Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Elektrotechnický kroužek:

- "To se vám asi líbit moc nebude, ale v jednom směru ta bývalá EU něco udělala dobře a mělo by se to ocenit i dnes!
Já jsem to osobně nezažil a znám to jen z vyprávění pamětníků. Jaký byl kdysi bengál a bordel ve všelijakých konektorech, zásuvkách, šňůrách a podobných věcech.
Třeba jak se tehdy někde sešla nějaká společnost, vyprávěl mi palírník. Nedostávalo se tehdy u něho zásuvek, rozdvojek a podobných věcí.
Ta spleť nabíječek, kabelů apod. byla šílená....
Co výrobce, co typ přístroje, to jiná nabíječka....

- "A není to málo co ten moloch tehdy předvedl?"

- "To bych teď vůbec neřešil. Žádná EU už naštěstí není a ten zbytek těch zoufalců kteří se stále snaží oživit její dogmata má velmi vysokou úmrtnost a žádné šance na přežití. Nakousl jsem to téma jen kvůli tomu:

Koukněte, co vše se tehdy ve světě používalo. To tehdy muselo být pro cestovatelé po takových zemích a světoběžníků závislých na el. zásuvkách pravé peklo".

- "A to byla tehdy taky velká výhoda té tehdejší EU. Jak lidé mohli všemožně cestovat a rajzovat bez omezení po celém světě!"

- "No, jak kdo a kde. Ten volný pohyb platil jen po území té EU. A většině lidí to prý stejně bylo k hovnu. Měli jiné starosti. Max. se párkrát podívali jen kousek za hranice, koupili si tam něco....".

- "Nechme toho, je to debata o ničem a abych použil ten výraz předřečníka přede mnou, je to o hovně a na hovno!"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Co si p. Metuzáleme myslíte o tzv. hybridní válce vedené z Ruska a s pomocí všelijakých podpororovačů a pátých kolon, dezolátů, před tou Martinskou katastrofou?
A jakou úlohu tam tehdy hrála i tak v mainstreimu ta všemožně proklínaná Čína?"

- "Jedni ani druzí nemuseli dělat vůbec nic. To za ně dělala domácí politická opozice. Ale hlavně vláda. Té se podařilo za relativně krátkou dobu svými kroky, lžemi, porušením veškerých předvolebních slibů znechutit nejen většinu společnosti, ale i hodně svých starých skalních voličů.
A ne neprávem byla nazývaná nejhorší vládou nejen za ČR, ale i za Československé republiky, ba dokonce i ČSSR. A podle tehdejších průzkumů to byla nejen celoevropsky, ale i skoro celosvětově nejméně oblíbená vláda.

Všelijak dohenestováná, bezzubá a zpočátku neschopná opozice se spolu nikterak spojit nedokázala.
Až časem museli zapomenout na své staré žabomyší spory a zkusili spojit své síly. Dařilo se jim to jen částečně protože bylo mnoho kohoutů na tom politiickém smetišti.
Ale nakonec to nebylo ani potřeba protože přišla ta Martinská katastrofa.
Ještě je dobré připomenout, že Číňané spolu s Rusy a podobným odpadem lidstva se jen z dálky smáli, jak se ten kolektivní západ sám sebe likviduje. Pomocí nějakých grindílú, uhlíkových odpustek, nějakých demokraticko-liberálních práv pro všelijaké úchyly a práv pro všelijaké devianty typu LGBT apod. A pokud jim něco podle jejich představ nefungovalo tak se ještě snažili přitlačit na pilu. Ve smyslu ještě více Evropských hodnot, více Evropy, Více grindílů, více černochů, arabů a lidských práv!

Nemuseli vůbec nic dělat, jen nějakou dobu počkat až ta zparchantělá civilizace zabije sama sebe.

Což se i stalo.

Zničili si průmysl, zemědělství a vůbec vše co bylo kdysi tahouném evropského průmyslu, soběstačnosti a vůbec vše co je kdysi postavilo do postavy evropského lídra.

Nějak se ve v tom světě před Martinskou katastrofou něco pokazilo.
Z nejrůznějších důvodů už nešlo vše cokoliv loďmi převážet z kdejaké zámořské prdele.

Húsíové, Húthíové a jim podobní úplně zablokovali většinu námořních cest. Primitivními drony, levnými zbraněmi a obutí v sandálech. A NATO i přes veškeré masivní bombardování nebylo schopno je porazit a eliminovat jejich činnost a blokaci většiny´námořních cest.
A jejich bývalí spojenci z arabského světa je začali čím dál více podporovat.

A do toho ještě přišla nová obchodní válka z USA zavedená nově zvoleným prezidentem D. Trupem který neskutečným způsobem zvýšil většinu dovozních cel. Pod heslem America First!


Výsledkem toho všeho bylo neskutečné posílení BRICS. A tím i totální zhroucení všech tehdejších trhů a dolaru jako univerzální měny. Už ho nikdo nechtěl podobně jako tehdejší euro. V té době se už začalo obchodovat úplně jinak a v jiných dimenzích.

- "Můžu taky něco k tomu taky něco říct? Napadlo mě něco jako Darwinova cena. Myslím si, že většina tehdejších politiků by si ji zasloužila. Ale asi tak nějak kolektivně, protože je už teď těžko posoudit kdo by se o ni tehdy mohl zasloužit víc. Za to ratličí poštěkávání, poškozování zájmů své země jen proto aby se zalíbili svým páničkům a jejich zájmům odněkud ze zámoří a z ciziny.
I když historie už nás naučila, že takoví servilní, nesvéprávní čokli byli vždy po použití odkopnutí.

Malý nesvéprávný čokl, který bezmezně, i proti svým zájmům slouží slouží cizákům ať vědomě nebo ne, nemá ve smečce, ať už psí nebo vlčí co dělat. A měl by být co nejrychleji zlikvidován!
V zájmu smečky pokud ta chce přežít.


Z Kroniky Mlýna

K tomuto tématu Martin po dlouhém přemýšlení řekl: spousta lidí se diví jak je možné že si lidé volí do svého čela stále ty samé typy lidí. Že u nás byli často do čela státu voleni lokajové v cizích službách. Kteří daleko více zastávali zájmy cizinců a vlastní lid používali k plnění těchto zájmů. Místo toho, aby chránili vlastní lid a pracovali v jeho blaho.
Mám za to, že toto úzce souvisí s postuláty sociálního darwinismu.

POSTULÁTY SOCIÁLNÍHO DARWINISMU.

1) Je- li lidská společnost na určitém území vystavena určitým podmínkám začnou na tomto území postupem času převažovat lidé kterým tyto podmínky vyhovují. A ti, kteří dokáží na těchto podmínkách vydělat.

2)Otrok, který za svůj dosavadní život poznal jen otroctví nechce svobodu. On chce nasadit jinému člověku okovy a tak ho ovládat. Což je způsobeno tím že za celý svůj život poznal jen otroctví a ovládání. Svobodu jako třetí možnost tento otrok nezná, proto ji ani nechce. A pokud ji přesto dostane velmi často neví co s ní má dělat. Tudíž může o nově nabytou svobodu přijít přičiněním toho, kdož mu maže med okolo úst zatímco mu zakovává nohy do okovů. Což tento otrok kvůli své nezkušenosti a leckdy i naivitě není schopen rozpoznat.

3) Sociální systém lidské společnosti vzniklý působením sociálního darwinismu je samostabilní. Neboť lidem kteří prošli výběrem sociálního darwinismu dané podmínky vyhovují. Vědomě i podvědomě se snaží o jejich zachování. Což je někdy výhoda a někdy nevýhoda závisející na podmínkách v okolí populace i v jejím nitru.

4) Změny ve společnosti mohou být jak pomalé tak i rychlé. Pomalé změny probíhají vlivem postupného přizpůsobování se populace vnitřním i vnějším podmínkám které nepřekračují možnost adaptace v rámci samostabilizace systému. Kdy platí že čím je systém samostabilnější tím je jeho přizpůsobivost nižší.
Rychlé změny nastávají v případě že je vlivem vnějších i vnitřních podmínek překročen limit samostabilizace systému. Systém je neudržitelný, rozpadá se a změna je pak velmi rychlá, nastává efekt "přerušované rovnováhy". Následkem rychlé změny podmínek je rozeběhnutí nového kola sociálního darwinismu a "přenastavení" populace. Neboť výběru způsobenému novými podmínkami vyhovují jedinci a skupiny s jinými vlastnostmi. Tato rychlá změna bývá někdy nazývána kolapsem civilizace, která už nedokázala obstát v konkurenčním boji a byla nahrazena/asimilována civilizací jinou. Životaschopnější. Čímž se obnovila přirozená rovnováha narušená kumulujícími se odchylkami civilizace původní jenž se již nebyla schopna přizpůsobit podmínkám novým.

5) Systém sociálního darwinismu podléhá přírodním zákonitostem. Stejně tak jako darwinismus klasický. Kdy nejlépe prosperují druhy které se dokáží daným podmínkám nejlépe přizpůsobit. Stejně tak to má i lidská populace na určitém území. Kde to, co tuto populaci dovedlo na vrchol jejího rozmachu se může po změně podmínek stát příčinou jejího zániku, překračuje li rychlost změny podmínek možnost adaptace samostabilizačního systému této populace.

Martin pokračoval: víte lidem kterým podmínky vyhovují se všemožně snaží o jejich zachování. Avšak v každé společnosti existuje rezervoár lidí kteří se podmínkám přizpůsobí jen naoko. Tito lidé se takzvaně "ohnou". Dělají že jim to nevadí, ale ve skrytu duše cítí že to co se děje je špatné. Vidí to. A to jestli se "narovnají" závisí na dalším vývoji podmínek. Většinou tyto lidi poznáte až když se s nimi spřátelíte a získáte si jejich důvěru. Pak vám řeknou jak to vidí a jak to cítí. Ale s dovětkem "nikde to neříkej. Ať z toho nemám(e) problémy".
V zásadě mohou nastat u těchto lidí tři scénáře. První je že se podmínky zlepší natolik že se mohou rozjet a ukázat co v nich je. A to jak v dobrém či zlém smyslu slova. Jak se ukázalo například v devadesátých letech 20 století, kdy se lidé začali věnovat podnikání. Ale bohužel někteří i kriminalitě.
Druhý scénář nastává při takovém zhoršení podmínek kdy už to toto lidé nemohou dále snášet. Začnou se bouřit.
A třetí možnost je že podmínky nevybočí ani na jednu stranu. Pak prožijí svůj život v šedi dní všedních i nevšedních.
Spousta z vás si říká proč tady opakuji co už jednou řekl pan Balzagette. Proč vám to říkám uvidíte vzápětí, když se vrátíme do minulosti a navážeme tím co se dělo před rozpadem.
Jak zde bylo řečeno, během minulých staletí zde došlo ke stavu, kdy byli lidé nevolníky. Museli poslouchat svého pána, který měl na jejich ovládání dráby. Což byli domácí lidé kteří hlídali domácí...lidi. Kdy se z nich snažili vytřískat maximum, zatímco pánovi lezli do zadku. Zrodil se lokajský dráb, člověk dvou tváří. Hrubou až hnusnou na domácí, zatímco neskutečně podlézavou vůči cizincům.
Do toho bylo největší ctí jít "sloužit". Jít dělat sluhu či lokaje k pánovi. Kde lokaj musí věrně sloužit každému pánovi. Jeho názor musí být totožný s názorem pána. Jakéhokoliv. Pokud chce věrně sloužit a ne vyletět na dlažbu. Toto u většiny lidí může vést k rozporu vůči tím co říkají a co cítí. Ti lidé potřebují mít místo kde by mohli být sami sebou. A v tu chvíli se zrodil fenomén "dvorku". Našeho dvorku. Kde můžeme být za bytelnou zdí sami sebou. Kde na nás nikdo nevidí. Kde si děláme vše po svém. Kde čas plyne po našem. To je to, co je pro nás důležité. Na co jsme citliví. A jako ve všem je toto naše výhoda i nevýhoda.
Dvorek je máš prostor, kde se cítíme bezpečně. Je to část našeho nitra. Kdy nám dokáže stačit k jeho provozu málo. Ale musí být náš. Což je ta dvojsečnost.
Kdy dokážeme snést hodně. Vystačíme s málem. Ale pokud nám bude někdo chtít sáhnout na "dvorek" a vzít nám ho se se zlou potáže. Neboť součástí tohoto "dvorku" jsou i naše kořeny. Je to prostě naše útočiště.
Proč vám to říkám? Protože před rozpadem docházelo k uplatňování plánu "nic nemít a být šťastný". Kdy bylo v plánu zbavit naprostou většinu naší populace vlastního bydlení. Šli na to šalamounsky. Nejprve stavebními regulacemi a dalšími opatřeními omezili a zdražili výstavbu tak, aby se lidé museli na celý život zadlužit pro získání vlastní střechy nad hlavou. Když se lidé zadlužili způsobili odstavením elektráren a zavedením emisních povolenek drahotu. Čímž z lidí vysáli peníze. A pak přišlo to hlavní. ESG. Kdy bylo možné financovat jen projekty splňující zelenou ideologii. Což na první pohled nevypadalo až tak dramaticky, ale když si uvědomíte že to platí i pro banky poskytující či refinancující hypotéky je vše jinak. Najednou zjistíte že když budete chtít refinancovat hypotéku na starý dům nesplňující ESG máte problém. Neboť došlo ke značnému propadu jeho ceny. Kde pokud bude cena zastavené nemovitosti nižší než je výše úvěru ho po Vás banka bude chtít doplatit. A nebo dozajistit jinou nemovitostí. Splňující ESG. To je to, co Vás může zbavit vlastního bydlení. Nejprve způsobí mohutné zdražení s nutností vzití si vysokého úvěru. A poté způsobí umělé snížení ceny stejné nemovitostí vymyšlenými požadavky. Kdy po vás banka jednající "s péčí řádného hospodáře" bude chtít úvěr doplatit. S tím, že pokud neseženete peníze půjde váš dům do dražby kde se prodá za zlomek ceny. A co vám zůstane? Holý zadek a dluhy. S vytrženými kořeny. K čemuž měl přistoupit zákaz prodeje a pronájmu nemovitostí nesplňujících ESG.
Toto si lidé nejprve neuvědomovali. Že mají být takto vykořenění. Ale čím dál víc lidí si to postupně začínalo uvědomovat. Že mají přijít o své kořeny, O to, na čem pracovaly generace jejich předků. Ohnutí začínalo mizet. Začínalo se o tom mluvit. Neboť ztráta vlastního "dvorku", našeho útočiště je něčím, co nás dokáže zvednout.

[drigon]

Stará Maruna se Martina zeptala: a vy jste se někdy setkal s lokajským drábem?

Martin: ano. Kdyz jsem v devadesátých letech 20 století šel pracovat do jednoho řetězce vlastněného zahraniční firmou. Tenkrát jsem tam nastoupil už před otevřením, v době závozu zboží. Pracovali jsme na dvě směny a já byl tenkrát s kolegy na odpolední. Když za námi přišel německý manažer. Že potřebuje postavit domky na nákupní vozíky. A naší partě nabídl každému 500 marek. Když to stihnene do rána. To byly velké peníze v té době. A najednou jeden z kolegů povídá. Že nám bude stačit každému 200 marek. My jsme dali najevo nesouhlas, němec na něj koukal, pak na nás, načež mu kolega slíbil že na nás dohlédne. A že si remcaly srovná. Tak mu němec dal funkci vedoucího party. A na to, jak nás do té doby klidný kolega honil nezapomenu. Řval na nás, muselo být hotovo co nejdříve a nakonec jsme každý dostali jen 100 marek. Že prý němcovi řekl že jsme špatně dělali a kdyby na nás nedohlédl by se to vůbec neudělalo. Chodil za nemčouren do kanclu, nakonec se dostal na vedoucí pozici. Co to začal dělat jsme prémie neviděli, neboť dovedl akorát zvyšovat plán tržby. A vozit se po lidech. Zavedl že přesčasy jsou započítané do základního platu.
Nakonec mně naštval tím, že mi v létě když jsem chtěl dovolenou řekl že žádnou nemám. Že jsem si ji vybral.

A vybral?

Martin: ani den. Odchodil jsem všechny směny.

A co s ní udělal?

Martin: co s dovolenou udělal? Napsal mi ji do dní kdy jsem byl doma mezi směnami. Tím mi z dovolené vyrobil přesčas. A ten byl započítán do základního platu. Takže zadarmo. Tudíž mi dovolenou vyhodil "do luftu". Na což jsem ještě s jedním kolegou zareagoval odchodem jinam. A on se hrozně divil proč odcházíme.

Jak dopadl?

Martin: nevím. Už mně pak nezajímal.

[drigon]

A proč se ti lidé nezačnou zvedat hned jakmile vyjde najevo něco co by je mohlo poškodit. A zvedají se u nás až poměrně dlouho? Ptal se pán s kloboukem.

Pan Balzagette: víte, i to je způsobeno sociálním darwinismem. Lidé mají generacemi zakódovánu jistou opatrnost. Až zpoždění ve své reakci, neboť velmi často čekají na to jak dopadnou ti kdož se proberou a narovnají před nimi. Historická zkušenost jim totiž říká že ti kdož se probudí a narovnají moc brzo bývají vyselektováni. Proto nějakou dobu čekají jak to dopadne. Jestli někdo jiný začne... A přidají se ve chvíli kdy už je to pro ně alespoň relativně bezpečné. A nebo když už nevidí jinou možnost.
Tato naše vlastnost je těm kteří na nás chtějí vydělávat známá. Proto se snaží společnost rozdělit na větší množství vzájemně soupeřících skupinek či dokonce jednotlivců. Snaží se zaset mezigenerační spory. Rozbíjí občanskou společnost. Různými opatřeními rozbíjí pracovní kolektivy, kde byla dříve jasně daná pravidla a jeden se mohl spolehnout na druhého. Kde když jasná pravidla nahradí vágními se lidé budou vymlouvat jeden na druhého. Čímž se rozhádají a přestanou táhnout za jeden provaz. Původně jednolitá hmota se stane lidskou kaší.
Toto vede k tomu, že se lidé těžko domlouvají na společné akci. Kdy pokud se někdo zvedne ho jiný zabrzdí. Síly se střetávají místo aby se sčítaly.
Takto to těm nahoře může vycházet docela dlouho. Avšak pokud moc zvýší tlak dojde k přirozené obranné reakci, neboť čím dál víc lidí má jedno společné - ryjí nosem v zemi. Kdy silná akce způsobí odpovídající reakci. Kdy společný úděl spojuje.

Pan Metuzalém dodal: je to jako když zaženete hejno krys do kouta a ony nemají kam uhnout. Skočí jedna a pak už skáčí všechny. Aneb čím více lidí natlačíte do bídy, tím více se jich zradikalizuje a nakonec si budou chtít vybít svoji frustraci na těch kteří je do bídy uvrhli.

[drigon]

Co také zaznělo na jedné přednášce pana Balzagetteho: ... , dochází li ke změně společenského zřízení, pádu starého režimu a jeho nahrazení novým, bývá velmi často novými vládci zavedeno prověřování lidí na důležitých postech. Jedná se o takzvané lustrování, kdy je prověřována minulost těchto lidí s cílem zjistit byli-li nějak zapleteni s těmi kdož vládli předtím. A to ať přímou účastí, či nepřímou, kdy se jedná o účast v různých organizacích podporujících bývalý režim.
Toto bývá leckdy velmi logické bezpečnostní opatření, neboť pokud se do důležitých funkcí dostanou lidé kteří podporují protistranu hrozí vážné nebezpečí že budou dříve či později konat v její prospěch. A to ať přímým sabotováním práce, nebo tím že budou ze začátku dělat normálně, zatímco si k sobě natáhnou své soukmenovce. Kteří po obsazení důležitých míst začnou upravovat podmínky, zákony a nařízení ve svůj prospěch. Což byl mimo jiné způsob jakým byl proveden dlouhý pochod institucemi. Jakým se do čela EU dostali lidé (a jejich následovníci) kteří ji dovedli tam kam ji dovedli.
Navíc tímto prověřením můžete odfiltrovat značnou část korouhviček, kteří mění své preference podle toho kdo zrovna vládne. Kteří se derou nahoru bez ohledu na společnost. Tito lidé Vás bez uzardění opustí ve chvíli kdy budete mít problém aby přeběhli ke konkurenci která jim nabídla víc.
Korouhvička pokud uvidí že z vás bude mít prospěch udělá vše pro to aby se k vám dostala. A jediným způsobem jak ji odhalit je prověřit její minulost.
Existuje i jeden zvláštní druh korouhvičky. A to politik který sice moc nemění strany, avšak mění názory podle toho co mu "nahoře" řeknou. Jednou jsou podle něj dobří modří, příště červení a posléze zelení. Tady to bývá problém zhusta celé strany kde dotyční takto jednající jsou. Kdy se jako korouhvička točí celá strana v touze udržet se u moci. Takovéto jedince lze též prověřit.
Právě toto prověření, lustrování je něčím z čeho mají tyto typy lidí strach. Je to něco co může ukázat jejich pravou tvář. Tvář prospěchu, touhy po moci a v některých případech i korupce. Proto některé druhy politiků tvrdí že se nemáme ohlížet do minulosti. Že se máme dívat na jimi krásně nalinkovanou budoucnost. Avšak uvědomíme li si řetězce příčin a následků, kdy se následek jedné příčiny stává příčinou následku nastávajícího je toto prověření způsobem jak změnit směr těchto řetězců příčin a následků. Které se různě řetězí, proplétají, odněkud vychází a někde končí. Které mohou vést jak k lepším zítřkům, tak i do smrduté bažiny.

[Rafael]

Malý Petr:
- "Rozhodl jsem se, že budu sbírat a tady na tu velkou nástěnku je postupně přidávat. Takové všelijaké ftípky z předmartinské doby.
Do Knihovny sice bez zvláštního povolení furt nemůžu - zatracená MBS a zatím ani nepomohlo to, jak vrchní Kocour zastřelil a zbavil se toho Koudelky, ale snad se to teď změní. On nás totiž neměl vůbec rád a všude možně nás označoval za největší bezpečnostní hrozbu pro Mlýn a vůbec celé okolí".

- "A proč to dělal, co proti nám měl?
A vůbec, jak jsi se do té Knihovny dostal?"

- "To nevím, vůbec netuším. Třeba nějaká traumata z dětství. Třeba byl nějak rodiči nadměrně týrán, spolužáky šikanován nebo tak něco a podepsalo se to na něm.
A tu Knihovnu se mi podařilo hacknout. Už se tam můžu i vzdáleně dostat na cokoliv".

Amazonka, ta lučistnice:
- "Dobrá práce a uznání za tu Knihovnu Péťo.
A já se musím přiznat, že Náčelník mě předběhnul. Chtěla jsem to udělat já. Tiše a bez hluku - lukem. Vědoma si všech problémů a poprasků které bych tím způsobila. A Náčelníkovi to snad projde. Na rozdíl ode mne... To bych asi dopadla velmi špatně. Ale i tak jsem byla rozhodnutá to udělat".

- "Tak už tam ten ftípek přidej. Jsme zvědaví"

- "Tak jo, tady ho máte".

- "Co to je? Další level hry Hon na lišku".

- "Ne, to ani náhodou. To mělo znamenat něco jako Klídek, pohoda, Mojito z pohledu zámořské lišky".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Tohle jsem viděl viset v Palírně:

26. září 1969, vydala legendární britská skupina Beatles svoje poslední studiové album Abbey Road.

Prestižní ikona nahrávacích studií se nacházela v ulici Abbey Road v St John's Wood v londýnském obvodu Westminster.
A ten přechod a ta fotka se stala přímo ikonickou.
Ale to už je historie protože nahrávací studio i jeho blízké okolí bylo úplně zničeno bombovými útoky těsně před Martinskou katastrofou po rozsáhlých nepokojích černošskými a arabskými gangy. Záminkou k tomu bylo, že pár anglických policistů nechtělo opustit svou stanici, vzdát se a vyvěsit vlajku chalifátu. Byli to jedni z posledních v Británii kteří se odmítli vzdát islámistům.
Palírník mi řekl, že mu to celé připomíná boj u Čajankových kasáren v roce 1939 ve Frýdku-Místku.
Taky to byl jeden z posledních záchvěvů odporu proti okupantům. A taky marný a neúspěšný.
S tím rozdílem, že Němci tehdy nezničili okolí a část města.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Dotaz od SPSP na p. Metuzáléma:

- "Jak to tehdy bylo v tom Místku. Nic moc o to nevíme. Je nám jen něco velmi málo známo o bojích proti okupantům na Podkarpatské Rusi.

- "Byla to zoufalá akce z mnoha důvodů předem odsouzená k nezdaru. Budu proto jen citovat starý dobový tisk. A můžete tomu věřit.
Ani tehdejší Předmartinský maintrem se svým přepisováním a úpravou dějin se to tehdejší hrdinství Československých vojáků moc nesnažil snížit nebo dohenestovat.
Ale teď ta dobová citace:

Výsledkem boje v bývalé textilní továrně kterou v roce 1933 odkoupila Československá armáda bylo sice obsazení kasáren a odzbrojení obránců německými okupanty.

Ale na české straně byli jen 2 zranění vojáci, na německé straně se neoficiální údaje různí – 6 až 18 mrtvých a desítky raněných.

A to velkou část vojáků tvořili čerství nováčci, kteří ještě neprodělali ani základní výcvik. Navíc kvůli zrušení obranné jednotky byly těžší zbraně a větší část munice nedávno převezeny do muničního skladu ve Staříči.
(O ten sklad se rovněž krátce bojovalo).
Kasárna tak byla vybavena pouze puškami a lehkými kulomety.

Velkým problémem obránců byl nedostatek munice – když začala docházet, stříleli pro vytvoření dojmu palby i slepými náboji. Asi po půl hodině boje se plk. Štěpinovi podařilo spojit se s velitelstvím a vydal proto troubením rozkaz ukončit palbu a vzdát se.

SPSP:
- "A jak to tehdy vlastně probíhalo na té Podkarpatské Rusi? Tam se prý Československá armáda a Četnictvo taky postavilo na odpor okupantům. Aspoň co víme".

- "Ano, to je pravda. Jenže tam to bylo trochu složitější. Ale o tom s prominutím až příště. Jsem už poněkud unaven. Přece jen už nejsem žádný mladík, ale vetchý kmet. Ale paměť a rozum mi ještě díky Bohu pořád slouží.
Takže se těším na další setkání s vámi".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Během léta a podzimu podstoupila pětice lidí, tři muži a dvě ženy speciální výcvik. Poté byli posláni do Itálie. Avšak během cesty došlo v Rakousku k problému kdy jedna se jedna z žen během přechodu z jednoho nádraží na druhé hluboce zamyslela. V čehož důsledku se nevěnovala sledování dopravní situace na přechodu pro chodce a vstoupila tak před rozjeté auto. To jí srazilo a byla ve vážném stavu s těžkými otřesem mozku převezena do nemocnice. Zde podstoupila operaci. Ta byla pro tu chvíli úspěšná, avšak během přicházení k vědomí začala mluvit o nějakém "úkolu". Čehož si všiml lékař, to co žena ve stavu částečného bezvědomí říkala ho zaujalo a nahlásil to nahoru.

Co říkala? Ptal se policista lékaře.

Lékař: říkala něco o dalších čtyřech lidech. A než upadla do bezvědomí o úkolu v Itálii.

Jakém úkolu? Ptal se policista.

Lékař: bylo jí špatně rozumět. Co jsem zachytil bylo to o transportních lodích Severního kříže. Ale víc nevím.

Policista: kdy se probere? A jak je na tom?

Lékař: kolegové jí odstranili krevní sraženinu z mozku kde je otok. Prognóza je nejistá.

Na policii v Rakousku proběhlo prověřování kamerových záznamů. Kde bylo vidět jak žena před svým sražením jde s mužem a druhou ženou. Ti jí po sražení ihned poskytli pomoc a po odjezdu sanitky odešli z místa nehody. Šli pak velmi rychle na nádraží, kde nastoupili na vlak do Itálie. Prověření jízdenek a jejich rezervací ukázalo dalších sedm lidí jedoucích stejnou trasou do stejného cíle.

Kriminalista, který případ převzal se zamyslel: bylo jich pět. Ženská je v bezvědomí ve špitále, u dvou víme jak vypadají. A druzí dva budou mezi zbývajícími sedmi na palubě vlaku.
Na další zastávce musíme všech devět cestujících prověřit. Dej echo kolegům ať je zadrží a my jedeme za nimi. Řekl kolegovi a zvedl se ze židle.

Dálkový vlak mezitím uháněl ponurou podzimní krajinou. Blížil se večer, venku se začínalo smrákat.

[drigon]

Během léta a podzimu roku 32 Panenka získal stálé místo jako kuchař na lodi Severního kříže jménem Mahindra. Jeho kuchařské umění se stalo na lodi vyhlášeným, díky čemuž získal mezi členy posádky mnoho známých a přátel. Tyto známosti mu umožnily přístup po celé lodi, když šel za někým ve svém volnu "na pokec". Díky čemuž získal o lodi mnoho cenných znalostí. Zároveň si s poukazem na kolísavou kvalitu surovin dodávaných Severním křížem prosadil možnost část surovin ze kterých vařil pro posádku a velitelský sbor lodi nakupovat na trhu v přístavu. Zde chodil s oblibou nakupovat k panu Janusovi, ke kterému chodili nakupovat i členové posádky hausbótu Vega.
Panenka si vybíral melouny u pana Januse. Některé z nich zkušebně poklepával, až u jednoho mu pan Janus povídá: vyber si které chceš, všechny jsou výborné. Panenka si vybral deset melounů, zaplatil je a nechal je odvézt na loď. Nikdo si nevšiml, že do jednoho z melounů vyryl nehtem u stopky dvě rýhy tvořící písmeno V.
Pan Janus melouny které Panenka vybral uložil do bedny a poslal je na Mahindru. Meloun s rýhami si dal na kraj pultu k sobě.
Za hodinu přišla žena z Vegy. Během vybírání melounů si vybrala meloun s rýhami do V. Zaplatila ho, odnesla na Vegu a během porcování z něj u stopky vyjmula špičatý hřebík bez hlavičky dlouhý cca 5 centimetrů. Umyla ho a předala kapitánovi, jenž ho zasunul tupým koncem do otvoru ve videopřehrávači. Ozvalo se cvaknutí, načež kapitán vzal mobil, kabelem ho připojil k videopřehrávači a nahrál na něj zašifrovanou zprávu z paměti ukryté v hřebíku.
Poté vyjmul hřebík z videopřehrávače a vložil ho do krabičky s hřebíky.
Dalšího dne večer se muž s ženou z hausbótu Vega vydali na romantickou procházku do háječku na kopec. S sebou si vzali klubko tenkého drátu, dvě dřívka s dírami a provázek. Na kopci drát roztáhli mezi dva stromy, muž chvíli něco kutil s dřívkem a mobilem, načež na mobilu zmáčkl tlačítko a poté se s ženou věnoval zkoumání noční oblohy. Na které zářily miliony hvězd. Po chvíli drát smotali a vydali se nazpět k přístavu.

[Rafael]

Co to jsou ty Transportní lodě Severního kříže?
Itálie, Španělsko nebo kde teď řádí ? Nebo vlastně kde tehdy řádily abysme se trochu vrátili i do historie ?

Balgazette a Martin:
Byly to takové nástupce předmartinské organizace Frontex. Pokud někdo nevíte co ta organizace dělat měla, k jakému účelu byla zřízena, tak třeba tady:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Evropsk ... 3%A1%C5%BE
Jen to berte s jistou rezervou a s pochopením tehdejší situace!

Ale skutečnost byla úplně jiná. Ten spolek byl těsně svázán s různými převáděčskými organizacemi a neoficiálně s nimi spolupracoval. Samozřejmě, že peníze poskytované od nejrůznějších podivných neziskovech financovaných z ještě tehdy i vlivných zdrojů tento trend podporoval.
I když většina tehdejších vládních politiků z EU do roztrhání těl tvrdila opak a že naopak všemožně se snaží pomocí tím Frontexem exodu černochů a arabů do Evropy zastavit.
Samozřejmě, že jim to většina populace vůbec nevěřila, myslela si pravý opak, ale nebylo jim to nic platné...
Neměli žádné páky a možnosti jak to zastavit. A nepomohly ani předchozí negativní zkušenosti s předchozími uprchlickými exody z rozvrácených krajin které se tak vyrovnávaly s "vývozem americké demokracie a rozvrácením jejích zemí a jejich tradičních kultur".

A ani pak taky zpráva, že Frontex se stal nikoliv stráží, ale cestovkou a jejich stará ikona, nějaká kapitánka, jedna z tehdy nejznámějších převáděček a dopravkyň, nějaká Carolla Rackette, místo aby skončila v base za své převáděčství , se tehdy stala europoslankyní… 

A pak, v Sýrii, na začátku prosince roku 2024 se znovu rozhořel starý konflikt. A přišla nová vlna úprchlického tsunami. A to nejen z té nešťastné Sýrie. Mnozí se na tom samozřejmě rychle přiživili..
Další střípek k pochopení té Martinské Katastrofy.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Michal a Jan, dva kamarádi kteří za mlada procestovali celý svět, svého času byli v Itálii jako delegáti cestovek nyní seděli v dálkovém vlaku řítícím se vysokou rychlostí přes Rakousko. Přemýšleli nad tím jak je Marii, kterou při přechodu mezi nádražími srazilo auto. Viděli jak se jí její dva "spolucestující", Karel a Justýna snaží pomoci. Jak tam leží na silnici v bezvědomí, pravou nohu zkroucenou v nepřirozené pozici pod sebou. Načež přijela sanitka a Marii odvezla. Šli poté za Karlem a Justýnou na nádraží. Sedli si do posledního, čtrnáctého vagónu, do předposledního kupé na svá místa k oknu. Do kupé po chvíli vstoupili starší manželé s malým psíkem. Druzí dva, Karel a Justýna seděli v druhém voze za lokomotivou. Vlak se řítil noční krajinou, s první dvojicí neměli kontakt. Zhruba po hodině vlak začal brzdit. Blížila se zastávka na trase. Velké město, na jehož jméno si pod vlivem události nemohli vzpomenout. Vlak zastavil u perónu, Michal sedící u okna proti směru jízdy ještě v pravém oblouku si všiml jak do předních vozů nastoupily dvě hlídky policistů. Též zpozoroval další hlídku blížící se k jejich vagónu. Ve vzdálenosti cca sto padesát metrů. Jan uviděl, jak jsou z předních vagónů vyvádění čtyři lidé, mezi kterými poznal po přiblížení monokulárem Karla a Justýnu. Hrklo v něm a upozornil na to Michala. Hlídka policie se přiblížila na tři vozy. Oběma to začalo docházet, že si jdou pro ně. Že v té Vídni... .
Oba popadli batohy, kufry nechali být a zvedli se. Na dotaz od staršího pána kam jdou řekli že do jídelního vozu. Ještě starší manžele poprosili jestli jim pohlídají kufry a s díky vyšli na chodbu vagónu. Na konci vagónu vzali za dveře. Byly zamčené. Jan vyndal z batohu čtyřhran, tím odjistil dveře které by jinak vedly do dalšího vagónu a oba vyskočili ven do kolejiště. Dveře za sebou zavřeli.
Za půl minuty oba policisté vstoupili do vagónu. Do kupé šli najisto. Našli tam oba starší manžele, legitimovali je a zeptali se jestli byl s nimi v kupé někdo další. Oba manželé řekli že ano. Dva asi 30ti letí chlapi. Na dotaz kam šli pán odpověděl že si vzali batohy a odešli do jídelního vozu.
A paní řekla: ještě nás poprosili ať jim pohlídáme kufry. A ukázala na poličku nad sedadlem kde trůnily dva velké kurfy s kolečky. Policisté se rozloučili a odešli do osmého, jídelního vozu. Kde však žádní dva třicetiletí muži nebyli. Toto ohlásili do vysílačky a další tři hlídky začaly prohledávat vlak. Ti dva policisté, co zpovídali starší manžele se k nim vrátili zpět a jeden z policistů, ten menší se jich zeptal: kam šli ti dva?

Pán: přeci do jídelního vozu. Říkali že mají hlad.

Policista: mám na mysli směr jejich chůze.

Starší pán ukázal za sebe. Na což jeho žena zareagovala: hlupáku, tam žádný jídelní vůz není. Tam je konec vlaku. Jídelní vůz je na druhou stranu.

Policista zvedl hlavu, podíval se na svého kolegu a oba vyšli na chodbu. V posledním kupé nikdo nebyl. Na WC taktéž ne. Oboje boční dveře byly zavřené a zablokované. Nešly tak otevřít. Větší policista vzal za spojovací dveře. A ty se .. otevřely. Oba policisté koukali dolů do kolejiště. Na slabě osvětlené pražce a štěrk. A došlo jim to. Ti dva jsou pryč.

[drigon]

Michal s Janem po vyskočení do kolejiště bleskově přeběhli dvě koleje a zalezli pod plachtu překrývající zemědělský stroj na vagónu nákladního vlaku který stál na této koleji. Všimli si totiž že je k vlaku zapřahována druhá lokomotiva.
"Asi ta první nestačila", řekl Jan a už s Michalem mizel pod plachtou. Škvírou viděli chlapa jak jde okolo vlaku, tahá za táhla načež se ozve syčení vzduchu z brzd. Po deseti minutách se vlak rozjel. Jel poměrně pomalu, uhnul bokem z hlavní trati a po ujetí asi dvou kilometrů zastavil.
Oba kamarádi vykoukli zpoza plachty ven. Viděli tovární budovy a frekventovanou silnici vedle kolejí. Než se stačili dohodnout co udělají se vlak rozjel zpátky. Rychlostí chůze. Oba čekali co z toho bude. Zepředu se občas ozývaly rány, které se blížily. Zaslechli ránu před svým vagónem a Jan zpozoroval jak vagón před nimi odjíždí.
Vypřáhli vagón před námi, řekl a vzápětí se jejich vagón přehoupl přes vrchol kopce a rozjel se dolů. Než stačili cokoliv udělat přišlo prudké zpomalení provázené skřípotem. Jak zabraly kolejové brzdy. Vagón poté přejel přes výhybky a pokračoval dál po jedné koleji. Po asi dvě stě metrech přišlo zadrnčení a vagón se zastavil. Chlap, co stál vedle zpoza kola vyndal zarážku a po deseti metrech vagón měkce dosedl na další vagóny. Po chvíli přijelo několik dalších vagónů a pak už byl klid. Chlap odešel pryč a Michal s Janem přemýšleli co dál.
Všimli si jak lokomotiva která jejich vlak odtáhla na seřadiště přivezla vlakovou lokomotivy s pěti vagóny a najela s ní na jiný vlak.

Michal: hele, oni ho připřahují na jiný vlak. A ta posunovací lokomotiva jede pryč. Čekali co bude dál. Sledovali vozmistra klepajiciho kladivem do kol vagónů. Šel nejprve po jedné a pak druhé straně vlaku. Poté předal strojvedoucímu papíry a rozloučil se s ním. Viděli jak strojvedoucí někam volá, načež pomalu popojel k návěstidlu.
A jelikož nějakou dobu slyšeli štěkat psy se rozhodli. Teď nebo nikdy. Vylezli zpoza plachty, přeběhli pět kolejí a naskočili na vagón. Michal se podíval dovnitř.

"Nic tam není." Pronesl a už lezl nahoru.

"Bacha na dráty". Houkl Jan. Michal se přikrčil a tak aby jeho silueta co nejvíce splývala s vagónem vlezl do vagónu. Jan vlezl dovnitř za ním.
Vagón byl prázdný. Na podlaze byla loužička vody, jinak nic jiného. Oba kamarádi si vytáhli láhve s pitím, ale jak dali hrdla do úst a začali pít s sebou vlak prudce škubl a rozjel se. Oba kamarádi se tak polili.
Jízda byla dost nepříjemná, kovovou skříní čtyřnápravového vagónu se proháněl prudký vítr. Oba si natáhli kapuce a čekali co bude dál. Noc se pozvolna přehoupla do druhé poloviny.
Jeli zpět po stejné trati po jaké přijeli.

Karel s Justýnou byli tou dobou u výslechu. Kde tvrdili že tu sraženou ženu neznají. Seděla s nimi prý v kupé a začali si povídat až cestou. A jelikož měli stejnou cestu se dohodli že půjdou spolu.

Na dotaz proč tak učinili oba odpověděli to samé:"chodit o samotě po městě se nedoporučuje. Z důvodu okradení kapsáři a možného "obohacení " samostatně jdoucích žen. Proto jsme se domluvili že půjdeme všichni tři spolu".

[drigon]

Loď Severního kříže Mahindra, na jejíž palubě sloužil Panenka ve funkci kuchaře se vydala na plavbu přes Středozemní moře. Cesta jí trvala dva dny, načež zakotvila u pobřeží Afriky. Panenka sledoval z kulatého okénka lodní kuchyně proud člunů jak do Afriky odváží mladé Evropany jenž vystoupili do služeb Severního kříže. A zpět vozí pomocníky Severního kříže, kteří se dali nalákat příslibem sladkého života v Evropě. Toto trvalo celý den, načež se loď zhruba ve tři hodiny ráno vydala na zpáteční cestu. V Itálii zakotvila po dvou dnech plavby. Pryč tak byla pět dní.
Během zpáteční plavby nesl Panenka vrchnímu strojníkovi do klimatizovaného velína objednané zákusky. Chvíli si povídali, načež se Panenka vrchního strojníka zeptal: cestou k vám jsem si všiml jak strojník odebírá olej z motoru. Něco se děje?

Vrchní strojník: proč se ptáš?

Panenka: po lodi běží zprávy že je něco s motorem.

Vrchní strojník: už posledně se v oleji objevily kovové piliny. Jestli tam budou dál budeme muset zadokovat a nechat motor opravit.

Panenka: dovolená by bodla...

Vrchní strojník: to máš pravdu. Poslední dobou je docela o strach vyplouvat na moře.

Panenka:???

Vrchní strojník: ty to nevíš? Alhambra se ztratila na zpáteční cestě do přístavu. Probíhá pátrání. Zatím nic nenašli...

Panenka: ta je letos už sedmá... .

[drigon]

Nákladní vlak v jehož vysokostěnném vagónu se krčili Michal s Janem uháněl krajinou. Na východě začínalo svítat, když vlak odbočil z hlavní trati a zastavil na nádraží. Jan opatrně vykoukl ven aby uviděl jak z lokomotivy vystoupil strojvedoucí, utáhl ruční brzdy na třech vagónech za lokomotivou a odešel do lokomotivy. Po chvíli se sběrač lokomotivy spustil dolů, v lokomotivě zhaslo světlo. Strojvedoucí vystoupil, zamkl dveře a odešel pryč.
Michal s Janem naznali že tady jejich vlak končí. Na nádraží uviděli další vlaky, ale jak poznat který kam jede. Čekali, nic se nedělo. Po desáté hodině zpozorovali pána ve špinavém pracovním oblečení s kapucí na hlavě jak studuje papíry umístěné v okénkách na bocích vagónů. Najednou mávl rukou, objevili se další tři lidé, podle postav dvě ženy a muž a všichni čtyři bleskově vlezli dovnitř do vysokostěnného vagónu.

Jan: ten chlap studoval ty papíry. A pak vlezl do vagónu s ostatními. Navíc mi to přišlo že mluví česky. To je zajímavé.

Michal: tak se podíváme co tam je. Opatrně se rozhlédl, nikoho neviděl a vylezl ven z vagónu. Došel k druhému vlaku kam vlezli ti čtyři.

[drigon]

Pánové Balzagette a Metuzalém se bavili s Martinem. Rozhovor se týkal jedné německé druhoválečné střely určené proti betonovým bunkrům. Šlo o podkaliberní šípovou střelu nazvanou Rochling. Střela měla podobu dlouhé trubky s vysouvacími křidélky na konci. Její přední část byla vyrobena z velmi tvrdé chromvanadiové oceli a v zadní duté části byla uložena výbušnina. Střela byla opatřena vodícími kroužky jenž po výstřelu z děla odpadly, načež se vysunula křidélka a vzhledem ke své délce, váze a rychlosti měla obrovskou průraznost. Neboť se její kinetická energie soustředila na velmi malou plochu.

Martin k tomu dodal: těmito střelami byly zkušebně ostřelovány naše pohraniční pevnosti. Hlavně na kralicku. Dodnes je tam spousta těchto střel zapíchlých v betonových stěnách bunkrů. A některé prošly dovnitř, kdy dokázaly prorazit i velmi tlusté betonové stěny. V té době Němci zkoušeli i ostřelování bunkrů horní skupinou úhlů. Střelu vystřelili nahoru až na hranici stratosféry a tato nabrala během svého pádu obrovskou rychlost. Jak to před rozpadem psali na vebu bunkry.net Tyto střely pak byly schopny prorazit i velmi silnou vrstvu násypu na pevnostních chodbách a zasahovat tak objekty i hluboko pod zemí. Bez problémů dokázaly prošpikovat i chodbu 15 metrů pod zemí, kdy prošly násypem s kameny, stropem i podlahou chodby a skončily ve skále pod ní. Podle některých údajů se byly tyto střely schopny zarýt až sto metrů hluboko. Avšak v té době byl problém s přesností těchto střel vypalovaných vysoko do stratosféry.

ro-07.jpg (4.69 KiB) Zobrazeno 1591 x

Pan Balzagette: a použili je Němci naostro? Nepamatuji se že bych o tom někde četl...

Martin: naostro je prý nepoužili z obavy před jejich prozrazením a použitím nepřítelem. Avšak značné množství těchto střel vydrželo ve výzbroji dlouho po válce. A teď se podržte: byly ve východním Německu. Tudíž jejich konstrukci i způsob použití museli znát Sověti. Předchůdci Rusů.

Pan Balzagette: že vy tím míříte...

Martin: přesně tak. Mířím tím na kinetické hlavice systému Orešnik. Ty též padaly z velmi vysoké výšky a fungovaly na principu kinetické energie.

Pan Balzagette: takže vy si myslíte že granát Rochling byl pradědeček kinetické hlavice systému Orešnik?

Martin: vůbec bych se tomu nedivil. Princip fungování hlavice je stejný. Jen doba přinesla nové možnosti odpalu a zaměření. Kdy se takováto střela dokáže dostat velmi hluboko do chráněného objektu který následně zničí. Ať už vlastním výbuchem, či výbuchem zasaženého objektu.

Pan Metuzalém: proti tomu se dost těžko bránit...

Martin: dá se proti tomu bránit. Ale to musíte mít funkční protiraketovou obranu, průmysl schopný ji vyvinout a vyrobit. A lidi schopné ji obsluhovat. I když musíte počítat s tím, že něco může projít. Na což je zase dobrá diverzifikace výroby na víc míst.

Pan Metuzalém: ale to jedna země asi nedokáže.

Martin: jedna těžko. Ale když se jich dá víc dohromady to možné je. Asi tak jako u nás ve Spřátelených územích, kde si každá územní jednotka vyrábí základní zbraně a výrobky sama. A na ty sofistikované se síly spojují dohromady.

[Rafael]

V el. kroužku se občas prováděla i osvětová činnost včetně promítání starých filmů.
Třeba akce Signum Laudis

- "Tak to byla celkem síla dámy a pánové ten film co nám doporučil p. Metuzalém. A tvrdil, že tou válkou za císaře pána a jeho rodinu si prošlo i několik jeho předků a příbuzných".

Petr:
- "Ono to moc připomíná to úsloví, nebo spíš citát od K.H.Borovského.
Nechoď, Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.“

Ludvík:
Já bych tady, i když vím, že je to mimo téma toho filmu, zmínit se o akci jedné z Amazonek kterou provedla ve Městě. Nemůžu říct které protože si to nepřeje. Ale já se pochlubit musím, nedá mi to. Já jsem ji s tím trochu pomáhal".

Cedule ve Městě před mešitou.jpg (67.33 KiB) Zobrazeno 1576 x

- "Jo, to je dobrá blbinka ta se tam určitě bude někomu líbit. A jen mě napadlo když se k tomu autorství nechce příznat... Nemá náhodou ona s něčím podobným nějaké zkušenosti?"

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Michal došel k vagónu kam vlezla čtveřice lidí. Zadíval se na papír v okénku na boku vagónu. Viděl tam různá čísla která mu nic neříkala. Avšak co mu smysl dávalo byly dva názvy stanic. Stanice odesílací bylo město v Rakousku. Avšak stanice přijímající byly: CESKE BUDEJOVICE. To ho hned napadlo že vlak jede nazpět. Ihned doběhl zpět a řekl to Janovi. Jan z vagónu vyndal oba batohy a vylezl též ven.

Tou dobou už o Michalovi a Janovi věděla čtveřice vlezlá ve vagónu, kdy si jich všimla jedna z žen. Okamžiku na ně upozornila zbytek skupiny a vznikla tichá debata jestli ty dva neznámé cestující v civilním, avšak špinavém oblečení pozvat k sobě. Neboť po rozpadu nebylo cestování jen tak a podobná setkání mohla stejně tak dobře skončit jak celoživotním přátelstvím, tak i bojem na život a na smrt. Nakonec když viděli že oba chlapi mluví též česky a z toho co zaslechli vyrozuměli že jedou též domů se rozhodli že je k sobě pozvou. Žena, která Jana s Michalem uviděla jako první vykoukla z rohu vagónu sousedícího s plně naloženým vagónem "giga Wood" (vysoký klaničák na dřevo -dvojče) a na oba potichu zavolala: "vlezte dovnitř tudy, ať vás nevidí kamera". Michal s Janem vlezli dovnitř vagónu a sedli si na zbytky dřev na podlaze vagónu. Všichni na sebe koukali. Jako první promluvil vousatý muž s holou hlavou.

Taky do Budek (přezdívka Českých Budějovic)?

Michal: nejspíš jenom do Veselí nad Lužnicí. Pak budeme pokračovat na druhou stranu.

Plešoun: nevypadáte že by jste často jezdili na nákladech. Poprvé?

Jan: jedeme poprvé. Přišli jsme o peníze a doklady a nemáme se jak jinak vrátit domů.

Žena: že vás okradli ve vlaku?

Jan: ano.

Žena: předpokládám že klasika. Jdete uličkou po vagónu, stojí tam chlapi a když je míjíte se na vás natlačí a strčí vám nůž pod žebra. Než se nadějete se objeví houf děcek a vyberou vám kapsy.

Jan: odkud to víte?

Plešoun: arabské gangy to tak dělají. A na další zastávce...

Michal: nás vyhodili ven z vlaku.

Plešoun: a ty batohy? Ty vám nevzali?

Michal: měli jsme je v kupé. Kde jsme je nechali když jsme šli do jídelního vozu. Starší manželé co tam cestovali s námi nám slíbili že je pohlídají.

Plešoun: a dál...

Michal: vrátili jsme se do kupé. Pak přišel průvodčí a jelikož jsme neměli ani lístky ani doklady nám řekl že nás na další zastávce vyhodí z vlaku. A to nás už jednou předtím kontroloval. Vůbec ho nezajímalo že nás okradli. Prostě nás vyhodil z vlaku a hotovo. Bez dokladů, bez peněz. Alespoň že nám zůstaly batohy.

Jan: všiml jsi si jeho jména na jmenovce?

Michal: ne.

Jan: Ahmed.

Michal: cože?

Jan: slyšíš dobře. Ahmed.

Žena: členové těch gangů jdou někdy dělat průvodčí. A to ať skutečně či falešné, přičemž si tipují potenciální oběti. Apropo, a kam jste jeli?

Jan: do továrny blízko italských hranic. U nás v Baťáku není práce. A jelikož jsme oba dříve před rozpadem pracovali jako delegáti cestovek jsme se bez problémů domluvili na práci jinde. A vy?

Žena: vracíme se ze sklizně z Itálie. A jelikož nechceme riskovat okradení ve vlaku jezdíme na nákladech. Je to dobrodružství a zároveň svoboda.

Jan: a jak poznáte kam ten vlak jede?

Žena: zrovna tak jako vy. Podle nálepek na vagónech.

Jan: to nemáte strach že vás chytí?

Plešoun: když víte co dělat a jak se obléknout je riziko malé. A i kdyby nás maximálně vykáží ven. Nesmíte nadražákům překážet či jim jinak vadit. Pak si vás nevšimnou. Obvzláště když máte špinavé pracovní oblečení. Což má na sobě spousta pracovníků různých firem pracujících na dráze.
Žena: na vás jsem viděla že jedete poprvé. A jelikož jsem nechtěla riskovat že na sebe díky své neznalosti a civilnímu oblečení upoutáte pozornost která může skončit prohlídkou celého vlaku jsem ostatní přesvědčila ať vás vezmeme k nám.
A máte v batozích něco na převlečení?

Jan: já jen mikinu a ponožky..
Michal: to samé.. Velké kurfy nám zůstaly v zavazadlovém voze.

Žena: to už tam stejně nejsou...

Plešoun hrábl do velkého pytle který měl s sebou a Janovi podal rozdrbanou montérkovou kombinézu. Jeho kolega udělal to samé a Michal s Janem si přes civilní oblečení oblékli rozdrbané kombinézy. Vypadali tak jako organická součást party.

Vlak mezitím pokračoval v cestě.

[drigon]

Policie Vídeň.

Karel s Justýnou zůstávali zadržení. Policisté prohledali jejich zavazadla a našli v nich pouze běžné věci. Oblečení, hygienické potřeby, cestovní atlas a nějaké drobnosti. V batohu měli mimo běžných věcí každý malou lékárničku a v ní mimo zdravotnického materiálu krabičku s malými hřebíky. Což detektiva upoutalo, obzvláště když stejnou krabičku s hřebíky nalezli v batohu nyní již zesnulé Marie.

V kufrech Michala a Jana nalezli oblečení a hygienické potřeby.

Detektiv si Karla a Justýnu každého zvlášť zavolal k výslechu. Oběma předložil krabičky s hřebíky a řekl: tu samou krabičku s hřebíky jsme nalezli v batohu přejeté ženy. Co mi k tomu řekněte?

Oba tvrdili že je to jen náhoda. Nějaké hřebíky. Ty si prý každý může koupit v libovolném množství. Tudíž nechápou co s nimi řeší.

Po třech výsleších se stejným výsledkem se detektiv vydal poradit se svým nadřízeným jak s zadrženou dvojicí naloží.

[drigon]

Mezitím v nákladním vlaku.

Michal s Janem se postupně seznamovali s čtveřicí. Ti se představili jako Olga a Matěj. Druhá dvojice byly Klára a Hans.
Jméno Hans upoutalo pozornost Jana. On je Němec? Zeptal se.

Klára: ano, on byl dřív Němec. Než do jedné internetové diskuse o nelegální migraci napsal "tak tohle už nezvládneme". A pak měl co dělat aby utekl za kopečky. A stejně by mne zajímalo jak je možné že se tato etnika množí jako králíci a chlap tam může mít více ženských.

Matěj: snad by jsi nechtěla být jednou z několika. Takhle je tvůj chlap jenom pro tebe.

Klára nebyla na přednášce pana Balzagetteho týkající se sociálního darwinismu. Kde byla tato problematika objasněna.
...

Pan Balzagette si srovnal mikrofon a spustil: minule jsme si řekli, že podstatou sociálního darwinismu je to, že na území kde je lidská společnost vystavena určitým podmínkám dojde časem k tomu, že na tomto území začnou převažovat lidé kterým tyto podmínky vyhovují či kteří na nich dokáží vydělat. Do určité míry zůstávají i lidé kterým se podmínky sice nelíbí, ale nedají to najevo. Ostatní jsou vyeliminováni, odcházejí či proběhne jejich asimilace (převýchova).
Nelegální migranti, jenž jsem přišli z Afriky a blízkého východu byli po celé generace vystavení podmínkám kdy přežití celého kmene či klanu záviselo na jeho početní síle a bojeschopnosti. A to z toho důvodu, že po letech hojnosti nastávají léta chudá kdy nedostatek vyprovokoval válku o zdroje. Kdy přežily klany a kmeny s velkým počtem členů a agresivní v boji.
Zde si musíte uvědomit že i tyto silné kmeny a klany měly též ztráty na živé síle. I někteří jejich bojovníci padli. Tudíž pokud je za běžné situace počet narozených dětí mužského a ženského pohlaví 1:1 došlo za této situace ke stavu kdy byl v kmenu přebytek žen. K nimž se mohly připojit ženy z vychlazeného kmene. To by v případě monogamních vztahů znamenalo že by se část žen neúčastnila rozmnožovacího procesu. Což by kmen do budoucna oslabilo.
Což bylo důvodem proč může mít v jejich podmínkách muž více žen. Kdy je cílem přežití kmene, maximální zvýšení jeho síly v co nejkratším čase a tím i přežití rodiny. Nic jiného za tím nehledejte. Jen přirozený výběr. Kdy přežijí jen ti kdož se dokáží podmínkám na místě kde žijí co nejlépe přizpůsobit. Případně takoví kteří si dokáží podmínky přizpůsobit k obrazu svému.

Toto vše platí pokud se tito lidé dostanou do jiného prostředí. Kdy mají dostatek všeho a nemusí pracovat. Co udělají? Přeci to, co se jim po celé generace osvědčilo. Začnou se množit jako králíci, neboť podvědomě očekávají v budoucnu boj. Ví, že to tak dělají prakticky všichni členové jejich etnika. Ví, že když se přizpůsobí domácím s monogamními vztahy a malým počtem dětí se časem dostanou do takového oslabení že je jejich soukmenovci kteří se nepřizpůsobí v nastalém boji smetou. Jsou jako divoký hustý les kde se stromy derou za světlem aby přežily. Strom který zaváhá umírá v temnotě stínu.

Spousta z vás napadne co s tím. Řešení je jednoduché. Tvrdě a důsledně trvat na našich podmínkách. Našich podmínkách na našem území. Kterým jsme přizpůsobeni. Ve kterých žijeme. Tím bude sociální darwinismus pracovat v nás prospěch, neboť ti kteří se nám nepřizpůsobí budou vyselektováni (půjdou jinam).

Pan Balzagette se napil a pokračoval: Některé souvislosti mohou být skryté a uvědomíte si je až po delším studiu. Kdy zjistíte jak spolu věci souvisí a jaké jsou řetězce příčin a následků včetně jejich vzájemných souvislostí. Které utváří naši společnost tak jako společnosti v našem okolí a způsoby jak spolu tyto různé společnosti interagují. Celý tento proces je dynamický a pokračuje stále vpřed. Stejně tak jako dny, měsíce a roky v kalendáři.