Další změny se týkaly ochrany která byla památeční. No, nebyla památeční, ale památková. Ohledně tohoto tématu se rozhořely vážné dohady i mezi členy Velké sedmy. Někteří tvrdili že je věcí majitele co se svojí nemovitostí udělá. Další byli názoru že mezi kulturní povědomí národa patří i jeho kulturní památky. Které je nutné uchovat budoucím generacím. K čemuž však jiní dodávali že i v minulosti se stavby vyvíjely, byly přestavovány a leckdy i demolovány, to aby na jejich místě mohla vyrůst stavba nová, splňující nové požadavky a naplňující poznatky své doby. Protože kdyby se trvalo na minulosti by dodnes tekly splašky po ulici, obsah nočníků naplněných během noci by byl ráno vylit na ulici ("chlapi, nevylévejte ten nočník z okna, podívejte se jak vypadám,..."
), ve městě by byly doškové střechy (jak parádně to hořelo...) a po ulici by jezdili koně, bo auta se do starého města nehodí.
Bylo kolem toho spoustu dohadů, nakonec se shodli na tom že je nutné umožnit postupný vývoj, neboť i v minulosti se města a vesnice vyvíjely. Avšak se zachováním významných objektů. Proto bylo rozhodnuto že důležité objekty, jako hrady, zámky, kostely a jiné význačné objekty či jejich soubory budou ponechány v režimu památkové ochrany s tím, že tato ochrana nebude moci omezovat jejich okolí. Skončila tak praxe kdy památkář vystoupal na vrchol kopce kde byl hrad, podíval se dolů a tam kde dohlédl zavedl ochrannou zónu kde si lidé bez jeho souhlasu a certifikované firmy nesměli vyměnit ani tašky na střeše. A nebo, ta hrůza si namontovat solár. Toto skončilo, bylo věcí majitelů nemovitostí jak s nimi naloží. Okolí chráněných objektů se tak mohlo vyvíjet přirozeně, tak jako tomu bylo i v minulosti (kdybychom se ponořili o mnoho staletí zpět, na místě dnešních domků by byly zemljanky, dřevěnice a podobné objekty, jenž byly postupně nahrazovány objekty poplatnými své době. Což trvalo ve své podstatě až dodnes. Než došlo k zakonzervování).
Další změna se týkala stáří objektů. Bylo stanoveno že objekt který bude v soukromém vlastnictví bude muset být minimálně sto let starý a s památkovou ochranou bude muset souhlasit jeho majitel (či všichni majitelé). Neboť se tato změna dotkne jeho práv a povinností.
Tudíž shrnutí bylo následující.
-Stáří objektů minimálně sto let.
-U nově zavedené památkové ochrany soukromých nemovitostí s ní musí souhlasit majitel či majitelé objektu. U objektů ve státním vlastnictví rozhoduje rada obce pod kterou objekt spadá.
-Pamatková ochrana se vztahuje jen na konkrétní objekt či soubor objektů. Na okolní objekty nemá vliv -> konec ochranných zón.
-Technické stavby, jako jsou například mosty musí být schopny bezpečně splňovat současně i předpokládané budoucí zatížení na ně kladené. Nebude-li tento požadavek jejich konstrukce splňovat z důvodu technické nedostatečnosti (opotřebení, únava materiálu,.. ) musí být nevyhovující konstrukce nahrazena konstrukcí poplatnou současným technickým poznatkům a splňující současné i předpokládané budoucí zatížení.
K poslednímu bodů bylo dodáno že díky postupnému vývoji a technickému umu inženýrů, techniků a stavitelů vznikla mnohá díla která obdivujeme dodnes. Díla která mnohdy nahradila díla předchozí, již nevyhovující či dokonce nebezpečná. Byl to vývoj a naše poznání, které nám umožnilo budovat mnohá inženýrská díla nad kterými leckdy zůstává rozum stát. Avšak tak jako naše životy jsou konečné se jednou i čas těchto děl nachýlí ke svému konci a budou muset být nahrazena. Díly novými, poplatnými své době a její technické úrovni. Doufejme že pokročilejší.
Domluvil pan Balzagette a uklonil se.
Koukej tak, aby jsi viděl.
