Udrzeni kalendare, urceni jara.
-
mr_tricoder
- Příspěvky: 76
- Registrován: 25.02.2012 8:26
Udrzeni kalendare, urceni jara.
Zdravim, mam dotaz jak udrzet kalendar a urcit jaro (dobu seti) bez dnesnich samozrejmosti.
-
Fabulous
- Administrátor
- Příspěvky: 8840
- Registrován: 17.09.2011 21:33
- Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
- Bydliště: Praha a okolí
- Kontaktovat uživatele:
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Tak tohle máme vyřešené už nejméně 2000 let?
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
keď už inak nie, na niektorých hodinkách je aj dátum 
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Robinson ?
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
rovnodennost a slunovrat se da poznat i bez kalendare...
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Prostě prohlásíš: Od teď je jaro a nikdo ti do toho kecat nebude. 
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
asi sem hloupy , ale jak? posun kazdy den jsou dve minuty, takze nevim jak to urcit bez kalendare.JimmyJazz píše:rovnodennost a slunovrat se da poznat i bez kalendare...
Ale je mi jasne, ze to jit musi
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Jarní rovnodennost nastává v okamžiku, kdy deklinace Slunce je nula a roste. V období kolem rovnodennosti se deklinace Slunce mění o 0,4° za den. Budu-li měřit deklinaci Slunce s přesností na 0,1°, zjistím okamžik rovnodennosti s přesností na čtvrt dne.
Měřit bez jakýchkoliv pomůcek nelze. Asi nejjednodušší s ohledem na vybavení bude měření na horizontu. Zaměřím azimut Slunce při východu nějakou vodorovnou latí a večer, aniž bych s latí pohnul, pozoruji s ní západ Slunce. Jenom v době blízko rovnodennosti zapadá Slunce o 180° dál, než vychází. Pokud umím zaručit, že lať je vodorovná a pokud bude obzor dostatečně nízko, lze tuto metodu upřesňovat odhadem malých vertikálních a horizontálních úhlů (Slunce má 0,5°) a k tomu započíst i refrakci (též půl stupně). Při pečlivosti, vhodném zpracování a při počasí přejícím po několik dnů by mohla být výše uvedená přesnost dosažitelná.
Řada dalších možností je spojena se znalostí směru polární osy, tedy i k ní kolmé roviny a dále na schopnosti vyrobit tomu odpovídající byť i jednoduché měřící pomůcky.
Zcela principiální možností jak "od nuly" zjistit nejen okamžiky rovnodenností, ale i délku tropického roku, zeměpisnou šířku, sklon ekliptiky, excentricitu i délku perihelia, je několikaleté měření polední výšky Slunce.
zdroj: http://www.astro-forum.cz/cgi-bin/yabb/ ... 1172249348
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
A co počítat úplňky? Není to sice přesné na dny, ale měsíce se podle toho počítat dají. Vychází to tak že je 12 ůlpnklů v roce a každý třetí rok jich je 13.
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Docela dobrá otázka. Kolik lidí dnes spoléhá na kalendář v mobilu, počítači, tv, etc. . V případě velkého kolapsu spojeného s EMG pulzem, tak bude nezbytné, aby se rodiny nebo i pověření "strážci kalendáře/času" v komunitě vrátili k papírovým kalendářům a udržovali přehled o chodu času.
Navíc "oficiální" radiové vysílání po PA situaci by určitě mimo jiné prospělo tím, že by pomáhalo lidem se časově synchronizovat.
Navíc "oficiální" radiové vysílání po PA situaci by určitě mimo jiné prospělo tím, že by pomáhalo lidem se časově synchronizovat.
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Na tohle téma jsem našel pěkný článek..
SVÁTKY: Ručičky hvězdných hodin keltského kalendáře
(Vladimír Mátl – 4.5.2003)
I když se velice často setkáváme s názorem, jak úžasné (a mnohdy nepochopitelně přesné) museli mít naši předkové znalosti o astronomii a kalendáři, zdá se, že celá věc je mnohem jednodušší.
To, že my máme velice přesné a složité přístroje ke stejným účelům nikterak neznamená, že stejně přesně a složitě určovali čas naši předkové. Zkrátka a dobře - neumíme překročit stín své vlastní technické ješitnosti.
Abych předložil zářný příklad, zahájím pasáží z článku Potíže s kalendářem aneb Beltine neexistuje jinak velice inteligentního pana Jiřího "Brabce" Moravského, který ve svém článku zcela vážně tvrdí následující věc:
Letní slunovrat tedy mohl (náš předek pozn. aut.) definovat dvojím způsobem - buďto jako den, kdy od slunce východu k slunce západu uplyne nejdelší doba) což ovšem asi nedokázal změřit, ale pravděpodobně intuitivně poznal, že tomu tak je) nebo praktičtěji jako den, kdy slunce v poledne stojí za celý rok nejvýš nad obzorem, čili stín vržený stejnou tyčí nebo menhirem je nejkratší. Pokud takovou délku stínu zjistil, mohl si udělat nějaké znamení, kam stín dopadl a příští rok čekat, až ten den nastane. Rovněž tak mohl pomocí značek měřit výšku slunce nad obzorem a dosáhnout tak slušně přesného stanovení dne slunovratu…
Ano, je to klasická ukázka toho, jak jsme ve vleku moderní vědy. Na zjištění data slunovratu nemusíme totiž mít naprosto žádnou technickou pomůcku.
Ručička jménem Slunce
Chce to jen trochu systematičnosti. Stačí totiž pouze každý den, pokud není zamračeno, pohlédnout ze stejného místa na zapadající Slunce. (Nebo na vycházející, pokud se dokážete vzbudit těsně před jeho východem.) Ono totiž zapadá (vychází) každý den o kousek jinde. Jak se tak blíží léto, posunuje se čím dál tím více na sever, až se o jednoho dne "zastaví" (my ze školy víme, že 21. června) a začne se "vracet" směrem k jihu. Odtud také český název slunovrat. Podobná situace je při zimním slunovratu, kdy západ Slunce dosáhne nejjižnější polohy a začne se "vracet" k severu. Jestliže máte alespoň jedno okno obrácené směrem na západ, můžete si to ověřit na vlastní oči. Tyto dva dny, nebo svátky, chcete-li, se tedy dají zjistit poměrně snadno.
Poněkud složitější je přibližné zjištění dne rovnodennosti, ale ani na to nemusíte mít žádné zvláštní astronomické znalosti. Jestliže Slunce zapadá přesně v polovině mezi oběma "slunovratovými" body, je (s rozdílem několika dní) skutečně rovnodennost. Tady už to chce nějakou tu pomůcku - stéblo trávy, kus provázku - a samozřejmě zapamatovat si, u jakého orientačního bodu na obzoru právě ta zmíněná polovina leží. Proto je část pravěkých jednoduchých "astronomicky orientovaných objektů" vybavena nějakými dvěma kameny či kůly, kterými si dávní lidé "poznamenali" nejen body slunovratu, ale i bod rovnodennosti. Získali tak doslova "věčný kalendář", který se nemusel ohlížet na to, zda je zrovna přestupný rok či nikoliv. Slunce si ho korigovalo samo.
Tato jednoduchost je samozřejmě něčím zaplacena - totiž nepřesností. Jednak je tu otázka počasí - když je delší dobu zamračeno, těžko zjistíte, jestli se Slunce už "vrací", či nikoliv. Navíc jsou okolo slunovratu místa jednotlivých západů (východů) Slunce velice blízko sebe - ono to funguje podobně jako když chcete obrátit směr jízdy vašeho automobilu - taky před obrátkou o 180 stupňů nejprve pořádně zpomalíte...
Myslím si však, že chyba o dva tři dny našim předkům (tedy i Keltům) příliš nevadila. Ostatně mám silné podezření, že naše současné Vánoce jsou oproti zimnímu slunovratu zpožděny právě proto, že původní laičtí pozorovatelé chtěli mít jasno, zda se Slunce skutečně "vrací", a tak si se svátky raději pro jistotu pár dní počkali.
V případě rovnodennosti se u pravěkých "observatoří" ukazuje, že naši dávní předci skutečně postupovali výše zmíněným (či systematicky podobným) způsobem - jasně to ukazují jejich "chybně" zaměřené rovnodennostní vizíry (to znamená, že při pohledu z astronomicky orientovaného pravěkého objektu Slunce v tomto "nepřesném" termínu vycházelo nad výrazným objektem na obzoru, význačnou horou například). Je to jev tak běžný, že pro něj Zdeněk Myslivec, dlouholetý badatel v oblasti paleoastronomie razí název neolitická rovnodennost.
Tajemných čtyřicet dnů
No a právě tady se dostáváme k vlastnímu tajemství keltského kalendáře s jeho prapodivnými čtyřmi svátky. Pokud budete brát vážně to, co se o datu svátků Samain (1. listopadu), Imbolc (1. února), Beltine (1. května) a Lugnasad (1. srpna) v naší literatuře běžně píše, dospějete k názoru, že Keltové byli velice zvláštní lidé. Zjistili si slunovraty a rovnodennosti, ale vlastní oslavy konali v průměru o čtyřicet dní později. Proč? Je pravda, že tyto svátky měly své oprávnění v komunitě, která se živila zemědělstvím - okolo Beltine se začaly zelenat pastviny, o Lugnasadu bylo vhodné začít zapouštět krávy, o Samainu byl nejvyšší čas zahnat stáda do zimních útulků a pozabíjet přebytečné kusy, Imbolc byl prokazatelně prvním krokem k jaru...
Jenže jak přišli právě na těch zatracených čtyřicet dní? (Ono to dokonce ani pokaždé čtyřicet dní není, můžete si to zkontrolovat v kalendáři.) Proč ne třicet? Nebo pětačtyřicet? Navíc to bylo všechno poměrně pracné: nejprve zjistit slunovrat či rovnodennost, počítat pečlivě 40 dní a pak slavit. Nejsem ani zcela jist, jestli na všech zapadlých dvorcích uměli do čtyřiceti počítat. A i kdyby - vyžadovalo by to vést si pečlivě nějaké, byť primitivní záznamy, tedy jakýsi kalendář. Jevilo se mi to jako záhada nad záhady. Přitom takhle komplikovaná a z našeho pohledu nepraktická záležitost přežila pěknou řádku staletí. Dokonce měla tak tuhý kořínek, že křesťanská církev musela v daných termínech vytvořit odpovídající svátky vlastní!
Ručička jménem Měsíc
Nápovědu můžeme zcela paradoxně nalézt až na druhém konci zeměkoule. Jmenuje se lunární Nový rok. Hádejte kdy začíná (nebo ještě donedávna začínal) pro Číňany a další příbuzná etnika! Inu, po zimním slunovratu, ale nepravidelně - podle fází měsíce - mezi 21. lednem a 20. únorem. Nic vám to neříká? V tomto rozmezí se nachází 1. únor - náš starý dobrý Ibolc! Základ nejzákladnější spočívá v tom, že po zimním slunovratu počkáme na první úplněk. Následující novoluní pak určí hledané datum.
Jenže proč nenechat nějaké měsíční fáze plavat a spokojit se s "normálním" slunečním kalendářem, tak jak to děláme my? Domnívám se, že to byla zcela pochopitelná snaha dosáhnout tím nejprimitivnějším způsobem co největší zpřesnění data příslušného svátku. Jak už jsme si řekli - každý z nás, byť neastronom, dokáže prostým okem podle východů či západů Slunce zjistit s přesností na několik dní datum slunovratu i rovnodennosti. Pokud poté sleduje fáze Měsíce, úplněk pozná už mnohem přesněji - i když je nepříliš zdatný pozorovatel, splete se nanejvýš o den. No a zjištěný datum si upřesní v noci, kdy nastává nov - tam už je vše jasné: Měsíc buďto svítí tenkým srpkem, nebo zkrátka nesvítí. Pokud je zrovna pod mrakem, lze nov odhadnout například připočtením sedmi dní (odtud vzal svůj původ týden v našem kalendáři) k datu poslední čtvrti Měsíce, kdy vesmírný souputník naší Země tvoří na noční obloze dobře čitelné "půlkolečko".
Takže k zjištění data podivných keltských svátků nepotřebujete pravěkou astronomickou observatoř, ale znalost tří bodů na obzoru a většinu prstů na obou rukou...
Se zaváděním "úředního" slunečního kalendáře byl pak nejspíš postupem času každý z těchto pohyblivých svátků ukotven k určitému datu - zrovna jako se to stalo s lunárním Novým rokem v Japonsku, který byl roku 1872 s nástupem evropského gregoriánského kalendáře přiřazen "napevno" k 4. únoru. I když tam od té doby začíná nový rok jako u nás 1. lednem, dodnes nese zmíněný 4. únor název Kjúšógacu, doslova Nový rok podle starého kalendáře, a v den, který ho předchází se provádějí tradiční rituály vyhánění zlých duchů...
Moudrost dávných druidů
Takhle jednoduchý kalendář zcela vyhovoval řádu a rytmu života na zemědělských dvorcích, nicméně ke složitějším úkolům zjevně nedostačoval. A protože máme zprávy o tom, že druidové dokázali ovládat nejen počasí, ale i Slunce, je zcela jasné, že právě tato kněžská vrstva musela znát astronomii mnohem důkladněji - no, kdopak z vás (přiznávám včetně mě) dokáže "zhasnout Slunce" - rozuměj spočítat datum příštího zatmění? Nejspíš nás nebude zrovna moc. V druidské škole bychom se tedy museli ještě moc a moc učit...
Například o zmíněné tyči (či menhiru) a změnách jejího stínu v průběhu roku, o níž mluví pan Brabec ve svém článku. Druidové (alespoň ti z Galie) tento způsob měření času s velkou pravděpodobností znali. Pro žáčky to nebyla nikterak jednoduchá látka. Posuďte sami. Než bych se dopustil nepřesnosti, raději doslova cituji již zmíněného Zdeňka Myslivce:
Gnómon je řecké slovo a znamená něco jako ten který ví. V podstatě je to svislá tyč, u níž se sledoval průběh stínu jejího vrcholu. Stopy stínů jsou hyperboly, nejprohnutější o slunovratech: o letním je Slunce +23,44° nad nebeským rovníkem, o zimním -23,44° pod ním.
O rovnodennostech je Slunce na nebeském rovníku a stopa je rovná jako šňůra. Světové strany se určovaly tak, že se kolem gnómonu vyznačil indický kruh. Spojnice dvou průsečíků hyperboly a kruhu, o letním slunovratu body Z - V, vyznačuje západovýchodní směr. Severojižní směr S - J se vytýčil pomocí dvou oblouků kružnice téhož poloměru.
Délka poledního stínu metrového gnómonu je o letním slunovratu jen 0,5 m. Je závislá na zeměpisné šířce a deklinaci Slunce, na 50° zeměpisné šířky tg (50° - 23,44°) o letním slunovratu. O rovnodennostech je délka poledního stínu tg 50° = 1,192 m. V údolí Pádu na 45° jen 1 m, v Římě 8/9 m (dle Plinia st.).
Jednodenní změna délky poledního stínu je největší o rovnodennostech. U metrového gnómonu o 15 mm za 24 hodin. O slunovratech je neměřitelná.
Tento způsob určování rovnodennosti znalo antické Řecko a sluneční hodiny a sluneční kalendář nazývali pelekine, t.j. vlaštovčí ocas…
A protože skuteční druidi-učitelé již dávno vymřeli, doporučují případným vážným zájemcům o tuto problematiku prostudovat materiály o tzv. Colignijském kalendáři, pocházejícímu z doby okolo počátku našeho letopočtu. Jeho šestnáct sloupců po čtyřech měsících bylo sestaveno do pětiletého cyklu o dvaašedesáti lunárních měsících, plus dvou vkládaných jako vyrovnání k roku slunečnímu. Ale to všechno by bylo na dlouhé povídání. My ostatní nejspíš oslavíme Beltine pěkně z 30. dubna na 1. květen. Je to praktické už z toho důvodu, že na prvního máje máme státní (keltský?) svátek…
Původní zdroj je na odkazu níže..
http://www.fenomen.cz/kelt_otaz120.htm
P.S.Doufám že se původní autor tohoto článku nebude zlobit za jeho zkopírování zde...
SVÁTKY: Ručičky hvězdných hodin keltského kalendáře
(Vladimír Mátl – 4.5.2003)
I když se velice často setkáváme s názorem, jak úžasné (a mnohdy nepochopitelně přesné) museli mít naši předkové znalosti o astronomii a kalendáři, zdá se, že celá věc je mnohem jednodušší.
To, že my máme velice přesné a složité přístroje ke stejným účelům nikterak neznamená, že stejně přesně a složitě určovali čas naši předkové. Zkrátka a dobře - neumíme překročit stín své vlastní technické ješitnosti.
Abych předložil zářný příklad, zahájím pasáží z článku Potíže s kalendářem aneb Beltine neexistuje jinak velice inteligentního pana Jiřího "Brabce" Moravského, který ve svém článku zcela vážně tvrdí následující věc:
Letní slunovrat tedy mohl (náš předek pozn. aut.) definovat dvojím způsobem - buďto jako den, kdy od slunce východu k slunce západu uplyne nejdelší doba) což ovšem asi nedokázal změřit, ale pravděpodobně intuitivně poznal, že tomu tak je) nebo praktičtěji jako den, kdy slunce v poledne stojí za celý rok nejvýš nad obzorem, čili stín vržený stejnou tyčí nebo menhirem je nejkratší. Pokud takovou délku stínu zjistil, mohl si udělat nějaké znamení, kam stín dopadl a příští rok čekat, až ten den nastane. Rovněž tak mohl pomocí značek měřit výšku slunce nad obzorem a dosáhnout tak slušně přesného stanovení dne slunovratu…
Ano, je to klasická ukázka toho, jak jsme ve vleku moderní vědy. Na zjištění data slunovratu nemusíme totiž mít naprosto žádnou technickou pomůcku.
Ručička jménem Slunce
Chce to jen trochu systematičnosti. Stačí totiž pouze každý den, pokud není zamračeno, pohlédnout ze stejného místa na zapadající Slunce. (Nebo na vycházející, pokud se dokážete vzbudit těsně před jeho východem.) Ono totiž zapadá (vychází) každý den o kousek jinde. Jak se tak blíží léto, posunuje se čím dál tím více na sever, až se o jednoho dne "zastaví" (my ze školy víme, že 21. června) a začne se "vracet" směrem k jihu. Odtud také český název slunovrat. Podobná situace je při zimním slunovratu, kdy západ Slunce dosáhne nejjižnější polohy a začne se "vracet" k severu. Jestliže máte alespoň jedno okno obrácené směrem na západ, můžete si to ověřit na vlastní oči. Tyto dva dny, nebo svátky, chcete-li, se tedy dají zjistit poměrně snadno.
Poněkud složitější je přibližné zjištění dne rovnodennosti, ale ani na to nemusíte mít žádné zvláštní astronomické znalosti. Jestliže Slunce zapadá přesně v polovině mezi oběma "slunovratovými" body, je (s rozdílem několika dní) skutečně rovnodennost. Tady už to chce nějakou tu pomůcku - stéblo trávy, kus provázku - a samozřejmě zapamatovat si, u jakého orientačního bodu na obzoru právě ta zmíněná polovina leží. Proto je část pravěkých jednoduchých "astronomicky orientovaných objektů" vybavena nějakými dvěma kameny či kůly, kterými si dávní lidé "poznamenali" nejen body slunovratu, ale i bod rovnodennosti. Získali tak doslova "věčný kalendář", který se nemusel ohlížet na to, zda je zrovna přestupný rok či nikoliv. Slunce si ho korigovalo samo.
Tato jednoduchost je samozřejmě něčím zaplacena - totiž nepřesností. Jednak je tu otázka počasí - když je delší dobu zamračeno, těžko zjistíte, jestli se Slunce už "vrací", či nikoliv. Navíc jsou okolo slunovratu místa jednotlivých západů (východů) Slunce velice blízko sebe - ono to funguje podobně jako když chcete obrátit směr jízdy vašeho automobilu - taky před obrátkou o 180 stupňů nejprve pořádně zpomalíte...
Myslím si však, že chyba o dva tři dny našim předkům (tedy i Keltům) příliš nevadila. Ostatně mám silné podezření, že naše současné Vánoce jsou oproti zimnímu slunovratu zpožděny právě proto, že původní laičtí pozorovatelé chtěli mít jasno, zda se Slunce skutečně "vrací", a tak si se svátky raději pro jistotu pár dní počkali.
V případě rovnodennosti se u pravěkých "observatoří" ukazuje, že naši dávní předci skutečně postupovali výše zmíněným (či systematicky podobným) způsobem - jasně to ukazují jejich "chybně" zaměřené rovnodennostní vizíry (to znamená, že při pohledu z astronomicky orientovaného pravěkého objektu Slunce v tomto "nepřesném" termínu vycházelo nad výrazným objektem na obzoru, význačnou horou například). Je to jev tak běžný, že pro něj Zdeněk Myslivec, dlouholetý badatel v oblasti paleoastronomie razí název neolitická rovnodennost.
Tajemných čtyřicet dnů
No a právě tady se dostáváme k vlastnímu tajemství keltského kalendáře s jeho prapodivnými čtyřmi svátky. Pokud budete brát vážně to, co se o datu svátků Samain (1. listopadu), Imbolc (1. února), Beltine (1. května) a Lugnasad (1. srpna) v naší literatuře běžně píše, dospějete k názoru, že Keltové byli velice zvláštní lidé. Zjistili si slunovraty a rovnodennosti, ale vlastní oslavy konali v průměru o čtyřicet dní později. Proč? Je pravda, že tyto svátky měly své oprávnění v komunitě, která se živila zemědělstvím - okolo Beltine se začaly zelenat pastviny, o Lugnasadu bylo vhodné začít zapouštět krávy, o Samainu byl nejvyšší čas zahnat stáda do zimních útulků a pozabíjet přebytečné kusy, Imbolc byl prokazatelně prvním krokem k jaru...
Jenže jak přišli právě na těch zatracených čtyřicet dní? (Ono to dokonce ani pokaždé čtyřicet dní není, můžete si to zkontrolovat v kalendáři.) Proč ne třicet? Nebo pětačtyřicet? Navíc to bylo všechno poměrně pracné: nejprve zjistit slunovrat či rovnodennost, počítat pečlivě 40 dní a pak slavit. Nejsem ani zcela jist, jestli na všech zapadlých dvorcích uměli do čtyřiceti počítat. A i kdyby - vyžadovalo by to vést si pečlivě nějaké, byť primitivní záznamy, tedy jakýsi kalendář. Jevilo se mi to jako záhada nad záhady. Přitom takhle komplikovaná a z našeho pohledu nepraktická záležitost přežila pěknou řádku staletí. Dokonce měla tak tuhý kořínek, že křesťanská církev musela v daných termínech vytvořit odpovídající svátky vlastní!
Ručička jménem Měsíc
Nápovědu můžeme zcela paradoxně nalézt až na druhém konci zeměkoule. Jmenuje se lunární Nový rok. Hádejte kdy začíná (nebo ještě donedávna začínal) pro Číňany a další příbuzná etnika! Inu, po zimním slunovratu, ale nepravidelně - podle fází měsíce - mezi 21. lednem a 20. únorem. Nic vám to neříká? V tomto rozmezí se nachází 1. únor - náš starý dobrý Ibolc! Základ nejzákladnější spočívá v tom, že po zimním slunovratu počkáme na první úplněk. Následující novoluní pak určí hledané datum.
Jenže proč nenechat nějaké měsíční fáze plavat a spokojit se s "normálním" slunečním kalendářem, tak jak to děláme my? Domnívám se, že to byla zcela pochopitelná snaha dosáhnout tím nejprimitivnějším způsobem co největší zpřesnění data příslušného svátku. Jak už jsme si řekli - každý z nás, byť neastronom, dokáže prostým okem podle východů či západů Slunce zjistit s přesností na několik dní datum slunovratu i rovnodennosti. Pokud poté sleduje fáze Měsíce, úplněk pozná už mnohem přesněji - i když je nepříliš zdatný pozorovatel, splete se nanejvýš o den. No a zjištěný datum si upřesní v noci, kdy nastává nov - tam už je vše jasné: Měsíc buďto svítí tenkým srpkem, nebo zkrátka nesvítí. Pokud je zrovna pod mrakem, lze nov odhadnout například připočtením sedmi dní (odtud vzal svůj původ týden v našem kalendáři) k datu poslední čtvrti Měsíce, kdy vesmírný souputník naší Země tvoří na noční obloze dobře čitelné "půlkolečko".
Takže k zjištění data podivných keltských svátků nepotřebujete pravěkou astronomickou observatoř, ale znalost tří bodů na obzoru a většinu prstů na obou rukou...
Se zaváděním "úředního" slunečního kalendáře byl pak nejspíš postupem času každý z těchto pohyblivých svátků ukotven k určitému datu - zrovna jako se to stalo s lunárním Novým rokem v Japonsku, který byl roku 1872 s nástupem evropského gregoriánského kalendáře přiřazen "napevno" k 4. únoru. I když tam od té doby začíná nový rok jako u nás 1. lednem, dodnes nese zmíněný 4. únor název Kjúšógacu, doslova Nový rok podle starého kalendáře, a v den, který ho předchází se provádějí tradiční rituály vyhánění zlých duchů...
Moudrost dávných druidů
Takhle jednoduchý kalendář zcela vyhovoval řádu a rytmu života na zemědělských dvorcích, nicméně ke složitějším úkolům zjevně nedostačoval. A protože máme zprávy o tom, že druidové dokázali ovládat nejen počasí, ale i Slunce, je zcela jasné, že právě tato kněžská vrstva musela znát astronomii mnohem důkladněji - no, kdopak z vás (přiznávám včetně mě) dokáže "zhasnout Slunce" - rozuměj spočítat datum příštího zatmění? Nejspíš nás nebude zrovna moc. V druidské škole bychom se tedy museli ještě moc a moc učit...
Například o zmíněné tyči (či menhiru) a změnách jejího stínu v průběhu roku, o níž mluví pan Brabec ve svém článku. Druidové (alespoň ti z Galie) tento způsob měření času s velkou pravděpodobností znali. Pro žáčky to nebyla nikterak jednoduchá látka. Posuďte sami. Než bych se dopustil nepřesnosti, raději doslova cituji již zmíněného Zdeňka Myslivce:
Gnómon je řecké slovo a znamená něco jako ten který ví. V podstatě je to svislá tyč, u níž se sledoval průběh stínu jejího vrcholu. Stopy stínů jsou hyperboly, nejprohnutější o slunovratech: o letním je Slunce +23,44° nad nebeským rovníkem, o zimním -23,44° pod ním.
O rovnodennostech je Slunce na nebeském rovníku a stopa je rovná jako šňůra. Světové strany se určovaly tak, že se kolem gnómonu vyznačil indický kruh. Spojnice dvou průsečíků hyperboly a kruhu, o letním slunovratu body Z - V, vyznačuje západovýchodní směr. Severojižní směr S - J se vytýčil pomocí dvou oblouků kružnice téhož poloměru.
Délka poledního stínu metrového gnómonu je o letním slunovratu jen 0,5 m. Je závislá na zeměpisné šířce a deklinaci Slunce, na 50° zeměpisné šířky tg (50° - 23,44°) o letním slunovratu. O rovnodennostech je délka poledního stínu tg 50° = 1,192 m. V údolí Pádu na 45° jen 1 m, v Římě 8/9 m (dle Plinia st.).
Jednodenní změna délky poledního stínu je největší o rovnodennostech. U metrového gnómonu o 15 mm za 24 hodin. O slunovratech je neměřitelná.
Tento způsob určování rovnodennosti znalo antické Řecko a sluneční hodiny a sluneční kalendář nazývali pelekine, t.j. vlaštovčí ocas…
A protože skuteční druidi-učitelé již dávno vymřeli, doporučují případným vážným zájemcům o tuto problematiku prostudovat materiály o tzv. Colignijském kalendáři, pocházejícímu z doby okolo počátku našeho letopočtu. Jeho šestnáct sloupců po čtyřech měsících bylo sestaveno do pětiletého cyklu o dvaašedesáti lunárních měsících, plus dvou vkládaných jako vyrovnání k roku slunečnímu. Ale to všechno by bylo na dlouhé povídání. My ostatní nejspíš oslavíme Beltine pěkně z 30. dubna na 1. květen. Je to praktické už z toho důvodu, že na prvního máje máme státní (keltský?) svátek…
Původní zdroj je na odkazu níže..
http://www.fenomen.cz/kelt_otaz120.htm
P.S.Doufám že se původní autor tohoto článku nebude zlobit za jeho zkopírování zde...
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Asi by to patřilo spíš do zajímavostí, ale mě to tematicky víc sedne sem.
Přikládám odkaz na vše kolem kalendářů - je tam vše možné, přestupné roky, výpočet Velikonoc, gregoriánský a juliánský kalendář, výpočty Zlatého čísla, Slunečního kruhu, atd. Je tam i proklik na tzv. "věčný kalendář", možno vytisknout z pdf.
A taky proklik na astro stránky a povídání o různých koncích světa v prosinci 2012.
http://kalendar.beda.cz/kalendar-rozcestnik
Přikládám odkaz na vše kolem kalendářů - je tam vše možné, přestupné roky, výpočet Velikonoc, gregoriánský a juliánský kalendář, výpočty Zlatého čísla, Slunečního kruhu, atd. Je tam i proklik na tzv. "věčný kalendář", možno vytisknout z pdf.
A taky proklik na astro stránky a povídání o různých koncích světa v prosinci 2012.
http://kalendar.beda.cz/kalendar-rozcestnik
Re: Udrzeni kalendare, urceni jara.
Keď chcete mať kalendár v prípade VP ktorý nás hodí do doby bez kalendára a hodiniek tak vám poradím ako na to!!! V praveku(mladšia doba kamenná) sa to robilo tak že obilie sa sadí koncom septembra alebo začiatkom októbra, v tejto dobe(prelom sept. a okt.) si zoberiete 2-3 klacíky cirka 1,5-2,5m dlhé a čakáte na úsvit(poludnie) v danom dni kalendára aký potrebujete a keď začne vychádzať slnko(v daní deň čo potrebujete), tak zarazíte 2-3 kolíky za sebou v rade aby boli v línii slnko - kolík1- kolík2 - (kolík3) – oko a zhruba nastavíte a na ďalší deň, pri úsvite zatlčiete presnejšie a máte zhruba pozíciu a čas východu slnka k dátumu keď potrebujete začať sadiť obilie alebo na jar keď majú začať poľné prace, postup opakujete a časom si toto dáte postaviť z kameňa a tak aby stavba vyzerala majestátne a máte svätinu a z vás je veľkňaz a ľudia vám nosia obety pre božstvo(á) aby mali dobrú úrodu 
To viete, sa to vyvinulo zo šamanov, ktorý nič iné nerobili len pozorovali prírodu, nočnú oblohu, postavenie hviezd a ročné cykly a ktoré rastliny sú dobré na ... a ... a z nich vznikli kňazi a svoje poznatky vydávali za dielo božstva(božstiev)(čo im napríklad našepkalo dátum alebo zázračne vyliečilo chorobu) a najväčší frajer(boháč) 
bol ten ktorý vedel predpovedať zatmenie slnka(starý Sumeri a Egypťania to vedeli(pravdepodobne aj staroveký Číňania a Indovia)) 
To viete, sa to vyvinulo zo šamanov, ktorý nič iné nerobili len pozorovali prírodu, nočnú oblohu, postavenie hviezd a ročné cykly a ktoré rastliny sú dobré na ... a ... a z nich vznikli kňazi a svoje poznatky vydávali za dielo božstva(božstiev)(čo im napríklad našepkalo dátum alebo zázračne vyliečilo chorobu) a najväčší frajer(boháč)
bol ten ktorý vedel predpovedať zatmenie slnka(starý Sumeri a Egypťania to vedeli(pravdepodobne aj staroveký Číňania a Indovia))