasné ohnutí (sklonění) vedoucí k přijetí kompromisu než se nechat situací a okolnostmi zničit.
Z toho důvodu pokud skutečný vůdce pokud vidí že možnosti řešení nastávající krize které má k dispozici neodpovídají dané hrozbě udělá vše pro to aby lidé mohli této krizi čelit vlastními prostředky a silami. Nechá je jít vlastní cestou. Nesvazuje jim nohy. Protože tato volnost kterou lidé dostanou podporuje důvěru v jejich schopnosti a zároveň jejich důvěru ve vůdce který jim takto dá najevo že věří jejich schopnostem.
Tato volnost však neznamená anarchii, pořádek v ulicích a potírání kriminality jsou důležité víc než kdy jindy.
Do určité míry to lze přirovnat k situaci kapitána potápějící se lodi který dokud to jde velí a stará se o udržování kázně a provádění zachranných prací. Avšak ve chvíli kdy vidí že je potopení nezvratné vydá rozkaz "zachraň se kdo můžeš". Kdy však předtím určí bod setkání. Lidé se v tuto chvíli zachovají podle svých možností a schopností s tím, že po odeznění krize se sejdou. Poté mohou pod vedením kapitána který jim v kritické situaci dal volnost k řešení situace postavit novou loď a na ní pod jeho vedením odplout. On věří jim, oni jemu."
Následující debata trvala velmi dlouho. Lidé se dohadovali, někteří projevili obavy z toho aby se ohebnost nezměnila v přetvárnost. Kdy si nás "vyvolení" kteří budou chtít využít naší ohebnosti budou chtít přetvořit k obrazu svému. Kdy budou chtít převychovat naše děti a učiní si tak z nich své poddané.
K tomu pan Balzagette řekl:"my jsme národem civilizačního typu. Na naší planetě jedním z několika. Kdy toto označení "civilizační typ" znamená že na našem území žijeme nejméně 1000 let a zároveň si svoji historii a tradice předáváme mezi sebou, z generace na generaci ve formě pověstí. Kdy pokud bude toto předávání fungovat budeme žít i my."
Vypuklo další kolo debaty. Na jejímž konci se kdosi zeptal Martina na to, co četl v Kronice Mlýna. Kde kronikář napsal že Zakázaná čtvrt musí být zničena stůj co stůj.
Martin k tomuto řekl:
(Martin, velitel Kocourů, člen Velké sedmy.)"Abychom mohli zničit Zakázanou čtvrť musíme nejprve zvítězit sami nad sebou. Tak to je. Nijak jinak.
Nastalo ticho.
Ticho uvědomění si.
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Posléze se Martina pán s kloboukem zeptal jak si představuje to "dát lidem v krizi volnost".
Martin:"uvolněním legislativy týkající se drobného podnikání a zrušením či pozastavením zelených regulací týkajících se bydlení. A to hlavně v oblasti vytápění. To jest ponechat lidem kteří mají tu možnost v provozu staré kotle na tuhá paliva. Protože pokud hrozí nedostatek plynu či jeho vysoká cena je třeba udělat vše pro snížení jeho spotřeby. Což znamená že nechám na lidech ať si oni sami vyberou. Což má mimo jiné ten efekt že zbude víc plynu pro průmysl."
Dále se mladík zeptal Martina jak by reagoval v roce 2026 v situaci kdy se devět zemí s rozvinutým těžkým průmyslem snažilo zrevidovat systém emisních povolenek ETS1. Zatímco země které investovaly do takzvaných "zelených zdrojů energie" tomuto úsilí kladly značný odpor.
Martin:"bych představitelům těchto zemí bez obalu vmetl že peníze na jejich "zelenou ekonomiku" pochází mimo jiné od našeho průmyslu a občanů. Tudíž když kvůli jejich neústupnosti náš těžký a energetický průmysl zanikne či se odstěhuje vyschne tímto zdroj peněz na dotování jejich zeleného snu. Nebude tak mít nikdo nic.
Tudíž pokud chtějí mít šanci někdy v budoucnu vidět nějaké peníze na svůj sen mají právě optimální šanci ze svých nároků slevit. A nechat náš průmysl nadechnout se."
Martin:"uvolněním legislativy týkající se drobného podnikání a zrušením či pozastavením zelených regulací týkajících se bydlení. A to hlavně v oblasti vytápění. To jest ponechat lidem kteří mají tu možnost v provozu staré kotle na tuhá paliva. Protože pokud hrozí nedostatek plynu či jeho vysoká cena je třeba udělat vše pro snížení jeho spotřeby. Což znamená že nechám na lidech ať si oni sami vyberou. Což má mimo jiné ten efekt že zbude víc plynu pro průmysl."
Dále se mladík zeptal Martina jak by reagoval v roce 2026 v situaci kdy se devět zemí s rozvinutým těžkým průmyslem snažilo zrevidovat systém emisních povolenek ETS1. Zatímco země které investovaly do takzvaných "zelených zdrojů energie" tomuto úsilí kladly značný odpor.
Martin:"bych představitelům těchto zemí bez obalu vmetl že peníze na jejich "zelenou ekonomiku" pochází mimo jiné od našeho průmyslu a občanů. Tudíž když kvůli jejich neústupnosti náš těžký a energetický průmysl zanikne či se odstěhuje vyschne tímto zdroj peněz na dotování jejich zeleného snu. Nebude tak mít nikdo nic.
Tudíž pokud chtějí mít šanci někdy v budoucnu vidět nějaké peníze na svůj sen mají právě optimální šanci ze svých nároků slevit. A nechat náš průmysl nadechnout se."
Koukej tak, aby jsi viděl.
Re: Covidové ZOMBIE se valí!
Po chvíli se ozval starší pán:"ono se o tom moc nemluvilo, ale před rozpadem byl jeden problém, no spíš zákon který mohl efektivně blokovat vzájemnou pomoc mezi lidmi. Týkalo se to elektřiny kdy bylo její poskytnutí ostatním bez souhlasu Molocha nezákonné. Bylo se v případě výpadku možné odvolat na pomoc v krajní nouzi, ale bylo zřejmé že málokomu by se chtělo jít do střetu s těmi pověstnými "třemi patry plnými superdrahých advokátů". Jak lidé nazývali právní oddělení Molocha."
Martin:"v tomhle máte pravdu. Toto a různá jiná leckdy až nesmyslná lobbistická nařízení mohla v případě nouze blokovat vzájemnou efektivní pomoc mezi lidmi. Kdy lidé neposkytnou pomoc ne proto že by toho nebyli schopni, ale z toho důvodu že mají strach z možných právních sporů. Které bývají drahé, časově náročné a vyčerpávající.
Což je problém který je třeba vyřešit tak, aby si lidé v případě problémů (gasout, blackout,...) mohli efektivně pomáhat mezi sebou bez obav z možného popotahování ze strany Molocha. Kdy ta "tři patra plná advokátů" dokáží honbu za maximálním ziskem maskovat jako "ochranu práv investorů" neuvědomujíce si že po několika křiklavých případech o kterých se ve společnosti začne mluvit může vzniknout společenská poptávka po vyřešení tohoto problému. A politici kteří budou chtít být znovu zvolení budou muset lidem vyjít vstříc. Pokud se tedy k moci nedostane nějaký "řízek" který způsobí že žádná ochrana práv investorů nebude potřeba, neboť předmět investice už nebude v jejich potrfóliu.
Což je případ který se v minulosti stal již mnohokrát."
Pán s kloboukem měl na Martina dotaz ohledně jeho citátů týkajicího se Zakázané čtvrti.
Martin:"můj citát "
se týká našeho nitra. Našeho nitra které je celá staletí učeno poslouchat, sloužit a vyjít s málem. Což je sice ctnostné, avšak nikam daleko se s tím nedostaneme. Maximálně tak do těsného okolí našeho pověstného "dvorku". Kdy pojmem "dvorek" my označujeme naši uzavřenost, stoické přijímání věcí a událostí tak jak přijdou a naše vpravdě přízemní myšlení. Toto je stav do kterého nás dostala staletí cizí nadvlády. Stalo se to součástí našeho nitra, našeho způsobu myšlení. Příčinou naší povahy i závisti. Jako společnost jsme se přizpůsobili podmínkám kterým jsme byli po celá staletí vystaveni. A to ať doopravdy či naoko plníce onen citát "Flectimur non frangimur". Skloníme se ale nezlomíme.
Což je naše vlastnost která má svoji dobrou stránku kdy jsme díky ní přežili staletí útlaku a vykořisťování aniž bychom byli zlomeni (eliminováni). Přežili jsme, ale s ohnutou páteří. Ne zlomenou, jak se nám mnozí snažili nakukat, ale s ohnutou. Kdy jsme si jako společnost na tento předklon (částečně) zvykli. Což je problém neboť když se budeme snažit narovnat nám naše nitro bude říkat "zůstaň ohnutý". Bude se nám snažit narovnání zakázat. V tuto chvíli budeme svádět boj sami se sebou, s naším nitrem. To je ta naše vnitřní "Zakázaná čtvrt". Kterou my musíme porazit abychom se mohli narovnat, rozhlédnou se a přijmout nové výzvy. Kdy pokud toho chceme dosáhnout nemáme jiné cesty.
Je to celé v nás. A abychom mohli tento boj zahájit musíme začít diskutovat. Začít rozebírat jiné možnosti než jsou ty které vidíme z předklonu. K čemuž však musíme znát sami sebe a své možnosti a schopnosti. Tak se máme šanci dostat z ohnutí (sklonění) zatímco zůstaneme pružní. Naše ohnutost se tak změní v pružnost, kdy se rákos ve vichřici ohne aby poté povstal zatímco staletý dub leží opodál na zemi vyvrácen z kořenů."
Martin:"v tomhle máte pravdu. Toto a různá jiná leckdy až nesmyslná lobbistická nařízení mohla v případě nouze blokovat vzájemnou efektivní pomoc mezi lidmi. Kdy lidé neposkytnou pomoc ne proto že by toho nebyli schopni, ale z toho důvodu že mají strach z možných právních sporů. Které bývají drahé, časově náročné a vyčerpávající.
Což je problém který je třeba vyřešit tak, aby si lidé v případě problémů (gasout, blackout,...) mohli efektivně pomáhat mezi sebou bez obav z možného popotahování ze strany Molocha. Kdy ta "tři patra plná advokátů" dokáží honbu za maximálním ziskem maskovat jako "ochranu práv investorů" neuvědomujíce si že po několika křiklavých případech o kterých se ve společnosti začne mluvit může vzniknout společenská poptávka po vyřešení tohoto problému. A politici kteří budou chtít být znovu zvolení budou muset lidem vyjít vstříc. Pokud se tedy k moci nedostane nějaký "řízek" který způsobí že žádná ochrana práv investorů nebude potřeba, neboť předmět investice už nebude v jejich potrfóliu.
Což je případ který se v minulosti stal již mnohokrát."
Pán s kloboukem měl na Martina dotaz ohledně jeho citátů týkajicího se Zakázané čtvrti.
Martin:"můj citát "
"Abychom mohli zničit Zakázanou čtvrť musíme nejprve zvítězit sami nad sebou. Tak to je. Nijak jinak."
se týká našeho nitra. Našeho nitra které je celá staletí učeno poslouchat, sloužit a vyjít s málem. Což je sice ctnostné, avšak nikam daleko se s tím nedostaneme. Maximálně tak do těsného okolí našeho pověstného "dvorku". Kdy pojmem "dvorek" my označujeme naši uzavřenost, stoické přijímání věcí a událostí tak jak přijdou a naše vpravdě přízemní myšlení. Toto je stav do kterého nás dostala staletí cizí nadvlády. Stalo se to součástí našeho nitra, našeho způsobu myšlení. Příčinou naší povahy i závisti. Jako společnost jsme se přizpůsobili podmínkám kterým jsme byli po celá staletí vystaveni. A to ať doopravdy či naoko plníce onen citát "Flectimur non frangimur". Skloníme se ale nezlomíme.
Což je naše vlastnost která má svoji dobrou stránku kdy jsme díky ní přežili staletí útlaku a vykořisťování aniž bychom byli zlomeni (eliminováni). Přežili jsme, ale s ohnutou páteří. Ne zlomenou, jak se nám mnozí snažili nakukat, ale s ohnutou. Kdy jsme si jako společnost na tento předklon (částečně) zvykli. Což je problém neboť když se budeme snažit narovnat nám naše nitro bude říkat "zůstaň ohnutý". Bude se nám snažit narovnání zakázat. V tuto chvíli budeme svádět boj sami se sebou, s naším nitrem. To je ta naše vnitřní "Zakázaná čtvrt". Kterou my musíme porazit abychom se mohli narovnat, rozhlédnou se a přijmout nové výzvy. Kdy pokud toho chceme dosáhnout nemáme jiné cesty.
Je to celé v nás. A abychom mohli tento boj zahájit musíme začít diskutovat. Začít rozebírat jiné možnosti než jsou ty které vidíme z předklonu. K čemuž však musíme znát sami sebe a své možnosti a schopnosti. Tak se máme šanci dostat z ohnutí (sklonění) zatímco zůstaneme pružní. Naše ohnutost se tak změní v pružnost, kdy se rákos ve vichřici ohne aby poté povstal zatímco staletý dub leží opodál na zemi vyvrácen z kořenů."
Koukej tak, aby jsi viděl.