Karbidka a acetylén
Karbidka a acetylén
Dobrý den. Při brouzdání po internetu jsem si všiml, že se v minulosti používalo karbidových lamp. Vytlačilo je až elektrické osvětlení. V případě nefunkčnosti elektřiny se toto jeví jako celkem zajímavá možnost produkce světla. Dodnes je používají například jeskyňáři. Prodej karbidu jsem našel např. na: http://www.reterz.cz Přesnou spotřebu v lampě sice nevím, ale dala by se toho nadělat slušná zásoba. (Je otázkou, jestli by se karbid vápníku dal dělat i v rámci komunity).
U nás na vsi jeden velmi nadaný domácí kutil si sestrojil aparát na výrobu acetylénu. Sestrojil to za komunistů, neboť se k acetylénovým bombám nemohl dostat. Používá ho pak na sváření. Podle toho co mi popsal (nekompromisně mi aparát odmítl nechat nafotit) se to sestává z nádoby s karbidem, na který teče voda. Je-li tlak karbidu vysoký, ventil na vodu je tímto tlakem přivřen (případně zcela uzavřen) a při poklesu tlaku acetylénu se automaticky pružinou otevře.
Prohlásil, že se s tím dá v pohodě letovat, svářet a i oběd v dílně si na tom ohřeje.
Pro adminy: kdyby jste došli k názoru, že toto téma patří do jiné sekce, tak ho tam klidně přesuňte.
Toť vše, co mne pro začátek k tématu napadlo. S pozdravem M.
U nás na vsi jeden velmi nadaný domácí kutil si sestrojil aparát na výrobu acetylénu. Sestrojil to za komunistů, neboť se k acetylénovým bombám nemohl dostat. Používá ho pak na sváření. Podle toho co mi popsal (nekompromisně mi aparát odmítl nechat nafotit) se to sestává z nádoby s karbidem, na který teče voda. Je-li tlak karbidu vysoký, ventil na vodu je tímto tlakem přivřen (případně zcela uzavřen) a při poklesu tlaku acetylénu se automaticky pružinou otevře.
Prohlásil, že se s tím dá v pohodě letovat, svářet a i oběd v dílně si na tom ohřeje.
Pro adminy: kdyby jste došli k názoru, že toto téma patří do jiné sekce, tak ho tam klidně přesuňte.
Toť vše, co mne pro začátek k tématu napadlo. S pozdravem M.
Re: karbidka a acetylén
Firmu Reterz znám. Ty vyvíječe jim fungují. Používají je k svařování. Myslím, že to mají i nějak patentované. Ale protože makáme po celé ČR, acetylénu potřebujeme hodně, a Linde je všude, tak bereme normální tlakové lahve. Je to operativnější. I když trochu dražší.
Koniáš
Koniáš
Re: karbidka a acetylén
Není to tak dávno, co na karbid svítilo celé jeskyňářské expediční tvrdé jádro. Když pominu, že za posledních zhruba 5 let udělaly LED svítilny takový pokrok, že po užitné stránce karbid předčily, tak další důvod, proč už se téměř ke svícení nepoužívá, je cena.
Kdysi byl k sehnání doslova za pár korun a navíc, pokud někdo měl známé ve větších továrnách, dal se získat i zadarmo či za flašku, protože tyhle podniky si acetylén vyráběly samy. Karbid chodil po vagonech a když se pár kilo odsypalo, prakticky se to nepoznalo. Pak ho ale začali vozit v hermetických nádobách, které se připojily přímo na vyvíjecí zařízení a obsluha už jenom tak jednoduše odsypávat stranou nemohla. Nejnověji hodně podniků přešlo na nákup acetylenu u Linde a spol. (outsourcing..).
Před víc než 10 lety jsme kupovali 100 kg sud za něco přes tři tisíce. To se ještě dalo. V té době už kilo vážené na krámu stálo 50 a víc korun. Naposledy už za něj chtěli asi 70 korun. Velkoodběratelská cena bude někde úplně jinde, ale velkoodběr v tomhle případě znamená opravdu vagon a ne soudek.
Amatérská výrobu karbidu se svého času popisovala v jeskyňářském tisku. Dokonce to kdosi zkoušel, dá se vyrobit v jakémsi milíři. Ale při značné spotřebě surovin je výtěžnost mizerná a navíc ještě výsledný produkt značně nekvalitní.
Kdysi byl k sehnání doslova za pár korun a navíc, pokud někdo měl známé ve větších továrnách, dal se získat i zadarmo či za flašku, protože tyhle podniky si acetylén vyráběly samy. Karbid chodil po vagonech a když se pár kilo odsypalo, prakticky se to nepoznalo. Pak ho ale začali vozit v hermetických nádobách, které se připojily přímo na vyvíjecí zařízení a obsluha už jenom tak jednoduše odsypávat stranou nemohla. Nejnověji hodně podniků přešlo na nákup acetylenu u Linde a spol. (outsourcing..).
Před víc než 10 lety jsme kupovali 100 kg sud za něco přes tři tisíce. To se ještě dalo. V té době už kilo vážené na krámu stálo 50 a víc korun. Naposledy už za něj chtěli asi 70 korun. Velkoodběratelská cena bude někde úplně jinde, ale velkoodběr v tomhle případě znamená opravdu vagon a ne soudek.
Amatérská výrobu karbidu se svého času popisovala v jeskyňářském tisku. Dokonce to kdosi zkoušel, dá se vyrobit v jakémsi milíři. Ale při značné spotřebě surovin je výtěžnost mizerná a navíc ještě výsledný produkt značně nekvalitní.
Re: karbidka a acetylén
Jelikož byl děda horník, tak mám doma karbidku
bohužel sem z ní někde ztratil ten hořáček nakonci
Dále pak mám lampu podobné téhle, jen má kolem sklíčka jemnou drátěnku
Ale nevím přesně co to je zač, snad nějaká do výbušného prostředí.
bohužel sem z ní někde ztratil ten hořáček nakonci
Dále pak mám lampu podobné téhle, jen má kolem sklíčka jemnou drátěnku
Ale nevím přesně co to je zač, snad nějaká do výbušného prostředí.
Re: karbidka a acetylén
Jestli si dobře pamatuji ze školy, karbid vápenatý se průmyslově vyrábí tavením koksu s páleným vápnem v elektrické obloukové peci při teplotě blízké 3000°C. Velkou část energie, kterou karbid při svém hoření "vrátí" v podobě hoření musí dodat pec do průběhu chemické reakce při jeho výrobě, aby se obě suroviny ráčily sloučit. Takže karbid spíš považujte za jakousi formu "akumulace" elektrické energie, protože toho proudu oblouková pec sežere požehnaně (stovky kilowattů). A počítajte raději s tím, že ve světě bez silné elektřiny nebude karbid běžně k mání. Nicméně, karbidka dobrá a zajímavá lampa. Je to hodně úsporné zřízení, takže nějakých sto kilo karbidu (v dobře vzduchotěsně uzavřeném sudu) by asi vystačilo na hodně dlouho.
Mám doma německou vojenskou z 2.sv.války. Ta má malý jednotryskový tzv. "motýlkový" keramický hořák, který svítí plochým širokým plamenem cca jako 40W žárovka. Světlo je klidné, bílé. Při srovnání s knotovou petrolejkou je to tak o 3 třídy lepší svícení. Hrst karbidové drtě (granulace jako 1...2 cm štěrk) vydrží právě tak na celou noc až do rána a zbude po ní mazlavá vápenná kaše (klidně použitelná na stavební účely).
Ale ouha, užití karbidky má vadu. Lampa dobře svítí jen tehdy, když se nosí nebo se s ní občas hýbe, aby se kapající voda rovnoměrně dostávala ke karbidu. Dá se to sice trochu zlepšit tím, že se na karbid položí vata, která navlhne celá a karbid je rovnoměrně smáčený, ale i tak po dvou - třech hodinách bez pohybu dojde ke zmenšování plamene. V případě, že se tomu pokusíte čelit větším otevřením jehlového ventilu na přítoku vody, nakape jí pod karbid nadbytek ještě dříve, než se vývin plynu zrychlí. Až se pak vývin plynu skutečně zrychlí, je ho už přespříliš a začne zvýšeným tlakem probublávat zpět do vodní nádržky (což hrozí vznícením u jejího nálevného otvoru nebo výbuchem). Je to fenomén typický pro celonoční odložení lampy na stole.
Pokud se lampou občas hýbe, tyto potíže nejsou. Proto bývaly karbidky používány převážně jako ruční lampy nebo pro osvětlení jízdních kol, motocyklů či prvních automobilů. Jejich výhoda oproti punčoškovým lampám byla, že jim vůbec nevadí otřesy.
Pokud byly vyvíječe acetylénu stacionární, pak se vždy přednostně používal systém automatického vsypávání předem odměřených dávek karbidu do velkého nadbytku vody nebo plynojemem řízené zanořování kusového karbudu umístěného v koši do velkého nadbytku vody. Plyn je mnohem čistší, nepřehřívá se a nehrozí neřízená polymerace nebo výbuch. Systém kapání malého množství vody na zásobu karbidu (používaný u malých lamp) se u stacionárních vyvíječů používal málo, vyvíječe musely mít kvůli nerovnoměrnému vývinu plynu velký plynojem a ještě se raději občas vybavovaly mechanickým zařízením, které dokázalo s nasypaným karbidem během jeho skrápění vodou občas zamíchat.
Jinak pozor, splodiny lampy jsou nepříjemně cítit a pokud by plamínek zhasl, pamatujte, že acetylén je částečně narkotický a v uzavřeném prostoru to může způsobit malátnost. Plyn se nemá rozvádět měděnými nebo mosaznými trubkami, protože horký plyn (z vyvíječe pracujícím s kapající vodou horký je) může za přítomnosti měďnatých sloučenini začít lavinovitě polymerovat, tím se značně zahřívat a reakce může nabýt bouřlivého až výbušného průběhu. Také se nesmí nadměrně stlačit, jinak zpolymeruje náhle - výbuchem. Proto se acetylén přepravuje (ve svařovacích lahvích) rozpuštěný v acetonu nasyceném v diafragmě, ne jen pouze stlačený jako se uchovává pro svařování kyslík. Než se na to přišlo, bylo s tím (někdy okolo roku 1900) hodně vážných úrazů...
Mám doma německou vojenskou z 2.sv.války. Ta má malý jednotryskový tzv. "motýlkový" keramický hořák, který svítí plochým širokým plamenem cca jako 40W žárovka. Světlo je klidné, bílé. Při srovnání s knotovou petrolejkou je to tak o 3 třídy lepší svícení. Hrst karbidové drtě (granulace jako 1...2 cm štěrk) vydrží právě tak na celou noc až do rána a zbude po ní mazlavá vápenná kaše (klidně použitelná na stavební účely).
Ale ouha, užití karbidky má vadu. Lampa dobře svítí jen tehdy, když se nosí nebo se s ní občas hýbe, aby se kapající voda rovnoměrně dostávala ke karbidu. Dá se to sice trochu zlepšit tím, že se na karbid položí vata, která navlhne celá a karbid je rovnoměrně smáčený, ale i tak po dvou - třech hodinách bez pohybu dojde ke zmenšování plamene. V případě, že se tomu pokusíte čelit větším otevřením jehlového ventilu na přítoku vody, nakape jí pod karbid nadbytek ještě dříve, než se vývin plynu zrychlí. Až se pak vývin plynu skutečně zrychlí, je ho už přespříliš a začne zvýšeným tlakem probublávat zpět do vodní nádržky (což hrozí vznícením u jejího nálevného otvoru nebo výbuchem). Je to fenomén typický pro celonoční odložení lampy na stole.
Pokud se lampou občas hýbe, tyto potíže nejsou. Proto bývaly karbidky používány převážně jako ruční lampy nebo pro osvětlení jízdních kol, motocyklů či prvních automobilů. Jejich výhoda oproti punčoškovým lampám byla, že jim vůbec nevadí otřesy.
Pokud byly vyvíječe acetylénu stacionární, pak se vždy přednostně používal systém automatického vsypávání předem odměřených dávek karbidu do velkého nadbytku vody nebo plynojemem řízené zanořování kusového karbudu umístěného v koši do velkého nadbytku vody. Plyn je mnohem čistší, nepřehřívá se a nehrozí neřízená polymerace nebo výbuch. Systém kapání malého množství vody na zásobu karbidu (používaný u malých lamp) se u stacionárních vyvíječů používal málo, vyvíječe musely mít kvůli nerovnoměrnému vývinu plynu velký plynojem a ještě se raději občas vybavovaly mechanickým zařízením, které dokázalo s nasypaným karbidem během jeho skrápění vodou občas zamíchat.
Jinak pozor, splodiny lampy jsou nepříjemně cítit a pokud by plamínek zhasl, pamatujte, že acetylén je částečně narkotický a v uzavřeném prostoru to může způsobit malátnost. Plyn se nemá rozvádět měděnými nebo mosaznými trubkami, protože horký plyn (z vyvíječe pracujícím s kapající vodou horký je) může za přítomnosti měďnatých sloučenini začít lavinovitě polymerovat, tím se značně zahřívat a reakce může nabýt bouřlivého až výbušného průběhu. Také se nesmí nadměrně stlačit, jinak zpolymeruje náhle - výbuchem. Proto se acetylén přepravuje (ve svařovacích lahvích) rozpuštěný v acetonu nasyceném v diafragmě, ne jen pouze stlačený jako se uchovává pro svařování kyslík. Než se na to přišlo, bylo s tím (někdy okolo roku 1900) hodně vážných úrazů...
Re: karbidka a acetylén
Běžně se dávka karbidu dává do staré silonové ponožky. Karbidky kapající výhradně shora mají ten problém, že se na povrchu vytvoří ztuhlá vrstva vyreagovaného vápna a nepropouští vodu dospodu. Ponožka sáknutím rozvádí vodu i zespoda (navíc se to pak líp čistí). Zkoušelo se to řešit také různými dírkovanými trubičkami (nebo mřížkovanou trubičkou z natáčky), ale to zrovna nefunguje úplně spolehlivě. Nicméně když se karbidka nastaví spíš na střední nebo nižší plamen, vydrží svítit poměrně stabilně až do zreagování celé náplně, protože vlhkost se dolů dostává prosakováním.
Tyhle původní "gravitační" konstrukce karbidek mají technické omezení, že tlak plynu je dán vodním sloupcem v horní nádržce, takže se samozřejmě mění s úbytkem vody. Není na škodu nosit ssebou malou PETku vody a průběžně dolívat. Vyvíječe založené na principu plynojemu regulují tlak rozdílem hladiny po obvodu a uvnitř (a je dán hlavně poměrem hmotnosti pohyblivé části plynojemu a půdorysné plochy).
U "gravitačních" karbidek samozřejmě při nadměrném otevření ventilu dochází k probublávání vody, což vlastně funguje jako přetlakový ventil. Ale nesetkal jsem se ještě s tím, že by to chytlo. To už se spíš stávalo, že jeden jeskyňář při práci ve stísněném prostoru přepálil druhému hadičku (jeskyňářské karbidky mají oddělený hořák umístěný na přilbě a s vyváječem propojený hadičkou). Ale když vyvíječ moc bublá, znamená to, že se plýtvá karbidem, takže se ventil nastaví nejdřív na větší plamen a potom postupně ubírá, až bublání přestane. To je maximum svícení, které se z "gravitační" karbidky dá vytáhnout. Z toho důvodu se běžně v jeskyňářství používaly i uzavřené vyvíječe s pumpičkou. Ty sice nepracují automaticky, musí se v pravidelných intervalech přidat voda, ale na to se dá zvyknout a světelný výkon je pak omezený jenom konstrukcí trysky (moc velký tlak způsobuje modrání plamene až jeho ufouknutí).
Tyhle původní "gravitační" konstrukce karbidek mají technické omezení, že tlak plynu je dán vodním sloupcem v horní nádržce, takže se samozřejmě mění s úbytkem vody. Není na škodu nosit ssebou malou PETku vody a průběžně dolívat. Vyvíječe založené na principu plynojemu regulují tlak rozdílem hladiny po obvodu a uvnitř (a je dán hlavně poměrem hmotnosti pohyblivé části plynojemu a půdorysné plochy).
U "gravitačních" karbidek samozřejmě při nadměrném otevření ventilu dochází k probublávání vody, což vlastně funguje jako přetlakový ventil. Ale nesetkal jsem se ještě s tím, že by to chytlo. To už se spíš stávalo, že jeden jeskyňář při práci ve stísněném prostoru přepálil druhému hadičku (jeskyňářské karbidky mají oddělený hořák umístěný na přilbě a s vyváječem propojený hadičkou). Ale když vyvíječ moc bublá, znamená to, že se plýtvá karbidem, takže se ventil nastaví nejdřív na větší plamen a potom postupně ubírá, až bublání přestane. To je maximum svícení, které se z "gravitační" karbidky dá vytáhnout. Z toho důvodu se běžně v jeskyňářství používaly i uzavřené vyvíječe s pumpičkou. Ty sice nepracují automaticky, musí se v pravidelných intervalech přidat voda, ale na to se dá zvyknout a světelný výkon je pak omezený jenom konstrukcí trysky (moc velký tlak způsobuje modrání plamene až jeho ufouknutí).
Re: karbidka a acetylén
Josef píše:Plyn se nemá rozvádět měděnými nebo mosaznými trubkami, protože horký plyn (z vyvíječe pracujícím s kapající vodou horký je) může za přítomnosti měďnatých sloučenini začít lavinovitě polymerovat, tím se značně zahřívat a reakce může nabýt bouřlivého až výbušného průběhu.
Acetylen s jednomocnou mědí (měďné sloučeniny) a ještě víc s jednomocným stříbrem tvoří acetylidy, což jsou docela divoké třaskaviny. Kdysi, v dobách bujné mladosti, jsem si s nimi docela vyhrál. Acetylid měďnatý (dvoumocná měď) vybuchuje jen slabě.
On je acetylen hodně narkotický, a pokud by byl vyčištěn, šel by používat i pro narkózu... ale je krajně nebezpečný výbušností, vybuchuje velmi rád téměř v libovolném poměru směsi se vzduchem.Josef píše:...pamatujte, že acetylén je částečně narkotický a v uzavřeném prostoru to může způsobit malátnost...
Re: karbidka a acetylén
http://www.karbidky.estranky.cz/clanky/ ... idku_.html
Už jsem se s pánem domluvil. Po novém roce vyzkouším a napíšu recenzi.
Už jsem se s pánem domluvil. Po novém roce vyzkouším a napíšu recenzi.
Re: karbidka a acetylén
Tak mám doma karbidku a na pět kamínku už plápolá za oknem víc než 4 hodiny. Lidi z ulice koukají jestli mi neruplo v bedně. Peckááá
Tak na 100g hrubého karbidu vydržela lampa hořet středním plamenem v silnějším větru, (parapet okna ve 4 patře), přesně 8 hodin.
1 kg kvalitního karbidu/55 Kč, tedy vydrží tedy asi na 80 hodin svícení. To je myslím velmi slušné. Zvlášt se mi líbilo, že ani silnější vítr neměl šanci a jen způsobil odklonění plamene. Připisuji tuto vlastnost karbidky tomu, že plyn z ní uchází pod poměrně velkým tlakem
Jinak svítivost lampy bych přirovnal k standardní stolní lampě. Jedina nevýhoda je váha naplněné karbidky asi 1,2 kg.
Tak na 100g hrubého karbidu vydržela lampa hořet středním plamenem v silnějším větru, (parapet okna ve 4 patře), přesně 8 hodin.
1 kg kvalitního karbidu/55 Kč, tedy vydrží tedy asi na 80 hodin svícení. To je myslím velmi slušné. Zvlášt se mi líbilo, že ani silnější vítr neměl šanci a jen způsobil odklonění plamene. Připisuji tuto vlastnost karbidky tomu, že plyn z ní uchází pod poměrně velkým tlakem
Jinak svítivost lampy bych přirovnal k standardní stolní lampě. Jedina nevýhoda je váha naplněné karbidky asi 1,2 kg.
Re: karbidka a acetylén
Ještě tady nikdo nezmínil důvod, proč se karbidky užívalo u dopravních prostředků a při práci v relativně nebezpečném prostředí. Přehnáno do extrému:
"Výhodu karbidky pochopíte, když ji současně se zapálenou petrolejkou vyhodíte z pátého patra paneláku."
(Kusový karbid, který se rozsype z rozbité lampy, není schopen uvolnit svou energii prudkým hořením, zatím co rozlitý petrolej z petrolejky ano. Během několika sekund se tak uvolní energie, která měla v knotové lampě svítit desítky hodin. Karbidka po dopadu zhasne, petrolejka naopak způsobí rozsáhlý požár.)
"Výhodu karbidky pochopíte, když ji současně se zapálenou petrolejkou vyhodíte z pátého patra paneláku."
(Kusový karbid, který se rozsype z rozbité lampy, není schopen uvolnit svou energii prudkým hořením, zatím co rozlitý petrolej z petrolejky ano. Během několika sekund se tak uvolní energie, která měla v knotové lampě svítit desítky hodin. Karbidka po dopadu zhasne, petrolejka naopak způsobí rozsáhlý požár.)
Re: karbidka a acetylén
Vypadá to jako takzvaná sicherka (t.j. bezpečnostní lampa) též věterka (od hornického výrazu důlní větry, čímž se rozumí důlní ovzduší). Tyhle lampy se provozovaly na benzín a jsou tak zkonstruované, aby mohly hořet i v prostředí s výskytem metanu a přitom jej nepřivést k výbuchu. Historicky se používají od počátku 19. století.dracekvo píše:Dále pak mám lampu podobné téhle, jen má kolem sklíčka jemnou drátěnku
Ale nevím přesně co to je zač, snad nějaká do výbušného prostředí.
V přítomnosti metanu (nebo i dalších výbušných plynů) se plamen prodlužuje a modrá. Naopak v prostředí se sníženým obsahem kyslíku plamen zhasne. Sicherky se tak nosily ještě i v době, kdy bylo jinak hornické svícení nahrazeno elektrickým, a používaly se jenom jako jednoduchý indikátor důlních plynů.
Re: karbidka a acetylén
To je zajímavé... vysvětlil by mi někdo na jakém principu ta lampa funguje že k výbuchu nedojde?
- Fabulous
- Administrátor
- Příspěvky: 8840
- Registrován: 17.09.2011 21:33
- Pohlaví: nevím, skryto ve špeku
- Bydliště: Praha a okolí
- Kontaktovat uživatele:
Re: karbidka a acetylén
Četl jsem o tom. Když bylo metanu opravdu hodně, tak prostor obehnaný drátěnkou byl úplně vyplněn modrým plamenem.
Re: karbidka a acetylén
Když by se poblíž hořícího knotu v "sichrlampě" vytvořila výbušná směs důlních plynů, směs od kontu vzplane a shoří v prostoru uvnitř síťky. Tím shoří valná většina kyslíku a situace může dojít tak daleko, že knot zhasne, což signalizuje horníkům velmi vážné nebezpečí. Plamen hořících plynů přes síťku ven nevyšlehne, protože shoření je náhlé a krátké. Drát síťky je studený a při snaze hořících plynů prošlehnout ven, svou hmotou plamen ochladí pod nebezpečnou mez, takže hořící plyny, které pronikly síťkou, ztratí schopnost zapálit plyny, které se vyskytují vně síťky. Samozřejmě síťka musí být zcela neporušená!
Tip na malý domácí fyzikální pokus s touto tématikou:
Zkus vsunout hustou kovovou síťku nad plynový hořák nebo kahan. Pusť plyn a pak zkus zcela nezávisle zapálit planem nejprve nad síťkou pak ho sfouknout a zapálit ho naopak nad síťkou. Pokud je síťka hodně hustá a ještě studená, plamen nad ní neproskočí k hořáku a obráceně - zapálený planem hořáku po vsunutí síťky nad síťkou nehoří (do doby než se síťka rozžhaví).
Tip na malý domácí fyzikální pokus s touto tématikou:
Zkus vsunout hustou kovovou síťku nad plynový hořák nebo kahan. Pusť plyn a pak zkus zcela nezávisle zapálit planem nejprve nad síťkou pak ho sfouknout a zapálit ho naopak nad síťkou. Pokud je síťka hodně hustá a ještě studená, plamen nad ní neproskočí k hořáku a obráceně - zapálený planem hořáku po vsunutí síťky nad síťkou nehoří (do doby než se síťka rozžhaví).
Re: karbidka a acetylén
Ještě taková perlička - existují statistiky, že použitím sicherky paradoxně množství důlních neštěstí stouplo a nikoli kleslo. Jeden z důvodů byl, že sami horníci i vedení důlních závodů byli ukolébáni falešným pocitem bezpečí, když dokázali důlní ovzduší testovat, takže se víc riskovalo tam, kde by se před tím těžba prohlásila za příliš nebezpečnou. Dalším důvodem bylo, že neodbornou obsluhou sicherky se mohl důlní plyn snadno přivést k výbuchu. Uvnitř byl knot, který občas potřeboval poupravit, a stávalo se, že iniciativní jedinci začali hořící nebo doutnající lampu rozebírat přímo na pracovišti, i když byl takový postup samozřejmě zakázaný.
Re: karbidka a acetylén
Proto se už v 19. století dával na větérky magnetický zámek. Můžete si šroubovat jak chcete, neotevřete to bez silného magnetu, jaký měli na lampovně. Vršek se bude otáčet naprázdno.

