Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Sokrates navštívil Jana v domě jeho přítelkyň v době kdy tyto byly na nákupu v místní Jednotě a Jan zůstal s dětmi doma sám. Bavili se o tom co se doma stalo a o tom, že Sokrates, jak si Janův otec říkal chce odejít ke Kocourům. To Jana zarazilo, neboť jeho otec se do té doby vyhýbal zbraním. Avšak po dalším rozhovoru začal chápat že jeho otec takto chce zahájit novou etapu života. Avšak měl o svého otce strach.

"Tati, uvědomuješ si že to může být nebezpečné. Naši jezdí do DWR bojovat proti Chálifatu. A já bych nerad aby se Ti něco stalo. Obvzláště když máš dvě vnoučata."

Sokrates:"chci zůstat u psů. Celý život jsem psa nemohl mít a až teď mám pocit že docházím naplnění svého života."

"Zeptám se přítelkyň a jestli budou souhlasit budeš moci bydlet s námi. A co se týče psa uvažujeme že si nějakého pořídíme. Mohl by jsi ho cvičit už od štěněte."

Sokrates:"svých přítelkyň se na nic neptej. Je to zbytečné. Už jsem se rozhodl."

"Rozhodl?"

"Ano, rozhodl. Včera jsem podal žádost o přijetí do služebního poměru ke Kocourům. Prý mne zařadí buď jako psovoda, nebo jako pracovníka do psince.
Proto se tě chci zeptat zda chceš jít ke Kocourům se mnou?"

Otec se podíval synovi do očí. Oba muži stáli proti sobě. Dívali se vzájemně do očí až Jan řekl:"táto, ty jsi mne už vychoval. Já mám výchovu dětí před sebou. Musím je naučit to, co ty jsi naučil mne. A navíc nemohu jen tak odejít od přítelkyň a nechat je se svými dětmi samotné. To jim nemohu udělat. Proto tvoji nabídku odmítám a zůstanu zde. Neboť zde je mé místo."
Sokrates se rozhlédl okolo sebe. Dům byl zařízen jednoduše, na zdi visela keramická tabulka s nápisem"moc toho nemáme, ale spolu je nám nejlépe." V oknech byly květiny, na zdi obývacího pokoje byly dva obrazy s východem a západem slunce. Jaký to byl rozdíl proti domu kde do nedávna bydlel Sokrates. Samé sklo, luxusní nábytek a na zdi obývacího pokoje visela cedule:"host do domu, hůl do ruky." Kterou tam pověsila Xantypa.
Sokrates pochopil. Objal svého syna a poté odešel. Zrovna ve chvíli kdy se vracely obě sestry. Petra s Pavlou. Ty si tohoto rozloučení všimly a bylo jim jasné že se něco děje. Něco vážného. Neboť takovéto rozloučení otce a syna není jen tak.

[drigon]

"Stejně je zajímavé že koalice Střed vznikla víceméně spontánně?" Ptala se stará Maruna.

Pan Balzagette:"to víte, pokud bychom zůstali každý sám nám může hrozit třetí scénář jak porazit protistranu s atomovými zbraněmi. Které zaručují že nemůže dojít k přímému střetu atomových mocností kdy když začne jedna ze stran prohrávat odpálí atomové zbraně na to druhou. Ta v sebeobraně udělá to samé a v tu chvíli je vymalováno.
Proto existují tři scénáře jak porazit atomovou velmoc.

Prvním scénářem je uzbrojení. Kdy příliš vysoké náklady na zbrojení vedou postupem času k hospodářským potížím, protestům obyvatel a kolapsu státu. Tak jako se to stalo Sovětskému svazu koncem 80 let 20 století.

Druhým scénářem je vyvolávání zástupných konfliktů ve vazalských/přidružených zemích kam poté obě strany konfliktu pumpují zbraně, munici a materiál. Toto, pokud je dost intenzivní a trvá to dost dlouho to může časem vést k hospodářským potížím, protestům obyvatel a ve své podstatě prohře jedné ze stran konfliktu. Která jelikož nebojuje o své území/na svém území s protivníkem majicím jaderné zbraně takto není přímo ohrožena a nemá tak důvod použít své jaderné zbraně.

Třetím scénářem je scénář kdy je jedna ze stran konfliktu napadena či vyprovokována do vojenské akce proti státu bez jaderných zbraní. Tento konflikt zcela přirozeně odčerpává prostředky a lidské zdroje této strany konfliktu. Kdy poté, co začne tento nejaderný stát prohrávat na jeho místo nastoupí další nejaderný stát. Vznikne tak sériový konflikt kdy proti silnému protivníkovi postupně nastupují slabší s cílem ho časem unavit. Slabší nejaderní protivníci jsou sice jeden po druhém poráženi, avšak zároveň jaderné mocnosti odčerpávají síly. Kdy pokud toto odčerpávání sil překročí únosnou mez dojde k hospodářským problémům a protestům obyvatel jaderné mocnosti a cílem ukončit konflikt. Kdy toto může vést i k jejímu rozpadu.

Jak vidíte, všechny tři možnosti. A to jak uzbrojení, utahání či sériový konflikt jsou vedeny s cílem způsobit protistraně hospodářské vyčerpání, ekonomické těžkosti a případně i krizi které časem povedou k oslabení morálky obyvatel. Což může protivníka vést k ukončení konfliktu a výhře strany která má větší zdroje, výdrž a morálku obyvatel vidících že jejich vedení vychází z konfliktu vítězně bez podstatných hospodářských problémů. Neboť hospodářská situace je to, co se dotýká každého z nás."

Již uplynula delší doba od tohoto rozhovoru. Až jednoho dne se jeden z mladíků z SPSP zeptal pana Balzagetteho jestli by mohlo dojít ke kombinaci druhé a třetí varianty. Kdy je vyvolán zástupný konflikt kam postupně jeden z hegemonů posílá bojovat občany svých vazalských (kolonializovaných) zemí. Čímž je nadále udržována opotřebovací válka mající za cíl hospodářsky či společensky vyčerpat jednu ze stran konfliktu.

Pan Balzagette chvíli přemýšlel a pak řekl:"vaše myšlenka sériového zástupného konfliktu je velmi zajímavá a nutno říci že i logická. Vycházející ze strategie buck-passing, neboli přenesení zodpovědnosti. Kdy v tomto případě který popisujete nenastupují do boje proti jaderné mocnosti postupně jednotlivé nejaderné státy, ale občané těchto nejaderných států budou postupně vstupovat do boje na území zástupného státu kde probíhá onen konflikt. Tento postupný přísun nových sil, který bude navíc rozložen v čase nepovede k plnému rozhoření konfliktu, ale spíše k udržování konfliktu ve stavu postupného opotřebení. Kdy pokud bude dost bojeschopných občanů těchto vazalských států to nakonec může způsobit sociální problémy na straně jaderné mocnosti vystavené tomuto druhu konfliktu. Což může ve finále způsobit její vnitřní zhroucení, případně vnitřní boje různých konkurenčních skupin. Kdy jakmile dojde k tomuto rozpadu jaderné mocnosti hrozí jak riziko jejího postupného ovládnutí protistranou, tak i vznik různých militantních až nábožensky či jinak extrémních útvarů vzniklých chaosem rozpadu jaderné mocnosti. Které mohou být vzhledem k vlastnictví jaderných zbraní daleko více nebezpečné než původní státní útvar jehož rozpadem vznikly. Už to nebudou sandálníci s kalašnikovy. Ale sandálníci s atomovkami. Což je problém který může hrozit i zde v Evropě, pokud dojde v určitých státech ke vzniku Chalífátů na troskách kdysi mocných evropských států. Tvořících takzvané jaderné mocnosti druhého řádu. To když dlouhý pochod institucemi dojde do svého hořkého finále."

V místnosti byl chvíli klid. Až se mladík pana Balzagetteho zeptal na rozdíl mezi jadernou mocností prvního a druhého řádu.

Pan Balzagette:"jaderná mocnost prvního řádu je mocnost která má dostatek sil pro provedení likvidačního jaderného útoku po svém napadení disponujíc kompletní jadernou triádou. A jaderná mocnost druhého řádu je mocnost která je schopna provést omezený jaderný úder na území protivníka. Dokáže mu sice způsobit značné škody, ale nedokáže ho zcela zničit. Pak jsou zde ještě "baby" jaderné mocnosti které mají velmi omezený jaderný arzenál. Určený v podstatě jako zbraň "posledního soudu", kdy tyto zbraně použijí ve smrtelné křeči s cílem zničit s sebou i útočníka."

"Avšak takto ovlivnit vazalské země a jejich občany aby šli do sériového zástupného konfliktu asi nebude jen tak." Zajímalo mladíka z SPSP.

Pan Balzagette:"v tom máte velmi dobrý odhad. Neboť toto ovlivnění není jen tak. Ve většině případů se tohoto cíle dosahuje postupným rozbíjením občanské společnosti a vyvoláváním stavu kdy do vrcholných státních funkcí jdou primárně lidé toužící po prospěchu. Neboť volební kampaň je velmi drahá, vyhrocená a nejedná se o souboj ideí, ale peněženek. Kdy ten, kdož poskytuje peníze chce tomu odpovídající protislužbu. Kterou nemusí být jen ekonomický zisk, ale i krev.
Případy kdy se takto do čela státu dostanou drahé loutky poměrně často pro občany tohoto státu končí minimálně ekonomickým vysáváním, v horších případech i nasazením do (sériového) zástupného konfliktu.
Avšak někdy se stává že se mezi občany státu najde bohatý člověk, poměrně často podnikatel který vidí kam to spěje. Rozhodne se že jak pro něj, tak i pro lidi bude lepší když půjde do politiky s tím, že změní dosavadní kurz. Kdy má proti loutkám výhodu velkého množství peněz na vlastní volební kampaň kterou může pokud zaujme a dá směr velké části společnosti vyhrát. Avšak ti, kteří tuto změnu nechtějí mohou schválit zákon který bude dotyčného vybaveného velkým množstvím majetku a peněz blokovat. Aby se nemohl ujmout řízení státu a změnit kurz. Což jim má zajistit ovladatelnost vrchních představitelů státu.
Dotyčný je pak postaven před volbu jestli se vzdá podnikatelského majetku a bude vládnout, a nebo jestli si podnikatelský majetek nechá a bude zablokován. Je to těžké rozhodování, avšak jediným správným řešením je vzdání se podnikatelského majetku a stání se zákonadárnou silou. Neboť to je jediný způsob jak jim čelit."

"A když si onen podnikatel vstupující do politiky podnikatelský majetek nechá a vládnout nepůjde?" Ptala se Stará Maruna.

Pan Balzagette:"dříve či později bude odstaven. Kdy ti kterým čelil hlavně v ekonomice závislé na dotacích udělají vše pro to, aby dotace nezískal. A nebo je musel vracet. Čímž jeho firmu dříve či později dostanou do bankrotu a jeho zbaví peněz kterých by mohl použít na další volební kampaň. Pokud rovnou nedopadne ještě hůře.
A to z toho důvodu že jeho protivníci budou těmi kteří určují pravidla hry. A mají moc je podle své potřeby měnit. To je to co rozhodne o jeho osudu pokud se on sám nestane tím kdož určuje pravidla."

"Ale ani tak nebude mít na růžích ustláno." Prorokoval pán s kloboukem.

Pan Balzagette:"jakmile se tento člověk, již bývalý podnikatel dostane do takovéto vysoké státní funkce za cenu ztráty svého podnikatelského majetku musí udělat vše pro to, aby splnil co nejvíce ze svých slibů. Nejlepší bývá pokud se obklopí odborníky s konstruktivně kritickým a logickým myšlením kteří udělají vše pro pozvednutí ekonomiky země a řešení jejích nejpalčivějších problémů. Kde bývá změna k lepšímu nejvíce vidět.
Dále je vhodné a potřebné pokud najde v zahraničí představitele kteří s ním budou táhnout za jeden provaz a postupně začnou budovat osu rozumu která začne postupně žít podle vlastních pravidel. Jak se říká za své a po svém. Neboť toto je cesta jak se vyhnout ekonomickému vysávání, marginalizaci a při nejhorším i obětování pro cizí zájmy.
Je to dlouhá a náročná cesta na jejímž konci může být Renesance Střední Evropy."

Mladík:"a co se stane když se takovíto neovlivnitelní lidé nenajdou?

Pan Balzagette:"může nastat to, co jste zde dnešního večera řekl. S čím začal tento rozhovor. Neboť když se do čela vazalských států dostanou lidé volající po válce vám tito lidé od této své představy neuhnou. Neboť s ní mají spojenou svoji kariéru. V čemž je utvrzují jejich rádcové a aparát do kterého si vybrali loajální lidi bez konstruktivně kritického a logického myšlení. Kteří prošli sítem kde ti nevhodní byli sociálně exkomunikováni a vyhozeni. Čímž došlo v vyvolání sebenaplňujícího se stavu ve kterém budou dotyční pokračovat i když hegemon změní kurz. Kdy je příčinou toho, proč zůstávají v původním kurzu neochota přiznat to, že předtím věřili něčemu jinému. Kdy v jejich světě toto přiznání znamená konec kariéry.
Toto je problém kterému je třeba čelit vytvořením vlastní osy rozumu a vytvořením takového společenství lidí kteří budou ochotní a schopní zvažovat různé varianty a nalézat různá řešení. Kdy je opuštění špatného řešení bráno jako ponaučení se a posunutí se k řešení správnému."

[drigon]

Martin se prošel v rámci inspekce cvičištěm kde Kocouři trénovali. V lese bylo vybudováno několik propojených zákopů, které byly shora zakryty hlínou a zamaskovány. Celý zákop tak vypadal maximálně jako plochá podlouhlá vyvýšenina ze které na potřebných místech odbočovala palebná postavení. Ta byla též krytá, leckdy vypadala jako hromádka kamenů, či jako malý kopeček. Avšak vybavený otvorem či několika otvory zbraně. V určených místech byly maskované výjezdy se sklopnými poklopy určené k výjezdu pozemních robotických dronů. Plnící úkoly průzkumníků. Avšak robotických, neboť ti živí nebývali na moderním bojišti živí moc dlouho.
Celý tento systém byl reakcí na nástup dronů v R-U válce. Čehož si všimli naši vojenští představitelé už v roce 25 a naše armáda se začala opět zakopávat. Opět začala budovat zákopy. Ze začátku otevřené, avšak pod tlakem zkušeností se velmi rychle přešlo na zákopy kryté a posléze maskované. Neboť v odkrytém (otevřeném) zákopu byl voják pro dron příliš snadným terčem.
Kryté (maskované) zákopy byly nejen lomené ,ale byly též zhusta vybaveny protidronovými závěsy z husté tkaniny či řetízkovými závěsy bránícími v letu dronům které by případně pronikly dovnitř do zákopů.

První fáze obnovy a výcviku zákopových technik v roce 25.

[Rafael]

Exponát č.3 v Expozici smíchu:
Text vytěžen knihovnici z archive.org.

Podle knihovnice byla část textu nalezena v neúplné podobě. Upozorňujeme, že nezachované přílohy mohou obsahovat další kontext, který se v důsledku katastrofy ztratil.

Dokument pochází z března roku 2015 a je označen jako “Confidential” (Důvěrný) a jde o přílohu dohody mezi Evropskou komisí a ukrajinskou vládou. Nedostali jsme svolení k publikování skenů dokumentu, ale můžeme z něj citovat. V dokumentu se uvádí, že Evropská unie připraví a přichystá podmínky pro vstup Ukrajiny do Evropské unie a připraví rámec pro ekonomické propojení průmyslu Ukrajiny a Evropské unie.

V tom by nebylo nic zvláštního a výbušného, co by stálo za řeč. Nicméně na straně č. 8 je uvedeno, že Evropská unie “zajistí odbyt a výjimky pro import ukrajinských fosilních zdrojů a paliv, především černého uhlí.” A to není všechno. Hned na stránce č. 3 se uvádí, že… “Ukrajině bude umožněno splácet úvěrové rámce rovněž dodávkami fosilních zdrojů a “valutovým uhlím” do Evropské unie. Evropská unie se zavazuje, že zajistí plynulý odbyt a poptávku v EU po těchto zdrojích.” No, a je to venku!

Valutovým uhlím se podle našeho informačního zdroje myslí exportní uhlí vyvážené do EU naproti tzv. valutovému účtu, což je jeden z nástrojů Mezinárodního měnového fondu. Uhlí je v takovém případě valutováno, tedy použito na splácení úvěrů od MMF, Světové banky a rovněž od EU.

Ukrajině i po válce, pokud tedy Rusové nevezmou Ukrajině celý východní břeh Dněpru, zůstanou k dispozici dvě obrovské uhelné pánve a to západní část Doněcké pánve, která zasahuje hluboko na západ mimo geografickou oblast Donbasu, a rovněž Volyňsko–Lvovská pánev na západě Ukrajiny. Z memoranda totiž vyplývá, že v důsledku války a úvěrů bude Ukrajině umožněno splácet úvěry tím, čeho Ukrajina bude mít nejvíc, a to právě uhlím. To však vyžaduje, aby byla po tomto uhlí v EU vytvořena poptávka.

A toho se má dosáhnout více způsoby. Jednak udělením výjimek na emisní povolenky pro ukrajinské uhlí, ale rovněž brutální a šílenou likvidací uhelné konkurence v EU, tedy zatopováním a zasypáváním uhelných dolů v zemích EU a rovněž uvalováním likvidačních emisních povolenek na uhlí vytěžené v EU. Najednou to všechno zapadá logicky do sebe jako puzzle...

Do hlavní expozice nebyl zařazen z důvodu jisté kontroverznosti. Díky Martinské katastrofě k tomu plánu nikdy nedošlo a tak nelze posoudit jeho věrohodnost.
Mohlo jít o jistou provokaci, hoax, nějaký tehdejší řetězový email nebo o zoufalou snahu několika internetových platforem se vymezit vůči tehdejší EU.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Ještě než se budeme věnovat problémům s průchodem a průjezdem územím které je doslova a do písmene "zatkáno" pavučinou z optických vláken používaných pro ovládání dronů je třeba vyřídit dvě věci. První se týkala soudu kde padaly až třicetileté tresty a druhá se týká malých modulárních reaktorů.

Před asi měsícem přejížděla hranici koalice Střed pohřební dodávka s rakví. Službu konající celník si prohlédl papíry a lehce nadzvedl víko rakve. Okamžitě ucítil zápach rozkládajícího se těla. Víko rakve položil zpět, řidiči vrátil papíry a pokynul svému kolegovi. Ten otevřel bránu celnice a pohřební dodávka projela územím nikoho k celnici koalice Střed. Zde se prohlídka papírů zopakovala a dodávka s rakví vstoupila na území koalice Střed. Během cesty řidič s kolegou dvakrát manipulovali s rakví, než dojeli do speciální budovy. Zde rakev vyložili, načež přišla šestice mužů a žen v maskách. Ti rakev otevřeli, do černého pytle vyhodili chcíplou a řádně "uleželou" kočku načež z rakve vyjmuli tělo cca padesátiletého muže. Ten měl poh hrtan zavedenu trubičku s kyslíkem kterou zakrýval límec černého obleku. Díky čemuž nebyla tato trubička vidět. Průhledná hadička z dávkovače nitrožilní výživy a uspávacího prostředku byla zavedena do levého předloktí muže a vyvedena za zády dolů do dvojitého dna rakve. Kde láhev muži během cesty měnili.
Poté co byl muž z rakve vyndán ho položili na nosítka a ještě spícího odvezli do speciálně vybavené a hlídané místnosti kde se muž po čase probral. Jaké bylo jeho překvapení když zjistil kde je ("spící ptáček se vrátil do klícky") a co mu hrozí.
Po měsíci a kousek se konalo soudní přelíčení. Kde byl muž spolu s několika dalšími lidmi obviněn ze zločinu proti státu a znepotřebnění velkého množství černého uhlí zaplavením dolů kde se toto uhlí dříve těžilo.
Obviněným bylo tak dáno za vinu zničení těchto zásob s tím, že museli vzhledem ke svým funkcím vědět že uhlí je nejen důležitá energetická surovina, ale i zdroj důležitých látek pro chemický a zpracovatelský průmysl. Obvinění se vykrucovali že v té době byla podle bruselského komisariátu ochrana klimatu přednější než průmysl. Tudíž oni jen plnili co měli nařízeno. Tato jejich obhajoba byla smetena ze stolu s tím, že existují způsoby jak důl zakonzervovat bez toho že by suroviny v něm zůstávající byly zničeny či znehodnoceny. Což oni vzhledem ke svým funkcím museli vědět a měli podle toho jednat (že jste ideolog/diletant a ne technik/odborník je váš problém, neboť u těchto funkcí předpokládáme splnění kvalifikačních a odborných předpokladů). Výsledkem byly dlouholeté tresty odnětí svobody a protest muže že byl unesen byl zamítnut s tím, že na způsob jakým se dostal k soudu se nebere zřetel neboť důležité je potrestat ty, kteří způsobili škodu. Což má i význam do budoucna.
Druhá záležitost se týkala malých modulárních reaktorů. Kde některým lidem nešlo do hlavy proč do této sféry koalice Střed i Spřátelená území investují tolik peněz, času a úsilí. A to včetně snahy vybudovat základní těžký průmysl schopný takovéto výroby (což mělo souvislost se soudem). Odpověď na tuto otázku byla jednoduchá. Ve světě bylo větší množství různých firem které plánovaly výstavbu malých modulárních reaktorů. Avšak měly problém v tom, že aby se tato výroba vyplatila by musely prodat větší množství těchto malých modulárních reaktorů. Což s sebou nese nutnost vybudování patřičného výrobního zařízení, vyškolení potřebného personálu a zajištění zdrojů energie a surovin pro tuto výrobu. Toto byla fáze kde většina těchto koncepcí a firem uvázla. Toto bylo ekonomické údolí smrti. Kdy bylo jasné že ten podnik či stát (případně jejich sdružení či koalice) který toto ekonomické údolí smrti překoná a nastartuje výrobu těchto malých modulárních reaktorů jako první bude mít v tu chvíli celý trh pro sebe. A koncepce těch kteří toto nedokáží zůstanou jen na papíře. Pokud nebudou podporováni jiným mocenským blokem. Toto si představitelé koalice Střed uvědomili a vývoj malého modulárního reaktoru tak dostal zelenou. Kdy spolu s dokončováním technologického demonstrátoru o výkonu 200-250MW začala být budována patřičná výrobní zařízení a budovy. Které byly koncipovány tak, aby je bylo možné upravit podle aktuální potřeby. Neboť vývoj běžel dál a do doby spuštění prvního malého modulárního reaktoru mohly být technologie dále upravovány.
Výkon 200-250MW byl zvolen z hlediska unifikace. Turbína s generátorem této velikosti byly běžně používané, fungovaly bez závad a velikost dílů nezpůsobovala problémy s dilatací jako díly o výkonu 1000MW a více. Nehledě na pružnější reakci menších strojů. Které však bylo v případě potřeby většího výkonu možno přidávat podle potřeby a možností. Kdy tato soustrojí mohla nahradit původní tepelné elektrárny v místech kde již byla infrastruktura a chlazení k dispozici.

[drigon]

Exponát č.3 v Expozici smíchu:
Text vytěžen knihovnici z archive.org.

Podle knihovnice byla část textu nalezena v neúplné podobě. Upozorňujeme, že nezachované přílohy mohou obsahovat další kontext, který se v důsledku katastrofy ztratil.

Dokument pochází z března roku 2015 a je označen jako “Confidential” (Důvěrný) a jde o přílohu dohody mezi Evropskou komisí a ukrajinskou vládou. Nedostali jsme svolení k publikování skenů dokumentu, ale můžeme z něj citovat. V dokumentu se uvádí, že Evropská unie připraví a přichystá podmínky pro vstup Ukrajiny do Evropské unie a připraví rámec pro ekonomické propojení průmyslu Ukrajiny a Evropské unie.

V tom by nebylo nic zvláštního a výbušného, co by stálo za řeč. Nicméně na straně č. 8 je uvedeno, že Evropská unie “zajistí odbyt a výjimky pro import ukrajinských fosilních zdrojů a paliv, především černého uhlí.” A to není všechno. Hned na stránce č. 3 se uvádí, že… “Ukrajině bude umožněno splácet úvěrové rámce rovněž dodávkami fosilních zdrojů a “valutovým uhlím” do Evropské unie. Evropská unie se zavazuje, že zajistí plynulý odbyt a poptávku v EU po těchto zdrojích.” No, a je to venku!

Valutovým uhlím se podle našeho informačního zdroje myslí exportní uhlí vyvážené do EU naproti tzv. valutovému účtu, což je jeden z nástrojů Mezinárodního měnového fondu. Uhlí je v takovém případě valutováno, tedy použito na splácení úvěrů od MMF, Světové banky a rovněž od EU.

Ukrajině i po válce, pokud tedy Rusové nevezmou Ukrajině celý východní břeh Dněpru, zůstanou k dispozici dvě obrovské uhelné pánve a to západní část Doněcké pánve, která zasahuje hluboko na západ mimo geografickou oblast Donbasu, a rovněž Volyňsko–Lvovská pánev na západě Ukrajiny. Z memoranda totiž vyplývá, že v důsledku války a úvěrů bude Ukrajině umožněno splácet úvěry tím, čeho Ukrajina bude mít nejvíc, a to právě uhlím. To však vyžaduje, aby byla po tomto uhlí v EU vytvořena poptávka.

A toho se má dosáhnout více způsoby. Jednak udělením výjimek na emisní povolenky pro ukrajinské uhlí, ale rovněž brutální a šílenou likvidací uhelné konkurence v EU, tedy zatopováním a zasypáváním uhelných dolů v zemích EU a rovněž uvalováním likvidačních emisních povolenek na uhlí vytěžené v EU. Najednou to všechno zapadá logicky do sebe jako puzzle...

Do hlavní expozice nebyl zařazen z důvodu jisté kontroverznosti. Díky Martinské katastrofě k tomu plánu nikdy nedošlo a tak nelze posoudit jeho věrohodnost.
Mohlo jít o jistou provokaci, hoax, nějaký tehdejší řetězový email nebo o zoufalou snahu několika internetových platforem se vymezit vůči tehdejší EU.

Z Kroniky Mlýna

"Tento materiál byl znám po názvem EU and Ukraine Strategic Partnership on Raw Materials. Podle některých údajů podepsaný v roce 21. Ke kterému byl posléze podepsán tajný dodatek s názvem "Annex" týkající se černého uhlí. Bylo tak jasné že se jedná o systém vzájemného vytváření koloniálních závislostí mezi jednotlivými státy kdy mělo být zajištěno že žádný stát pod patronací sekty která tehdy ovládla vedoucí funkce v EU nebude soběstačný. Cílem bylo vytvoření spletence vzájemných závislostí zajišťujícího spolehlivé ovládání jednotlivých států a národů pod patronací této sekty.
Tento systém vzájemných závislostí funguje tak, že každý stát má v některých oblastech výroby či služeb velký nadbytek kapacit, zatímco v jiných oblastech má nedostatek. Tyto uměle vyvolané a udržované disproporce jsou vyrovnávány vzájemným dovozem mezi státy s tím, že jejich setrvání je zajištěno legislativními prostředky schvalovanými v Bruseli členy této sekty. Skládající se z nikým nevolených a ve své podstatě nikomu neodpovědných lidí toužících po moci, prospěchu a slávě. Kdy pro toto udělají vše.

Tyto uměle vyvolané a udržované disproporce ve výrobě a službách jsou vyrovnávány vzájemnými dovozy mezi státy, což jednak zatěžuje silniční síť a životní prostředí, ale hlavně to má za následek že pokud by se jeden stát či národ chtěl osamostatnit bude čelit nevyrovnanosti vlastního hospodářství. Kdy bude mít určitých kapacit těžký nadbytek, zatímco jiných nedostatek. Toto povede k těžkým hospodářským otřesům, nezaměstnanosti a ekonomickému propadu. Neboť nadbytečné kapacity budou jako nepotřebné uzavírány, zatímco na vybudování nedostatkových budou scházet peníze, materiály, energie a suroviny. Obvzláště když ložiska vlastních surovin a zdrojů energie budou znepotřebněna. Cílem této strategie vzájemné závislosti je vyvolání situace kdy jednotlivé státy nebudou mít jinou možnost než zůstat v původním spolku, který je koncipován tak, že se tyto uměle vyvolané a udržované disproporce vyrovnávají vzájemným dovozem řízeným a ovládaným členy této sekty. Toto bylo jedním z důvodů proč se státy střední Evropy sdružily do Koalice Střed, neboť odejde-li najednou větší množství států mají i větší prostředky a možnosti jak vyrovnat tyto uměle vyvolané hospodářské disproporce. Jeden stát v takovémto prostředí nemá šanci, avšak je-li jich více jsou schopny si vzájemně pomoci s vyrovnáním tohoto stavu a časem zahájit proces obnovy. Neboť tímto postupem dojde k utlumení počátečního ekonomického šoku z rozpadu jednotného evropského trhu a ke kapacitní stabilizaci ekonomik států sdružených do koalice Střed.
Leckoho možná napadne proč byly tresty v některých případech tak tvrdé. Jde zde o to, že lidé kteří mají pravomoci nařídit znepotřebnění ložisek surovin musí mít za tato svá rozhodnutí i patřičnou odpovědnost. Neboť jim vzhledem k funkci kterou zastávají musí být jasné co tím způsobují. Pokud jim toto jasné nebylo protože byli diletanty nasazenými do funkcí proto aby kvůli své odborné neschopnosti byli ovlivnitelní cizími silami to na jejich odpovědnosti nic nemění. Neboť oni byli pod rozhodnutími podepsaní.
Udělení takovýchto trestů má význam z hlediska budoucnosti kdy si lidé uvědomí že za své činy nesou odpovědnost. Kdy platí že čím vyšší funkce a tomu odpovídající pravomoce = tomuto odpovídá adekvátní odpovědnost. Kdy právě tato odpovědnost vyřazuje ze hry jedince stižené stádní konformitou (to jest obavou z nepřizpůsobení se- dělají to co si myslí že je "správné" bez ohledu na následky) a lokaje (to jest jedince sloužící kvůli vlastnímu prospěchu bez ohledu na následky). Kdy se oba tyto typy lidí vymlouvají "to já ne, já jen plnil rozkazy, odezíral ze rtů mocných jejich nevyřčená přání,...)jsou li postavení před následky svých činů. Čemuž právě jasně určená odpovědnost za činy konkrétního člověka brání." Domluvil mluvčí.

[drigon]

Se ptali kamarádi Oldy.

"Je zaplavení nepoužívaného dolu skutečně takový problém jak to vypadá?"

Olda:"to závisí na tom co je to za důl. Pak na tom jestli je ložisko zcela vytěžené a nebo jestli tam zbývá těžitelná surovina a těžba byla jen přerušena. Kdy toto přerušení těžby může být jak z ekonomických důvodů, tak i kvůli tomu že tato surovina není aktuálně potřeba. Avšak musíte počítat s tím, že tuto zatím nevytěženou surovinu můžete v budoucnu potřebovat. A podle toho se zařídit."

"Jak by jsi to provedl s hlubokým uhelným dolem kde došlo k ukončení těžby, avšak zůstalo tam nevytěžené uhlí?"

Olda:"nevyužívané poruby kde došlo k ukončení těžby je třeba vzduchotěsně uzavřít. A to z toho důvodu aby zde nemohlo dojít kvůli oxidaci za přítomnosti kyslíku k zapaření uhlí s následným vznikem důlního požáru. Toto se v praxi provádí vyzděním hráze z cihel či zavalením chodby zakládkou. Kdy se v podstatě udělá umělý zával. Odvodnění uzavřeného úseku důlního díla se řeší potrubím se sifonem kde hladina vody brání průniku kyslíku ze vzduchu za hráz. Otevřené a přístupné tak zůstanou hlavní chodby a šachta. Které je třeba pravidelně kontrolovat a odčerpávat důlní vody.
Pakliže je hluboký uhelný důl takto zakonzervován je možné v případě potřeby obnovit těžbu vyrubáním nových těžních chodeb v místě kde zůstala nevytěžená sloj."

"A co se stane když dojde k zaplavení uhelného dolu?"

Olda:"stoupající voda zaplaví nejen chodby a šachty, ale pronikne i do narušených nadložních vrstev a do stařin. K čemuž se vodou nasytí sypká základka kterou může voda odplavit jinam. Toto nasycení hornin vodou která je navíc o značném hydrostatickém tlaku způsobí změnu mechanických vlastností horniny což může vést i k propadům nadloží a po naplnění důlního díla vodou k jejímu vyvěrání na povrch. Kdy bývá problém s tím, že tato voda z hornin se kterými je v kontaktu vyluhuje různé prvky a jejich sloučeniny. Což nemusí být zdraví a přírodě prospěšná záležitost."

"A to předtím není ta důlní voda nasycená těmi prvky a sloučeninami?"

Olda:"důlní voda během čerpání může být též kontaminovaná těmito prvky a sloučeninami. Avšak pokud je důl zaplaven voda promývá daleko více hornin. Což je důvodem proč je minimálně ze začátku voda dost nasycená a bývá nutné ji čistit."

A co se stane pokud by někdo chtěl zaplavený důl znovu zprovoznit?"

Olda:"bude nutné odčerpat vodu nejen z chodeb, ale i z nasycených hornin odkud bude odtékat. Čímž bude docházet k vyplavování hornin, změně jejich vlastností, propadům a následně ke kontaktu mokrého uhlí se vzdušným kyslíkem."

"A když by se měla znovu zahájit těžba na jiné části ložiska?"

Olda:"musíte znovu zarazit šachtu. Což je velmi náročné. A poté ložisko rozfárat. Což pokud narazíte na zaplavenou chodbu či puklinu máte veliký problém, o čemž vím své."

"Jak své?"

Olda:"průval vod do zdejšího rudného dolu před více než rokem byl následkem naražení staré důlní chodby zaplavené vodou. Tato stará chodba nebyla na mapách, nikdo o ní nevěděl a Malý Petr který tehdy provedl odpal se navrtal těsně před tuto chodbu. Po odpalu došlo k průvalu vody do spodní chodby a naše parta s Malým Petrem který k nám vyběhl uvázla ve vzduchové kapse ze které jsme byli nakonec zachráněni přes přechodovou komoru vloženou do průkopu vedoucího k nám. Přes půl roku trvalo než přítok vody z této staré chodby zeslábl natolik že bylo možné ve spodním patře začít zmáhat následky této havárie. Kdy měl tento průval za následek poměrně velký propad v podmáčené oblasti, neboť snížení hydrostatického tlaku s následným odtokem vody z nasycené horniny vedlo k poklesu tohoto území. Inženýři měli obavy aby nedošlo k ohrožení Nové šachty, avšak k tomuto scénáři naštěstí nedošlo."

[drigon]

"Slyšel jsem něco o tom, že Nová šachta má prý nějakou speciální konstrukci... ."

Olda:"Vzhledem k tomu, že prochází oblastí kde jsou zaplavená povrchová důlní díla a dva zvodněné horizonty s tlakovou vodou byla pro ražbu v těchto nestabilních oblastech zvolena technika ražby v zamražené hornině a konstruován dvojitý tubus šachty. Mezi dvěma tubusy šachy je bentonitová výplň těsnící proti průniku vody a zároveň tvořící plastický obal vnitřního tubusu. Vnější tubus funguje jako mechanická ochrana šachty, bentonit jako těsnění s tlumičem dohromady a vnitřní tubus má funkci tlakového trupu u ponorky. Neboť on odolává tlaku vyvolanému horninami a vodou. Kdy oba tyto tubusy jsou takzvaně duktilní."

"Duktilní? Co to je?"

Olda:"houževnaté. Schopné odolávat deformaci za mezí kluzu. Kdy pokud dojde k důlnímu otřesu či pohybu hornin se tubusy Nové šachty nezlomí. Ale ohnou se. Budou se kroutit. Budou se vlnit. Avšak vydrží."

Holky se mezi sebou bavily o novém inženýrovi a jeho asistentovi. Olda je chvíli poslouchal, načež jim řekl:"onen inženýr je prospektor."

Holky:"cože to je?"

Olda:"prospektor. Hledá vhodné černé uhlí pro výrobu uhlíku. Používaného pro výrobu výrobků z uhlíku a elektrod do lithiových akumulátorů."

Adélka:"to budou z uhlí dělat baterie?"

Olda:" Baterie přímo ne, ale co nám říkal se z černého uhlí vyrábí koks. Který je prakticky celý složen z uhlíku. Ten se dále zpracovává za velmi vysoké teploty a tlaku na čistý uhlík používaný po dalším výrobním procesu i pro výrobu elektrod lithiových akumulátorů. Z toho uhlíku se prý dělá spousta různých věcí, tohle je jedna z nich. Pak prý dokáží z uhlí dostat uhlík ještě chemickou cestou, ale na to by jste se musely zeptat Ing Chemika. Takže jak vidíte uhlí není jen palivem pro výrobu tepla a elektřiny. Ale i důležitou surovinou pro výrobu uhlíku a výrobků z něj pocházejících. Takže se nedivte těm trestům. Tehdejší mocipáni chtěli mít všechno na baterie. Přičemž si zároveň likvidovali zdroj jednoho důležitého prvků pro jejich výrobu. A to uhlíku. Což na první pohled smysl nedává, ale když se člověk podívá na snahu tehdejších mocných zavést závislostní ekonomiku už to smysl dává. "

Hana:"Oldo, a když by byl hlubinný uhelný důl zcela vytěžen bylo by možné ho zaplavit?"

Olda:"pokud je zřejmé že se tam nikdy nic těžit nebude, neboť není co je zaplavení dolu jednou z možností. Kdy já bych tam zároveň plavil zakládkový materiál abych co nejvíce vyplnil volné podzemní prostory. Čímž maximálně omezím možné propady nadloží které mohou nastat v případě narušení statiky zatopeného důlního díla kde zaplavené volné důlní chodby fungují jako svého způsobu drenáž."

Domluvil Olda a pomyslel na podmáčené území za tratí a místní stará důlní díla. Z velké části zatopená vodou.

[drigon]

"Víte proč máme dodnes ministerstvo zemědělství, lesnictví a ochrany životního prostředí jako jeden orgán státní správy?" Předhodil během posezení u Palírníka pan Balzagette.

Chvíli bylo ticho, načež kdosi řekl že to bylo kvůli ušetření peněz.

Pan Balzagette:"to je jeden z důvodů. Zůstalo to tak poté, co tehdejší premiér, Velký Bocian nemoh jmenovat do čela ministerstva životního prostředí jistého Turka. Kde když zelení slyšeli že půjdou po Vánocích k Turkovi byli z toho celí zelení. Vzteky. A tak tehdy premiér pana Turka jmenoval prvním náměstkem oboru životního prostředí a ministerstvo životního prostředí které nemělo ministra sloučil dohromady s ministerstvem zemědělství a lesnictví pod vedením ministra zemědělství a lesnictví. Odůvodnění bylo jednoduché. Zemědělci, lesníci i ochranáři pracují v přírodě a s přírodou. Tudíž je vhodné aby byli pod stejným vedením, neboť je vhodné když spolu budou spolupracovat a ne bojovat. Sloučením obou ministerstev se ušetřilo dost peněz na úřednících a faktem bylo to, že střet praktiků s ideology odnesli ponejvíce ideologové. Postupem času se staly agendy vyvážené a zmizely tak nejhorší excesy ve stylu kdy ochranáři zakázali včelaři aby si na včelnici u lesa dal dřevěný zahradní domek určený na uskladnění nářadí a náhradních úlů. Případně na ukrytí se při případné přeháňce. Kdy tento zákaz ochranáři odůvodnili že by zahradní domek na okraji lesa mohl vadit v migraci žabiček. Avšak kdyby žabičky uměly mluvit a někdo se jich na toto zeptal by se nejspíš dozvěděl že jim vadí tak akorát malý bocian a ne nějaký dřevěný zahradní domek který mohou obskákat okolo.
Sloučením obou ministerstev excesy zmizely a situace došla do stavu kdy byly vyvažovány zájmy všech zúčastněných stran. Což bylo spojeno s úsporou finančních prostředků. A to nejen na agendě, ale i na leckdy zbytečných dotacích. Toto vše bylo pro těžce zkoušený státní rozpočet vítanou úlevou, kdy se navíc po čase projevil efekt odbourání zbytečných a škodlivých regulací a zákazů zvýšením příjmů státního rozpočtu z daní jejichž výběr se zvýšil poté co se vlivem odbourání těchto regulací a zákazů zvýšila ekonomická aktivita.

[drigon]

Martin se prošel v rámci inspekce cvičištěm kde Kocouři trénovali. V lese bylo vybudováno několik propojených zákopů, které byly shora zakryty hlínou a zamaskovány. Celý zákop tak vypadal maximálně jako plochá podlouhlá vyvýšenina ze které na potřebných místech odbočovala palebná postavení. Ta byla též krytá, leckdy vypadala jako hromádka kamenů, či jako malý kopeček. Avšak vybavený otvorem či několika otvory zbraně. V určených místech byly maskované výjezdy se sklopnými poklopy určené k výjezdu pozemních robotických dronů. Plnící úkoly průzkumníků. Avšak robotických, neboť ti živí nebývali na moderním bojišti živí moc dlouho.
Celý tento systém byl reakcí na nástup dronů v R-U válce. Čehož si všimli naši vojenští představitelé už v roce 25 a naše armáda se začala opět zakopávat. Opět začala budovat zákopy. Ze začátku otevřené, avšak pod tlakem zkušeností se velmi rychle přešlo na zákopy kryté a posléze maskované. Neboť v odkrytém (otevřeném) zákopu byl voják pro dron příliš snadným terčem.
Kryté (maskované) zákopy byly nejen lomené ,ale byly též zhusta vybaveny protidronovými závěsy z husté tkaniny či řetízkovými závěsy bránícími v letu dronům které by případně pronikly dovnitř do zákopů. Screenshot_20251206_194548_com_android_chrome_CustomTabActivity.jpg
[/quote]
---
Intenzivní využití dronů naváděných signály po optickém vláknu s sebou neslo jeden závažný problém který postihoval prakticky všechna kolová či pásová vozidla. Kdy se optická vlákna zachytávala za pneumatiky které je svým otáčivým pohybem dokázaly namotat okolo náprav, poloos či kardanových hřídelů. Výsledkem tak bylo znehybnění vozidla a usnadnění jeho likvidace dalším dronem.
Další problém spočíval v zachytávání optických vláken napnutých či visících v prostoru za různé výčnělky či technická zařízení na vozidlech. Kdy obzvláště zdatnými "zachytávači" byly zbraňové věže na vozidlech se svým vybavením, kablíky a hejblaty. Ty tato optická vlákna dokázala i poškodit.

Čeho se však optické vlákna moc nedotkla byl pohyb lidí. Neboť lidé dokázali optická vlákna překročit, odsunout stranou či je přestřihnout. Což vedlo k tomu že lidé s sebou nosili nůžky doslova jako povinnou výbavu. Toto bylo něco čeho si technici všimli a zjistilo se, že velmi vhodní na průchod územím zamořenými optickými vlákny jsou humanoidní roboti. Ti dokázali kráčet stejně jako lidé a jejich paže mohly dostat různé nástavce. Včetně nůžek.
Dalším nápadem byl takzvaný V-střihač. To byl kus oceli ve tvaru písmene V opatřený z vnitřní strany dvěma tvrdými ostřími sbíhajícími se k sobě. Tato ostří měla tvar písmene V a fungovala tak že se optické vlákno klouzající po povrchu stroje dostalo do tohoto střihače. Během pohybu bylo taženo po ostří střihače které optické vlákno přeřízlo.
Nutnost řešení problému se "zavlákněním" území vedla i ke změnám v konstrukci vozidel. Mizely různé složité tvary se spoustou záhybů a přidaných konstrukcí za které se optické vlákno mohlo zachytit. Místo nich nastoupily tvary jednoduché, oblé kdy jedinými výčnělky na karoserii byly tyto V-střihače. Mající za úkol přeříznout optická vlákna která by se táhla po karoserii. Podvozky vozidel byly kapitolou samy o sobě. Už nešlo mít na vozidle v dolní části spoustu výčnělků a nekrytého zařízení. Vše muselo být kryté, spodek vozidla musel být úplně hladký. Hnací a kardanové hřídele musely být zakryté, to aby se na ně vlákna nemohla namotat. Což bylo příčinou nejen mechanických problémů, ale i požárů vzniklých třením. Z tohoto důvodu se nejlépe osvědčila vozidla značky Tatra, která mají pohonný systém ukrytý v centrální rouře a polonápravách. Avšak jejich kola mají stejný problém jako kola jiných vozidel. Optická vlákna se na ně mohou namotat a tím být namotaná na polonápravy. Což dokáže vozidlo znepohybnit. Proto byla upravená a mohutná verze V-střihače s držákem namontována i na vnitřní štít kola a umístěna tak, aby vlákno které kolo bude natahovat do podběhu muselo projít tímto V-střihačem který ho přeřízne. Stejné V-střihače umístěné na držácích štítů kol zadní nápravy měla i kola zadních náprav.
V-střihače umístěné vedle kol byly na vnitřním štítu kol umístěny z toho důvodu aby kopírovaly pohyb kola. A to nejen nahoru a dolů, ale u předních kol i během zatáčení. A to z toho důvodu že musely být vzhledem ke své funkci umístěny poměrně blízko pneumatiky. Posádky vozidel s sebou vozily několik sad V-střihačů či ostří do nich jako náhradní díly neboť se jejich ostří vzhledem ke svému umístění dost tupila.

Vozidla s pevnými nápravami s kardany byla někdy opatřena noži namontovanými na kardany které měly optická vlákna přeříznout. Systém to byl podobný jako u nožů namontovaných na vrtulových hřídelích lodí které mají za úkol lana která se namotávají na lodní hřídel rozsekat na malé kousky a zabraňují tak namotání těchto lan na šroubový hřídel lodi. Avšak účinnost tohoto systému byla dost diskutabilní, stejně tak jako jeho bezpečnost.

[drigon]

Xantypa se probudila po noční, když tu se ozval zvonek a bušení do dveří. Otevřela a za dveřmi stála její sestra.

"Ségra máš problém!!!"

"Cože?"

"Máš problém".

"Já s tím hnůjdajem na poli nemám nic společného."

"To nemám na mysli. Týká se to tvého starého. Dneska k nám na firmu přišly papíry od Kocourů. Od prvního ledna 2034 jde ke Kocourům jako psovod. Všichni se s ním loučí a je pozvaný na příští pátek na firemní vánoční večírek."

"To je teda nadělení."

"To teda je. Musíš si nějak poradit a dostat ho k právníkovi pokud se s ním chceš doopravdy rozvést.

Xantypa si sedla na židli v kuchyni, otevřela láhev vína a přemýšlela co udělá.

[drigon]

Při jedné z debat se Stará Maruna zeptala pana Balzagetteho co by se mohlo stát kdyby tehdy použila EU komise zabavená ruská aktiva uložená u Euroclearu v Belgii?

Na což pan Balzagette odpověděl:"pokud by se do toho nevložili Američané by zůstalo hlavně u reputačních škod kdy by evropská měna ztratila punc bezpečné měny. Což by s sebou neslo odliv cizích investic a uložených peněz spojený s nárůstem úroků na úvěry kterými byla tehdejší evropská ekonomika doslova zamořená.
Avšak když by se do toho vložili Američané už by to mohlo být o něčem jiném. O tom, že rozhodnutí amerického soudu a prezidenta si jen tak někdo nedovolí nerespektovat. Což by v případě že by toto zabavení aktiv bylo uznáno jako nezákonné s sebou mohlo nést následky recipročních akcí zavedených z důvodů vyrovnání škody. Což by mohlo znamenat zabavení evropských aktiv mimo území EU, zabavení dopravních prostředků jako jsou lodě a letadla. Případně zabavení zboží a výrobků s patřičnými finančními následky. Toto vše by Evropu, která si do té doby likvidovala vlastní soběstačnost a ekonomiku s využitím vlastních surovin mohlo uvrhnout do ekonomické izolace. Do takového propadu který by probral naprostou většinu lidí. Do propadu jehož následky nebudou jenom ekonomické. Ale i společenské.
Možná se to někomu může zdát přehnané, ale pravidla která platí pro takovéto případy vždy říkala a říkají že se zmraženými aktivy nepřátelských států se hýbe až po ukončení nepřátelství. Kdy bývají zpravidla určena na náhradu válečných škod a na náklady obnovy. Takto to bylo uděláno proto, aby bylo z čeho zaplatit poválečnou obnovu. Neboť to, co se zničilo se musí vyrobit a postavit znovu. A to stojí peníze. Které se získávají právě z těchto aktiv."

O této záležitosti se rozpoutala debata. Věcná i vášnivá. Na jejímž konci pána s kloboukem napadlo:"tehdy musel staronový premiér AB dát svoji firmu do svěřeneckého fondu. To mne tak napadlo jestli byl protektor a správce tohoto fondu nezavislou osobou, a nebo jestli ho donutili dát majetek do svěřeneckého fondu jehož protektora a správce budou mít pod palcem "oni". Protože to by pak majetek mohli vykampeličkovat. A nebo na něj tlačit."

Pan Balzagette na toto nereagoval. Zůstalo to bez odpovědi.

[Rafael]

Exponát č. 4 — Oddělení smíchu

Dodala: knihovnice
Zdroj: archive.org, bývalý internet - https://www.super.cz/clanek/celebrity-p ... lo-1520373
Nález: „Balada o rozbitém kolenu“ (konec roku 2025)

Popisek k artefaktu:
„Na silnici měli řidiči přizpůsobit styl jízdy i obutí vozu povětrnostním podmínkám a aktuální situaci.“

To ovšem zjevně neplatilo pro chodce. A už vůbec ne pro jednoho pirátského předsedu kontrolního výboru Prahy 8 na sklonku roku 2025.

Zatímco metropole tehdy lapala po dechu pod náporem uzavírek, přehnaných dopravních opatření a permanentních zácp, dotyčný politický činitel se rozhodl bojovat s novým nepřítelem:
spadaným listím na chodnících.

Jeho tažení skončilo… takřka okamžitě.
Na jednom z podzimem obalených chodníků totiž uklouzl, teatrálně upadl, roztrhl si kalhoty a krvavě si poranil koleno. Z maličkosti se rázem stalo celonárodní drama, jak byla v té době zvykem — spadané listí bylo povýšeno na riziko bezpečnostního charakteru, hrozba pro veřejnou správu, možná dokonce předzvěst něčeho hlubšího.

Havarie-listí.jpg (73.38 KiB) Zobrazeno 1913 x

V Muzeu šílenství je tento exponát archivován jako připomínka doby, kdy společnost dokázala udělat katastrofickou událost z banality, zatímco skutečné problémy ležely nepovšimnuty.

„Když jsme to četli poprvé, dlouho jsme se smáli. Když podruhé, už to tak k smíchu nebylo.
Dnes je to jen důkaz toho, že absurdita bývalého světa předcházela pádu — a často o něm hlasitě křičela, aniž by ji kdokoli slyšel.“

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Exponát č. 5 – Oddělení smíchu
Muzeum šílenství 21. století

Popis exponátu:
Produkce potravin a fosilních paliv každou hodinu způsobovala miliardové škody.
Tak to alespoň na sklonku roku 2025 uváděla zpráva OSN.
Zdroj: archive.org
(Původní mediální zdroj: Novinky.cz, rok 2025)

Poznámka kurátora:
Výjimečně tento exponát nepochází z fondu mlýnské knihovnice,
nýbrž od jednoho z místních zemědělců.

Bývalého člena – v bývalých časech – Společnosti pro orbu ČR
(což samo o sobě působí jako reminiscence prvorepublikového ministerstva,
které nikdy neexistovalo, ale mělo by).
*
Doplnění:
Co bylo ministerstvo orby?
„Ministerstvo orby“ (německy k.k. Ackerbau-Ministerium) byla vládní instituce rakouského císařství, která vznikla po roce 1867 jako ministerstvo zemědělství a existovala až do rozpadu monarchie v roce 1918.
Název „orba“ odkazoval na zemědělství jako klíčovou složku hospodářství (doslova práce s půdou), ale jeho pravomoci byly širší: dozor nad zemědělskou produkcí, vzděláváním (školství), subvenční politikou, statistickými službami a dokonce i průmyslovým odvětvím jako hornictví.

Ministerstvo mělo významnou roli právě v českých zemích, kde zemědělství zaměstnávalo značnou část obyvatelstva a patřilo k ekonomickým pilířům. Reagovalo na podněty i kritiku z místních společenských i hospodářských kruhů.
*
Ano, byl to jeden z těch, kteří v oné době organizovali zemědělské protesty.
Podílel se na blokádách komunikací a u jednoho z pražských úřadů
symbolicky vysypal vlečku chlévské mrvy.

Exponát je zařazen do oddělení smíchu,
protože představuje jeden z vrcholů předkatastrofické logiky:
stav, kdy bez jídla a energie nebylo možné žít,
ale jejich výroba byla současně považována
za jednu z hlavních příčin zkázy světa.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Daniela se večer ptala Martina jak se jim podařilo zadržet a přivést k soudu lidi odpovědné za škody na dolech.

Martin:"naši lidé je sledovali delší dobu, přičemž zjistili s jakými osobami a firmami se stýkají. Loni před Vánoci jim poslali jménem jejich obchodních partnerů dárek. Kávovar, nebo rychlovarnou konvici. Které byly vybaveny odposlechovým zařízením schopným vysílat signál po elektrické instalaci. Naši lidé do rozvaděčů u silnice dali zařízení schopné tato data detekovat a nahrát. Případně poslat rovnou na určené místo. Tím se nám podařilo pět ze šesti lidí odposlouchávat."

Daniela:"u toho šestého to nefungovalo?"

Martin:"odposlech nejspíš fungoval. Avšak dotyční měli v domě ostrovní solární elektrárnu ke které kávovar připojili. A jelikož nebyla připojená k rozvodné síti se data nebyla schopna dostat do rozvodné sítě kde bychom je zachytili. Takže tohle byl jediný ptáček který nám ulítl.

Daniela:"to muselo být zajímavé je poté pochytat..."

Martin:"toho hlavního dostali v autě. Jel ráno do práce když tu před ním zastavil kamión. Sklopil zadní rampu a než se ptáček vzpamatoval spadla klec. Musel najet do kamionu kde byl uspán a probudil se až u nás."

Daniela:"slyšela jsem že jste ho sem dostali zajímavým způsobem."

Martin:"v rakvi. Udělali mu tracheotomii kdy hadičku na dýchání skryli pod límcem obleku a aby nebylo vidět dýchací pohyby měl těsně nad tělem kryt vypadající jako tělo. Dýchal pod ním, takže na první pohled nic vidět nebylo. Výživu s uspávacím prostředkem mu dávali hadičkou z láhve ukryté ve dvojitém dnu rakve kde byl i dýchací přístroj. Zařízení se nabíjelo indukčně, tudíž nebyly potřeba kablíky.
Takto i jinak jsme jich dostali pět z šesti."

Daniela:"ten šestý utekl. Takže vyhrál...."

Martin:"no nevím jestli vyhrál. Bude to takový život "s pohledem přes rameno". S nutností se pořád stěhovat. No, mě by to za to nestálo... ."

[drigon]

"Víte proč máme dodnes ministerstvo zemědělství, lesnictví a ochrany životního prostředí jako jeden orgán státní správy?" Předhodil během posezení u Palírníka pan Balzagette.

Chvíli bylo ticho, načež kdosi řekl že to bylo kvůli ušetření peněz.

Pan Balzagette:"to je jeden z důvodů. Zůstalo to tak poté, co tehdejší premiér, Velký Bocian nemoh jmenovat do čela ministerstva životního prostředí jistého Turka. Kde když zelení slyšeli že půjdou po Vánocích k Turkovi byli z toho celí zelení. Vzteky. A tak tehdy premiér pana Turka jmenoval prvním náměstkem oboru životního prostředí a ministerstvo životního prostředí které nemělo ministra sloučil dohromady s ministerstvem zemědělství a lesnictví pod vedením ministra zemědělství a lesnictví. Odůvodnění bylo jednoduché. Zemědělci, lesníci i ochranáři pracují v přírodě a s přírodou. Tudíž je vhodné aby byli pod stejným vedením, neboť je vhodné když spolu budou spolupracovat a ne bojovat. Sloučením obou ministerstev se ušetřilo dost peněz na úřednících a faktem bylo to, že střet praktiků s ideology odnesli ponejvíce ideologové. Postupem času se staly agendy vyvážené a zmizely tak nejhorší excesy ve stylu kdy ochranáři zakázali včelaři aby si na včelnici u lesa dal dřevěný zahradní domek určený na uskladnění nářadí a náhradních úlů. Případně na ukrytí se při případné přeháňce. Kdy tento zákaz ochranáři odůvodnili že by zahradní domek na okraji lesa mohl vadit v migraci žabiček. Avšak kdyby žabičky uměly mluvit a někdo se jich na toto zeptal by se nejspíš dozvěděl že jim vadí tak akorát malý bocian a ne nějaký dřevěný zahradní domek který mohou obskákat okolo.
Sloučením obou ministerstev excesy zmizely a situace došla do stavu kdy byly vyvažovány zájmy všech zúčastněných stran. Což bylo spojeno s úsporou finančních prostředků. A to nejen na agendě, ale i na leckdy zbytečných dotacích. Toto vše bylo pro těžce zkoušený státní rozpočet vítanou úlevou, kdy se navíc po čase projevil efekt odbourání zbytečných a škodlivých regulací a zákazů zvýšením příjmů státního rozpočtu z daní jejichž výběr se zvýšil poté co se vlivem odbourání těchto regulací a zákazů zvýšila ekonomická aktivita.

Sloučením těchto dvou ministerstev tak vzniklo Ministerstvo půdy. Kdy nešlo ani tak o osobu ministra, ale hlavně o vyvážení pravomocí, jejich následků a nákladů. Kdy mnohé lidi zajímalo jak mohlo sloučení ministerstev zemědělství a lesnictví a ochrany životního prostředí do jednoho ministerstva půdy zabránit excesům které byly do té doby celkem běžné.
Tyto excesy vznikaly proto, protože do té doby byl systém postaven tak, že jedni úředníci měli moc zakazovat a nařizovat bez ohledu na skutečné náklady či možnosti, zatímco jiní úředníci nemají možnost tuto disproporci korigovat. Zde životní prostředí něco zakázalo či nařídilo a Ministerstvo zemědělství a lesnictví mělo jen pramalé možnosti s tím něco dělat. Což vedlo k tomu že MŽP mělo právo zakazovat a nařizovat aniž by neslo skutečné ekonomické náklady svých rozhodnutí. Ministerstvo zemědělství a lesnictví tak neslo důsledky aniž by mělo možnost zabránit extrémním zákazům a přeregulaci. Kdy tyto konflikty leckdy řešily soudy trvající leckdy celé roky což blokovalo rozhodování a výsledkem byl mnohdy pat.
Toto byla konstrukční vada systému kdy jednu rozhodují bez ohledu na následky zatímco druzí mají povinnost se těmito rozhodnutími řídit.

Sloučením obou ministerstev toto pominulo, neboť Ministerstvo půdy mělo společný rozpočet. Tudíž když vlivem zákazu či přeregulování vzniknou škody či dodatečné náklady které je nutné zaplatit ze společného rozpočtu najednou tyto následky nejsou zadarmo (tak jako to bylo dříve když jeden rozhodoval a druhý platil). Dochází tak ke stavu kdy se exces stává nevýhodným, což vede k automatickému vyvažování, neboť ve společném ministerstvu existuje vnitřní odborná oponentura.

Tudíž když uvedeme příklad:
Dřív když MŽP zakázalo těžbu na 10000 hektarech lesa kvůli broučkům se zákaz těžby prostě schválil. Neboť ekonomické dopady zákazu nesli vlastníci pozemků (obce, fyzické osoby, podnikatelé, stát), kteří se svých práv museli domáhat soudně. Což byl běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem a vysokými náklady.
Toto po sloučení pominulo, neboť se k záměru nevyjadřovali jen ekologové, ale i lesníci, vodohospodáři, ekonomové, půdoznalci a další. Kdy toto znamená že rozhodnutí musí udržitelné, funkční, odborně vyargumentované a finančně zajištěné. Kdy se hledá takové rozhodnutí které umožní rozumné žití a podnikání za rozumných nákladů kdy bude zároveň možné dodržet rozumná ochranná opatření.
Tímto dochází k odbourávání zakazovacího pingpongu kdy se dvě ministerstva a ještě k tomu obce a soukromníci hádají o dopady nařízení což vedlo k paralýze. Neboť ve sloučením resortu je odpovědná jedna instituce rozhodující v rámci jedné struktury nesoucí náklady a následky svých rozhodnutí z jednoho měšce. Výsledkem je tak racionalita rozhodnutí kdy je ideologie nahrazena odborností, neboť Ministerstvo půdy má mnoho lidí různých odborností schopných popsat následky a náklady rozhodnutí. Ve výsledku se tak z rozhodnutí stává multidisplínový proces, neboť se ke každému rozhodnutí vyjadřují odborníci všech dotčených oborů a orgánů jejichž souhlasným stanoviskem je platnost rozhodnutí podmíněna. Nelze tak ignorovat oprávněné námitky, je nutné hledat shodu a konsensus. Případně alespoň kompromis na kterém se zúčastnění dohodnou.
Celý proces po sloučení lze tedy charakterizovat slovy:"Sloučení nutí ochranáře vidět reálné dopady jejich rozhodnutí včetně finančních, zatímco hospodáři musí myslet jak hospodářsky, tak i ekologicky. Neboť přílišné poškození přírody poškodí i je a v důsledku toho i společnost omezením produkce potravin a dřeva. Jde o to, že všichni jsme součástí přírody a využíváme to co nám poskytuje v rámci svých možností a schopností. Kdy se vyvažují zájmy a potřeby mnoha lidí, organizací i států. Čemuž pomáhá sloučení obou resortů dohromady což je nutí vidět věci v souvislostech."
...
Tento stav, kdy zúčastnění museli vidět co dělají a co navrhují v souvislostech vedl k tomu že chov hospodářských zvířat (a nejen ten) začal být brán jako součást koloběhu. Kdy začalo být zřejmé že to hospodářské zvíře není jen producentem emisí, ale že ve skutečnosti je součástí mnohem širšího celku. Jehož součásti se v širším kontextu vyvažují a způsobují to, že příroda je stále živá.
Toto vedlo nejen k renesanci chovu dobytka, ale i hluboké orby (zapravení organického materiálu, likvidace myší a provzdušnění půdy) a v některých případech i k dočasnému zatravnění části polí na kterých se pásla takzvaná "plovoucí stáda". Tato zatravněná pole byla po několika letech takovéto "regenerace" opět zorána a dál na nich byly pěstovány plodiny. Zatímco jiná pole byla zatravněna a spásána. I to byl jeden ze způsobů regenerace půdního fondu. Přezdívaný "kravský úhor".

[drigon]

Spojení ministerstev životního prostředí, zemědělství a lesnictví do ministerstva půdy nebylo jediným případem slučování. Bylo jich víc. Kdy se postupovalo buď podle modelu vyvažování popsaného v tomto případě, tak i podle modelu příbuznosti oborů. Což byl případ ministerstva branně bezpečnostních sil, pod které spadaly veškeré bezpečnostní složky a hasiči. Tudíž vnitřní bezpečnost (nástupce policie), Rangers (nástupce městské policie fungující na okresní bázi) občanské hlídky (dobrovolná bezpečnostní sdružení) a hasiči patřili pod jedno ministerstvo.
Což mělo za následek podstatně lepší koordinaci jednotlivých složek hlavně při živelných pohromách a jiných mimořádných událostech většího rozsahu. Kdy dříve pokud došlo k pohromě většího rozsahu kdy musela nastoupit armáda byl někdy problém s meziresortní komunikací a zahájením vlastního procesu. Spojením všech těchto složek (pod jednu střechu) toto odpadlo, neboť se vše potřebné řešilo v rámci jednoho resortu. Rozhodnutí tak byla podstatně pružnější a rychlejší, nehledě na možnost "sekvenování" plánů při pohromách různých rozsahů a závažnosti. Kdy už se od určitého rozsahu pohromy počítalo s aktivací dalšího stupně (např povodeň překročí určitý rozsah, což už povede k přetížení hasičů. Tudíž nastoupí ženisté, či jiná potřebná složka potřebná na jejich posílení, případně na budování provizorních mostů,...).
Pod ministerstvo branně bezpečnostních sil spadala i výchova branných předmětů ve školách, učilištích a středních či vysokých školách. Kam chodili instruktoři z bezpečnostních složek, záchranky a od hasičů. Ti děti a posléze mladé lidi učili to potřebné co potřebují vědět a znát v jejich oborech. Což zpětnou vazbou začalo postupně měnit náhled lidí na bezpečnostní složky a na jejich práci.

[Rafael]

Xantipě přišla zpráva. Neoficiální a z podivného zdroje.
,,Váš manžel zahynul, padl, na poslední bojové misi Kocourů.
Asi se více nedozvíte protože nikdo nepřežil. Celá ta invazní jednotka byla rychle naším společenstvím zlikvidována.
Což bude tato informace ve vaší komunitě buď zatajena nebo časem všelijak upravená.

Čímž bychom Vám chtěli nabídnout jistou formu spolupráce.
Ve smyslu, že máme společného nepřítele. Nebo, že náš společný nepřítel může být někdy i velmi dobrý přítel".

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Pan Balzagette obdržel během posezení u Palírníka zajímavý dotaz.

"Tvrdil jste že nás národ je historicky rozdělen na dvě zhruba stejně velké poloviny. Jedna z polovin chce fungovat samostatně a druhá chce sloužit. Kdy někteří jedinci z druhé poloviny pro svoji službu udělají vše. A to včetně zrady či podvodů které mohou skončit přechodem národa na druhou stranu. Což může být potencionálně nebezpečné pokud bychom byli součástí nějakého uskupení a protistrana by na našem území rozjela akci k ovlivnění veřejného mínění. Což jak jste řekl může vést k tomu, že se lidé z první poloviny začnou přidávat k polovině druhé. Někteří kvůli prospěchu, někteří ze strachu. Tato naše národní vlastnost, či jak to lze nazvat by nás mohla z přijetí do nového společenství diskvalifikovat, neboť budou mít obavy z našeho "převrácení" a odchodu k protistraně.
Jak to vidíte? Je to možné?"

Pan Balzagette se hluboce zamyslel a řekl;"vaše úvaha je realistická a je nutné říci že vychází z naší minulosti. Kdy jsme měnili s výjimkou krátkých období strany východu a západu. Kdy jsme odešli od obou stran ke "konkurenci". Což může způsobit to, že skutečně mohou mít strach nás přijmout do nového sdružení národů. Což je problém který může znamenat to, je náš nechají si svobodu vybojovat mezi sebou. Tudíž budeme napřed necháni v područí jedné strany kdy budou čekat jestli se vlivem neustále se zhoršujících podmínek dokážeme "probudit" a vzchopit se ke koordinované akci. Neboť toto bude znamenat že strana změny dosáhla akceschopné většiny. Což může být dobrým předpokladem pro nový začátek. Kdy si během této změny mezi sebou vyřídíme účty a ti, kteří to, co se stalo budou dostiženi a potrestáni. Kdy toto vyšle signál do budoucna že poškozování našich národních zájmů ve prospěch cizí mocnosti už nebude tolerováno. Že si budeme stát na svém."

"Takže to jak nás zaplavili pomocníci Severního kříže a nakonec se zde zformovalo osvobozenecké hnutí které získalo podporu bylo podle vás tím co způsobilo že jsme teď v Koalici Střed?"

Pan Balzagette:"ano, to bylo nejspíš ono co způsobilo očistnou katarzi a skokovou změnu podmínek které jsme se museli přizpůsobit a vyrovnat se s ní. Hlavně mezi sebou, kdy ti kteří sloužili cizí mocnosti dopadli podle toho."

"A dalo by se této "prubířské" zkoušce vyhnout?"

Pan Balzagette:"ano. Dá se tomu vyhnout. Pokud budeme mít představitele kteří budou stát za národními zájmy, budou schopni potírat kriminální činy protistrany a dokáží na svoji stranu přitáhnout mínění převážné a rozhodující většiny společnosti je možné se této zkoušce vyhnout. Neboť začne být zřejmé že společnost není rozpolcena natolik aby byť i jen malým posílením jedné z jejich polovin bylo možné ovlivnit veřejné mínění natolik že nastane ono nešťastné lavinové posílení její pozice. Kdy je však zároveň potřeba tolerovat a podporovat názorovou pestrost, neboť to je jeden ze způsobů jak čelit změnám které život a okolnosti přináší. Neboť platí že víc hlav víc ví a mezi větším množství názorů a řešení může být ten správný a funkční."

[drigon]

"Jenže aby vůdci dosáhli toho že je lidé budou podporovat budou muset řešit skutečné problémy které většinovou společnost trápí. A ne nějaké zástupné pseudoproblémy vymyšlené protistranou pro odvedení pozornosti spojeného s neřešením těchto problémů na čemž jejich mecenáši vydělají. Takže to bude od nových vůdců vyžadovat schopnost pojmenovat a navrhnout řešení skutečných problémů a zároveň odolnost proti svedení z nastoupené cesty." Přemýšlel onen muž.

Pan Balzagette:"vystihl jste to naprosto perfektně. Když se vrátíme do roku 25 tehdy společnost trápilo hlavně nedostupné a předražené bydlení, drahé energie a služby, uvadající ekonomika a u některých skupin lidí i kampeličkování a s tím spojené jevy. Toto vše bylo třeba řešit. A to poměrně rychle.

S čímž byla spojená změna paradigmatu, kdy muselo být bydlení přepnuto z módu "investice" do módu "dostupná lidská potřeba". Což s sebou neslo změnu spočívající ve zjednodušení a zlehčení povolovacích procesů a zároveň zjednodušení předpisů pro stavbu budov určených pro bydlení. Kde hlavně v kategorii "rodinné a řadové domy" bylo třeba umožnit stavbu skutečně jednoduchých budov jen se základním vybavením. Žádné povinné soláry, tepelka a umělá ventilace. Prostě jen barák, pořádně zateplený s otevíratelnými okny, s plynovým kotlem či kotlem na tuhá paliva (dřevo, biomasa, případně i uhlí), kdy to, jestli budou trubičky od radiátorů ve zdech či na zdech bude na libovůli stavitele. Prostě a jednoduše stavby maximálně jednoduché s rozumnými pořizovacími a provozními náklady postavitelné svépomocí.
U bytů je možné zavést koncept "nulových bytů", kdy mladým lidem stačí jen chodit do práce, neboť byt který postaví obec či stát splácí dohodnutý počet měsíců přímo obci či státu. Vyhnou se tak placení hypotéky na kterou naprostá většina mladých nedosáhne a kde se ze začátku platí velká část ze splátky na úroky. Takto se mladí lidé závaží dohodnutý počet měsíců splácet svůj byt který bude po doplacení jejich. Kdy je splátka ze začátku vypočtena jako podíl pořizovací ceny bytu a počtu měsíců po které bude byt splácen s tím, že dohodnutá částka se každoročně valorizuje o inflaci. Tento systém, kde odpadnou úroky z úvěru a kde splátka roste v podstatě s výplatou umožní mladým lidem bydlet s tím, že po doplacení bude byt jejich a oni až půjdou do důchodu nebudou muset řešit nájem. Ne který by třeba nemuseli mít, či by museli žádat o sociální podporu. Což státu zvyšuje náklady a někomu jinému zase příjmy. Kdy toto v programu "Nulových bytů" i jednoduché výstavby odpadne, neboť lidé budou na stáří ve svém.
Co se týče energií a jejich cen je vhodné se řídit zásadou "košile bližší než kabát". Což znamená nejprve za rozumnou cenu pokrýt vlastní spotřebu a teprve nadbytek pustit "ven" přes burzu. Což je systém kterým šly i jiné státy v EU. Tudíž je vhodné si říci "když to tak mohli udělat oni tak my můžeme taky". A vůbec se s tím nemazat. Neboť toto bude to, co zároveň nakopne ekonomiku a zvýší její výkon. Což dá lidem práci, peníze a zároveň to přinese peníze do státní pokladny. Což na druhou stranu umožní podpořit prakticky použitelné školství, což má význam do budoucna.
K čemuž patří potírání kampeličkování, korupce a ostatních jevů které způsobují ekonomické a společenské ztráty (ztráta víry v zákon).
K čemuž je potřeba mít SIA (státní informační agentura), kde bude možné lidem vysvětlit co se chystá a jaký to bude mít vliv na jejich životy. A to i proto aby ti, kteří chtějí "sloužit cizím zájmům", aneb stát se "lokaji s livreji" měli menší možnost napadání. K čemuž se jistě uchýlí, obvzláště když budou mít dost peněz. K čemuž je potřeba vědět odkud jejich peníze pochází a uložit jim povinnost toto transparentně uvádět. Což může odhalit jejich skutečné úmysly. Včetně toho kdo za tím stojí."