Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Seržant Kočko Dan pověřený vedenim oddílu na likvidaci černé zvěře:

Mám pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou.
Ta špatná je, že nám divočáci zničili posed.

A ta dobrá, že nejsou modří. Teda aspoň zatím:



Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Průzkumná hlídka Kocourů našla v lesnatých kopcích těžce pokousaného muže.
Dopravili ho ve vážném stavu do Sanitárního Psince kde mu byla věnována veškerá možná péče.

A hned nastaly dohady co se vlastně stalo. Jako první byl osočen palirnikův Absint, v těsném závěsu pak modří psi a nakonec, ta varianta byla ve výrazné menšině, že to udělala smečka vlků.

Vyšetřování nakonec odhalilo místo činu a taky okolností jak němu došlo.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Vzniku systému vzájemné koloniální závislosti pomáhá i demolice praktického školství. Kdy jsou ve společnosti i ve školství rozvíjena parazitní témata určená doslova a do písmene k zahlcení mozkové kapacity mladých lidí a odvedení jejich pozornosti určeným směrem. Kdy tak tito mladí lidé přichází o schopnost uvažovat v souvislostech, schopnost domýšlet důsledky svých činů a místo toho si myslí že mají "práva".
Náprava tohoto stavu znamená jak rekonstrukci školství směrem k praktičnosti a podpory schopnosti logického uvažování a myšlení v souvislostech.
Dále je třeba podporovat klasickou rodinu která je základem společnosti a manželství které je základem rodiny. Což znamenalo že ve Spřátelených územích došlo k rekonstrukci rodinného zákoníku, kde bylo dáno že na zajištění potřeb rodiny jsou povinni se podílet všichni její členové podle svých možností a schopností. Tím bylo dáno že povinnosti mají všichni a také to, že nic na světě není zadarmo. Toto opatření dávalo mladým lidem do života to, že i na nich záleží jak se rodina má a bude mít. Že i na nich záleží. A rodiče? Ti neměli jen vyživovací povinnost, ale i právo dětem ukládat povinnosti přiměřené jejich věku a schopnostem. Což děti připravovalo do života. Na to, že až se jednou postaví na vlastní nohy budou mít také povinnosti. A práva která jsou nadstavbou povinností.

V rodinném zákoníku Spřátelených území bylo uvedeno:

"Rodina je uskupením lidí mužského a ženského pohlaví žijících ve společné domácnosti.
Členové rodiny mohou být jak v příbuzenském poměru, tak i nepříbuzní.
Členové rodiny se starají o vlastní či svěřené děti jak nejlépe mohou .
Všichni členové rodiny jsou povinni se starat o chod rodiny a o zajištění jejích potřeb jak nejlépe mohou v rámci svých schopností a možností."

"Manželství je rovnoprávným svazkem dvou osob různého pohlaví, muže a ženy, kteří se o naplnění svazku manželského starají jak nejlépe mohou. Manželství je základem rodiny se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími."

"Partnerství je rovnoprávným svazkem dvou osob různého pohlaví, muže a ženy kteří nejsou sezdáni a žijí ve společné domácnosti. Je-li partnerství registrované mají stejná práva a povinnosti jako manželé s výjimkou práva dědického a ručitelského."


Tím bylo dáno že lidé kteří uzavřou určitý svazek mají tomu odpovídající práva a povinnosti. Kdy má každý z nich povinnost patřičným dílem přispívat na chod rodiny a společné domácnosti, což platí i pro děti které též měly povinnosti pomáhat způsobem odpovídajícím jejich věku a mentálním či fyzickým schopnostem. Což bylo svým způsobem výchovné opatření aby si děti uvědomily co chod domácnosti obnáší a zároveň se připravily na chod domácnosti vlastní.

Ve svazku manželském platilo, že oba manželé a jejich děti mají nárok na informace o zdravotním stavu druhého manžela a vlastních či svěřených dětí. Pokud se manželé při vstupu do manželství nedohodli o rozdělení majetků platilo že majetek který ten který z manželů nadobude před vznikem manželství náleží do jeho osobního vlastnictví, zatímco majetek nabytý během manželství je ve společném jmění manželů. Čímž bylo dáno, že manžel který chtěl začít podnikat, vzít si úvěr či půjčku musel mít písemný souhlas druhého manžela. A to proto aby se omezilo riziko neuvážených či skrytých kroků které by mohly ohrozit majetek rodiny a tím i schopnost se o sebe postarat.
V případě rozvodu musely být rozvodové papíry podepsány od obou manželů s tím, že při rozvodu se muselo přihlížet k přání dětí. A byla povinnost soudu zkoumat jak ten který manžel přispíval či nepřispíval k chodu rodiny a také to, jak kdo přispěl ke konci rodiny.

V partnerství platilo že oba partneři měli nárok na informace o zdravotním stavu druhého partnera a dětí. Oba měli povinnost se starat podle svých možností a schopností o chod rodiny, avšak jejich majetky zůstaly rozdělené. V partnerství si každý z partnerů zodpovídal za svůj majetek sám, nemohli jeden po druhém dědit a ani neměli povinnost žádat druhého o souhlas se zahájením podnikání či žádostí o úvěr či půjčku. Majetkový systém zde tak byl podstatně volnější.
Co se týkalo dědictví po partnerovi vždy dědilo pouze dítě (děti) které s ním bylo v přímém příbuzenském vztahu. Pokud mělo dítě za rodiče oba partnery mohlo zcela pochopitelně dědit po obou.
Rozchod partnerství se řešil rozchodem s tím, že zaopatření případných společných děti bylo na společné dohodě, případně soudu pokud k dohodě nedošlo. Pokud partneři společné děti neměli stačilo na úřadě zrušit registraci a bylo hotovo.

[drigon]

Vzduchem u lesa se rozlehla dvojice tlumených explozí a do vzduchu vytryskly dva gejzíry špinavé vody, bahna, větví a kusů dřev. Potokem vedoucím obcí o půl kilometru dále se po chvíli začal valit proud špinavé a kalné vody, který po nějaké době zeslábl. Poté se na cestě k obci objevil Malý Petr s Frantou, kteří do služebního vozidla naložili odpalovací zařízení, cívku s kablíkem a batoh s věcmi, načež se vydali na cestu k lomu.
Starosta obce obvolal místní myslivce a ti se vydali k potoku, kde se ještě téhož dne rozlehlou několik výstřelů.

Malý Petr:"pěkně jsem si nabral do bot, jak jsem do té bobří hráze instaloval nálože. Ale je nutné říci že se nám odpal povedl. Voda má teď volnou cestu korytem potoka a nehrozí jeho ucpání v případě zimních či jarních povodní. Akorát mám trochu obavy aby bobři hráze neopravili."

Franta:"z toho strach nemám. Bobři se budou snažit hráze opravit, avšak jelikož se nejsou schopni skrýt pod hladinou vody je myslivci budou mít jako na dlani."

Malý Petr:"co jsem slyšel by tohle před rozpadem nebylo jen tak možné...."

Franta:"v tom máš pravdu. Tehdy chránili bobry leckdy až nesmyslně bez ohledu na škody. Vždyť co si pamatuji mi tenkrát kámoš co dělal na dráze říkal že prý tehdy byla několik let u Jihlavy u Boše na trati snížená rychlost kvůli tomu, že tam bobři podhrabali násep."

Malý Petr:"tak to je nářez. Alespoň že dnes už je to jinak."

Franta:"dnes už berou v potaz možné škody a případné ohrožení. Když si bobři udělají hráze na potoce někde v lese kde to nikomu nevadí je lidé nechají být. Avšak pokud si hráze udělají někde kde to vadí se to řeší. Protože není možné mít kvůli pár bobrům podmáčené louky a pole, poškozené stromy které mohou spadnout na cesty u vodních toků a hráze v místech kde se mohou v případě povodní stát příčinou bleskových záplav či dřevo z nich příčinou ucpání mostů s jejich následným ohrožením. Tohle všechno se dnes bere v potaz a řeší se to dřív než se stane průšvih."

[drigon]

Úředník z Města si podle mapy kde vyhledával určité terénní znaky vytipoval majitele dotčených pozemků ke kontrole. U jednoho z majitelů pozemku došlo k následující scéně:

Úředník:"tento terénní tvar je známkou nedovolené skládky zasypané hlínou."

Majitel:"tady žádná skládka není. To, co považujete za skládku je skalní výchoz. Pojďte se podívat dolů k potoku, odtamtud je skála vidět."

Úředník:"mně to stačí vidět odtud. Napíši vám rozhodnutí...,." A odešel pryč.

Majitel pozemku poté dostal do vlastních rukou úřední rozhodnutí ze kterého ho málem ranila mrtvice. Byl označen za zakladatele černé skládky a byla mu vyměřena pokuta ve výši šesti měsíčních platů (ve Spřátelených územích se pokuty udělovaly podle výše platu dotyčného jako procentuální podíl z platu či příjmu. Pokud dotyčný nebyl výdělečně činný počítal se průměr z celé rodiny jejímž členem byl).

Majitel pozemku se proti rozhodnutí odvolal, komise která se na místo dostavila konstatovala že rozhodnutí je vadné a zrušila ho. Avšak takovýchto případů bylo více, lidé si stěžovali a nakonec se spojili a celou věc dali k soudu. Ten zasedl za 14 dní po podání žaloby a následující soudní přelíčení bylo velmi sledované a nutno říci že soudce úředníka několikrát napomínal ať se mírní když mu jeho arogance přišla už přespříliš.
Avšak 34 případů kdy bylo jasně prokázáno pochybení daného úředníka spojené s nedostatečným či dokonce vůbec neprovedeným místním šetřením (rozhodnutí vydané od stolu) vedla soud k tomu, že dotyčného úředníka odsoudil jako vinného z činů "služební nedbalosti" a "poškození cizích práv". Za což ho soud odsoudil nejen k podmínce a náhradě škody ve výši pěti měsíčních platů, ale i dvaceti letům zákazu výkonu úřední a manažerské práce všech stupňů ve státní a komunální sféře. Kdy byl tento zákaz vydán formou předběžného rozhodnutí, neboť hrozilo riziko opakování ke kterému by mohlo dojít než by rozsudek nabyl právní moci.
Dotyčný úředník tak dostal povinnost do 24 hodin vyklidit svoji kancelář a opustit své místo. A jelikož pro něj na úřadě neměli vhodnou práci (třeba uklízení) musel úřad bez odstupného i výsluh opustit.
Následně vystřídal větší množství dělnických profesí u různých soukromníků, než nakonec skončil ve skladu u paleťáku.

[Rafael]

Na dvoře je kůň, šéfe řekl jeden z prvních gratulantů který přivedl dárek náčelníkovi Kocourů z Černé Perly.

Stalo se na Den válečných veteránů, 11. listopadu - na svátek Svatého Martina ve Mlýně:

Martin jen suše a jen pro pár kolemstojících poznamenal:
,, Vždyť já nejsem žádný prvoválečný hrdina a ani žádný veterán! A co mám dělat s tím koněm? Beztak je někde ukradený... A bude z toho jen ostuda!!
Čekal jsem nějaké veřejné husí hody, mladé víno, nějaké výstřelky od omladiny, ale bílého koně skutečně ne.
Ale tak nějak tuším, děsím se toho co může následovat. Amazonky a SPSP už dlouho nic nevyvedli.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Martin se nakonec nechal ukecat a na koně který měl na hřbetě sedlo si sedl. Doufajíce že kůň je klidný a že ho nevyhodí ze sedla se pomalu rozjel, pamatujíce si příhodu z dětství kdy si též sedl na koně, zatáhl za ty "popruhy" co mu dali do rukou a kůň se postavil na zadní. Martin, kterému v té době bylo dvanáct let vyletěl ze sedla a absolvoval nouzové přistání na zemi se zasunutým podvozkem. Naštěstí se mu nic nestalo, písek do kterého spadl byl kyprý.
Tentokrát Martin za opratě příliš nezahálí, kůň šel klidně za mužem který ho přivedl. Přiblížili se ke kulturnímu středisku, kde Amazonky otevřely dveře. Martin si pomyslel:"to snad nemyslí vážně že na tom zvířeti vjedu dovnitř...". A to už kůň stoupal do schodů, Martin vidouce futra dvoukřídlých dveří ve výši svých prsou se instinktivně přikrčil a přes oboje dveře vjel do velkého sálu kulturního střediska kde byly stoly srovnané do řad na kterých bylo mnoho pokrmů, pečených hus a dobrého pití. Veden mužem pomalu projel k pódiu, kde mu Hana mající roli uvaděčky podala mikrofon a řekla:"zahajte svatomartinské hody."
Martin přiložil mikrofon k ústům a řekl:"tímto považuji svatomartinské hody za zahájené."
Martin poté slezl z koně dolů a sedl si ke stolu kde byla jeho rodina. Daniela, Radimek, Katka, Jirka a Ludvík. Pustil se do kouřící porce do zlatova vypečené husy s knedlíky a zelím a s ostatními členy rodiny vedl družnou debatu. Čas plynul, po chvíli mu na klíně seděli oba kluci. Syn Radimek a vnuk Ludvík.

[drigon]

Druhého dne dopoledne přišli na návštěvu za Martinem Katka s Jirkou a Ludvíkem. Dospělí seděli v obýváku a řešili instalaci teplovodního topení u Jirky a Katky na mlýně, kde doposud ve svém domě topili v kamnech na tuhá paliva a v kuchyni ve sporáku.
Martin Jirkovi vysvětlil, že když bude chtít udělat samotížné topení musí mít kotel níž než je nejnižší radiátor v domě. Což znamená dát kotel do sklepa, a nebo udělat zahloubenou přístavbu k domu. Což má výhodu v tom, že k této kotelně lze přistavět sklad paliva. Chlapi se nakonec dohodli že nejlepší variantou bude přístavba u zadní části domu přístupná z chodby v přízemí vedle návštěvní místnosti a koupelny s WC. Ke které zároveň udělají sklad paliva.
Po chvíli za Martinem přišel Ludvík s Radimkem kteří si prohlíželi album s fotkami z dovolené. Které před rozpadem nafotil Martin když byl s Danielou a Katkou na dovolené u moře. Kam letěli letadlem. Kdy právě letadlo Ludvíka nejvíc zajímalo. Za svého života letadlo přepravující lidi neviděl, viděl jen nějaké drony. Začal se Martina ptát jak s letadlem letěli a proč dnes lidé v letadlech nelétají.

Martin:"Ludvíku, dřív byla letecká přeprava lidí hodně rozšířená. Létalo se na dovolené, za prací i na návštěvy. Což při dlouhých cestách dokázalo ušetřit mnoho času. S tvojí mámou a babičkou jsme tehdy letěli na Ibizu. Let nám tehdy trval asi dvě hodiny, kdybychom se tam chtěli dostat dnes bylo by to na několik dní. Kdy bychom museli jet vlakem, autobusem a nakonec lodí."

Ludvík:"a to jste si letadlo řídili sami?"

Martin:"kdepak. To letadlo řídili piloti. Vpředu byla pilotní kabina kde seděli dva piloti a letadlo řídili. Cestující seděli vzadu za pilotní kabinou kde se o ně staraly letušky."

Ludvík:"jaké to bylo letět letadlem?"

Martin:"zajímavé. Po nastoupení jsme vzlétli na letišti, kdy nám během stoupání zaléhaly uši a my jsme museli polykat. Po dosažení výšky jsme se mohli odpoutat a chodit po letadle. Před přistáním jsme si museli sednout, načež s námi piloti přistáli, za což jsme je odměnili potleskem. Poté s námi zajeli k letištní hale kde jsme si vyzvedli zavazadla a autobusem nás odvezli na hotel. A za týden jsme letěli zpět."

Ludvík:"já chci taky letět letadlem."

Martin:"to už dnes není možné."

Ludvík:"dědo proč?"

Martin:"kvůli dronům. Tehdy před rozpadem začalo docházet k situacím kdy okolo letišť létaly neznámé drony. Ty bránily letadlům ve startu a někdy bohužel i v přistání."

Ludvík:"dědo proč? To by ten malý dron mohl tak velkému letadlu něco udělat?"

Martin:"ten malý dron může letadlo při srážce vážně poškodit. A nebo i zničit. Neboť i když byla letadla ohromná byla zároveň i křehká."

Ludvík:"to se srazil dron s letadlem že se pak všichni báli létat?"

Martin:"ke srážce nedošlo. Ale letadlo kde byli mezi lidmi nějací papaláši nemohlo kvůli dronům u letiště přistát. Letělo tedy na náhradní letiště kde byly ty drony taky. Letěli pak na třetí letiště a cestou jim došel benzín. Pilot s letadlem musel přistát na poli, kde se letadlo rozlomilo na tři díly. Většina lidí to neštěstí přežila, avšak někteří ne.
Bylo kolem toho velké haló, někteří lidé se pak báli létat. A když se to stalo podruhé dostala letadla zákaz létat."

Ludvík:"to s těmi drony nemohli něco udělat?"

Martin:"tehdy ještě asi pořádně nevěděli co s tím."

Ludvík:"dědo, a ty by jsi s tím něco udělal?"

Martin:"když bych měl tu možnost rozmístil bych okolo letišť lasery a jednotku dronových interceprorů. Ti by všechny neznámé drony které by bez oprávnění pronikly do ochranného vzdušného pásma letiště sestřelily. Bez pardonu aby každý věděl že tam nemá s dronem co pohledávat, neboť může ohrozit ostatní lidi."

Ludvík:"a co by jsi udělal s pilotem dronu který by vletěl k letišti bez povolení a podařilo by se ho chytit?"

Martin:"podle závažnosti prohřešku a případného úmyslu by zaplatil buď hodně velkou pokutu, nebo by šel k Turkovi do Sanytrnice. K čemuž by ještě přišel o oprávnění řídit dron. A to na hodně dlouhou dobu. Neboť je to v podstatě to samé jako kdyby pilot letadla přistál bez povolení. Čímž taky může ohrozit ostatní na letišti či v jeho okolí."

[drigon]

Učitelka Martina během hodiny občanské nauky:"dnes si probereme konformitu, neboli přizpůsobení se jedince skupině se kterou se ztotožňuje, či má strach z reakce členů skupiny které by se jeho jednání nemuselo líbit. Toto přizpůsobení bývá jak vnitřní, kdy se člověk s členy skupiny a jejich postoji ztotožňuje, tak i vnější, kdy se člověk přizpůsobí jen naoko aby se vyhnul potencionálnímu trestu.
Konformita může být jak nevědomá, kdy se člověk postupně přizpůsobuje většině až časem dojde ve skupině k uniformitě, tak i vědomá kdy může být toto přizpůsobení pod tlakem okolností i velmi rychlé.

Jak konformita funguje zkoumal vědec jménem Sheriff ve třicátých letech minulého století, kdy vzal větší počet účastníků experimentu a provedl s nimi následující pokus. Tyto lidi nejprve po jednom zavřel do temné místnosti do které pronikalo světlo pouze dvěma otvory vzdálenými od sebe deset centimetrů. Toto lidé stáli v určité vzdálenosti od těchto otvorů a měli za úkol odhadnout jejich vzdálenost. Pokud lidé odhadovali vzdálenost otvorů každý sám za sebe se odhady pohybovaly od pěti do patnácti centimetrů. Avšak poté, co lidi uzavřel do této místnosti ve skupině nastalo to nejzajímavější. Když se lidí ptal na jejich odhady se jejich odhady vzdálenosti otvorů začali sbližovat až se všichni shodli na stejné vzdálenosti. Když se účastníků experimentu ptal experimentátor na to jestli se cítili v odhadu ovlivnění odpověděli že ne. Tím se prokázalo že jeden z druhů konformity je nevědomý.
Nyní se podíváme na konformitu vědomou. K čemuž nám poslouží jeden z nejzrůdnějších režimů na světě. A to nacismus. Kdy Němci, kde tato ideologie dosáhla svého vrcholu dosáhli v organizaci donucovacího aparátu neskutečné efektivity. Kdy lidé naprosto perfektně dělali to, co se od nich očekávalo. Byť šlo o posílání jiných lidí na smrt. Když se po válce těchto lidí, kteří mohli být v soukromí dobrými manžely vyšetřovatelé vyšetřující válečné zločiny ptali jestli si byli vědomi že je jejich počínání nelidské a protizákonné odpověděli že jen plnili rozkazy a své povinnosti. Což byla svým způsobem pravda, neboť kdyby je neplnili by si s nimi donucovací aparát poradil. Kdy tito lidé tímto odůvodněním obhajovali jak svoji loajalitu k režimu, tak i strach z následků které by mělo neplnění povinností které od nich společnost očekávala. Což zcela pochopitelně nesnižuje jejich míru viny za to co dělali. Na tomto případu je vidět že konformita může být vědomá a leckdy i vynucená strachem z trestu.

V některých případech může konformita přerůst do konformity stádní. Kdy lidé jednají jako stádo a leckdy bezmyšlenkovitě následují ostatní. Kdy se například mezi podnikateli rozšíří zpráva o zhoršování ekonomiky a o nutnosti propouštět. Čehož důsledkem bývá to, že vedoucí oddělení dostanou od manažerů za úkol propustit xx lidí bez ohledu na skutečné množství práce které příslušné oddělení musí vykonávat. Což může vést k tomu, že dané oddělení přestane stíhat, vykonává míň práce (neboť ji nemá kdo dělat), což ve výsledku potvrdí úvahu managementu který tvrdil že na míň práce je třeba méně lidí. Byla to svým způsobem pravda, akorát způsobená jinou příčinou než si ti nahoře původně mysleli.

Tato stádní konformita kdy se lidé drží své skupiny kdy dělají to, co od nich skupina očekává může být využita k ovládnutí společnosti. Kdy pokud se podaří rozdělit společnost na dvě přibližně stejně velké skupiny které jsou kvůli stádní konformitě neschopny vzájemné komunikace a dohody stačí poté cizí síle když posílí jednu z těchto skupin. Ta se poté dostane do přesily a členové skupiny druhé se začnou ze strachu před trestem, případně v touze po odměně přizpůsobovat tomu co od loajálních lidí očekává skupina která je v přesile po posílení cizí silou. Tento jev může stát jak za posílením tak i pádem toho, kdo původně tuto duální stádní konformitu vyvolal s cílem společnost rozdělit a tak ji opanovat. Neboť se může najít někdo kdo jednu z poloviny posílí a lidé z poloviny druhé kteří jsou v tu chvíli v menšině začnou sami přecházet."

Žák:"a ti co nepřejdou?"

Učitelka Martina:"ti jsou v lepším případě společensky či sociálně izolovaní. A tom horším mohou být podrobeni převýchově a nebo i likvidaci."

[drigon]

Učitelka Martina pokračovala:"druhem stádní konformity je i progresivismus. Obvzláště jeho moderní varianta, takzvaný "toxický progresivismus".
Kdy progresivisté, což jsou zastánci progresivismu, což je myšlenkový směr který hlásá že pokrok a odvržení tradic posunou společnost na vyšší úroveň začnou ve své víře přetvářet společnost k obrazu svému.
Jedna z vln progresivismu proběhla v padesátých letech minulého století kdy mladí lidé pořádali průvody po vsích s transparenty "první zrno patří státu", tlačili soukromé zemědělce ke vstupu do JZD a v některých případech i ničili vybavení například vodních mlýnů které provozovali soukromníci s cílem nastolit novou společnost. Kde nebude soukromého vlastnictví.

K druhé vlně progresivismu se stádní konformitou došlo v průběhu druhého a částečně i třetího desetiletí dvacátého prvního století v EU a do jisté míry i v USA.
Kdy začala být tlačena ideologie Zeleného úderu a "vědecké" práce s ní spojené měly "zelenou", což mělo Zelenému úderu dát punc odbornosti a přihrát mu další zastánce. Kdy pokud vědcům vycházely výsledky jaké si zadavatelé přáli dostávali granty a místa na sympoziích. Avšak vědci kteří tomuto nepodlehli měli problémy. Nebyly jim přiznány granty, pozvánky na sympozia nepřicházely a leckdy bylo blokování šíření výsledků jejich prací. Někteří měli problémy se uživit a celkově bylo ve společnosti vytvářeno klima stádní konformity. Kdy lidé kteří hlásali to, co ti nahoře chtěli slyšet se měli dobře, zatímco ti ostatní měli problémy.
Tento systém vydržel fungovat minimálně deset let, než rozpor mezi přáním a realitou způsobil probuzení. Kdy lidé, kterým odcházela do zahraničí práce a s ní i životní úroveň na kterou byli zvyklí začínali zjišťovat že všechno není tak hezké jak jim ti nahoře malovali. Lidé se začali narovnávat a řešit co s tím udělají. Jak se budou nastalé problémy řešit. Na což měli dosavadní mocní jen jeden recept. Že je třeba v nastoupeném trendu pokračovat a ještě přidat. Navrhovali stále šílenější a nesplnitelnější klimatické závazky schopné způsobit naprostý rozvrat společnosti i ekonomiky."

"Paní učitelko, to oni to neviděli co se děje? A kam to vede?"

Učitelka Martina:"oni to odmítali vidět. Neboť jejich skupina která byla v té době u moci se držela nastoupené linie z toho důvodu že se její členové vzájemně kontrolovali jestli jsou dostatečně loajální. Což způsobilo jejich "uzamčení v mysli" a neschopnost větší změny v uvažování. Kdy například v roce 25 schválili odložení emisních povolenek ETS2 o jeden rok z toho důvodu, že v roce 27 odkdy měly tyto povolenky původně platit se měly v tehdejší EU konat volby v cca patnácti státech. Což bylo pro jejich skupinu příliš velké ohrožení, které by jejich protivníkům přihrálo mnoho hlasů proto schválili tento "ústupek" který byl ve skutečnosti úhybným manévrem před tím co by následovalo kdyby v rok voleb na občany těchto států Zelený úder v podobě ETS2 dopadl naplno. Avšak lidé i přesto začali přecházet ke konkurenci která slibovala jiná řešení. Což vedlo k posílení odpůrců Zeleného úderu, toxického progresivismu a neřízené migrace. Kdy se síly v mnoha státech dostaly do nebezpečného pásma 50/50. Kdy je společnost nejcitlivější k vnějším vlivům které mohou kyvadlo společenské změny posunout na kteroukoliv stranu. A to jak dobrou, tak špatnou. Případně i katastrofální. Tak jako se to stalo ve třicátých letech 20 století v jedné pivnici."

[Rafael]

Dozvuk Svatomartinských hodů:
Co to ten Martin provedl?

Vždyť to vypadalo jako když Caligula přivedl svého Incitatuasa do parlamentu kde ho chtěl jmenovat senátorem nebo nějakým konzulem.

Historické okénko:
Příběh o Caligulovi: Císař Caligula měl koně jménem Incitatus, kterého velmi miloval. Podle některých zdrojů měl ve své době výhodu, že senát se skládal pouze z římských hlupáků a on sám věřil, že jeho kůň by byl lepším senátorem než někteří z nich.
Není důkaz o tom, že by ten kůň někdy zasedal v senátu: Neexistuje nic, že by Incitatus skutečně zasedl v senátu a zúčastnil se nějakých rozprav nebo hlasování.
Tento příběh, ta báchorka vznikla pravděpodobně později a je možné, že ten slavný příběh vznikl o desítky let později z pera některých historiků, kteří tak chtěli poukázat na zkaženost řimské demokracie, na její dno a úpadek.
Martina, teď už plnohodnotná učitelka:
To samozřejmě není nic proti Martinovi, jen mě to tak napadlo.
Takový příměr k Předmartinské době která měla k něčemu takovému hodně blízko. To co se tehdy dostalo a kývalo v parlamentech a i na jiných nejrůznějších postech na všelijaké úplně zjevně komíny...
To by snad neudělal ani ten bájný Incitatus.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Učitelka Martina pokračovala:"ze své podstaty je vůči stádní konformitě odolná společnost kde existuje větší množství názorových proudů jejichž zastánci spolu vedou věcné debaty. Kdy spolu bojují silou argumentů a ne donucovacích prostředků či bojůvek. Neboť pokud je ve společnosti nastolena svobodná debata držící se zásady" můžete mluvit o čem chcete pokud to samé budete tolerovat u názorové konkurence je vyloučeno riziko znepřátelení částí společnosti které zastávají rozdílné názory. Kdy navíc koexistence vícero různých názorů brání vzniku duální stádní konformity, to jest existence dvou přibližně stejně početných názorových proudů jejichž zastánci spolu nejsou schopni vést rozumnou debatu. Čehož jak jsme si řekli mohou využít nepřátelé k ovládnutí národa který se rozštěpil. Čímž dojde k naplnění starého známého přísloví "když se dva perou třetí se směje".

"Paní učitelko, pan učitel nám vypravoval o davové psychóze kdy lidé schovaní ve velkém davu dělají věci které by jinak nedělali. Je toto taky stádní konformita?"

Učitelka Martina:"davová psychóza není stádní konformita. Neboť je to krátkodobá záležitost kdy po rozpadnutí davu se člověk vrací do své původní role, neboť se nejedná o názorové přizpůsobení většině, ale o pocit beztrestnosti způsobený velkým množstvím lidí. Kdy se člověk uprostřed davu cítí bezpečně.
Kdežto stádní konformita je stav kdy se člověk vnitřně či vynuceně ztotožní se skupinou a dělá to co se od něj očekává i když není ve skupině. Neboť nechce riskovat problémy které by nastaly kdyby se skupina dozvěděla že jednal jinak než se od něj očekávalo.
Toto bylo důvodem proč Němci v zázemí věřili ke konci WW2 německé propagandě která jim tvrdila že vyhrávají. A nevěřili zprávám že se spojenecké armády blíží. Což bylo způsobeno tím, že vlastní donucovací aparát byl blízko, kdežto spojenci kdesi daleko. Což platilo až do doby než za humny začala dunět děla. Což byla taková změna podmínek že se dotyční probudili ze své sociální role ve společnosti a začali řešit co s tím. Někteří zalezli do sklepa a někteří se snažili utéct. Po silnicích po kterých ustupovala jejich armáda. Výsledkem tak byly masakry na silnicích kdy piloti šturmoviků útočící na ustupující německou armádu s ní likvidovali i v ní namíchané civilisty."

"Paní učitelko, to mi připomíná stádo nějakých turů či co to bylo za krávy kteří utíkali ve stádu přes hřeben kopce za kterým byl sráz. Ti vpředu přeběhli přes kopec a jakmile za horizontem uviděli uviděli sráz začali brzdit. Avšak ti, co byli za nimi se hrnuli dál a natlačil je přes sráz dolů. Aby vzápětí i oni byli takto natlačeni ze srázu dolů. Přežili jen ti úplně vzadu a malé skupinky po bocích hlavního stáda.
Na což Pepíček řekl:"nechtěl bych být dole pod tím srázem. Protož nevím co bych dělal kdyby okolo mne začaly pršet krávy.""

Celá třída propukla v huronský smích. Neboť sousloví "pršet krávy" do té doby nikdo neslyšel.

Učitelka Martina se smála taky. A po chvíli pokračovala:"v tomto případě z živočišné říše vidíte kam stádní konformita může vést. Kdy lidé nejsou schopni včas rozpoznat hrozící nebezpečí. Nebezpečí si tak uvědomí pozdě a navíc je ti, kteří nevidí co se děje natlačí přímo do hrozícího nebezpečí. Což může být jak pád ze srázu, tak i třeba účast v konfliktu do které by se člověk jinak nedostal."

"A co se s tím dá dělat?"

Učitelka Martina:"tolerovat a podporovat ve společnosti větší množství různých názorů jejichž zastánci musí zároveň tolerovat jiné názory. Kdy si musí být nositelé těchto různých názorů rovni, čímž se vyhneme situace kdy si progresivisté uzurpovali "ochranu" vlastních názorů neboť se názory oponentů cítili diskriminováni. Toto vedlo ke vzniku takzvaného "toxického progresivismu", který s oponenty nediskutoval. On je potíral a perzekuoval. Kdy zastánci toxického progresivismu využívali proti diskriminační zákony k diskriminaci oponentů.
Právě tato svobodná diskuse kdy zároveň ctíme právo na diskusi i pro protistranu (a ona pro nás) je nejlepší ochranou jak vůči toxickému progresivismu, tak i vůči stádní konformitě. Což jsou dva jevy které spolu mohou úzce souviset a které mohou vést k podobným koncům jako jsme viděli například u stáda dobytka který se zřítil ze srázu dolů."

[drigon]

"A jak chcete paní učitelko bránit lidem v propagaci například nacismu když bude dovoleno říkat vše?"

Učitelka Martina:"tím, že protistraně bude dovoleno bez omezování klást dotazy, upozorňovat na to kam v minulosti tato ideologie vedla a jaké to mělo následky. Což platí úplně o všem. Jako je například i komunismus, greendealismus a mnohé další.
Kdy pokud budete například tvrdit že zrušením stabilních elektráren a nastavěním elektráren solárních a větrných dosáhnete energetického blahobytu a stabilních dodávek elektřiny budete zcela pochopitelně čelit dotazům jak budete vyrábět elektřinu v noci když nebude foukat vítr. A na kolik to přijde... . Vy, pokud budete něco tvrdit budete zároveň muset umět odpovědět dotazům. Kdy se zároveň budete moci ptát protistrany jak chce zrealizovat svůj návrh. Budete diskutovat, klást dotazy, odpovídat, vysvětlovat a zároveň to samé bude čekat ostatní účastníky diskuze."

"Paní učitelko, to mi připomíná biblickou zásadu "co nemáš sám rád nečiň jinému"."

Učitelka Martina:"i takto to lze chápat. Neboť v diskuzi kde můžete bez obav diskutovat diskutovat musíte. Nemůžete stavět sanitární kordony či kopat komunikační příkopy. Musíte mít argumenty. A nebo alespoň vizi. Kdy pokud dokážete lidem vysvětlit svoji vizi a oni poté půjdou za vámi můžete dosáhnout skvělých výsledků a sebe i společnost posunout na vyšší úroveň.
Neboť ve svobodné diskusi se prolínají argumenty, vize, přání, osobní postoje, zkušenosti a charakterové vlastnosti každého účastníka diskuse. Kdy vzájemná interakce těchto "osobních ingrediencí" každého diskutéra dává vzniknout svobodné diskusi a umožňuje i svobodný výběr."

"Paní učitelko, a co když začne během diskuse jeden druhého urážet. Osočovat ho a napadat?"

Učitelka Martina:"tak potom už to není diskuse, ale hádka. Případně urážka. Kterou bývá pokud to lze nejlepší řešit ukončením diskuse, kdy pokud dotyčný zůstane sám nebude moci tento toxický způsob diskuse šířit dál. Což platí i pro psaný projev (třeba na internetu), kde pokud někdo sklouzne k urážkám a osobním invektivám je leckdy nejlepší metodou jak mu čelit mu vůbec neodpovídat. Což má za následek to, že dotyčný zůstane se svým způsobem diskuse sám a po čase přestane, odejde či změní svůj komunikační styl, neboť jeho původní metoda komunikace mu nebude přinášet žádné výsledky. Kdy místo hádky (flame na internetu) bude čelit trapnému komunikačnímu tichu. Které je pro člověka toužícího po ovládání druhých svým způsobem komunikace tím nejhorším trestem. Nutícím ho v případě že se chce dál účastnit diskuse změnit svůj styl komunikace a leckdy i uvažování."

[drigon]

"Paní učitelko, jak ale budete chtít řešit komunikaci s celou skupinou lidí kteří Vám budou opakovat či papouškovat to, co jim někdo nalil do hlav. Kdy v jejich skupině dojde ke stádní konformitě a a i jeden z nich nebude chtít ustoupit. Tady, když se s nimi nebudete chtít bavit to bude vypadat že vám došly argumenty."

Učitelka Martina:"v takovémto případě bývají řešením podsouvající dotazy a dotazy formulované tak aby nad odpověďmi museli přemýšlet. Případně odpovědi na jejich otázky formulované tak, aby nad odpověďmi museli taktéž přemýšlet. Neboť když přemýšlet nebudou a budou jen papouškovat naučené fráze a floskule budou vypadat jako pitomci kteří vůbec nechápou o co jde."

"Jenže u jedinců stižených stádní konformitou může být přemýšlení problém. Když mají vše "nalajnováno."

Učitelka Martina:"toto co říkáte je pravda jen zčásti. Neboť lidí postižených stádní konformitou jsou dva druhy. Ti vnitřně přesvědčení a ti kteří se ve skutečnosti přetvařují. Což dělají jak z důvodu že se chtějí zalíbit, tak i kvůli možnosti prospěchu kterou ze svého konání mají. Lidé patřící do druhé skupiny lze z hlediska sociálního darwinismu označit jako ohnuté. Kdy vy jim můžete vhodně zvolenou komunikací "zapnout" schopnost logického myšlení a souvislostního uvažování. Kdy oni začnou uvažovat o tom co říkáte. Což na druhou stranu začne podkopávat jejich víru v jejich skupinu. Mohou začít uvažovat nad tím jestli to, co po nich jejich skupina chce je v pořádku. Jestli je to reálné. Jaké budou skutečné důsledky jejich jednání pokud ho nezmění.
Jakmile s nimi začněte takto pracovat kdy oni začnou myslet nad tím co, jak a proč dělají jsou jednou nohou ze skupiny a tím i stádní konformity venku. Kdy, když zjistí že je Vaše skupina pro ně lepší mohou přejít k Vám. A nebo se stát alespoň neutrálními.
Tento způsob práce se zaslepeným lidským stádem bývá ze začátku velmi obtížný. Ale jakmile začnou lidé ze "stáda" odcházet bývá tento odchod postupem času stále rychlejší. Neboť lidem kteří nejsou o "ideologii stáda" vnitřně přesvědčení se otevřou oči a oni zjistí že je na světě obrazně řečeno víc barev než jen ta jediná vyvolená.
Tento jev, kdy odejdou vnitřně nepřesvědčení lidé ze skupiny stižené stádní konformitou skupinu postupem času velmi oslabí. Kdy v této skupině ve většině případů zůstane moc generálů na moc málo pěšáků. Což má za následek vnitřní boj ve skupině s cílem uzmout co jde. Ještě něco získat. Zbyteček moci. Poslední prebendu. Poslední kousek zlata. Kdy pokud to dojde až do tohoto konce poslední takříkajíc "zhasne". Pokud mu ti co odešli před tím neukradli žárovku."

[drigon]

"Paní učitelko, před rozpadem mnozí tvrdili že migrace je prospěšná a jiní zase že je nebezpečná. Co si z toho mám vybrat? Co z toho je pravda?"

Učitelka Martina:"pravdivé mohou být obě verze. Závidí totiž na vícero faktorech. Na tom kdo kam migruje, z jakého prostředí odchází, do jakého prostředí přichází, co se tam od něj očekává a jaké on má očekávání. Neboť je v lidské přirozenosti že lidé migrují za lepším.
Tudíž když to rozebereme u přijímající společnosti jde o to, o jaké lidi má zájem. Jestli to budou vědci, inženýři, dělníci, pracovníci do stavebnictví, zemědělství. A nebo touha pomoci. U které se ještě zastavíme.
O společnosti z níž lidé odcházejí jde hlavně o to jaké je v místě společenské zřízení a jaké jsou v místě dlouhodobé společenské poměry. Protože pokud jde o společnost která dbá na vzdělání, pracovitost a úctu k zákonu získáte pracovité slušné lidi kteří mohou vaši společnost posunout na vyšší úroveň. Neboť jejich mentální (a genová) vybavenost jim musela umožnit uspět.
Avšak pokud jde o společnost která byla dlouhodobě vystavena válkám a násilí se lidé odtamtud pocházející museli těmto podmínkám přizpůsobit. Aby vůbec přežili. Což znamená že si toto přinesou s sebou pokud nešlo o jedince kteří před násilím utekli. Avšak těch je v takovýchto společnostech málo. Tudíž když si pustíte do své společnosti lidi s takovýmito vlastnostmi s velikou pravděpodobností srazí vaši společnost ve vývoji zpět. Neboť se místo práce budou věnovat svému způsobu života a myšlení, který předají svým potomkům. Neboť se jim osvědčil."

Paní učitelko, a jak to bylo s Ukrajinci?"

Učitelka Martina:"zde záviselo na tom jací lidé sem přišli. Pokud to byli běžní lidé zvyklí pracovat, kterým vadila u nich všudypřítomná korupce, nepotismus a porušování zákona proti kterému neměli dovolání bývají tito lidé pro společnost do značné míry přínosem. Neboť zpravidla zastávají horší a fyzicky náročné pracovní pozice které "domácí" lidé za nabízenou odměnu nechtějí zrovna dvakrát dělat. Tito lidé zpravidla pracují, jejich děti chodí do škol a v rámci možností se časem asimilují. Kdy mohou jak oni, tak i jejich děti vyrůst.
Avšak s čím může být problém je to, že sem nemusí přijít jen tito běžní pracující lidé. Mohou sem přijít lidé z jejich "horní" společenské třídy. Zvyklí na to, že přes známé, s obálkou a i jinak se vše zařídí tak nějak bokem. Kteří si tyto své postupy kdy "v tom umí chodit bokem" berou s sebou. Kdy pak závisí na přijímající společnosti jestli jim tyto praktiky umožní či ne. Protože pokud ano existuje riziko že se tyto způsoby časem rozšíří a prorostou naší společností a způsobí tak její pád na úroveň kde "umění v tom chodit a znalost kam strčit obálku" budou znamenat více než schopnost tvořit a vytvářet. Kdy potom lidé schopní tvořit a vytvářet začnou odcházet. Čímž s sebou odnesou nejen své rodiny, ale i nenarozené děti a hodnoty které v budoucnu vytvoří."

"A co se s tím dá dělat?". Ptala se Janička.

Učitelka Martina:"musíte stanovit jasné a vymahatelné podmínky pro příchozí které lidé kteří přicházejí odjinud musí dodržovat. Přijímáme pouze lidi kteří jsou pro společnost prospěšní. A to ať svojí mozkovou kapacitou, či svýma rukama. A navíc musíte stanovit takové podmínky aby nemohlo dojít k jejich obejití. Což třeba tady u nás znamená že člověk který projde detenčním centrem a prověřením se naším občanem může stát po pěti letech během kterých nesmí spáchat úmyslný trestný čin. Pokud se cizinec v pětileté zkušební lhůtě vdá či ožení s naším občanem nabývá naše občanství ihned po sňatku avšak za podmínky že se manželství nesmí po dobu deseti let rozvést. Protože když k rozvodu dojde dotyčný naše občanství ztrácí a jeho pětiletá zkušební lhůta běží od začátku nanovo. Což je náš způsob ochrany proti sňatkových podvodníkům kteří by mohli naše občanství získávat pomocí fingovaných sňatků."

"A jak je to s tou touhou pomoci?" Ptala se Janička.

Učitelka Martina:"lidem národa který byl napaden můžete pomoci. Avšak za podmínky že tím neohrozíte sami sebe a zároveň budete trvat na dodržování pravidel. Kde když lidé uvidí že pravidla platí pro všechny stejnou měrou nebudou protestovat a nově příchozí se lépe začlení do společnosti která je jako sobě rovné přijme daleko lépe než když budou mít výhody proti domácím. Což je staletími ověřený postup jak se vyhnout problémům a udržet bezpečnost i finance v pořádku."

[drigon]

"Takže jde o to, si z příchozích vybrat takové lidi a jejich rodiny kteří jsou ochotní a schopní se přizpůsobit našim podmínkám, pravidlům a zákonům. Takové kteří zde chtějí pracovat a žít.
Avšak ty lidi, kteří by si se chtěli přinést své způsoby, postupy a mentalitu které nejsou kompatibilní s naším způsobem života a s našimi hodnotami je třeba odmítnout, neboť oni se budou snažit naši společnost přizpůsobit k obrazu svému. Což navíc povede ke společenskému pnutí a může se to stát rozbuškou pro větší konflikt ve společnosti."

Učitelka Martina :" popsal jsi to velmi přesně."

"Paní učitelko, mám ještě jeden dotaz než bude konec hodiny. Včera jsem četl v novinách že naším posledním prezidentem byl P. P. Kdy po skončení jeho mandátu nebyl další prezident zvolen. Proto se chci zeptat proč nemají Spřátelená území svého prezidenta?"

Učitelka Martina :" funkci prezide6zde do jisté míry nahrazuje Velká sedma. Někdy přezdívaná "Rada státu". Volená lidmi kteří v oborech které volení zástupci zastupují pracují či podnikají. Důvod proč je to takto uděláno je ten, že po historických zkušenostech a Martinské katastrofě se dospělo k názoru že jeden člověk nikdy nesmí mít v rukou tolik moci aby jenom na jeho rozhodnutí závisel osud celého národa a jím zvolených zástupců.
Tehdy bylo zvažováno mnoho různých variant včetně monarchie, císařství a dalších variant a vždycky se došlo k závěru že ve finále to důležité bude mít v rukou jeden člověk. Poté byla zvažována možnost prezidenta jako reprezentativní funkce bez větších pravomocí. Tuto možnost nějakou dobu zvažovali aby nakonec došli k výsledku že je v podstatě na nic.
Následně zvažovali radu ministrů s tím, že by na jednání jezdil ministr radě předsedající. Tento návrh se zalíbil a byl dále rozvíjen. Vzniklo několik variant kdy se nakonec varianta volených zástupců oborů lidmi kteří v nich podnikají či pracují zdála nejlepší. Zde došlo k rozpracování dvou variant :prvni variantou byla volba na dobu určitou tak jak ji známe z parlamentu. A druhou variantou byla volba na dobu neurčitou s možností odvolání plebiscitem. Vzhledem k nutnosti plánovat a financovat dlouhodobé projekty byla zvolena varianta doby neurčité s možností odvolání plebiscitem.
Následně řešili hlasování uvnitř Velké sedmy. A to jak z hlediska odolnosti vůči ovlivnění, tak i z hlediska zablokování jedním ovlivněným či nespokojeným zástupcem. Tady verze jednomyslného hlasování skončila hned zkraje, neboť by dávala možnost blokování jednání jedním kverulantem tak jako to bylo v EU. Prostá většina zas měla problém s nespokojeností části populace, proto zvolil variantu většinově odpočtovou, kdy musí být pro alespoň šest hlasů ze sedmi.
Tento většinově odpočtový systém nutí zástupce Velké sedmy jednat a zvažovat různé varianty z hlediska výhodnosti pro celou společnost. Je sice pravdou že tento systém je někdy pomalejší, avšak na druhou stranu jsou rozhodnutí důkladně zvážená a prodiskutovaná i z dlouhodobého hlediska."

[drigon]

"Paní učitelko, a jak je to když je třeba republiku reprezentovat v zahraničí?"

Učitelka Martina:"na jednání jezdí člen Velké sedmy pod jehož obor dané jednání spadá. Má pravomoc vést jednání o jehož průběhu či výsledku informuje ostatní členy Velké sedmy. Pokud je výsledkem jednání smlouva musí tuto ratifikovat parlament a ostatní členové Velké sedmy, kdy jednající člen Velké sedmy může hlasovat na dálku. A nebo se nechat zastoupit svým zástupcem."

"Mi přijde že tento způsob může být někdy pomalý."

Učitelka Martina:"to závisí na tom o čem se jedná. Jsou případy kdy se jedná o už schválených stanoviscích a pak to může být hotové během krátké doby. A nebo pokud to spěchá mohou členové Velké sedmy jednat přímo s parlamentem kdy se domluví na společném stanovisku a to následně obě komory odhlasují. Výsledkem je takzvané "sdružené stanovisko", které se používá v případech kdy závisí na rychlosti či došlo k ohrožení státu.

Takže jak vidíte prezident nakonec není potřeba, neboť na mezistátní jednání jezdí člen Velké sedmy mající na starosti diplomacii a mezinárodní vztahy (reprezentant), případně členové Velké sedmy jejichž oborů se jednání dotýkají. A vždy je moc rozložena do rukou minimálně šesti lidí, neboť právě šest hlasů je minimální počet nutný pro schválení daného návrhu či zákona. Kdy to, že by někdo dokázal ovlivnit či podplatit šest členů Velké sedmy aby odhlasovali něco co bude výhodné pro něj a nevýhodné pro občany je v podstatě vyloučené."

Paní učitelko, a proč jich je sedm?"

Učitelka Martina:"sedm zástupců je počet který je rozumný z hlediska rozdělení oborů a zároveň nedochází k velkému tříštění sil. Neboť platí že čím více lidí ve skupině máte, tím víc různých názorů tam je a tím hůře se hledá shoda.
Nehledě na to, že sedm je počet ověřený historicky a v některých národech používaný dodnes."

[drigon]

"Paní učitelko, když je Martin voleným zástupcem Velké sedmy a zároveň vrchním velitelem Kocourů nedochází zde ke střetu zájmů či ke kumulaci funkcí?"

Učitelka Martina:"nedochází. Neboť prezident byl vrchním velitelem ozbrojených sil. Martin to převzal po něm a jako člen Velké sedmy za oblast branně bezpečnostní je zároveň vrchním velitelem branně bezpečnostních sil. Kdy jsou pod ním sloučena ministerstva obrany a vnitra do jednoho ministerstva branně bezpečnostních sil."

[Rafael]

Muzeum Šílenství – Exponát č. 58
Závazné vládní instrukce pro Emoční udržitelnost.
„Buďte pozitivní – je to povinné!“
Vystavený exponát v Muzeu byl výtisk Úředního věstníku EU č. už nečitelné, nažloutlý a ohmataný, se slavnou větou:
„Nespokojenost se zakazuje!“

V letech těsně před Martinskou katastrofou se několik vlád rozhodlo bojovat proti „společenské úzkosti“ novým způsobem. Dosavadní opatření selhávala: lidé se báli zdražení, války, blackoutů, sucha, povodní, nových virů, starých virů, ekonomických kolapsů… a někdy už jen probuzení.

Vládní odborníci proto konstatovali, že většina problémů není objektivní, ale emoční.
A tak vznikl Program emoční udržitelnosti.

Byla vydána vyhláška, která zněla tak absurdně, že je dnes s podivem, že tomu tehdy mohl někdo věřit. Včetně jejich tvůrců a vymahatelů.
Její tehdejší motto:
„Každý občan je povinen udržovat optimistické duševní naladění… žádný občan nesmí šířit neudržitelné emoční výkyvy.“

Několik příkladů, které se tehdy díky této vyhlášce dostaly do praxe:


1. Povinný měsíční Emoční Index
Občané museli jednou za měsíc vyplnit dotazník, který hodnotil jejich „společensky žádoucí radost“.
Kdo měl skóre „kriticky nízké“, byl poslán na povinný kurz „Jak se radovat udržitelně“.


2. Algoritmus na sociálních sítích automaticky mazal negativní slova jako:
- krize
- bída
- rozpad
- úzkost
- pes
- konec
- mám strach
- mračno
- apod.

A nahradila je vhodná a doporučená synonyma:
- ekonomická krize - nekomfortní příležitost růstu
-sucho - vodní výzva
- katastrofa - historický milník
- vláda -emoční garant
- migrace - oživení ekonomiky a omlazení a zvýšená porodnost populace
- apod.

3. Všechny úřední dokumenty musely mít doplněk, vysvětlení - „Optimistickou větu“
Každá úřední zpráva, dokonce i o krachu banky nebo kolapsu infrastruktury, musela končit větou:
„Občan se nemusí bát. Situace je příznivá.“

4. Pokuty za „zbytečný pesimismus“
Byly udělovány lidem, kteří se na veřejnosti bavili:
- o cenách potravin,
- o počasí
- o válce,
- o kriminalitě
- o nebezpečnosti migrace
- o nefunkčních službách,
- o politice.
Úřady to nazývaly „Verbální emisí negativity".
*
Pod tím někdo později tužkou dopsal:
„Škoda, že nezakázali i realitu.“

A nový mlýnský správce Muzea Šilenstvi k tomu ještě dodal popisek:
„Když jsme tento dokument poprvé četli, mysleli jsme, že jde o parodii. Po ověření zdrojů jsme zjistili, že na tom parodické bylo jen to, že to vůbec někdy někdo myslel vážně.“

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Učitelka Martina se po přestávce vrátila do třídy.

"V této hodině si povíme jak je u nás zajištěno aby podnikatelé vstupují do politiky nemohli z titulu své funkce neoprávněně podporovat své podnikání.
Základním úzusem těchto opatření je že majetek v držení každého občana je nedotknutelný a nikdo nesmí být nucen k jeho prodeji či vzdání se s výjimkou situace kdy jsou tímto prodejem hrazeny dluhy či škody vzniklé jednáním dotyčné osoby. Avšak na druhou stranu není možné aby dotyčný rozmnožoval svůj podnikatelský majetek díky moci ke které se ve své politické funkci dostane.
Tato opatření jsou platná jak pro osoby ve státní politice, komunální politice a státní správě.
U členů Velké sedmy, poslanců, soudců, ministrů a vedoucích odborů platí že tito lidé nesmí mít živnostenský list, pokud ho mají musí v době výkonu své funkce živnost pozastavit. V obchodních společnostech mohou mít podíly. Což znamená že mohou kupovat akcie a podílové listy, nesmí však být ve správních radách či jiných orgánech společností. Pokud obchodní společnost ve které mají majetkový podíl pořádá valnou hromadu nesmí se jí účastnit a po dobu výkonu veřejné funkce dochází k takzvanému "zamražení" hlasovacích a vlastnických práv těchto osob. Což znamená že jejich podíl není započítán do souhrnu hlasujících a ostatní vlastníci hlasují tak, jako by součet jejich podílů byl 100%.
Což si nejlépe ukážeme na následujícím příkladu, kdy má firma tři vlastníky. První má 60%, druzí dva po dvaceti procentech. První vlastník je zvolen za poslance, jeho šedesát procent se "zamrazí", což znamená že se dotyčný nesmí účastnit řízení firmy. Druzí dva vlastníci, byť mají reálně po dvaceti procentech mají v tu chvíli každý po padesáti procentech rozhodujících pravomocí (60+20+20 se po zamražení změnilo na 0+50+50).
Poté, co člověk ve funkci skončí je "zmrazení" též ukončeno a dotyčný se může do firmy vrátit a spravovat ji stejně jako před tím než byl zvolen poslancem.
Jelikož však platí že majetek dotyčného není blokován, jsou blokována (zamražena) jen jeho rozhodovací práva může dotyčný svůj podíl ve firmě prodat. Stejně tak jako koupit další akcie či podílové listy. Bude si tak sice zvyšovat svůj podíl ve firmě, avšak rozhodovat budou ostatní vlastníci. Neboť on ze zákona rozhodovat nesmí."

"A co se stane pokud dotyčný vlastní firmu ze 100%? Je celá jeho a přijde mi logické že zamrazit dotyčnému 100% rozhodovacích práv by ta firma asi nepřežila."

Učitelka Martina:"to je logická úvaha mající následující řešení:
-Prodej firmy. (Tady si dotyčný musí uvědomit co chce dělat. Jestli podnikat či spravovat zemi.)
-Delegování rozhodujících pravomocí ve firmě. Zde si dotyčný nechá firmu jako svůj majetek, avšak řízením pověří jinou osobu. Což může být jak někdo z rodiny, tak i cizí osoba. A nebo i správcovská společnost specializující se na tyto případy. Kterých je u nás větší množství neboť tato omezení platí i pro volené komunální politiky.
-svěřenecký fond. dotyčný vloží firmu do svěřeneckého fondu, kde se mu o ní stará management tohoto fondu. Dotyčný je tak právně bez podnikatelského majetku, ten je mu podle smlouvy vrácen po skončení mandátu.
-Časově vázaný prodej firmy s předkupním právem. Dotyčný firmu prodá s tím, že si ji po skončení mandátu koupí zpět. U této možnosti je riziko to, že dotyčný nemusí mít co koupit (krach), a nebo na zpětný odkup firmy nemusí mít dostatek peněz.
Tyto čtyři možnosti můžete samozřejmě použít i pro spravování podílů ve firmě či firmách.

Takže jak vidíte náš systém respektuje právo na majetek kdy současně brání svými opatřeními vzniku situace kdy by dotyčný mohl zneužít svého postavení ve prospěch své firmy."

"A když je někdo zvolen musí to mít vyřešené už dopředu? A nebo má na řešení nějaký čas?

Učitelka Martina:"toto musíte mít vyřešené před nástupem do funkce. K čemuž vám poslouží podmíněná smlouva o smlouvě budoucí (podmíněná proto, protože k její aktivaci dojde až nástupem do funkce). A nebo bude po dobu než si toto vyřešíte vaši funkci vykonávat náhradník (místopředseda). Což byl i případ člena Velké sedmy zvoleného za zemědělství, lesnictví a ochranu životního prostředí. Tento měl zemědělský podnik kdy delegování rozhodujících pravomocí do rukou správcovské společnosti nestihl před nástupem do své funkce. Celých šest týdnů než tento proces dokončil jeho funkci vykonával jeho první zástupce (v oborových volbách měl druhý nejvyšší počet hlasů) a až poté, co dotyčný převedl své rozhodovací pravomoce na správcovskou společnost byl teprve jmenován členem Velké sedmy. Ústavní krize ke které zde došlo před rozpadem a která tehdy trvala delší dobu se tak nekonala, neboť systém je nastaven tak že v případě neschopnosti dané osoby vykonávat svojí funkci přebírá tuto funkci osoba jí zastupující. To jest místo předsedy vlády by v té době vládl místopředseda a předseda by nastoupil až by si "to své" dal do pořádku."

"A jak je to se starosty, primátory a členy obecních zastupitelstev?"

Učitelka Martina:"zde rozhoduje zda-li je dotyčný činitel uvolněný či neuvolněný. Pokud je uvolněný, což znamená že ze svého dosavadního zaměstnání přechází do obecní samosprávy kde svojí funkci vykonává ze 100% se na něj tato pravidla vztahují. Pokud uvolněný není může podnikat i své firmy spravovat nadále. Neboť jsou zdrojem jeho příjmu. Avšak za podmínky že se nebudou účastnit veřejných zakázek v obci kde je dotyčný vlastnící tyto firmy či mající živnostenský list ve veřejné správě."