Rád bych zde připomněl dávno zapomenutý, dnes překonaný, přitom ale jednoduchý a spolehlivý nástroj, jakým je ruční pájedlo. Nehledejte pod tím nic složitého. Je to zašpičatělý měděný hranolek nasazený na železné tyčce, která je svým druhým koncem naražená v dřevěném držadle. Možná ho máte doma z pozůstalosti nebo na chalupě, aniž přesně tušíte, k čemu se to hodí. Měděný hranolek se ohřeje letlampou, na libovolném vařiči (i turistickém), pootevřenými dvířky v kamnech, při okraji táboráku nebo v plechovce opatřené malými otvory, ve které zapálíte kousíčky dřevěného uhlí. Pak, když už měď naakumulovala dostatek tepla, nástroj vezmete a můžete s ním pájet, dokud zase nevychládne. Jak už bývá u starých ručních nástrojů zvykem, jejich rozměry vůbec nejsou náhodné, ale zahrnují v sobě letité zkušenosti svých uživatelů i výrobců. Není proto divu, že prodejci i tato ruční pájedla nabízeli v široké rozměrové škále, podle uvažovaného použití. U tohoto nástroje jsou důležité následující veličiny:
- objem měděné hlavy a její tepelná kapacita (aby nebyla těžká a přesto dokázala dlouho udržovat nástroj teplý),
- úhel hrotu (aby do pracovní části hrotu proudilo jen přiměřené množství tepla, hlava se nadměrně neochlazovala, pájka nepřehřívala a přesto se letovaný spoj dobře prohřál) ,
- průměr a délka železné tyčky (aby se z mědi nevyvádělo příliš tepla, držadlo nehřálo, nástroj byl pokud možno krátký a snadno pohyblivý, ale nikoliv měkký a pružný).
Pro toho, kdo by si chtěl své vybavení rozšířit o tento nástroj budou zajímat nejpíše tři níže uvedené typy:
Malé ruční pájedlo (v železářském katalogu první republiky označované jako typ č.2)
- pajedlo-1.gif (2.86 KiB) Zobrazeno 29527 x
Rozměry: A=13x13mm, B=20mm, L1=50mm, D=4mm, L2=115mm, D2=19mm, L3=97mm, tvar hrotu ostrý jehlan. Vhodné pro pájení ve slabobroudé elektrotechnice a radiotechnice. Je malé, aby se s ní dalo manipulovat ve stísněném prostoru, přesto dostatečně prohřeje a proletuje konektory, očka pájecích lišt, sokly elektronek. Lze s ním dostatečně citlivě pájet i součástky s drátovými vývody na plošných spojích (na práci s SMD součástkami je už příliš velké).
---------------------------------------------
Ruční pájedlo standardní (v železářském katalogu první republiky označované jako typ č.6)
- pajedlo-1.gif (2.86 KiB) Zobrazeno 29527 x
Rozměry: A=18x18mm, B=25mm, L1=70mm, D=6mm, L2=155mm, D2=24mm, L3=103mm, tvar hrotu ostrý jehlan. Vhodné pro pájení v silnoproudé elektrotechnice a jemné mechanice. Je ještě přiměřeně lehké na jemnější práce, ale s dostatečnou tepelnou kapacitou na větší spoje a dráty do průměru 2 - 3mm. Vhodné na pájení stínících krytu VF zařízení, drátových vývodů transformátorů, svorkovnic, budících vinutí a vývodů uhlíkových sběračů u elektromotorů a dynam, kontaktů relat, stykačů a jističů.
---------------------------------------------
Pájedlo klempířské
- pajedlo-2.gif (3.64 KiB) Zobrazeno 29527 x
Rozměry: A=30x30mm, B=38mm, L1=90mm, D=10mm (bez závitu, tyčka v mědi ztenšená na prům.8mm, obloženo podložkami a na konci roznýtováno), L2=350mm, D2=32mm, L3=120mm, tvar hrotu podélný břit. Vhodné pro pájení nádob z pozinkovaného plechu, okapních svodů, plechových střech, masivních spojů v silnoproudé elektroinstalace a spojů na venkovních sdělovacích vedeních či anténách za větru či v zimě.
--------------
Ano, máme trafopájky, mikropájky, plynové páječky i letlampy, ale tohle funguje vždy a spolehlivě. Bez elektřiny, bez plynu či tekutých paliv a provozní poruchovost je srovnatelná nanejvýš tak s kladivem nebo zednickou lžící. Pokud byste měli ten dobrý nápad, že si dnes již nesehnatelné ruční pájedlo do své rozpadlické výbavy sami vyrobíte, není to žádný problém. Měděný hranolek (v nouzi v bronz) vyřežete a opilujete na požadované rozměry (snažte se je alespoň rámcově dodržet). V mědi vyvrtejte otvor a opatrně (za dobrého mazání) vyřežte závit. Ne zbytečně dlouhý, jen asi do dvojnásobné hloubky než je jeho průměr. Stejný závit vyřežete na ocelové tyčce. Tyčku použijte nejlépe lesklou, za studena taženou (tzv. hlazenku), která je tvrdší a méně se ohýbá. Druhý konec zašpičaťte (pilníkem či na brusce) a důkladně narazte do předvrtaného otvoru v dřevěném držadle jaké se používá pro pilníky. Měď se roztahuje více než ocel, takže až měděnou hlavu pájedla poprvé nahřejete, budete ji muset v závitu ještě důkladně utáhnout. Měděnou špičku před prvním použitím bezvadně očistěte jemným smirkem a za použití kalafuny ocínujte v délce asi 5mm. Zbytek měděné plochy nečistěte a nechte samovolně zoxydovat, aby se na ni cín nechytal. Cín se vám pak bude držet pouze na čisté špičce, nebude se rozpíjet po celé hlavě a to se hodí zejména v situaci, když budete potřebovat otočit pájedlo hrotem vzhůru. Během práce můžete hrot pájedla čistit jemným ocelovým karáčem. Důležitá praktická poznámka - nesnažte se vyrábět pájedlo kulaté. Jinými slovy soustružit hrot do tvaru kužele. Takové pájedlo pájí o hůř a nekvalitně. Zaoblený bok hrotu se špatně dotýká pájeného místa a veškeré teplo pak musí předávat pájka. Jenže pájka je špatný vodič tepla a to vás při práci nutí pájedlo velmi silně nahřát, aby pájený materiál dostatečně prohřálo. Tím dochází k rychlé degradaci pájky i k "vyžírání" mědi pájedla. Vždy se snažte vyrobit hrot s rovnými bočními plochami (jehlan, ne kužel), tuto plochu při práci opírat o pájené místo a pájedlo nenahřívat víc, než je pro práci nezbytně nutné.
Manželka se mi vždycky směje, když něco zkouším na něm šít. No ale stroj předělaný na kličku, to je jiné kafe! Steh je krásně rovný, jsem schopen jej zapošít a dokonce prošiji hrubší kusy než manželka na stroji obuvnickém.
