Čeho se upřímně bojím
Re: Čeho se upřímně bojím
Na hony moc nechodím (na černou a vysokou mne to nebaví), jen na pernatou a zlitého myslivce s kvérem jsem ještě neviděl. Většina z nich je autem a nepije, ostatní odloží zbraně "doma".
Mimochodem před pár lety proběhly plošné kontroly a nechytli ani jednoho. Dnes si totiž dá každý sakra pozor, aby nepřišel o ZP.
Dost často ti důchodci ani nestřílí, jsou takoví co za hon ani nenabijou. Samozřejmě všude jsou vyjimky, ale ty legendy tady nakonec přispěji jenom k tomu, že se zbraně nakonec odeberou všem.
Mimochodem před pár lety proběhly plošné kontroly a nechytli ani jednoho. Dnes si totiž dá každý sakra pozor, aby nepřišel o ZP.
Dost často ti důchodci ani nestřílí, jsou takoví co za hon ani nenabijou. Samozřejmě všude jsou vyjimky, ale ty legendy tady nakonec přispěji jenom k tomu, že se zbraně nakonec odeberou všem.
Re: Čeho se upřímně bojím
Tady u nás sou myslivci takový čarostřelci, že jenom díky jejich mizerný mušce tu máme ještě nějakou zvěř.
Problémy s nima nemám díky tomu že sem se tu s jednim nejmenovanym chytil, a když mi v hospodě řikal že mi toho mýho vlka stejně jednou střelí (mám čsv), já mu argumentoval zákonem, (čsv je podle FCI služební plemeno) načež se mi vysmál, a řek mi ať se soudim, až bude mít kůži přibitou na stěně. Otočil sem, a řek sem že když je tomu tak, budu to brát jako útok na člena rodiny, a jelikož vim že mi ho on chce zabít, jakmile mi po něm někdo bouchne, zapálim mu barák, bez ohledu na to, jestli to byl nebo nebyl on. Zrudnul, koktal že to neudělám, a podobně, ale poté co sem si ten dům prohlížel, nechal siláckejch keců, a od tý doby je klid.
Krom toho se znám s jednim zdejšim členem myslivecké stráže, a i když je to masař, má rozum, a neni to fanaticej bouchal.
Ovšem, to co se tady o myslivcích píše, tj. že znaj revír, uměl se pohybovat tiše, a sou dobrý střelci, tak to u nás moc neplatí. Na to abych jim pytlačil pod nosem bych asi moc umu nepotřeboval
z půlky vesnický strejci s tlustejma brejlema (na druhou stranu, oni jsou ti co při brigádách zakrmujou) z druhý půlky směs moderních mladejch, který maj buď kvér kterej použijou třikrát do roka, nebo viděj v honu něco jako útok armády z počítačový hry, a jenom malá část z nich ví něco o chování zvěře, tradicích a podobně.
Několik rysů, nebo dvojice vlků udělá na zdraví zvěře mnohem víc práce, a odpadne problém s černou, slabejma srnama, nebo okusem stromků od zajíců.... (podotýkám že bydlim poblíž křivoklátskejch lesů, takže velký šelmy by tu měly kam jít)
Problémy s nima nemám díky tomu že sem se tu s jednim nejmenovanym chytil, a když mi v hospodě řikal že mi toho mýho vlka stejně jednou střelí (mám čsv), já mu argumentoval zákonem, (čsv je podle FCI služební plemeno) načež se mi vysmál, a řek mi ať se soudim, až bude mít kůži přibitou na stěně. Otočil sem, a řek sem že když je tomu tak, budu to brát jako útok na člena rodiny, a jelikož vim že mi ho on chce zabít, jakmile mi po něm někdo bouchne, zapálim mu barák, bez ohledu na to, jestli to byl nebo nebyl on. Zrudnul, koktal že to neudělám, a podobně, ale poté co sem si ten dům prohlížel, nechal siláckejch keců, a od tý doby je klid.
Krom toho se znám s jednim zdejšim členem myslivecké stráže, a i když je to masař, má rozum, a neni to fanaticej bouchal.
Ovšem, to co se tady o myslivcích píše, tj. že znaj revír, uměl se pohybovat tiše, a sou dobrý střelci, tak to u nás moc neplatí. Na to abych jim pytlačil pod nosem bych asi moc umu nepotřeboval
Několik rysů, nebo dvojice vlků udělá na zdraví zvěře mnohem víc práce, a odpadne problém s černou, slabejma srnama, nebo okusem stromků od zajíců.... (podotýkám že bydlim poblíž křivoklátskejch lesů, takže velký šelmy by tu měly kam jít)
Re: Čeho se upřímně bojím
Ma zkusenost s myslivci je neutralni az pozitivni. Zavisi jak s kym. Kolega z prace je u myslivcu, nekolikrat jsem s nim byl na honu jako honec. Ze vsi je nas tam honcu i myslivcu alespon dvacet. Na honu si davaji pozor na to kam strili a kdyz jdou po hone do hospody, tak je sef honu kontroluje jestli jsou bez kveru. Zpravidla si je nechavaji u znameho co ma trezorovou mistnost. Pak je v hospode posledni soud ( hromadne veseli) a dale klasicke posezeni i piti vseho mozneho. Samozrejne se vzdy najde par jedincu, co se zliji jak carsti namorni oficiri. Pro flinty si pak jedou druhy den ke znamemu.
Pred nekolika lety jsem mel s jednim z nich lehky konflikt. Nelibilo se mu, ze si chodim do lesa na houby po ceste okolo jeho posedu ( jinudy to nejde). Argumentoval mi tim , ze mu svym pruchodem zaplasim zver a ze uz mu k posedu zadna neprijde. Sam pritom jede k posedu traktorem ( je to starsi pan, tak se mu nedivim) , ktery pet metru od posedu zapichne do smrcku tak, ze ho uvidim az kdyz jsem u nej. To uz se potom ani nema smysl vracet. Pri dohadovani jsem mu tou nezjistitelnosti toho, ze tam je argumentoval. Pak jsem mu navrhl, ze pokud mi da vedet ( at osobne, nebo pres kolegu z prace), ze tam je , tak tam ten den nepujdu, ale ze po mne nemuzou chtit abych pul roku sedel doma na prdeli a nikam nechodil. Celkem to uznal a dnes jsou tyto problemy mensi. Kdyz se vidime, tak si i pokecame a dozvedel jsem se od nej i zajimave veci. S pozdravem M.
Pred nekolika lety jsem mel s jednim z nich lehky konflikt. Nelibilo se mu, ze si chodim do lesa na houby po ceste okolo jeho posedu ( jinudy to nejde). Argumentoval mi tim , ze mu svym pruchodem zaplasim zver a ze uz mu k posedu zadna neprijde. Sam pritom jede k posedu traktorem ( je to starsi pan, tak se mu nedivim) , ktery pet metru od posedu zapichne do smrcku tak, ze ho uvidim az kdyz jsem u nej. To uz se potom ani nema smysl vracet. Pri dohadovani jsem mu tou nezjistitelnosti toho, ze tam je argumentoval. Pak jsem mu navrhl, ze pokud mi da vedet ( at osobne, nebo pres kolegu z prace), ze tam je , tak tam ten den nepujdu, ale ze po mne nemuzou chtit abych pul roku sedel doma na prdeli a nikam nechodil. Celkem to uznal a dnes jsou tyto problemy mensi. Kdyz se vidime, tak si i pokecame a dozvedel jsem se od nej i zajimave veci. S pozdravem M.
Re: Čeho se upřímně bojím
Medař: přesný rok nepovím, ale 2x za vlády ČSSD (premiér Zeman a po druhé myslím Špidla) - v parlamentu měli většinu spolu s bolševikem a zákon tehdy ani jednou neprošel "modrým" senátem - zákon obsahoval zabavování zbraní bez náhrady, jedním z argumentů senátu byla nepřípustnost znárodňování.
FarmářJan: nemyslím si, že o kvéry přijdeme kvůli jakýmkoli malérům ostrostřelců, dost možná budou použity jako zástěrka, aby ovčané souhlasně mručeli. Ale hlavní důvod těch snah byl a bude úplně jiný.
FarmářJan: nemyslím si, že o kvéry přijdeme kvůli jakýmkoli malérům ostrostřelců, dost možná budou použity jako zástěrka, aby ovčané souhlasně mručeli. Ale hlavní důvod těch snah byl a bude úplně jiný.
Re: Čeho se upřímně bojím
Tématicky je to jinde než jsem vlákno založil. Odzbrojit masy je vždy sen každé totality. Se spoustou myslivců mám skvělé zkušenosti, protože vím že to dost z nich čte, zmínil jsem to aby to nebylo zevšeobecnění jako na Hovnovinkách cz. ve smyslu: Myslivci jsou špatný, ano? Jde mi o paka. Paka mezi rybáři, šachisty, numismatiky neřeším, protože nejsou nebezpeční tolik jako paka např. mezi rogalisty, střelci, atd...Dnes se vyjádřil nějaký předseda myslivců veřejně, a označil střelce který zastřelil jezevčíka, za blbečka. S jeho názorem souhlasím. Takže spíš mě zajímá jak se chovat aby se zamezilo rizikům při setkání se zmíněným nadšeným střelcem.
Re: Čeho se upřímně bojím
V médiích se tradičně objevuje spousta nepřesností, hlavní je patřičně šokovat a zajistit sledovanost, detaily většina z novinářských "profesionálů" neřeší... Možná že onen myslivec nestřílel na srnu, ale na srnce, který se může lovit od poloviny května do konce září. Podle dalších aktuálně dostupných informací se údajně mělo jednat o poplatkového lovce, relativně čerstvého držitele loveckého lístku (cca 2 měsíce). Zatím se spekuluje se dvěma možnými příčinami onoho neštěstí - a to buď s tím, že dotyčný myslivec nedisciplinovaně a v rozporu se zákonem vystřelil na něco, co neměl obeznané a nebo s tím, že se ten zastřelený nešťastnou náhodou nečekaně posadil a byl zasažen střelou, která směřovala na srnce. Podle kamaráda toho zastřeleného, který tam přespával s ním, okolo nich přeběhla srna, ten zastřelený se posadil, aby si ji prohlédl a v tu chvíli byl zasažen do hlavy. Takže kdo ví... Jinak ce se týče myslivců obecně, stejně jako v jiných zájmových skupinách (rybáři, hasiči, cyklisté, sportovní střelci, fotbalisté, motorkáři...) se i u nich vyskytují jak lidé rozumní a zodpovědní, tak i naprostí pitomci. Ti druzí jmenovaní jsou bohužel mnohem více vidět a proto také veřejnost na myslivce nahlíží tak jak nahlíží... A pokud jsou v nějakém sdružení "u kormidla" oni pitomci, normální člověk tam zpravidla dlouho nevydrží a jelikož "vrána k vráně sedá", tak je asi každému jasné, jaká jich tam časem bude koncentrace...FarmářJan píše:...vzhledem k tomu, že jak policie tak místní myslivci říkali, že střílel na srnu, tak připomínám, že ty se smí třílet až od září.
Á, panáček je zřejmě milovník adrenalinových sportů...cunas píše:Jednou jsem v lese zkoušel čerstvě patinovaného hejkala, zkoumal jestli mám vhodně zvolené barvy a střih. Plazil jsem se v něm k okraji lesa a zůstal jsem ležet na rozhraní mezi dvěma lesy a loukou. Ve chvíli mi přejel mráz po zádech a já měl takový divný pocit, že na mě někdo kouká. Vytáhl jsem z kapsy dalekohled a "projel" jsem protější okraj lesa. K mému údivu jsem spatřil nimroda, který svým nablýskaným kulobrokem mířil přes skla přímo na mě. Neumíte si představit ten pocit. Sáhl jsem opatrně do náprdelní kapsy u maskáčů, kde nosím reflexní vestu a zamával jsem s ní. Nimrod sklopil pušku a já se zvedl a šel za ním. Byl to starší chlap (cca 65 let) Oznámil mi: "já myslel, že tam je černá". Dopadlo to dobře. Omluvil se a já si šel dát panáka, protože to byla situace, kdy jsem měl dost blízko k druhému "břehu".
Re: Čeho se upřímně bojím
Reno: Koukám že ty máš asi pořád plný mrazák. Divočák se zelím, airsofťák na šípkách, houbař na houbách, pitbul na divoko 
Re: Čeho se upřímně bojím
V mrazáku by se něco našlo, ale ne to co píšeš. My lidi ani psy nejíme... 
Re: Čeho se upřímně bojím
To je škoda, objednal bych si 3 kila člověčího na řízky. 
- bivoj
- VIP
- Příspěvky: 4431
- Registrován: 03.09.2012 19:54
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Tertium corpus de Solari system
Re: Čeho se upřímně bojím
To co jsem napsal nejsou žádné "legendy", ale osobní zkušenost!!! Možná už se dnes tolik nepije při samotných honech, ale v malých vesnicích se to, co jsem popsal, běžně dělo!Pampalíny píše:...Samozřejmě všude jsou vyjimky, ale ty legendy tady nakonec přispěji jenom k tomu, že se zbraně nakonec odeberou všem.
-
Henten
Re: Čeho se upřímně bojím
Mohu potvrdit, že to rozhodně nejsou výmysly či legendy. Zajímavé je, že problémovější je častěji starší myslivecká generace než mladší. Střílí dříve, než přemýšlí. Mám kolegu letitého myslivce. Občas jen zírám s otevřenou hubou, když vypráví o tomto tématu.Pampalíny píše:...Samozřejmě všude jsou vyjimky, ale ty legendy tady nakonec přispěji jenom k tomu, že se zbraně nakonec odeberou všem.
Naposledy upravil(a) Henten dne 16.08.2013 6:45, celkem upraveno 1 x.
Re: Čeho se upřímně bojím
No u nás na vesnici je právě ten spolek chytráku, že kamarádovi to myslivečení úplně znechutili a vystoupil.
Ale co jsem pochytil jednu historku, tak jeden z těch starších záhlédl strnu, která běžela polem. Než zacílil, tak už byla téměř u škarpy u silnice. Vypálil to tam určitě vzdálenost přes 100m a bylo mu úplně jedno jestli se trefí nebo ne. Přitom zrovna v té části není pořádně přes křoviska vidět, jestli zrovna po té silnici nikdo nejde. Trefil jí. Ale kdyby netrefil a někdo tam zrovna šel, tak jsme mohli číst podobný článek.
Ale co jsem pochytil jednu historku, tak jeden z těch starších záhlédl strnu, která běžela polem. Než zacílil, tak už byla téměř u škarpy u silnice. Vypálil to tam určitě vzdálenost přes 100m a bylo mu úplně jedno jestli se trefí nebo ne. Přitom zrovna v té části není pořádně přes křoviska vidět, jestli zrovna po té silnici nikdo nejde. Trefil jí. Ale kdyby netrefil a někdo tam zrovna šel, tak jsme mohli číst podobný článek.
Re: Čeho se upřímně bojím
Nechtěl jsem zrovna tohle řešit, ale na začátku vlákna byl jeden konkrétní případ. Stejně jako při hovoru s myslivci, nemám u sebe kartotéku ani nebudu dohledávat zdroje. To co tu píše většina se shoduje s mou osobní zkušeností, ale natočené to nemám, takže budiž, je to legenda a lež...silná slova. Stačí mrknout do vyhledávače a je tam kupa konkrétních skutečných případů. Jinak souhlasím, mladší jsou ukázněnější...i když výjimka potvrzuje...
Re: Čeho se upřímně bojím
Já bydlím na okraji Prahy a osobních zkušeností se zelenejma panáčkama mám minimum, až mě to někdy samotnýho překvapuje. Celkem často se toulám po okolí a posedů je tu opravdu přehršel. Místní majstrštyk je posed postavenej na sloupu vysokýho napětí....Krom černý tu ale neni moc co střílet, bažantů a zajíců už je minimum, srnek se tu už několik let pohybuje jedno větší stádo o cca. 15-20 kusech, jinak skoro nic. Zelenýho mužíka tu ale nevidět. Eště tak před 15 rokama, jsem jednoho potkával, občas jsme hodili řeč, ale teď nic....O to víc mě irituje, když si tihle lovci každej podzim uspořádaj kachní masakr na rybníce, kam každý jaro vysaděj hejno mladejch a každej tejden jim tam vozej multikáru šrotu, aby hezky prospívaly. Nejhorší je, že ne každá trefená kačena zdechen, když chytí jenom pár broků. Takže po jejich nájezdu se tam pak potuluje hejnko různě zmrzačenejch kusů a neni to fakt hezkej pohled.
Re: Čeho se upřímně bojím
Bezhlavy: Kdysi vycházel časopis, nevzpomenu na název-tam bylo jak si vyrobit doma cokoliv-a mobilí posed byl mezi nimi-časák byl z r. as 1970 a docela se divím že tohle ještě někdo provozuje. Protože u nás les připomíná spíš korejský výchovný tábor-každých asi 20m kazatelna, zetlelá, sice, a co 100m krytý posed. Ale co byl mazec, někde vyrobili snad 20metrů vysokou kazatelnu na prasata-prostě hec že budou mít nejvyšší-a pak ji museli strhnout, ale představ si sstavbu vysokou nad špičky smrků.
Re: Čeho se upřímně bojím
Proč ji museli strhnout (nějaký předpis nebo jen její nepraktičnost)?
Re: Čeho se upřímně bojím
protože se to už týkalo stavby načerno, posedy jsou nějak normou limitované. Když odbočím, jednu rozhlednu v ČR stavěli bez použití hřebů a označili coby hranici dřeva. Jinak nepraktické to bylo.
Re: Čeho se upřímně bojím
Mohl jsem tušit, že když si zde pochválím to, jak myslivce v lesích nepotkávám, že se s nějakým brzy střetnu. Strávili jsem čtyři dny v křivoklátských lesích, z toho poslední dva dny už jen já a pes. Ocitl jsem se mimo mapu, tak jsem si to k večeru štrádoval cestou mezi poli a lesem. Na samém kraji jedné vsi mne zastavil rádoby bodrý strejc v civilu, který se mne jal poučovat o místní vyhlášce i o tom, že už jsem údajně v lese a jako bonus přidal i obligátní výhrůžku o zastřelení psa, nepřinu-li si ho na vodítko. Kysele jsem se usmál, poslušně srazil podpatky a po 300 m chůze jsem svého značně flegmatického podvraťáka zas pustil, ale už byl více ostražitější. Po hodině jsme narazili na pána v maskačích vedle džípu, ten mi ani neodpověděl na pozdrav, mlčky nastartoval a odjel. Později jsem si všiml už jen několika stojících aut u vjezdů na polní cesty a jednoho dalšího, které vjíždělo za námi do lesa - tomu jsme se mu včas vyhli. Je tedy fakt, že vůkol se to hemžilo nejen myslivci, ale i divou zvěří, která se plašila až v naší bezprostřední blízkosti. Přes cestu nám přímo pod nosem přeběhla bachyně s malýma. Trvalo mi skoro až do půlnoci, než jsem našel místo na nocleh, kde bych se cítil dobře. Objevil jsem ho až na menším skalnatém hřebínku s vyhlídkou do tři stran a uložil se tam pod doubkem. Přes noc padly jen dva hodně vzdálené výstřely a pak pár kapek z nebe.
Zatímco moji kamarádi z čundrů obvykle hledají nocležiště blízko u zdroje vody, já dávám raději přednost vyvyšeným místům, nebo takovým, jaká se mi jaksi instinktivně zamlouvají. První noc posledního výletu jsem vybral málo používanou lesní cestu (vlastně to byly jen vyježděné pruhy od kol v trávě) v zčásti vymýceném svahu, která byla z obou stran neprůjezdná kvůli bouřkou vyvráceným stromům. Občas si zas lehnu do nějakého ďolíku o potoka atp. Prostě si myslím, že eliminivat riziko náhodného zastřelení myslivcem na minimum není až takový kumšt. Vycházel bych z toho, že jsou značně líní chodit někam hlouběji do lesa pěšky. Snad se v tom nepletu.
Pakliže se podobné neštěstí přihodí, tak, jak už zde zmiňoval, tuším McGyver, půjde o velkou náhodu či přímo osud. Něco podobného jako údajně skutečná událost, popisovaná na začátku filmu Magnolia, kde pubertální syn traumatizovaný věčnými hádkami rodičů nabije jejich brokovnici a skočí pak ze střechy činžáku z okna. Zachránila by ho prý dole nainstalovaná záchranná síť pro myče oken, kdyby se však v okamžiku, kdy letěl kolem okna svých rodičů, matka při tradičním výstupu se svým mužem neoháněla brokovnicí, jako na potvoru zrovna nestiskla spoušť a vzduchem plachtící synek to neschytal do břicha.
Jinak jsem narazil i na čerstvě zbudovaný posed cca 100 m od krmelce a se smysluplným výhledem právě jen na něj, což považuju za hroznou prasárnu (mělo by to být i nelegální, nemýlím-li se) a nějak se mi tím stírá rozdíl mezi myslivcem a pytlákem. Mohl jsem jim ho též "aktivisticky" pokácet, ale to mi došlo až posléze.
Zatímco moji kamarádi z čundrů obvykle hledají nocležiště blízko u zdroje vody, já dávám raději přednost vyvyšeným místům, nebo takovým, jaká se mi jaksi instinktivně zamlouvají. První noc posledního výletu jsem vybral málo používanou lesní cestu (vlastně to byly jen vyježděné pruhy od kol v trávě) v zčásti vymýceném svahu, která byla z obou stran neprůjezdná kvůli bouřkou vyvráceným stromům. Občas si zas lehnu do nějakého ďolíku o potoka atp. Prostě si myslím, že eliminivat riziko náhodného zastřelení myslivcem na minimum není až takový kumšt. Vycházel bych z toho, že jsou značně líní chodit někam hlouběji do lesa pěšky. Snad se v tom nepletu.
Pakliže se podobné neštěstí přihodí, tak, jak už zde zmiňoval, tuším McGyver, půjde o velkou náhodu či přímo osud. Něco podobného jako údajně skutečná událost, popisovaná na začátku filmu Magnolia, kde pubertální syn traumatizovaný věčnými hádkami rodičů nabije jejich brokovnici a skočí pak ze střechy činžáku z okna. Zachránila by ho prý dole nainstalovaná záchranná síť pro myče oken, kdyby se však v okamžiku, kdy letěl kolem okna svých rodičů, matka při tradičním výstupu se svým mužem neoháněla brokovnicí, jako na potvoru zrovna nestiskla spoušť a vzduchem plachtící synek to neschytal do břicha.
Jinak jsem narazil i na čerstvě zbudovaný posed cca 100 m od krmelce a se smysluplným výhledem právě jen na něj, což považuju za hroznou prasárnu (mělo by to být i nelegální, nemýlím-li se) a nějak se mi tím stírá rozdíl mezi myslivcem a pytlákem. Mohl jsem jim ho též "aktivisticky" pokácet, ale to mi došlo až posléze.
Re: Čeho se upřímně bojím
To je děs jak lžou ti kterým stát svěří do rukou pušky. Pes na volno není důvod k jeho likvidaci. Ani není důvod mít psa na vodítku. Tuším že je limit 15metrů od majitele, a i kdyby štval zvěř, i to pořád má nějaké omezení než se na něj smí střílet. Kdysi jsem takhle utřel jednoho snipera-že nejsem jeho právník abych mu vysvětloval zákony co by měl on znát. Ta mantra zakomplexovaných: To slyším poprvé...vo tom nic nevim...si myslim že to je tak jak řikám, páč je to tak logický a navíc se mi to hodí...nebo mě chtěli zbuzerovat že není povoleno tábořit když jsem kudysi šel-mít batoh na zádehch se nesmí, protože to vypadá jak když chci dělat oheň a rozbíjet lahve. Já vybírám místa kde hrozí minimum kontaktu s lidmi. Nepleteš se-spíš bych to nelimitoval kam dojdou, ale dojedou džípem,

