Jak přežít konec civilizace

[štaflík]

Zatím jsem nečetl; recenzi přikládám:
http://blog.wuwej.net/2013/06/21/magdal ... l#continue

[the.marek]

Co to je za hipísačku???

[Evinka]

knihu mám...četla jsem letem světem...základní rady k hospodářství atd. a kuchařka, kde mezi recepty je i návod na psa a kočku.... ....nikdy neříkej nikdy....ale zatím říkám NIKDY

[sroub]

Já si knihu naopak velmi chválím.
Přestože sou v ní nepřesnosti, a občas i vyložený chyby, tak je díky "ženskýmu" stylu psaní vhodná k tomu, aby mojí drahou polovinu postrčila na cestu, na níž se časem změní v rozpadlíka

PS: Pokud sem to dobře pochopil, tak autorka předtim napsala nějaký knihy typu co dělaly naše babičky, a my už sme to zapoměli.... Takže rozpadlická bible to není a nebude, ale na to nasměrování žádoucím směrem, je skvělá

[Evinka]

Já knihu také chválím, lidsky a nenásilně navádí ke všemu co je třeba a pro mě, jako pro městskou holku je to prima...

......to.... nikdy neříkej nikdy, patřilo těm receptům na pečeného psa a kočku

[Anidea]

Já si knihu naopak velmi chválím.
Přestože sou v ní nepřesnosti, a občas i vyložený chyby, tak je díky "ženskýmu" stylu psaní vhodná k tomu, aby mojí drahou polovinu postrčila na cestu, na níž se časem změní v rozpadlíka

PS: Pokud sem to dobře pochopil, tak autorka předtim napsala nějaký knihy typu co dělaly naše babičky, a my už sme to zapoměli.... Takže rozpadlická bible to není a nebude, ale na to nasměrování žádoucím směrem, je skvělá

Ba ne, "Jak přežít..." napsala Magdalena Vožická a "... co my jsme zapomněli" Helena Vrábková.

[korda]

Mě se kniha také velmi líbí a manželka ji přečetla jedním dechem... Ideální beletrie pro nás

[Dáda]

Zakoupil jsem a přečetl. Je mi sympatické autorčino skromné prohlášení na s.18: "Žijete na venkově? Pak už nemusíte dál číst, ... Všechno to znáte." Ale nikdy člověk přece nezná všechno.
Pokud se týče stavby díla, vadily mi episody s nepraktickým Jindřichem, to je ovšem záležitost autorčiny koncepce a koneckonců autor je honorován podle počtu popsaných autorských archů. Jindřich uskutečnil systémovou změnu - přestěhoval se na venkov, PA dobu teprve očekává, ale autorka neřeší, jak bude získávat nezbytné finanční prostředky, tedy pokud není důchodce nebo rentiér. Partnerku - holku do nepohody získává až na konci knihy, ale tím měl začít, už tak v 17 letech. Život samotného muže či mužů na venkově nebo v divočině, pokud nejde o společenství podřízené řádu a velení (například armádnímu), dost často sklouzne na úroveň houmles. Žena tomu holt dokáže dát štábní kulturu, má to v genech.
Chválím praktický rejstřík na konci knihy.
Co se týče kapitoly o včelaření, pak popisovaný způsob chovu včel by byl zbytečným návratem až do 19. století. Pokud by se někdo chtěl zajistit pro PA dobu, pak bych jako minimální a poměrně levné vybavení doporučoval:
Včelařskou kuklu (jako nejpraktičtější jsem si vyzkoušel klobouk se splývavou síťkou).
Několik kovových mateřských mřížek, které zabraňují matce přelézt z dolního plodiště nahoru do medníku a klást tam. (Sice po válce jsme z inventáře po německém včelaři, který byl povoláním truhlář, získali i mateřské mřížky dřevěné, z kulatých laťek, ale nikdy jsme neriskovali jejich použití.)
Několik skleněných balonových lahví s kovovým krmítkem na podzimní krmení cukrovým roztokem.
Dřevěný úl s prázdnými rámečky, které včely obestaví panenským dílem, si rozpadlík jistě sbije sám.
Jestliže by se někdo chtěl připravit ještě důkladněji, doporučoval bych ruční medomet a vařák na vosk. (Nejlevněji lze tyto věci pořídit z pozůstalosti.)
Knihu hodnotím jako dobrou, děkuji, že jste na ni upozornili a doporučuji dalším k přečtení.