Covidové ZOMBIE se valí!

[drigon]

Dva postřehy z dopravy. Silniční i železniční.

V silniční dopravě došlo po krachu velkých automobilek ke dvěma rozdílným situacím. Které byť měly stejný základ se nakonec vyvinuly každá jiným směrem.
V EU kde zkrachovaly velké automobilky došlo během krátké doby ke vzniku problémů s dodávkou náhradních dílů. Neboť automobilky nedodávají jen hotové automobily, ale i náhradní díly do nich. Z těchto náhradních dílů sice dokáže dost vyrobit aftermarket, ale jsou určité náhradní díly či přímo skupiny které dodává jen automobilka. Těch začal být v provozu nedostatek což vedlo k odstavování automobilů z provozu. Jednak kvůli tomu že řídící jednotka nedovolila další start, či uvedla automobil do nouzového režimu s omezeným výkonem či blikající palubní deskou museli lidé své automobily odstavit z provozu. Pokud tak neučinili sami je k tomu donutila technická kontrola nebo emisní či obyčejná policie. Lidé tak skončili bez aut. Což je nutilo řešit svojí situaci. Ve výsledku dvěma různými způsoby.
Na Západě tohoto stavu využili čínští výrobci. Kteří si lobbingem zajistili pro sebe vhodné podmínky a zároveň nechali zavést taková opatření, která prakticky znemožňovala vznik potenciální konkurence.
Tito čínští výrobci mimo jiné preferovali vlastní dodavatelé, což vedlo ke krachu těch evropských. Které poté Číňané koupili a v zájmu "zachování pracovních míst" donutili evropské regulátory zavést takové pracovní a legislativní podmínky jaké jim vyhovovaly. Výsledkem tak byl vznik čínských montoven na evropském území. Což byl pravý opak toho, co měli západní Evropané před lety v plánu. Kteří tak ve své podstatě dostali ochutnat vlastní medicínu.

V koalici Střed nastal podobný kolaps automobilek. I když ne tak výrazný, neboť nám jedna automobilka vyrábějící osobní a jedna nákladní automobily zůstaly.
Pošramocené. Ale zůstaly.
Číňané zde prodávali své automobily, avšak po nástupu praktického pragmatismu bylo jasné že bude nutné tento sektor průmyslu a služeb postavit zpět na nohy. To bylo možné dvěma způsoby. Prvním bylo za drahé peníze budovat státní firmu a tu rozvíjet. Což by bylo nutné vzhledem k tomu že pravidla a regulace týkající se automobilismu byly velmi složité, drahé a komplexní. Což by znamenalo že by na to soukromý sektor neměl finance.
Druhou možností bylo pravidla a regulace velmi zjednodušit. Hlavně v oblasti týkající se elektroniky a povinných asistentů (ti leckdy více lezli na nervy, než by skutečně pomáhali). Výsledkem nových pravidel tak byly podstatně jednodušší vozy (nebyl problém sehnat prakticky plně mechanické auto kde jedinou řídící jednotku byla ta řídící chod motoru), kde bezpečnost byla zaručena danými pevnostními parametry jednotlivých částí karoserie či jejího rámu (to pokud vozidlo mělo rám). Toto uvolnění pravidel vedlo ke vzniku domácích výrobců automobilů kteří spolu na trhu závodili, různě spolupracovali, docházelo k fůzím i zánikům těchto firem. Na trhu vznikaly firmy specializující se na výrobu určitých dílů, komponent či jejich skupin. Což umožnilo i "domácí" výrobu automobilů (takzvaná lidová vozítka) různým nadšencům a fandům. Či lidem kterým průmyslově vyráběná auta nevyhovovala. Tento boom, srovnávaný s automobilovým boomem dvacátých a třicátých let dvacátého století byl dílem jiného přístupu než na Západě.
Výsledkem tohoto přístupu byla rozmanitost druhů automobilů, jejich rozumná technická úroveň a orientace na přání zákazníka. Neboť zákazník je ten, kdož si výrobek kupuje a kterému má k jeho maximální spokojenosti sloužit. Což je ve své podstatě obecně platné pravidlo v jakémkoliv obchodě.

[Rafael]

Bedna z hlubin času

Bedna stála dlouho v zadním skladu SPSP zaházena všelijakým na všelijakých smetištích posbíranými bordelem v troskách civilizace.
Zaprášená, s rezavými panty, označená vybledlou samolepkou „elektronika – nefunkční“.
Nikdo neměl důvod ji otevírat.
Až jednou, při generálním úklidu, ji někdo, Ludvíček, odtáhl zvědavě ke světlu.
A uvnitř neležely zbraně, náboje a ani cennosti jak si původně myslel, ale jen podivné relikvie které byly opatřené popisky. Jinak by je kluci těžko mohli identifikovat:

Didaktik M.
Rozebrané Atari 800XL, z něhož koukaly barevné kabely.
Zažloutlá krabice se Sinclair logem.
A k tomu kazetový magnetofon s hromadou plastových kazet, jejichž magnetické pásky se už začínaly rozpadat.
Mladí stáli kolem a nevěděli, co říct.

„A tohle jako… bylo k čemu?“ ozvalo se nakonec.
„Měli bysme se zeptat někoho starýho.“
A zeptali se:

Stařec, který dřív patřil ke Knihovníkům, si jednu z kazet otočil v prstech, jako by držel zkamenělý list z dávno vyhynulého stromu.
„Na tomhle se lidi učili myslet,“ řekl prostě.
Nikdo se nesmál. Bylo v tom něco, co umlčelo i ty největší rejpaly.
„Neklikalo se. Psalo se. Každý znak měl váhu. Každý bit byl skutečný. Ty stroje jely offline. Bez účtů, bez cloudu, bez obchodů s aplikacemi. Když jsi chtěl, aby něco fungovalo, musel jsi pochopit, jak to funguje.“
Pohladil klávesnici Didaktiku, jako by to byl živý tvor.
„A víte, proč jsou tyhle krámy důležité právě teď, po kolapsu? Protože ony nepotřebují svět, který se zhroutil. Ony si vystačí samy. A naučí vás pochopit techniku až na kost – ne jako magii, ale jako nástroj.“
Chvíli mlčel a pak dodal tišeji:
„Jestli máme znovu něco vybudovat, nesmí nám to nikdo řídit odjinud. Žádné ušlechtilé cíle, žádné vzdálené aktualizace, žádné neviditelné ruce. Technika musí být naše – a jen naše. Jinak se historie zopakuje. A ona už se jednou rozepsala dávno před Martinskou katastrofou.“
Bedna se pak nevrátila do skladu.
Zůstala v dílně SPSP jako malý, zaprášený oltář myšlení.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

,,Výlet" do Prahy - Seržant Kočko Dan po návratu z průzkumné mise:

Ten grafický designer Václav Krejčí, který před Martinskou katastrofou vytvořil projekt Postapo Praha byl skutečný vizionář. Skutečně to tam teď vypadá přesně jak to tehdy s pomocí AI vytvořil.

PA Praha.jpg (113.7 KiB) Zobrazeno 2108 x

Jeho tvorbu můžete zhlédnout v naší Knihovně díky našemu archive.org který zachoval, obnovil, zrekonstruoval
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/post ... maci_Ichuc
a porovnat s tím, co jsme tam natočili a nafotili my.
Ale ta naše prezentace se ještě připravuje protože materiálů jsme přivezli opravdu hodně.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

"Víte proč se o ministerstvo životního prostředí strhl mezi novou vládní koalicí a zastánci původních vládců takový boj?" Ptal se pan Balzagette.

"Šlo o postavu ministra." Podotkl pán s kloboukem.

Pan Balzagette:"pro pochopení toho o co šlo se na problém musíte dívat optikou moci. Optikou toho že ministerstvo životního prostředí je jediným ministerstvem které je schopno zablokovat práci ostatních resortů a oborů. Ministerstvo životního prostředí patří mezi takzvané "dotčené resorty" jejichž stanovisko je pro ostatní orgány státní správy závazné. Což znamená že pokud vašemu záměru řeknou NE máte smůlu a končíte. Pokud tedy nechcete postupovat složitou právní bitvu či to řešit "jinak".
Tudíž pokud by Ministerstvo životního prostředí zůstalo v rukou "staré gardy" by mohlo efektivně sabotovat práci ostatních resortů, podnikatelů i obyčejných lidí.
Aneb když by si tlustá zelená žába sedla na pramen a odmítla se hnout by nebyla síla která by ji z pramene dostala pryč.
Toto bylo důvodem proč se o ministerstvo životního prostředí strhla taková bitva. Šlo o to, jestli noví páni budou mít možnost prosadit své záměry a odblokovat rozvoj průmyslu, dopravy, staveb pro bydlení a občanské vybavenosti. A nebo jestli budou zablokováni.
Takže jak vidíte šlo o boj dvou mocenských struktur o klíč k rozvoji či umrtvení rozvoje země. Proto bylo to, jak to tehdy vyřešili dvojministrem chytrým a logickým vyústěním situace."

[drigon]

"Dalším důvodem proč ovládnout ministerstvo životního prostředí jsou peníze. Kdy toto ministerstvo rozhoduje nejen o tom co zablokuje, ale i o tom co podpoří. Má možnost přerozdělovat peníze nejen z EU, ale i ze státního rozpočtu. Může podporovat nejen potřebné projekty, ale i projekty které mohou škodit rozvoji země. A co je nejhorší může mimo skupin a neziskovek starajících se o přírodu podporovat ty které se z "ochrany přírody" udělaly byznys či dokonce si udělaly byznys z blokování jiných záměrů.
Tyto neziskovky které si z rozpočtu udělaly dojnou krávu, případně přímo škodí ostatním je poté možné vyselektovat a odříznout od peněz. Což povede k oslabení jejich vlivu ve společnosti a snížení jejich škodlivého úsilí. Neboť čím méně budou mít peněz tím menší bude jejich moc. A tím lépe se bude ostatním dýchat. A to tím více, čím více budou upraveny, zrušeny či schváleny patřičné zákony.
Toto je něco co má vzhledem ke státnímu rozpočtu dvojitý efekt. Prvním efektem je úspora peněz, tím druhým je vyšší výkon ostatních subjektů a podnikatelů kteří nebudou tolik omezovaní či blokovaní. Což povede k většímu výběru daní a lepší konkurenceschopnosti. A to nejen doma, ale i ve světě.
Toto je změna kdy se ochrana přírody z extrémní až blokující stane přiměřenou, neboť ve státě a společnosti je vícero různých zájmů které je třeba chránit, případně podpořit. Které je třeba vyvážit, případně podle určení oblasti určit které zájmy jsou přednostní. Což je též svým způsobem vyvažování."
Pokračoval pan Balzagette.

[drigon]

Dva postřehy z dopravy. Silniční i železniční.

V silniční dopravě došlo po krachu velkých automobilek ke dvěma rozdílným situacím. Které byť měly stejný základ se nakonec vyvinuly každá jiným směrem.
V EU kde zkrachovaly velké automobilky došlo během krátké doby ke vzniku problémů s dodávkou náhradních dílů. Neboť automobilky nedodávají jen hotové automobily, ale i náhradní díly do nich. Z těchto náhradních dílů sice dokáže dost vyrobit aftermarket, ale jsou určité náhradní díly či přímo skupiny které dodává jen automobilka. Těch začal být v provozu nedostatek což vedlo k odstavování automobilů z provozu. Jednak kvůli tomu že řídící jednotka nedovolila další start, či uvedla automobil do nouzového režimu s omezeným výkonem či blikající palubní deskou museli lidé své automobily odstavit z provozu. Pokud tak neučinili sami je k tomu donutila technická kontrola nebo emisní či obyčejná policie. Lidé tak skončili bez aut. Což je nutilo řešit svojí situaci. Ve výsledku dvěma různými způsoby.
Na Západě tohoto stavu využili čínští výrobci. Kteří si lobbingem zajistili pro sebe vhodné podmínky a zároveň nechali zavést taková opatření, která prakticky znemožňovala vznik potenciální konkurence.
Tito čínští výrobci mimo jiné preferovali vlastní dodavatelé, což vedlo ke krachu těch evropských. Které poté Číňané koupili a v zájmu "zachování pracovních míst" donutili evropské regulátory zavést takové pracovní a legislativní podmínky jaké jim vyhovovaly. Výsledkem tak byl vznik čínských montoven na evropském území. Což byl pravý opak toho, co měli západní Evropané před lety v plánu. Kteří tak ve své podstatě dostali ochutnat vlastní medicínu.
Screenshot_20251230_164043_com_android_chrome_CustomTabActivity.jpg
V koalici Střed nastal podobný kolaps automobilek. I když ne tak výrazný, neboť nám jedna automobilka vyrábějící osobní a jedna nákladní automobily zůstaly.
Pošramocené. Ale zůstaly.
Číňané zde prodávali své automobily, avšak po nástupu praktického pragmatismu bylo jasné že bude nutné tento sektor průmyslu a služeb postavit zpět na nohy. To bylo možné dvěma způsoby. Prvním bylo za drahé peníze budovat státní firmu a tu rozvíjet. Což by bylo nutné vzhledem k tomu že pravidla a regulace týkající se automobilismu byly velmi složité, drahé a komplexní. Což by znamenalo že by na to soukromý sektor neměl finance.
Druhou možností bylo pravidla a regulace velmi zjednodušit. Hlavně v oblasti týkající se elektroniky a povinných asistentů (ti leckdy více lezli na nervy, než by skutečně pomáhali). Výsledkem nových pravidel tak byly podstatně jednodušší vozy (nebyl problém sehnat prakticky plně mechanické auto kde jedinou řídící jednotku byla ta řídící chod motoru), kde bezpečnost byla zaručena danými pevnostními parametry jednotlivých částí karoserie či jejího rámu (to pokud vozidlo mělo rám). Toto uvolnění pravidel vedlo ke vzniku domácích výrobců automobilů kteří spolu na trhu závodili, různě spolupracovali, docházelo k fůzím i zánikům těchto firem. Na trhu vznikaly firmy specializující se na výrobu určitých dílů, komponent či jejich skupin. Což umožnilo i "domácí" výrobu automobilů (takzvaná lidová vozítka) různým nadšencům a fandům. Či lidem kterým průmyslově vyráběná auta nevyhovovala. Tento boom, srovnávaný s automobilovým boomem dvacátých a třicátých let dvacátého století byl dílem jiného přístupu než na Západě.
Výsledkem tohoto přístupu byla rozmanitost druhů automobilů, jejich rozumná technická úroveň a orientace na přání zákazníka. Neboť zákazník je ten, kdož si výrobek kupuje a kterému má k jeho maximální spokojenosti sloužit. Což je ve své podstatě obecně platné pravidlo v jakémkoliv obchodě.

Leckoho možná napadne proč se na trh dostala "mechanická" auta když nadále bylo možné koupit auta s elektronickou výbavou. Šlo o to, že lidé řešící předpisy si řekli že nejdůležitějším prvkem v autě je řidič a že je na něm jestli chce automobil řídit sám, mít nad ním plnou kontrolu a nebo jestli chce či potřebuje mít spoustu "berliček".
Nehledě na to že umožnění výroby a prodeje "mechanických" aut umožnilo vznik menších firem na výrobu automobilů neboť takováto konstrukce byla na výrobu jednodušší než ta plná elektroniky. Avšak je nutné říci že tato auta nebyla nijak odbytá. Byla zpravidla udělaná konstrukčně důkladně a zároveň uživatelsky přívětivě a s důrazem na snadnou opravitelnost. Což vzhledem k tomu že u aut této "mechanické" třídy vymizeli všelijací elektroničtí šotci a další poruchy vyplývající z přehnané elektronizace bylo toto důvodem proč byla tato auta poměrně dost oblíbená.
"Mechanik", jak se autům této koncepce říkalo tak byl díky své ceně autem nejen pro běžné lidi, ale také pro ty kteří měli rádi požitek z jízdy a své auto chtěli řídit sami bez toho že by jim do toho někdo kecal (třeba nějaký ten "asistent". A jak to bylo s asistenty? Ty bylo leckdy možné si přiobjednat zvlášť. Za příplatek jako zvláštní výbavu.
Avšak jednu věc měla auta ze zákona povinnou. Speciální plochý majáček žluté barvy na střeše, který se aktivoval při nárazu v rychlosti vyšší než cca 20 kilometrů v hodině. Tento majáček musel mít vlastní baterii s dobou provozu minimálně 12 hodin průběžně dobíjenou z palubní sítě vozidla a sloužil jako optické varování ostatních řídičů pokud došlo ke kolizi. G-senzor spouštějící majáček byl jeho součástí, pokud došlo k jeho aktivaci majáček blikal třemi krátkými signály opakovaně za sebou (... = písmeno S jako Stůj)
V případě defektu či jiné závady mající za následek nepojízdné vozidlo bylo možné majáček spustit přímo z vozidla. V případě ruční aktivace majáček až do svého vypnutí blikal třemi dlouhými signály (--- =písmeno O jako Opatrně).
Tyto majáčky byly ze zákona montovány do aut vyrobených po určitém datumu. Jejich montáž na auta vyrobená před tímto datem byla dobrovolná, nikdo k ní nebyl nucen. A nucen být ani nemohl, neboť před tímto datem tyto majáčky povinné nebyly.

K čemu byl tento nápad dobrý se ukázalo několik měsíců po jeho zavedení kdy starší muž řídící v noci "mechanické" auto vybavené po daném datumu tímto majáčkem v důsledku srdeční slabosti ztratil vědomí, sjel ze silnice dolů, kus jel škarpou načež sjel do terénního zářezu kde najel do betonové skruže. Nárazem se vůz zastavil, jeho příď byla zcela rozbitá. Baterie se utrhla kvůli čemuž byl vůz zcela bez elektřiny. Avšak majáček mající vlastní baterii se nárazem rozblikal jasně žlutým krátkým trojblikem. Byť auto sjeté pod náspem dálnice z ní vidět nebylo bylo v noční temnotě toto blikání viditelné z velké vzdálenosti. Čehož si po chvíli všimla posádka okolo projíždějícího auta jedoucí po směně domů. Uviděli blikání, jasný signál S značící Stůj (Stala se nehoda), zastavili a šli se podívat co se stalo. Pod dálnicí našli nabourané auto s řidičem v bezvědomí. Vytočení čísla 112 a ošetření řidiče nabouraného auta poté bylo samozřejmé.

Tyto majáčky měly proti ostatním varovným systémům tu výhodu, že fungovaly nezávisle na mobilním signálu a pokud došlo k aktivaci tohoto majáčku viděli řidiči aut blížících se k místu že se tam něco děje. Něco na co si musí dát pozor a začít podle toho jednat .
Vypnutí automaticky aktivovaného majáčku bylo možné speciálním klíčkem dodávaným jako součást povinné výbavy vozidla.

[drigon]

Itálie. Přístav v Jižní Itálii.

Kapitán hausbótu Vega se odebral na přístavní správu. Zaplatit přístavní poplatky, spotřebované energie a odpady. Cestou na správu přístavu míjel na ulici mladého muže který se snažil do domu vtáhnout většího psa. Který se urputně bránil a ani prosby posléze vystřídané nadávkami a hrozbami neměly na jeho odpor závažnější účinek.
Kapitán vstoupil do areálu přístavní správy. Budova ke které mířil měla tři patra. Dole v přízemí byl pod vysokým stropem podpíraným železobetonovými sloupy sklad. Vedle schodiště vedoucího nahoru byla velká garáž. V které kapitán pootevřenými dveřmi viděl zaparkovaný velký terénní vůz se zapřaženým přívěsným vozíkem s člunem. Za kterým stál skútr Vespa.
Kapitán vystoupal po schodech do druhého patra. Zde si vyřídil dokumenty se kterými vyšel do třetího patra za dalším úředníkem se kterým řešil odpad. Zde vznikly jisté nesrovnalostí které se posléze podařilo vyřešit. Když už bylo skoro hotovo a úředník vyhotovoval fakturu k zaplacení se ozvalo mohutné dunění jako by pod domem projel těžký nákladní vlak. Kapitán se rozhlédl, něco takového slyšel poprvé. Avšak než stačil cokoliv udělat s sebou budova prudce trhla. Kapitána to hodilo na stůl, úředník se převrátil na židli dozadu, načež s sebou dům prudce trhl na druhou stranu. Kapitán skončil na podlaze která s sebou zběsile trhala z jedné strany na druhou. Obrazy padaly ze zdí, skříň se převrátila. Z polic spadlo snad úplně vše, vzduchem se nesl hrozný rachot. Kapitán ležící na břiše si nevšiml jak se z železobetonového nosníku kousek od nosného sloupu oloupává omítka a po betonovém profilu se rozšiřuje síť drobných trhlin.
Rachot to byl hrozný, dům s sebou trhal z jedné strany na druhou stranu. Kapitán se snažil postavit, avšak prudký pohyb podlahy mu to znemožňoval. Podlaha mu náhle zmizela pod nohama, na okamžik se spolu s nábytkem, úředníkem i spotřebiči ocitl ve vzduchu aby vzápětí přišel tvrdý náraz o podlahu. V uších mu pískalo, v hlavě zvonilo, žaludek měl jako na vodě, když se po uklidnění otřesů snažil postavit na nohy. Což se mu po chvíli podařilo. Byl dezorientovaný, chvíli mu trvalo než si uvědomil co se stalo.

Zemětřesení.

Když se vzpamatoval si všiml jak se úředník který skončil v rohu kanceláře staví na nohy. Pomohl mu a až poté si všiml ohromných trhlin ve tvaru písmene X na zdech kanceláře. Oba muži vyšli na chodbu kde již byli další lidé. Dostali se na schodiště, po něm do druhého patra. Zde byly škody výraznější, dva lidé byli podle všeho vážně zraněni. Schodiště vedoucího do prvního patra bylo vážně poškozené, podpěrné sloupy byly popraskané a koukala z nich výztuž. Lidé se posléze dostali do prvního patra. Zdi zde byly zřícené, podlaha místy prolomená a popraskaná. Na stropě byly trhliny, ze sloupů byl oloupaný beton a koukala z nich výztuž. Prostory byly v podstatě v troskách, pod zřícenou zdí vykukovala noha. Kapitán vedený snad pudem sebezáchovy došel k oknu kterým prolézala dvojice lidí. Myslel si že bude muset skončit. Avšak nemusel. K zemi to bylo něco přes metr. Přízemí se skladem a garážemi se kompletně zřítilo. První patro skončilo na úrovni terénu, lidé kteří pohromu přežili se tudy dostali ven z budovy.

[drigon]

Před budovou přístavní správy se postupně sešlo asi dvacet lidí. Všichni byli pokrytí prachem, někteří krváceli, starší paní měla podle všeho zlomenou nohu. Kapitán si až zde uvědomil že ho bolí žebra na pravé straně hrudníku a loket pravé ruky na kterém měl sedřenou kůži. Na parkovišti před částečně zřícenou budovou si všiml trhlin v asfaltu, načež se vydal k hausbótu. Zjistit jak dopadla loď a její posádka.

...

Členové posádky hausbótu Vega po odchodu kapitána odpočívali na palubě. Byl klid, nic se nedělo. Až zaslechli silné zadunění zpozorněli. Poté ucítili zvláštní pohyb vody, ozval se strašný rachot, s úžasem se podívali na nábřeží kde vypukl ohromný chaos. Lidé padali na zem, dva automobily se srazily, načež se celá přední stěna hotelu vyboulila a zřítila se. Mladší člen posádky těsně před tím než se hotel kompletně zřítil v oblaku prachu uviděl v horním patře hotelu muže a ženu jak se nahatí snaží zvednout z postele. Oblak prachu poté zakryl celou scenérii. Než otřesy ustaly se zřítily další budovy. Některé úplně, u některých se propadla spodní podlaží. Další budovy byly poškozeny.

Dva z členů posádky vystoupili na břeh. Na nábřeží se válely cihly, trosky a někteří lidé už táhli z trosek hotelu lidi. Dva. Muže a ženu. Oba nahaté. Potlučené, avšak živé. Během dalších dvou hodin než k hausbótu přišel jeho kapitán se dva členové z jeho posádky účastnili záchranných prací. Z trosek hotelu se jim podařilo s dalšími lidmi dostat staršího muže a holčičku. K dalším lidem kteří se z trosek ozývali se zatím nemohli dostat.

Později odpoledne přišel další otřes. Slabší než ten předtím. Avšak způsobil zřícení části přístavní zdi poškozené předchozími otřesy. Posádka hausbótu Vega tak dostala příkaz opustit přístav, neboť hrozilo zřícení další části zdi.

Na moři člen posádky s kvalifikací zdravotníka prohlédl kapitána. Byť neměl rentgen kapitánova zranění podle příznaků zhodnotil jako naražená žebra a pohmožděný loket. Na zlomeniny to podle něj nevypadalo, jistotu by dal rentgen. Ten však neměl. Muselo stačit pohmatové vyšetření.

[Rafael]

SPSP a moře a debata v jejich kroužku vyzněla všelijak.
Něco ve smyslu když už přístup k moři nemáme...
Tak bysme se měli věnovat jiným způsobům dopravy.
Třeba v Depu jsem zaslechl jednu debatu řekl Petr.

Něco z Depa a jejich dílen pak promluvil.

Bylo to o autech, která se kdysi už dávno před Martinskou katastrofou dala spravit ,,kladivem".

Ve staré hale,dílně Depa  seděli večer čtyři chlapi nad rozebranou převodovkou z dodávky, kterou kdosi ještě před kolapsem nazýval „moderní logistické řešení“.
Byla to hromada plastu, hliníku, senzorů a kusů kabeláže, které už nikdo neuměl správně zapojit.
„Pamatujete,“ začal tiše Bróža, „když auto bylo prostě… auto?“
Nikdo se neusmál. Všichni věděli, co tím myslí.
„Škodovka stodvacítka,“ pokračoval. „Karburátor. Rozdělovač. Když to nejelo, stačil kladívko, šroubovák a kus drátu. A jelo to dál.“
Jan se zasmál: „Jo. A když to netěsnilo, dalo se to utěsnit kusem gumy z boty. A nebyla potřeba žádná aktualizace softwaru.“
Na lavici ležel otevřený modul z posledního auta, co se pokusili oživit – černá krabička s nápisem Body Control Unit.
„Tady to skončilo,“ řekl tiše jeden.
„Auto už tehdy nebylo stroj. Bylo to terminál. Bez výrobce jsi byl v háji. Bez hesel, bez serverů, bez diagnostiky z druhýho konce světa – mrtvá věc.“
„A přitom motor by ještě běžel,“ dodal druhý.
„Nafta byla, komprese byla. Ale ne, bez povolení od čipu se to ani neprotočilo.“
Chvíli bylo ticho.
Venku fičel silný jižní  vítr a rezavé torza odkladiště v Depu zasypával sníh
„Nejhorší na tom je,“ řekl nakonec Bróža, „že to nebyla chyba. To byl záměr.“
Ostatní se na něj podívali.
„Postupně lidi odnaučili opravovat. Servisy nahradily autorizovaný centra, manuály zmizely, všechno se zalilo plastem a heslama. Aby sis bez systému ani nevyměnil žárovku.“
„A když systém padnul,“ ušklíbl se Dan, „tak padlo všechno.“
Jirka položil ruku na starý motor z Avie, který měli schovaný jako poklad.
„Proto dneska sbíráme tohle. Starý železo. Hloupý železo. Stroje, co nemaj mozek v cloudu, ale tady,“ poklepal si na čelo.
„Tohle je technika pro svět po konci světa.“
Bróža se zvedl a zakryl modul hadrem.
„A víte co je na tom nejhorší? Že tohle všechno začalo dávno před Martinskou katastrofou. Už tehdy auta uměla jezdit, ale lidé je přestali chápat.“
A to byl skutečný začátek konce automobilismu, jak ho znali jejich otcové.

A pak Petr ještě  pokračoval:
Ten večer tam v tom Depu, to  nebyla řeč jen o převodovce...
Bylo to něco jako manifest světa po kolapsu.

A v klubovně to byla to tichá lekce pro kluky z SPSP, kteří to vyprávění nadšeně  poslouchali.
A pochopili, že to prioritně nebylo  o autech – ale o tom, že civilizace nezačíná v laboratoři, ale v dílně.
A že konec světa nezačne výbuchem, ale chvílí, kdy už nikdo neví, jak věci fungují.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Jak se z technické debaty stala obžaloba celé té předchozí éry.

Ludvíček seděl opřený o bednu s náhradními díly ke všelijakým starým bordelům a míchal si v hrnku nápoj s meltou. Jako obilní náhražku kávy, co přežije století a všechny katastrofy.

„Když už se tady bavíme o moři a autech,“ prohodil, „viděl jsem jeden starý seriál. Našli jsme ho v archive.org, co nám občas doporučí palírník a jemu podobní.
Byl někdy z roku kolem 2025.
O potopení polského trajektu Heweliusz.
Nikdo nemluvil. Jen někdo dál od stolu tiše zaklapl víko nářaďové bedny.

„Bylo to prý inspirovaný skutečnou havárií z roku 1993. Baltské moře, bouře, loď přetížená, posádka bez pravomocí a firma, která šetřila na všem, na čem šetřit šlo. Technicky to mohlo dopadnout jinak. Ale systém chtěl, aby to jelo. Aby to vydělávalo. A když se to pak potopilo, všichni se divili.“
„Takže zase ne chyba,“ zavrčel někdo.
„Záměr to byl.“
Ludvíček přikývl:
„V tom seriálu bylo vidět, že loď nebyla stroj. Byla to účetní položka. A lidi na palubě – taky.“
Petr si povzdechl a odvětil:
„Tak jako kdysi auta. Tak jako tehdy elektrárny. Tak jako celý ten tehdejší svět. Všechno bylo navržené ne aby to vydrželo, ale aby se to točilo. Zisk, výkaz, kvartál, penize"

„A pak to jednou prasklo,“ dodal Ludvíček:
„Ne hned Martinskou katastrofou. To už bylo jen finále. Skutečný kolaps začal ve chvíli, kdy bezpečnost přestala být technická disciplína a stala se marketingem.“
Chvíli bylo ticho a v klubovně bylo slyšet jen praskání dřeva v kamnech.
„Proto dneska bysme měli dáváme pozor i na lodě,“ uzavřel Ludvíček
- " A to i když žádné kromě těch našich říčních nemáme?"
- ,,Nechytejte mě za slovíčka, myslím to obrazně. Na auta, na stroje, na všechno, co má hýbat lidma nebo nákladem. Už to nikdy nesmí být jen položka v tabulce. Každá maličkost, každý šroub je otázka přežití.“

A kluci ze SPSP, co tam seděli na lavici jako v kostele, pochopili, že Heweliusz nebyl příběh o lodi.
Byl to příběh o civilizaci, která se utopila dávno předtím, než se ponořila do moře.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Během debaty v Depu probíhala druhá debata u Palirnika, kde se pán s kloboukem zeptal pana Balzagetteho co si myslí o invazi do Venezuely počátkem roku 2026.

Pan Balzagette na to odpověděl:"odpověď na tuto otázku je nutné rozdělit na vícero rovin.
První otázkou je otázka drog. Hlavně fentanylu, ale i jiných. Které v té době doslova zamoŕily americká města. Šlo hlavně o města pod nadvládou levicových politiků kteří přestali držení a distribuci drog trestat přísnými tresty. V těchto městech se drogy mezi mladou generací velmi rozšířily a vedly k dystopickému obrazu měst s povalujícími se "zombiemi" v ulicích lemovaných zatlučenými výlohami obchodů a podniků jejichž majitelé museli pod vlivem drobné kriminality své podnikání ukončit. Neboť tehdejší vládci těchto měst drobnou kriminalitu neřešili, zato však utráceli horentní sumy peněz za různé sociální programy jejichž výsledek byl přinejmenším diskutabilní. Tento stav, kdy podnikatelé generující peníze ze kterých platili daně odcházeli a mladá generace se stále více propadala do drogové závislosti byl tím co bylo nutno řešit. Neboť toto vedlo ke kombinovanému efektu klesajících příjmů z daní kombinovaných se zvyšujícím se zadlužením Ameriky
Což její prezident jako bývalý byznysmen viděl. Neboť drogy ničily mladou generaci která je základem generací dalších a která je základem ekonomického prospěchu či úpadku.
Tehdejší prezident Ameriky a jeho lidé tak měli ve své podstatě dvě možnosti jak toto řešit. První možností bylo hlídat hranice Ameriky. Ve vzduchu, na zemi i ve vodě. Což však byl problém, neboť pobřeží Ameriky je členité a drogové kartely začaly ve větší míře používat ponorky. Tudíž přišla na řadu druhá varianta. A to zasáhnout drogové kartely u nich doma. Zasáhnout a zničit hlavně logistiku, neboť logistika je systém který dostával do Ameriky drogy. Zničením logistiky došlo pochopitelně k omezení dodávek drog do Ameriky a jakmile došlo k poklesu nabídky drog došlo ke snížení počtu nových závislostí. To byla první rovina pohledu.

[drigon]

Druhou rovinou problému byl pohled ideologický. Pravice versus levice. Kdy Americký prezident je zastáncem pravice tvrdící že největšího prospěchu člověk dosáhne vlastní pílí. Kdežto Venezuelský prezident byl zastáncem levice tvrdící že nejlepší hospodář je stát pod vedením úzkého klanu lidí.
Tento souboj ideologií, kdy levičáci útočí hlavně na mladou generaci která toho na startu do života moc nemá a musí se snažit aby to někam dotáhla (takzvaně se zabezpečila) vyvolávajíce mezigenerační rozpory a třenice. Tento stav je nebezpečný v tom, že mladí lidé místo toho aby se sami snažili budou chtít majetek přerozdělit. Od úspěšných k neúspěšným či k těm na startu. Toto povede k úpadku kreativity a vlastní píle, neboť ti snaživí potenciálně úspěšní uvidí že o to co by potencionálně vytvořili stejně přijdou a ti neúspěšní či na začátku se snažit nebudou. Protože proč by se snažili, když mají své jisté. Ve výsledku se tak mají všichni stejně - špatně.
Toto je souboj ideologií, kdy se pravice snaží uhájit svůj kapitál (finanční, materiálový i lidský) před levicí, neboť tento kapitál je zdrojem její moci, síly i majetku.
Což mělo souvislost i s drogami, neboť drogy produkované a logisticky zajišťované levicovou zemí ničily mladou generaci pravicové země. Kdy je tato mladá generace jejím nejcennějším kapitálem. Doslova budoucností. Která se stejně tak dobře může stát zárodkem budoucího úspěchu a moci zrovna tak jako může skončit v bahně drogové zombie závislosti. Kdy mladí lidé co se v mládí naučí ve stáří jako když najdou.

Třetí rovinou je ropa. Které má Venezuela ohromné zásoby. Tuto ropu když získá Amerika pod svůj patronát bude tím nejen moci dopovat vlastní předluženou ekonomiku, ale zároveň tím oslabí pozice protistrany. Uskupení států Jihu, které by bohatství Venezuely mohly použít ve svůj prospěch. Případně k oslabení vlivu Ameriky odkázané na tenčící se vlastní zásoby. Což by podkopalo globální vliv Ameriky.

Takže jak vidíte šlo o akci kde Američané jak chránili sami sebe proti drogám a ideologii, ale zároveň se snažili udržet svoji pozici v globálním světě tak, že si nerostné bohatství blízkého státu alokovali ve svůj prospěch.

[Rafael]

Exponát – Požár Mlýna / Králíčí aféra a vzpomínka na krátký, ale hlučný pokus SPSP založit vlastní hudební skupinu.

Králíci.jpg (43.76 KiB) Zobrazeno 1429 x

Pracovní název: Požár Mlýna - revival.

„Tohle by mohl ocenit palírník,“ prohodil Ludvíček a otočil k ostatním starý tablet s uloženým videem a obrázkem.
Dan se ušklíbl:
„To sotva. Co jsem kdy slyšel z jeho doupěte, je starý rock. A navíc – na některý věci z Předmartinské doby je vyloženě alergicky. A na králíky zvlášť.“
„Králíky?“ nechápal někdo ze SPSP.
„Jo. Okousali a sežrali mu kdysi půl výsadby. Od tý doby jim nemůže přijít na jméno...
A když byly v kuchyni králičí dny, paradoxně jedl jenom omáčku a maso odnášel psovi.“

Na displeji se objevila fotografie dvou žen u mikrofonů s podivnou bublinou:
My tu nejsme pro srandu králíkům.
„Tak snad by ocenil aspoň ten obrázek a video,“ zkusil Ludvíček.
„Tak to už vůbec,“ zavrtěl Dan hlavou. „On tyhle strany nesnášel už tehdy. Ale zkusit to můžeme.“
Do kroniky bylo poznamenáno:
SPSP se pokusilo obnovit pojem protestní hudby.
Výsledek: palírník odešel z místnosti, pes měl radost a králíci zůstali nepřítelem státu.
Ano, ani palirnikův pes to nemohl poslouchat.

A nakonec bylo Muzeum Šílenství o tento klenot a pokus SPSP zapsat se do historie ochuzeno.
Kurátor muzea to vysvětlil slovy, že i šilenosti mají jisté meze...
A tak v Muzeu Šilenství v oddělení smíchu nakonec zůstal jen tento odkaz na starý internet - https://youtu.be/z3BVMkpmC2M?si=wwWE1N1QQdADvPjk

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Ke skupině Požár Mlýna, k silvestrovské noci a požáru v osadě Černa Perla, v domku stojícím trochu mimo a v hustém porostu došlo k této velmi smutné a politování hodné události.

Vypukl tam požár. Zřejmě od nějaké pyrotechniky. Ale to se už nedá přesně zjistit.
Může být, mohlo se taky stát, že majiteli byla zima a svůj pecek svépomocně vyrobený ze starého kovového sudu přetopil...

Naštěstí se poblíž náhodou nacházela větší skupina silvestrovských opilců a ihned přispěchala na pomoc a začala požár hasit.
Smutné na tom vše je - jak to nakonec dopadlo.
A ještě smutnější je to, že mezi zachránci bylo i několik Kocourů.
Naštěstí nebyli ve službě, měli volno takže se mohli camrát a dělat si co chtěli.

Ale stejně to na celou jednotku vrhlo špatně světlo a může být, že jim budou disciplinárně sníženy hodnosti a může se i stát, že někteří budou i převeleni do Sanyternice k p. Turkovi.
Jejich výmluva, že jim při hašení došla voda jim asi moc nepomůže.
A zde je aktuální foto zachráněného:

dosla_voda.jpg (36.09 KiB) Zobrazeno 1415 x

A ten se následně vyjádřil ve smyslu, že je škoda, že jim nedošly lopaty. A že jich neměl mít tolik poblíž toho srubu...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Dva postřehy z dopravy. Silniční i železniční.

V silniční dopravě došlo po krachu velkých automobilek ke dvěma rozdílným situacím. Které byť měly stejný základ se nakonec vyvinuly každá jiným směrem.
V EU kde zkrachovaly velké automobilky došlo během krátké doby ke vzniku problémů s dodávkou náhradních dílů. Neboť automobilky nedodávají jen hotové automobily, ale i náhradní díly do nich. Z těchto náhradních dílů sice dokáže dost vyrobit aftermarket, ale jsou určité náhradní díly či přímo skupiny které dodává jen automobilka. Těch začal být v provozu nedostatek což vedlo k odstavování automobilů z provozu. Jednak kvůli tomu že řídící jednotka nedovolila další start, či uvedla automobil do nouzového režimu s omezeným výkonem či blikající palubní deskou museli lidé své automobily odstavit z provozu. Pokud tak neučinili sami je k tomu donutila technická kontrola nebo emisní či obyčejná policie. Lidé tak skončili bez aut. Což je nutilo řešit svojí situaci. Ve výsledku dvěma různými způsoby.
Na Západě tohoto stavu využili čínští výrobci. Kteří si lobbingem zajistili pro sebe vhodné podmínky a zároveň nechali zavést taková opatření, která prakticky znemožňovala vznik potenciální konkurence.
Tito čínští výrobci mimo jiné preferovali vlastní dodavatelé, což vedlo ke krachu těch evropských. Které poté Číňané koupili a v zájmu "zachování pracovních míst" donutili evropské regulátory zavést takové pracovní a legislativní podmínky jaké jim vyhovovaly. Výsledkem tak byl vznik čínských montoven na evropském území. Což byl pravý opak toho, co měli západní Evropané před lety v plánu. Kteří tak ve své podstatě dostali ochutnat vlastní medicínu.
Screenshot_20251230_164043_com_android_chrome_CustomTabActivity.jpg
V koalici Střed nastal podobný kolaps automobilek. I když ne tak výrazný, neboť nám jedna automobilka vyrábějící osobní a jedna nákladní automobily zůstaly.
Pošramocené. Ale zůstaly.
Číňané zde prodávali své automobily, avšak po nástupu praktického pragmatismu bylo jasné že bude nutné tento sektor průmyslu a služeb postavit zpět na nohy. To bylo možné dvěma způsoby. Prvním bylo za drahé peníze budovat státní firmu a tu rozvíjet. Což by bylo nutné vzhledem k tomu že pravidla a regulace týkající se automobilismu byly velmi složité, drahé a komplexní. Což by znamenalo že by na to soukromý sektor neměl finance.
Druhou možností bylo pravidla a regulace velmi zjednodušit. Hlavně v oblasti týkající se elektroniky a povinných asistentů (ti leckdy více lezli na nervy, než by skutečně pomáhali). Výsledkem nových pravidel tak byly podstatně jednodušší vozy (nebyl problém sehnat prakticky plně mechanické auto kde jedinou řídící jednotku byla ta řídící chod motoru), kde bezpečnost byla zaručena danými pevnostními parametry jednotlivých částí karoserie či jejího rámu (to pokud vozidlo mělo rám). Toto uvolnění pravidel vedlo ke vzniku domácích výrobců automobilů kteří spolu na trhu závodili, různě spolupracovali, docházelo k fůzím i zánikům těchto firem. Na trhu vznikaly firmy specializující se na výrobu určitých dílů, komponent či jejich skupin. Což umožnilo i "domácí" výrobu automobilů (takzvaná lidová vozítka) různým nadšencům a fandům. Či lidem kterým průmyslově vyráběná auta nevyhovovala. Tento boom, srovnávaný s automobilovým boomem dvacátých a třicátých let dvacátého století byl dílem jiného přístupu než na Západě.
Výsledkem tohoto přístupu byla rozmanitost druhů automobilů, jejich rozumná technická úroveň a orientace na přání zákazníka. Neboť zákazník je ten, kdož si výrobek kupuje a kterému má k jeho maximální spokojenosti sloužit. Což je ve své podstatě obecně platné pravidlo v jakémkoliv obchodě.

Změna nastala i na železnici. Bavili se o tom chlapi v Depu. Což slyšeli i mladí.

"Včera jsem jel z Nymburka s nexákem (nákladní expres) přes Pardubice do Ostravy. Vyjel jsem o hodinu a půl dřív, nabídl jsem dispečerovi že mu vlak dovezu až do České Třebové. On mi řekl že mi za chvíli zavolá. No, za deset minut mi zavolal že mne zastaví v Pardubicích, neboť tam je plánované střídání strojvedoucích. Na můj návrh že bych to stihl až do Třebové mi odpověděl že v Třebové nemají chlapa který by s vlakem dojel až do Ostravy. Vlak by tam čekal až do rána kdy nastupuje kolega mající poznání až do Ostravy. Tak by vlak nabral zpoždění což je nepřípustné."

"To je snad na dráze normální. Že funguje podle plánu." Ozval se Ondra. Toho času ještě ve zkušební době.

"Teď to tak funguje, povídá Vašek. Ale dřív to tak nebylo. Stalo se to samé co včera. Vyjel jsem s vlakem z Nymburka s náskokem a měli jsme se střídat v Pardubicích. Avšak dispečeři se nedomluvili mezi sebou a nechali mne dojet až do Třebové. Bylo to pozdě večer, kolega který mne měl v Pardubicích vystřídat po nástupu na směnu zjistil že jsem Pardubice projel deset minut před tím než nastoupil do práce. Já jsem dojel do Třebové, kde kolegovi majícímu poznání do Ostravy za půl hodiny končila směna. Tudíž vlak nevzal a jelikož já dál poznání nemám vlak zůstal v Třebové. Tak se kvůli neschopnosti se domluvit z vlaku jedoucího s hodinovým náskokem stal vlak mající dvanáct hodin zpoždění. Protože další kolega mající poznání do Ostravy nastupoval až druhý den dopoledne. "

"A co s tím udělali?"

"Zavedli pravidlo podle kterého vlak jedoucí s náskokem v plánované trase s plánovaným střídáním vlakové čety musí tento plán střídání dodržet. Jediná výjimka z tohoto pravidla je když je zajištěno střídání vlakové čety až do místa dalšího plánovaného střídání vlakové čety a nebo do konce jízdy vlaku. Takže aby mne včera dispečer mohl nechat dojet až do Třebové musel by tam mít chlapa který by mu s vlakem dojel až do Ostravy. Jelikož ho tam neměl museli jsme se vystřídat podle plánu v Pardubicích."

"A jak to ten dispečer zajistí? Zajímalo Ondru.

"Jednoduše. Zavolá dispečerovi majícímu na starosti příslušný obvod. Tady se Nymburák který "pouští" vlak s náskokem mající plánované střídání vlakové čety po trase musí domluvit s Pardubičákem a Třebovákem jak jsou na tom s vlakovými četami. A podle toho jaká je situace se domluví co bude dál. Musí jim to navazovat. To je celé."

"A co když bude vlak mít zpoždění." Zajímalo Ondru.

"Pak se střídání vlakové čety řeší adhoc. Dispečeři se musí domluvit kdo má kde jaké lidi k dispozici a podle toho se rozhodnout. Případně mohou zavolat lidi na mimořádný nástup. Za což je solidní odměna. Protože důležité je dovézt vlak do cíle s co nejmenším zpožděním."

"To snad bylo vždycky."

"Nebylo. Dřív šla odměna za mimořádný nástup z kasy provozního pracoviště kde dotyčný pracuje. Avšak peníze za odvezený vlak dostalo obchodní oddělení. To vedlo k tomu že vedoucí provozních pracovišť neradi povolávali lidi adhoc do práce. Neboť to byl náklad jejich oddělení zatímco zisk slízlo jiné oddělení. Byly kolem toho dohady a nepříjemnosti, proto zavedli pravidlo že pokud je nutné kvůli jízdě vlaku povolávat lidi adhoc do práce jdou tyto mimořádné náklady na vrub obchodního oddělení. Platí se to z peněz které zaplatí zákazníci za odvoz zboží. Což vede k tomu že zákazník je na prvním místě. Neboť z peněz které zaplatí jsou lidé pracující na dráze živí. Tak se podařilo z velké části zlikvidovat případy kdy vlak někde zůstal "viset" a než se našel někdo kdo by ho v rámci své směny odvezl uplynulo i několik dní. Kdy zákazník čekal na zboží a ono čekalo někde na odstavné koleji."

"Takže teď je to daleko pružnější než dřív." Podotkl Ondra.

"Ano. Je to pružnější a my co na dráze děláme máme zároveň i větší jistoty než dřív. Neboť tímto systémem se podařilo z něčeho co bylo naší nevýhodou udělat naši výhodu. Kdy nám celorepubliková síť provozních pracovišť umožňuje převážet vlaky přes celou republiku a zároveň žít rozumný život. "

[Rafael]

Po fiasku s králiky a založením rockové skupiny přišli někteří z SPSP s dalším nápadem.
Jmenovitě Ludvíka to napadlo.
Do Muzea by nám to asi nepřijali, ale Palírník jako známý alkoholik by to mohl ocenit.

V americkém Utahu začal počátkem roku 2026 platit nový zákon, který by měl  znemožní nákup alkoholu těm lidem, kteří dříve řídili s více než 1,6 promile. Řízení pod vlivem alkoholu do 0,5 promile by přitom mělo zůstat plně legální....
...Vynucování tohoto zákazu by mělo probíhat poměrně nekompromisně. Odsouzení hříšníci by si museli vyřídit nový řidičský průkaz, na němž budou nad fotografií výrazně vytištěna slova „No Alcohol Sale“ (zákaz prodeje alkoholu). Personál v obchodech, státních prodejnách lihovin, barech i restauracích by měl povinnost průkaz zkontrolovat u všech lidí, kteří si budou kupovat alkohol, a držitele takovéhoto průkazu neobsloužit. Zákaz by se měl vztahovat i na veškeré společenské akce...

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Nápadu jak zakázat jedincům pijícím alkohol před jízdou další nákup alkoholu se chytli v Zakázané čtvrti.
Vzhledem k tomu že musel mit každý tamní občan ve svém občanském průkazu QR kód navázali prodej alkoholu na ověření totožnosti přes QR kód občanského průkazu. Dotyčný u kasy kde platil nákup ve kterém byl alkohol vytáhl občanku a QR kód naskenoval do čtečky která se zhusta používala na skenování QR kódů ze slevových karet. Čtečka načetla QR kód z občanky a porovnala ho s databází osob se zákazem prodeje alkoholu. Pokud našla souhlas mezi databází a QR kódem nesměl být dotyčnému alkohol prodán.
Systém vypadal na papíře neprůstřelně, avšak nepočítal s tvořivostí běžných lidí. Aneb když si alkohol nemohl koupit Pepík koupil ho Franta. A nebo Mařena.

[drigon]

Druhou rovinou problému byl pohled ideologický. Pravice versus levice. Kdy Americký prezident je zastáncem pravice tvrdící že největšího prospěchu člověk dosáhne vlastní pílí. Kdežto Venezuelský prezident byl zastáncem levice tvrdící že nejlepší hospodář je stát pod vedením úzkého klanu lidí.
Tento souboj ideologií, kdy levičáci útočí hlavně na mladou generaci která toho na startu do života moc nemá a musí se snažit aby to někam dotáhla (takzvaně se zabezpečila) vyvolávajíce mezigenerační rozpory a třenice. Tento stav je nebezpečný v tom, že mladí lidé místo toho aby se sami snažili budou chtít majetek přerozdělit. Od úspěšných k neúspěšným či k těm na startu. Toto povede k úpadku kreativity a vlastní píle, neboť ti snaživí potenciálně úspěšní uvidí že o to co by potencionálně vytvořili stejně přijdou a ti neúspěšní či na začátku se snažit nebudou. Protože proč by se snažili, když mají své jisté. Ve výsledku se tak mají všichni stejně - špatně.
Toto je souboj ideologií, kdy se pravice snaží uhájit svůj kapitál (finanční, materiálový i lidský) před levicí, neboť tento kapitál je zdrojem její moci, síly i majetku.
Což mělo souvislost i s drogami, neboť drogy produkované a logisticky zajišťované levicovou zemí ničily mladou generaci pravicové země. Kdy je tato mladá generace jejím nejcennějším kapitálem. Doslova budoucností. Která se stejně tak dobře může stát zárodkem budoucího úspěchu a moci zrovna tak jako může skončit v bahně drogové zombie závislosti. Kdy mladí lidé co se v mládí naučí ve stáří jako když najdou.

Třetí rovinou je ropa. Které má Venezuela ohromné zásoby. Tuto ropu když získá Amerika pod svůj patronát bude tím nejen moci dopovat vlastní předluženou ekonomiku, ale zároveň tím oslabí pozice protistrany. Uskupení států Jihu, které by bohatství Venezuely mohly použít ve svůj prospěch. Případně k oslabení vlivu Ameriky odkázané na tenčící se vlastní zásoby. Což by podkopalo globální vliv Ameriky.

Takže jak vidíte šlo o akci kde Američané jak chránili sami sebe proti drogám a ideologii, ale zároveň se snažili udržet svoji pozici v globálním světě tak, že si nerostné bohatství blízkého státu alokovali ve svůj prospěch.

"K tomu aby jste pochopili proč k této akci došlo musíte se na ni dívat očima amerického prezidenta který slíbil že udělá Ameriku velkou." Pokračoval pan Balzagette. "Kdy k tomu aby jste splnil svůj slib potřebujete mít zdroje surovin a energií. K tomu lidi kteří budou svojí prací zemi stavět na nohy. A co nejmíň problémů v zahraničí. Protože pokud nebudete kteroukoliv z těchto věcí mít máte vážný problém.
Bez energií a surovin nemáte z čeho stavět. Z čeho budovat a ani z čeho vyrábět.
Bez lidí vám tyto energie a suroviny nebude mít kdo zpracovat. Aneb bez rukou které kámen vydobudou ze země a promění ho v ušlechtilý kov zůstane kámen kamenem.
A pořádek v zahraničí? Ten potřebujete proto, aby vám šli ostatní na ruku. A nebo alespoň nepřekáželi. A to z toho důvodu že na řešení těchto problémů potřebujete lidi, energie a zbraně vznikající z energie a surovin které potřebujete i pro svůj průmysl a zemědělství.

Takže jak vidíte jde o soubor tří hlavních podmínek které jsou v přímé souvislosti. Lidé, zdroje a pořádek. Které potřebujete jinak vaše ekonomika, armáda a společnost budou mít vážné problémy. A vy s nimi. Neboť pokud Vás čekají volby musíte svým voličům ukázat že své sliby plníte.
Tudíž pokud vidíte svět takovouto optikou kdy přes cizí stát na vaše území proudí drogy ničící vaši mladou generaci kterou potřebujete v průmyslu, armádě a zemědělství a zároveň má tento stát nerostné bohatství které pro svůj plán potřebujete tak co uděláte? No přece půjdete a vyřešíte to. Neboť je to alfou a omegou vašeho plánu. Což se týká nejen Venezuely, ale i Grónska majícího na svém území ložiska kovů a dalších surovin potřebných pro váš průmysl a armádu. Armádu která má uskutečnovat Moonreovu doktrínu velkého klacku."

Na což pán s kloboukem podotkl:"je to takové novodobé kolíkování claimů kombinované s trestnými výpravami proti těm kdož se odmítnou sklonit. Před vůli Velkého Otce."

[drigon]

Na což navázal:"V takovémto světě můžete být akorát predátor nebo kořist."

Pan Balzagette se zamyslel a odpověděl:"do určité míry máte pravdu. Neboť ve skutečnosti jsou čtyři možnosti. Predátor, kořist, kámen, mrtvá voda a chytrá horákyně. Co tyto možnosti znamenají vám vysvětlím vzápětí.

Predátor je jasný. Je to ten kdož si to, co potřebuje vezme silou nebo hrozbou. Činí tak bez ohledu na názor postižených, nebojí se ukázat svaly, případně provést výstražnou akci. Jako je například únos či likvidace představitelů konkurenčního státu.

Kořist je v tomhle případě v podstatě kolonií či protektorátem. Ze které je vyváděno nerostné a lidské bohatství ve prospěch predátora. Který tak díky vysávání kolonií získává nadhodnotu kterou následně využije jak pro zlepšení životní úrovně svých obyvatel (to jim přece slíbil), tak pro udržení výkonnosti své průmyslové základny a armády. Což jsou spojité nádoby, neboť pro silnou armádu potřebujete silný průmysl. Který potřebuje suroviny a energie. Čímž vzniká začarovaný kruh kdy predátor potřebuje stále další a další kolonie aby svůj mocenský stroj udržel v chodu. Kam toto může vést si povíme dál.

Kámen. To je stát či sdružení států stojící bokem. Tento stát má zbraně či schopnosti predátora ohrozit či mu v boji způsobit takové ztráty že se mu jeho dobyvatelská akce nevyplatí. Výsledkem je to že takovýto stát bývá vystaven sankcím, embargům a jeho obyvatelé žijí v chudobě. Občané tohoto státu jsou v poslušnosti velmi často držení i dost nevybíravými metodami. Čehož je Severní Korea zářným příkladem.

Mrtvá voda je kolonie která byla po vytěžení ponechána svému osudu. Prakticky bez šance na změnu stavu, neboť nemá suroviny, energii a prostředky na to aby byla schopna nastartovat svůj rozvoj. Občané žijí v chudobě, drahotě a nedostatku což jim bývá poměrně často podsouváno pod různými ideologiemi jako jediná možnost. Stát typu mrtvá voda nemá ve svém vedení skutečné lídry, ale patolízaly kteří se lísáním k predárorovi snaží dosáhnout alespoň minimálního prospěchu. Někdy bývá tato strategie částečně účinná, avšak dříve či později se takovémto státu dostane opovržení a jeho představiteli je vyhrazeno místo u WC. Nikdo s ním vážně nejedná, pokud se přeci jenom na nějaké jednání dostane probíhá toto velmi často ve stylu "podepiš a běž ". Stoupnout si k WC. Tento stav poměrně často irituje část společnosti která může volat po změně. Pokud je toto volání vyslyšeno je změna možná. Avšak velmi náročná. Jsou to krev, slzy a pot než se dosáhne alespoň nějakých výsledků.

Chytrá horákyně. To je stát či jejich uskupení které nestraní ani jedné ze stran globální multipolarity. Takovýto stát je zhusta neutrální, obchoduje s každým kdo má o obchod zájem. Takovýto stát poměrně často umožňuje uschování majetku a peněz všem kdož o to požádají. Kdy pokud tyto peníze použije pro další obchody jsou tyto u něj uložené peníze zdrojem zisků které tento stát může využít pro svůj rozvoj a pro zlepšení života svých obyvatel.
Stát typu chytrá horákyně velmi často umožňuje jednání mezi znesvářenými stranami. A to ať přímo, či zprostředkovaně. Takovýto stát tak dokáže na napětí vydělávat a leckdy ho i tlumit. To pokud by hrozilo fatální zvrhnutí konfliktu.
Avšak toto znamená že musíte obchodovat i jednat v podstatě s každým a zároveň být schopen si toto své postavení obhájit.
Je to něco čemu my říkáme systém ozbrojené karavany. Kdy karavana má nejen ozbrojenou ochranku, ale vlastní zbraně mají i obchodníci a řemeslníci se svými rodinami. Kteří pokud jsou schopní a ochotní zbraně použít čímž jsou schopní "ochranku" podpořit "ze zadu". Čímž dochází ke stavu kdy má chytrá horákyně v ruce kámen. Predátor tak musí zvažovat zda-li se mu útok na ni vůbec vyplatí. Kdy navíc může chytrá horákyně vycházet z teorie strategické neurčitosti a stranu která na ni bude vyvíjet nepřiměřený nátlak s cílem si ji podmanit upozornit že následky mohou být úplně jiné než jaké si dotyčný představuje."

[drigon]

Co z toho bylo určeno pro Evropu? Ptala se stará Maruna.