Na chalupu jsem dojížděl obden . Tzv. hutnický kolotoč, rozpis směn.
(2 dny ranní, dvě odpolední, dvě noční a dvě volna).
A měl jsem tam tehdy usídlenou kočku Miš a jejich pět koťat. Na bus cca 1,5km. A chodila ta smečka se mnou dolu do vesnice na zastávku.
Za mnou Miš a za ní její potomstvo. Ocasy nahoru a po odjezdu autobusu se otočily a odkráčely zpátky domů.
Hezké to bylo. Třeba hlášky z té zastávky:
Jak jsem pak zas přijel, na zastávce mě nečekaly, nechodily mi naproti. Jen asi pak cca 100-200m od chalupy v kteroukoliv dobu přiběhly."Už je tu zas ten s těmi kočkami".
*
*
Na rozdíl od pak Minipsa Stepního, který byl někdy "uskladněn" u příbuzných poblíž té zastávky.
(Koťata jsem pak na jednom chatu rozdal, nechal jsem si jen jedno, ale i to svou máti časem vyštvalo a ta se odstěhovala do kravína místního ZD. A tu Niku následně potkal stejný osud. Ale v tuhé zimě občas se přišly domu podívat. Ale jen podívat. V tom kravině se asi měly líp. První frakce mléka z dojení se asi dávají bokem a tak se tam měly líp. Ostatně, já jsem to nezkoumal, znal jsem to jen z doslechu, že v tom kravině bylo snad víc koček než krav. A myslím si, že tam moc dobře věděli, že jsou lepší kočky než potkani apod.).
Ten Maxik si to v hlavě časem nějak srovnal, pochopil ty mé směny a dojíždění a čekal a věděl kdy přijedu.