Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Z poznámek SPSP, zapsáno bez komentáře, neboť už samotný rozhovor byl výmluvný dost.

„Kluci, slyšeli jste, co se stalo na posledním zasedání Mlýnské rady? O tom záhadném cizinci a co tam vyprávěl?“

Ludvíček odfrkl:
„Já rajčata nesnáším. A už vůbec bych je nechtěl žrát v zimě. Nějaké skleníky mi můžou být úplně ukradené. Co je mi po nich? Vůbec nic. Já bych se radši staral o jiné věci. Třeba o ty, co tam taky zazněly. Ty mi zněly daleko rozumněji.“

Petr se zamračil.
„A co tím myslíš, Ludvíku?“

Ludvíček pokrčil rameny, jako by šlo o samozřejmost:
„Jen takovou jednoduchou věc — Město musí být zničeno. Vypáleno do základů. A postarat se, aby už nikdy nic takového v naší blízkosti nevzniklo.
Dokud tam bude stát, dokud tam naši lidé budou z jakéhokoliv důvodu chodit, nikdy nebudeme v bezpečí. Pořád se nás budou snažit porobit. Když ne silou, tak obchodem. Když ne obchodem, tak řečmi.
Vždyť to znáte — jednou přijdou s pomocí, podruhé s pravidly a potřetí už si jen přijdou pro to, co zbylo.“
Chvíli bylo ticho.
„Jo… to dává smysl,“ řekl nakonec Petr pomalu.
„Ale nechápu jednu věc. Proč nás ten neznámý řečník tak chválil? Co na nás vlastně viděl? A proč pak zmizel beze stopy?“
„A proč teď Kocouři běhají po okolí jak pominutí,“ přidal se další.
„I Fero. I s většinou psů. A zatím jako by nic nenašli.“
Ludvíček se podíval ke dveřím, jako by čekal, že někdo poslouchá.
„Možná,“ řekl tiše,
„že se nevrátil žádný člověk.
Možná se vrátila minulost.“

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

"... v pozdních fázích vývoje společnosti bývá celkem běžné že se část nejvyšších lidí věnuje zvrhlostem. Čehož důkazem byla například kauza Epstein." Řekl pan Balzagette.

Stará Maruna:"někdy mi to připadá jako by to byla spíš sekta. Stejné zvrhlosti, stejná mocenská patra. Stejné způsoby"

Pan Balzagette:"to víte. Je to následek situace ve které se společnost ocitá. Kdy stále zoufalejší situace vyžaduje stále zoufalejší činy. Kdy lidé kteří jsou toho schopni se uzavírají do uzavřených společenství kdy podmínkou vstupu bývají zvrhlosti. Čímž se dotyční v této společnosti "uzamykají" vědíce že jsou všichni na jedné lodi. Vědí že když řeknou "tam venku" co se za zdmi dělo budou i oni sami vinni. Neboť i oni "páchali". Uzavřená společnost se tak ve své podstatě stává sektou. Kde funguje stádní konformita.
I když na druhou stranu mají možnosti jak sílu případného prozrazení otupit."

Pán s kloboukem:"to jako budou ty zvrhlosti propagovat?"

Pan Balzagette:"v podstatě jste trefil hřebíček na hlavičku. Začnou podporovat a propagovat různé úchylky které do té doby do slušné společnosti nepatřily. Nemluvilo se o tom, lidé mající tyto úchylky se jimi nechlubili. Drželi se v ústraní.
Najednou se o tom začne mluvit. Nejprve odborně. Pak smířlivě (oni za to jací jsou nemohou, mají to vrozené- což je pravda). Posléze se o tom mluví stále víc až nakonec dochází k pořádání průvodů "hrdosti". Takto se ve společnosti otupuje odpor a opovržení jak vůči úchylkám, tak časem i proti zvrhlostem. To jak se Owertonovo okno otevírá. Napřed pomaličku, poté stále rychleji. A když přijde aféra je toto pomyslné "okno" otevřené doširoka. To, co by před lety způsobilo poprask a opovržení způsobí maximálně pozvednuté obočí. Společnost otupěla. Zvykla si. Na to, že nenormální je vlastně normální. Kdy o tom co bylo normální se nemluví. Protože to už není v centru pozornosti. Je to prostě..staré."

V sále bylo chvíli ticho. Poté se přítomný mladík zeptal:"jak máme rozumět tomu že o tom normálním se nemluví?"

Pan Balzagette:"o tom co bylo "normální" se nemluví proto, protože se posunulo vnímání společnosti. Když bych to měl přirovnat ke stupnici od nuly do sto kde to "normální" bude v intervalu mezi čísly nula až padesát vám pokud budou chtít otupit vaše vnímání proti odchylkám představovat vyšší čísla a budou tvrdit že jsou normální. Tím se postupně posunete po stupnici výše a přestanete tak sledovat nižší čísla. Neboť jste aktuálně zaměřen na vyšší čísla která jsou pro vás normální. A ta nižší považujete za zastaralá. Neboť moderní jsou čísla vyšší."

A co se s tím dá dělat?

Pan Balzagette:'začít postupně mluvit o "nižších číslech". Ne naráz, nýbrž postupně. Neboť i oni pokud chtěli otupit společnost museli začít pozvolna. Aby to společnost postupně přijala a nevzbouřila se. Vás čeká stejný proces. Jen opačným směrem. A nebo směrem zcela novým. To podle situace, možností a schopností.
I když nelze vyloučit ani katarzi či kataklyzma. Kdy to první je nahlou změnou podmínek mající za následek nový start. A to druhé znamená náhlou změnu podmínek mající za následek konec společnosti. Po které zbudou jen artefakty."

Takže na ty lidi, ze kterých většina věří "novým věcem" musíme pozvolna? Protože jinak nám neuvěří a ještě můžeme mít problémy?

Pan Balzagette:"ano. Přesně tak. Protože když si vzpomenete na teorii sociálního darwinismu, která by se též dala nazvat teorií sociální adaptability uvidíte že se společnost v průběhu času přizpůsobuje společenským podmínkám ve kterých žije. Což zpětnou vazbou ovlivňuje její očekávání a chování.

Takže jak vidíte pokud je společnost otevřená má toleranci vůči mnoha různým vlastnostem a názorům. Což je na obrázku znázorněno širokým rámečkem.
A pokud je společnost rigidní je její otevřenost nízká. Tolerance též, což postupem času vede k rigiditě společnosti kde převažují určité typy lidí.
Ve společnosti platí, že vládnoucí třída může i pod vlivem z ciziny měnit požadavky na společnost. Což může časem vést ke změnám v názorovém a vlastnostním složení společnosti. Neboť lidé "ohnutí", v politickém slangu "přelétaví" se těmto změnám přizpůsobují. Mohou si sice myslet něco jiného, avšak na venek dělají co se od nich ocekává. A to ať ze strachu z trestu, či kvůli odměně.

Toto vede k tomu, že vládnoucí třída pod sebou koncentruje velké množství lidí z nichž podstatná část je přelétavých.
Co se stane když budete názorově příliš mimo "okno vládnoucí třídy"? Stane se to, že pod sebe si stáhnete jen skalní fanoušky, ty rovné co zbyli a nedali se vyhnat. Pro lidi z "vládního tábora", a to i ty přelétavé jste v tu chvíli toxický. Dělí vás od nich velká propast. Což vede k vaší izolaci na kraji spektra a časem dost možná i k marginalizaci či eliminaci.
Jak z toho ven? Částečným názorovým průnikem. Kdy dáváte najevo svoji ochotu jít jinou cestou (tím si pod sebe stáhnete lidi toužící po změně) a zároveň ochotu jednat se stávající silou. Což vypadá jako částečný průnik dvou množin, kdy si pod sebe stáhnete přelétavé od "konkurence". Kdy budeme tyto vaše konkurenty od této chvíle takto nazývat.
Co se při tomto průniku stalo? Máte své skalní fanoušky, své přelétavé a část přelétavých od konkurence. Tím vaše síla vzrostla, protože dáváte najevo ochotu jít jinou cestou a zároveň nejste toxický. Postupně budete zabírat ty nazorové proudy lidí kteří jsou ochotní s vámi jít a zároveň nejsou přímo proti vám. Řídíte se heslem "kdo nejde proti mně jde si svojí cestou. Která může být částečně či zcela schodná s tou mojí. I úplně jiná. Avšak nekříží se."

Tato názorová tolerance vám přihraje další lidi, kdy když víte že jste dost silný se můžete názorově oddělit s tím, že nechàte určité názorové "průchody" kterými k vám mohou přejít další lidé.
V tuto chvíli máte dvě možnosti. První je že svého konkurenta prostě přesílíte a porazíte ho. Druhou možností je počkat na jeho oslabení (zahraniční centrála má problémy, došly jí peníze, vyměnilo se tam vedení,...), což způsobí oslabení vašeho konkurenta který ztratil přitažlivost pro zbytek svých přelétavých. V tu chvíli ho přesílíte a ujímáte se kormidla".

To je zajímavé. A funguje to i v mezinárodních vztazích?

Pan Balzagette:"ano. Leckdy velmi dobře. I když je faktem to, že to minimálně ze začátku může vypadat jako určitá gumovost a vzdání se svých slibů. Neboť musíte jednat se stavající elitou zatímco scháníte spojence pro svoji věc. Kterým zase můžete pomoci prosadit to jejich. Čímž se zároveň učíte vzájemné toleranci, pomoci a úctě. Postupně jak sílíte se můžete stále více vydávat vlastní cestou. A plnit to, co jste předsevzal.
Tato strategie ze začátku vypadá jako "ani ryba, ani rak", ale bývá to jeden z mála způsobů jak postupem času dosáhnout svého bez velkého rozkolu se stavajícím vedením. Jen postupnou prací s ostatními spojenci a vzájemnou podporou. Kdy akceptujete ostatní takové jací jsou zatímco oni akceptují vás. Je to taková "tichá voda"."

[Rafael]

Muzeu Šílenství, exponát č. 70 – Světelný ombudsman
Funkce navržená ve velkoměstě Praha roku 2026.
Abstrakt:
Jeho úkolem bylo zprostředkovávat smír mezi občanem, který chtěl spát, občanem který měl snahu camrát se po nocích po ulicích a lampou, která by měla svítit podle technické, nebo spíše podle ekologické normy.
Dochované dokumenty dokazují, že společnost byla schopna vytvořit správní mechanismus pro vyjednávání o odstínu světla, nikoli však pro řešení vlastního kolapsu.
Popis pro návštěvníky (muzejní cedulka):
Na počátku 21. století, zkraje roku 2026 dospěla společnost do stadia, kdy již nestačilo rozsvítit.
Bylo nutné dohlédnout, zda světlo svítí správně, spravedlivě a s ohledem na všechny dotčené strany.
Vznikla proto funkce „světelného ombudsmana“ — člověka, který měl řešit spory mezi tmou, bezpečností, ekologií, rozpočtem a lidským spánkem.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

"Když ohlédneme od uhlí k plynu který měl uhlí nahradit tam to bylo také zajímavé. Obzvláště situace která nastala v zimě 2025/2026. Kdy si jen málokdo uvědomoval jaké mohou být následky o rok později."

"Máte na mysli plynové zásobníky a jejich plnění, nebo spíš neplnění v roce 2026?"

"Ano, to je ono."

"Zde se v plné nahotě ukázala zranitelnost dovozově závislé ekonomiky. Kterou tehdejší EU bezesporu byla. Protože po odstavení německých jaderných elektráren, velké části uhelných elektráren a tlaku na občany aby od tuhých paliv (kterými se mohou předzásobit) přešli na plyn, nebo elektřinu které jsou potřeba v okamžiku spotřeby. Kdy byla energetika v zimě pokud obnovitelné zdroje nefungovaly a jaderné a uhelné byly z velké části zrušeny závislá na plynu. Na plynu který měla EU ze čtyř zdrojů.

-vlastní těžba. Pokrývala jen malou část potřebného množství.

-Rusko. Dříve poskytovalo značné množství dovozového plynu. Avšak tento dovoz byl zakazán.

-USA. Vývozce LNG. Zkapalněného zemního plynu. Pokrývající stále rostoucí část dovozu do EU. Avšak mající v čele prezidenta který je tvrdým byznysmenem nebojícím se energetickou páku vůči EU použít pro prosazení svých zájmů. A mající pod palcem námořnictvo schopné ohlídat prosazení jeho zájmů. Obzvláště proti EU s tím jak se její tehdejší představitelé chovali.

Katar. Další velký vývozce LNG. Avšak ve sporu s EU ohledně směrnice o práci. Vyhrožující že když EU tu směrnici nezruší bude s LNG šlus.

Takže to máme: malou vlastní výrobu, zato však velký dovoz. A k tomu nabubřelé panstvo jehož ego hvězd se dotýká. Co se tedy stalo? Zimu 25/26 přežila EU díky svým zásobníkům plynu "s chlupem". Zásobníky byly na jaře skoro prázdné. A v létě kdy se obvykle plní se Katar zašprajcoval. Americký prezident chtějící ukončit válku na Ukrajině kterou EU podporovala tak měl skvělou šanci využít této situace k prosazení svého záměru. Na plyn vyvážený do EU uvalil vysoké clo, v čehož důsledku se dovezlo málo LNG. Zásobníky tak byly před zimou naplněné ani ne z poloviny. A v zimě nastal gasout. Kdy se zastavily i plynové elektrárny které neměly palivo. To rozhodilo rozvodnou síť a nastal blackout nejen kvůli nedostatku výkonu "klasických" generátorů a vyšší spotřebě. Ale i kvůli tomu že aby obnovitelné zdroje (solárník a větrník) mohly dodávat do rozvodné sítě v ní musí být elektřina. Neboť když v rozvodné síti elektřina není tam obnovitelné zdroje dodávat nesmí. Z důvodu bezpečnosti. Musí být buď vypnuté, nebo v ostrovním provozu.
Nastala tma. A bylo "veselo". I když to pro zúčastněné vůbec veselé nebylo. A to nejen pro enegetiky kteří kvůli předchozím krokům měli obrazně řečeno svázané ruce."

Gasout s blackoutem neznamenají jen vážné problémy pro obyvatele a ekonomiku. Ale i pro burzu a finanční trhy včetně finančních domů. Neboť finanční trhy dneška nejsou jen budovy s makléři, ale i datacentra. Kdy v důsledku gasoutu a blackoutu dojde ke ztrátě konektivity, neboť doba výpadku bude delší než je vydrž dieselagregátů bank a burz. Toto povede k tomu že finanční a burzovní trhy v podstatě přestanou existovat. Nikdo tak v tu dobu nebude vědět jaká je v tu chvíli skutečná hodnota jeho aktiv (akcie, dluhopisy, podílové listy, důchodové spoření,...). Po nahození sítí může nastat likviditní šok, neboť může dojít k vlně panických výprodejů. Kdy spousta lidí bude chtít hotovost či hmatatelná aktiva (zlato, stříbro, potraviny, zbraně, munice, palivo, energii,...). Tento prodejní tlak může během několika hodin doslova vygumovat značnou část hodnoty mnoha investic. Některé i zcela. Lidé vlastnící tato aktiva tak ztratí podstatnou část svého vlastnictví.
Avšak to není vše. Může nastat (hyper)inflace, což je důsledek ztráty důvěry v měnu daného státu. Mnoho lidí si myslí že hyperinflace vzniká jenom tiskem peněz, avšak v tomto případě hyperinflace vznikne z nedostatku zboží. A to z důvodu zastavení průmyslu a obchodu kvůli nedostatku energie v čehož důsledku se zastaví výroba potravin, zboží i léků. V tuto chvíli nastoupí psychologie strachu kdy v momentě kdy lidé zjistí že si za tisícovku v peněžence nekoupí ani chléb, neboť ten v obchodech není (nebo je jen na černém trhu) dojde ke zhroucení měny. Důvod je ten, že důvěra v měnu je založena v důvěře ve stát. Kdy stát, který nedokáže zajistit světlo, teplo a základní životní potřeby tuto důvěru bleskově ztrácí. A s touto důvěrou ztrácí i hodnotu své měny.
Což je v době kdy se mnozí snaží o bezhotovostní ekonomiku dvojnásobně nebezpečné. Při blackoutu dojde k digitální paralýze kdy nefungují platební karty, terminály, bankomaty a ani internetové bankovnictví. Úspory a aktiva ve formě digitálních nul a jedniček se tak stávají "čísly v temnotě".
Toto může vést ke změně paradigmatu myšlení kdy lidé zjistí že elektřina nevzniká v zásuvce a peníze spekulací. V malém měřítku začne nejprve fungovat směnný obchod či různé lokální měny. A to z důvodu že centrální banky ztratí kontrolu nad měnou. Následovat bude zhroucení dluhopisů, neboť státy nebudou mít kvůli výpadkům ekonomik na splácení svých dluhů. Výsledkem tak bude bankovní krize nevídaných rozměrů, neboť banky drží značnou část státních dluhopisů. Což se přelije i do důchodových fondů kde si lidé šetří na důchod. Tyto se dostanou do masivních ztrát, což v kombinaci s hyperinflací povede k vymazání podstatné části úspor obyvatelstva.
Ve výsledku tak lze říci, že gasout s blackoutem trvající déle jak cca 1 až 2 týdny způsobí konec digitální civilizace. Lidé budou věřit jen tomu co fyzicky mají, což povede ke zhroucení finančního systému postaveném na dluhu a spekulacích.

[drigon]

Avšak toto není nejhorší, na západě nastane scénář rozpadu sociálního smíru v tamní společnosti. Kdy se rozdíl mezi "funkčním státem" a "anarchií" v případě totálního výpadku smrskne na schopnost udržet v ulicích pořádek a zajistit základní distribuci potravin, léčiv a energií. Čemuž na západě brání následující skutečnosti:
-Konec digitálních dávek. Sociální smír na mnoha předměstích na západě, takzvaných no-go zónách je udržován pravidelným přísunem peněz poskytovaných formou sociálních dávek. Tyto peníze jsou často vytvořeny elektronicky. Kdy pokud dojde k blackoutu a zhroucení měny se tento příjem peněz zastaví. Následkem toho bude stav kdy komunity (hlavně přistěhovalecké) které nejsou integrovány a nemají úspory přejdou do módu "urvi si co můžeš". Což je v jejich případě jim vlastní řešení které je dáno mnoha generacemi po které se společenství ze kterého vzešli vyvíjelo.
-kmenová (gangová) struktura struktura imigrantů. Zatímco je domácí obyvatelstvo silně atomizované až na úroveň jednotlivců či rodin si mnohé imigrantské skupiny udržely silné vnitřní vazby. V krizi se tyto struktury přirozeně mění na milice, kmeny či gangy mající nad atomizovaným domácím obyvatelstvem ohromnou převahu.
Existuje možnost použití armády a vyhlášení stanného práva, avšak problém je v tom že západní armády jsou početné malé. Kdy pokud dojde k masivním nepokojům ve velkém množství měst nebudou tyto síly schopny udržet kontrolu. Avšak jakmile armáda zasáhne proti tlupám bude hrozit riziko občanské války podél náboženských a etnických linií. Kdy mohou tyto tlupy přejít k partyzánskému typu války spojenému s prováděním teroristických akcí majících za úkol zastrašit domácí obyvatelstvo a politiky.
Toto vše bude způsobeno "zvykovou" výbavou příchozích kteří jsou v rámci přežití ve své domovině naučení se v dobách hojnosti množit čímž posilují sílu své skupiny aby mohli v dobách nedostatku bojovat s ostatními skupinami. Tento boj vyhrají skupiny které jsou nejvíc organizované, početné, bojovné a agresivní.
Je to stav kterému se v sociologii říká "Malthusiánská past". Kdy pokud systém hojnosti (EU) skončí dojde v těchto oblastech k návratu k zákonům síly. Což bude na západě umocněno tím že na západě je logistika v rukou korporací které při blackoutu přestanou fungovat. Následkem tohoto stavu je anarchie v ulicích, kdy poté co stát ztratí monopol na násilí se vlády ujmou nejagresivnější a nejorganizovanější skupiny obyvatel. Západ tak jak ho známe skončí, neboť velké části území se zmocní gangy a stát oslabený kolapsem finančních trhů a logistiky nad ním bude jen těžko získávat kontrolu. Neboť nebude mít na vedení těchto operací dost peněz i lidí což může vést k tomu že se státní autority budou snažit s gangy domluvit na dvojkolejném řízení území, případně na určité legalizaci statusu těchto gangů. Což povede k tomu že se "váha moci" definitivně převáží na stranu imigrantů a jejich struktur.

[drigon]

Lidé na západě tak přišli o bezpečí, peníze i domov. A někteří i o životy. Zde to naštěstí nedošlo do tohoto stavu, neboť jsme nebyli v pozici západu. Ve svém vedení jsme měli politika AB který byl v jedné kůži realistou i chameleonem. Kdy tento ve svém prvním období mluvil francouzsky a anglicky a notoval si s lidmi jako Macron. Avšak v jeho druhém období u něj převážil realismus. Psal dopisy lídrům EU o odkladu ETS2 a mluvil o návratu rozumu. Hrál to jako pragmatik zachraňující náš průmysl, zemědělství i společnost. Který se však umí s Bruselí domluvit ve stylu "něco za něco".
Mnohé napadalo proč to dělá? Jde o to, že politik musí umět fungovat v Bruseli, zatímco je volen domácími voliči. Proto funguje jinak než než jeho předchůdce PF který byl za "slušňáka u WC". AB tuto notu změnil na pragmatismus, kdy pochopil že samo Česko v Bruseli jen tak nic nezmůže. Proto se snažil získat podporu v zahraničí a vytvořit koalici kdy se k původní V4 přidají další státy. Itálie a Rakousko.
V únoru 2026 tak evropským lídrům rozeslal dopis kterým je vyzval k vytvoření skupiny "přátelé konkurenceschopnosti". Kdy zároveň změnil rétoriku tak, že neříká "my to neuděláme", místo čehož říká "pokud to uděláte svět nás převálcuje".
AB tak v Bruseli jednal stylem "něco za něco" který je lidem srozumitelnější a je v něm vidět tah na branku. Tento systém jednání, kdy i malé ústupky mohou lidé brát pozitivně do značné míry brání radikalizaci. Která nastává ve chvíli kdy elity ztratí kontakt s běžnými občany a realitou jejich života.

Tato radikalizace nastává ve třech fázích.

1)rozpad sociálního smíru způsobený erozí střední třídy. Kdy běžní lidé mají pocit zrady, neboť mají pocit že stát nefunguje jako ochránce jejich zájmů a životní úrovně. Ale jako výběrčí daní pro "vyvolené" a jejich imaginární plány kterým lidé nerozumí. Případně je v době krize považují za luxus. Když se k tomuto přidá likvidace průmyslu a propouštění přestává být radikalizace jen internetovým tématem, ale přesouvá se do společnosti a na pracovní úřady.
2) selhání tradičních elit. Zde pokud politik jako PF hlasuje v Bruseli pro další opatření zdražující lidem život a zároveň jim říká že si mají vzít další svetr mu lidé přestávají věřit. Začnou časem jak se jejich situace stále více zhoršuje poptávat "ostré hochy". To jest lídry schopné bouchnout do stolu a neptat se na svolení. Ani v Bruseli, ani jinde.
3) radikalizace. To je bod zlomu. Radikalizace neznamená že lidé volí opozici. Ale stav kdy lidé odmítají hrát podle pravidel. Vedoucích je do záhuby.

V historii vedl ekonomický kolaps spojený s pocitem národního ponížení během 20 století k nástupu totalitnich režimů (to bylo to volání po "ostrých hoších").
V současnosti byly takovýmto příkladem i protesty zemědělců v letech 2024/2025. Kdy když zemědělci zjistili že kvůli regulacím (leckdy ideologicky motivovaným) neuživí své rodiny přestaly být slušňáky. "Přitvrdili muziku", zradikalizovali se, získali podporu veřejnosti a některých politiků čímž dosáhli splnění některých svých požadavků. Z čehož vyplývá že radikalizace může být i obranným mechanismem proti mocenské zvůli elit příliš odtržených od života běžných lidí. A jejich rodin, práce a živobytí.

[drigon]

Politici typu AB, Meloniové, Orbána jim podobní pochopili že "chléb a hry", neboli rozumné ceny energií, fungující průmysl a fungující občanská společnost spojená s klidem na práci i život jsou pro stabilitu státu daleko důležitější než podrbání od šéfky EU. Kdy když tito bouchnou do stolu a vyjednají alespoň malé ústupky a kompromisy je to pro běžné lidi důkaz že se tito politici zastávají jejich zájmů.
Kdy platí že aby byli tito pragmatici uspěšní si musí do týmu sehnat další kolegy. Neboť souboj mezi pragmatiky a zelenými fanatiky je jako přetahovaná na laně. Kdy je na jedné straně lana bruselský mainstream, to jest Německo, Benelux, Skandinánie a EK táhnoucí k dalšímu zelenání, deindistrializaci, zadlužování a hlubší integraci. A na druhé straně pomyslného lana jsou státy s pragmatickým vedením které ví že zelená transformace tak jak je navržená je cesta do pekla.
Co tedy s tím?
Sám jeden pragmatik to nezvládne. Obzvláště když proti němu stojí skupina fanatiků. Musí si najít další do party. Aby táhli za pomyslný provaz s ním. Z čehož důvodu je nutné mít v týmu i těžké váhy. Jako je například Itálie a Polsko. Případně Rakousko a německý průmysl (kdy už němečtí průmyslníci tajně volají po zmírnění zelené transformace. Čímž chtějí snížit tah pomyslného lana.). Úspěšný politik musí mluvit i s nimi, neboť průmyslníci mají vliv na své zaměstnance. Kdy zaměstnanci jsou občany. A občané voliči. To je ta možnost změny. Změny kurzu. Odzdola.
Dalším způsobem je využití práva veta v určitých otázkách které jsou pro nás a naše spojence velmi a leckdy až životně důležité. Kdy je možné jednat ve stylu "ostrého hocha" stylem "když mi to neumožníte zablokuji Vás. A pak nebudeme mít nikdo nic. Chcete to? A nebo se domluvíme?"
I toto může být způsobem jak hrát tuto pomyslnou přetahovanou. Kdy není cílem lano přetrhnout (to spadnou na zem všichni), ale tu značku na středu pomyslného lana dotáhnout na svoji stranu. Tudíž blíž k našim zájmům. Čehož může šikovný vůdce dosáhnout tím že nebude vystupovat jako ten, kdož chce EU zničit, ale jako ten který ji chce zachránit před vlastními chybami. Na což slyší i umírnění politici v tvrdém jádru EU.

Avšak ani toto nemusí stačit. Pokud budou na druhé straně pomyslného lana zatvrzelci může toto pomyslné lano prasknout. Dojde tak k rozštěpení EU na dva či více bloků. Kdy mají státy Střední Evropy unikátní předpoklady k tomu aby mohly fungovat jako samostatný blok.
I na tuto variantu bylo myšleno. Už v roce 2026.

[drigon]

Vlivem neschopnosti se domluvit a zatvrzelosti určitých kruhů ve vedení EK tak může dojít k rozštěpení EU. Kdy speciálně státy střední Evropy mají unikátní předpoklady k tomu fungovat jako samostatný blok.
Tato koalice středoevropských států tak má předpoklady fungovat nejen jako dílna Evropy 2.0 ve formátu V4+. Ale i jako přirozená hranice a zároveň most mezi východem a západem.
Kdy příprava na tuto cestu proběhla už v únoru 2026 kdy proběhla klíčová jednání v Bratislavě a Vídni. Vznikl tak "Slavkovský formát", Česko-Slovensko-Rakousko, kdy se tří lídři (Babiš, Fico, Stocker) dohodli na společném postupu ohledně požadavku na drastické snížení cen energií na následujícím sumitu EU.
Dále proběhlo spojenectví napříč ideologiemi. Kdy se český premiér dohodl s italskou premiérkou na Akčním plánu do roku 2030. Tímto krokem dodala Itálie stredoevropským požadavkúm váhu kterou samotná V4 neměla. Babiš poté jednal i s bavorským premiérem Söderem, čímž na svojí stranu získal nejsilnější průmyslovou zemi Německa čímž vrazil klín do zatvrzelého zeleného postoje Německa. (Bavorsko se svojí sousední spolkovou zemí později přešlo pod Koalici Střed.).
Toto spojenectví zaznamenalo první výsledky už v únoru 2026 kdy EK začala přejmenovávat své priority, kde se pomalu začalo přecházet od Green dealu k Industrial dealu. Dále se otevřeně začalo jednat o revizi systému emisích povolenek jakožto spekulativí daně ze života.

Avšak v Bruseli nadále zůstávalo tvrdé jádro chtějící klimatické cíle ještě zpřísnit. Došlo tak ke střetu realistických pragmatiků se zelenými fanatiky kdy realisté prokázali skutečný smysl pro realitu. Neboť dovolili spolupráci ostatním státům řídíce se zásadou "kdo nejde proti nám jde si svojí cestou". Tento postoj vedl k rozšíření "východního bloku" o další státy. Vznikl tak blok "průmyslového realismu", jehož součástí byly V4+, Itálie, Bavorsko, Sasko, Polsko a Rumunsko. Tato vlastní cesta ve stylu "kdo nejde proti nám jde si svojí cestou" vede k tomu, že je ponecháno na konkrétním státu ať si určí vlastní priority. Výsledkem je model blížící se Švýcarské konfederaci, skupina států které spolu obchodují, mají společnou obranu a hranice, avšak vnitřní věci si každý stát řeší po svém a za své. Toto uspořádání má vliv i na psychologii států kde se říká "kdo nic nežádá nemusí nikoho poslouchat". Dochází tak ke změně myšlení od poddanství k partnerství, kdy naši politici nepojedou do Brusele s prosíkem, ale jako parneři kontrolující nakládání s verejnými penězi kterými naše příspěvky bezesporu jsou.
Avšak v Bruseli založili E6, společenství států s největším HDP a ve vedení zůstala von Lejnová. Toto byl signál že tvrdé jádro kurz měnit nebude, což kritici tohoto přístupu vzali jako vyhlášení války životní úrovni obyvatel EU. A tlak na použití nových, leckdy nevyzkoušených a velmi drahých technologií na které chudý střed Evropy nemá peníze. Kdy založení E6, neboli svazku největších ekonomik EU majícího prakticky vetu- vzdornou sílu vyvoláva reálnou obavu z toho, že si E6 v EU nastaví pravidla tak, aby vyhovovaly gigantickým firmám a korporacím, zatímco menší dodavatelské ekonomiky budou jen platit účet skrze drahé emisní povolenky a předražené energie. Což v podstatě povede k tomu, že tyto menší ekonomiky budou na ty velké dělat a ještě jim za svojí práci budou prostřednictvím těchto povolenek platit. Což postupem času povede k dalšímu poklesu životní úrovně obyvatel těchto států a jejich následné radikalizaci.

[drigon]

Proto se v únoru 2026 vytvořila hráz realismu mající podobu Slavkovského formátu která 12.2.2026 dokázala na sumitu EU prosadit změny spočívající ve změně rétoriky od záchrany planety k záchraně průmyslu. Čímž pragmatici vyhráli. Byl stanoven cíl podpory evropského průmyslu a částečná legislativní deregulace zelené politiky EU. Ohledně cen povolenek dohoda nepadla, místo toho byly řešeny energetické otázky kdy bylo dohodnuto že plyn a jádro jsou strategické pilíře bezpečnosti.
Středoevropská koalice národů tak s mottem "V4 spojuje" prosadila energetickou suverenitu a ochranu hranic spojenou s odmítnutím migračního paktu. Což mělo ohromný vliv během dalších událostí které nasledovaly.
Kdy jsme zimu 2026 dokončili s vycerpanými zásobníky plynu. Což vzhledem k tomu že Trump dal jasně najevo že LNG není charita a na EU která vytrvale odmítala jeho mírovou iniciativu na Ukrajině tuto "plynovou páku" použil jako kladivo. Velká cla tak EU uvrhla do deficitu. K tomu všemu se přidal Katar ohledně své směrnice a též zastavil dodávku LNG. Plyn tak v zimě došel a s ním spadla i elektrorozvodná síť. Kdy problém nebyl ani tak v blackoutu, ale v tom jak rozvodnou síť nahodit když v síti chybí velké točivé elektrárny poskytující a udržující stabilní frekvenci a napětí v síti. Tyto velké točivé elektrárny byly na západě z velké části odstaveny (jaderné v Německu, uhelné všeobecně) a nebo do nich nebylo palivo (plyn). Rozvodná síť se tak ve své podstatě stala mrtvou, neboť bez napětí a frekvence v síti jsou solární elektrárny a větrníky jen mrtvými relikty zelené transformace, neboť bez stabilního napětí a frekvence v síti se jejich střídače nespustí. Jsou na frekvenci sítě takzvaně "zavěšené", při výpadku sítě se musí automaticky odstavit, stejně tak pokud se parametry frekvence a napětí v rozvodné síti dostanou mimo nastavené tolerance.
Vzniká tak začarovaný kruh, kdy se po zprovoznění části rozvodné sítě do ní začnou automaticky připojovat solární a větrné elektrárny nevybavené dispečerským blokováním. Tyto "obnovitelné zdroje" začnou do části zprovozněné sítě "tlačit" svoji výrobu. Čímž v síti vzniká nadbytek výkonu který když nebude jak "zpracovat" povede k nárůstu napětí a frekvence v síti. Tento nárůst po překročení meze nastavené na ochranách elektráren povede k jejich odstavování a opetovnému vzniku blackoutové kaskády. Síť se rozpadne a celý cyklus obnovy sítě je zase na začátku.
Toto je problém se kterým je nutné počítat a který zelení ideologové odmítali hodně dlouho vzít na vědomí.

[drigon]

Zde v ČR máme pro tento případ gasoutu a blackoutu velkou pojistku. Kterou si nesmíme nechat vzít. Touto pojistkou jsou uhelné elektrárny Chvaletice, Počerady a energoteplárna Kladno. Které pokud zůstanou provozuschopné budou tím jazýčkem na vahách který umožní nahození naši rozvodné sítě. Kdy tyto elektrárny (Chvaletice během velkého výpadku za starého režimu táhly celou Prahu) spolu s dalšími stabilními elektrárnami jsou schopny vytvořit dostatečně stabilní síť umožňující postupné nafázování zdrojů jedoucích v režimu "fázového závěsu". Kdy toto postupné fázování těchto zdrojů na vyžádání je jediným způsobem jak zabránit opětovné destabilizaci sítě a bylo též důvodem proč musely být i malé fotovoltaické elektrárny dodávající do sítě vybaveny dálkovým odpojovačem. A proč jich může být v síti jen určité množství.
Tyto velké uhelné elektrárny které mají cca 2400MW výkonu jsou tím činitelem bez kterého při výpadku plynu a dunkelflaute prostě zhasneme. A jen těžko budeme opět rozsvěcet.
Lze tak říci, že pokud nastane blackout obnovitelné zdroje neschopné ostrovního provozu nám nijak nepomohou. Neboť FVE a větrníky potřebují stabilní síť kdy je stabilita poskytována velkými točivými stroji aby se vůbec nafázovaly. Což jsou ty Chvaletice, Počerady, Dukovany, Temelín a další. Kdy se při propočtech stability sítě musí počítat s nejhorší možnou verzí. Tou je dunkelflaute kombinovaná s nedostatkem plynu který neumožní provoz plynových elektráren. Kdy musí být i v tomto případě v síti dost výkonu jak na její udržení v provozu, tak i pro její zprovoznění po mimořádné události jakou blackout bezesporu je.

Středoevropské země mají na svém území uhlí a jádro. To je jejich velká výhoda kterou si musí zachovat. Nesmí si ji pod pláštíkem pokřivené solidarity nechat vzít. Kdy je třeba si uvědomit že solidarita je schopnost pomoci druhému v nesnázích. Avšak solidaritou není se dostat do stejných problémů jako druhý. Jak se nám někteří snaží předstírat. Protože to už není solidarita, ale hloupost. Případně zabedněnost a neschopnost vidět věci takové jaké ve skutečnosti jsou.

Zde platí že energetická bezpečnost zajištěna vlastními zdroji energie se zdroji paliva na vlastním území dává státu a jeho občanům vyšší odolnost. Kdy platí že kdo má jídlo a teplo vládne.

[drigon]

Energetická bezpečnost je jedním z aspektů odolnosti státu během krize.
Dalším aspektem je absence no-go zón a ghett s nebezpečným obyvatelstvem na území státu. Kdy je právě neexistence těchto zón na našem území velkou bezpečnostní devizou, neboť nám nehrozí rozpad sociálního smíru vyplývající z útoků nekompatibilních etnik ve velkém měřítku. Kdy právě tyto hromadné útoky na velkém množství míst jsou tím co odlišuje zvladnutelné bezpečnostní riziko od anarchie kterou nelze s početně omezenými bezpečnostními složkami bez použití extrémních ultraprostředků zvládnout (o čemž by mohl vyprávět Hans...).

Avšak jakmile dojde k totalnímu zhroucení sociálního smíru na západě a rozvoji mohutných protestních a útočných bouří je nutné zavést kontrolu hranic. Kdy nesmí být umožněno hordám vstoupit na naše území, což by vedlo k rozšíření rozpadu a jeho eskalaci i na našem území.
Proto už od února 2026 měla ČR nové plány na ochranu hranic počínající s nasazením dronů a termovizí hlídajících "zelenou" hranici. Počátkem roku 2026 došlo též k revizi legislativy tak, aby bylo možné rychleji vyhlásit výjimečný stav a uzavřít hranici. Kdy je zároveň nutné "kádrovat" lidi kteří chtějí projít či projet na naše území (na dálnicích by vznikla opevněná kontrolní stanoviště) aby se k nám dostali jen lidé kteří jsou prospěšní. A nebo aspoň neškodící.
Zároveň je nutné tuto obranu hranic koordinovat se sousedy ve středoevropském prostoru. Jednak kvůli riziku přetížení, tak I kvůli riziku obejití a zároveň kvůli možnosti vzájemného obchodu. Neboť obchod se sousedy ve středoevropském prostoru musí běžet dál. Avšak se zachováním toho, že neexistuje něco jako právo na migraci, neboť "pustit jednoho znamená pustit všechny".
Poláci se do středoevropské koalice přidali o něco později kdy začali hlídat severní stranu. Došlo jim totiž že role "hodného hošíka u WC" je rolí krajně nevděčnou a draze zaplacenou. Ve své podstatě si prošli tím co my. Jen o něco později a se stejným poznáním. Čímž se potvrdilo rčení "zkušenosti jsou nepřenosné".

Mimo ochrany hranic, vnitřní bezpečnosti a energetiky je třeba řešit i energeticke propojení a vzájemný přesun energií. Kdy my máme jádro a uhlí, Slováci jádro, Poláci uhlí a plyn z vlastních terminálů a Norska a "spodek" vlastní terminály ve Středozemním moři. Kdy pokud se tyto zdroje propojíme udržíme svůj průmysl v chodu a s tím i zaměstnanost a životní úroveň. Co se týče potravin je se střední Evropa schopna nasytit sama. Obzvláště pokud se bude chovat racionálně a s rozumným využitím svých přírodních zdrojů. Zde platí že v případě kolapsu západních řetězců se naše zemědělství stává naší zbraní i devizou naráz.
Dále je nutné zavést vlastní zúčtovací systém a udržet vnitřní oběh hotovosti a digitálních plateb spolu s obchodním stykem. Alespoň v nouzovém režimu, neboť toto je cesta jak zabránit rozpadu finančních trhů s následnou hyperinflací. Která požere úspory lidí včetně úspor na důchod. Čímž dojde k radikalizaci lidí.

[drigon]

Připojení Polska ke Koalici Střed předcházely tři události. Později známé jako Martinská katastrofa, ZFO (Zero Flag Operace) a Královské dělení.
Martinskou katastrofu již známe. Byl to koordinovaný útok hord na naše území provedený s masivním nasazením dronů. Kterému se naše armáda připravovaná z velké části na jiný druh boje jen těžko bránila a nakonec došlo k našemu podřízení. Tyto hordy, později známé jako pomocníci Severního kříže (přišli ze severu a s demokracií udělali ámen) vešly na západě z gasoutu a blackoutu kdy došlo ke zhroucení tamních sociálních pořádků a struktur. Příslušníci hord, kteří se naoko asimilovali do tamních politických struktur a bezpečnostních složek dokázali během doby kdy nefungoval stát jeho struktury z velké části převzít a později nahradit. Což vedlo k tomu že se snažili obsadit i část našeho území.
Toto se však nelíbilo v Americe kam utekla část našeho vedení která byla v dobrém vztahu s tamní vládou. Aneričané a někteří další uvalili na státy které ovládly hordy sankce a zároveň ukončily provoz a poskytování IT služeb a programů. Což mělo za následek kolaps státní správy, železnice, mnoha důležitých podniků a služeb z toho důvodu že jejich IT architektura byla postavena na produktech velkých firem z USA. K čemuž se přidali ještě Číňané a v malé míře Indové kteří na dálku vypnuli střídače solárních a větrných elektráren. Což z těchto obnovitelných zdrojů elektřiny udělalo relikvie. Tento kombinovaný útok způsobil kolaps komunikace hord a prakticky zrušil komunikaci, přičemž došlo k dalšímu rozpadu rozvodné sítě. Nedostatek pohonných hmot vedl k zákazu tankování pohonných hmot do soukromých aut, což bylo kvůli rozmělnění protestů prováděno postupně podle emisních tříd vozidel. Takto byla během poměrně krátké doby provozně zneschopněna prakticky všechna soukromá vozidla která byla následně vyřazena z provozu.
Avšak sankce s compoutem (kolaps počítačových sítí) oslabily státy kde vladly hordy natolik že se tyto musely kvůli udržení pořádku minimálně z části stáhnout domů. Toto oslabilo jejich nadvládu zde, což umožnilo vznik hnutí odporu. Tento odpor byl prováděn nejprve ve stylu "tichá voda břehy mele" a "pozor na smějícího se cyklistu" aby posléze jak riziko sláblo přecházel do stále více otevřené formy. Čímž se potvrdila naše národní opatrnost daná tisíci lety vývoje kdy jsme se stali národem civilizačního typu. Nakonec se podařilo hordy vyhnat a mohli jsme začít odznova. Což bylo někde doprovázeno excesy s pomocníky hord kteří platili za to co provedli. A s nutností udělat si doma pořádek.

Polsko byla jiná kapitola. To zůstalo otevřeným mostem na Ukrajinu. Kudy byl dál dodáván materiál. A bylo zároveň státem na který si hordy kvůli jeho armádě netroufly.
V době kdy u nás vrcholila Martinská katastrofa zakotvila kus od pobřeží u přístavu kde stály lodě s materiálem loď oficiálně vezoucí lékařské přístroje pro léčbu onkologických onemocnění. Tato loď po několika dnech kotvení náhle zmizela v ohromném výbuchu. Sloup vody dosáhl výšky nékolikaset metrů, pobřeží a přístav zasáhly vysoké vlny. Které omlátily lodě o břeh. To nebylo vše. Ve vodě a na břehu byla zjištěna radioaktivita. Ne v nějakých vysokých hodnotách, ale na vyklizení oblasti to stačilo. Kdo tam tu loď poslal a co způsobilo výbuch který do okolí rozmetal radioaktivní látky nikdo nevěděl. Což bylo důvodem proč se této akci začalo říkat "akce bez vlajky", neboli "zero flag operace". Zkráceně ZFO. Tato akce však způsobila dvě věci. Velké protesty a pád vlády v Polsku. A následně zastavení dodávek na Ukrajinu která se poté začala hroutit.

Hroucení Ukrajiny však byl problém hrozící velkými bezpečnostními riziky, neboť zde spolu začaly bojovat různé frakce. A zároveň byla vidět jasná snaha na odštěpení se jejích částí. Toto se nedalo přehlédnout což vedlo k Jaltské konferenci 2. Kde se sešli představitelé světových mocností. Byl tam i náš vyjednavač a po mnoha dnech úporných a složitých rozhovorů nastalo Královské dělení. Oblasti které dříve patřily pod evropské státy dostaly možnost se k nim přidružit. Což naprostá většina z nich udělala. Část zůstala pod Ruskem a zbytek, střed Ukrajiny se stal samostatným státem. Toto nejenom že snížilo nebezpečí nekontrolovaného rozpadu Ukrajiny, ale zároveň vzalo Polsku jeho nevděčnou roli "dělence" který historické techtle mechtle s mocnostmi odneslo dělením. Kdy pokud bylo na jeho jedné straně Německo a na druhé Rusko bral jeden z těchto národů spolupráci Polska s tím druhým jako své ohrožení. Neboť by se ten druhý takto mohl dostat na jeho hranici. Po změně vlády a Královském dělení se Polsko soustředilo na spolupráci s malými národy sdružujicími se do středoevropské koalice. Tím vypadlo ze své historické role a stalo se mostem mezi východem a západem. Stejně tak jako my. A zároveň tak bylo završeno propojení mezi třemi moři.

[Rafael]

Bouřlivá debata ve Mlýně
Československo? Českoukrajinsko? Nebo Ukrajinskočesko?

Tak byla později nazvána jedna z nejvášnivějších debat k nimž došlo při studiu tzv. Předmartinské doby, zvláště její závěrečné fáze, z níž se dochovalo jen torzo pramenů.

Občanské nepokoje, následná vnitřní válka a vpád cizích, nepřátelských hord způsobily zmatek, který dalece překonal vše, co si tehdejší společnosti dokázaly přivodit samy i bez vnější pomoci. Archivní materiály jsou kusé, často si odporují a mnohdy nesou stopy zjevné propagandy.

Část mlýnských historiků označila už samotnou představu nějakého „Českoukrajinska“ za nesmyslnou. Poukazovali na to, že mezi oběma zeměmi leželo Slovensko a že k opětovnému spojení Čechů a Slováků tehdy z mnoha politických, hospodářských i psychologických důvodů zjevně nedošlo.

Jiní oponovali analogiemi z dávnějších dějin a tvrdili, že geografická nespojitost sama o sobě nic nevylučuje, pokud existuje dostatečně silný politický nebo ekonomický tlak.
Což v jistém směru potvrdila Aljaška Kanadou oddělená od USA.

Debata se však brzy odklonila od geografie k otázce proměny evropských společností. Některé dochované texty naznačují obavy tehdejších obyvatel z rychlých demografických změn, ztráty kulturní kontinuity i z neschopnosti politických reprezentací tyto procesy pojmenovat. Část veřejnosti tyto obavy sdílela, jiná je naopak zlehčovala — a právě tento rozpor je v pramenech patrný nejvíce.
Z dnešního pohledu nelze rozhodnout, nakolik šlo o reálné procesy a nakolik o dobovou hysterii, propagandu či pouhé neporozumění rychle se měnícímu světu. Jisté je jen to, že napětí ve společnosti rostlo a že mnozí současníci očekávali zásadní otřes — lišili se pouze v tom, kdy a jak přijde.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Debaty okolo názvu byly úsměvné. Když se řešilo ono spojení. Každý si propagoval to svoje. Bylo kolem toho mnoho humorných scén i vážných slovních soubojů.
Nakonec, jelikož došlo v podstatě k návratu do hranic ve kterých byla naše republika za první republiky byl přijat i původní název. Československá republika (ČSR). O faktické spojení se nejednalo, šlo o užší spojení v rámci Koalice Střed. Někdy nazývané "volná" federace. Celý útvar se tak skládal ze tří zemí. Česka, Slovenska a Zakarpatí. Vzniklému útvaru se začalo říkat ČSR i když nešlo o "plnotučnou" federaci, ale šlo o volnější svazek založený na mezizemských smlouvách kdy tyto země vystupovaly v diplomatických jednáních jako jeden celek, což zvyšovalo jejich váhu v Koalici Střed i ve světě.

Jeden z mlýnských holubářů k tomu řekl:"říká se, že dobří holubi se vracejí. I když v tomto případě se jedná o tři holubníky na jednom dvoře. Kdy se každý holub může vrátit jak k sobě domů, tak si i zaletět k sousedům. A pořád to bude dobře."

Poté co dotyčný toto na schůzi řekl vypuklo všeobecné veselí doprovázené nakonec pokyvováním hlavou že lepší přirovnání by asi jen tak nikdo nevymyslel.
Během této schůze nakonec "padlo" větší množství lahví destilátů. Dotyčného holubáře nakonec našla ráno na půdě v holubníku jeho manželka. Ležel mezi vrkajícími holuby a chrápal až se hory zelenaly. A to byl teprve leden... .

"Co jste na té schůzi dělali?" Ptala se ho odpoledne když se trochu probral. "Takhle jsi nevypadal snad od naší svatby... ."

[Rafael]

Zajatý arabský diverzant z Města ve výslechové mistnosti:
Běžné způsoby mučení, donutit ho mluvit, selhaly.
Seržant Kočko Dan jen podotkl, že z něho takovými způsoby nelze nic dostat. Že je to věrný a oddaný stoupenec Allahův a raději zemře než by zradil svou víru a své soukmenovce.
Zkusil bych na něj něco jiného.  Pomocného výslechoveho pomocníka. To by na něj mohlo fungovat.

-,,A to jako kterého?"

- ,,Viděl bych to na nějaké pro něj nečisté zvíře. Třeba prase nebo psa. Pes je navíc v islámu považován za druhé nejšpinavější zvíře, hned po praseti a o jednom vhodném bych věděl"

Pokud by měl být sežrán nebo roztrhán takovým zvířetem, tak by se nedostal do svého nebe kde na něj čeká 72 panen.

-,,Prase bych vyloučil, byl bych spíš pro toho psa. Fero má, jak jsem slyšel, nový přírůstek. Nějakou extrémně velkou, chlupatou a kousavou potvoru s kterou si neví rady. A prý má i nějaký zvláštní dar.
Vnímá napětí, strach, smutek i veškeré emoce. Dal by se možná použít i jako detektor lži na toho teroristu.
A dál pokračoval:
„Jinak z něj nic nedostaneme“ řekl Kočko Dan klidně.

- „On už je rozhodnutý.“

- „Tak co navrhujete?“

- „Strach. Ale jiný, než známe my.“
Chvíli bylo ticho.
- „Fero má toho nového psa, ne?“
- „Tu chlupatou obludu?“
- „Právě tu. Přiveďte ji.“

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Přechod staronový území pod Polsko, Maďarsko, ČSR a Rumunsko po Jaltě 2 byl zvolen jednak s ohledem na historické vazby, ale i kvůli tomu že tyto státy ve své podstatě provedly humanitární anexi. Kdy místní správy po kolapsu centrální správy samy žádaly o integraci do struktur států jejichž součástí kdysi byly. Tímto se tyto oblasti z velké části vyhnuly hladu a chaosu který rozpad států ve válce doprovází. A to včetně excesů ktere se při takovýchto událostech stávají a stávaly se. Pro lidi v těchto oblastech to byla cesta k bezpečnosti, pro sousední státy naplnění dějinné spravedlnosti (Jalta 1) a pro Rusko došlo k vytvoření nárazníkového pásma které už není součástí nepřátelského ukrajinského lidu. Takto se tyto státy vrátily k hranicím před Jaltou 1.
Toto vše s sebou neslo otázky ekonomické, morální a společenské. Kdy šlo o to jak dát zničeným regionům novou naději do života která zabrání tomu aby se tyto oblasti nestaly zdrojem večného chaosu.
Vznikl tak model "Marschallova plánu Koalice Střed s měnovým filtrem", kdy evropské země ke kterým byly tyto oblasti připojeny na tato území přenesly své institucionální know how a stabilitu své měny. Tato změna do oblastí přilákala soukromé investice které by za války nepřišly.
Veteráni z války, z nichž se velká část vrátila domů se stali staviteli a budovateli. Začali budovat nové domy a objekty, kdy se ukázalo že cílevědomá vlastní práce je nejlepší lék na PTSD (posttraumatická stresová porucha). Kdy se značná část těchto lidí naučila operovat s moderní technikou, což se jim při obnově země hodilo. Potvrdila se tak historická zkušenost že generace veteránů která po válce dostala šanci znovu vybudovat svoji zemi dokázala vytvořit nevídaný ekonomický zázrak. Kdy obnovy po obou světových válkách jsou toho důkazem.
Minimalizace byrokracie, minimální požadavky na stavby (s dodržením základní bezpečnosti) byly též nutností. To aby se z mála mohlo vybudovat co nejvíce. Kdy bylo zřejmé že utopické sny o novém zeleném státě se pod tlakem praxe a pragmatismu staly minulostí. Bylo třeba budovat. Rychle, jednoduše, efektivně. Bez zbytečného čekání. Které by oddalovalo obnovu a zhoršovalo psychiku lidí.
Toto s sebou neslo i problém odstranění korupce a odstranění vlivu lidí kterým se slengově říkalo "zlaté záchody" na veřejné dění.
Proto byl zaveden měnový filtr.

[drigon]

Proto byl zaveden měnový filtr. Bylo určeno že občan si může převést na novou měnu bez prověření původu peněz maximálně šestinasobek průměrného hrubého platu. U peněz převyšujících tuto částku musel dotyčný prokázat původ peněz. Což u částek zasílaných na účet většinou nebyl problém (mzdy, faktury, doklady o prodeji nemovitosti, honoráře a mnoho dalších možností). Kdy pokud se vyskytly nesrovnalosti, případně dotyčný donesl peníze do banky "v kufru" kdy neměl jasný doklad o původu těchto peněz měl dotyčný dalších 12 měsíců na prokázání jejich původu. Během této doby byla tato částka na jeho účtu zmražena (jen tato částka, s ostatními penězi do limitu či s prokázaným původem mohl dotyčný normálně nakládat). Pokud dotyčný původ peněz věrohodně nedoložil propadly tyto ve prospěch státu do fondu obnovy.
Tento měnový filtr platil i pro účty založené u zahraničních bank. Kdy pokud si chtěl dotyčný poslat peníze z cizího účtu na svůj účet musel prokázat jejich původ. Jinak následovalo 12 měsíců na prokázání jejich původu. "Nečisté" peníze tak zůstávaly v zahraničí, kdy byl jejich převod do Koalice Střed velmi obtížný až nemožný, neboť banky velmi dbaly na transparentnost.
Tento systém kdy se bez prokázání původu peněz vyměňoval maximálně šestinasobek průměrného hrubého platu (u nezletilých poměrná část podle věku) byl zvolen z psychologických a ekonomických důvodů. Kdy tato částka z velké části pokryla úspory běžných lidí, kteří zpravidla mají záznamy o vyplacených mzdách, sociální podpoře, případně mají smlouvy o prodeji, dědictví atd.
Živnostníci a podnikatelé dodržující zákony též zpravidla neměli problémy. Měli účetnictví, faktury a ostatní doklady k prokázání původu peněz.
Avšak oligarchové pohybující se na hraně zákona, případně korupčníci to měli jiné. Ti neměli doklady o původu peněz. Tudíž kufry a pytle s penězi co měli doma a jinde schované se tak staly bezcenné. Neboť je bez prokázání původu nebyli schopni legálně vyměnit v částce převyšující šestinasobek průměrného hrubého platu. Kdy pokud by se pokusili vyměnit tyto peníze přes velké množství lidí které by potřebovali k takovéto výměně by jim extrémně vzrostlo riziko prozrazení. S naslednÿm zabavením veškerých peněz a majetku pro obě strany měnového podvodu.
Těmto lidem tak zpravidla zůstal vyměněný jen ten šestinásobek. Což vzhledem k jejich náročnosti znamenalo že se zpravidla rychle ocitli bez prostředků. Museli tak prodávat své majetky, propouštět sluzebnictvo včetně ochranek. Toto už pro ně bylo rizikové, tudíž dost z nich emigrovalo. Pokud tedy nešli "do pátého patra".
Několikrát došlo k tomu,že se staré struktury pokusily pro některé druhy finančních operací získat výjimku z pravidla šestinasobku. Což jim bylo odmítnuto s tím, že limit platí pro všechny občany přistoupivších území bez rozdílu a že mohou být rádi že nedopadli daleko hůře. Neboť v minulých dobách bylo pravidlem že ten kdož se obohatil na úkor bojujícího národa byl za toto své pochybení velmi tvrdě potrestán. A to I trestem nejvyšším, pokud neskončil u bojové jednotky s "delikátním" posláním. Toto mělo ohromný morální vliv na občany přidružených území kteří viděli že nový systém měří všem stejným metrem.
Technicky výměna probíhala tak, že lidé dostali v hotovosti jen část peněz. Zbytek šel na konto v nové měně. Výměna peněz ze zahraničí též bránila tomu aby staré struktury ovládly nový trh a novou zemi prostřednictvím vypraných peněz. Toto bylo navíc umocněno tím,že samotná výměna trvala jen sedm dní, během kterých bylo zakazáno zřizovat nové účty u bank. Pokud dotyčný neměl všechny doklady v pořádku měl dalších 12 měsíců na doložení původu peněz které byly zmraženy. Kdy se mrazila pouze částka na kterou nebyly doklady v pořádku, zbytek byl pro dotyčného dostupný.
Tento systém byl zvolen kvůli ochraně běžných lidí. Postihoval hlavně korupčníky a ostatní nekalé živly s tím, že lidem mající vše v pořádku vyměnil veškeré jejich peníze. Což byl ohromný rozdíl proti měnové reformě z roku 1953, kdy byly peníze měněny v pevných poměrech podle vyměňované částky. Což postihlo stejnou měrou překupníky jako běžné lidi z nichž mnozí šetřili celý život. Ti o své úspory přišli, což mělo za následek jejich znechucení, odpor a leckde i protesty. Těmto negativním externalitám se nový systém vyhnul. Což mělo značný ohlas mezi běžnými občany. Kdy se začalo říkat:"korupčníkům spláchli peníze do zlatých záchodů."

[Rafael]

Rok 2026 ve Mlýně bude zřejmě vyhlášen ,,Rokem Trifidů".

- ,,Kuwaaa fix, co to zas je? Ten palírník nás chce otrávit či co? Něco podobného jsem v životě nepil. Chutná to po hlíně, lískových oříšcích  a bůh ví, neví, po čem všem ješte?"

- ,,Ale chlastal jste to jak zjednáný, že?"

- ,,Ano, chutnalo mi to a musím uznat tu jedinečnou chuť která se nedá nijak vyjádřit".

- ,, A z čeho to vlastně je, co ten magor zas vymyslel a co zkvasil a předestilovat?

- ,, Hlízy nějaké slunečnice. Vysadil je loni za plotem Ferova psince jako živý plot ať psům nepere v létě sluníčko do kotců".

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

- ,,Tak kde máte toho psa? Zde přítomný mouřenín se už ho nemůže dočkat".

- ,,Seržante, problém - pes nebude. Fero už ho nemá. Usoudil, že ten baskervil je pro něj nepoužitelný. Dokonce ho chtěl kvůli jeho nevyzpytalne povaze i utratit. Nakonec za tím účelem navštívil i chemiky v Bouchárně aby mu připravili nějaký jed. Nějaký prudce a okamžitě reagující. Takový nějaký humánní. Což oba chemici odmítli a psa si nechali.

Výroba, respektive oživení staré technologie Cyrila Krauze se jim začala konečně trochu dařit.
Až tak, že z toho dostali strach, aby se ta extrémně účinná výbušnina nedostala do špatných rukou.
Pes dostal jméno Hafnium a měl střežit místnost, laboratoř, ve které se ten Krauzovit vyvíjel.
Ale došlo na slova Fera když tvrdil, že ta bestie je nevypočítatelná a nebezpečná.
Hafnium v jistém směru dělal to po něm oba chemici chtěli.
Hlídal.
A skutečně velmi svědomitě.
Do Bouchárny nikoho nepustil. A ani nikoho z ní ven. A tak se oba chemici stali nedobrovolně zajatci svého vlastního nápadu.
Ale Fero je před tím varoval".
Zpočátku to oba chemici považovali za projev mimořádné oddanosti.
A až po třech hodinách pochopili, že oddanost není totéž co poslušnost".

- ,,Tak to se zatím nedá nic dělat. Zkusíme plán B. Přitáhněte sem nějaké prase!"

- ,,Seržante, prase tady? To nemyslíte vážně, že ne? Já bych navrhnul vhodit toho araba mezi ně - do prasečáku. Tam ten šmejd začne zpívat a když ne, tak ho ti všežravci sežerou. A bude hned mít po těch sedmdesáti pannách.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Pokus s prasečákem byl schválen jako „řešení rychlé, úsporné a výchovné“.

Zajatce tam dopravili za dozoru seržanta Kočko Dana a dvou mužů, kteří se tvářili rozhodně, ale drželi se raději za vraty.

Očekávalo se ledacos. Křik. Panika. Doznání.
Prasata však projevila pouze mírný zájem, jaký si člověk vyslouží, když vstoupí do jejich prostoru bez vědra se žrádlem. Několikrát ho očichala, jedno do něj šťouchlo rypákem, a pak se všechna shodla, že není ani nebezpečný, ani poživatelný, a odešla si po svém.
Zajatec zůstal stát uprostřed chlívku, ponížen, ale živ a – což bylo pro přítomné nejhorší – mlčel dál.

Po půlhodině ticha někdo poznamenal:
„Oni ho nechtějí. Asi vědí proč.“
Seržant Kočko Dan si povzdechl a pravil, že když už ho nechtějí prasata, nezbude než aby ho zaměstnal Mlýn.
A tak byl diverzant vyveden, zbaven veškeré důležitosti a přidělen k nošení vody, štípání dříví a čištění toho samého chlívku, v němž měl původně skončit jako odstrašující příklad.

Ukázalo se totiž, že člověk může být připraven zemřít za svou víru,
ale jen málokdo je připraven každý den pracovat pod dohledem Rozárie a jejích požadavků na pořádek.
Po třech dnech začal mluvit.
Ne proto, že by se bál smrti.
Ale proto, že už nemohl vidět další kýbl.

Kronikář k tomu poznamenává, že Mlýn opět jednou zvítězil svou obvyklou metodou:
neudělal z nepřítele mučedníka, nýbrž pomocnou pracovní sílu.

Z Kroniky Mlýna