Mám tu pár tipů od jedné babky co a jak uskladnit:
Cukr: Rozpustit v co nejmenším množství vody, přivést k varu na 1minutu a slít to sklenice a dál zahřívat (NE VAŘIT) v troubě. Důvod: Odstranění vzduchu a tedy zvětšení kapacity sklenice, navíc je pevná struktura podstatně trvanlivější než sypká. Cukr se pak musí delší dobu vysušovat, sklenice se v troubě pomalu zahřeje na cca 50 stupňů a zavře se, tím se vytvoří podtlak.
Mouka: Vysypat mouku z pytlíku na pečící plech, postavit na topení, přikrýt novinami a nechat jí, aby se zbavila atmosférické vlhkosti. Mouka se suší 1-2 dny, nesmí se spékat. Pak se vloží na plech do trouby, 10 minut se zahřívá a teplá se sesype do sklenice. To se nesmí provádět v době, kdy je kuchyně zapařená! Po ochladnutí by se mělo víčko trochu přitáhnout, ale bude to podstatně méně, než u zavařovačky. Proto (stejně jako na cukr) jsou vhodné ty sklenice se skleněným víčkem a těsněním.
Zavařit sádlo, prý co nejvíce sádla do hromady malých zavařovaček na kšeft!
Sůl: Rozpustit, vytvořit kus a vysušit, uzavřít opět jako předchozí.
Rýže (luštěniny a těstoviny): Výborný je prý velký skleněný demižón, do kterého se sesypává vyhřátá a vysušená rýže.
Uzávěry omotat hadrem namočeným do vazelíny nebo horkého vosku.
Takhle upravené to prý vydrží ve sklepě celé roky.
Říkala, ať žena není líná a suší padaná jablka, ať je krájí na kolečka, suší na sluníčku a pak navléká na nitě.
Tak prý určitě vydrží přes zimu na půdě až do dalších jablek, že se dají nadrtit, přidá se mouka a dá se z toho péct chleba. Hm? A cibuli, cibule prý člověka dokáže udržet naživu.
Babka říkala, že zásoby ve sklepě jsou a nikdo na ně nesmí sáhnout, ať je zazdíme, kdyby přišli vojáci a zabavovali, ať to nenajdou. Ať kupujeme jídlo, dokud půjde koupit za peníze, a až půjde koupit jen za lístky, ať šmelíme lístky a až půjde koupit jen za zlato, ať ho kupujeme za zlato a nesáhneme na zásoby dříve, než jídlo nepůjde koupit ani za zlato.
A tak dále a tak dále, měla hóóóóódně dlouhý proslov.
Babka dále říkala, že cítí, že brzy přijde válka.
No říkala to skoro jako by to mělo být třeba za 2-3 roky nebo prostě tak nějak brzo

Prostě jí huba jela a kladla mi to na srdce.
Docela slušný výkon na to, že už je 2 roky mrtvá

A protože se mi o babče rozhodně nezdá nijak často, dávám to sem k dobrému
