Zrovna tak zpívají krásně vícehlasně lidi na Moravě svoje lidové písničky. Je to tam tradice.
![Úsměv :-)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)
V Čechách už je to se zpěvem slabší, zase mně přijde větší procento muzikantů hrajících na nástroje.
Navíc každý kulturní okruh má trochu jinou vícehlasou melodiku a jinak znějící lidovou hudbu, následkem čehož moravské vícehlasy zní úplně jinak než např. ruské nebo irské právě v okamžiku, kdy se zpěváci u sklenky rozhodnou zpívat i jiné než svoje vlastní lidové písničky. (A to se pořád bavíme o Evropě, zabíhat do africké nebo třeba tichomořské vícehlasé hudby si už netroufám.) Já, jakožto Moravák, mám v uchu klasický cimbálkovský vícehlas a z chodu chytám druhý (a se štěstím i třetí) hlas do tercií, kvint a sext u prakticky všech písniček, které aspoň trochu znám. Ovšem abych zpíval kvarty a podobně, jako se zpívají víc na západ, to už se musím naučit konkrétní vícehlas. Jazzové zpívání se svými pro mě velice netypickými intervaly je skoro mimo mě, a i když si to dokážu jako posluchač užít, tak to neumím odzpívat. Hudba, ve které jsme vyrostli, žije s námi celý život, máme ji v sobě velice hluboko a ovlivňuje náš hudební projev.
Ale obecně platí, že dětem a s dětmi je potřeba hrát a zpívat, právě v dětství se toho nejvíc naučíme, i podprůměrně nadaný muzikant, když od mala hraje a zpívá, může být velice dobrý.