Rozmohl se nám tady takový nešvar.
V poslední době se mi poměrně často stává, že když se bavím s některým z mých kamarádů kreativců o umělé inteligenci, vyvolává to celou škálu reakcí od podrážděných, přes ignorování až po pohrdání. Prostě na to prcají .
Týká se to tvůrců čehokoli, od videoprodukce, přes ilustraci, animaci, copy, překlady, zvukařinu a voiceover až po marketing. Je to obrovská škoda a kouká z toho do budoucna průser, tak jsem k tomu sepsal něco kapánek delšího.
Podle mě to celé vychází z nepochopení, jak ai funguje a co se teď vlastně děje. Dr. Jan Romportl to hezky vysvetluje, Nicméně tady jsem dal dohromady aspoň pár myšlenek nejen z podcastu:
✔︎ Nástup ai nám nemusí nutně sebrat práci, jakože ze dne na den nebudeme mít co dělat, ale není pochyb, že to, co a jak jako tvůrci děláme, se v nejbližší době zásadně promění. U komerční ilustrace nebo copywritingu je to vidět už teď. Zatím to autory nenahradilo zcela, ale zjevně už to má vliv přinejmenším na množství zakázek a cenu.
✔︎ Často slyším, že špičkový ilustrátor, copywriter, animátor, překladatel… se zatím nemusí bát o práci. K tomu “zatím” se ještě dostanu později. Ale kolik je nás opravdu špiček ve svém oboru? Například 80 procent lidí si o sobě myslí, že jsou nadprůměrní řidiči - což je statisticky nesmysl. Dost často pozoruju podobné sklony i u tvůrců, se kterými se bavím - ve své hlavě jsme všichni top, nikdo není průměr, nebo nedej bože podprůměrnej. Ale vážně jsme všichni takové hvězdy?
✔︎ Ai není kreativní - mezi kreativci jeden z nejrozšířenějších mýtů. Tady doslova cituju z podcastu “Zapomeňte claimy, že to ai nikdy nebude kreativní. Naopak, ai bude daleko kreativnější než člověk a to z toho důvodu, že není omezená tím, že naše lidský mozky jsou strašně podobný a mají furt tendenci sklouzávat ke stejnejm věcem. Je strašně těžký vymyslet něco originálního. Všechno už někde bylo. Takže první, co začne vymejšlet fakt originální věci, který ještě nikde nebyly, je ai. Úplně zapomeňte, že kreativita, originalita, je ten rozlišovací prvek. … ten rozlišovací prvek je, že dobrej marketér, copywriter, dokáže vytřískat z toho klienta zadání, ne to co chce, ale to co fakt reálně potřebuje. Důležitý je hledat to svoje uplatnění na interfacu člověk - člověk, protože tam ai relativně dlouho ještě nemusí bejt, nicméně dobrý je, abyste to každýho půl roku přehodnotili, kam se to posunulo, protože AGI bude umět dosahovat čehokoli.”
✔︎ To, že ai není kreativní a že “kopíruje, vykrádá, recykluje” je zřejmě dané představou, že ai to mechanicky skládá z kousků těch olbřímích dat, které do ní programátoři nalili. Nicméně je to, jako kdybych nařkl studenta umělecké školy, který nasál vědomosti generací před sebou, že kopíruje, vykrádá a recykluje (což je teda z určitého úhlu pohledu validní interpretace
) Ai modely fungují tak, že si z těch dat, co má k dispozici, vytvoří model světa (stejně jako náš mozek si na základě vjemů udělá nějakej model světa) a pak už ty věci opravdu vytváří. Co je na tom pro nás jako lidi znepokojující je, že ten “mozek” ai je v něčem rychlejší a naučenej na fakt velkým objemu dat, větším, než je člověk schopen vstřebat za několik životů. Tady bych zase s dovolením ocitoval Jana Romportla “... rozhodně si myslím, že taková ta snaha autorů textů nebo obrázků říct že proces generování těch obrázků je porušením autorských práv bude smetená ze stolu. Podle mě se to opírá o neporozumění tomu, co se reálně děje. Oni si myslí, že v té databázi obrázků to ten systém nějak kombinuje dohromady, to prostě takhle vůbec není. To je asi tak, jako když mě jako člověku někdo ukáže spoustu obrázků čtyřlístku a pak řekne nakresli něco v podobným stylu, tak svým způsobem velmi podobně, jak to dělám já, jako člověk, tak to dělá i ten systém. To znamená, on se naučí fakt ty principy a ty principy se nedají autorsky chránit.”
✔︎ Jedno z nejdůležitějších slov v debatách o ai je “zatím”. Nedávno jsem například k FB postu od Viktor Janiš, jestli se má v Česku zavést status umělce, přidal komentář ve smyslu jestli má cenu začínat řešit status umělce “v době nástupu ai, která podle všeho spoustu kreativních činností úspěšně nahradí” Na to se mi dostalo odpovědi “No, nenahradí. Literatura i překlady od AI jsou zatím velký špatný.” Možná jsou, možná ne, tohle Viktor jako zkušený překladatel jistě posoudí líp než já. Ale jak dlouho to vydrží? A opravdu má smysl, při rychlosti jakou se u nás běžně odvíjí politická debata na jakékoli téma, řešit status umělce?
.
) Ai modely fungují tak, že si z těch dat, co má k dispozici, vytvoří model světa (stejně jako náš mozek si na základě vjemů udělá nějakej model světa) a pak už ty věci opravdu vytváří. Co je na tom pro nás jako lidi znepokojující je, že ten “mozek” ai je v něčem rychlejší a naučenej na fakt velkým objemu dat, větším, než je člověk schopen vstřebat za několik životů. Tady bych zase s dovolením ocitoval Jana Romportla “... rozhodně si myslím, že taková ta snaha autorů textů nebo obrázků říct že proces generování těch obrázků je porušením autorských práv bude smetená ze stolu. Podle mě se to opírá o neporozumění tomu, co se reálně děje. Oni si myslí, že v té databázi obrázků to ten systém nějak kombinuje dohromady, to prostě takhle vůbec není. To je asi tak, jako když mě jako člověku někdo ukáže spoustu obrázků čtyřlístku a pak řekne nakresli něco v podobným stylu, tak svým způsobem velmi podobně, jak to dělám já, jako člověk, tak to dělá i ten systém. To znamená, on se naučí fakt ty principy a ty principy se nedají autorsky chránit.”