Tavení a slévání hliníku

[Karlos]

nejsnáze se dělá s hliníkem - když něco potřebuju tak nastřádané plechovky roztavím a odliju si co chci, na delší skladování je lepší mít už odlitky kvůli prostoru, vždy mám po ruce několik prázdných konzerv, podle toho jaký má být rozměr soustružené součásti)

Sice je to OT (případně oddělím) ale jak tavíš a sléváš ten hliník?

[vrb]

Čistý hliník má teplotu tání 660°C, ve slitině nižší až kolem 550°C, tuhle teplotu dosáhnu snadno. Na menší množství používám plynový hořák co mají asfaltéři. Na větší množství rozdělám oheň ve výhni, ale staší i obyč kamna. Nádobu mám železnou, rozříznul jsem napůl starý kompresor z mrazáku a k tomu přivařil kus trubky pro uchopení.

Lze upravovat vlastnosti legováním.. když potřebuju zvýšit tvrdost přidám měď nebo mosaz. Pro lepší obrobitelnost olovo, cín, bismut.

Při odlévání je potřeba mít hodně veliký nálitek protože hliník je lehký, obecně má špatnou zatékavost a hodně se při tuhnutí smršťuje. Já tohle neřeším dělám si polotovary pro soustružení a konec upichuju dokud nemám kvalitní strukturu kovu.

Dneska přijde do odpadu hodně hliníku z obalů. Staniol je nanic, plechovky od piva a od koly se snadno taví, ještě lepší jsou hliníkové spreje, ale ty je potřeba předem vystříkat a proděravět, aby nevybuchly. občas staré hliníkové kuchyňské náčiní, nebo jakýkoliv AL odpad, lišty, zbytky plechů, odřezky, kabely...


Ohledně dnes volně dostupných věcí - nábojnice. Jestli máte zdroj nábojnic, a máte místo kam je dát, doporučuju nějaké nasyslit. Využitelné buď jako kov, nebo na nouzové přebíjení. V krajní nouzi - zápalka se dá zregenerovat s nějakým chemikem podomácku (HMTD + hlavičky sirek, nebo podobně zoufalé řešení) a olovo je v autobaterce. Když jsem začínal střílet, tak se běžně vyhazovaly i 357M, 45ACP, a puškové. dneska na střelnici najdu maximálně 22LR, 9x19 a 7,62x39 v železe.

[Karlos]

Vrb díky. Ta zmínka o legování... kolik gramů mědi/mosaz nebo naopak olova/cínu se v takovém případě přidává na 1 Kg hliníku z plechovek (pivo, cola aj.)?

[vrb]

Přiznám se že to tam dávám od oka, on se potom přídavný kov přestane v hliníku rozpouštět. nedělám z toho vědu, dají se na to sehnat tabulky složení.

Viděl bych to tak do 20% pak je už slitina křehká jako sklo, ale na druhou stranu pro speciální účely tak lze vyrobit slitinu hliníku, kterou lze dělat rýhy do železa. Mám dokonce několik kousků přelegované slitiny mosazi s hliníkem a při tavení to přidávám do hliníku jako legovací přísadu, stačí pak nižší teplota a snadněji se to rozpouští.

mosazí primárně zvyšuji trvdost slitinybhužel se zvyšuje i křehkost, sice to není úplně ideální přístup, ale pro moje kokily a jiné součástky je vyšší tvrdost významný faktor, mají potom mnohem větší výdrž.

snadno tavitelné kovy - cín, olovo, bismut, se tam přidávají procenta, nebo i jen desetiny procent. slouží to jen pro lepší obrobitelnost, jinak vlastnosti slitiny spíše zhoršují. ale bez toho nelze nic přesně vysoustružit.

Jako nejlepší slitina vůbec co jsem kdy měl se mi osvědčily nosné rámečky starých harddisků z počítače. pevnost i obrobitelnost vynikající, ale špatně se shánějí ve větším množství.

[Karlos]

Jako nejlepší slitina vůbec co jsem kdy měl se mi osvědčily nosné rámečky starých harddisků z počítače. pevnost i obrobitelnost vynikající, ale špatně se shánějí ve větším množství.

Díky za tip!

[Josef]

Podaří-li se (za stálého míchání ) rovnoměrně rozpustit v hliníku cca 2%* čisté "elektrovodné" mědi, nejlépe ve formě odstřižků tenkých plíšků nebo drátků (licny), získá se slitina odpovídající složením klasickému duralu. Dural a další slitiny barevných kovů mají trochu opačné vlastnosti než ocel. Při prudkém ochlazení tuhnou v poměrně měkký materiál, naopak velmi pomalým ochlazením, případně následované dlouhodobým "odležením" a stárnutím tvrdnou, jejich pevnost a obrobitelnost (pěkně se odkrajující tříska) se zvyšuje. Takže odlitky rozhodně nechlaďte naházením do kyblu s vodou.
Pozor na propal a oxidaci slitiny na povrchu taveniny, je zapotřebí ji alespoň posypat jemným dřevěným uhlím, které na ní plavě a tím, že bude pomalu doutnat, vytváří nad hladinou trvale vrstvu oxidu uhelnatého, který brání oxidací hliníku na hladině licího kelímku.
Hliník má také poměrně velké skupenské teplo - tj. relativně dlouho trvá, než pobere dostatek energie a z těstovitého stavu se celý změní na řídkou kapalinu. Zde se často dělá chyba, že kutil příliš spěchá a snaží se to zkrátit výrazně zvýšeným výkonem hořáku či teplotou výhně. Ale všechno chce svůj čas a spěch pouze výrazně zvyšuje propal, oxidaci a rozpouštění nežádoucích plynů do kovu, který je pak pórézní. Jakmile se objeví první "loužička" roztaveného kovu, znamená to, že teplota je už dostatečná a je lépe v klidu čekat, až s zbylý ještě tuhý hliník v klidu sám do "loužičky" rozpustí.

*) Procenta platí objemově, nikoliv váhově. Měď je mnohem těžší a kdyby někdo pouze odvážil ta dvě procenta, bylo by mědi málo. Pokud není k dispozici jiný způsob odměření objemů, pak je dobré vědět, že na jeden litr hotové dvouprocentní slitiny je zapotřebí jako vstupní surovina zhruba 2,646 kg hliníku a 0,178 kg mědi.

[Karlos]

Elektrovodná měď - to je měď z běžných drátů a káblů pro elektroinstalaci?

[Josef]

Ano. Ona je ta elektrovodná mnohem čistší, než měděné plechy na střechy a okapy.
Hodně zjednodušeně řečeno:
...jakékoli nežádoucí příměsi a nečistoty v měděném drátu musí elektřina "obcházet" okolo a nemůže jít po krystalové mřížce přímou cestou. "Obcházením" se zvyšuje ohmický odpor drátu, stoupá oteplení vodiče, klesá proudová zatižitelnost (musí se použít silnější drát), zvyšují se ztráty s dopravou elektřiny nebo účinnost zařízení ve kterém je drát ze znečištěné mědi použitý jako vinutí aj.

[Doc_Otho]

Ahoj chlapy,
s těma HDD mě to také napadlo;) hliníku je docela dost, ale co nevím.. chtěl bych vědět, co používáte jako formu pro lití? Jestli pískovou? a kde berete písek? atd.
A používáte nějakou pícku..?

Pokud máte nějaké dobré stránky, kde to je psané, prosím dejte link.

Děkuji a přeji pěkný den.
Othomas

[RAD]

Taky se tomu teď začínám věnovat. Zkurvil sem plastovou vrtulku na vrtačce tak jí chci znovu odlejt z hliníku . Plechovky už střádám půl roku že je ani nemám kam dávat . Co sem tak vypozoroval tak jako forma mi naprosto luxusní připadá sádra. Na rozdíl od písku ji nezkurvim špatným pohledem a můžu jí i dodatečně opracovat .

Spíš teď bádám z čeho udělat tavící kelímek . V tenkostěnejch nádobách to chladne okamžitě po stažení z plamene . Napadl mě starej hasičák ten by mohl mít stěnu aspoň 2mm.

Jo a podle všeho je dobrý mít formu zahřátou aby to nedělalo bublinky.

[RAD]

Tak sem si dnes připravil formu pro výše zmíněnou vrtulku. Beru zpět vše co sem o snadnosti tvorby sádrových forem řekl . Povedlo se to až napotřetí . Je dost těžký odhadnout správný moment pro vytažení odlévaného předmětu kdy je forma ještě dostatečně pružná aby šel vytáhnout ale už né moc měkká aby se vytažením zdeformovala . Chce to prostě vyzkoušet a počítat s tím že se to hned nepovede. Zadruhé 1cm silné dno je málo . Při vyndání z "bedničky" sem formu samozřejmě rozlomil na 2ks a pak složitě slepoval další sádrou přičemž sem jí spotřeboval stejnou spoustu jako bych udělal formu s dostatečně velkými stěnami. Šetřit se tedy nevyplácí. Za další - k vytažení předmětu je dobrý použít tenký drát . A nakonec je dobré odlévaný předmět postříkat WDčkem jinak ho prostě nevyndáte .

[Jihlavak]

trochu jsem se jal hokuspokusit a přestože jsem toho víc zku*vil, než vyrobil, tak se mi poměrně dařilo tavit ve starým pístu z přední brzdy felicie. Má to poměrně silný stěny, dalo se to snadno chytit do sikovek. Jen je to relativně malý. tak 1dl.
Ale byla to sranda

[Zapadlo]

hliník z plechovek :
http://www.innamagazine.com/melting-can ... l-foundry/

[Stenly]

Ahoj.
Protože jsem nedávno začal stavět pec na tavení hliníku tak se trošku zeptám na názor zdejších lidí na vnitřní vložku.
Vnější plášť, jasný. Šamotky uvnitř a pak už vaše pece nemají nic nebo jste použili ještě vnitřní plášť ? A pokud ano/ne, jaké pozorujete výhody/nevýhody ?
Díky.