Covidové ZOMBIE se valí!

[Rafael]

Martin:

„Nic ve zlém, Kočko Dane, ale jste idiot.
Ten nápad s prasečákem nebyl úplně špatný. Jenže prasata nejsou šelmy. Jak jste se ostatně sám přesvědčil, živého člověka nenapadnou.
Ano — mrtvolu by ohlodala. Postupně. Včetně kostí. Ale v takovém stavu by nám ten Arab byl k ničemu.
Tímto vás z případu odvolávám. Převezmu to osobně.
Pro vás mám jiný úkol. A ten snad zvládnete.
V Bouchárně jsou uvěznění chemici. Nemůžou ven a nikdo k nim dovnitř.
Hlídá to tam nějaké obrovské psisko. Úplně se vymklo kontrole. Slyší prý na jméno Hafnium.
A co se ke mně doneslo — i Fero se ho bojí a nechce s ním mít nic společného.“

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Seržant Dan Kočko vs. pes Hafnium zatím 0 : 1.

Bouchárna podobně jako podobné provozy i v minulosti byla dobře zabezpečená. Minimum oken, spousta mříží na nich a dveře otevírající se směrem ven. Aby případná tlaková vlna při nějaké nehodě se částečně eliminovala.
Nikdo netušil,. hlavně seržant, jak to ten ,,pejsek" mohl udělat, jak ty pancéřové dveře otevírající se směrem ven mohl zabarikádovat.
Nicméně stalo se to tak.
Všechny nedestruktivní metody při otevření těch dveří selhaly a při nich i celý tým Dana Kočka.
A zevnitř se stále ozýval štěkot. Štekot vyvolávající hrůzu.
Násilně a destruktivní metody vniknutí do objektu byly hned v zárodku zavrženy a označeny za velmi nebezpečné.
Z důvodů zjevné nebezpečnosti látek uvnitř a pak taky obavy o osud obou uvnitř uvězněných chemiků.
Situace se jevila beznadějnou a seržant dokonce ve slabé chvilce prohlásil, že se dobrovolně přihlásí k Turkovi do Sanyternice.

Celá ta akce samozřejmě neunikla pozornosti SPSP.
A na scénu nastoupil nejmladší a nejmenší člen se slovy:
- ,,Pánové, já jsem jako . Kde se mi vejde hlava, tak tam prolezu. A se psy to taky umím. Vidíte tam ten otvor nahoře? Vysaďte mě tam a já to tam uvnitř vyřeším. Ale, bacha, opatrně, aby nás neviděl ten
kocouří magor. Ten by si naše zásluhy určitě chtěl připsat a připravit nás o ně.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Pánové, tak se to podařilo. Hlavu mám vevnitř, ale něco se posralo. Nemůžu ani tam a ani zpět. Nějak jsem se tam šprajcnul.
Nějak mě ta kočičí hlava a její schopnosti zklamaly. A nevím co teď. Můžete mi sem nějak dopravit nějaké mazadlo?
Nějaký olej nebo sádlo. Třeba by mi to pomohlo a nemuseli bysme volat Kocoury nebo nějaké hasiče.
To bych fact nerad a zase bysme se stali terčem všelijakých posměšků.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

V lednu a počátkem února 2026 čelila vláda AB pokusu o své schození. Kdy se k tomu všemu vypravovalo o konci uhlí a uhelnych elektráren. Což by znamenalo konec soběstačnosti v energetice. Mnohým lidem nedávalo smysl proč toto určité kruhy stále tlačily. Když to pro nás bylo kontraproduktivní a nedávalo to logický smysl.

Avšak ono to smysl dávalo. Protože když si uvědomíme co gasout a blackout způsobí. Obzvláště když kvůli nedostatku regulovatelných zdrojů nepůjde síť delší dobu nahodit. Což spolu s krizí výroby kombinovanou s přebytkem peněz způsobí hyperinflaci. Ta je spolu s nedostatkem který v tu dobu vznikne klíčem k pochopení toho co následuje.
Co následuje? Hyperinflace zničila naši měnu za současného nedostatku potravin, energií, paliv a základních životních potřeb. Toto vedlo k tomu, že po nahození sítě lidé zjistili že jejich peníze jsou bezcenné a že potraviny a životní potřeby jsou kvůli situaci na příděl. Kdy jak je tento příděl přidělován a administrován? Přece digitálně. Jak je placen? Taktéž digitálně. Stará měna, ta kterou jsme mohli držet v ruce tak zanikla. Místo ní vznikla měna nová. Digitální. Umístěna v počítačích nových vládců. S přesně určenou sumou a jejím použitím pro každého občana. A s přesně určenou dobou expirace. Po které nové peníze pozbyly platnost. Tak vznikla EMU (evropská měnová unijní jednotka). Což byl digitální nástupce CBDC, digitálního eura prosazovaného EU. Kdy byla od roku 2026 propagována EUDIW, evropská peněženka digitální identity. Mající v budoucnu integrovat digitální doklady a digitální měnu. Která se v nouzi stala povinným nástrojem pro přístup k přídělům. S tím, že kdo se odmítl podřídit novým pravidlům a ideologickým standardům měl omezený či zcela vypnutý přístup k digitálním penězům. Z mnoha lidí se tak stali doslova digitální bezdomovci.
K rozšíření tohoto systému přispěla vrstva neziskových organizací které po gasoutu a blackoutu vytvořily paralelní řídící organizaci fungující i díky spřízněným úředníkům poskytujícím pláštík legality. Takto došlo k obejítí demokratických struktur a nastolení ideologickotechnokratické správy která nebyla odpovědná voličům ale svým donorům.
Tohoto rizika si byla vláda AB vědoma. Proto zdůraznila fyzickou soběstačnost a odmítla ETS2 spolu s dalšími zelenými daněmi což by hyperinflaci ještě urychlilo. Kdy tento způsob ovládnutí společnosti zneužitím (uměle vyvolané) krize zkrze digitální příděly a neziskovky je noční můrou každého zastánce národní suverenity. Kdy pokud padne pragmatická vláda v době největší temnoty je cesta k digitálnímu nevolnictví otevřena dokořán.

Každého napadne co se s tím dá udělat? Jak tomu předejít? Nedopustit to. Jak to zarazit než běh událostí pokročilé do bodu odkud není návratu?

V podstatě jsou potřeba tři hlavní věci.
Rychlý antipochod institucemi, vznik SIA (státní informační agentura) placené ze státního rozpočtu a rozkrytí financování vlivových neziskových organizací.

[drigon]

Rychlý antipochod institucemi je zrcadlovou verzí "dlouhého pochodu institucemi", což byla strategie Rudiho Dutschkeho pro tiché ovládnutí systému zevnitř postupným nahrazováním původniho úřednictva úřednictvem loajálním těm kdož se chtějí ujmout vlády. Kdy tento dlouhý pochod institucemi spojený s ideologickým ovládnutím školství trval desetiletí jeho protiklad vzhledem ke již v podstatě krizové situaci vyžaduje selekci v řádu měsíců. Neboť byrokratická rezistence na úřadech se stává bezpečnostním rizikem.

Na úřadech proto nastává selekce skrze "kritéria krizové funkčnosti". Kdy úředníci nejsou hodnocení podle metodik a procesů, ale podle věcných výsledků. Což působí přirozený odchod lidí neschopných pragmaticky jednat. Není to vyhazov za názor, stačí dotyčnému dát úkol vyžadující selský rozum. Což způsobí jejich selhání neboť tohoto způsobu uvažování nejsou schopni.

Dále nastává konec ideologického managementu kdy dochází k rušení grantových poraden. To jest rušení oddělení administrujících vysávání peněz na nesmyslné projekty. Kdy je nadále proveden audit efektivity. Kdy každý úřad a instituce musí obhájit svůj rozpočet od nuly. Instituce generující leckdy kontraproduktivní regulace brzdící průmysl a společnost jsou v rámci úspor rušeny či slučovány.

Těmito postupy je sníženo riziko "papírové války", která je největší zbraní střední vrstvy úřednictva.

[drigon]

Dalším krokem je vznik SIA (státní informační agentura). Tato vznikla sloučením české televize a rozhlasu do jedné agentury placené ze státního rozpočtu. Což vedlo ke zrušení koncesionářských poplatků čímž pokleslo zatížení rodinných rozpočtu se současným odstraněním kontroverzní "daně z mobilů".
Což mělo za následek snížení finanční zátěže pro občany spojeném s odstraněním naštvanosti mnohých kteří byli nucení platit za něco co ani nepotřebovali. Na co se leckdy "ze vzdoru a zásady" ani nedívali.
Dále tak vznikl mocenský šach mat, neboť stát získal kontrolu nad rozpočtem neboť SIA je placená ze státního rozpočtu. Zde mají parlament s vládou v ruce finanční vypínač kdy toto uspořádání navíc umožňuje kontrolovat finanční toky v SIA. Což umožňuje rozbít finanční toky, vedoucí k různým externím produkcím a neziskovkám které vytvořily ideologické podhoubí které bylo příčinou maximálního odporu vůči této změně. A zároveň bylo příčinou "ideologické dělostřelby" vůči vládě.

S tím vším šlo ruku v ruce založení rady SIA dohlížející na to aby SIA sloužila státu a jeho občanům. Ne cizím vlivovým strukturám a ideologiím. S čímž šla ruku v ruce personální obměna. Kdy se lidé kteří chtějí po sloučení pracovat v SIA musí buďto přizpůsobit novým pořádkům, nebo odejít. Čímž ztratí moc ovlivňovat veřejné mínění.
Takto se z TV a rozhlasu podařilo odstranit aktivismus a tyto informační kanály se tak staly informační páteří státu a společnosti. Kdy SIA mimo jiné poskytuje tyto služby.

-při pohromách vybrané kanály vysílají praktické informace o situaci, postupu, předpovědi počasí atd.
-další sekce má na starosti vzdělávací pořady pro děti a mladistvé.
-populárně naučná sekce pro občany.
-literární a filmová tvorba
-zlatý fond a pamětníci
-publicistika a informace.
-právo na vaší straně (investigace)
-sport a zábava
-dětské programy
-SIA reálný svět
-...

U SIA reálný svět se zastavíme. Je to pořad poskytující vhled do fungování různých oborů lidské činnosti. Co práce v nich obnáší, jaké je potřeba vzdělání, jaké jsou výsledky jejich činnosti. Co se stane při jejich narušení.
Některé pořady této sekce uvádíme zde:
-z hroudy na vidličku. Zemědělství a zpracovatelský průmysl
-železné srdce národa. Těžký průmysl, doly a chemické továrny.
-Energie, krev dne. Energetika. Jak fungují elektrárny a rozvodná síť. Včetně vlastností jednotlivých zdrojů elektřiny.
-Nová krev- lékařství. Reálný den na různých odděleních nemocnic, ústavů a domů sociálních služeb.
Krev a meč. Vojenství, bezpečnostní služby.
Informace, klíč k přežití. IT, UI. Vysvětlení toho že i k programování lze použít UI. Člověk vymyslí ideu, UI udělá "otročinu". To jest psaní vlastního kódu které zabere nejvíc času.

Tato sekce SIA má za následek demystifikaci kdy lidé a děti uvidí jak různé výrobky vznikají. Jak fungují technologie a jak se vychovávají pracovníci a odborníci je obsluhující. Případně vyvíjející nové technologie a postupy. Toto vede k duševní očistě, což je ideální způsob jak nahradit abstraktní aktivismus. Kdy jsou pořady o abstraktních problémech nahrazeny pořady s jasným přínosem.

Je však pravdou že produkce kvalitních pořadů v terénu je dražší než mluvení v ateliéru, avšak tyto náklady jsou ospravedlnitelné z hlediska investice do strategické gramotnosti obyvatelstva. Kdy profesní svazy mající své zástupce v radě SIA mohou na tyto pořady přispívat s ohledem na pozitivní obraz svých oborů v očích veřejnosti a zájem o práci v nich.

[drigon]

Lidé kteří rozumí tomu jak funguje svět okolo nich jsou v krizi méně náchylní k panice a mají větší schopnost improvizace. Zároveň jsou lidsky solidárnější s těmi kdož tvoří skutečné hodnoty. SIA tak vede k druhé renesanci - návratu k rozumu, lidství, praxi a úctě k práci.

Kdy platí že všechny renesance vzešly z popela obrovské krize. Z morových ran, rozpadu feudalních struktur, ekonomických kolapsů a válek.
Kdy středověká renesance rozbila církevní dogmata ta 21 století rozbila dogmata soucasných sekulárních ideologií (nefunkční zelený extremismus, woku ideologie, genderismus, hyper digitalizace na úkor reality a další) a nahradila je rozumem, praxí, lidstvím a úctou k práci.
Střední Evropa se tak má šanci stát Florencií 21 století. Kdy v našem prostoru máme zdroje energie (uhlí, jádro), máme lidi (šikovné ruce a chytré mozky) a máme zkušenosti přežití (přežili jsme mnoho režimů). Proto máme od přírody největší odolnost vůči bludům a zároveň schopnost si s bludy poradit. Kdy když vidíme že zeď nelze prorazit hlavou ji jako správná tichá voda podemeleme. Zeď se poté zhroutí vlastní vahou a nám se pak otevřou nové obzory.

Kdy je jedním z těchto obzorů i nástup robotů a UI. Kdy si musíme zachovat práci (práce šlechtí, zahálka plodí hlouposti), zároveň udržet efektivitu společnosti a vybrat dost peněz na provoz státu včetně sociálních služeb. Což znamená využití těchto veličin moderního světa v náš prospěch spojeným s efektivním zdaněním práce jak lidské, tak i umělé.
Čímž se vyhneme chudobě, extrémní nezaměstnanosti a z toho vycházejícím antipopulačním ideologiím či dokonce válkám. Které jsou jak známo stavem kdy se navzájem zabíjejí lidé kteří se neznají na rozkaz lidí kteří se dobře znají avšak navzájem se nezabijí (na fanatiky a povstalce se to zpravidla nevztahuje).
Proto začalo být řešeno zdanění práce a zdanění robotů. Byly zvažovány různé varianty.

[drigon]

Avšak co bylo nutné vyřešit bylo zdanění práce a zdanění výkonu robotů. Byly zvažovány různé varianty jako například "ekvivalentní člověk", což bylo převedení výkonu robota na ekvivalentní počet lidí kteří by byli potřební pro provedení této práce za stejný čas. A podle toho vypočítávat patřičné daně. Nápad to byl líbivý, avšak v praxi těžko realizovatelný. Jednak z důvodu stanovení hodnoty "ekvivalentního člověka" u různých druhů robotické práce které se navíc může u různých robotů měnit a navíc z toho důvodu že by toto mohlo vést k zastarávání a ztrátě konkurenceschopnosti firem a posléze celé ekonomiky.

Proto získal podporu a nakonec byl zaveden druhý návrh. Daň z obratu placená v místě podnikání. Ne v místě registrace sídla firmy, ale v místě kde daný výrobek či služba vznikají (u "cestujících" (podomních) prodejců v místě kde má firma/soukromý prodejce (živnostník) fyzicky kancelář). Daní z obratu byl daněn obrat každé firmy a živnostníka, což vedlo k podpoře dvou hlavních obchodních modelů. Prvním modelem byly obchodní korporace které vlastnily celý vertikální řetězec od vývoje, těžby či jiného získávání surovin přes výrobu po obchod a prodej koncovému zákazníkovi v podnikových prodejnách. Což byl jediný způsob jak obejít kumulaci daně z obratu která nastávala v případě vyrobniho a prodejního řetězce vícero firem.
Druhým obchodním modelem byl lokální výrobce (prodejce) který zpravidla vyráběl nízkosériové či kusové výrobky s vysokou přidanou hodnotou či lokální výrobky. Výrobky těchto firem byly zpravidla prodávány na lokálním trhu, či dodávány jiným firmám jako "speciální vyroba". Kterou by se velkým firmám pro nízký počet výrobků nevyplatilo dělat. Tyto firmy se leckdy stávaly "jednostupňovými" dodavateli korporací.

V podstatě tak vznikl obchodní model Baťa 2.0. Kdy tento obchodník ve své době pochopil že každý prostředník či dokonce spekulant v řetězci jen zvyšuje cenu. Proto provedl vertikální orientaci svého obchodního modelu do konce počínaje těžbou surovin, výrobou pokračujíce a dopravou a prodejem končíce. V nové době vznikly korporace baťova typu které musely skončit s outsorcováním místo čehož začaly využívat vlastní zdroje. Někdy docházelo ke slučování firem do vertikálního řetězce z důvodu zamezení řetězení daně z obratu. Tyto firmy velmi často využívaly robotizace kdy roboti na vyrobních linkách jeli na 100%. Kdy dan z obratu ze zboží či služeb vyrobených roboty státu kompenzovala to, že v těchto korporacích které zavedly pokročilou robotizaci pracovalo méně lidí.

Druhá část obchodniho modelu, svět lokálních výrobců a specialistů která využívá efektivitu blízkosti k zákazníkovi. A své zaměření na speciální či kusovou výrobu.
Zde malé firmy nesoutěží s molochy ve velkosériové výrobě kde prohrají kvůli robotizaci, ale vyhrávají v agilitě a nízké daňové zátěži. Tyto firmy mají krátký produkční řetězec (pokud nakupují materiál jinde je tento poprvé zdaněn u jeho výrobce/pěstitele a podruhé když prodají hotový výrobek. Pokud například zemědělec vypěstuje brambory a ty prodá ze dvora/na trhu/v podnikové prodejně platí jen jednu daň z obratu).
Firmy v tomto sektoru bývají často specializované, dělají to, co se robotům nevyplatí. To jest zakázkovou výrobu, opravy, služby.

Lze tak říci, že moloch sice vyrábí levně, ale jeho logistický aparát a nutnost udržovat obří vertikální strukturu s náklady na robotizaci mu neumožňují konkurenci v detailech a osobním přístupu. Což je doména malých a krajových firem. Kdy se tyto dva světy vzájemně doplňují aniž by se vzájemně ničily.
Výsledkem je tak přesun lidí z logistiky a administrativy do lokálních služeb a vývoje. Dochází k velkému snížení přepravy polotovarů přes půl zeměkoule mezi firmami. Kdy je příkladem vepřové maso, kdy dříve bylo prase vypěstováno v Česku, poraženo v německých jatkách, maso zabaleno ve Španělsku aby bylo nakonec obchodním řetězcem prodáno v Čechách. Tento postup po zavedení daně z obratu znamenal minimálně čtyřnasobné zdanění daní z obratu kterou platí každý článek řetězce firem. Avšak pokud prase porazí zemědělská jatka patřící zemědělskému podniku a jeho maso je prodáno v podnikové prodejně bude maso zdaněno jednou. Pokud si ho na jatkách koupí obchodník (obchodní řetězec), který ho prodá spotřebiteli budou daně z obratu dvě. Avšak obchodník kupující větší množství masa může dostat množstevní slevu, což mu může druhou daň z obratu vykompenzovat.

[drigon]

Systém daně z obratu je navíc transparentní. Stát vidí obrat firmy který nelze různě optimalizovat jako zisk v případě daně ze zisku. Z obratu si stát bere své % v dani z obratu.
Systém funguje tak,že je zdaněn obrat každé firmy bez ohledu na její postavení v logistickém řetězci. Což odstraňuje spekulativní předprodeje zboží kdy toto zboží fyzicky nemění sklad, zatímco papírově několikrát změní majitele. Toto se v novém systému nevyplatí.

Daň z obratu je stanovena v různých pásmech podle oboru podnikání ve kterém vzniká.
Nízké pásmo, od 0,5 do 1% platí sektory s nízkou marží a vysokou potřebou lidské síly, výrobci základních potřeb, potraviny, voda, nealko nápoje, zdravotnické potřeby atd.
Střední pásmo (>1%, max 4%) běžná výroba a služby.
Vysoké pásmo (>4%) vysoce auzomatizované služby bez zaměstnanců (čisté AL platformy. algoritmické obchody na burze, alkohol, tabák atd).

Tento systém daně z obratu navíc funguje jako přirozený imunitní systém ekonomiky proti dvěma největším neduhům globalizace. A to závislosti na dovozu a finančním spekulacím. Dochází tak k renesanci domácí výroby, neboť pokud výrobek při cestě ze zahraničí musí projít několika články obchodního a logistického řetězce je každý článek tohoto řetězce zdaněn daní z obratu což dává výhodu domácím výrobcům či řetězcům/prodejcům prodávajícím přímo. Což zároveň nutí firmy aby preferovaly kvalitu nad kvantitou (peníze vrácené zákazníkům v reklamacích se z obratu neodečítají). Firmy aby si udržely zákazníka tak musí vyrábět kvalitní zboží. Což má zároveň i psychologický efekt kdy lidé vidí souvislost mezi nákupem u mistního výrobce a prosperitou své obce, neboť část daně z obratu zůstává v obci kde hodnota a s ní i daň vznikla.

Toto zároveň znamená konec spekulativního kapitálu, kdy se v ekonomice EU i světa před rozpadem ohromné sumy peněz točily v takzvaném "vysokofrekvenčním obchodování" (HFT), kdy fyzicky zboží nikam nejelo, zatímco několikrát změnilo majitele. Toto daň z obratu postihla zdaněním v každém článku řetězce což znamenalo okamžitý konec těchto spekulací s nízkou marží.
Kapitál který tak dříve zahálel ve finančních machinacích a spekulacích tak musel hledat zhodnocení v reálné výrobě a službách. Tedy tam, kde se skutečně něco tvoří.
Ve výsledku tak model daně z obratu vede k mírnému nárůstu cen zboží a služeb avšak lidé mají vyšší příjmy. Neboť práce se vrátila domů a stát z této práce získal prostředky na svůj provoz i sociální systém v době kdy roboti díky své vyšší efektivitě nahrazují rutinní činnosti.
Kdy vyšší efektivita znamená vyšší obrat a vyšší obrat znamená vyšší daň. Jsou to tedy spojité nádoby. Kdy se následek jedné příčiny stává příčinou následku nastávajícího.
Kdy se též celkový obrat korporace rozkládá na dílčí obraty jejích jednotlivých poboček a provozoven kde je též daň z obratu placena. Kdy tento rozklad celkového obratu korporace na místní obraty nemá vliv na celkovou výši daně z obratu kterou korporace zaplatí. Kdy každý prodaný výrobek či služba jsou zařazeny do příslušných daňových pásem s danou hodnotou daně z obratu.

[Rafael]

A ani za to nedostal Nobelovu cenu za lékařství, kterou by si byl bezesporu zasloužil.
Zřejmě z důvodu protiruských sankčních balíčků a všeobecného protiruského fanatismu.
A přitom to byl právě on, kdo dokázal ve velmi krátké době osvobodit svět od této zákeřné a nebezpečné nemoci.
Během několika dní po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu – 24. února 2022 – si celý svět oddechl. Pandemie jako zázrakem zmizela, veškeré restrikce pominuly a svět byl rázem svobodnější.
Kdo by to byl čekal, že k vymýcení covidu stačí začít mýtit nacismus na Ukrajině.
A že stačí jen změnit styl propagandy – z „VIRUSa“ udělat pouze „RUSa“.
Smutní a zaskočeni tímto nenadálým zvratem byli hlavně farmaceutické společnosti a jejich lobbisté.

Byla to zvláštní léta:
Lidé tehdy přestali cestovat, ačkoliv měli auta plná benzínu a nafty a kapsy plné klíčů od svých chat a chalup.
Silnice vedly odněkud někam, ale nesmělo se po nich jezdit, pokud k tomu člověk neměl papír, že jet musí nebo může. A i když ten papír měl, často nevěděl proč.
Vycházet se smělo jen někdy a někam.
Obyvatelstvo se dělilo na ty, kdo směli do práce, a ty, kdo do ní nesměli, přestože ji měli.
Největší svobodou se stala cesta do samoobsluhy. Lidé tam chodili s výrazem poutníků a vraceli se s rohlíky jako s relikviemi.
Obličeje zmizely.
Nebylo poznat, kdo se směje a kdo nadává, protože všichni nosili roušky. Údajně kvůli zdraví.
Mluvilo se přes látku, dýchalo se přes látku, a někteří tvrdili, že i myslet se musí opatrně, aby to neprošlo skrz.
Děti se učily doma, rodiče se učili s nimi a učitelé se učili, jak učit něco, co sami nikdy takto neučili.
Výsledkem bylo, že nikdo pořádně nevěděl, kolik je hodin, ale všichni věděli, kolik mají procent baterie v mobilech a noteboocích.
Nastal také podivný nedostatek psů a psí útulky najednou zely prázdnotou.
Ne že by psi zmizeli – naopak. Každý, kdo mohl, si psa pořídil. Pes byl totiž jediná bytost, se kterou se smělo legálně ven.
Zvíře tehdy získalo vyšší společenský status než většina příbuzných a kamarádů.
Objevila se i očkování. Některá byla dobrovolná, jiná „dobrovolnější“.
Některé profese bez nich nemohly pracovat, jiné bez práce zůstaly tak jako tak.
Lidé stáli ve frontách, aby dostali injekci, o níž věděli jen to, že je nová, důležitá a že po ní dostanou potvrzení.
A v té době byl papír někdy cennější než zdravý rozum.
Hospody byly zavřené.
To byl okamžik, kdy mnozí pochopili vážnost situace.
Celé to období bylo plné zákazů, příkazů, tabulek, grafů a tiskových konferencí.
A čím více bylo vysvětlení, tím méně bylo jasné, co vlastně platí.
Když to pak díky Rusku a Ukrajině skončilo, mnoho lidí bylo nadšených.
Prostě se zjistilo, že se většina normálních věcí zase smí.
Lidé sundali roušky, začali cestovat a hlavně přestali sledovat každodenní počty všeho možného.
A psí útulky se zase rychle začaly plnit. Lidé, aby mohli ven, už je nepotřebovali — a byli jim jen na obtíž.

Z Kroniky Mlýna

[Rafael]

Dodatek kurátora k exponátu č.71:

Pandemie nezmizela jedním velkým rozhodnutím ani hrdinským gestem. Prostě se časem „rozpustila“ — částečně díky medicíně a imunitě, částečně díky tomu, že lidé už neměli sílu ji pořád řešit.
Společnost se tehdy pokoušela řídit neviditelné nebezpečí pomocí nařízení, statistik, grafů a nekonečných diskusí, v nichž si byl každý jistý, že právě on má poslední slovo. Virus mezitím tiše dělal to, co viry dělají odjakživa, přizpůsoboval se a zůstával.
A když přišly jiné starosti, svět si s úlevou všiml hlavně jich. Nemoc tak nezmizela, jen přestala být středem vesmíru.
Exponát připomíná dobu, kdy se lidstvo snažilo zvládnout nejistotu razítky, tabulkami a tiskovými konferencemi. A jako obvykle zjistilo, že dějiny se řídí o něco méně ochotně než obyvatelé.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Systém daně z obratu je navíc transparentní. Stát vidí obrat firmy který nelze různě optimalizovat jako zisk v případě daně ze zisku. Z obratu si stát bere své % v dani z obratu.
Systém funguje tak,že je zdaněn obrat každé firmy bez ohledu na její postavení v logistickém řetězci. Což odstraňuje spekulativní předprodeje zboží kdy toto zboží fyzicky nemění sklad, zatímco papírově několikrát změní majitele. Toto se v novém systému nevyplatí.

Daň z obratu je stanovena v různých pásmech podle oboru podnikání ve kterém vzniká.
Nízké pásmo, od 0,5 do 1% platí sektory s nízkou marží a vysokou potřebou lidské síly, výrobci základních potřeb, potraviny, voda, nealko nápoje, zdravotnické potřeby atd.
Střední pásmo (>1%, max 4%) běžná výroba a služby.
Vysoké pásmo (>4%) vysoce auzomatizované služby bez zaměstnanců (čisté AL platformy. algoritmické obchody na burze, alkohol, tabák atd).

Tento systém daně z obratu navíc funguje jako přirozený imunitní systém ekonomiky proti dvěma největším neduhům globalizace. A to závislosti na dovozu a finančním spekulacím. Dochází tak k renesanci domácí výroby, neboť pokud výrobek při cestě ze zahraničí musí projít několika články obchodního a logistického řetězce je každý článek tohoto řetězce zdaněn daní z obratu což dává výhodu domácím výrobcům či řetězcům/prodejcům prodávajícím přímo. Což zároveň nutí firmy aby preferovaly kvalitu nad kvantitou (peníze vrácené zákazníkům v reklamacích se z obratu neodečítají). Firmy aby si udržely zákazníka tak musí vyrábět kvalitní zboží. Což má zároveň i psychologický efekt kdy lidé vidí souvislost mezi nákupem u mistního výrobce a prosperitou své obce, neboť část daně z obratu zůstává v obci kde hodnota a s ní i daň vznikla.

Toto zároveň znamená konec spekulativního kapitálu, kdy se v ekonomice EU i světa před rozpadem ohromné sumy peněz točily v takzvaném "vysokofrekvenčním obchodování" (HFT), kdy fyzicky zboží nikam nejelo, zatímco několikrát změnilo majitele. Toto daň z obratu postihla zdaněním v každém článku řetězce což znamenalo okamžitý konec těchto spekulací s nízkou marží.
Kapitál který tak dříve zahálel ve finančních machinacích a spekulacích tak musel hledat zhodnocení v reálné výrobě a službách. Tedy tam, kde se skutečně něco tvoří.
Ve výsledku tak model daně z obratu vede k mírnému nárůstu cen zboží a služeb avšak lidé mají vyšší příjmy. Neboť práce se vrátila domů a stát z této práce získal prostředky na svůj provoz i sociální systém v době kdy roboti díky své vyšší efektivitě nahrazují rutinní činnosti.
Kdy vyšší efektivita znamená vyšší obrat a vyšší obrat znamená vyšší daň. Jsou to tedy spojité nádoby. Kdy se následek jedné příčiny stává příčinou následku nastávajícího.
Kdy se též celkový obrat korporace rozkládá na dílčí obraty jejích jednotlivých poboček a provozoven kde je též daň z obratu placena. Kdy tento rozklad celkového obratu korporace na místní obraty nemá vliv na celkovou výši daně z obratu kterou korporace zaplatí. Kdy každý prodaný výrobek či služba jsou zařazeny do příslušných daňových pásem s danou hodnotou daně z obratu.

V systému daně z obratu byl řešen způsob jak zajistit výběr této daně u výrobků a služeb dovezených ze zahraničí.
Bylo uzákoněno že výrobce či poskytovatel služeb ze zahraničí musí mít na našem území pobočku či obchodní zastoupení. Případně může obchodními službami pověřit firmu na našem území. Daň z obratu se v případě založení pobočky či obchodního zastoupení platila až v případě dalšího prodeje (pobočka zahraniční firmy či její obchodní zastoupení se braly jako součást firmy). Pokud zahraniční firma svým zastoupením domácí firmu byl daní z obratu zdaněn jak prodej výrobků či služeb této zastupující firmě, tak i její prodej dál (a to ať fyzickým či právnickým osobám).
A jak se to řešilo v případě kdy si zboží či službu objednal ze zahraničí občan jako fyzická osoba? Tato daň z obratu byla ve výši odpovídající danému daňovému pásmu vybírána jako příplatek ke clu, případně jako příplatek k faktuře či platbě platebními prostředky. Nebylo-li daňové pásmo uvedeno platila automaticky nejvyšší sazba daně z obratu.
Tímto systémem kdy daň z obratu platily i fyzické osoby přímo objednávající služby, výrobky, produkty či zboží ze zahraničí bylo zajištěno že domácí i zahraniční firmy měly schodné podmínky. Nemohlo tak dojít ke zvýhodnění zahraničních firem vůči domácím.

[drigon]

K čemuž je nutné říci že prodeje mezi fyzickými osobami zahrnující použité zboží, přebytky atd zdaněny nejsou. Jednak to není podnikání za účelem zisku, ale též by se při ohromném množství takovýchto zhusta drobných prodejů nevyplatilo. Administrativní náročnost a podchycení takovýchto drobných prodejů by bylo velmi náročné, neefektivní a pro běžné občany obtěžující. Proto se to nedělá.
Takže když uvedeme příklad. Člověk si koupí v prodejně místní pekárny pečivo. Na účtence uvidí daň z obratu ve výši 1% (ne 21%DPH jako dříve), kdy z této daně jde část státu a část obci kde pekárna stojí. Která svůj podíl z daně využívá na financování infrastruktury, sociálních služeb (domov důchodců, školka,...). Což každý vidí. A odpoledne pak člověk prodá sousedovi použitou sekačku bez jakékoliv daně či registrace. Čímž se podpoří lokální komunita bez jakéhokoliv byrokracie.

Takto se ve své podstatě systém přenastavil od nekonečného růstu taženého spekulacemi směrem k lokální produkci a dlouhodobé stabilitě.

Avšak k zavedení systému daně z obratu byl nutný souhlas států Koalice Střed. Kdy po mnoha a mnoha dohadech státy pochopily výhody tohoto systému a zavedly ho. Vrátily se tak k něčemu co zde ve větší či menší míře fungovalo do devadesátých let dvacátého století. Takto se systém daně z obratu vrátil s technologií století dvacátého prvního, což vedlo k návratu výroby kterou odsud globalizace vyhnala. Včetně výroby endiaronu.

Takto byl nastolen daňový model pro 21 století řešící největší paradox dneška - máme technologie které by nám mohly ušetřit práci. Ale bojíme se je použít z obavy abychom nepřišli o živobytí. Což vede ke vzniku začarovaného kruhu neefektivity a zastarávání.
Systém daně z obratu toto řeší. Tím, že se zdaní výkon a tím obrat daní z obratu v místě kde tento výkon probíhá a zároveň se podporuje lokální ekonomika se nám do ekonomiky vrací lidské měřítko. Roboti tak přes daň z obratu pracují na nás, ne proti nám což nastává v systému umožňujícím vyvádění zisku do daňových rájů.
Vždyť i UI, která je ve své podstatě produktem "automatizace" dává smysl jen tehdy pokud existuje stabilní společnost která ji může využívat odpovídajícím způsobem.

Tento staronový ekonomický systém zároveň odbourává neefektivitu dotačních systému které mají tendenci sklouznout k neefektivitě a udržování neefektivního při životě. Vždyť proč by se snažili když stačí vyplnit ta správná lejstra a on to "stát", potažmo občané a úspěšní podnikatelé zaplatí. Ze svých daní, případně z budoucí práce ať své či svých potomků kteří teprve pracovat budou.
Toto při zavedení systému daně z obratu nehrozí, neboť tento systém kde se daní obrat vyvíjí mnohem vyšší tlak na inovace.
Vzniká tak inovační tlak způsobující že firma musí inovovat jak produkt, tak i svojí strukturu.
Kdy pokud firma nedokáže vyvinout efektivnějšího robota, software či výrobní cyklus stane se její výroba příliš drahou. Což vede k tomu že se vlastní výzkum stává kritickým aktivem

Co se tedy stane se zastaralým? Firma musí modernizovat jinak jí hrozí pohlcení konkurencí či dokonce zánik. Kdy uvolněné místo nezůstane prázdné, je obsazeno lepší konkurencí. Lze tak říci že tento ekonomický model je v ohledu konkurenceschopnosti nekompromisní a ekonomicky zdravý.

Kdy i stát má v tomto systému svoji roli. Podporuje základní výzkum který je pro firmy moc drahý, rizikový či míří daleko do budoucna. Firmy mezitím dělají aplikovaný výzkum.
Výsledkem je dynamická stabilita kdy má stát jisté své daně a firmy jsou konkurencí nuceny být stále lepší. Neboť tento ekonomický model ve své podstatě simuluje evoluci v přírodě. Kdy organismus který se přestane adaptovat na okolní prostředí časem hyne a uvolňuje své místo organismu schopnějšímu. Stejně tak jako firma. Ta, která se nedokáže adaptovat na okolní podmínky časem zaniká a uvolňuje tak své místo firmě která se adaptovat dokáže.
Zombie dotační firmy se spolu s dotačními "šíbry" staly minulostí. Což na jednu stranu ulevilo veřejným rozpočtům a na stranu druhou to vedlo k pročištění trhu a nasměrování toku peněz do likvidních a ekonomicky životaschopných projektů.

[drigon]

Systém daně z obratu tak vedl k pročištění obchodní sféry. Způsobil jak renesanci podnikových prodejen a lokálních výrobců kteří prodávali své výrobky přímo zákazníkům, ale vedl k renesanci obchodních řetězců které nakupovaly zboží přímo u výrobců aby ho pak v síti svých prodejen prodávaly jak koncovým spotřebitelům, tak i maloprodejcům.
Takto vznikla, či byla z "klasických" obchodních řetězců vytvořena hybridní prodejní síť plnící roli "obchodního maziva" celé výrobní a prodejní sféry. Tito obchodníci nakupující a prodávající zboží jak u molochů "baťova" typu, tak i lokálních výrobců a i ze zahraničí plnili v celém systému důležitou roli "propojovatelů světů". To byli ti skuteční obchodníci u kterých člověk či maloobchodník mající svůj krámek někde na vsi, ve čtvrti města či jako "přidruženou výrobu" k hospodaření sehnal prakticky vše. Dalo by se říci "od špendlíku po lokomotivu". Neboť tito obchodníci znali své dodavatele, věděli co vyrábí a zároveň měli vlastní velkosklady. To byl ten nejdůležitější článek fyzického logistického řetězce kde pracovali jak živí lidé, tak i skladištní roboti.
Tito obchodníci mívali jak vlastní dopravu, tak spolupracovali s různými spedičními či balíkovými službami. Čímž byl zajišťován nepřetržitý proud zboží od výrobce k zákazníkovi který byl takto obsloužen aniž by musel vyrazit přímo k výrobci. Či výrobce přímo obcházet.
Jak to bylo možné? Tito obchodníci obchodovali s velkými množstvími zboží. Což vedlo k tomu že měli u výrobců množstevní slevu. Tato jim leckdy dokázala vykompenzovat daň z obratu v jejich části obchodního řetězce, avšak kdyby se za sebe nařetězilo větší množství spekulativních obchodníků by toto nestačilo a byli by nekonkurenceschopní.
Proto došlo k renesanci skutečných obchodníků, čímž se trh pročistil a lidé na tom vydělali jak rozumným cenami zboží a služeb, tak i jeho dostupností.

[Rafael]

Muzeum Šílenství, exponát č. 72

Abstrakt:
Po ozbrojeném napětí mezi Spojenými státy americkými, Izraelem a Íránem se na jednom z tehdejších informačních kanálů, (zkráceně VK), objevil pozoruhodný referát o stavu morálky mužstva na moderní letadlové lodi.
Instalatéři a údržbáři si stěžovali, že kanalizační systém je opakovaně ucpáván předměty, které do něj zjevně nepatří:
tričky, hygienickými potřebami, obaly, kusy textilu, prezervativy a dokonce i lanem.
To vše na plavidle představujícím jeden z nejsložitějších technických celků své doby:
několik tisíc osob na palubě, desítky letadel, zásoby vysoce hořlavého paliva, sklady munice a energetický zdroj schopný napájet menší město.
Popis pro návštěvníky:
Společnost, která dokázala zkonstruovat plovoucí letiště s vlastní elektrárnou, nebyla zároveň schopna zajistit, aby její obyvatelé správně používali záchod.

Poznámka kurátora:
Kdyby byl tehdy na palubě přítomen pan Turek ze Sanyternice, nejenže by k žádnému ucpání nedošlo, ale veškerý nalezený materiál by byl okamžitě roztříděn, technologicky zpracován a s patřičnou hrdostí využit jako druhotná surovina.
Mlýn by z toho měl užitek.
Civilizace tehdy nikoliv.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Stará Maruna se ptala pana Balzagetteho:"říkal jste že válka je stav kdy se navzájem zabíjejí lidé kteří se neznají na rozkaz lidí kteří se dobře znají avšak navzájem se nezabijí. Prý je to kvůli tomu aby spolu mohli jednat bez obav ze smrti a kvůli riziku rozpoutání série vendet. To je pochopitelné. Avšak jak do toho zapadá smrt iránského duchovního vůdce v únoru 2026?"

Pan Balzagette se napil a pomalu se rozhovořil:"toto pravidlo které svým citátem popsal pan Edison doopravdy platí. Platí mezi představiteli států kteří jsou spolu ve válečném konfliktu. Kdy toto pravidlo zajišťuje že tito představitelé spolu budou moci jednat o budoucím příměří či míru. Čímž dojde k naplnění druhého citátu který zní:"Každý mír končí válkou. Stejně tak jako každá válka končí mírem. Avšak může záviset i na nás zda-li mír který nastane bude s námi nebo bez nás."
Tudíž jak vidíte spolu tyto dva citáty souvisí.
Aby mohl nastat mír musí mít spolu kdo jednat. A aby spolu mohli představitelé států jednat musí být naživu. A mít jistotu že budou dál žít. Tak to prostě je.

Avšak i toto pravidlo má své výjimky. Kdy se tyto výjimky týkají:
-fanatiků. Včetně náboženských. Ti s vámi jednat nebudou, neboť jsou přesvědčení že oni jsou predurčení vládnout. Jsou vnitřně přesvědčení že vás musí porazit/zničit. Je to tak kdo z koho.
-teroristé. Tito lidé chtějí převzít vládu nad státem prostřednictvím násilí a teroru. Zpravidla chtějí rozpoutat anarchii a poté se zmocnit moci. Kdy svoji moc v naprosté většině případů uplatňují velmi tvrdě.
-povstalci. Lidé z části území či část populace státu kteří povstanou proti centrální vládě. Tento stav bývá též potlačován velmi tvrdě, i když může nastat situace kdy pokud jsou povstalci velmi silní musí s nimi centrální vláda jednat. Pak je možná i dohoda. Avšak to jestli dojde mezi povstalci a vládou k jednání nebo ke krvavým střetům vedoucím k likvidaci jedné strany závisí případ od případu.

Takže platí že nejen s teroristy, ale i s fanatiky se nejedná. A to z toho důvodu že se s nimi zpravidla jednat nedá. Oni jednat nechtějí. Oni chtějí dosáhnout svých cílů. Bez ohledu na následky.
A pokud přece jen jednají bývá to leckdy s cílem zlepšit svoji situaci. Aby následně dosáhli svého.

Tudíž když to shrneme jde o pragmatismus moci.

[Rafael]

Proč byl tento exponát zařazen do Muzea šilenstvi a ne do oddělení Smíchu:

Není to totiž pointa „na zasmání“, ale ukázka pojmového rozkladu a mediálního zmatku Předmartinské doby — tedy přesně toho typu exponátu, kde se realita ohýbala tak, až přestala dávat smysl i v základních kategoriích.
Smích v tom může být, ale je to ten hořký, poznávací smích a až druhotně.
Na počátku 21. století již nebylo možné rozlišovat státy podle víry, kultury ani geografie.
Byly tříděny podle momentální tiskové konference, mediální zkratky a toho, kdo právě s kým obchodoval.

Návštěvníkům připomínáme, že tehdejší svět byl natolik složitý, až se stal dětinsky zjednodušovaným.
A čím více se zjednodušoval, tím méně mu kdo rozuměl.

Z Kroniky Mlýna

[drigon]

Na radnici v Zakázané čtvrti vypuklo personální zemětřesení. Poté, co agentura OLAF zahájila své vyšetřování se z úřadu poroučel vedoucí odboru životního prostředí a několik jeho podřízených. Radnice aby se vyhnula plošné korekci po zahájení vyšetřování kvůli nedodržení pravidel transparentnosti tyto "postradatelné" pěšáky raději obětovala.

JUDr Ostrý k tomu řekl:" Zde v Zakázané čtvrti, kde volební kampaň zdejším politikům platí sponzoři kteří poté očekávají od svých "koní" zakázky na kterých poté vydělávají se takovéto řešení situace dá očekávat. Protože když OLAF zahájí vyšetřování kvůli porušení pravidel transparentnosti musí radnice aby se vyhnula plošné korekci zahájit interní šetření. Protože když to neudělá, a nebo dokonce bude svého úředníka který prokazatelně porušil pravidla chránit jí OLAF po skončení vyšetřování nařídí dotaci vrátit a na zbylé dotace a příspěvky uvalí plošnou korekci. Výsledkem tak bude nedostatek peněz v obecní kase a zastavené zakázky. Čehož následek bude ten, že "koně" svým sponzorům nepřinesou peníze. Sponzoři si poté řeknou že vsadili na špatné koně a v dalších volbách vsadí na jiné. Tito tak skončí a vzhledem k tomu, co se za jejich "panování" událo za aféru a s jakými následky to pro ně bude v podstatě politická smrt.
To oni dobře ví. Ví jaké to pro ně bude mít následky. Proto raději vyhodí "postradatelné pěšáky" z odborů kterých se vyšetřování týká. Tím ukáží svoji ochotu problém řešit a dají najevo že nic takového nebudou trpět. Byť oni sami jsou leckdy příčinou toho co se stalo a člověk který "jen plnil jejich rozkazy" se nakonec stane tím kdož ponese za jejich "nápady" odpovědnost.
Pokud se "koním" podaří takto udržet "pořádky" v jejich "stáji", to jest na radnici mají velkou šanci že na ně jejich sponzoři v dalších volbách opět vsadí. Že jim opět přispějí na volební kampaň a tato symbióza z veřejných peněz bude pokračovat dál.
A co se stane s vyhozenými úředníky a na ně navázanou neziskovkou? Ti skončí. Svůj úkol nezvládli, tudíž jsou jako neschopní a postradatelní odhození a ponechaní napospas vyšetřujícím orgánům. S tím, že leckdy je na jejich hlavy nakydán další hnůj.
Toto může vést k přerušení vazby na toho kdo by chtěl prostřednictvím těchto úředníků získat výhody na úkor mého mandanta pokud by šlo o jejich akci že by o tom co úředníci dělají starosta a zastupitelé nevěděli. Což je jedna z možností jak se toto mohlo stát.
Co to znamená pro nás? To, že úředníci i jiní neziskovkáři si na nás dají nejspíš pozor. Na příkladu svých předchůdců budou vidět kam snaha porušovat pravidla vede a jaké to má následky. Což pro nás znamená pro tuto chvíli nejspíš klid. Byť budeme muset být stále na stráži pro případ že by zkusili něco dalšího."

...
Slova JUDr Ostrého se ukázala jako prorocká. Neboť se zhruba týden poté co OLAF ukončil svoje vyšetřování sešel majitel firmy "Development sláma & tepláky s vysoce postaveným úředníkem.

[drigon]

Stará Maruna se ptala pana Balzagetteho:"říkal jste že válka je stav kdy se navzájem zabíjejí lidé kteří se neznají na rozkaz lidí kteří se dobře znají avšak navzájem se nezabijí. Prý je to kvůli tomu aby spolu mohli jednat bez obav ze smrti a kvůli riziku rozpoutání série vendet. To je pochopitelné. Avšak jak do toho zapadá smrt iránského duchovního vůdce v únoru 2026?"

Pan Balzagette se napil a pomalu se rozhovořil:"toto pravidlo které svým citátem popsal pan Edison doopravdy platí. Platí mezi představiteli států kteří jsou spolu ve válečném konfliktu. Kdy toto pravidlo zajišťuje že tito představitelé spolu budou moci jednat o budoucím příměří či míru. Čímž dojde k naplnění druhého citátu který zní:"Každý mír končí válkou. Stejně tak jako každá válka končí mírem. Avšak může záviset i na nás zda-li mír který nastane bude s námi nebo bez nás."
Tudíž jak vidíte spolu tyto dva citáty souvisí.
Aby mohl nastat mír musí mít spolu kdo jednat. A aby spolu mohli představitelé států jednat musí být naživu. A mít jistotu že budou dál žít. Tak to prostě je.

Avšak i toto pravidlo má své výjimky. Kdy se tyto výjimky týkají:
-fanatiků. Včetně náboženských. Ti s vámi jednat nebudou, neboť jsou přesvědčení že oni jsou predurčení vládnout. Jsou vnitřně přesvědčení že vás musí porazit/zničit. Je to tak kdo z koho.
-teroristé. Tito lidé chtějí převzít vládu nad státem prostřednictvím násilí a teroru. Zpravidla chtějí rozpoutat anarchii a poté se zmocnit moci. Kdy svoji moc v naprosté většině případů uplatňují velmi tvrdě.
-povstalci. Lidé z části území či část populace státu kteří povstanou proti centrální vládě. Tento stav bývá též potlačován velmi tvrdě, i když může nastat situace kdy pokud jsou povstalci velmi silní musí s nimi centrální vláda jednat. Pak je možná i dohoda. Avšak to jestli dojde mezi povstalci a vládou k jednání nebo ke krvavým střetům vedoucím k likvidaci jedné strany závisí případ od případu.

Takže platí že nejen s teroristy, ale i s fanatiky se nejedná. A to z toho důvodu že se s nimi zpravidla jednat nedá. Oni jednat nechtějí. Oni chtějí dosáhnout svých cílů. Bez ohledu na následky.
A pokud přece jen jednají bývá to leckdy s cílem zlepšit svoji situaci. Aby následně dosáhli svého.

Tudíž když to shrneme jde o pragmatismus moci.

Problémem u fanatiků bývá někdy i to, že pokud má proti sobě do té doby normální vládce fanatika či fanatiky může sám pod tlakem okolností začít jednat jako fanatik. Dochází tak k situaci kdy ani jedna ze stran konfliktu nechce ustoupit, jednání berou jako zástěrku k dosažení svých cílů, případně jako potvrzení toho "oni jednat nechtějí, oni nás chtějí oblafnout". Což vede ke střetu a situaci kdy oba protivníci bojují všemi prostředky které mají k dispozici. V krajním případě, pokud mají tu možnost a dospějí li k závěru že je ohrožena samotná podstata jejich existence mohou sáhnout k použití zbraní jaderných. Obzvláště zdůvodní-li si použití jaderných zbraní ochranou životů vlastních občanů či občanů spřátelených či spojeneckých zemí." Domluvil pan Balzagette a po chvíli šeptem pronesl:"je-li znám historický precedens."

[drigon]

Stará Maruna se pana Balzagetteho zeptala:"je skutečně možné aby to v Íránu došlo tak daleko? Případně že by se z toho stal dlouhodobý konflikt?"

Pan Balzagette:"pro pochopení toho proč je to možné se musíte ponořit do psychologie vladců Íránu. Hlavně Revolučních gard které jsou maximálně oddané své víře a svým vůdcům.
Pro tyto lidi je podřízení se "velkému satanovi" tím největším ponížením. Tou největší pohanou jaká by se jim mohla stát. Daleko horší nežli smrt.
Takže co vám z toho vyplývá? Ti se jen tak nevzdají. Ti budou bojovat.
A na straně druhé je prezident který se snaží učinit Ameriku velkou. Chce ji dostat opět na výsluní a do stavu kdy ho budou brát všichni vážně. Co z toho vyplývá? Že jeho ego nepřipustí porážku. Porážku která by znamenala konec jeho snu o velké Americe.
Dejte tyto dvě věci dohromady a máte z toho přímo ďábelský koktejl.
Který má vliv nejen na tyto dva aktéry, ale i na Evropu. A to hlavně v oblasti energetiky a posléze ekonomiky. Což je aspekt který se v kombinaci s nepřátelskými přistěhovalci v zemích Západní Evropy stává bombou tikající v samých základech EU. Již tak oslabených autodestruktivní ideologií Zeleného úderu. Kdy likvidace vlastních zdrojů energie a surovin na území EU dále zvyšuje brizanci této "plynové bomby" v základech EU."