Zde by se rovněž dalo navázat na historické vazby dané existencí "Malé dohody", což bylo vojensko-politické spojenectví z let 1921-1939 a založené na spolupráci Československa, Jugoslávie a Rumunska. Tyto vazby samozřejmě nebyly ideální a když přišlo "na lámání chleba" v období Mnichova, tak se Jugoslávie ze závazků "vykroutila". Nicméně naopak Rumunsko bylo jedinou zemí, která jasně deklarovala, že pokud budeme bojovat a zaútočí na nás Maďaři, tak s nimi na naší straně budou bojovat. Podobně se Rumuni zachovali o 30 let později, kdy jako jediný člen Varšavské smlouvy se odmítli podílet na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (tedy pokud nepočítáme Albánii, která však od roku 1962 byla jen pasivním členem). Rumuni prostě historicky dokázali, že s nimi lze počítat a i když určitě nepatří mezi "elitní armády", tak vzhedem k současnému počtu aktivních vojáků - přes 70 tisíc tvoří ne úplně zadebatelnou vojenskou sílu.
Co se týká Slovinska, tak tento stát si získal moji úctu během desetidenní války za nezávislost v roce 1991, kdy slovinská terirtoriální armáda (tento systém zavedl Tito pod dojmem okupace Československa z roku 1968, kdy vytvořil paralelní vojenskou strukturu k Jugoslávské lidové armádě - teritoriální obranu podléhající jednotlivým svazovým republikám, která byla takovým křížencem švýcarského miličního systému a našeho někdejšího Svazarmu) dokázala v podobě lehké pěchoty vybavené maximálně PTŘS a přenosnými PLRS velice úspěšně vzdorovat pravidelné federální armádě (je to popsáno jednoduše tady http://pospec-blog.blogspot.cz/2011/06/ ... ka-za.html či zde http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2011110603. Samozřejmě na straně Slovinců stály určité "mezinárodní tlaky" a složitá geopolitická situace v rozpadající se Jugoslávii donutila vládu v Bělehradě rezignovat na odtržení Slovinska a věnovat se palčivějším otázkám.
Už několikrát spolu cvičili studenti českých a slovinských vojenských škol a určitě by nebylo špatné tuto vojenskou spolupráci posunout dál a také vyslyšet Slovinsko s jeho snahou se přičlenit k V4, kde by mohlo do jisté míry nahradit či doplnit orbánovské Maďarsko.
Když závěrem tohoto "medailonku" možných spojenců České republiky udělám výčet: ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Slovinsko a pobaltské země, tak se velmi přiblížíme vizi prezidenta Beneše o vzniku dunajské vojensko-ekonomické federace, kde v navrženém modelu je Rakousko nahrazeno Polskem a bývalou Jugoslávii reprezentuje pouze Slovinsko - jen to Pobaltí je tam jaksi navíc.
Při pohledu na mapu získáte poměrně geograficky ucelený celek, který dává svou logiku a měl by pravděpodobně velký potenciál, pokud by neexistovaly současné alternativy v podobě EU a NATO a samozřejmě takováto koncepce nebyla v přímém rozporu geopolitických zájmů různých mocností, podmocností a mimo jiné i nadnárodních korporací.
Nicméně nikdo politikům těchto zemí nebrání vytvářet bližší vazby v rámci tohoto zde prezentovaného konceptu - společnou vojensko-politicko-ekonomickou kooperací by postkomunistické země samozřejmě posílily svůj vliv v EU a jednotlivé země by získaly silnější garance bezpečnosti v rámci NATO (a v podstatě by to případně fungovalo bez NATO, res. USA). Podmínkou realizace tohoto konceptu je se ale distancovat i od vměšovaní ze strany Ruska a nevidět v tomto komplexu nějakou nesmyslnou "Panslavistickou unii" (což by ani díky Rumunům, Pobaltským zemím a případně i Maďarům naštěstí moc nešlo).
Dnes jsem to s pohledem do rozpálené pece ukazující možné alternativy pro budoucnost asi trochu přehnal (kdo zná hru Vizionář od Cimrmanů jistě pochopí
Ještě k tomu Izraeli - naštěstí zatím nejsme v situaci, kdy by IDF měl být náš vzor prakticky - tento systém je samozřejmě mimořádně efektivní, ale velice velice nákladný.

