Není to z moji hlavy, ale klidně se pod to podepíšu:
Pár nesouvislých poznámek ke zdejší debatě o demokracii.
1. Demokratický systém není nástrojem občanů na spravování věcí veřejných. To je pouhý mýtus indoktrinovaný prostřednictvím státního školství a medii vlastněnými vládnoucími elitami. Ve skutečnosti je dem. system nástrojem vládnoucích elit na ovládání občanů. Prosadil se proto, že je efektivnější než předchozí systémy. Je schůdnější a levnější uplatit a zmanipulovat relativně malou část voličů, než střílet do bouřících se nespokojenců. Takhle mohou vládci jednoduše prohlásit: "vždyť jste si nás zvolili, tak máte, co jste chtěli".
2. Demokracie je autodestrukční systém s pozitivní zpětnou vazbou. Už Lysander Spooner poukázal na to, že většina nedokáže odolat pokušení žít na úkor menšiny. A skutečně, čím více moci parazité získávali, tak více rostl podíl jejich kořisti z bohatství tvořeném produktivními. Tento proces dříve nebo později naráží na odpor těch produktivních a proto parazité přijímají stále více regulací a restrikcí vůči produktivním (omezování trhu a podobně). Tím jednak dále roste odpor produktivních a druhak se tím tvoří limity pro ekonomický rozvoj. Rostoucí počet parazitů a jejich rostoucí nároky vedou k trvalému zvyšování daní, státního dluhu a vzniku politických (fiat) peněz. Parazité se pod hesly "trh/kapitalismus selhal" pokoušejí řídit eknomiku direktivně, což dříve nebo později vede k omezování soukromého vlastnictví a centrálnímu plánování, tedy socialismu a totalitě. Konec konců zdrojem každé podoby socialismu počínaje sovětskými internacionálním socialismem, přes demokratický socialismu až o fašismus a nacionální socialismus (nacismus) byla právě demokracie.
3. Demokratické instituce rozhodují o stále rostoucím počtu podmínek života občanů. Už někdy v 17. století proběhla v britském parlamentu debata na téma, o čem může parlament rozhodovat. Tenkrát se mělo za to, že rozhoduje o podmínkách fungování vlády, vyhlášení války a podobných zásadních věcech. Bylo ovšem jen otázkou času, kdy parlamenty dojdou z závěru, že mohou rozhodovat o čemkoliv chtějí. Proto nám dnes poslanci násilím vnucují i takové detaily, jako co můžeme jíst, kolik vody můžeme mít ve splachovači, v jakém domě můžeme bydlet a desetitisíce dalších.
3. Tzv. demokratická většina téměř nikdy není skutečnou většinou, protože velká část společnosti odmítá tento způsob rozhodování o jejich životech a majetcích jinými lidmi. Sobotko-babišovská vláda získala necelých 28% hlasů všech voličů.
4. Demokracie a soukromé vlastnictví nejsou slučitelné!!!
5. Demokracie a svoboda jako možnost nakládat se svým životem a majetkem jsou neslučitelné!!!
Existuje řešení?
A. Pan Z napsal: "Píšete, že demokraté by měli nabídnout řešení pro ty, kteří demokracii nepovažují za přitažlivou. Fígl spočívá v tom, že demokracie (na rozdíl od jiných systémů) umožňuje takovou alternativu nutného soužití představit, nabídnout, prosadit."
To s dovolením není pravda. Teoreticky sice lze odhlasovat naprosto cokoliv, ale vládnoucí elity toto nikdy dobrovolně nedovolí. První, kdo by se chtěl vyvázat z okovů státu byl byli ti produktivní, které stát okrádá a žije z jejich práce a podnikání. Proto to také současná legislativa to zcela vylučuje.
B. Stát už prošel všemi možnými podobami/systémy od absolutního božského monarchy po "vládu všeho lidu". Bohužel všechny jeho formy jsou jenom různé metod vládnoucích elit, jak ovládat lidi v daném státu. Stát je příčinou problému, tak nemůže být jeho řešením.
C. O tom, co píšu už dlouho přemýšlí mnoho lidí a hledají cestu. Řešení se pohybují od blouznivého anarchismu až po celkem dobře definovaný a konzistentní anarchokapitalismus. Otázka je, zda se "nestát" dokáže někdy prosadit proti státu.
Osobně se domnívám, že velkým problémem demokracie je její morální prohnilost. Demokracie je primárně způsob rozhodování o zdrojích. Nejdůležitějším zákonem roku je vždy zákon o státním rozpočtu, což není nic jiného, než hlasování o tom, kdo, koho, o kolik oloupí a jak bude ten lup rozdělen. Jinými slovy pravidla přerozdělování. Jakkoliv je to skryto za orwellovský jazyk o solidaritě a sociální spravedlnosti, tak morálním imperativem demokratické společnosti je loupež. Taková společnost těžko může být zdravou společností. V současnosti to dosahuje už obludných rozměrů a snese to srovnání jen s bolševickým socialismem.
