Jak jsem slíbil, tak jsem učinil a vydal se znovu na orobince. Vím že už je trochu pozdější jaro, ale dřív jsem prostě neměl čas. Ať prvně zodpovím dotazy:
Ivana píše:Osobně mě docela zajímá kromě jiného i výtěžnost, tedy za jak dlouho se dá nakopat množství např. na jedno jídlo (proto jsme taky jeli na čas). Nevzpomeneš si?
To se dá dost těžko generalizovat. Zkoušel jsem kopat orobince které rostly na břehu a to téměř nejde, protože jsou v tuhé zemi a vždycky se mi po vykopání a zatáhnutí za listy v přechodu mezi kořeny a rostlinou samotnou orobinec ulomil a oddenek s kořeny zůstal zahrabaný v zemi (mimoto jsem se dost slušně poprdlil o vedle rostoucí kopřivy). Něco jiného je to v pěkném měkkém bahýnku. Stačí vzít rýč, podkopnout a když se zrovna rýčem netrefím do kořenů, malou silou se dá vytáhnout celá rostlina včetně kompletně celého nepoškozeného oddenku. Tipuju že slušný kopáč, který bude jen tahat a házet celé rostliny na břeh by tak za čtvrt hodiny mohl mít celý břeh posbíraný. Jenže to zas vyžaduje nějaké nářadí a výstroj. Já si vzal gumové galoše a málem jsem se dneska utopil, protože břeh je měkký jako kupa hnoje a do bláta jsem zajel téměř po kolena. A ty nejlepší a nejsilnější orobince bohužel většinou rostou dál od břehu. Takže bez dobrého rýče a takových těch rybářských pogumovaných kalhot až nad břicho (a samozřejmě možnosti že je vždy se možné vykoupat či zapadnout do tři-čtvrtě nohou) bych se do toho nepouštěl. A jedna věc je orobince naházet na břeh, druhá věc je očistit je, oškrabat a připravit na vaření. To zabere mnohem víc času. Záleží výtěžnost čeho a na co? Oddenků na mouku? Hmm, Lord be with you then, my dear.
Ale ať se vrátím k dnešnímu dni: Bohužel břeh na který si jezdím já (dá se tam dovalit s Babettou) je zarostlý, takže na jídlo jsem nic nenasbíral, protože jsem byl líný se brodit po pás v kopřivách. Povedly se mi jen takové tři chudinky na pokusy. A rovnou se zeptám: Co vlastně jíte? Vím že teoreticky poživatelná by měla být celá rostlina, ale veškerá nadzemní část, to je jen smradlavá zelená žilnatina. Tam kde rostlina přechází do kořenů už žilnatina začíná bělat, ale furt je moc řídká. Pak je ukotvení kořenů (to vždycky oškrábu) a z toho různé bílé výběžky. Ty už jsou bílé jako sníh a hustější, ale na můj vkus furt moc měkké. Po uvaření z nich zůstane jen bláto. Nejlepší mi přijde až to co je pod kořenama samotnýma. Tvrdý, nějakou ochranou vrstvou obalený oddenek:

- Po vytažení kořen orobince moc vábně nevypadá

- Ale po opláchnutí už se začne trochu rýsovat

- Kořen
Musím dodat, že ten oddenek, je jedno jestli je vytažený v zimě nebo na jaře, je furt stejný. Po oškrabaní tvrdá hmota, která se dá dělit na vlákna a mezi ní jakési granule jak mouka nebo co. Na jaře rostou z kořenu bílé výrustky, které nemusí být za surova až tak špatné (dají se určitě žvýkat).

- Oddenek se dá škrabkou oškrabat na sněhobílou hmotu

- Oškrabaný tvrdý oddenek vs měkká strukturovaná lodyha

- Tuhle chlupatou bestii jsem rovnou vyhodil
Poslechl jsem rad a pokusil jsem tedy oproti minulému pečení orobinec uvařit. Přivedl jsem do varu v kastrolku trochu vody, přidal špetku soli ať to není nemasné, neslané, šoupnul do vody kořeny a začal vařit. To co z toho vylezlo mě vyloženě šokovalo. Bílý kastrol, sněhobílé kořeny, čistá průhledná voda, která po pěti minutách začínala připomínat rosé víno. Po cca deseti minutách jsem to sundal z ohně a voda už měla
rudou barvu skoro jako slabé červené víno!:
Po okrajích kastrolu vysrážená červená sůl či jiné částice, pod správným úhlem proti světlu na hladině jasně viditelný plovoucí (řekl bych doběla) opar. Věřím že kdybych to vařil ještě dýl, barva by se zkoncentrovala do krvavě červené. Z čehokoliv jiného než z oddenků zůstalo po deseti minutách vaření bláto, takže toho poživatelnost vylučuju rovnou. Oddenek mi přišel ještě mírně nedovařený, ale při nakrájení proti vláknům na malé kousky podobně jako pórek už se to dalo rozkousat a pravděpodobně by se dalo i požívat. Chuť po klasech minule nezpůsobil olej, nýbrž tak orobinec opravdu chutná. Ba dokonce při vaření i mírně voní. Což znamená jednu jedinou věc: Není to jen nějaká neutrální bílá rostlinná hmota (čti žádný polystyren na zaplnění žaludku), ale kořen opravdu nějaké látky obsahuje:

- Oddenek poživatelný, zbytek po uvaření už moc ne
Kastrol jsem důkladně vyčistil a s těmihle blbými pokusy končím. Nepotřebuju se otrávit bůh ví čím. Bez odborného dohledu (nejlépe nějakého chemika a rovnou i vybaveného protichemickým kufříkem) už orobinec do huby nedám. Nemůžu jednoznačně potvrdit jestli z minulého vaření v kastrolku něco nezůstalo nebo jestli třeba sůl s něčím z orobince nezreagovala, ale můj názor je že takhle voda po vyluhování orobince širokolistého vypadat nemá. Výluh jednoznačně pocházel z oddenku, který též začal chytat mírně červenou barvu. Abych vyloučil civilizační vlivy (třeba zamoření oblasti), vydám se ve volnu některý víkend na chatu, hlouběji do lesů, pár orobinců tam natrhám a zkusím je tam uvařit jestli taky chytnou rudou barvu. No v žádném případě to už nebudu konzumovat.