Otec vychovává v hlubokých lesích svých 6 dětí k samostatnosti, učí je přežít, obstarat si potravu, spát pod širákem, slézat skály, atd. Souběžně je vzdělává ve všem možném, učí je přemýšlet, nejen se biflovat. Aniž bych chtěla prozradit další děj filmu, je tam krásně vypíchnuto, že i ta nejlepší lesní průprava je člověku tak trochu na nic, když nemá sociální vazby a kontext, a vše, co umí a zná o světě, je víceméně vyčteno z knih. Pak zákonitě dochází ke střetu těchto dvou světů a otázka je, co je správně, kde je ta zlatá střední cesta.
Film má zatím rozporuplné recenze, ale mě se to moc líbilo. To, jak dokázal hlavní hrdina své děti stmelit, udělat z nich fungující a soudržnou minikomunitu, to zadrnkalo na moji rozpadlickou strunku. Proto sem dávám odkaz, udělejte si každý svůj obrázek a užijte si svým způsobem i poetický a pohodový film. Otázky, jak tu výchovu těch našich dětí vlastně vést, ty se vám pak vynoří samy...

