O hledání práce

[hanpari]

na blistech dnes vyšly dva zajímavé články. První popisuje skoro hororovou zkušenost s podezřelou firmou:

http://blisty.cz/art/65789.html

Vedoucí se nicméně zhruba týden a půl vyhýbal tomu dát mi pracovní smlouvu, takže jsem zhruba 10 dní pracoval tzv. bez glejtu, a moje opakované naléhání vyslyšel až tehdy, kdy jsem jednoho dne po práci dvě hodiny čekal, až z tiskárny vytiskne kus papíru a podepíše ho. Když jsem si smlouvu přečetl, bylo to jak kdybych spadl do kotle s vroucí vodou. Zeptal jsem se manažera na pár věcí, a najednou bylo všechno jinak. Najednou jsem slyšel: "ale zde fixní plat neplatíme, tady jseš placenej od počtu uzavřených smluv, smlouva není na HPP, ale na dohodu, a pak se uvidí atp."

a následně užitečná reakce na tento článek, na co si dát při hledání práce pozor a jak postupovat (v ideálním světě samozřejmě).

http://blisty.cz/art/65806.html

6. Česká specialita - frikulínská otázka na závěr: Jaký plat si představujete? (V duchu si odpovím: Milion!). Ale ve skutečnosti je to otázka ne příliš slušná, divná, prostě vadná, která vás přivede do rozpaků, zatlačí do kouta. Slušný zaměstnavatel ví, kolik si může dovolit Vám zaplatit, a vy víte, kolik chcete vydělat. Měl by to být zaměstnavatel, který sám a bez problémů sdělí výši platu na konkrétní pozici. Jestliže až do tohoto momentu vše probíhalo v pořádku a vy jste měli dobrý pocit, že byste tu práci chtěli, snažte se z otázky taktně, citlivě či vtipně vybruslit, a naopak se pokuste přimět zaměstnavatele, aby se vycenil. Jestli byla tato otázka poslední kapka do poháru celkově strašného pocitu z pohovoru, z firmy, z pohovorujícího, radím vám se zvednout, poděkovat a odejít středem. Jedině tak odnaučíte frikulíny klást tuto stupidní otázku

[Nobody]

Tak ono pracovat 10 dní bez toho, že bych měl pracovní smlouvu, je trochu na zamyšlenou.

Ta otázka můj smysl, není smyslem firmy ponížit a zdeptat uchazeče. Smyslem je vybrat lidi, kteří si svůj plat zaslouží. Ve spoustě profesí nejde o to, kolik zaměstnavatel může dát za tu či onu profesi. Ale kolik mu zaměstnanec vydělá. Já třeba vím, jak si cením svého času a pokládám za samozřejmé to sdělit, pokud se mě někdo na to zeptá.

[hanpari]

No, já souhlasím s autorem. Vždycky jsem měl dojem, jako by mne nutili říct si plat a doufali, že bude nižší, než mi jsou ochotní nabídnout. Pak je opravdu lepší říct "milión", pohodlně se rozvalit, zapálit cigáro a dodat: A teď můžeme začít smlouvat."

[MRAK]

Příjímal jsi někdy někoho?
Měls někdy za úkol odhadnout, otipovat člověka, dřív než do něj začneš pumpovat peníze?
Ono to není tak úplně jednoduché. A otázka platu je samozřejmě citlivá.
Samozřejmě záleží na tom, o jakou práci jde.
Pochopitelně jinak se přijímá řidič dodávky a jinak vedoucí pobočky.
Ale otázka, jak si představuje svoje ohodnocení, není tak úplně zcestná. A ani nemorální.

[Nobody]

Tak záleží, kam se hlásíš, někde to tak být může. Nicméně ono to dost svědčí i o sebevědomí a alespon u nás vyhrává větššinou střed, ne nejnižší "nabídky". Pokud někdo ohodnotí svoji produktivitu plácnu na 70Kč za hodinu, tak to budí nedůvěru. Nesebevědomost, nebo naopak přemrštěné očekávání nejsou příliš žádoucí.

O ty peníze jako takové tam zase tak moc nejde, když díky němu vydělá firma, tak si dobrý plat zaslouží. Je v mém zájmu si takové lidi udržet.

[Rase]

Mno já před chvílí dodělal školu (v červnu), stihnul pokus o práci jako umělecký štukatér (to nevyšlo) a zítra vyrážím do nové práce. Ono když se chce tak se práce najít dá, jen je třeba kvůli ní projet třeba celou republiku. Práce do které mířím je sice extrémně mizerně placená, ale aspoň je v oboru a pokryje moje náklady (ubytování, cesta, jídlo atd.) + třeba něco málo člověk vydělá na rozpadlické hračky. Zkrátka si člověk nemůže moc vybírat, ale hlavně neustrnout. Časem se třeba natrefí něco lepšího

[MRAK]

velmi pozitivní

fandím ti

[Nobody]

Štěstí je třeba jít naproti.

Hned po škole je dobré vzít všechno. Na chlapa má neuvěřitelně devastující vliv, když nemá práci. Taky jsem si tím prošel a to je fakt cesta do pekel. Nicméně je dobré nespokojit se s tím, že něco mám a aktivně hledat, nebo se dovzdělávat. Nemusí jít ani o klasické školství, vůči němu jsem poměrně skeptický, ale zkrátka se doučovat v tom, co tě baví a v čem máš talent. Pasivně čekat, až něco přijde, je bez významu (tím rozhodně neříkám, že je to tvůj případ, myslím to všeobecně).

Každopádně držím palce .

[Ježura]

Po škole jsem měl taky nějaké plány... co bych mohl dělat. Bohužel to nevyšlo... V okamžiku kdy vše kolem padlo vzal jsem první práci kde mi padla do ruky.. A to byla velmi bohatá zkušenost... byť ,pouze´ ve funkci skladníka. Znám spoustu lidí která by do toho nešlo jen s principu vyučení,školy,vzdělání....Ale potřeboval jsem hoknu(práci)jakoukoliv. A to byla pěkná otročina...12 hodinové směny které se sem tam protáhly i na 16 hodin,20 hodin s rekordem 22 hodin těžké fyzické manuální práce. Pro představu skládejte celý den x-kamiónu (cca 15)(a do kamionu se plném zatížení vleze cca 250) plných praček v 6 lidech.K tomu žádný vysokozdvižný vozík(tuhle práci jste dělali sami), prostě všechno v teplejch. Skládání,odvážení na rudlech, naskladňování a přípravu pro dodávky na další distribuci. Zaměstnavatel mě potom dokonce povýšil na expedienta...což bylo docela za trest. Stát celou 12 hodinovou šichtu v noci v zimě na rampě při -15C - -20C je docela pěknej požér. Je fakt že zaměstnavatel to v celku ocenil... (v roce 2002 15k čistýho nebylo vůbec špatný)Ale za jakou cenu? Za ten rok, přesně 365 a 96 dní jsem zhodil ze své váhy 19 kg. A z rugbyového rojníka se stal v celku vytáhlej somálec. Lidi které jsem neviděl delší dobu měli problém mě poznat a mysleli si že trpím nějakou nemocí. Navíc jsem musel kompletně předělávat svoji gotickou kroužkovou zbroj a prošívanici. Hold mi byla poněkud víc volnější. . V okamžiku kdy se objevilo něco jiného hned jsem šel za lepším. Ale kdybych musel znovu hledat práci a nebylo zbytí zase bych do toho(alespoň dočasně než se najde něco lepšího) šel...už třeba jen proto abych znovu zhodil těch 19 kilo váhy Ale na to už si chystám jiná vrátka...

[dracekvo]

První práci sem taky vzal první co mi přišla pod ruku. Vydržel jsem tam něco přes dva roky a pak s praxí už jsem si mohl trošku vyskakovat a koukat po lepší práci. V první jsem dělal vše, lítal jak nadmutá koza a mizerně platili, ale jedno tam bylo dobré. Protože jsem v IT dělal všechno možné od číštění PC až po nastavování serverů, tak jsem se toho dost naučil.

[hanpari]

Příjímal jsi někdy někoho?
Měls někdy za úkol odhadnout, otipovat člověka, dřív než do něj začneš pumpovat peníze?
Ono to není tak úplně jednoduché. A otázka platu je samozřejmě citlivá.

Přijímal Také jsem se ptal na plat. Ale přesto souhlasím s autorem. Dnes už bych to dělal jinak. Řekl bych kolik můžu nabídnout na základě toho, co jsem se dozvěděl.

[optim]

Tím, že se tě zaměstnavatel u přijímacího pohovoru zeptá na tvou představu o výši mzdy, jenom testuje tvé sebevědomí a také to, jestli máš reálnou představu o tom platu na dané místo. Asi by nemělo smysl dál vést pohovor s člověkem, který na místě za 15.000,- má představu, že dostane 100.

[hanpari]

Jenom testuje mé sebevědomí? Takže ho to vlastně nezajímá?

[Fabulous]

Zaměstnavatel má vždy celkem jasnou představu, kolik dá novému zaměstnanci. A když si řekneš méně, tak to je plus pro něj. Zeptat se na plat a sledovat reakce je jedním ze základních pravidel zaměstnavatele. Ale nesmí to být samozřejmě jediná otázka.

Přesouvám téma do OFFTOPICS

[martin.falck]

Suhlas s fabikem a mrakem. Prijimal som radovo desiatky ludi a otazka predstavy o plate je dolezita, hoci samozrejme nie jedina. Jednak napoveda o sebahodnoteni cloveka (zazil som ludi ktori nevedeli dokopy nic z branze a pytali si dvojnasobok priemeru, zazil som ludi ktori boli sikovni ale nevedeli si zapytat len z dovodu ze si nedoverovali alebo sa "hanbili"). Ale pointa je podla mna niekde inde - zamestnanie je nieco ako obchod - zamestanec dava svoj cas v podobe prace,zamestnavatel dava peniaze. A dlhodobo to moze dobre fungovat len vtedy, ked su obe strany spokojne - zamestnavatel s kvalitou prace, zamestnanec s vyskou platu. Podla mna to je idealna scena. A prave preto by si to mali otvorene a uprimne ti dvaja vyjasnit hned na zaciatku, je to pre oboch najlepsie. Potom to moze fungovat.

[urbanwarrior]

Jo, to by bylo ideální a fungovalo by to, stejně jako převážná část ekonomiky, kdyby fungovala tržní pravidla. Zaměstnanec by se neměl stydět žádat přiměřenou mzdu a stejně tak jako se zaměstnavatel ptá na představu platu, i zaměstnanec by se měl dozvědět, v jaké relaci se plat bude pohybovat.
Na jednu stranu totiž nikdo nebere zaměstnavateli právo testovat zaměstnance na představu, sebevědomí, zkušenost s vyjednáváním apod., ale upřímně na druhou - kolik inzerátů má v textu mzdy, popis práce, nároky zaměstnavatele? Před časem jsem ze zvědavosti koukal na pracovní nabídky a úroveň fakt žalostná po všech stránkách.
Potíž podle mého názoru je v tom, že stát nadhodnotil částku, kterou zaměstnavatele zatěžuje (odvody, soc/zdr pojištění) když se k tomu přičte cena za vlastní plat, ve spoustě sektorů se taková částka přehoupne přes možnosti zákazníka a cena práce firmy je neprodejná. Přitom drtivá většina lidí pracuje za těžce podprůměrné částky. Takže jestli někdo dává rady jak zvednout ekonomiku, myslím, že se musí utažením opasku, ale na straně státu - omezit výdaje a dát prostor ke snížení odvodového zatížení, nezvyšovat nesmyslné poplatky a dph, a spotřeba se nastartuje sama.
Bohužel, deflace je u nás v plném proudu, přestože se o ní oficiálně nemluví. Takže je v podstatě nemyslitelné, aby se mohli v dohledné době zaměstnanci nějak prosadit. Ono se snadno řekne - ..putin_je_chuj na něj, odcházím, protože kdo neměl chvíli práci, ví, jak je těžké nějakou najít. To samozřejmě vede k deformacím vztahů i uvnitř firem,ztrácí se výkonnost, protože část energie se utrácí ve snaze udržet si místo, politikařit, znevýhodňovat konkurenty na své místo nebo vymýšlet si snadná zdůvodnění vlastní potřebnosti, místo aby všichni makali naplno ve prospěch firmy. Čím horší situace je na trhu práce, tím více neproduktivních činností firma ve skutečnosti dělá.
Taky jsem získal dojem, že u spousty pracovních pozic se vyžadují podstatně vyšší kvalifikační a jazykové nároky, než jaké by postačily, ale to je můj dojem. Byl by to však jasný důkaz deflačních projevů na trhu práce. Dodnes si pamatuji inzerát na uklízečku (nevím, jestli pro hotel nebo firmu) - požadavek 3světové jazyky - nabídka 8tis. hrubého.

[Nobody]

Rozumný názor. Ono si zaměstnanci bohužel neuvědomují, že ten zlý vykořistovatel za ně platí mnohem větší částku, než kolik oni uvidí. Stejně tak má další náklady, které si neuvědomují a pochopitelně musí mít nějaký zisk, aby měl vůbec motivaci něco dělat. A ten zisk musí být ve výši, aby pokryl případné mezery v ziscích, dovoloval další investice atd. Takže on sice řídí podnik, nese významné riziko, stará se o to, aby měli nějakou práci, ale ve finále je to budižkničemu, co si jen vozí prdelku v Audině .

Cena platu zkrátka může být jen taková, aby na sebe zaměstnanec vydělal. A za hodinu někdo zvládne vykopat metr příkopu, jinej tři (zjednodušuji pro ukázku). Proto nejde předem říct výši platu.

[urbanwarrior]

Já právě nízkou výkonnost ekonomiky přičítám vysoké míře odvodů za zaměstnance, vč dementně nastaveného daňového systému, a nízkou produktivitu práve spatřuji v mizerné politice zaměstnanosti, protože se děje příliš vysoké procento zbytečných nebo nadbytečných činností.

[Nobody]

Souhlasím. Společně se složitou administrativou to má za důsledek šedou, zcela nezdaněnou, ekonomiku. Nižší odvody by myslím měly za důsledek víc legální práce, což je lepší pro všechny (stát, zaměstnavatele, i zaměstnance).

I když těch důvodů je samozřejmě víc.

[Steril]

Ono si zaměstnanci bohužel neuvědomují, že ten zlý vykořistovatel za ně platí mnohem větší částku, než kolik oni uvidí.

Post v tomhle duchu sem měl rozepsanej. A to v tom nejsem moc zběhlej, teprve dneska sem byl na CSSZ registrovat se jako zaměstnavatel a registrovat svého prvního zaměstnance